Říjen 2017

Balení

18. října 2017 v 8:23 | Marcel
S Honzou jsme se vrhli na hlavní část balení. Dopo jsme byli dokjoupit pár věcí, vložky do bot, lékárnu a dobrůtku - salám pro zlepšení chuti. Odpo pak pomaličku třídím definitivní podobu lékárny a snáším věci na hromadu. Protože jsem si pořídil pár nových kousků vybavení, redukuju oproti minulým výpravám množství oblečení. Finální síto pak přijde ve chvíli , kdy začneme plnit batohy. A to bude dnes odpoledne. Za chvíli se jedeme nechat ostříhat, pak poslední kupkování, oběd a balení. Zítra dopo odjíždíme vyřídit ještě něco v Táboře a pak už jedeme vlakem do Prahy. Naše putování budete moci, věřím, že pravidelně, sledovat zde: http://tri-sedla-20179.webnode.cz/.

Sedmá sezóna skončila

16. října 2017 v 8:12 | Marcel
Máme za sebou hlavní část naší sedmé sezóny na statku. Byla dlouhá, náročná, ale jsem přesvědčen, že jsme ji dali s přehledem. Unavení, ale nad věcí. Výraznou tečkou za ní byly poslední dva týdny - adapťák, svatba, adapťák s baším programem, víkend se čytyřiceti lidmi...
Svatebčané byli spokojení, nevěsta se u nás zastavila ještě v pondělí a chválila, užila si to. Vzápětí najelo 42 malých upírů z pražské školy na adaptační kurs. Kamarád učitel se na nás obrátil s prosbou o full servis včetně programu. Na poslední chvíli jsme sehnali ještě jednu instruktorku, tak jsmne s Ivčou, Honzou a dvěmi externími instruktorkami vysekli program pro dvě šesté třídy z pražských paneláků. Banda rozjivených, nadmíru aktivních a vzájemně se neposlouchajících šlahorků bez odebraných mobilních telefonů... Všichni byli nakonec spokojení a odjížděli v pátek po obědě do Prahy s pocitem dobře odvedené práce.
V průběhu týdne se ohlásil na krátkou návštěvu ředitel budějovické polytechniky a přivezl s sebou čtyři šlahorky, kteří mi minulý týden ukradli alkohol ze skládku. Dovezli dvě ukradené flašky, dostali ještě jednu čočku ode mne, ředitel se omlouval, ale to nebyla jeho chyba, prostě individuální selhání.
V pátek najely dvě skupinky, neziskovka na školení učitelů a rodinky s dětmi na polopenzi. Vrhnul jsem se do kuchyně, vše proběhlo v klidu a včera v poledne jsem uvařil poslední jídlo sezóny.
Odpoledne přijel Matěj s Martínkem, s Ivčou jsme si ho užili na dlouhé procházce, poňuňali se s rostoucím vnoučkem a mně s Honzou nastává čas balení, v pátek letíme...

Chilli v oku, ukradený fernet a tak...

9. října 2017 v 9:22 | Marcel
Od pondělí do pátku u nás byla už asi potřetí polytechnická škola na adaptačním kursu. Program dělá spřátelená neziskovka, známe se, učitelé jsou taky fajn, jen se občas nepovedou šlahorci. Jako v první polovině týdne. Hned prvbí noc si čtyři odskočili na benzinku pro flašku a protože jim to bylo málo, vlezli okýnkem do skládku a vzali mi becherovku a fernet. Jo, moje blbost, leželo to ve skládku na zemi, ale ta drzost. Oni si asi mysleli, že ztrátu dvou flašek z pěti nepoznám... Řešil jsem to s učitelkou, pak se studenty, ale výsledek nula. Tedy kousek nad nulu. Výtečník se ve skupině studentů přiznal, nikdo ho však nedotlačil k omluvě nebo dokonce zaplacení. Odjížděli s kyselostí v mých očích.
Na druhou půlku týdne přijeli za stejné školy hasiči. Ti jsou každoročně jako žíraviny, sežerou vše a ve strašných dávkách. Letos taky. Ve 24 studentech plus pět lidí z týmu sníst vrchovatý největší pekáč zapečených brambor, to jsem tady ještě neviděl...
V týdnu jsme si s Honzou střihli ještě zubaře, pro mne nejrychlejší kontrola všech dob, včetně rentgenu zubů a popovídání jsem byl za devět minut venku...
V pátek po obědě jsem začal připravovat svatbu, maso na řízky, jelení guláš a další drobné přípravy. Do devíti večer u linky a od sedmi ráno znovu.
Sobotníá svatba se vydařila, brali se dva horolezci a celá jejich partička byla dost v klidu. Z celodenní práce mě vytrhl jeden dost nepříjemný moment, když jsem si prstem od chilli projel oko. Měl jsem pocit, že si sám sobě vypaluju mozek z hlavy... Večer jsem už nechal na personálu, v deset jsem to zapíchl a před pátou ráno vstával, abych sečetl účet na baru a vyjel směr Brno na každoroční softový turnaj. Honza toho naspal po florbalu ještě méně, cca 2,5 hodiny a buse se z Prahy vydal taky do Brna. Oproti loňsku jsme si o jednu příčku polepšili a Honza byl se svými dvěmi homeruny a několika brilantními zákroky v poli za hvězdu...
Cestu domů ještě vydržel nespat, doma ale po jídle na tři hoďky zalehl a teď spí a spí... A já za hodinu jedu pro Ivču na nádraží, vrací se z dovči...

Největší pochvala

2. října 2017 v 20:05 | Marcel
Už máme na statku opět adapťák, prváky ze střední školy. Vaříme klasiku, k obědu karbenátky, večer pečené kuře... Na prodloužený víkend tady byl opět Lukáš, šéfkuchař z Varů, s rodinkou a kamarády. K tomu jedna další rodinka a v sobotu večer sraz abiturientů z veteriny po asi 45 letech. A právě organizátor srazu mi přivezl srnečku, ať ji připravím. Naporcoval jsem, vykostil a v sobotu upekl na zelenině na červenÉm víne, S povidly a brusinkami. Čtyři a půl hodiny pečení, pasírování omáčky přes novou vymazlenou pasírku a sedmdesátníci si pochutnali. Největší pochvala následovala později.
Odbočím, a vysvětlím podtext. Pro ulehčení práce a se sázkou na jistotu občas koupím jelení steak připravený ve vakuu, který se de facto jen opeče, dohřeje v troubě, připravím švestkovou nebo jinou omáčku a mám hotovo. Plus příloha, samozřejmě. a tuhle tutovku jsem servíroval o prázdninách skupince, se kterou tady Lukáš byl, Moc jim chutnalo...
V sobotu večer, po srnčím, za mnou přišel Lukáš, naprosto vyčištěné talíře ode všech a se slovy: "Můžeš mi, prosím, do prdele, vysvětlit, proč kupuješ hotového jelena od Nowaca, když umíš tohle? Tahle srna byla daleko lepší než ten jelen a nevím, kdy jsem tak dobré srnčí jedl." Spadla mi čelist, podlomily kolena...
A dneska karboše, zítra kuře na paprice a jahodové kdnelíky, pak špágy... Těm šlahorků to ale chutná. Jen nevím, jestli mne tohle vaření bude bavit...