Červen 2017

Zkurvená EET

30. června 2017 v 9:27 | Marcel
Dneska přišel mail, že máme něco špatně v nastavení EET. Po dlouhém telefonátu s paní z finančáku jsem zjistil, že v nastavení pokladny musí být u čísla provozovny číslo 11 a ne jednička, která tam nějak naskočila. S paní jsem mluvil asi 20 minut, další půl hodiny jsem hledal, kde se to nastavení změní. Nenašel. Další půlhodinu jsem si psal s operátorem firmy, od nichž máme pokladnu. Na jednoduchou otázku asi posílal předpřipravené odpovědi o celém procesu registrace a získání certifikátu. Vysvětlil jsem mu, že vše mám, včetně certifikátu a že jen potřebuji vědět, kde změním to zkurvené číslo na zkurvené EET. Pochopil a napsal. Konečně.
Posledním problémem je, že nevíme, kde máme složku s doklady k elektronické komunikaci se servery finanční správy a provozovatelem EET. Tam je totiž heslo k certifikátu, kterým musím vše potvrdit. Ale jak jsem řekl už paní financové - jestli mají problém s nastavením na naší straně a od nác vše odchází v pořádku (což mám potvrzeno, že ano), já si pro nová hesla nepojedu a pokud mají potřebu opravit komunikaci elektronickou cestou, ať sem někoho pošlou, my tím čas trávit nebudeme.

Tornádo nad Temelínem

29. června 2017 v 20:07 | Marcel
Touhle veselou historkou musím začít. Děti na školním výletě z Krumlova, 4 třída, stály na hřišti u rybníka a koukaly směr temelínská elektrárna. Z chladícíh věží stoupal jemný sloup páry a jeden chlapeček prohlásil: "hele, tamhle je tornádo!" Podotýkám, že bylo asi 33°C ve stínu a nehnul se ani lístek.
Pobavil mě i Honza, který se chystal na svou velkou cyklo cestu s kamarádem na polské pobřeží Baltu s názvem Polskolo (což mi přijde vtipné) a protože pojedou vše po silnici, koupili jsme pláště bez hrubého vzorku. Předpokládal jsem, že si pláště je schopen vyměnit sám, což se nakonec potvrdilo, ale jeho podivení: "Asi jsem si pláště ještě nikdy neměnil..." mne pobavilo. Nakonec jsme se dopátrali, že pláště sice neměnil, ale duši si lepil a od toho je to jen kousek.
Se čtvrťákama byli souběžně u nás gympláci z Kutné Hory. Už když přijeli a viděl jsem ty čahouny, tak jsem předpokládal, že žrací režim bude na jiné, vyšší úrovni. Pecen a půl chleba s pomazánkou na druhou večeři nebyl problém, k tomu hrnec polívky... Vrcholem byl včerejšek. My tady nebyli a já připravil vepřové na moravského vrabce předem. Neuvědomil jsem si, že malé děti odjíždí po snídani a na oběd nebudou a masa bylo napočítáno a naváženo pro všechny. Malé i velké. Velcí byli na celodenním výletě s velkou svačinou a nějaké jídlo si kupovali ještě v Purkarci. Večer jsme přijeli a viděl jsem ten malý hrnec zbylého vrabce, cca 8 - 10 porcí, špenátu tak na pět. A tohle mělo vystačit na dalších 14 dětí a dvě paní učitelky... Dost jim vyhládlo.
Důvodem našeho včerejšího odjezdu byla Honzova promoce. V Libeňském zámečku vše krásně proběhlo, jen u povídání bylo strašné horko a při focení venku pršelo... Nicméně máme doma dalšího titulovaného hledajícího si práci... Ke slavnostnímu obědu si Honza vybral restauraci, kde se zaplatí paušál a pikolíci neustále nosí různá grilovaná masa, zeleninu a ovoce, k mání je salátový bar... Ani dnes jsem toho moc nesnědl a pořád jsem plný naprosto skvostného hovězího...
Ajá koupu paleček, nehtové lůžko se naštěstí, zatím, zatáhlo bez infekce. Hromady betadynky a koupele v řepíku a jitroceli zabírají. Včera a dnes už ani nebyl obvaz přilepený, lůžko jen suché... 112 dní do odletu a jsem zvědavý, kdy si poprvé obuju boty...

Jednodenní svatba

25. června 2017 v 9:46 | Marcel
Prožili jsme zvláštní svatební den. Svatebčané přijeli mezi desátou a jedenáctou a v osm večer tady byl klid a ani noha... My ale byli na nohách od šesti, já v kuchyni, Ivča zdobila jídelnu a venek. V jedenáct byl obřad, na půl jednu oběd. Vše probíhalo v pohodě, Ivča trochu vyšilovala, ale nenastal žádný trabl. Vařil jsem hovězí vývar s knedlíčkama a telecí líčka na červeném víně s bramborovou kaší. Pikantní bylo, že tatínek nevěsty byl hotelový manažer, ženich a pár hostů dělali v různých hospodách. Nicméně se nám dostalo velké pochvaly za vše - ani u nich v hotelové restauraci prý neumí takovou paštiku, kam se hrabe jejich hovězí vývar na můj a takhle krásně měkká telecí líčka ještě nejedeli.
Při nandávání jídel jsem se dost potil, čím více jsme se blížili ke konci. Měl jsem 6 kilo líček na 30 porcí a vydal jsem vše do posledního kusu. Ufff. Kaši z brambor jsme v takovém množství dělal taky poprvé - nebyla to úplně kaše, pár kousků brambor tam bylo, ale už vím, jak na to. Potřebuju ale větší ponorný mixer, ať už na kaši nebo, a to hlavně, na omáčky. A touhle svatbou jsme si na něj asi vydělal

Letí to a jsem lajdák

24. června 2017 v 10:21 | Marcel
Vím, nepsal jsem strašně dlouho. Ale měli jsme tady lidi, až dvě skupiny najednou, školy v přírodě, práce venku a když jsme měl chvíli volna, neměl jsem na počítač ani pomyšlení. A když už jsem u něj byl, musel jsem vyřídit maily, facebook, weby statku a Země nezemě...
Ale věci tady dějí pořád.
Dneska odjela skupinka 50 prvňáků z Prahy, přiučemž už jen spojení "z Prahy" je diagnóza. Uřvané a neřízené děti, mnohdy rozmazlené... Učitelky se snažily, ale s těmí "štěbetálky" nic moc nezmohly.
Minulý víkend tady byli od čtvrtka bassebalisti z Hodonína, přičemž do pátku tady souběžně byla škola v přírodě a když moraváci v nbeděli po snídani odjeli, na oběd přijeli prvńáci z Prahy. Trochu hukot.
Když byli bassebalisti v pátek na turnaji, s Jirkou jsme dodělali spodní část zateplení a obložení díry ve stropě v jídelně, starou přípravu pro schody.
Honza zdárně odstátnicoval a teď užívá klidu. Předevčírem jsme strávili den na kolech se staříkem na Třeboňsku, včera jsme byli jen tak si užít a připravovat vodácký tábor.
Matěj se v úterý i se superjuniorem odstěhoval do Budějovic, tak jsem zvědavý, kdy Martínka zase uvidíme.
Trávu ve dvoře kropíme jak se dá, slunko pere jak sedlák cepem a brzy ráno nebo takhgle večer kropíme i mimo stanovený čas zavlažování.
Rybník nám den ze dne zezelenal. Měli jsme letos nejčistší a nejčirejší vodu, co pamatujeme a najednou je to zase brčálník. A to máme na léto naplánováno několik vysoce vodních věcí...
V kuchyni se daří předávat recepty velmi pomaličku. Spokojenost je zatím s polívkama, druhá jídla zatím průměr. není to na to stydět se, ale kvalitu si představuju jinde. Lucka je trochu plašan, až se zklidní, tak to půjde.
Minulý týden jsme v Decathlonu koupili nový rotoped, protože starý jsme strhli... Prostě se protáčel a nezabíral. Vybral jsem si předem a v obchodě jsem přesně řekl, jaký chci. Pikolík najel v tabletu, že ten vystavený na prodejně je poslední skladem. Následovala zásadní otázka: "Beru ho, jakou nám dáte slevu?" Pikolík to zkonzultoval a z pěti tisíc dal slevu 700, což je 14%. Naložili jsme ho, odvezli a doma chtěli s Honzou vyzkoušet. A protože je zátěž ovládána z displeje na řidítkách, zásadním problémem bylo, že displej nenaskočil... No nic, nemůže to být jednoduché. Včera jsme se cestou z Lipna v Decathlonu zastavili, něco dokoupili (třeba můj cyklodres, protože můj starý jsem nechal staříkovi ve středu. On ten svůj nechal v hospodě a už ho tam nenašel. Jak někdo může svlékat cyklodres v hospodě???). Došel jsem k sekci strojů fitnes a byl tam pikolík, který právě dokončoval montáž totožného rotopedu. Vysvětluji mu problém s nefunkčním displejem, on jen řekne, ať momentík počkám a do rotopedu zapojí napájení ze sítě... Koukám se na to pronesu: "A tohle je co?" S Honzou koukáme, co to tam strká a prodavač řekne, že se jedná o rotoped s elektro napájením. Aha, tady se stala chyba. Ptali se nás, jestli k tomu chceme krabici. Minulý rotoped byl na manuální nastavování zátěže kolečkem a manuál k sestavení jsme nepotřebovali, tak jsme krabici nechtěli, co doma s dalšími kartony. Ale byl tam onen napáječ, což prodávající pikolík nevěděl... Už fungujeme...
Honza začal trénovat a konečně jsme mohli trochu popoběhnout i spolu, Kdyby...

Zase na mrzáka

23. června 2017 v 20:29 | Marcel
Když buž jsme mohli s Honzou začít trénovat společně, i když mladej bude velmi rychle rachlejší a vše, v tom věku, tak ne. Proti se postavila blbost...
V noci byla šílená bořka, jako asi všude. My po položení dlažby v průchodu k rybníku můžeme otavírat vrata a ta byla otevřená i v noci. Při bořce byly nejen blesky ale taky silný vítr, který vratama třískal. O půl třetí ráno jsem vyběhl ven naboso jen v pyžamových trenkách a snažil se vrata zavřít. Několik úderů jednoho křídla do trámů futer už s křídlem trochu hnulo a při mé snaze dostat vrata na své místo přišel poryv větru, který těžkými vraty mabral moji nohu v místě palce. Bolest jako svině, vrata jsem jakž takž ukotvil a pak se na nohu podíval. A kurva, nehet na palci držel jen silou vů§le a všude okolo na zemi dost krve. Odhopsal jsem do sprchy, nohu opláchl, Ivča ji trochu zavázala a nehet přilepila, přinels mi led a pronesla něco o ranní nemocnici a odtržení nehtu. Moc jsme na to nemyslel, noha bolela jako čert a ani nevím, proč jsem si nevzal prášek na bolest. Moc jsme toho nenaspal. A když už jo, tak mě vzdbuila řidička z pekárny, že k nám nemůže dojet, protože na příjezdovce je padlý strom. Vstávám, pajdám do dílny, beruu motorovku a jedu pekárně naproti. Za stromem jsou už i Lucka se Zdenou, rychle strom krájím a větve odhazujeme. Bereme pečivo a jedeme zpět na statek. Ivč mezitím s doktorem školy v přírodě domlouvá zákrok na mém palci přímo na místě. On je profík ortoped a má s sebou slušný materiál. Koukne na palec a navrhuje opíchat mezokainem. Hned souhlasím,nemám bolest rád. Ale samotné opíchání mi způsobilo největší bolest, jakou jsme asi v životě zažil. Předeslal jsem, že nemám bvolest rád, ale doma na židlích jsem řval jako tur. Možná více. Pak už to bylo v poho, nehet šel pryč, já si vzal další prášky proti bolesti, palec mi byl zavázán a já dopo ledoval. Kus dopoledne jsem dokonce strávil v kuchyni, očekával jsem větší bolest, hlavně se do něj nesmím bouchnout. Na dva týdny minimálně pouze snadály (včetně Honzíkovy promoce za týden) a uvidím, kdy budu moci aspoň na rotoped. Nepál máme za 119 dní...

Krásný víkend

12. června 2017 v 11:15 | Marcel
V pátek po obědě odjely děti a my s Ivčou vyrazili na poslední volný víkend do konce září. Vyjeli jsme na Lipno, kde má kamarád půjčovnu plachetnic, tak jsme si v sobotu dopo jednu půjčili a přes dvě hodiny plachtili po Lipně. Krásně foukalo, svítilo sluníčko, prostě paráda. Po úžasném obědě Ivča vytuhla na pláži a já vyrazil na brusle. Dojel jsem do Frymburka, což je asi 8 kiláků. Po otočce ve Frymburku mi začala nějak divně hrčet levá brusle, myslel jsem si, že odešlo ložisko. Holt 23 let staré brusle... Nic to nevydrží. Neřešil jsem to, že já blbec neřekl nějakému cyklistovi o imbus a kolečko nesundal. Ne ložisko, ale guma se vydrolila z ráfečku a dost se dřela v čelistích brusle. Jelo to strašně pomalu, ale zase v rámci tréninku jsem se pěkně unavil.
Večer jsme byli pozvaní na aspoň kousku Budvar festivalu v Budějovicích. Sice jsme neviděli Oceán, Petra Nagye nebo Víťu Vávru, zato jsme si užili Josefa Laufera, Olympic a hlavně Mistra, na třičtvrtě hodiny vystoupil i Karel Gott. On sám by zpíval dále, hala bouřila, ale organizační štáb, potažmo moderátor byli neúprosní.
A něděle je od slova nedělat. Dopo spousta drobných prací na seznamu ještě byla (přimontovat lis na PET lahve, natřít trubky na plůtek, zalepit duši na kolečku, posekat louku, seřídit trysky na zavlažování atd.), ale odpo jsme už jen lenošili. Večer filmík a dneska už tady zase máme 40 dětí...

Tak trochu nasráno v rukách

8. června 2017 v 10:14 | Marcel
V poslední době se nějak hromadí fatálky. Rozlitý olej z friťáku v domácí kuchyni, karbenátky, zapadlé auto, nabourání do auta učitelky... A dneska? Přivezli nám sudy s pivem, učitelkám se rozjasnily očička Mrkající, a já jsem chtěl dát sudy na klasické místo. Ale ejhle, Ivča vařila bezinkovou šťávu a sklenice se šťávou položila na místo, kam patří sudy. v rychlosti jsem pošoupal s colou a kofolou pod dřezem a předsunoval velké zavařovačky se šťávou. Jednu jsem šoupnul po podlaze a trošku vystouplý růžek dlaždice dokonal zkázu... asi tři litry šťávy se rychlostí blesku rozlévalo po podlaze, pod mrazák, pod petky s pitím, pod basy s birelem... Hadry vše nezastavily, už je tam vytřeno třikrát a pořád lepíme.... Máme bojovku na kus dnešního dne...
Dětičky ze školky a třeťáci z jiné školy jsou fajn, hodní, žraví a chutná jim. Zbytky jsou minimální, přidávají si, rados pro ně vařit. Navíc včera byla půlka na celodenním výletě, takže oběd jen pro půlku, dneska večer půlka opéká buřty a nechce předtím večeři, mají špatnou zkušenost z lońska. Takže pro ně zbytek polévky od oběda, buřty, chleby a špekáčky a mísa zeleniny. Pohodička.
Včera popršelo, vzduch se pročitil a tráva zase začala růst, o víkendu bude asi muset být další sekání. Honza se učí na závěrečné zkoušky, včera dostal zprávu o závěrečné písemné práci jako jeden z posledních a oddechl si, je připuštěn. A měl si proč oddechnout, třetina lidí ke zkouškám připuštěna není. Matěj s Martínkem jsou u druhé babičky na jižní Moravě a vrátí se někdy konce příštího týdne.

Moje blbost a ztracený čas, k nasrání

6. června 2017 v 22:09 | Marcel
Vyjížděl jsem s autem plným pytlů s plasty a nějak nezaregistroval, že nově přijetá paní učitelka zaparkovala velmi netradičně, úplně nově, kolmo na branku ve vratech. Sedl jsem do auta, nastratoval, dal zpátečku a podle zvyku coval k otočení se. Najednou rána a v zrcátku nezdravě blízko stříbrná Fábie. Kurva. Jdu ven, vidím rozbité zadní světlo a chycený zadní nárazník, do prdele práce. Nezaregistroval jsem jinak zaparkovanbé auto, které stálo tak trochu dost v prostoru...
Sepsali jsme hlášení o nehodě a já se to jal začat řešit s pojišťovnou. Vyplnil jsem znovu stejný formulář na webu a nešly mi odeslat přílohy - fotky a dokumenty. Nu, zavola jsem na linku hlášení škodních událostí a potřetí vše prošel a nadiktoval. A aby toho nebylo málo, formulář záznam o dopravní nehodě jsem teď večer vyplňoval znovu do gletu od české pojišťovny a posílal všechny přílohy přes speciální webovou aplikaci...
Doporučení? pořádně se rozhlédnout, odkud vlastně vyjíždíte a kde co okolo vás vlastně stojí. Stojí to za to, ten ztracený čas je brutální...

Nástup maroda

5. června 2017 v 8:05 | Marcel
Po dvou týdnech na nemocenské dneska nastoupí Láďa Baloun. Za tu dobu, co tady pracuje jsme si na něj tak zvykli, že nám fakt chyběl. Jeho práce se nějak pofackovala a zastala, byly tu děti na práci se zvířaty, holky z jezdeckého, Bety, Ivča, ale Láďa tu prostě chyběl.
Druhá škola v přírodě byla lepší, klidnější, žravější. samozřejmě vše hodně ovlivní učitelé, navíc to byl waldorf, kde mají jiný styl výuky a výchovy. Uvidíme, co do třetice, mateřská školka v kombinaci se zrakově postiženými z druhé třídy...
O víkendu měl Honza schůzku týmu spojenou s oslavkou narozenin. Asi škoda mluvit, mlaďoši si užili dva dlouhé večůrky, připravovali tábory a trochu popracovali. Hlavně na velké půdě - ateliéru, který se debordelizuje. spousta věcí se vyhazuje a zbytek se třídí. Ještě pořád je tam hodně co udělat, ale to nejhorší už Ivča s instruktorama udělala.
Horka jsou taková, že zavlažujeme hlavní trávník několikrát denně. Když zrovna nepří sluníčko a hlavně ráno nebo večer. manuálně pustím závlahu a na trávě je to obrovsky znát. Během týdne dostane tráva před pokojeme od dětí strašný záhul, o víkendu ji dáváme maximální relax. A když neprší, není potřeba sekat tak často, teď už je to dva týdny a tráva je v poho, tento týden mne to ale nemine.
Přestává mne bavit sestavování jidelníčků. Mám sice hotové rastry, vybírám si i z nich, ale chci to občas něčím zpestřit. A vaří se víceméně furt to samé. Ale to je holt úděl naší práce. Jen se chci naučit zařazovat do jídelníčků nové věci, proto si zase lehnu do kuchařek a budu chytat inspiraci.