Září 2017

Průprava z juda

26. září 2017 v 15:02 | Marcel
Ne, že bych se s někým musel bít, ale včera při běhání se mi hodila. V závěru jsem v lese nějak málo zvedl nohu a už se mi těžiště nebezpečně blížilo k zemi. Po mnoha a mnoha letech jsem vytrčil ruku a vyšvihl judistický pád dopředu jako ze žurnálu. Udělal jsem polokotoul, chvilku se divil, co že se to stalo a doběhl domů... Co se v mládí naučíš...
Víkend na Rabštejně v Jeseníkách nám propršel, nicméně jsme si to s Honzou s klukama mimoříádně užili. Houbaření, promítání, zpěv, procházka do skal, sauna... Paráda, jen je to trochu z ruky...
O víkendu u nás byly dva oddíly bassebalistů a prý chlastali jako duhy. Hodně jeli ve tvrdém, na což dojeli nějací Mexičani z Tempa Praha. Jim bylo blbě ale já musím vymalovat kus stěny v chodbičce na pokoj číslo jedna. Nedonesl to až ven a ani po sobě venku neuklidil. Ivča si toho nevšimla včas a tudíž to neměl za 500. Zatím, protože Tempo k nám jezdí pravidelně...
Vedoucí druhého oddílu, z Hodonína, u nás zůstali do úterý a chodili pravidelně na houby. Z toho, kolik toho nasbírali, mne napadlo, že by u nás houbaři měli nechávat jakési desátky. Sbírají v našem rajónu a tím nás ochuzují o houby pro nás...
V sobotu u nás mají opět sraz abiturienti veterináři. Včera mi byla dovezena srnka, že ji chtějí udělat. Měl jsem dost obavy, vlastně pořád trochu mám, jak to vyjde s masem. Po vykoštění mám 5 kilo masa plus obě přední stehna. Má jich být do 25 a jsou to sedmdesátníci, ti toho moc nesní Usmívající se. Nějak je podlěíme, budou mít ještě paštiku coby předkrm a polívku, tak by to mělo stačit... A to se pán holedbal, že srnka měla 14 kilo a bude z toho svíčková a řízky. Hned jsem ho vyvedl z omylu, vlastně ze dvou. že to bude tak akorát na jedno jídlo a že svíčková nebude, budu dělat maso na červeném víně...
Až včera mi přijeli vyměnit vadný teploměr a servoventil u kotelny. Šéf furmy ode mne dostal po telefonu sodu a jeho servisman mi potvrdil, že šéf je mimo, stížnosti se na něj jen hrnou a že od něj odcházím. Ještě že mám telefon na tohohle technika.

Připadá mi, že je vše naruby...

20. září 2017 v 19:09 | Marcel
Tento týden je strašně zvláštní. Nemáme tady lidi, ale události se mění skoro z hodiny na hodinu...
Včera měl jít Honza do nemocnice vyndat kus drátu z klíční kosti. Obvoďačka nebyla v ordinaci, podle telefonátu z nemocnice i bez předoperačního vyšetření měl na operaci nastoupit. Velmi brzký budíček, cesta do Budějovic, v nemocnici dlouhé čekání na doktora a ten Honzu nepřijal, další termín 2. ledna...
Příští víkend, prodloužený, tady mělo být několik rodin a jeden florbalový oddíl. Postupně ze záhadných důvodů odřekli všichni až na našeho nového kamaráda, šéfkuchaře z Karlových Varů s rodinkou. Celkem se těším, možná si zvláštně zavaříme... Usmívající se
Dnešek byl sprintérský. Dopo jsme byli s Honzou dokoupit poslední části vybavení do Nepálu, Honza se nechal naočkovat na břišní tyfus (a trochu to s ním zamávalo, bylo mu špatně a kus odpo prospal) a já briskně balil na víkendový Rabštejn, pánskou jízdu ve skalním městě v Jeseníkách. S Ivčou jsme měli odjet do Prahy na schůzku bývalých šéfů Prázdninovky. Změna je život. Většina lidí se ze schůzky omluvila a kvůli pěti lidem jsem nechtěl křečovat a narychlo balit a vyjet. Do toho volal himalájský kamarád Luděk, že předpověď je fakt na prd a co kdybychom si objednali pokoj v hostinci. Zařídil to a já přebaloval, ještě před rozhodnutím, že do Prahy s Ivčou nejedu. Když ono rozhodnutí padlo, ulevilo se mi. Sice jsem Honzovi zrušil volný večer na statku s někým, ale prostě sorry. Nepovedlo se.
Takže teď dobaluju, tvořím web pro naši himalájskou cestu a mám klidný večer...
Jen Honza poznamenal, se zkušeností z horské louky na Rabštejně, stanování, vaření na vařiči, prostě lezeckého víkendu. Co tohle bude za Rabštejn??? Prostě si to jedeme užít, vyčistit hlavu a prý si tam dáme i saunu...

Párek s povidly

17. září 2017 v 8:10 | Marcel
Ano, to byla další chuťovka lidí s východní Evropy. Nebo gouda s povidly... No, proti gustu, jak řekla Ivča, já dávám k pečícímu se masu taky povidla. l když si myslím, že tohle je něco jiného Mrkající.
Včera po poledni všichni odjeli a mně nastávají dva týdny volna. Příští víkend tady sice budou skupiny basseballistů, ale já budu s Honzou v Jeseníkách na každoročním výročním Rabštejně, pánské jízdě. Je potřeba trochu odfrknout, už se to zase hromadilo až moc. Včera hned po odjezdu lidí jsem jel do Olešníku, kde bylo první medobraní, hlavně ale tam byla Ivča s koněma a holkama, aby dělaly doprovod králi jihočeské pohádkové říše Václavu Vydrovi. Ten jel na Jolaně a holky na Wendy a Áje. Vše proběhlo v klidu, i kdyxž zvláště Wendy byla ze stojících aut hodně nervní.
Odpo už nic, klid, filmy, četba, nohy nahoře. Dneska má pršet, tak bude nápň dne úplně stejná. Konečně...

Kečup na .... všechno

15. září 2017 v 19:58 | Marcel
Končí již třetí akce, kdy hostíme fundraisingový seminář pro cca 30 lidí z východní Evropy - Polsko, Maďarsko, Gruzie, Moldávie, Arménie, Ukrajina a tyto podobné destinace. Lidi jsou strašně fajn, přátelští, komunikativní, někteří jsou tady fakt už potřetí, tak je bereme jako přátele. Vycházíme si vstříc, nicméně i napotřetí mne překvapuje... :
- opravdu ke každému jídlu si berou chleba
- jejich národní jídla, ktará tady vaří, jsou hodně bez chuti nebo dosladka. Boršč bych bral jako dezert, bramboráky vysušené bez majoránky a česneku chutnají divně. Maďarský paprikáš ale stál za to, krásná plná chuť.
- máme plné okýnko hrníčků, po každém napití čaje nebo vody je vrací, domluva nemožná... To znamená denně asi 150 - 200 hrníčků na umytí
- vůbec, ale vůbec nejí rohlíky
- o něco málo méně, ale nejí vánočku
- chtějí pořád nějaké pomazánky, prostě chleba a něco
- jedna paní chce ke všemu kečup. Ale fakt ke všemu, i k rajské, vepřovému na houbách, nebo dneska k masu zapečenému v leču. Neksutečné, kuchařské srdce pláče Plačící.
Co mě nepřekvapuje, neskromně, chutná jim... Po srovnání s jejich jídly to moje je plné chutě Usmívající se.
V okolních lesích je strašná spousta hub. A i když nemám úplně čas nebo energii vyrazit, máme jich plno. Jak říkal vítěz české série Kdo přežije - mám své běžce. Naši klioši chodí do lesa na procházky a přináší plné náruče praváků, kozáků, křemenáčů a dalších krásnéch houbiček. My to nestačíme čistit a krájet. Super, myslím, že máme hub tak na rok. Navíc při svém běhání vidívám v okolí tolik bedel, jako už dlouho ne.
Když jsem u běhu, pomalu ho natahuju. není to ideální, koleno mám pořád trochu zatuhlé, ale věřím, že dlouhý dnešek byl jeden z posledních dní bez tréninku. 35 dní do odletu se budu hodně věnovat sám sobě a těším se na to. Včera jsem objevil nový pěkný okru, tak ho budu brázdit.

Zase ten kotel...

12. září 2017 v 10:19 | Marcel
Uplynulý týden byl neskutečný fičák, i když zčásti i pohodový... Udělali jsme si tři dny volno, a že jsme ho potřebovali.
Vše to začalo velmi nepříjemným incidentem. Od pondělí do středy jsme měli Martínka, o tom jsem psal. Matěj byl mimo a my rádi hlídali. Ve středu dopo jela Ivča Martínka dát matce a při předávání té paní hráblo a Ivču fyzicky napadla. Policie, sociálka, já tam jel půjčeným autem. Hrůza a běs a pipky sociální pracoivnice nechaly malého praštěné matce... Ivča byla den a půl úplně vysypaná, potřebovali jsme vypadnout. Plánovaný výlet do Brna bodl, potkali jsme se s kamarádama, navštívili krásnou degustaci vín v příjemném prostoru brněnské Otevřené zahrady a druhý den se přesunuli ke kamarádovi na Vysočinu. U zatopeného lomu jsme prožili krásný den a půl plný příjemného a moudrého povídání a trochou práce.. Kamarádi nás sklidnili, my si ujasnili myšlenky a nastavili nově vzniklou situaci.
V neděli už jsme byli doba a zatímco Ivča měli válecí, já kmital - zatopit v kotli, posekat kus trávy, vyměnit zámkyv jídelně, kuchyni a doma, vaření bramboračky a příprava pomazánek pro skupinu, která přijíždí večer. Chtěl jsem si večer pustit nějaký pěkný film, ale nebyly síly...
Ale zpět ke kotli. Chtěl jsem jej zapnout, ale nenaskočil. Všiml jsem si, že jeden teploměr je zaplavený vodou, ale nevěnoval jsem tomu moc prozornost. Otevřel jsem ovládací skříňku a nahodil jeden jistič, který byl nepochopitelně dole. Zatopil jsem, mezitím uklidil prostor pro uhlí a připravil si sekání. Po hodince jsem přišel na kontrolu kotelny a kotel byl vypnutý, jistič dole. Ouha, co to je??? Nahodil jsem ho a po minutě rána a jiskra ze servoventilu ovládajícího tok vody do pokojů. Hups, problém. Volal jsem techninkovi (měl ze mě určitě radost, neděle čtvrt na jednu odpo...) a po konzultaci jsem odpojil přívod serva a nastavil natvrdo průtok teplé vody. A čekám na výměnu, samozřejmě už po záruce. Zase jedna nová zkušenost...

Přeplněné rybníky

5. září 2017 v 15:24 | Marcel
Po deštích z minulého týdne jsou všechny rybníky v okolí plné, jako dlouho ne. Jestli ještě jednou zaprší musím hlídat, aby nám zase neuplavalo molo. Dokonce i přítoky z vrchních nebeských rybníků tečou jako krásné potůčky. Viděl jsem to při dnešní procházce lesem se superjuniorem na zádech. Máme ho na tři dny a je pořád úžasnější. Neplačící vysmáté dítě, až je to k neuvěření...
Při mé poslední návštěvě prodejny Husquarna v Týně, kdy jsem kupoval olej do pily a křoviňáku se šéf poznamenal malou otázku: "Všechno v pořádku?" Já zaklepal na dřevo a v průběhu dvou týdnů jsem tam znovu - křoviňák. Něco v hlavě, nůž nejde do záběru. Může to být od pružinky po spojku cokoliv. Uvidíme.
Mezi vařením provádím drobné opravy a práce, na něž právě přišlo pořadí. Ve skládku se ze zdi vytrhl věšák na lana (měl odlouženo, celou dobuz se na zdi jaksi potácel), dokrmit včely, opravit kliky na pokojích, dneska proš
´touchnout záchod zvonem... Do toho cítíme, jak na nás dopadá únava. Ještě tento a příští týden a to největší máme za sebou.
Zároveň vrcholí trénink na Nepál, 46 do odletu a já mám z hor trochu zatuhlé koleno a nemůžu se do toho úplně opřít. Pořád jsem si říkal, jestli něco takového přijde. A bohužel přišlo. Včera první půlhoďka na rotopedu, dneska zase něco přidám.
Končím, mám na klíně Mar
´tulu a nastalo období shazování věcí. Před chvíli jsem ho převlíkal a začíná to být mazec...