Leden 2018

Postesknutí

27. ledna 2018 v 23:30 | Marcel
Je m líto, že si 3 miliony občanů České republiky asi neuvědomuje koho a co volilo...

Sauna, kolo první

26. ledna 2018 v 6:31 | Marcel
Včera jsme se potkali s Ivči bratrancem Mílou, který se živí stavbou střech a dřevostaveb. Povídali jsme o sauně, její dispozici, materiálech, designu. Máme celkem jasnou představu a tu jsme postupně házeli na papír. Pak jsme stáli na místě budoucí stavby a kochali se představami. Nemělo by to být nic složitého, potní místnost, šatna, malá chodbička a odpočinková venkovní terasa. Řešíme okno nebo skleněný průhled ven a materiály. Míla vše dá do čísel a pak uvidíme.
Já doléčuju rýmičku a jinak nic moc nedělám. Bacil mě trochu oslabil, tak jsme kus včerejšího odpoledne prospal. Doplatil jsem na to ráno, kdy jsem vzhůru od půl šesté a neusnul jsem.
Ve středu jsme měli další dobrou historku s Láďou Balounem. Odpo šel ještě hodit seno koním do koruny a uprostřed výběhu zapadl do hlubokého bahna a nemohl se hnout. Zoufalého a plačícího ho v bahně objevily holky, které přešly jezdit. Vytáhly ho a dovedly Ivči. Když doma nalévala panáka všem třem, měl ještě vlhké oči, ale už se tomu všemu smál. A slíbil, že příště už opravdu bude poslouchat - Ivča mu totiž dvě hodiny předtím říkala, ať všeho nechá a jde domů, že odpo nakrmí koně právě s Aničkou a Zuzkou...

Kam se poděly peníze?

24. ledna 2018 v 20:07 | Marcel
Léčím se z nějaké chřipičky, či z čeho. Necítím se furt úplně dobře, mám v sobě kila citrónu, medu a zázvoru, spím, čtu a furt se to nelepší. Tak snad zítra Nerozhodný.
Včera mi bylo ještě jakž takž fajn, byl u nás Matěj s Martínkem. Superjunior je sklvělý, vysmátý a začaíná chodit. Prožili jsme krásný kus odpoledne.
Lucka nám předtím dopo uklízela a já jsme pak odpoledne dohledával své věci, které jsme měl na stole. Od neděla tam ležely taky dvě "vánoční" obálky s penězma pro Ivču a Honzíka. Hledal jsem je, protože jsem je chtěl Honzovi poslat do Prahy, Matěj mu poveze auto a v něm tašku plnou věcí. Nikde nic a tak voláme Lucce. Hups, ta je v domění, že se jednalo o jmenovky na dárky hodila do koše a následně do popelnice. Popeláři naštěstí jezdí až dnes a mně se povedlo obálky najít a zachránit.
Večer jsme pustili prezidentskou debatu a od zombie MZ jsem musel odejít. Jeho lživé a manipulátorské metody jsem neustál a nechápu, co na něm dva miliony voličů vidí.
Po dvou měsících od příletu z Nepálu se mi probouzejí k plné citlivosti prsty na levé noze. Nijak jsem neomrzl, asi dlouhodobý pobyt v trekových botách nohám nesvědčil.
V rámci marodění čtu a mohu doporučit úžasnou knihu - Dneska trochu umřeme, vzestup a pád Emila Zátopka. Zátopkův životní příběh je popisován britským spisovatelem s nadhledem a v pozadí je krásně vykreslena historie vývoje Československa a jsou popsány všechny základní historické události 20. století a jejich společenský kontext. Pokud je sport aspoň trochu vaším koníčkem, doporučuji.

Se to přehouplo...

23. ledna 2018 v 8:29
Po týdnu jsme zase doma. Návštěva Ostravy, setkání s rodiči a kamarády volně přešla do víkendu v Jeseníkách. Ivčiny sedřené paty z procházky před týdnem nám nedovolily vyjet na běžkách, tak jsme se alespoń sklouzli na sjezdovkách a prošli podhůřím Jeseníků. Nejkrásnější ale bylo setkání s kamarády a nezávazné povídání o všem. Velký čas jsme samozřejmě věnovali současné společnské situaci a volbě nového prezidenta. Nějak jsme si potvrdili, že jsme v určité sociální bublině a vůbec nerozumíme lidem podporujícím Zemana. Já už přestávám být tolerantní a schopen poslouchat rádobyargumenty, proč ponechat na Hradě pomlovačného, pomstychtivého, ulhaného hulváta...
Zatímco jsme mbyli pryč, Jirka dokonal avizované překvapení a stylové vylepšení statku. Na první pohled jsem ho neviděl, ale na pohled druhý, mírně zvednutý k obloze, už ano.

Korouhvička byla taky součástí mého přehoupnutí se do druhého půlstoletí života, dostal jsem krásný dáreček, který ale není jen pro mne. Proběhlo pár mírných oslaviček, dneska bude oběd s Matějem a druhým oslavencem, superjuniorem. Martínek má ty své první.
Musíme klepat, auto po obrovitánské opravě drží a jezdí. Jen jsme společně zjistili, že máme prošlou technickou a naše cesta skrz republiku byla trochu risk. Ale vše dobře dopadlo a dneska technickou kontrolu absolvujeme.

Zase jedeme pryč

13. ledna 2018 v 16:24 | Marcel
Netrpělivě čekáme na telefonát od automechanika, že nám dneska definitivně složí auto a předá nám ho. Po více než měsíci... Říkal, že tak složitý motor ještě nerozebíral. Včera volal celý neťastný, že mu PPl nedodala ventil palivových částic, který někam posílal na vyčištění, ale že kvůli nám půjde do dílny i v sobotu, jen aby se auta už zbavil. Já pak zítra odpo vyrážím Benjaminem (Honzovo Polo) do Prahy, auto mu předám a vlakem pokračuju do Ostravy. Do středy pobudu u našich, potkám se s kamarády, dáme sauničku a himalájský večer a ve středu pokračujeme do Opavy za dalšími kamarády, ve čtvrtek dojedeme na Ramzovou na klasické výroční horské setkání s další skupinkou kamarádů.
Po dlouhé době topím v malém kotli, Včera, po dvou dnech netopení, bylo doma nějakých 15 stupňů a to není na pohodičku úplně moc. Problém je, že dřevo do kotle není úplně vyschlé. Ale hoří, prokládám to uhlím, jen zase musím zhruba co dvě hodiny ven a přiložit.
Byl jsem samozřejmě zvědavý, jak dopadne volba prezidenta v prvním kole. Na jednu stranu mi hlava nebere, proč tolik lidí volí toho současného, když přece normálně a racionálně uvažujícíc člověk musí vidět, že se chová jako hovado a naší zemi jen škodí, lidi uráží a nemá respekt k jinému názoru, než je jeho. Na druhou stranu, když se panu Drahošovi podaří přimět přijít k volbám voliče pánů Fischera, Horáčka a Hilšera, mohlo by to za dva týdny vyjít!!! Držme si palce.

Fantastický relax

12. ledna 2018 v 18:37 | Marcel
Právě jsme se vrátili z krásného víkendu uprostřed týdne. Na Slevomatu Ivča našla a já objednal tři dny v resortu Johanka u Kamenice nad Lipou. Doporučuju!!!!!!
Krásný penzionek s úžasnýma sauničkama v překráném prostředí se super personálem. Ve středu jsme přijeli asi o dvě hodiny dříve, ale pokoj s vanou byl připravený a my se hend odebrali do wellness. tři kolečka sauny s koupáním ve venkovním bazénku byly báječné. Sauna navíc vypadala úplně přesně tak, jakou bychom chtěli mít na statku, rozměr cca 3,2 x 3,2 metru, výška asi 2,2 metru. Krásné dřevo, extra opěrky na stěnách, v deskách na lavicích otvory na ruku pro zvednutí, příjemné dřevěné podhlavníky... Venku stály dva obrovské sudy s horkou vodou a na první pohled z nich stoupal komín. Když jsem přišel blíže zjistil jsem, že kamna jsou přívo v sudu ve vodě a přikládá se do nich shora. Zamiloval jsem do sudu (po příjezdu domů a chvíli gůglování jsem byl ale zchlazen, nejnižší cena za sud s průměrem 160 je 55 tisíc...). Nicméně dát si tři kola sauny a po posledním posedět venku v županu, ochladit se a následně se zahřát v sudu bylo neskutečné...
Na večeři trochu překvápko. Jednak to, že jedno zue dvou jíádel byla kachna s červeným zelím a karlovarským knedlíkem (KV knedlík umím lepší, nepřidali petrželku a muškátový oříšek) a v druhém meníčku byly k pstruhovi coby příloha špagety s rajčatovou omáčkou. Ale pochutnali jsme si oba, dali místní pivní speciálek a šli relaxovat k filmu.
Ve čtvrtek jsme šli na procházku, krásný okruh (zvolili jsme delší variantu) s vychytávkami u vesničky Vlasenice. Krásná interaktivní naučná stezka pro děti s poznáváním stromů, zvířat, stop, hub a podobně různými zábavnými formami. Navíc hřiště pro discgolf, což jsou dráhy jako u golfu, ale háže se létajícím talířem. Úplná bomba, tohle bych chtěl udělat na Výštici.
V Kamenici nám byl doporučen místní pivovar. Jali jsme se ochutnávat piva, vynikající zvláštní chuť a v jednu chvíli jsme měli na stole až čtyři piva. Protože jsem u objednávání nebyl, šel jsem do lékárny nevěděl jsem, že to, co nám chutnalo nejvíce, byla patnáctka... Dali jsme s Ivčou poctivou ochutnávku, já utopence, Ivča hermelínek a vyrazili na poslední čtyři kiláčky do penzionu.
A proč do lékárny? Říkal jsem ženě své, ať si vezme goretexové outdoorové boty, když už jde v těch džínách. Prý néé, tyhle zimní boty s kožíškem, prioritně určené do města, jsou prý strašně pohodlné. Poprvé si upravovala ponožky v prvním kilometru... Poslední dva kilometru do Kamenice už jsme šli velmi, ale velmi pomalu. Ve městě Ivča rozvážným krokem zamnířila do pivovarské hospody a já do lékárny pro náplasti a pochvíli podruhé pro betadynku. Stržené puchýře na patách jsme namazali, zalepili, sebe namazali silným pivem a vyrazili na penzion. Po odpoledním čajíčku s koláčkem jsme opět šli do sauny a sudu. Ivča dala dvě kola, já obligátní tři a sud. Mít dva dny po sobě výživnou saunu a mezitím dlouhou procházku je síla i pro mě. U večeře jsme seděli s dalším příjemným párem, chvíli poseděli u vínka a šli relativně brzy do pokoje. Tam Ivča naladila poslední prezidentskou dbatu, já klimbal (Ivča si ducla před večeří) a postupně upadal do spánku.
Ráno po snídani byla původně v plánu ještě saunička. Ale voda v sudech nebyla ještě vyhřátá as dát si dopo saunu před cestou domů by bylo zabijácké. Naopak jsme po snídani vytuhli v posteli, Ivča přirozeně a já při čtení. Čtu Honzovu knížku o Zátopkovi a je psaná skvěle, s nadhledem a krásným popisováním mnoha okolností. Ten nadheld je asu dán tím, že ji napsal Brit.
Samozřejmě dlouze vedeme debaty, koho volit, aby na Hradě co nejdříve seděl někdo jiný, než hulvát s chováním řeznického psa (a to nechvci urážet žádnou rasu psa). Uvidíme, kdo postoupí do druhého kola, já racionálně volil pana Drahoše, protože podle mne má největší šanci vyhrát druhé kolo. Nicméně je šets krásných kandidátů a snad se voliči těchto rozumných lidí ve druhém kole spojí.
Ale zpět k Ivčiným patám - dneska jsem na mapách zjistil, že jsme ušli.... No koukněte, já tipoval o čtvrtinu méně... A Ivča? Chodí v pantoflích a do příštího týdne, kdy jedeme do Jeseníků, se jí nohy prý určitě zahojí Mlčící


Jedeme pryč!!!

11. ledna 2018 v 8:47 | Marcel
Mám doma poměrně hodně kuchařek a vyhlásil jsem stop stav. Další nechci, protože nestíhám čerpat ani z těch stávajících. Proto jsem se rozhodl intenzivně se začíst do kuchařek dle oblíbenosti a atraktivity a vypisuju si nejvíce zajímavé věci. První byla farmářská kuchařka, kde je hodně věcí o zelenině. A je to první kuchařka, kterou jsem kompletně celou přečetl. Druhou byla samozřejmě jedna od Zdendy. Potvrdil jsem si mé správné postupy u TOP jídel a vypsal drobničky k přílohám, nádivkám, vychytávkám. Těším se na čtení knížky o koření a bylinkách. Úžasná je samozřejmě obrovská kuchařka od Zdeničky, do které se dívám vždycky, když potřebuju potvrdit nebo ozřejmit postup určitého receptu. V tomto obrovi je toho strašně moc...
Zítra jedeme s Ivčou na tři dny pryč, vracíme se v pátek a a bude mi asi chvíli trvat, než byteček vytopím na aspoň trochu odpovídající tepelný komfort. Na druhou stranu já něco snesu a Ivča si včera koupila po asi 16 letech zimní bundu. Krásnou (prtože ženy vybírají hodně podle barvy) a hlavně hodně teplou. Hodně.
V neděli nebo v pondělí brzo ráno odjíždím směr Ostrava. Tam mě vyzvedne Ivča ve středu a pokračujeme přes Opavu do Jeseníků. Vrátíme se další neděli a s topením to bude úplně stejné.
Doma pak budeme necelé dva týdny a míříme do Varů za Lukášem, novým kamarádem a navíc "tím" šéfkuchařem. Kromě krásných pár dní s Lukym a Olinou, výletů na hory (podle stavu sněhu) budu aspoň dva dny v kuchyni učit se novým věcem. Staršně se těším, i kdyby to byly drobnosti.
Takže v následujících deseti dnech asi psát moc nebudu. Pokusím se, ale neslibuju. Nicméně budou to dny krásné a nabité, protože se potkám s kamarádama z Nepálu, budeme promítat, snad už i Honzův film, krásné fotečky...


V pozadí Makalu a uprostřed Imja Tse, ten černý trojúhelník, hora, na které jsem před šesti lety stál...

Nesnáším pomluvy

9. ledna 2018 v 18:20 | Marcel
Před týdnem to byl první Silvestr, kdy k nám nešli lidi z částí Olešníka. Vždy se jich tu sešlo oklo dvou stovek a letos porvé nic, protože zastupitelstvo rozhodlo, že se budou střídat v pořádání Olešník, Chlumec a Nová Ves. Podle mne akce zcela ztrácí smysl, protože letos do Olešníka by lidi z Chlumce museli jít 4 kiláky po hlavní silnici a z Nové Vsi ještě dále. Podle toho vypadala i účast, špion Honza vyjel autem na výzvědy a přijel s tím, že na koupališti, kde se akce konala, je asi 80 lidí. Na jednu stranu nás to zamozřejmě mrzí, protože lidi se k nám jednou ročně těšili a my se potkaloi se spoustou lidí. Na druhou stranu je to o dva a půl dne práce méně. Dva a půl dne, které mi nikdo nezaplatí. Letos navíc díky šílené oblevě hrozilo, že bychom museli ohradit trávník na dvoře, aby ho ty dvě stovyk lidí nezničily.
Dneska u nás byla ráno kamarádka a ta se od lidí z Chlumce dozvěděla, že to u nás nebylo, protože jsme na tom šíleně vydělávali. Prý jsme po akci pro 200 lidí vyfakturovali 400 polívek a kdoví, co k tomu. Ivča vstala a donesla fakturu. Na ní stojí - 200 porcí polívek, 77 litrů svařáku (to se fakt vypilo), 180 klobás, 150 párečků a 50 litrů čaje. Množstvé úměrné návštěvě 200 lidí.
Je neuvěřitelné, jak lidská závist a škodolibost dokáže uškodit dobré pověsti. S okolními podnikateli jsme se shodli, že lidi v Olešníku a hlavně v Nové Vsi jsou neuvěřitelně závistiví a pomlouvační. Sami za celý život neudělali pro své okolí vůbec nic, ale nedej bože, aby někdo, kdo tomu dá své sádlo a dobrou náladu, vyfakturoval něco více, než byly náklady. A ceny to nebyly nijak přemrštěné, například ona bramboračka v hluboké polystyrénové misce o obsahu 0,4ll stála 40 korun včetně misky a pečiva. navíc on totiž někdo musí pak to nádobí, včetně lžic (používáme klasické, za umělohmotné by mě hanba fackovala), umýt. A to si nikdo neuvědomuje. A už vůbec nemluvím o tom, že tu barmboračku fakt umím Usmívající se...
Na druhou stranu se hopdně lidí divilo, že se k nám nejde a měli jsme hlavně z Chlumce informace, že do Olešníku nepůjdou. No uvidíme, co za rok. Mimochodem,. jedna rodinka k nám dorazila a skupinku asi dvaceti lidí odvolávali z cesty za Olešníkem mobilem...
No, ať se těm pomlouvačům dobře žije. Nejen v letošním roce...

Na tři krále...

7. ledna 2018 v 7:22 | Marcel
Nepamatuju, že by na Tři krále bylo tak krásné počasí. Nechtělo se mi sedět doma a šel jsem něco dělat ven. Z listopadové brigády jsem měl předpřipraveno hodně dříví, vytáhl jsem cirkulárku a řezal a řezal. Nejšílenější na tom bylo, že jsem byl v triku s krátkým rukávem. Polena široká tak, že na cirkule šly říznout jsem udělal, polínka pak naštípal a částečně poskládal. asi třetina zbyla na Láďu v týdnu. Odpo jsem se vzdělával u kuchařek, četl jsem si a zkoumal novinky, které neznám a chci používat.
Topíme si jen doma v kamínkách a bohatě to stačí, chvílemi je teplo až až. Na druhou stranu v ložnici je krásně chladno na spánek.
Honza už zase odjel do Prahy hledat si práci a pracovat v Týdnu. Já tam dneska ještě na otočku jedu, je schůzka na středoškolský kurs a zpět si bereme auto. Honza si odvážel do Prahy spoustu věcí a naše auto bude ještě týden v servisu. Nějak se nám to autíčko sere...
Po letech slibování a plánování se už i Ivča odkopala a udělala si vlastní blog. Je jiný než ten můj, píše v něm o svých postojích a pocitech, i když i na deníčky třeba z dovši určitě dojde. Adresa blogu je velmi jednoduchá, www.ivapudichova.cz

Už to pomalu zase začíná

5. ledna 2018 v 8:46 | Marcel
Závěr roku byl pracovní, měli jsme tady 15 lidí a bylo neuvěřitelné, jak si tři různé skupinky sedly. Silvestrovský večer jsme zakončili hrou Casino, v rámci které se vypisují směnky na reálné služby a v závěru se směnky draží. Takže mezi ještě před pár hodinami neznámými lidmi jsou směnky na drobné službičky platící celý jeden rok.
Poprvé jsem se osobně setkal s alkoholikem, který to nemá poid kontrolou. Na druhou stranu, když mu Ivča po desáté večer řekla, že už se chová nevhodně a ať odejde, šel spát. Po třech sedmičkách vína a asi šesti panácích...
Trošku jsme to po Siulvestru pofackovali, udělali slavnostní oběd se zaměstnanci, Honza si lupl operaci - vyndání drátu z klíční kosti a postupně ukrajujeme dlouhý seznam prací a úkolů. Mimochodem ta Honzova operace měla být rychlovka ale nebyla. Drát mu museli vysekávat, takže na rozdíl od instalace drátu, kdy měl na hrudi dvakrát jeden steh po artroskopii, má teď čtyřcentimetrovou jizvu přímo ve výstřihu...
Auto máme pořád v sertvisu a dneska čekáme na verdikt. Nedokážu si představit, co budeme dělat, pokud zpráva bude špatná a my bychom zase měli do auta inestovat spousty peněz...
V seznamu úkolů je taky oprava sporáků a myčky. Na myčce odešlo asi topné těleso a u sporáků vždy nehoří jeden hořák.
Vypnul jsem velký kotel a topím doma v kamínkách, jednou za čas ale zatopím v malém kotli, ať se prohřejou všechny pokoje. Tak si chodím každý den na chvíli zaštípat pár velkých polen, které mi tady byly připoraveny v průběhu podzimní brigády. Do toho řešíme přihlášky na tábory, účetnictví, propagaci a smlouvy na letošní rok, poptávky na svatby a nový web Země Nezemě... Už v tom zase lítáme na sto procent...