Červenec 2017

Daníkův skvělý okurkový salát

29. července 2017 v 7:13 | Marcel
Tento týden máme na výpomoc v kuchyni Dana, kluka, který s námi jezdí na tábory už celých deset let. Minulý týden byl na středoškolském O-TE-VŘI a stal se jedním z individuálních vítězů s vyhlídkovým letem. Teď ale pomáhá v kuchyxni. Když teda nespí. Šel si takhle ducnout po obědě a dvacet minut před šestou jsem pro něj poslal, že má být v kuchyni. Spal. A nevzbudil ho ani rámus na dvoře - měl špunty v uších...
Minulý týden na středoškolském kursíku jsme se s klukama mimo jiné bavili, co kdo umí uvařit. Domácí těstoviny, krevety na bílém víně, zapečenou zeleninu a Daník prohlásil, že umí skvělý okurkový salát. Včera nastal čas. Okurky, kruhadlo, mísa a ingredience. A Daník. Nicméně stačila chvilka mé nepozornosti a koukám, kam zmizelo půl litru octa... Do salátu. Po ochutnání jsem ještě čtvrt hoďky slzel... Veškerou zuálivku jsem zavele vylít, udělat novou, ale už bez octa, ten jsem schoval. Salát jsme dochutili cukrem a citrónem a Daník šel dělat další věci. Po jeho odchodu jsem dosypal ještě asi čtvrt kila cukru a pak už jsem okurky mohl dát na stůl. Chutnaly, ale nevím, jetli to byl salát nebo sladký dezert...

Zase normální provoz

24. července 2017 v 18:55 | Marcel
Máme za sebou neskutečný kvapík na středoškolském kursu O-TE-VŘI, kdy jsme stihli strašnou spoustu programů všeho druhu. Pohyb, diskuse, výzvy a následné kmenové rady s vylučováním soukmenovců do kmene odpadlíků, den na plachetnicích na Lipně, odpoledne s programem pro děti v dětském domově, finální kmenovou radu a následnou kmenovou odměnu (luxusní grilovačka) i individuální odměnu pro trojici zvolenou zbývajícími kmeny (vyhlídkový let nad statkem a Hlubokou). A poslední, odjezdový, den ráno si naši účastníci mohli skočit bungee jump...
Po odjezdu účastníků jsme na půl dne odpadli do postele a další den sbírali síly.
Teď už máme na statku Bradavickou školu čar a kouzel a já kuchtím. Na pohodu.
Zájemci o svatbu, kteří nám napsali ten krásný mail, nás navštívili a dohodli jsme se, na svatého Václava se u nás vezmou.
Dneska máme na hlídání Martínka, užíváme si naprosto pohodového a vysmátého vnoučka, pozorujeme pokroky jak roste a vyspívá a jsme s ním rádi. Zrovna s ním sedím, mám ho na klíně, Marťa střídavě pije a tříská lahví do klávesnice a strašně se tomu řehtá...

Poptávka na svatbu

11. července 2017 v 21:21 | Marcel
Tak pro takovýto pár, který se u nás chce vzít, by pro mne byla čest vařit a s Ivčou připravit cokoli...

Dobrý den,
jsme Jakub a Kristina, pár, který rád leze, chodí po horách a tráví čas venku. Rádi bychom se vzali, a proto Vám píšu.
Hledáme trochu ztracené místo, kde by bylo dobře nám, našim rodinám a případně kamarádům. Nejsme nároční (aspoň doufám). Neplánujeme ohňostroje, opulentní hostiny, vypouštění holubic a diskotéku. Chceme jednoduchý obřad, nejlépe venku - na louce, v lese nebo jinde. V ideálním případě bychom chtěli mít plán b pro déšť (místnost, stodolu...), ale je nám jasné, že ideálních případů bude málo.
Nehledáme umělá a profláknutá místa. Chceme, aby svatba proběhla v klidu, bez zbytečných starostí a stresů. Chtěli bychom se najíst a napít, pokud není možné zajistit pohoštění, pak bychom jistě zvládli
​zařídit ​
buď nějakou formu cateringu nebo jednoduššího pohoštění (grilování...). Pro část hostů bychom chtěli ubytování. Hosté nebudou z cukru, takže pokud nebudou dostatečné kapacity, zvládnou spát ve spacáku nebo ve stanu.
S ohledem na to, že zatím nemáme termín, nezjišťovali jsme předběžně kolik osob by skutečně mohlo přijet. Podle našich odhadů počítáme s maximálně 40 osobami, ale předpokládám, že počet se bude spíš snižovat. Ideální termín je pro nás druhá polovina září nebo září nebo vlastně (téměř) kdykoliv, protože se opravdu chceme vzít a pokud se nerozhoupeme, tak nám to bude trvat věky!
Moc ráda Vám odpovím na jakékoliv dotazy, které by Vám pomohly v rozhodování. Moc by mi pomohlo vědět, zda by taková akce u Vás byla možná, za jakých podmínek a zda vůbec máte zájem.
Moc děkuji za Váš čas a budu se těšit na odpověď,
Kristina

Víkend na pohodu, naposledy na dlouho

9. července 2017 v 21:27 | Marcel
Poslední volný víkend do zatím 9- 10 září jsem si užili na statku. Včera dopo odjeli hosté, já v ostrém sluníčku měl ještě trošku problém s okem, byl jsem většinu dne zalezlý doma a Ivča s holkama od koní dělaly seno. Před obědem jsem sedl do auta a dělal jim řidiče k vozíku,m do kterého seno házely. Večer po uklidnění těch veder jela Ivča za kámoškama a já vyběhl, trénink musí být...
Neděle dopo pracovní pro kurs, chystal jsem si spoustu papírových podkladů pro kursík, který začíná za týden. Ještě musím na lecčems popracovat, pondělí navíc ztratím cestou do Prahy. Odpo nás cestou ze Šumavy navštívili Kájí s Alčou a dvojčátky a prolítli Pepča s Marťou a Verčou. Bylo skvělé je zase vidět, dvojčaty Myšáků rostoou, jsou o dva měsíce starší než superjunior a už popolézají. Už aby to bylo i u Marťuli. Zbytek dne šel ráz na ráz - bývalý soused ze Zvole přivezl dceru na tábor, zakecali jsme se a bylo to velmi příjemné překvapení, nevěděl jsem o jeho příjezdu. Navíc možná přijede ještě v pátek a mohli bychom posedět déle. Další známé maminky a tatínci, přebrání dětí a už v sedm vyjíždíme do Týna na koncert Hop Tropu, který začínal v šest. Do brány otáčivého hlediště vstupujeme ve chvíli, kdy se Samson po Vodácké holce loučí... Naštěstí publikum vytrvale tleská a chlapi přidávají asi šest písniček, samé staré fláky. Ještě Samsona pozdravíme, je krásné, že si pamatuje a jedeme domů. Ivča se zapojuje do povídání s koňskýma holčičkama a já vybíhám na oblígátní večerní výběh. Do včerejška byly ráno dlouhé a náročné snídaně, dneska úplné volno a nechtělo se mi ven. Ale musím zase najet na ranní výběhy, kdy počasí ještě dovolí a není tak hnusné dusno. Ještě o půl deváté bylo 26 stupňů...

Už zase vidím

7. července 2017 v 20:21 | Marcel
Ráno to vypadalo hodně špatně, oko řezalo, tak jsem odpískal nejen cestu do Prahy, ale i přípravu snídaně (tu de facto už včera večer). prokapal a mázl si oko a na další dvě hodiny nečekaně tvrdě usnul. Dopo jsem si ještě bez slunečních brýlí i uvnitř neuměl představit, ale další tři mazání framykoinem dostaly oko skoro k normálnímu stavu. Tak doufám, že zítra už i vstanu v pohodě a budu s okem normálně fungovat. I když brýle pár dní neodložím, sluníčko hodně řeže.
Týdenní pobyt rodinek "Liščí pacička", kteří jsou u nás podruhé, jsem ukončil jelením steakem a švestkovou omáčkou, pečený brambor jako příloha. K tomu Ivčin salát z ledového salátu s jablky, pomerančem a vlašskými ořechy. myslím, že krásná gurmánská tečka... Myslím si, že jídla byla celý týden vymazlená a fakt dobrá. Jedinou výjimkou byla má premiéra s mletým masem. Z důvodu státních svátků mi dodavatel nebyl schopen dodat mleté maso, proto jsem si ho namlel sám. A vychází to sakra levněji, na jednom tříkilovém balení ušetřím při vlastním mletí stovku. To při dlouhé sezóně je dost poznat. Základní pravidlo při podnikání zní, šetři na drobných, ale pravidelných výdajích. A ve svém vlastním mletém mase vím, co mám a připravím ho dle potřeby. Základní rozdíl je v tom, že v tom kupovaném je vždy určitý podíl soli kvůli trvanlivosti. A já mé mleté dosolil jen klasicky... Takže rajská báječná, těstoviny tří barev krásné, ale náplň paprik byla nedosolená..,. U koulí pro děti to až tak nevadilo, ale dospěláci to asi poznali... Zkušenost...
Díky Nowacu jsme dneska měli další premiéru. Nebyli nám schopni včas dodat kuřecí maso pro děti na večeři, jako alternativu k jelenovi pro dospěláky. Jel jsem nakoupit do obchodu a tam jako na potvoru neměli žádná vykostěná prsa. Tak jsme s Luckou v rychlosti vykostili pět kilo kuřecích prsíček a v nákupu ušetřili dalších asi 30 korun na kilo... Ale takhle úplně šetřit nechci, i když dobrá lekcička.

Z jednoho jemného zdravotního průseru do druhého...

6. července 2017 v 20:17 | Marcel
Doléčil jsem z nejhoršího paleček, včera jsem byl už i běhat v botě a ponožce a byl maximálně spokojený. Večer jsem ale byl tatínkům u nás ukázat, jaké nanšené drříví mohou použít a spálit a při otočení jsem se trefil borovicovou jehličkou do otevřeného oka. Večer ještě po vykapání nebylo nic moc cítit, uklidil jsem z jídelny talířky po dortících, vyklidil myčky a šel spát. Po čtvrté ráno mě začalo oko řezat. ráno to bylo špatné. Kapání, spánek, klid, zavřené oko. chvílemi pálilo tak, že jsem ho chtěl chladit. Blbost. Asi jsem zachladil i dutiny a během hodiny mi i v těch třicítkách byla taková zima, že jsem zalehl pod dvě deky a na dvě hoďky usnul. Po vzbuzení se probudil i následek chalezní oka - smrtelná mužská nemoc na sedm, rýmička... Oko se zlepšilo a já šel na chvíli fungovat před obědem. Oko zavázané na Žižku, dívajíc se jedním okem se člověk za chvíli motá... Z nosu mi ale teče jako z přehrady, poser na poser. Hned po obědě odcházím ležet a léčit. Odpo ještě přijíždí kamarádi, se kterými jsme se neviděli hooodně dloouho. Od krásného povídání s Ivošem a Mirkou odbíhám k večeřové polívce a zase problém potu v oku. Trpím, ale kvalitní vývar chutná, skupinka 25/25 rodiče a děti sní na véču před špekáčkama přes 30 litrů polívky. že se ale povedla...
Kamarádi odjeli, venku se ochladilo a já můžu sundat sluneční brýle - přes den jsem i v kuchyni chodil ve slunečních brýlích... Uvidíme ráno, měl jsem odjet do Prahy na schůzku ohledně léta, ale nevidím to... A to jsem včera měl radost z toho, že miu to celkem běhá, žádný Zátopek, ale jde to. Dneska jsem chtěl jít na další kolečko. Hovno...
Ale bude líp, do odletu 107

Polopenze, ale náročná

4. července 2017 v 20:37 | Marcel
Podruhé je u nás skupinka Liščí pacička. Rodinky s dětmi, 52 lidí zhruba půl na půl. Přes den dělají výlety a u nás jsou jen na polopenzi. I ta polopenze je náročná, je to výzva. Snídaně děláme maximální - kromě klasiky včetně džusů ještě i paštičku, míchaná vajíčka, párečky, štrůdlíky, ovocná mísa, zeleninka... Na večeřích si dávám záležet, ze čtyř jídel dvě velké pochvaly, čína klasika, chutnala, ale včera jsem si pokazil rajskou. Moc lidí to asi nepoznalo, ale rajská skvělá a poprvé jsem nekupoval mleté maso, ale dělal jsem si ho sám. A nedosolil úměrně chuti. Problém je, že v syrovém stavu člověk to mleté maso nedochutí, protože pořádně neochutná a navíc po tepelné úpravě chutná jinak. Navíc když se peče v paprice a omáčce. Je to prostě velké ponaučení, protože jsem zjistil, že když si koupím vepřové plecko v kombinaci s kusem hovězího předního a namelu si ho sám, ušetřím na kile cca 30 korun. A když týdně sdělám asi 6 kilo mletého při plné vytíženosti (karboše, špagety, gulášovka), tak je to za sezónu znát. A hlavně vím, co si melu a co lidem dávám.
Dneska byl vrabec se špenátem a bramborovým knedlíkem s petrželkou... Zase úspěch Usmívající se.
Ne, obecně jsem rád, že lidem tady líbí, vrací se (tahle skupinka se prý poprvé vrátila na stejné místo, a to jezdí spolu už přes deset let) a chutná jim.
Na dva dny jsme měli doma kolížka Martínka. Je báječný, spokojený, usměvavý, povídavý. Skoro neplakal, jen si řekl o pozornost, o mlíko nebo pití a před odjezdem se skoro sám přetočil na bříško a pak si dal nechutnou nosovku / čelíčko o zem... Povedlo se ho utišit velmi rychle a za tátou odjížděl opět vysmátý... Byl to velká radost, mít ho tady přes noc skoro dva dny...
Paleček se hojí, jezdím na rotopedu, jen na běh to zatím moc není,. Ale zlepšuje se to den ode dne.

Jak se hojí paleček

3. července 2017 v 7:56 | Marcel
Je tomu týden, kde mi jeden blbý poryv větru ve špatnou chvíli narazil část vrat na palec a byl mi ustříhán nehet z palce. První dny to bylo peklo, byl jsem hodně opatrný, ale po procházce po Praze při Honzově promoci už jsem povoli v obezřetnosti. Do dnešního večera, kdy mi čtyřletá holčička při těšícím se tanečku na zmrzlinu dupla úplně, ale úplně těsně vedle. Cítil jsem to na špičce palce... Nejdříve po dvou dnech, teď už každý večer je mi Ivčou vařen odvar z řepíku, jitrocele a kdoví čeho. Poté vrst Betadyny a můžu chodit a fungovat. Zatím v sandálech, ale vypadá to, že brzy můžu obout i botu. ´Hlavně ale budu moci nasednout na rotoped a šlapat, týdenní nicnedělání v kombinaci s krásnými masy v Ambiente...
Nejdůležitější ale je skuitečnost, že se po strženém nehtu neobjevila infence a prst se hojí. Super a velké díky mé léčitelce...

Vytáčel jsem med

1. července 2017 v 21:39 | Marcel
Tak jsem se dneska dal do vytáčení medu. Vloni jsem vytáčel s tatíkem, rámečků bylo více, ale ve dvojko to jde lépe. Letos sám. Po špatné a dlouhé zimě, kdy jen jedno včelstvo zůstalo silné, jsem mohl vytáčet právě jen od tohoto jednoho. Celý den jsem začal stylově. Naložil jsem si na vozík věci, které potřebuji a vyšel nahoru k úlům. Tam jsem zjistil, že nemám dýmák a musel jsem se vrátit... No, z jediného silného včelstva jsem vytočil ze dvou nástavků, 21 rámečků, 36 kilo medu. Na jedno včelstvo super výsledek a věřím, i další tří se v průběhu měsíce zdrchají a budeme moci vytočit více.
Úmyslně píšu budeme moci, protože jsem z toho neměl úplně radost, práce mě nebavila. Samozřejmě bylo krásné, když se plnil druhý hrnec, což jsem vůbec nečekal, medu přibývalo, ale to pozadí. Na jednu stranu naštěstí, na druhou bohužel, nebylo horko. Naštěstí, protože nemám horko rád, bohužel, protože med nepovolil a nevytékal tak rychle. S tím souvisel i úklid. Med nepovolil a musel jsem ho z hrnců dostávat stěrkou, což nešlo úplně dobře. Občas ukáplo něco bokem a později jsem zjistil, že je to špatně. U několika rámečků plásty nevydržely a odstředivou silou a tíhou medu se vytrhly z drátků a zůstaly nalepené na mřížce medometu...
Špatné zprávy - při a po úklidu všude, kde jsem s medem, zbytky, či vyhřezlými plástvemi pracoval, byly stovky včel. Ty sice normálně nepíchnou, jsou rády za cukřík, ale vysvětlete to 15 rodinám, které odpo najížděly. S malými dětmi.
Ty blbé včely se na tuhý med ve velkém množství nalepily, to vloni taky nebylo (stejně jako to množství včel). Kusy pláství, které jsem vloni nechal tři dny vytékat přes síto, jsem teď vyhodil, protože množství vos v okruhu asi pěti metrů bylo nad míru akceptovatelnosti. Až si říkám, jestli to mám zapotřebí. Mít včely jen pro vlastní med, strávit velké množství času starostí o živel, o kterém moc nevím. Pak mi část uhyne, jsem z toho špatný a snažím se laicky s radou od přítele z toho vybruslit. A stáčení musí probíhat v sezóně, kdy jsou tu lidi. Ta tři místa, kde jsem stáčel, čistil a nechával odkávat med, ta množství včel by lidi nemuseli dát. Teď už je fajn, ochladilo se, trochu zapršelo, včely zjistily, že tam už fakt žádný cukr není...
Dobré zprávy: jedno včelstvo, zdravé a hodně silné, mi dalo při prvním vytáčení (sice hodně pozdním) 36 kilo medu. Vloni jsem ze čtyř včelstev natočil asi 80 kilo nadvakrát. Nedokážu si představit, že by všechna včelstva byla tak produktivní. A to ještě Ivča chtěla mít další čtyři...