Duben 2018

Začátek sezóny jak jinak než v kalupu

23. dubna 2018 v 21:15 | Marcel
Naostro začala letní sezóna 2018 a jako každý rok se to nějak vše nahrnulo. Už asi posedmé se opakuju, že začátek sekací sezóny je vždy náročný, stačí se opozdit o pár dní a tráva je nesekatelná. Jako letos. Opět...
Láďa Baloun sekal ruční sekačkou a po jednom a půl dni přišel s tím, že "šéfe, nefunguje pojezd, ono to najednou přestalo fungovat". Já s tím fakt nic neumím udělat, ovládací lanko mizí u motoru. Dneska jsem volal kamaráda opravaáře a mám se ozvat zítra odpo.
Já šel sekat louky traktůrkem, zapojil jsem baterii, zkoušel nastartovat a odezva motoru byla brrrrrrrrrrrr. Slabá baterie? Přijel jsem autem, napojil kabely a nic. Stejná reakce. Chvíli sedím a přemýšlím a asi jsem za blba, přehodil jsem póly. Napodruhé traktůrek naskočil a já můžu sekat. Obě louky natřikrát tři dny po sobě. Jarní tráva, zvláště ta první, je strašná.
Láďa Baloun ještě nevyskočil z módu topení a nepřepnul na sekání. Každý den se chodí ptát, jetsli má přiložit, i když je venku 25° - 28° C...
Jedním z dárků byla krásná sada nožů. Ostrá. Velmi ostrá. Stačil trošku špatný pohyb a kus bříška levého ukazováčku je mezi zeleninou do polívky. Teče to jako z ... Jsem oblepen a vařím...
Jo, rád bych vařil, ale z nějakého důvodu nefunguje horní patro trouby a dnešní večeře, pečené brambory, překládáme z velkého plechu na tři malé, do trouby v kuchyni a u nás doma.... Volám dalšímu opraváři...
Ve středu jsem si užili superjuniora, byl báječný a úžasný, jen už neposedí a je posedlý vším, co jezdí a točí se. Celý den jsem se nezastavili a Matý si zatím mohl dopřipravit nový byt po stěhování.
Sezóna holt začala a včerejší večerní vytržení ze stereotypu od Honzy bylo taky příjemné. Jen houšť a houšť, z obou stran.

Konspirační praxe, druhý díl

20. dubna 2018 v 16:57 | Marcel
O víkendu jsem zažil největší spiknutí proti mé osobě. Sezval jsem na víkend sraz bývalé firmy VDG a potěšil mě největší zájem lidí v historii našich setkání. V pátek dorazil i Honza, ač v sobotu hráli třetí finále své ligy v Praze.
Už v pátek večer byl na baru nečekaný a dlouhý večůrek, který skončil okolo druhé ráno. Na mne nezvykle pozdě. Ráno jsem vstával dokončit snídaně, v jejím rámci jsem stihl hrnek čaje a jednu housku a pak už jsme odjížděli na plánovanou cyklovyjížďku. Cílem byla rozhledna Vysoký Kamýk a právě tam se začaly dít divné věci. Kousíček pod vrcholen při fantastické viditelnosti všichni odmítají jít nahoru, prý musíme stihnout oběd. Guláš byl ale v troubě a byl teplý, knedlíky se daly přihřát. Ne, musíme zpátky (až po několika dnech jsem se dozvěděl skutečný důvod - Honzův brzký odjezd do Prahy na florbal). No nic, otočili jsme se směr statek. Neměl jsem najeto a byl jsem celkem unavený, Včelda s Ráďou ale trvali na cestě přes Olešník s kopcem navíc, namísto kratší cesty přes Velici. Prý, že musí vidět to letiště, které je mapě. Tvrdil jsem jim od počátku, že je to jen pole. V kopci za Olešníkem jsem dostal do stehna totální křeč a uvažoval jsem o zavolání Ivči, ať pro mne dojede. Jako jediný jsem neměl telefon a nikdo další nebyl moc ochoten na statek volat, že je to kousek. Po několika minutách se rozjíždíme, kluci byli už na kopci a ptají se na to letiště, že je tady jen pole. "Kurva, už dvě hodiny říkám, že to je jen pole!!!" A všichni se náramně baví.
Asi 200 metrů před statkem mi kluci a Dany berou kolo, přilbu, brýle a se zavázanýma očima mě vedou ke statku. Tuším akci k výročí svatby, které ten den s Ivčou máme. Na louce si mě přebírá Ivča, kousek mě vede a pak mi řekne, ať jí důvěřuju a svléknu se do naha. Tohle úplně nedávám, nechám si kalhoty a mám usednout do vany s teplou vodou. Dostávám pivo, Ivča mě koupe a po dopití piva mi dává sklenku se šampáněm. Osuším se a jsem převléknut do kalhot a košile. Šátek mi pořád nemůže sundat, proto do mě leje další šampáňo. Po lehoučké ranní snídani to je ostrý start…
Ještě chvíli, dohrává písnička "Letadlo do ráje" a je mi sundán šátek z očí… Do háje, tady něco nehraje, na louce přede mnou stojí asi 100 lidí, jednou tolik, než kolik čítá sraz VDG. Koukám a vidím spoustu kamarádů průřezem ze všech svér života - práce, Zvole, Prázdninovka, florbal… A na stole před sebou vidím koláč s číslem 50, dochází mi, o co jde. Podlamují se mi kolena a začíná další čtrnáctihodinový večírek, při kterém se k jídlu nedostanu…
A postupně mi začíná docházet spousta věcí, které do sebe začínají zapadat. A spousta lidí se jen směje, že mne, který spoustu vylomenin vymýšlel a plánoval, takhle dostali. A to vše díky Ivči.
Skutečnosti, které se mi zpětně vybavují a dávám je do souvislostí:
- Před středeční objednávkou si Lucka řekla o 6 kilo kuřecího navíc. A ani je nechtěla zamrazit, že je v pátek bude zpracovávat. Pro koho asi tak potřebovala šest kilo masa?
- Vařil jsem guláš pro cca 45 lidí a Lucka se Zdenou mi říkají, ať tam klidně dám více masa, že zbytek zamrazíme. Nakonec dělám guláš z necelých deseti kil masa…
- Lucka klepe řízky doma, potichu, protože odsud odjela později
- Zdena zase vyrábí doma salát, na který Ivča nakoupila suroviny bokem, abych si toho ve skládku nevšiml…
- Aby bylo dost pečiva, navyšuje tajně Ivča mou objednávku s tím, že tu druhou část má závozník vyložit u boxů…
- Velmi divné mi bylo, když jsem objednával pivo a Ivča souhlasila s poměrně velkým množstvím piva a navýšila to o basu nealko piva. Den na to přivezli kamarádi sud Únětic a Ivčin spolužák tři sudy piva Obora z vlastno malého pivovaru. Před akcí pro 25 dospěláků jsem tady měl pět druhů piv v sedmi sudech. Nesmysl…
- Před několika dny jsme spali u Slávky a Karla, zvali je na statek a prý neví, kdy se na jih vůbec dostanou…
- V týdnu jsem měl telefon s Mirkem do Ostravy, řešili jsme sice hlavně florbal, ale bavili se i tom, že se uvidíme v červnu na oslavě 25 let od založení Vítkovic
- Před časem nám přišla pozvánka na padesátiny kamaráda Volejdy, oslavka byla v pátek. Já odjet nemohl, ale nabádal jsem Ivču. Před týdnem jsme byli na maturitním plese jejich dcery a viděli se tam a já se osobně z oslavky omlouval.
- V sobotu ráno jsem na stole viděl připravený dárek pro Volejdu o němž Ivča říkala, že mu ho "někdy" předáme. Tak proč je připraven dneska, když včera ještě nebyl…
- V posledních týdnech Ivči nadměrně pípal telefon se sms a maily, pořád někam odbíhala s telefonem na tajné hovory. Vrcholem bylo odmítnutí jednoho telefonu s tím, že je rozespalá a zavolá za chvíli. Nezavolala. Na můj dotaz, kdo to byl teď chvíli mlčela a pak z ní vypadlo, že prý tatínek našich účastníků… No, nebudu zastírat, že mi hlavou blesklo, že to byl nějaký chlap, o kterém bych neměl vědět…
- Zhruba dvakrát týdně volám i rodičům do Ostravy. I oni velmi dobře a úspěšně fabulovali
Po víkendu byla Ivča ve velké kuchyni v lednici a přišla zpět s tím, že jsme zapomněli na tatarák, pomazánky a paštiky. Ale to já vím, říkám, jen jsem měl zákaz vstupu do kuchyně a holky mě vyhazovaly dříve, než jsem jim stačil aspoň něco říct. A to jsem se těšil, až budu dělat předpřipravené kuřecí parfailt v pyré z černého rybízu…
Přesto se v těchto dnech staly dvě pravdivé věci:
- V sobotu na kolech měla Dany telefonát od kamarádky, že spadla na kole a zlomila si ruku, tudíž večerní program padá. Dany tedy nemusí spěchat a jet do Prahy s Honzou
- Ve čtvrtek jsem dělal paštiky, zvoní telefon s neuloženým číslem. Volá tchýně mé sestry. Že se doslechla, že jsem měl narozeniny (v lednu a ona volá v polovině dubna), že mi přeje atd., a že mi po mladých posílá lahvinku. Že dneska jede k nim a lahvinku jim předá, když potom i s mýma rodičema jedou na statek. Jedinou polehčující okolností bylo, že ho měla jak zákon káže… Nicméně jsem hned volal sestru, vše jí řekl a Vlaďka byla pohotová. Že se mi za ni omlouvá, že bere prášky a do toho se občas napije. Že se o narozkách asi kdysi zmínili a ona si teď v opojení vzpomněla… Říkám, že by mi bylo divné, že by mi vypadlo pozvání na statek pro rodinku na výročí svatby. Vlaďka mě ale bravurně uklidnila. Druhý den jsem ještě volal mamce, říkal jsem jí to taky, ale už jako dobrý fórek. Mamča už vše věděla a brala informaci v klidu a s nadhledem.
Po víkendu jsem trochu únavou a trochu bacilem od Ivči onemocněl a dva dny neležel s rýmičkou a kašlíčkem. Alespoň byl čas si vše ještě jednou uvědomit…

Konspirační praxe

18. dubna 2018 v 20:15 | Marcel
O mnoha světových událostech se můžeme dočíst o několika variantách konspiračních teorií. Já v sobotu zažil jednu naprosto silnou a úžasnou školu konspirace... Až teď dávám dohromady všechny okolnosti, které k té praxi spěly. V čem jsem žil a nevšímal si a měl jsem...
Plus den a půl... Víkend a příparava ně něj byly silné. Chtěl jsem připravit krásné chuťovky a jídla pro své blízké kamarády. Stálo to nějaký čas předem.... V průběhu času byl silný víkend...
Únava hodila do postele nejdříve Ivču (která měla zdravotní problém s bolestí v krku a rýmičkou už v pátek, ale nějak to utlumila) a pak i mne. Z Ivči to po sobotě spadlo a já se láskou z nečekaného překvapení tulil. Na dva další dny jsem ulehl sám. Navíc společenskou únavou asi trochu silnější, než měla Ivča...
Vracím se k podkladům, ať zpětně dám dohromady co nejvíce z konspirace, která vůči mně a mému vysokému tlaku proběhla.

I TOUTO FORMOU VŠEM Z CELÉHO SRDCE DĚKUJI

p.s. Tento víken bude na deníčku ještě chvíli trvat...

Myslela jsem si....

13. dubna 2018 v 7:08 | Marcel
Včera večer jsme byli na besedě, no beseda to vlastně nebyla, na povídání spisovatele Vlastimila Vondrušky. Pán je to nesmírně sečtělý, histocká fakta má neuvěřitelně v malíčku, má společenský přehled a umí udělat vkusný vtípek. Jen jeho monolog byl na mě strašně dlouhý, i když protkán mnoha velmi zajímavými fakty. O zjišťování historických faktů, o překrucování skutečností, o odkazu našich předků pro náš současný život. Navíc sál v Týně byl plný, odhaduju tak 250 - 300 lidí. Jen by mne zajímalo, jak by byl schopen improvizovat a reagovat na všetečné otázky. Ale chápu, že připustit otázky v plénu 300 lidí je nemožné.
Byl jsem si včera taky koupit zapékací mističky a formičky, protože jsem dělal dva druhy paštik. Klasickou do normálního hřbetu a kuřecí parfailt do menších formiček. Jsem sám strašně zvědavý, jak se ta kuřecí povede.
Ivča kontrolovaly účty a zarazily ji dvě věci. Nemohla se dopátrat, co je to platba 7.000,- "zábava - NPŠumava". To byla záloha na jednu letní akci v rámci táborů. A pak platba newcelé tři tisíce v elektroworldu. To jsem kupoval nový externí disk a dvě flashky právě pro Ivču. Dost mě dostala její reakce. A kolik stojí flashka? Já myslela tak 50 korun...

Střídání sezón

11. dubna 2018 v 14:55 | Marcel
Každý den má podobný scénář. Dopo ještě v relativním chladu si vezmeme na starosti další kousek statku a doděláváme jarní práce. Zdenička postupně dodělává hlavně úklid uvnitř, Lucka venku a já co mi do oka padne. Postavit slunečníky (což znamenalo opět odtahat ty obrovské dlaždice na zatížení stojanu), připravit, uklidit a opravit venkovní nábytek. Projít skládek a mrazáky a udělat jídelníčky tak, ať sděláváme ještě těch několik málo věcí, které nám v mrazáku zbyly. Zítra dovezou nové seno ke koním a když skládali poslední balíky, vytlačili OSB desky na zadní stěně z péra. Museli jsme je rozebrat a znovu usadit do sebe. A když už bylo mv boxu prázdno, uklidili jsme tam nesmyslné množství dříví, které tam Jirka "Schraňoval", ono by se to mohlo hodit. A protože nevím kam s tímhle kouskem, dám ho za seno.... Hrůza.
Kus dnešního dopoledne jsem trávil objednávkami. A protože ve skládcích skoro nic nebylo, byly objednávky na Makro a Bidvest fakt veliké. Do jednání s obchoďákem přišel Láďa Baloun, že se něco děje s ohradníkem. Málokdy pochopím, co se mi snaží vysvětlit, po odjezdu obchoďáky jdu k výběhům. Obhlížím napojení kablíku na ohradník a nic nevidím. Láďa pak přišel a ukázal mi, že hned první izolátor se ulomil a je jen nastrčený v prasklině kůlu. A že ho to prý koplo, když se snažil s tím něco udělat. Říkám mu, že si musí před prací ohradník vypnout.... Prý ho vypnutý měl. Asi těžko, když dostal ránu, ach jo...
Popeláři měli dneska dobrou náladu, protože Ivča je ukecala a oni odvezli veškerý bordel, který jsme při průběžných úklidech vytvořili, včetně zlomené barové židle a koberců z výběhů, přes zimo na nich bývalo seno, ať ho koně nezašlapou do bahna.
Jen se koukám z okna a nastává čas pro každoroční jarní povzdechnutí - po sezóně topení přichází sezóna sekání trávy....

Traverza na statku

9. dubna 2018 v 19:47 | Marcel
Víkend byl ve znamení sportovně společenské zábavy... A kulinářství k tomu. Honzův florbalový tým Traverza Mukařov hrál první dva zápasy finálové série své soutěže v Budějovicích a kluci chtěli bydlet u nás.
Ještě v pátek jsme byli kamarádce na maturitním plese v Praze, vraceli se dopo a já se vrhl do kuchyně. Problémkem bylo, že kluci hráli v sobotu až ve čtvrt na osm v Jindřichově Hradci, 45 minut jízdy ze statku. Odpo jsem připravil Líčka na červeném víně, už v pátek mi holky oloupaly brambory a já mohl odjet na zápas. Ivča v jeho průběhu vařila brambory, na zápas nejela. Kluci vyhráli a já se hned vracel do kuchyně. Večeře okolo jedenácté večer je místním rekordem a už se snad nikdy nebude opakovat...
V sobotu snídaně, oběd, odpo klid a zase do haly, teď do Budějovic. A zase výhra, krásný zážitek umocněný tím, že Traverza byla u nás spokojená a já věřím, že to bylo trochu naše PR do další cílové skupiny...
Předposlední volní, přesto pracovní týden začal. Ivča jela na pracák a já v krátkých montérkách strávil den venku. Úklid zákoutí u sociálek, natírání a zavěšení žebřin, instalace slunečníků, úklid v dílně, oprava boxů u koní. A sposty nachoizených kilometrů... Nicméně je teploučko a člověk je venku rád...

Přípravy na sezónu

6. dubna 2018 v 9:17 | Marcel
Povelikonoční víkend nějak rychle utekl. V úterý sjme byli s Ivčou zařídit pár věcí ve městě, pak jsem se oblíkl do montérek a asi jsem je nesvlíkl do čtvrtečního večera. Natáhli jsme plot dole u rybníka, abychom mohli po mnoha dnech vypustit kozu z chlívku. Natlakoval jsem darling ale fakt nevím, proč tlak v systému vodovodu mizí. Po stavbě čističky a základů pro saunu zbylo hodně věcí, takl jsme je vynosili na půdu. Na druhou stranu jsme z půdy hpodně věcí sdělali, zmizely všechny staré koberce a mnoho starých železných trubek. Navrtal jsem díry pro napáječku, už ji jen zapojit a koníci se budou učit pít vodu njinak, než z van. Samozřejmě jsem neměl vše potřebné, musel jsem na Hlubokou do stavebnin pro hmoždinky a vrták. S Láďou jsme navezli na dvůr trochu kačírku, ať chodníček jakž takž vypadá. Jožin sebral pro změnu hodně a dvůr vypadal jako na stavbě.
Odpojil jsem doma pračku a přenesli jsme ji naproti, protože ta společná klekla, špatně prala a neohřívala. V úterý jsme vybrali novou a druhou myčku do velké kuchyně. Včera večer mi obojí přivezli, tak jsem to ještě zapojoval.
Ivča je od středy pryč a mi ten čas nějak podivně rychle utekl. Budu muset si dát do kapsy zase krokoměr, protože by mě zajímalo, kolik jsme toho v průměru denně nachodil. Ale vše ze seznamu jsme si vyškrkal a zbývá jen příprava na víkend.
Kluci minulý týden v jaroměři vyhráli a jsou ve finále ligy. Zítra a pozítří hrají s Budějovicemi a bydlí u nás. V sobotu bude pozdní večeře, v neděli snídaně a oběd. Takže zase topím na pokoje a připravuju maso a zeleninu na líčka a roštěnou. Aby toho nebylo málo, ve dvě jedu do Prahy a večer jdeme na ples, vracíme se zítra okolo poledne... Tenhle týden jsem se fakt nenudil, byl to prolog před sezónou, která startuje naostro za týden v pátek...

Pomlázka

2. dubna 2018 v 18:09 | Marcel
Víkend je za námi, holčičky z jezdeckého soustředění odjely a byly moc spokojené, venku se více a více otepluje.
Jen v neděli, když jsem si šel pro proutky na pomlázku ženili se venku čerti. Silný vítr, přeháňky deště a krupek, šílené počasí. Ale pomlázka holt musí být...
Ráno jsem před velmi pozdní snídaní upekl čerstvé bagety, vyšupal Ivču, pak i Bety, trenérku holek a ty se bály jít na snídani. Já seděl v obýváku a nic. Holky si chichotajíc sedly a držely se židle. Já věděl, že dříve nebo později vstanou, jen jsem zamknul vchodové dveře. A taky že jo, postupně všechny čtyři dostaly pomlázkou. Jen ty tradice jsou opravdu do kytek. Včera jsem v rámci přípravy vajec do salátu uvařil pár navíc. Holky je ani nenazdobily, ani nedobarvily, ba ani ty mnou uvařená vejce mi nedaly... Ty malé holky vůbec nectí Velikonoce.
Nu což, sedl jsem do auta a vyjel za Zdeničkou. Tu moje velikonoční návštěva vždycky potěší, popovídali jsme a já ještě zajel ke kamarádům do vedlejší vesnice. Věděl jsem, že starší dcera je na horách, ale dvě mladší a maminka by měly být doma. A byla to jedna z nejůžasnějších pomlázek, jakou jsem kdy zažil. Pavel byl náhodou na zahradě a potichu mne vpustil dovnitř. Mamínka Lenka byla v kuchyni u linky, potichu jsem zezadu přišel a už to jelo. Emča se učila v pokojíčku, slušně jsem zaklepal, ozvalo se "Ano", vešel jsem a ona se ani neotočila. Během vteřiny měla pomlázku na stehnech a zadku. Anča byla běhat a po příchodu domů se na terase chvíli bavila s rodiči, pak se otočila zády a zouvala se. Vyšpulený zadek si žádal své. Trojité dokonalé překvapení během pár minut...
Doma jsem měl oběd připravený ze včerejška, holky se nejedly a my si užili u pěkných filmů zbytek odpoledne.