Květen 2017

Karboše nadvakrát

29. května 2017 v 7:26 | Marcel
Máme za sebopu dlouhou školu v přírodě a velký víkendový večírek našich kamarádů.
Pro dětičky jsem dělal karbenátky a protože bylo u snídaně volněji, připravil jsem si cibuli a nastrouhal sýr. Uklidili jsme po snídani, připravili věci na polívku a udělal jsem směs na karboše. Dětí bylo hodnbě a byl předpoklad, že si budou i přidávat, proto jsem karbenátků udělal přes 60. Umyl jsem hrnec a když jsem ho nesl zpět na své místo, hups, na lince stojí miska se sýrem a cibulí... Vše zpět do hrnce, přimíchat sýr a cibulku a vše znovu...
Za dva dny jsme s Honzou balili karlovarské knedlíky pro 50 dospěláků. Udělali jsme jich fakt hodně, 27 kusů a když byly všechny zabäleny říkám Honzovi, znalému historky o karboších, že by to byla sranda, kdybych teď třeba zjistiil, že v knedlících něco nemám, třeba petrželku... Jeho odpověď není publikovatelná před desátou večer.
Honzu pobolívala ruka, tak v pátek zajel do nemocnice na kontrolní RTG. A zprávě není dobrá, je špatná. Nějakým způsobem mu praskl titanový drát vyztužující zlomenou klíční kost a kost se naštípla. Přitom se do ramene nebouchl, nespadl, jen ruku začal 8 týdnů po operaci zvolna zatěžovat. Další dva týdny tedy bude mít ruku na závěsu a pak další kontrola...
Matěj s Martínkem odjeli v pátek do Ostravy. Tam ale dorazili až včera večer a dotaz, kde ty dva dny byli zůstal nezodpovězen...
V Olešníku otevřeli nový penzion s restaurací a minigolfem. Ten jsme museli vyzkoušet a je udělaný moc krásně. Honza zatím drží Rekord dráhy Rozpačitý, byli jsme si zahrát dvakrát a v rámci tréninku jsme o víkendu byli na minigolfu i na Hluboké. Honza autem, já na kole. Vylepšil jsem si své osobní minimum a zahráli si fakt pěknou hru. K tomu projížďka na kole v krásném počasí...
V sobotu večer jsem vsadil po páteční první jistotě (jelení guláš s karlovarským knedlíkem) na druhou tutovku pro dospěláky, vepřové maso zapečené v leču s pečeným bramborem. Jen jsem to nikdy nedělal pro 50 dospěláků s malou rezervou. Brambory byly na velký plech do trouby, dva plechy do malé trouby a dva plechy do trouby doma. Lorna pak byla plná masa s lečem a déle se prohřívala, večeře se opozdila o 20 minut, ale konečný úspěch zpoždění smazal..
Dnes najíždí další škola v přírodě a až víkend je volnější, Honza tady má sśchůzku na tábory spojenou s oslavkou narozenin.

Auto na třetí pokus

24. května 2017 v 10:03 | Marcel
Večerní pokus s Honzou a Matějem ani ranní s džípem Jirky k vyproštění auta nevedl. Rafinka byla pořád v bahně a já musel volat traktor. Přijel s ním kamarád z Velice a vytáhl mě úplně bez problémů. Nevěřil bych, kolik bahna může uvíznout v kolech, očištění auta mi trvalo asi 20 minut...
Děti na škole v přírodě, 3 a 4 třída jsou nevyzpytatelné. Jednak furt strašně, ale strašně řvou. Při vydávání jídel to je o zdraví, fyzické i psychické. S jídlůem to je nahoru dolů, něco sní v poho, něco vůbec, a maso? To je kapitola sama pro sebe. Libové nechtějí, mleté ve špagetách v nich zmizelo, karbenátky zase nic moc... To holt člověk ale neodhadne.
Jinak nic zvláštního, kuchyně, něco málo udělat venku, proběhnout se nebo sednout na rotoped (protože do odletu to máme právě za 150 dní) a odpočívat.
Honza s naší koňskou instruktorkou Bety dělají vychovatele pro děti a jsou z nich taky úplně šílení. Nejhorší asi je neskutečná nedochvilnost a laxnost z jejich strany. S tím taky nic neuděláme, protože je to vše nastaveno špatně z jejich strany.

Auto u včel

22. května 2017 v 22:14 | Marcel
Byl jsem se postarat o včeličky, zkontrolovat je a protože jsem měl více věcí k odvezení, jel jsem k úlům autem. Ivča rozšířila výběhy do podmáčené oblasti a já tam fakt najel jen kousek. O metr dál, než jsem měl. Přední kola zapadla, zadek to nevytáhl, tak jsem zoufale, blbec, zkusil popojet dopředu a vykroužit ven. Houby. Přivolal jsem si na pomoc Matěje s Honzou, přes půl hodiny jsme se zmítali, posunuli auto asi o metr a půl a nechali ho v bahně. Ráno ho vytáhneme nevijákem Jirkova auta, nebo budu muset volat kamarádovi z Velice, aby přijel traktorem. Kdybychom se posnažili s lopatama, asi bychom rafinku vytáhli, ale už se stmívalo a trávit tam další čas nemělo cenu.
Holt po velmi dlouhém dni, snídani, přípravě oběda a večeře, u které jsem nebyl, odpolední cestě autem přes 200 kiláků, jsem neuhlídal otočení auta. Moje blbost, zítra se po ránu asi trochu zašpiním...

Po stříbrné i zlatá svatba

15. května 2017 v 20:09 | Marcel
Už je to dva roky, kdy jsme s Ivčou oslavili stříbrnou svatbu. Dva roky, ten čas neskutečně letí. A Teď o víkendu jsme uspořádali svatbu zlatou, pro mé rodiče. Přijeli už ve čtvrtek i se sestrou Vlaďkou, v pátek dorazil Honza , Vladčin manžel a jeho maminka. Večer jsme našim udělali nečekaný obřad na mole, kdy oddávajícími byli Honza s Matějem. Následovala slavnostní večeře, jelení steak na švestkové omáčce s pečeným bramborem a cibulovými kroužky. Samozřejmě následovaly fotky z uplynulých padesáti let, vzpomínání, historky...
To vše pokračovalo druhý den, to už ale Vlaďka a Robert s maminkou po obědě odjeli. naopak přijel ostravský kamarád Mirek a večer pak 60 členná skupiona rodičů s dětmi florbalůisty z Říčan. Večeře, jejich dlouhý večírek na baru, nachystat pro ně snídani a sednout si vzadu na našem sezení s Mirkem a našimi u dalších veselých historek. Odpo jsme ještě stihli návštěvu konkurence v Olešníku - nový penzionek s restaurací a minigolfem. Tam jsme byli prvními návštěvníky a Honza je tudíž prozatímním rekordmanem hřiště.
Pondělůní ráno bylo velmi zajímavé - 60 lidí se nasnídalo, sbalilo, zaplatilo a odjelo během hodiny. Dětičky měly zápas. uklidili jsme v jídelně a kuchyni a vstal úplně zelený Mirek. Asi snědl párek nevalné chuti... Večůrek mu nějak nesedl a odnesl to žaludek. Nepomohly ani česnečka, ani čaj, vysvobodil ho až další čtyřhodinový spánek. To zase budou vzpomínky na Výštici Usmívající se.
Odpo odjel i Mirek a my v dešti nemohli nic podniknout. Až večer, kdy se mamča nechala ukecat a zahráli jsme Česko. A právě s mamčou a Matesem jsme se nejvíce nasmáli, i když i Honzovi padaly otázky, které za pět let hraní Česka ještě nepadly...
Je pondělí, Honza po obědě vezl naše do Prahy a odtud pak jeli vlakem, ráno šolíáchání, balení, maily, práce... Dnbeska po ránu mě ale strašně chytly záda, nemohl jsem se pořádně narovnat. Nimesil, odpo další a večerní Ivčina masáž mě trochu narovnaly, ale celkem nic moc. K tomu všemu jsem při krátkém spánku po obědě měl sen, v němž jsem dostal infarkt... Takový hodně pozitivní den Zamračený.
Jirka začal dneska konečně pracovat na zateplení kurníku, do konce týdne tohle a oklepání spodní šáry zdi u apartmánů jsou hlavními úkoly. Pak už najede škola v přírodě a jedeme do půlky října...

Apartmány dodělána

11. května 2017 v 15:19 | Marcel
V úterý se domalovalo, včera Jirka začal s montáží světel a gárnyží, holky postupně uklízely, včera se nasadily nové radiátory a já dneska domontoval zbytek potřebných věcí a holky douklízely. Tak skončilo třítýdenní martyrium rekonstrukce apartmánů...
Dneska jsme dali dohromady dvě velké dvoupostele. Ma jednom místě chyběl v čele vmontovaný závit a protože je postel u stěny, vrtl jsem ho skrz a natvrdo zvenku zápustným šroubem spojil. Myslel jsem si, že při rozebírání a přenášení se závit uvolnil a vypadl. Chyba lávky. Už při první montáži pánům z firmy závit asi výrobní vadou chyběl, tak čelo přišroubovali speciálním nástavcem na šroub přímo do dřeva. To jsme ale zjistili ve chvíli, kdy první postel byla hotová a my bychom jiu museli celou rozebrat a čela vyměnit. Speciální šroub však byl naštěstí rozebiratelný, tak jsme jen pokračovali dále.
Při sestavování gárnyží jsem zjistil, že chybí jedna konzola a jeden háček. Kde se tady stala chyba nikdo neví, protože Ivča kupovala přesný počet a ten je i na účtence.
Na závěr jsem se pustil do světel. To v předsíni jsem nedal vůbec, protože nevím, jak bylo napojeno pohybové čidlo a nechci ho dorovnat, což už se mi taky podařilo. V pokojích by to bylo na pohodu, hmoždinky do sádrokartonu, světla přišroubovat va připojit. Jirka ale ze svítidel vymontoval objímky, aby se mohlo na pokojích svítit při práci. Já přitom mám mnoho volných objímek na čokoládádch v dílně. Píšu o tom, protože šroubečky držící objímku na tělese se ztratily. Naštětsí jsem ve svých skleničkách v dílně našel náhradu a vše se o slušnou chvíli protáhlo. Nicméně dobrá věc se podařila a naši, kteří přijedou večer, mohou jít na vymazlené alartmány.

Veselá noc, díl druhý

10. května 2017 v 9:29 | Marcel
Tak Ivča je v pohodě doma. Rychlá mi ji dovezla po třetí ráno, uklidněnou a něčím napíchanou. Holt ji od syrové zeleniny poženu bičem...
Jen chodit spát o půl čtvrté ráno není nic pro mě, to zase bude den...

Noční příběh

10. května 2017 v 0:45 | Marcel
Byl jsem celkem dost unavený a kolkem půl jedenácté jsem usnul. Je těsně před jednou v noci a právě od nás odjela rychlá. Teda záchranka. Ivča si večer dala dvě kolečka syrového celeru a po několika hodinách chytla alergickou reakci. Bylo ji až tak blbě, že jsem volala 155. Přijeli celkem rychle a správně, ne jako pro mě s kolikou, kdy je navigace vedla po rozbahněné hrázi...
V záchrance ještě před odjezdem se ji snažili napíchnout kapačku, ale po třetím pokusu do stažené žíly při Ivčině nízkém tlaku odjeli. Tak čekám na zprávu, až ji v nemocnici uvedou do normalizovaného stavu a ozve se mi. Teď fakt neusnu...

Návštěvní den a nová spojka

9. května 2017 v 21:34 | Marcel
První pracovní den po druhém dlouhém víkendu (to je ale číslovek v jedné větě) byl ve znamení návštěv. Hned po ránu měli přijet zájemci o svatbu, po Ivčině telefonátu ale paní ASI uznala, že si to špatně zapsala. Pak dorazil kamarád učitel z Kutné Hory, na konci června jede k nám na školní výlet. Ukázal jsem mu okolí a možné hry a materiál k zapůjčení. Dali jsme polívku, čajíček a hodinu po jeho odjezdu další učitelky, mateřská školka z Budějovic. Další čajíček a povídání o jídelníčku, možnostech a společenská témata. Návštěvní den měl tímto skončit, ale ve tři odpo se nahláísili kamarádi majitelé půjčovny na lodě. Dlouho mi dávali košem s potkáním se a definitiovní domluvou vodáckého tábora. Vymysleli jsme si nová tábořiště a u asi pátého litru čaje a mé druhé kávičky dnes (což je můj osobák) jsme si vše potvrdili a jejich služby dokonce ještě rozšířili. Prostě super den.
Pozdě odpo mi byl dovezen z opravy sekací traktůrek, spojka si řekla o výměnu. Nedalo mi to a šel ho večer, po necelých dvou hoďkách na rotopedu, ještě vyzkoušet. Nebe a dudy - tak zní název krásného starého českéhgo filmu, ale to byl taky rozdíl mezi traktůrkem před deseti dny a dnes. Spojka měla najeto a s novou traktůrek jede jako ďas. Jen byla večer zima i na rukavice a to jsem už nedal. Tak zítra. A bude té trávy zatraceně hodně - mladá, hustá, těžká a nacucaná. To simpěkně zajezdím...

Jako zemětřesení

5. května 2017 v 16:13 | Marcel
Dneska nastala druhá část rekonstrukce silnice u nás, a to dokonce zatáčky před statkem. Velký bagr starý povrch rozbil a uhladil, náklaďák navezl obrus a teď jej velký válec dusá. Ale je to válec s vibrací, tudíž nám vibruje celý dům a mně to připomíná zemětřesení. Vše se mírně třese, duní a mně není po těle příjemně.
Honza přijel už ve středu večer, včera měl kontrolní RTG v nemocnici. Klíční kost srůstá, místo srůstu ještě není stoprocentně pevné, ale drát vše drží. Nepříjemné je, že kus drátu pod krkem mu tlačí pod kůží a dělá tam hrb. Další kontrola je za měsíc a před prázdninama by snad dráty mohly jít ven.
Právě se vrátil Matěj, který byl s Martínkem na RTG kyčlí, vše je v naprostém pořádku.
Včera jsme sundávali radiátory na apartmánech, budou se měnit a teť se tam maluje, Vašek aspoň může vymalůovat zdi i za radiátorama. Vypouštěl jsem vodu ventilama ve sklepě a abych vodu nemusel nosit po schodech a malými dveřmi ven, vylíval jsem vše do prostoru, kde je ponorné čerpadlo. Takhle vyčerpaná voda ale teče venku asi 10 metrů od našeho domu do míst, kde máme dříví. Když je vody málo, je to v pohodě, tady toho bylo více a navíc s příměsí nemrznoucí směsi. To by nedělalo dobrotu. Tak jsme udělal šílenou redukci z trubky na hadici a tu natáhl za cestu na kraj pole. Můj finální výtvor stojí za to vidět ho Rozpačitý.


OTOB

3. května 2017 v 8:48 | Marcel
OTOB je velký, třídenní outdoorový závod tříčlenných týmů, v názvu je skryta jedna z pořádajících organizací O Trofej Outward Bound. Tou druhou je Prázdninová škola Lipnice. Honza z týmu vypadl díky zlomené klíční kosti, Matěj díky rodičovství a já díky těmto dvěma aspektům. Navíc ještě náš kamarád přezdívaný sorryvoleDan dva týdny před akcí zjistil, že o tomto víkendu je v Ázerbajdžánu... Tak jsme s Honzou vyrazili užít si víkend, projít známá místa okolo Lipnice nad Sázavou a dělat servis našemu týmu. V něm byl nakonec jeden náhradník, přítel Báry. Tak se s Volejdou vydali v pátek v noci za husté chumelenici vstříc asi padesáti kontrolám a mnoha fyziockým i tvořivostním úkolům. Celý závod byl o strategii, plánování, rozvrhnutí si úkolů a postupů. Tím pádem tento ročník byl čerpáním zkušeností pro naši další účast v příštím ročníku.
Vše začalo v pátek neuvěřitelnou skládankou, kterou prostě nevymyslíš. Pražské auto omylem zajelo do Decathlonu na Chodově, místo Zličína, kde měla Bára na poslední chvíli rezervovaný nosič. Museli tedy skrz Prahu tam a zpět a poté v autě zjistili, že mají k nosiči krátké šroubky a tudíž nejsou schopni dát nosič dohromady. První úkol pro servisní tým. Shánějte ale v páítek o půl šesté večer v malém městečku Světlá nad Sázavou šroubky. Stojíme takhle večer před zavřeným cykloservisem a přichází starší paní. Potřebovali byste dovnitř, mládenci? ptá se nás. My že jo. Ona na to, že je tam už zavřeno (což vidíme), ale že tam jde uklízet, ať jdeme s ní a najdeme si, co potřebujeme!!!! Neuvěřitelné. Nacházím šroubky a matičky, chceme tam nechat peníze, ale ne. Že ráno tam bude syn a ať to přijdeme vyřídit s ním. Šroubky na nosič sedly, smontovali jsme to, trojice večer zdárně odstartovala. My ráno jdeme do obchůdku, chceme zaplatit a klučina si říká o 6 korun...
Náš tým trochu kufruje, je nám jich v zimě líto a bereme je na noci k sobě do penzionu do tepla, zásobujeme závodníky vitamínama a cukrovinkama a výsledkem je 8 místo v kategorii (z 19 týmů) a celkově 19 místo z 33. Což je skvělé, protože "závod" byl pojat ve stylu slabší "rekre" kategorie a načerpali jsmem hodně zkušeností.
Za zmínku ale stojí natažené vysoké lanové aktivity nad jedním lipnickým lomem. Úžasem nám spadla čelist, viděli jsme to nejlepší, co lze v přírodě u nás asi natáhnout...

Dva týdny na servis

2. května 2017 v 17:05 | Marcel
Minulý týden byl celkem dost fičák, Ivča byla pryč a tady bylo 40 lidí. Hned v pátek po obědě, když škola v přírodě odjela, vyjel jsem i já s Honzou směr vysočina fungovat jako servisní tým našemu týmu na třídenním outdoorovém závodě. O tom ale v jiném článku.
Minulý týden ve čtvrtek ráno jsem se probudil, chtěl jsem si rozsvítit a hups, nic. Oběhl jsem hlavní jističe a nic. Telefonát na poruchy zněl jasně - zatím nezjištěná příčina výpadku v oblasti Olešník, technici místo hledají. Rychlá akce před snídaní - zavřít sociálky, protože neteče ani voda, informovat učitele a zkontrolovat kotel. Čaj jsme uvařili z minerálek, nachystali snídani a těsně před osmou elektrika naskočila. Já znovu zapálil kotel a děti se musely na kus dopoledne tepleji obléknout, kolem oběda už zase bylo vše v normálních kolejích. Jen se mi furt zavzdušňuje radiátor na 3B, takže i termostat reaguje na nižší teploty, protože je v pokoji chladno.
Skupinka pohodová až na to, že děti strašně máloi jedly. Příčina byla jednoduchá, měly strašně sraček z domu. Koše byly plné obalů od bonbónů, sušenek, čokolád a brambůrků. Takže ve 40 lidech nesnědli ani dva kartony jahodových knedlíků, což je 120 kusů. No, co se dá dělat. Hlavně, že paní učitelky byly i přes naprosto mizerné počasí spokojené.
Koncem týdne koně dvakrát protrhly vnitřní ohradník a Lucka s Jirkou je museli nahánět zpět do menšího výběhu. Musíme provést opravu ohradníkových pásů, jsou už staré a nevodí elektriku tak dobře.
A aby toho nebylo málo, po týdnu deště byla zem hodně promáčená a opět začal vyhazovat napěťový chránič. A až Jirka odpojil kabel vedoucí z venkovní rozvodné skříně k rozvaděči na boxech, přestalo to. To znamená, že musíme k boxům přivést nový kabel, starý je někde poškozený. Nebo ten starý odkopnout a najít vadu.
Teď máme až do 19. května volno, kromě jedné noci příští víkend. Dost času na drobný servis. To už budou hotovy i apartmány, kde se dělají sádrokartony na stropy a maluje se. A budou se měnit i radiátory.