Únor 2017

Víkend zakončený v sauně

27. února 2017 v 9:36 | Marcel
Silný vítr, který se přehnal republikou na konci pracovního týdny měl u nás naštěstí jen minimální následky. Jeden vyvrácený strom u rybníka padl na plot okolo hřiště. Vzal jsem pilu a šel ho sundat a ejhle, pilu jsem sice nastartoval, ale při nzářezu do dříví se přestal točit řetěz. Rozebral jsem ji a byl špatně nasazený řetěz. Jirka už podruhé fatálně chyboval. Strom je dole a teď ho půjdu naporocovat a uložit k vysušení.
V pátek jsme začali s přípravami upevnění velkého starožitného kola od převracečky na stěnu, bude potřeba provrtat skrz naskrz zeď a přidělat na dlouhouz závitovou tyč.
V sobotu u nás byli rodiče Lenky, byli se poprvé podívat na Martínka a přivazeli mladým nějaké další věci. Já si objednal víno a je opravdu vynikající. Udělal jsem lososa v citrusové marinádě, sázka na jistotu.
Neděli jsme měli opravdu ninedělní, koukli jsme po dlouhé době na film Atlas mraků, který jsme chtěli vidět (no, koukli, já jo, Ivča ho prospala) a večer jeli k bratránkovi Ivči do sauny. Má ji doma v koupelně a my byli okouknout materiály a roznměry. Krásné zakončení dne i týdne, spali jsme jako nemluvňata.
Martínek se zlepšil, očička už má téměř doléčené a začíná trénovat i hlasivky, občas je z apartmánu slyšet až na dvůr Mrkající

Dva noční karamboly

23. února 2017 v 15:32 | Marcel
Včera jsem byl ve Zvoli na slavnostním setkání bývalých starostů u výročí 750 let od založení obce. Příjemný večer, jen jsem si myslel, že lidí bude více. Dneska jsem vracel hned ráno, aby Matěj mohl odjet s Martínkem k dokr´torovi na kontrolu. Ješ jsem je neviděl, tak ani nevím, jak dopadli.
V noci na včerejšek jsme měli vedle knihovny v chodbičce kočárek, který tam byl od našeho hlídání v pondělí. Ivča se v něm snažila uspat superjuniora. V noci jsem šel ze záchodu, ťukl do kočárku a jak máme všichni naučené běžné rozestavění nábytku v bytě, instinktivně jsem uhnul doprava. Rána jako palicí, tam byl roh stěny u knihovny. Mám mezi očima krvavou skvrnu československého dvacetníku.
O dvě hodiny později šla Ivča na záchod, mířila však šikměji než normálně a narazila očním obloukem na roh almary, která nám stojí v chodbičce. Neuvěřitelné dvě nehody v průběhu kousku jendé noci...
Třetí naražení a srážku s blbem jsem měl dneska při návratu z Prahy. V poslední fázi za Protivínem jsou úzké silničky a přede mnou šedé auto neurčité značky jelo necelou padesátkou. Hodil jsem blinkr, auto jede stále po prostředku, zatroubil jsem a auto uhnulo. Ale jen na chvíli, v okamžiku, kdy jsem byl na jeho úrovni při předjíždění začal zase najíždět na střed. Vlevo ode mne škarpa, dupl jsem na plyn, ale stejně mě štrejchlů nárazníkem do zadního blatníku. Zastavil jsem, vyšel k řidiči a byl to dědoušek v bekovce a pletených rukavicích, mluvit ani nueměl, k mému autu o deset metrů dále by asi ani nedošel. Co si na něm vezmu??? Řekl jsem mu, že za volant nepatří a ať přestane jezdit dříve, než někomu ublíží...

Nemocný superjunior

21. února 2017 v 13:18 | Marcel
Matěj byl včera s Martínkem u doktora, má nproblém s očima, hnisají mu kanálky. Dostali antibiotikové kapičky a spoustu dalších věcí, snad se to zlomí k lepšímu. Přes to vše je superjunior zlatíčko, v noci spí od cca jedné a budí se před sedmou. Začíná si navykat na denní režim, ještě by si ho měl udělat i Matěj, ať vše zvládá. Včetně praní a žehlení, tady se zatím trochu hledá. Mladí už vyhlížejí první peníze z podpory, kasička se vyprazdňuje.
Zato moje himalájské prasátko mě překvapilo. Rok a půl jsem šetřil a nastává čas koupě letenek. Ráno jsem vzal kladívko, prasítko jednou praštil - na rozdíl od toho živého to moje schytalo ránu na prdelku a vyvalila se hromada bankovek. Počítal jsem, počítal a padala mi čellist. Konečné číslo je 62.600 plus 190 dolarů. Nečekaně hodně, tipoval jsem něco kolem padesátky. S tím, co má Honza už teď jsem v pohodě, odlet za půl roku a hlavní sezóna před námi. To byl krásný vstup do dne.
Na začátku jsem superjuniora trochu přechválil, teď je u nás dvě hodiny a prakticky nemlčel. Jen chvilkama, když je v náručí... Ale chápu, pokud ho bolí očička, do toho prdík a sem tam chce najíst... Matěj uklízí, dělá dříví, pere, věší.. Trochu se v tom zmítá, ale musí si to uspořádat sám.

Rodinný oběd

20. února 2017 v 9:02 | Marcel
U příležitosti Ivčiných nekulatých narozenin jsme v sobotu měli velký oběd. Po měsíci a půl byl doma i Honza, takže my tři, Matěj s Lenkou, Milča, Hanka a malý Větrník Péťa. Ten u nás byl od pátku přes noc, takže únava z malého vysmátého upírka už trochu byla. Upekl jsem hovězí roštěnec a byla to veliká dobrota. Lenka upekla originální dort s koněm z vlastnoručně vyrobeného marcipánu.
Ten vysoký počet lidí, který se u nás doma míjela furt měl potřebu si povídat mi chvílemi připomínal ruch na nádraží při míjení dvou a více rychlíků... Na bolest hlavy netrpím, ale tady už nabíhala. Navíc v televizi šel biatlon, protože Honza měl odpolední službu v Týdnu a psal on-line reportáž. Po obědě se vše pomalu rozešlo a já byl tak hotový, že jsem usnul při finiši biatlonových štafet.
Odpo jsme byli v Purkarci na pohřbu bratra Ládi Balouna. Zůstali jsme i na mši svatou a pan farář je velký ranař. Nejdříve poděkoval zemřelému, že díky jeho odchodu má krásně plný kostel lidí. Pokračoval tím, že bychom se měli chovat podle desatera, ale že všichni stejně chybujeme a proto požádáme o odpuštění. Měl ještě několik vtipných a trefných poznámek o církvi, za které by ho asi před čtyřmisty lety upálili Usmívající se.
Za Matějem přijeli naši kamarádi, popovídali jsme u nsklenky a oni se pak přesunuli na aprtmán zahrát si nějakou deskovku. Já na to v sobotu absolutně neměl a potvrdila to i Ivča, která zalomila v osm hodin...
V neděli odpo jsme se byli podívat na Honzův zápas v Budějovicích. Chvíli to vypadalo na debakl, kluci se nakonec hecli a i díky dvěma laciným gólům vyhráli na nájezdy. Motivační basa piv padla hned v šatně a Honza zářil jako sluníčko. Navíc jeden gól dal, na další přihrál a renomé si pokazil jen neproměněným nájezdem.
Malý Martínek je pořád stejně zlatý, jen má nějaký problém s očičkama, má zahnisané kanálky, Matěj jede dneska k doktorovi. Snad bude vše brzy v pohodě.

Užili jsme si

16. února 2017 v 13:56 | Marcel
Tři dny utekly jako voda a my už jsme zase doma. Z luxusu zámeckého hotelu se mi moc odjíždět nechtělo. Krásný útulný pokojíček, usměvavá obsluha, krásné jídlo.
V pondělí jsme dorazili před třetí hodinou a i když byl nástup až od čtyř, paní nás ubytovala okamžitě. Od čtyř byla svačinka , kávička, čajíček, chlebíčky, buchta... Na pátou jsme měli objednaný wellnes, byli jsme v saunách a vířivce, hodinka byla akorát. Sauny byly tři - 45°C eukalyptová pára, 60 °C a 90°C. Jen tam byla sprcha, což není to ideální.
K večeři byla na výběr masa na grilu, zelenina., saláty, prostě klasika. Co ale bylo neuvěřitelné, to byla nabídka na baru. Pivo, víno a tvrdý alkohol dobrých značek. Seznámili jsme se s párem z Rakovníka a slušně zapařili. V úterý jsme po velké snídani vyrazili do Bublavy, kde žije Ivčina bývalá spolužačka. S manželem mají na starost lyžařskou školku a půjčovnu, tak nás vyvezli do Německa a my vyrazili na běžky. Stopa sice na prd, červený vosk ale jakž takž držel a my i s bloudícím kolečkem navíc ujeli asi 15 - 18 kiláčků. Na jednom rozcestí jsme pocitiově odbočili špatně a dali si ještě jednou ledové stoupání, které už poprvé Ivča nazývala těmi nejhoršími slovy. Napodruhé jsme se trefili správně a po krásném sjezdíku byli u auta. V Bublavě jsme zašli na polívku a Ivča s Dádou daly čtyři plzničky, povídaly o svých známých a já seděl u malinovky. Sauničku jsme už nestihli, Ivča po večeři zmožena sportem a pivem zalezla z vany rovnou do postele, já si dal dobrý karibský rumík a spali jsme jako nemluvňata. Cestou zpět jsme naštívili Cheb, jehož historické centrum a odpočinková zóna pod hradbami nám učarovaly... Ivča se pak zapomněla v čarodějnickém obchůdku a já venku čekal na tukana půl hodiny. Paní čarodějnici za pultem jsme fakt nedal, její drzost byla za hranicí toho, co jsme schopen akceptovat.
Večer jsme dali klasickou lesní saunu u nás a od rána fungujeme v pracovních kolejích. Matěje pozlobil kotel, moc nevím, co se stalo, ale trochu mu blafnul a nedostatečně spaloval uhlí. Společně s Jirkou to ale dali dohromady. Dneska jsem už kotel vyhasl a topíme v kamínkách u nás a Matěj na apartmánu.
Superjunior je zlatíčko, tam se nic nemění, Dnešek z větší části prospal venku na sluníčku, nepláče, jen jí a spí. Ideální miminko. Navíc jak jej nevidíme pořád, všímáme si, jak krásně roste.

Jedeme si užívat

12. února 2017 v 18:47 | Marcel
Víkend byl nečekaně rychlý a intenzivní. Pozitivně i negativně. Venku je nevlídno, nakrmíme koně, uděláme něco málo venku, ale nic nás tam netáhne. Pátek jsme s Ivčou strávili víceméně doma a byl velmi příjemný Líbající. Sobota byla trochu divná. Dopo uteklo, Ivča došívala z nově koupené látky vnitřní sjednocovací prvky a den bohužel skončil podivně, protože byl ples koňáků, na který se Ivča těšila a já jsem neplesový. Nakonec jsem aspoň na chvíli odjel, ale pro mne to byla akce naprosto nečitelná, lidi z úplně jiné sorty, než na jakou jsem naladěný. Ivča byla od kamarádky kadeřnice krásná, úplně jiné vlasy a líčení, naprosto jiná, ale mně ten večer prostě nesedl. Škoda, asi naprosto zbytečně jsem si ho oba pokazili.
Dnes po ránu jsem byl u juniora a superjuniora, protože byli doma sami, maminka odjela do Budějovic postarat se o kozy... K obědu kulajda a zbytky pečeného kolena ze včerejška (a že to dopo uběhlo, vstával jsem o půl osmé a najednou bylo poledne).
Biatlon, tenis, Ivča šije, návštěvky, koně, kotelna a je najednou tma. Zátra jedeme na tři dny do podhůří Krušných hor vybrat si vánoční dárek od Honzy - třídenní all inclusive pobyt v zámku Kamenný Dvůr. Je to trošku z ruky, ale aspoň úplně vypadneme a bude o nás pečováno...
Tak další příspěvek ve čtvrtek a díky moc za návštěvy a čtenost...

Matěj opravuje

11. února 2017 v 16:57 | Marcel
Trápí nás světlo u vchodu do apartmánu. V chodbičce je čidlo, proud v něm je, ale světlo nespíná. A ač jsem elektrikář s nejvyšším možným vzděláním, do toho se pouštět nechci, nechám to na odborníkovi Jirkovi. Kotel jsme trochu seškrtili, sundali jsme i požadované teploty, takže temperuju druhou stranu a k nám do apartmánů topíme vlastně jen v noci, přečs den si topíme v kamnech. Aby měly radiátory na apartmánech lepší účinnost, zapojil jsem ještě pomocné nčerpadlo u nás ve sklepě. To se může trochu bít s hlavním čerpadlem, ale na té vzdáýlenosti spíše pomáhá hnát teplou vodu ještě dozadu.
Na apartmánu mladí objevují stálým bydlením nedostatky, které Matěj řeší nMlčící. Zrovna teď nadává u vany, odstraňuje starý silikon a plíseň, aby vše znovu zalepil, protože za vanu zatékalo. Musíme společně vyřešit plíseň za kuchyňskou linkou, ale to bude muset jít asi celá linka pryč. Pak bychom tam postavili jen příčky z cihel a police nechali za závěsem. Když je tam přetopeno, a to není díky kamnům žádný problém, sráží se několika místech vlhkost, která teď vystupuje po zimě ze zdí. V mezičase si Matěj seká dříví a krmí, chlapec se moc nezastaví.
Martin je ale krásný, roste, za poslední týden přibral 200 gramů a to je obrat k lepšímu. Ani moc nepláče, teda skoro vůbec, jen každou chvíli chce jíst. Tak se ohřívá mléko ve flaštičkách, protože Lenka to prso prostě nevytáhne...

Dva dny v Praze

8. února 2017 v 10:56 | Marcel
V pondělí brzy odpo jsme vyrazili do Prahy, kde jsme měli domluveno několik schůzek a domů se vrátili úplně hotoví v úterý večer. Ivča byla na kontrole a nákupoech v Ikea, já si dal squach s Honzíkem, měl schůzku na středoškolsky tábor a potkal se se dvěmi kamarády, večer a ráno strávili u Majkla, bývalého šéfa, spoluhráče a stále kamaráda. Den a půl jsme měli nasekaný hodinu po hodině, vrcholem byl zvláštní a krásný dárek od Ivči k narozeninám.
Mladí se mezitím starali doma sami o sebe a o statek, o zvířata. Vše v pohodě, Matěj mi telefonoval za ten den a půl asi šestkrát, ale nic závažného, spíš měl jen potřebu sdílet Usmívající se.
Po dlouhém pracovním víkendu a pražském sprintu bychom potřebovali víkend na odpočinek... Nicméně se zase vrháme do administrativy, Ivča papíruje a plní každoroční povinná prodloužení členství, já vyplňuju weby s našimi tábory a studuju nějaké nabídky od rady dětí a mládeže.
Do toho jsme namontovalk u Matěje v pokoji světlo, které Ivča koupila v Ikea, pofackoval jsem kotelnu, posolil úplně ledový chodník a cestu k vrátkům.
Malého jsem ještě neviděl, Ivča včera letem světem. Za chvíli by měl být superjunior vystrčený do kočárku, tak ho aspoň pozdravím.

První topení v kamnech

6. února 2017 v 9:42 | Marcel
Neděle byla stěhovací, i když mladí si dali hodně načas.Dopoledne jsme stěhovali nábytek, rozebrali jednu postel a umístili ji na šestku místo dvojpostele, která byla už dva roky ve stavu klinické smrti a rozpadu. Na apartmán jsme nastěhovali lednici a pracovní stůl, změnili rozestavení nábytku a Matěj s Lenkou si tam douklidili.
Šamotové kachle do kamen lepené kamnářským tmelem drží ale naskládat je do kamen byl pěkný oříšek, skládačka z Kdo přežije. Největším problémem byl popel. Původní kachle byly do kamen naskládány v úplně nepoužitém stavu, bez zrnka popele. Takže vše pořádně vysát a pak taprve jsem mohl vnitřek kamen zpět vyložit šamotem. Komín táhne, v pokoji je teploučko.
S Matesem jsme i umyvadlo v naší koupelně opravili ke spokojenosti, neteče. Byl to fakt dlouhý a hodně pracovní víkend. V rámci všech prací jsem si ještě zaskočil ke včelám odebrat měl a zavést ji do Dřítně na schůzi včelařů...
Dneska dopo jeli mladí na sociálku podat žádosti o poníze a my máme regulérní první hlídací dopo. Ivča teď dokrmila, superjuniora zabalí a dá ho do kočáru ven. Tam bude zase asi dvě hoďky krásně spát... Ještě se Ivča musí naučit ovládat ohřívatko mlíka a bude to všechno v cajku. Ona voda nestačí jen nalít do odměrky, z té odměrky se musí nalít do ohřívátka a ne plnou odměrku vody dát zpět do zářezu na ohřívátku, kde je, aby se neztratila...

Nemít půjčenou plošinu...

5. února 2017 v 8:28 | Marcel
Od rána jsme se vrhli na dostavbu komína. skládačka šla rychle od ruky, ale pouze do výše 4,5 metru nad zemí. Patka a první držák ukotvený, druhý držák těsně pod úrovní střechy taky seříznutý a přišrouboivaný ke zdi. Jak ale dostat nahoru poslední dvě metrové části komína, každou o váze asi 6 kilo. Pokus číslo jedna - smontovali jsme oba díly na zemi, včetně vrcholové stříšky, komínem provlékli lano a tahali nahoru. V nekomfortní poloze při usazování komína jsem zavelel konec a šli jsme dolů. Měl jsem info, že náš kamarád ve vedlejší vsi má malou plošinu. Jeden telefonát a domluveno, po obvědě Honza přijede. Pokus číslo dvě - plošinu jsme po mírných problémech s přistavením na zmrzulé louce vysunului (naše toyota leccos utáhne, ale plošina něco váží a ledová krusta na sněhu nám úplně nepomáhala). Prkno na podlahu plošiny tak, ať přesahuje ven, na prkno vně koše plošiny postavíme komín a připevníme gumicukem a šup nahoru. Matěj v plošině, já na žebříku, za chvíli na druhém žebříku asistuje i kamarád Honza. Nasazujeme komín a shiit, kurva, držák namontovaný na zdi je asi o půl centimetru delší a komín nedáme do kolmého stavu. Matěj drží komín, já s Honzou odděláváme konzoli ze zdi, šup dolů na zem, v dílně konzoli seříznu, nahoru na žebřík, konzoli přišroubovat a pak už jen komín usadíme, přitáhneme poslední spojku mezi díly a stáhneme kruh kolem komína, který jej drží u konzoly. Naposledy dolů ze žebříku, uklidit, stáhnout plošinu a máme nárok na zaslouženého panáka...
Matěj ještě z nejvyšší možné výšky fotil panoramaticky statek a okolí, fotečky dodám...
V zadní koupelně najednou teče na zem vše, co se pustí do umyvadla. Vezmu za něj a hups, šroub připevńující odtokové sítko v umyvadle k sifonu uhnil a odtoková trubka je mimo umyvadlo... S Matějeme rozebíráme umyvadlo včetně keramické nohy, na které částečně stojí a která skrývá sifon. Náhradní díly nemám, ale Ivča si chce jet koupit nové boty na běžky, tak jedeme spolu. Boty nekoupíme, prostě nejsou, je vyprodáno. Kupujeme si baťůžky na malé výlety, ty stávající, asi 20 let staré, jsou už v žalostném stavu a jedeme do Bauhausu. V oddělení sanity nikdo není, tak hledám sám. Nacházím ale jen celý sifon a následně vyskytnuvší se zaměstnanec potvrzuje, že pouze sítko s protikusem nemá. Nacházím ještě nový špunt do vany a hajdy domů. Samozřejmě velikosti sifonů nejsou unifikované, tudíž odtok na novém sifonunesedí s odtokovou trubkou do zdi. Chvíle improvizace, vyrobení redukce a akce je úspěšná, sifon skládáme dophromady, usazujeme umyvadlo a Matěj přiahuje šrouby ke stěně. Je půl deváté a vzhledem k tomu,m že jsem vstával o půl sedmé, byl to dost dlouhý den.
Superjunior je zlatý, každý den spí venku v kočáru, když je u nás téměř nepláče. Matěj s Lenkou fungují, ale Ivča si nové pozice moc užívá. Přebalit, převlíknout, poňuňat, pošišlat... Je ale fajn, že oba rodiče fungují, Lenka už normálně komunikuje a oba se dobře učí starat se o Martínka. Ten bohužel přibírá pomaličku, ale snad to nebude nic znamenat.

Večer v pěti

4. února 2017 v 7:29 | Marcel
Pátek = kvapík. Nějak jsme se nezastiavili a byl večer. Ráno jsem jel do Zlivi, kde jsem domlouval spolupráci s novou pekárnou. Ta dříteňská zavřela a my byli rázem bez dodavatele pečiva. Ale protože máme kamarády na mnoha místech, stačil jeden telefonát, následná návštěvka a máme nového pekaře. Myslím si, že stálí hosté změnu nezaznamenají, leda tak v širším sortimentu.
Mladí jeli k pediatrovi a my měli návštěvku kamaráda Ondřeje. Z té mě vyrušil telefonát od firmy, u které jsem objednal komín. Cestou do Budějovic jsme vrátil sudy od piva, vybral prachy a zajel pro komín. Doma pakm už jen začátek stavby. Ustavili jsme kamna a komín zevnitř, upevnili trubku skrz zeď a mohli začít venku. Tam jsme sice ve třech, ale napoprvé blbě naměřili díry pro držící konzoli, díry jsem musel převrtat a následně se začaly protáčet hmoždinky ve stěně. Poser na konec dne. Stmívalo se, tak jsme se na vše vyprdli a doděláme to s Matějeme v sobotu.
Večer byl pozitivně překvapivý, u večeře jsme se sešli v pěti, s Matějem, superjuniorem i Lenkou. Popovídali jsme, dali si vínko a úplně hotoví šli brzy spát. Dneska snad nebude pršet, abychom komín dopo dostavěli...

Komínová díra

2. února 2017 v 10:54 | Marcel
Včera Matěj s Jirkou udělali díru do zdi na komín, který přivezu zítra. Vrtačkou se obvrtal obvod díry a pak se jemnou prací zbytek vysekal. Dneska tam chlapi připravují kus dlažby pod kamna a zítra, věřím, sestavíme a postavíme komín.
Včera jsem musel opět odvzdušnit radiátory, vzduchu tam bylo celkem dost, do toho vařil (dostali jsme dva bažanty a lepší vývar, než bažantí jsem fakt nejedl), uklízel si v dílně, prostě zase dělal práce, které nejsou vidět. A najednou je večer, saunička a koupání v potoce, na němž už je led tlustý půl metru... Opět super zážitek.
Matěj si začíná vyřizovat finanční podporu a první kolo asi nebylo úplně úspěšné, vrací se se spoustou papírů a negativních odpovědí.
Mamča poslala fotky, jak moc nasněžilo v Ostravě, u nás maximálně púrší a mrzne a následně napadne poprašek, aby ledovku přikryl.
Právě jsem se koukl na statistiky návštěv. Celkem mi návštěvnost stoupla, je mezi 15 a 20, ale včera tam najednou bylo 95 jedinečných návštěv. To jsem najednou tak populární ??? Překvapený
Prožíváme se superjuniorem pěkné období. Máme ho v pokoji v postýlce několik hodin denně, Ivča měla včera první babičkovskou procházku s kočárkem. Matěj se stará, pendluje mezi pokojem, kde je maminka a námi, kuchyní a prací. Není toho na něj málo, ale holt do toho spadl, tak se musí starat o věci reálného života. Lenka, maminka, už občas vystrčí hlavu z pokoje a dneska mi Martínka sama přinesla. Tak uvidíme, jen abychom jeli po stále lepších a lepších kolejích.

Superjunior

1. února 2017 v 9:19 | Marcel
Od neděle 22. ledna, tedy od data mých narozenin, máme v rodině superjuniora Martina. Všichni tři bydlí u nás a Matěj se stará jako vzorný otec. Je to neuvěřitelné, z našeho kloučka je už taky táta. Martínek je krásný, jako každé miminko, samozřejmě, prostě se povedl...
S tím souvisí i dodělávka apartmánu. Původní předpoklad, že Matěj bude u nás sám, se nestala a proto musíme na poslední chvíli postavit v apartmánu komín pro kamna. Včera jsem jej byl objednat a dneska se vrtá díra skrz zeď. Zatím na ní pracují Jirka s Matějem, já teď řešil aktualizaci nastavení set-top-boxu televizí.
Komín jsem vybral třísložkový nerezový, měla by to být stavebnice. V pátek pro vše jedu a budeme stavět, tak doufám, že nebude pršet, proklatě mrznout nebo něco podobného..
Venku je zatím pořád zima ladovského typu, v noci dost mrzne, nad ránem včera 11, dneska pět pod nulou, během dne těsně pod nulou. Včera do toho zapršelo a zmrzlo to, takže moc fajn na výjezdy autem do města.
No nic, vzhůru do montérek a bourat...