Květen 2018

Ohradníkový problém vyřešen

31. května 2018 v 19:54 | Marcel
Děti z volnější waldorfské školy nám hledají v uhlí drahé kamení... Antracit je skoro kouzelné slovo, učili se o kamenech ve škole a tady mají v hromadě 50 metráků možnost hledat... Než na to přišly učitelky... Nohy po kolena černé, ruce po loket... Naštěstí nevběhly do pokojů, ale do rybníka.
Konečně jsem si splnil přání a do kuchyně koupil televizi. Malou, jen pro náladu, protože pouze u rádia to je pro mne málo.
Když jsem minule psal o tom brutálním množství vajíčkové pomazánky na druhou večeři, předtím byly k večeři jahodové knedlíky, které děti jí hodně a navíc zbylo 60 kousků, které byly dojezeny ještě před tou vajíčkovkou. Dneska na druhou stranu asi první skupina, která vracela ve větším špagety.
Konečně jsem vyřešil dlouhý problém s ohradníkem. Vrchní pásek byl pod napětím, spodní ne. Když jsem je spojil, nebyl pod napětím ani jeden. Dlouho jsem říkal, že můj názor je probíjení přes rostliny do země. Ivča nesouhlasila, vždyť to fungovalo sedm let se stejnou intenzitou sekání. Když nevím, někam zavolám. Bývalý kolega Lucky, dodavatel ohradníků naprosto potvrdil mou teorii jako jedinou možnost problému. Nu, protože mám křoviňák v opravě, vzal mjsem kosu a během hodiny obešel celý výběh a vše posekal. A hups... Ono to funguje. Opravdu je velmi často řešení úplně jednoduché. Musím ale dodat, že hladina rybníka a jezírek je hodně vysoká a nyní třetí, malé, jezírko, které mnohdny vůbec není, zasahuje kousek do výběhu. Vyrostl tam rákos a tam byl pravděpodobně onen uzemňovací bod...

Prasklá voda? Naštěstí ne

31. května 2018 v 16:54 | Marcel
V úterý za mnou přišly učitelky současné školy v přírodě, že pod sušákama prádla za statkem jsou divné kaluže. Šel jsem tam a na nepochopitelnbém místě bylo podmáčeno. Navíc jsem objevil louži v instruktorské koupelně, v místech sousedících se sušáky. Hledal jsem další indikátory prasklé vody a nic, jen čerpadlo jelo pořád nahoru dolů. Volal jsem našemu instalatérovi, ale ten mohl až ráno. Nedalo mi to a se Zdeničkou jsme to obešli znovu. Louže v koupelně je prý normální, špatně vyspádováno. Ale venku to bylo divné. Šel jsem po zdroji, kam až mokro sahalo a objevil potůček u zdi. Tady někde to musí být a.... Řešení bývají někdy velmi jednoduchá. Někdo otevřel, nebo nezavřel, kohout k hadici a rozstřikovací hubice na jejím konci nevydržela tlak. Z hadice tak asi od večera nepřetržitě tekla voda...
Momentálně je u nás podruhé waldorfská škola z Budějovic. Vždycky je otázka, co děti budou jíst. S vepřovým je to vždycky problém, ale kolik dě+tí odmítlo libově pečené maso ke svíčkové, to jsem ještě nezažil. Na druhou stranu dneska byla ze stejného masa roštěná a snědli úplně vše, přidat si byla snad půlka z padesáti dětí... Na snídani jsou schopni k cereáliím spotřebovat devět litrů mléka a na druhou večeři brutální množství vajíčkové pomazánky...

Uhodil tu blesk

25. května 2018 v 10:22 | Marcel
Přehnalo se přes nás několik bouřek, ta největší včera. Vytopiulo mi to slušně kotelnu, spláchlo písek před boxama, potoky tekly přes dvůr. Naštěstí žádná škoda. Ve středu večer byla taky silná bouřka a jeden blesk uhodil fakt blízko, až se kuchyně otřásla. Dodělal jsem večeři a skočil si domů. U stolu seděla Ivča s kamarádkou Janou, která tady vede týdenní seminář. Jana vyklepaná a ptám se tedy, co se děje. Byla u rybníka a asi deset metrů vedle ní práskl blesk, tělem ji projela elektřina. Celá se chvěla a kopla do sebe panáka na druhé narození. Na druhou stranu, pokud její srdce vydrželo tohle, tak už vydrží vše...

Trouba troubuje

22. května 2018 v 9:58
Včera večer přijel narychlo Lucky soused elektrikář, hrabal se v drátech a našel jeden upálený, přívod k horní spirále. Byl tady necelou hodinku a trouba funguje, sláva!!!
S křoviňákem je to horší, odešla ovládací rukojeť, nelze reguzlovat rychlost nože, jede pořád na plný výkon. Křoviňák je v opravě a za týden bude...,
Ohradník je pro mě nevysvětlitelný, včera jsem volal kamarádovi a poradil mi, ať proleju uzemnění, že je suchá půda a zemnění to může vyřešit. Tak uvidím, ale moc tomu nevěřím...
Mám dnbeska volno od kuchyně, jdu polepit díry na statkuz a pak snad na chvíli vyjedu někam na kole...

Trouba, ohradník, křoviňák...

21. května 2018 v 16:46 | Marcel
Ano, správně uvažuje ten, kdo hádá, že jde o seznam opakujících se problémů. U trouby opět nehřeje vrchní část a tudíž se v ní peče dost blbě. Dnešní svíčkovou jsme pekl u nás doma. Ohradník chvíli jde a chvíli ne. Ne taky třeba proto, že ho někdo vytáhl ze zásuvky. Když jsem to po půl hodině měření a běhání mezi dílnou a ohradníkem zjistil, myslel jsem, že mě trefí. Navíc byl ohradník přetržený srnkami a na jednom místě byl prověšený na zem. Jako ve zvláštní škole, nezkontrolují,m že je prsklá žárovka a volají do elektrárny, že nejde proud...
Akřoviňák ještě nevím, Baloun mi řekl, že tam nefunguje nějaké tlačítko...
Minulý týden byl fajn, pražská škola v přírodě. Učitelky na děti ostré jako břitvy, ale jinak strašně fajn a děti nezlobily... Za rok přijedou znovu.
Víken byl trochu nářez. Měli jsme dvě skupinky, firemní seminář a školní výlet. A Ivča na svém semináři u Mácháče...
V sobotu dopo měla Lucka koně s dětmi a já byl sám na oběd. V neděli dopo se uklízelo a já byl sám na oběd... Byl jsem rád, že jsem se v neděli odpo natáhl a byl připraven dělat večeři, těstovinové saláty, na zhruba půl devátou, kdy byl hlášen příjezd. Nicméně jsem se vykopal dříve a bylo to dobře. Skupinka přijela před půl osmou... Koukal jsem na řidiče minibusu a on měl na pravé noze ortézu. Prý na to trochu šlápl...
V neděli jsem od rána trnul, kde mám své nové a drahé sluneční brýle. Čtyřikrát jsem prošel celý byt a nic. Až kolem jedenácti jsem si v klidu sedl a přemýšlel zpětně. A ulevilo se mi, jsou v autě ve skrytém kastlíku, ufff.
Zpestřením víkendu byl Honzův telefonát z florbalového sranda turnaje v České Lípě. Hraje se tam tři na tři na patnáct minut a on v jednom zápase dal 9 gólů ze třinácti. Dotek s balónem a gól....

Ucpaný ventil

15. května 2018 v 7:03 | Marcel
Vařím si takhle oběd a koukám, že slábne oheň, tudíž pravděpodobně dochází plyn. Otočím plynovou bombu dnem vzhůru, což běžně děláme a hups, plamen ještě více zeslábl. Otoičím bombu zpět a plamen zhasnul. Asi došel plyn. měním bombu a nic, nehoří ani druhá. Co to sakra je? snažím se pročistit ventil, nasazuju zpět a nic. Naštěstí mám ještě jeden, který používáme v létě na vodáckém táboře, měním ho a vše je v pořádku. Tak nejen že se nám díky pajcované naftě ucpaly vstřiky u auta, díky plynu ze stejného místa se nám ucpal ventil. To je neskutečná zhovadilost.
Máme školu v přírodě, druháci a tře´tácvi a neskutečně ostré učitelky. Na druhou stranu je v jídelně klid, kamínky v trávě nejsou, děti zdraví, pobyt má režim. Ale chvílemi se jich bojím i já...
Ačkoliv předpověď hlásí deště, nic. Mraky se honí okolo nás, prší v Nákří, ale na Výštici je sucho. A že by to potřebovalo trochu vláhy. Snad tedy dneska odpoledne.
Lucka jezdí na kole a říkala, že přes cestu je spadlá větev a nemůže projet. Jestli bych vzal motorovou pilu a šel tam s ní. OK, ale na místě zjišťuju, že je to větev velikostri stromu... Necelá půlhoďka a větev je nakrájená a vytažená mimo cestu. U posledního startování jsem ale trhnul startérem trochu více a musím pak pilu rozebrat a startovací provaz opravit (naštěstí to byla oprava velmi rychlá...). Cestou zpět jsem chtěl říznout dva stromečky na cestě k lanům. Jdu tam a koukám, na stromcích je barevný motýlek. Druhý, třetí, pátý, desátý. Učitelky připravily pro děti nějakou hru, pilu vypínám, někdy příště. Naštětstí to nejsou halucinace...
V rychlosti do rybníka svlažit se a smýt pot s pilinami a šup zpátky do kuchyně.
Maily nás pořád zlobí, občas se stáhnou, většinou ne. Navíc mi zmizela veškerá záloha ze serveru volny.cz a já netuším proč.
Seznam úkolů zvolny ubývá, ale nemám strach, že by nepřibyly další...

Dlouhý seznam restů

13. května 2018 v 6:54 | Marcel
Za posledních deset dní se toho stalo strašně moc. Byli jsme na moři v Holandsku, ale dovča to nebyla. Na palubě bylo dalších 23 lidí a my se starali o program, jídlo a vlastně vše. K lodi se budu postupně vracet.
Na statek mezitím najela první skupinka školáků, poprvé jsme vše nechali na Zdeničce s Luckou. Ty se staraly o zvěř v době, kdy jsme tady nebyli.
Vrátili jsme se ve čtvrtek v půl páté ráno a hned o půl druhé naskočili do programu pro čtvťáky. V průběhu dalších dvou nocí se nám podařilo vše dospat, ale k řešení byl dlouhý seznam úkolů. A vlastně pořád je.
Vyřešil jsem zpropadený ohradník, a to koupí jiného typu vypínače. Horní a spodní páska jsou napojeny každá zvlášť a prostě to funguje.
Lucce se povedlo na traktůrku urvat klínový řemen, náhradní jsme měl a včera jsme jej společně nasadili.
Větším problémem je ale napáječka. První zapojení (malá hadice do velké a stáhnout to svorkou) vydrželo jen asi dva týdny, tlak vody zapracoval a voda vytékala spodem, hadice se rozpojily. Jel jsem koupit do Bauhausu spojky, vymysleli jsme to pěkně, ale velká spojka na pendrek nefunguje, protéká. S Honzou jsme to přepojovali třikrát a pořád nic. Potřebuju odbornou radu.
Na apartmánech protéká záchod. To jsme zjistili v den odjezdu do Holandska. Už jsem to neřešil a čeká to na mne teď. Spolu se sposutou dalších věcí, jako například vyřešení porouchaného vysavače. Asi čtyři roky máme velký Karcher a najednou se začalo kouřit z motoru. Do opravy musí i kávovar Dolce gusto. Do tohop vaříme pro 40 lidí a seznam čítá dalších 8 věcí. Nejsou náročné, jen zaberou čas. A toho v sezóně moc není...

Záhada ohradníku

3. května 2018 v 8:50 | Marcel
Naprosto netuším, proč se zbláznil elektrický ohradník u koní. Nejdříve jsem si myslel, že nefunguje vypínač, protože na vstupu do vypínače je napětí a na výstupu není. To znamenalo, že do ohradníku nešlo vůbec nic. Vypínač jsem vyměnil a až se budu v obchodě kát, budu za blbce, ale nevím proč. Pak jsem si uvědomil, že na ohradníku je několik odboček, které udělaly Ivča a Lucka. Večer jsme ohradníkm ješčtě obešli a odbočky zrušili, navíc na jednom místě nebyla páska spojená, jen navlečená ze dvou stran na umělohmotném izolátoru. Výsledek je zvláštní, napětí do ohradníku jde, ale jen do horní pásky. Jakmile propojím horní se spodní, nenaměřím napětí žádné.
To, že proud do ohradníku jde jsem prvotně zjistil tak, že si na vstupní část vypínače sáhl Honza...
Po opravě sekačky, kde byl prasklý klínový řemen, jsem posekal dvůr a další den si sekačku vzal Láďa Baloun. Po dvou metrech pojezd přestal fungovat. Byl jsem v procesu balení a chystání věcí do Holandska, kompletoval jsem skripta a pracovní materiál a přišel Láďa: "ono se to nějak zase přestalo jet." Slova ono se to mě vytáčí, zvláště když to slyším každou chvíli u něčeho... Trochu jsem byl nepříjemný a Láďa z toho zbytek dne plakal. Naložil jsem sekačku do auta, zajel do Olešníka a tam jsme s opravářem zjistili, že řemen spadl z kladky. Už umím opravit i tohle...
Včera jsme s Honzou stavěli plot ve výběhu pro kozy, ten jsme rozdělili, aby ve spodní části byly slepice. Sice šlo jen o šest kůlů, ale zatlouct je do tvrdé země nebyla žádná prdel. Předbít železnou tyčí, tu pak vytáhout a zatlouct dvoumetrový kůl. Na kůly jsme natáhli pletivo, největší drbačka byla se spojováním dvou kusů plotu uprostřed. Dneska ještě musím dodělat vrátka.
Musel jsem ještě nabousit nože u traktůrku, dneska naučím sekat Lucku. Traktůrek jsme zvedli na heveru a já horko těžko brousil. Odpo jsme proto při nákupu pantů a závor na vrátka koupil i hupcuk a příště už traktůrek pohodlně zvednu.
Dneska jedeme na týden do Holandska, deníček bude mít do konce příštího týdne pauzu.

Pitomec na statku

1. května 2018 v 7:26 | Marcel
Minulý týden jsme měli na skupinu vdělávání romských pracovníků. Bylo jich tady 15 a až na výjimku byli všichni velmi slušní a pokorní, úplně jiná zkušenost, než jakou mám z Ostravy. Do plné penze vaření jsem musel posekat louky, tráva byla vysoká, bral jsme to až natřikrát a po třech dnech znovu. Teď mě čeká bropušení nožů a další sekání ještě před odjezdem do Holandska. Na malé sekačce se urval klínový řemen pro pojezd a s těžkým strojem se bez pojezdu sekat nedá. Naštěstí kamarád v Olešníku měl čas a během jednoho a půl dne nám sekačku opravil.
Dlouho jsme čekali na zapojení vody pro napáječku, instalatér pak bez avíza přijel, v polende a chtěl vypustit vodu a vypnout čerpadlo ve chvíli, kdy jsme po obědě umývali nádobí... Včera jsme pak s Honzíkem napáječku zapojili. Musím zkontrolovat, jetli neteče, protože spojení tenké hadice a tlustého "pendreku" není jednoduché.
O víkendu tady byla skupina z malého města a byl to zase tážitek. Vůbec jsme nevěděli, kdo přijede, v pět přijel autobus a ven se vyvalila skupina cca 55+, chlapi hned zamířili na bar a bylo vidět, že někteří mají slušně upito. Jeden z nich na baru velmi nepříjemně řval do telefonu. Poprosil jsem ho, pak i opakovaně, aby mi tady nekřičel a šel řvát ven. On do mne nastartoval, že si to se mnou vyřídí, ať s ním tedy ven jdu. Slušně jsme mu řekl, že u mne doma, v mých protorách se mnou takhle nikdo mluvit nebude, tak ať se uklidní.
Po večeři, velkém řízku a hromadě brambor, kdy jsme ještě neměli uklizené talíře, za mnou tenhle přiopilý chlápek zašelk do kuchyně, ať něco vytáhnu na stoly - klobásy uzené a tak. Mou odpověď, že nejsem, veřejná hospoda a jídlo mám připravené dle objednávky slyšet nechtěl a furt mlel svou. Vykázal jsem ho slušně z kuchyně s tím, že mám hodně práce. Ivča už situaci zároveň řešila s organizítorkou akce, shodou okolností manželkou toho pitomce. Padlo tam i slovo hulvát a že jsme tohle ještě nezažili. Pitomec běhal po dvoře a vykřikoval, že nám udělá reference a jak nám bude škodit, že nejsme schopni jim dát najíst... Přitom v objednávce byl a já měl připravený velký raut na druhý den.
Jejich večerní zábava po oba dny sestávala z hraní na hramoniku a vozembouch a v mezerách se vždycky někdo postavil a vyprávěl vtipy. Jídelna nevětraná, 45 lidí sedí celý večer na místě... Vrchol však ještě měl přijít...
Ráno byla snídaně už na půl sedmou, ale už v půl páté na nás klepe kuchařka, že máme venku koně na parkovišti. Zavíráme je zpět a jdu rovnou do kuchyně.
Druhý večer se situace s koňmi opakuje, Ivča je z toho úplně vyřízená, navíc druhou noc koně někdo úmyslně pouští dvakrát. A když jim to říkáme, cítí se ukřivděně, že z nich to nikdo neudělal. Jeden dement se najít musel, protože za sedm a půl roku se nám to ještě nestalo a teď najednou třikrát...
V neděli byla snídaně až na půl osmou a v půl deváté byl klid. Přijeli Kájí s Alčou a s klukama, Honza s pohárem Traverzy a my si užili fajn neděli. Holt občas na nějaké pitomce člověk v životě narazí...