Březen 2017

Horská etapa na Šumavě

29. března 2017 v 17:22 | Marcel
Byli jsme naposledy před sezónou na víkend uprostřed týdne. Srub u Hojsovy stráže, krásné místo s jedinou nevýhodou - okna k silnici. A na to my už nejsme zvyklí. Soudě podle tvrdosti spánku Ivči já na to nejsem zvyklý... V pondělí pozdní oběd, odpo klid a moje krástká procházka po okolí. Večerní saunička nás totálně odrovnala a usnuli jsme snad už o půl desáté. V úterý jsme si vyjeli na kole, jarní premiéra. Stála za to!!! Navíc trasu vymyslela Ivča a já se jen poddával. Vyrazili jsme z výšky 950 m.n.m. a že prý musíme na Pancíř(1215 mnm). To znamená na prvních pěti kilometrech jet vlastně jen nahoru. Ale kdyby jet, po necelých dvou kilometrech začínají souvislé sněhovoledové úseky, takže se jedná spíše o výšlap s kolem. Jdeme si vedle sebe a můžu říct, že chůze po ledu do kopce s kovovými kufry na botách není nic moc. Poslední asi půlkilometr a z krásného traverzu vede červená prudce doprava lesem na sněhové cestě prudce vzhůru (i když o slovíčku prudce se ještě dnes přesvědčíme...). Škoda, že z toho výstupu nemáme fotky, ale tlačit kolo do sněhového kopce se nám už asi nepovede. Nahoře je krásně, sluníčko, azůro a jediná kaňka je zavřená hospoda - ostatně jako na celém okruhu. Následuje sešup dolů o 250 výškových metrů, všechny hospody opět zavřené a pokračujeme k Černému jezeru. Jedná se o jediný tři kiláky dlouhý úsek, který je po rovině. Jen posledních pět stovek metrů jdeme do kopečka po sněhových plátech, ale výsledek stojí za to. Ledem pokryté a sluníčkem zalité jezero, teploučko, nádhera... Následný sjezd byl famózní a asi jsem tak dlouhý sešup na kole ještě nejel, fičeli jsme dolů asi 4 kilometry, poslední část hodně krkolomně i přes kořeny. Krutá daň za krásný sjezd je nadmořská výška 600 metrů... Ano, čeká nás 350 výškových metrů zpět, start je navíc bestiální. Na jednom kilometru překonáváme výškový rozdíl 160 metrů. Lesem a s kolem. Už cestou nahoru mi bylo jasné, že velkou část půjdu i s kolem Ivči. Nahoře u nádraží jsem tedy kolo odložil a vrátil se asi do půlky zpět. Dneska jsme debatovali, jaký sklon mohl svah mít, můj tip je 40 stupňů. Vím, zní to šíleně, ale ten kopec šílený byl. Od nádraží jedeme asi půl kiláku po rovině a dojíždíme na hlavní cestu. Než mě Ivča dojela bylo mi téměř jasné, že závěr bude podobný naším vyjížďkám s klukama, když byli ještě malí. Že pojedu pro auto a vrátím se pro ni. Ivča vychází ze zatáčky se slovy: "Lásko, mám takový nápad." Ani nemusela pokračovat, říkám, že je mi to jasné a vyjíždím na poslední dva a půl kiláku v serpentinách do kopce. Míjím jedinou otevřenou hospůdku a nemůžu si dát pivo. Na penzionku rychlá sprcha, sedám do auta a během deseti minut jsme zpět. První dvě piva ve mně jen zasyčí, venku bylo skoro 20 stupňů a my jeli celou dobu s trochou vody.
Večer máme objednánu vířivku, Ivča ji vyšperkuje šampáněm a na pokoji jsme zase úplně mrtví. Krásně unavení po super vyjížďce. Sice to bylo jen necelých 25 kilometrů, ale celkové převýšení bylo 1.300 metrů.
Cestu domů máme kochací, přes Prášilsko a Sušici, dáme krástkou procházku okolo hradu Rábí a kolem druhé už doma kuchtím oběd ze zbytků.
Zítra už se pochystám na brigádu, nakonec to vypadá na asi 20 pracantů, tak musím pochystat i jídlo. A samozřejmě práci...

Ruština v mobilu a vyžehlená štulpna

26. března 2017 v 23:46 | Marcel
Víkendové setkání s našimi instruktory bylo příjemné, ale velmi pracovní. Dramaturgie, bezpečnost, přípravné schůzky a spousty dalších věcí. V neděli všichni až na Klárku odjeli busem. Honza mě přemluvil, že se pojedeme podívat do Prahy na možná rozhodující vítězný zápas Traverzy a že Klárklu vezmeme cestou na Zbraslav. Klárka chtěla být v čekací době před odjezdem nápomocná u nás doma a nabídla se, že vyžehlí. coby asi pátý kus oblečení vzala do ruky Honzovu štulpnu a přežehlila ji. Kombinace silonu, funkčního prádla a horkého kovu nechala na žehličce mohutné modré skvrny Usmívající se. Žehlení bylo přerušeno, žehlička musela vychladnout a umýt se, což se povedlo. Nicméně Klárka toho moc nevyžehlila a ještě si udělala příběh do naší skupinky Mrkající.
V Praze jsme dojížděli do haly na chvíli se kouknout na zápas holek v extralize a ani jeden z nás si nebyl jistý cestou. Honza zadal do navigace v mobilu hlasově sportovní hala a něco k tomu, mobil pípnul na souhlas a ozvaly se pokyny k další cestě. Ztuhnul jsem, mobil mluivil rusky... Honzík v rámci přípravy na zkoušku v ruštině trénoval poslech i při navigování v autě...
Holky Chodova prohrály, kluci Traverzy udělali hodně chyb na hřišti i na lavičce a taky prohráli. Nicméně solidarita s Honzou byla veliká, více než od hráčů jej těšila ta od sester a přítelkyň... Po prohře jsme sice domů vyjížděli dříve (jinak by se slavilo a i když Honza z důvodu prášků nemůže ani hlat alkoholu psychicky by slůavil taky), ale nálada po dvou porážkách nebyla úplně povídací.
Ráno s Ivčou jedeme na poslední víkend v týdnu před sezónou, cílem je Hojsova Stráž na Šumavě. Honzíka tady necháme sice samotného, ale bude tady Matěj, má navařeno od tatínka, dříví ještě na topení připravím... Věříme a sám to odkýval, že to zvládne.

Ten Rous je neuvěřitelný debil...

24. března 2017 v 15:28 | Marcel
... pronesla Ivča, když přišla z pokojů, kde měřila postele, aby na ně umístila nové matrace. Rozměry postelí nna pokojích byly v rozmezí až osmi centimetrů... Některé se tedy vyhodily a nahradíme je novými, nicméně bývalý majitel, truhlář Rous k pracím na statku opravdu přistupoval velmi po svém...
Myčka, kterou jsme nechali vloni sestavit ze dvou porouchaných definitivně klekla a mne napadlo ji nahradit starou myčkou po Rousech, která stojí na půdě. S Jirkou jsme ji přenesli a já se včera asi 20 minut marně snažil našroubovat hadici na přívod vody. Už jsem vymýšlel, jakou kde seženu redukci, sedl si k tomu Jirka a po chvíli se mu závit chytil. Asi jsem měl šroubení posunuté a nebylo úplně kolmé.
Největší kus práce jsem měl dnes s kotlem. Ráno jsem vešel do mkotelny, ta byla plná kouře. Otevřel jsem zásobník a šíleně se kořilo právě z něj... Vybral jsem část mokrého uhlí a volal o radu technikovi. Někde je přidušený přívod vzduchu. To znamenalo vyhasnout kotel, nechat ho aspoň trochu vychladnout a vybrat hořák od uhlí. Pak odšroubovat spodní dvířka hořáku, vybrat popel a vyčistit průduchy od ventilátoru. Práce asi na dvě hodiny, ale povedlo se a kotel jede. Sice nebude na pokojích až tak teplo, jak jsem si myslel, ale co se dá dělat. Ve sprše ze mne tekla úplně černá voda, vlasy jsem si po vlezení do kotle musel mýt nadvakrát.
Honzovi už je líp, sice je pořád pod práškama, ale je den ode dne veselejší. Kontrola proběhla v pohodě, už má na rameni jen náplast po laparoskopickém zásahu a příští týden vytahujeme stehy.
Mladí i s Martínkem byli odvezeni na víkend na jižní Moravu, tak uvidíme, jakou zkušenost s nimi udělají druzí prarodiče.

Další jizva na klíční kosti

20. března 2017 v 20:41 | Marcel
30 let a jeden den po mé zlomenině klíční kosti s následkem operace, dlahy a čtyř šroubů byl zraněn i Honza. Operace bude mít asi trošku jiný soupis materiálu, ale sportovně jsme trpěli a trpíme podobně. Já se tehdy zranil na běžkách nešťastnou náhoudou a souhrou okolností, mohl jsem se dostat do moravského výběru juniorů házené s aspirací na nároďák. Honza měl chuť, srdce a formu, byl nasazen do první lajny do rozhodujícího zápasu čtvrtfinále play off třetí najvyšší soutěže florbalu. Výsledek pro oba stejný. Jaro v prdeli, operační zkušenost na sále, železo v sobě, u Honzy navíc frustrace z toho, že to zavinil úplně jiný debil... Já měl levou, Honza pravou, navíc...
Ale tak se ty osudy nějak protínají a potkávají. Jsem zvědavý, jestli bude Honza schopen zítra převozu. Teď mi psal, že ho bolí všechno, ani se nepootočí, ale že dvě noci tam být nechce... Nedívím se, taky bych tam v nemocnici nezůstával... Honzík mi navíc potvrdil, že chrápání je hodně hlasité a to moje je velmi mírné...

Honza pod kudlu

20. března 2017 v 16:04 | Marcel
Honzovi splaskl otok na klíční kosti a dneska brzo ráno jsme jeli do nemocnice na kontrolui. Předpovědi se potvrdily, nechali si ho tam a nejlepší scénář je, že dneska mu laparoskopicky kost sdrátují a zítra ho pustí domů. Jaký scénář bude reálný nevím, čekám na zprávy.
Víkend byl návštěvní a tím i náročný. V sobotu kamarádi z Budějovic, po obědě se zdrželi do pozdního odpolende, v neděli jsme dopo něco udělali, já udělal Honzíkovi slííbenou rajskou a odpo přijela Vlaďka. Poseděli jsme, popovídali, ale bohužel ani jedna návštěvka neměla úplně příjemná témata. A to protože máme trápení s Matějem a jeho novou rodinou. Nesouhlasíme s některými věcmi, vidíme, jak se neděje vše ku prospěchu malého Martínka a strašně nás to trápí. Je to ale bohužel jejich život a dělají si ho takový, jaký chtějí...
Dneska ráno vezla Ivča do servisu Honzovo auto a ono hups, tři měsíce propadlá technická. navíc zelená karta byla u Milušky, na kterou je auto pořád psané, takže jsem musel ještě vytelefonovat a uskutečnit předání a odvoz do servisu.
V noci se mi špatně spalo a tzěším se, jak to dospím dneska. Od zítřka bychom měli mít doma zase maroda, tak bude o přijemnou starost více Usmívající se.

Honzík je doma na delší dobu...

17. března 2017 v 16:55 | Marcel
Tento týden jsem se nějak k deníčku nedostal, ani nevím proč. Nicméně na dvoře jsou nové okapy na střechách nad pokoji, střecha nad sociálkama je znovu potažená ipou a nemělo by do ní tudíž zatékat. Ivča byla v úterý a ve středu pryč, na koňském semináři, jak jinak Usmívající se.
Ve středu večer, v sauně, mi dost zatrnulo. Sledoval jsem na telefonu on-line zápas Honzy, rozhodující čtvrtfinále v Plkzni a těšil se domů, jak druhou půlku shlédnu v počítači. Už po saunování najednou vyskočila zpráva o horovém konci první třetiny, pro mukařovského hráče jede sanitka... Ano, hned v další zprávě přáli Honzovi rychlé uzdravení... V hlavě mi jela krizová zranění, nakonec z toho je zlomená klíční kost a zhmožděné rameno po nevybíravém záklroku jednoho z plzeňských hráčů.
Ve čtvrtek jsem byl s jiným Honzou na obhlídce kempů na Vltavě pro náš vodácký tábor a nechal jsem se odvézt do Prahy, Honzu jsem vyzvedl a přivezl domů. Hodně pohybů ho bolí, ve středu jdeme na kontrolu, po splasknutí otoku se rozhodne, jestli půjde na opraci nebo oba díly klíčku jsou v pohodě na srůst.
Martínek je naopak zdravý a spokojený, spinká v kočárku jako nemluvně, stabilně přibírá a Mates se stará seč může.
Dneska Jirka s Láďou vyměnili palandy z pokoje 6 s novějšíma palandama z týmovny. Před prvními hosty dorazí nové postele a matrace a i spaní začíná mít lepší a lepší úroveň...

Start je za námi

13. března 2017 v 16:13 | Marcel
Začali jsme sedmou sezónu na Výštici víkendouvou akcí pro spřátelenou neziskovku a seminářem pro učitele. Blbě bylo jen to, že jsme musel na pět dní topit, přesto bylo některým panelákovým lidem chladno. Bodejť by ne, když furt jenom seděli a povídali. Ale leidi to byli tradičně fajn, večerní bar jsme nechali na nich a zábava prý byla do brzkých ranních hodin. Na snídani v osm ale dorazili vzorně.
Zlobí mě finanční správa, u které jsem žádal iniciační údaje k EET. Po osmi pracovních dnech tam volám, že jsme pořád nic nedostal a paní mě na jednu stranu nasrala, na druhou pobavila: "Ona musela vzniknout chyba v systému, požádejte si ještě jednou." To sand babišovci nemůžou myslet vážně. Něco zavedou a pak není možné to ani napoprvé spustit? Fakt si financové se svým systémem dělají z podnikatelů prdel, raději od tématu pryč.
Matěj je se superjuniorem v nemocnici, v pátek jeli na kontrolu a protože v ordinaci konečně nebyl stabilní doktor, ale záskok, paní doktorka je poslala s dlouho nelepšícícm se očičkem do nemocnice na vyšetření. Nechali si je tam přes víkend, protože v krku měl ještě navíc nějaké viry. Dneska jsem je byl navštívit, Martínek je výrazně lepší, smál se, krk má v pořádku, zítra ještě poslední věc s očima a měli by je pustit domů.
Dopo bylo vůbec pobíhání po městě, Ivča pracák, já nákup v papírnictví, průlet u mé doktorky pro léky, zadání na opravu staré kroniky a tři hodiny byly v trapu. Teď už konečně mažeme resty z minulého týdne plného oprav a úprav...
Ale práce venku nekončí, dneska chlapi opravovali tekoucí střechu nad sociálkama, zítra najíždí na okapy a tento týden ještě přijedou udělat jarní servis trávníkář. No, nuda tady fakt není...

Vymydlený týden

11. března 2017 v 21:44 | Marcel
Zažili jsme jeden z našich oblíběně vymazlených a úžasných týdnů. Výměna radiátorů, malování sociálek a jídelny, pokládání dlažby pod pergolou, v průjzedu a chodník k apartmánům byly těmi hrubými pracemi. Pak se všude muselo uklidit. Na jíidelně podlaha, stoly, okna... Navíc mi zbyly dva obrázky, které někde visely a teď nemají místo...
Sociálky holky drbaly a šůrovaly, je tam ale krásně vybíleno. Ještě čekají havarijní holčičí záchody. Nad nimi praskla střecha a je potřeba ji na rok zalepit a teď vymalovat. Na podzim, po stavbě sauny, SAND KONEČNĚ OPRAVDU BUDE STÁT, se postaví kontinuální střecha nad celou částí statku.
Řemeslníci udělali svoje a bylo potřeba uklízet. Ve středu jsem si někde blbě hýbnul palcem na pravé ruce a nemohl jsem nic uchopit. Úžasný výchozí stav do úklidových prací. Na jednu stranu odnosíme s Jirkou a Láďou oněch 124 dlaždic, pak ale někde na něco blbě sáhnu, vezmu a po pěti dnech neunesu ani hraneček... Nicméně v pátek rychlá rota uklidila vše a odpo najela skupinka pod stejnou organizací, která tady měla akci vloni po rekonstrukci dvory. Prostě otvírači., Máme je strašně rádi, jezdí k nám dlouho a známe se, víme o sobě...
Prožíváme první víkend sezóny, vařím s láskou a snad chutná, u okýnka vidím, že nejsou zbytky a má z toho radost. Nová síla na statku, Lucka, dneska absolvovala první den a bude to fungovat. I v kuchyni a z toho mám největší radost. Budu zastupitelný...
Nicméně nám začíná další úžasná sezóna, kterou jsme chtěli, lidi se vrací, jezdí k nám a prominou i drobné vady. Díky za to...

Výměna topení, díl xyz...

8. března 2017 v 8:07 | Marcel
Dalším dílem v seriálu výměn radiátorů byla jídelna. Za den a půl bylo vyměněno včetně montáže žebříkového topení ve skládku na sušení utěrek a podobných věcí. První trablík nastal ve chvíli, kdy bylo potřeba zaslepiit dvě trubky po starém radiátoru ve skládku. Ještě den předtím byla v jídelně hromada maticových záslepek na trubky a teď nic. Třikrát jsme prošli jídelnu, kuchyň, dílnu a skládek. Nakonec jsem musel sednout do auta a jet 20 kiláků a 20 zpět pro součástku za 18 korun... Začal jsem tlakovat systém, jdu se podívat do jídelny a průser. Láďa nedotáhl jeden radiátor a z trubek na přívodu i zpátečce stříkala voida. Do vytřené a vymalované jídelny. Běžím do kotelny zastavit vodu, vzít sykovky, utíkám zpět dotáhnout matice a beru raději Ivču, ať kontroluje další fázi napouštění. Teď už bylo vše v pohodě, další hodinu trvala dvě kola odvzdušňování a dotlakování. No, a v sedm večer doma jako na koni...
Dneska se položí dlažba pod pergolou a snad v průchodu, uklidí se jídelna, domalují se sociálky, uklidit je a v pátek první hosté... Do toho samozřejmě topit, topit a topit...

Víkend s knihou

5. března 2017 v 19:16 | Marcel
Páteční práce mě trochu zmohla, ale nebylo zbytí, v sobotu ráno přijel Jožka s bagrem a byla potřeba asistence k několika věcem. Celé dopo jsem fungoval venku, Jožka konečně stáhl polovinu kačírku z chodníků a dá se po dvoře normálně chodit. Nechci být generálem po bitvě, ale už před rokem jsem říkal, že toho kačírku je hodně a neutemuje se. Teď se dá chodit po oblázcích dobře. Odpo jsem už ale strávil s knihou v teple vyhřátého obýváku. Ivča venku sestříhala vrbu a popracovala si na sluníčku.
Neděle dopo byla pohodová, po dlohé době válecí, vstávali jsme až po deváté. Měli jsme krásnou ovocnou snídani, ale navrhl jsem oběd u externistů Rozpačitý. Vyjeli jsme si na Hlubokou, dali si flákotku se zeleninou, krásný zážitek, když vám krásné jídlo někdo uvaří a uklidí v kuchyni...
Na koníky a kafíčko přijela Hanka s Péťou, Matěj nás vyzval na procházku, ale Ivča nemohla a já na první nadhoz odmítl - nebylo mi nějak dobře, ale po chvíli jsme se vykopal a už jsem juniora a superjuiora nenašel. Lítal jsem přes půl hodiny po lese, ale měl jsem jsem smůlu. Napoprvé jsem se vydal špatným směrem a pak špatně odhadl jejich rychlost. Druhý směr byl správně, ale šli hodně pomalu a já zkraktkou byl výrazně rychlejší.
A je večer, Ivča šije, já koukám na play off zápas Honzova týmu bez Honzy a dost trpím. Jednak hrají špatně a Honza nehraje. Uznávám, trochu ambiciózní tatínek, ale po výkonech v posledních zápasech by si hrát zasloužil. Hraje několik úplně slabých hjráčů, ale mají historicky dobré jméno. To sice Honza taky, ale na bafuňáře se nikdo neptá Mlčící.

Dlaždice, dlaždice, dlaždice... A pak ještě kačírek

4. března 2017 v 20:02 | Marcel
Dneska jsem trochu polehával s neočekávanými střevními trablíky, ale jště dopo bylo potřeba fungovat...
Včera, v pátek, to byla velká akce. Museli jsme odvézt všechny dlaždice z pergoly (100 kusů), vykopnout dlaždice k apartmánům (dalších 24 kousků), ve chvíli potřeby rozhazovat kačírek a vůbec být k ruce bagru a práci...
Včera jsme s Jirkou upevnili na zeď mezi vchody do kotelny a skládku / sedlovny ono několikrát zmiňované kolo. Staré železné kolo od obracečky nebo něčeho podobného, průměr asi metr a čtvrt. S Jirkou jsme to vytunili, na zíávitovou tyč našroubovali i hadici pro zmenšení průměru a lepší klouzání. Kolo visí, točí se a je naprosto úžasné. Musím ho vyfotit...
Včera ale bylo potřeba vyvézt onen počet dlaždic. Staré betonové dlaždice, 50x50 centimetrů, nevážil jsem je, ale každá má mezi 35 a 45 kily. Zvednout na korbičku Jirkova džípu a odvézt, složit. Odváželi jsme je po devíti kusech. Násobilka je na vás...
Bagrista Jožka mezitím seškrábl nepopulární kačírek v chodnících, který se hodně bořil. Když jsem před rokem říkal, že ta vrstva je vysoká, Ivča právě s Jožkou tvrdili, že je to v poho a sedne si to. Leda že by... Od včerejška, po odvezení poloviny navážky se na vysypaných chodnících chodí skvěle...
Ale pod pergolou byly potřeba rozházet tři bagrové lžíce hrubého kačírku. Po zimním odpočinku tvrdý náraz na práci. Nevadila mi, naopak, dokonce jsem sklidil pochvalu, že jsem zesílil (ne v pase, vole), ale i tak toho včera bylo dost. Od půl osmé do půl páté nejsem na fyzickou práci zvyklý... Po zimě navíc...
Ale zítra je NEděle a v příštím týdnu dáme se řemeslníky hlavní práce. Dlažbu v pergole, průchodu a k apartmánům, nasazení sundaného topení v jídelně a vymalování jídelny a sociálek...
A v pátek najíždí první klioši...

Nevonící práce

2. března 2017 v 10:56 | Marcel
Včera jsem si ze svého seznamu odškrtl dvě nepříliš příjemné a voňavé práce. Sundal jsem radiátory v jídelně a vypustil část systému, přičemž jsem smrděl od nemrznoucí směsi. Protože mi stříkla i do očí, zbytek dne mě pěkně pálily. Poté jsem sundal kryty lapolu a čistil... Zkratka lapoil znamená lapač oleje z kuchyně. Instalovali jsme ho před rokem a chytá maximum tuků a olejů, které prošly kuchyní. Ve dvou nádržích bylo asi 60 kilo tuků... A že by voněly, to se úplně říct nedá. Výsledkem bylo, že jsme mastný a smradlavý.
S Jirkou přiděláváme na etapy velké starožitné kolo z obracečky na zeď. Přípravné práce jsou hotovy, závitová tyč je skrz zeď, dneska jsem koupil matice a podložky a zítra vše doděláme.
Večer byla kultůra, jeli jsme na estrádní představení dua Míša Dolinová - Sandra Pogodová. Hrály múzy a mluvili o ovlivňování umělců a dějin vůbec ze stran múz s mírně sexistickým podtextem. Když jsme přijížděli na parkovioště v centru, ze střechy auta,. které právě odjíždělo, něco spadlo. To něco byla kytice. Troubil jsem, vyskočil ven, mával, ale nic. Zastavil jsem tedy ještě auto v protisměru, sebral kytici a vrátil se do auta se slovy: "Koupil jsem ti kytici, lásko". Výbuch smíchu, protože v autě jsme ještzě vezli kamarády, nicméně Ivča vzala kytku na koncert a předala ji na konci herečkám...