Leden 2017

Prosluněné Jeseníky

30. ledna 2017 v 20:58 | Marcel
Od čtvrtka do něděle jsme prožili neskutečně púrosluněné dny. V pátek dopo jsme byli na sjezdovkách, venku bylo asi -12°C a tepelný komfort vypadal jinak. Nicméně tři hodiny lyžování na fanmózním sněhu na sluníčku bohatě stačilo. Odpoledne odpočinek, povídání a pozvolný začátek druhého večírku s kamarádama. V sobotu jsme vyrazili na běžky, servisman nám neskutečně dobře namazal a my pozvolným tempem do mírného kopečka předbíhali davy lidí. Pravdou je, že minimálně 90% běžkařů to vůbec neumí, styl je hrozný nebo styl není vůbec. Hrozný pohled.
Ivča jela skvěle a užívala si běžkování po mnoha letech. Na chatě Paprek jsme potkali kamarády a pokračovali s nimi po hraničním hřebenu dále. Okruh měl asi 11 kilometrů mírného stoupání a 5 kilometrů sjezdů. Už dlouho jsme si běžky takhle neužil.
V Petříkově měli třídní sraz kamarádi ze středoškolských let, zastávka u nich byla nutností. Drink 007, protřepak, nemíchat, pro některé lidi má překvapivá návštěvka, velmi příjemné popovídání a návrat zpět na 3 kilometry vzdálenou Ramzovou, kde se rozjel hudební večer dvojice Ota a Jirka. Nádhera na poslech, holky se pohupovaly do rytmu krásné hudby, příjemné vínko. Před půlnocí nás přemohla únava a odpadli jsme.
V neděli dopo pak už jen balení a Ivča začala spěchat domů za mladýma. 4 hodinky cesty a jsme doma u Matěje, jeho přítelkyně a vnoučka Martínka. Ale to už je zase úplně jiná kapitola...

Týdenní dovča

30. ledna 2017 v 10:06 | Marcel
Po týdnu v Ostravě a Jeseníkách jsme zase doma. Obě etapy byly výživné a krásné.
První věcí, která mě dostala, byla cesta vlakem Regiojet z Prahy do Ostravy. Prfotoiže jsem kupoval jízdenku na posledníchvíli, zadal jsem to Honzovi a on mi koupil místo ve vagónu klidová zóna. S televizí na opěradle sedadla přede mnou, dva filmíky a byl jsem v noci v Ostravě. Cesta noční tramvají skrz celou Ostravu byla taky dost dobrá - pičo vole, tě znám kurva (naštěstí ne na mne), cigáni, chlapi s východními bojovými zbraněmi...
Dva dny v Ostravě u našich byly plné potkávání se, mírný sportík, saunička, pivko, spousta kamarádů. Strejda mi perfektně nabrousil nože, takže v obou kuchyních musíme dávat velký pozor.
Nejhlubším, negativně nejhlubším, zážitkem byl výjezd s tatíkem na běžky na stopu protaženou v areálu golfového hřiště v Čeladné. Vstup do stopy 200,- Kč na osobu. Klondike a zlatokopy nepodporujeme.
Nicméně potkání se s kamarády tohle převážilo, navíc Pepčův synovec udělal výstavku z našich posledních himalájských fotek v kavárně kamaráda...
Tím skončila ostravská etapa a přesunuli jsme se do Jeseníků.

Otužování se...

19. ledna 2017 v 20:10 | Marcel
Po velkých přestavbách v prvních šesti letech Usmívající se neplánujeme letos nic dramaticky zásadního. Nicméně už šest let si přeji a je mi slibována sauna.
Teď jezdíme s kamarády jednou týdně do lesní sauny na druhé straně Vlatvy a včera to bylo obzvlášť výživné, led opět o síle mínimálně 10 čísel, prosekali jsme si ho a užili tři krásná kolečka. Já si po koupeli ještě lehl do sněhu a bylo to neskutečně výživné. Doma jsem rozmrzal v čepici a u horkého čaje. Nicméně vytuněná sauna s kloboučkama a drbátkama je vynikající. Až mám obavu, že mi v ostravském saunovém bazénku teplo...
Dnes bylo po ránu -16°C, vše bylo krásně ojíněné, voda ve vanách u koní nebyla, jen led. Vysypal jsem vše, naházel koním seno a doplnil vodu. Za patnáct minut byla na vodě hned ledová krusta...
V průběhu dne vylezlo sluníčko a byl nádherný den. Sice bylo pořád okolo dvanácti pod nulkou, ale i tak.
Jsme nějak s Ivčou v situaci, že se do všeho musíme nutit, nic se nám pořádně nechce. Na sobotu měl přijet Karlík a spolu jsme měli vyrazit na běžky. Změnily se mu plány a nepřijede, hledám náhradní plůán, samotnému se mi na šumavu moc nejcce. Vymyslím něco blíže, nebo hokej s klukama z Nákří.




Kdo přežije po česku

17. ledna 2017 v 13:08 | Marcel
Dneska začala Nova vysílat svou verzi našeho oblíbeného pořadu, reality show Kdo přežije. Sorta lidí vybraná dost dobře, prostředí krásné, kamera velmi dobrá. Střihově to ve kmenech taky udělali skvěle, výzvy moc pěkné a lidi byli asi fakt unavení. Ale...
- moderátor špatný!!! Proč tam do prdele nedali šoumena, ale pokud si to pamatuju správně, znalce bojových umění??? Zlatý Marek Vašut u první verze kdysi dávno na Primě
- první ráno bylo vidět, že mají luxusně hodně věcí s sebou
- proč byli tak opálení a holky spálené od sluníčka? Jak dlouho tam před prvním dnem byli?
- úplně nejvíce mě od pana moderátora dostala věta před druhou soutěží: "Zahrajeme si první soutěž o ..."... Všechna naše prefekty v Zemi Nezemi se od čtrnácti let snažím naučit při promluvě k dětem, od šesti let, v rámci legendy, vynechat slova HRA, SOUTĚŽ, ZAHRAJEME SI... Tady Nova ulítle neskutečně, scénarista asi neviděl ani jeden díl z 25 sérié Kdo přežije. Co použít osvědčené výrazy VÝZVA, IMUNITA, ODMĚNA... Ale oni prostě chtějí vymýšlet vymyšlené
- Hned první odměna jsou zápalky? K tomu všemu, co mají s sebou? Vždyť stačí křesadlo, když jim chtějí trošku podsunout opravdové Kdo přežije, které párkrát zmínili...
- Ale pěkně se jim tam první soutěžní den vysypala holčina, která to nedává. Navíc je tam věřící kotěnka a těšíme se, až tp rozjede...

Uvidíme, z prvního dílu trochu rozpačitost, ale za ty prachy, které do toho nasypali, bych očekával více. Uvidíme, což je mé oblíbené slovíčko...

Matějův pokoj

16. ledna 2017 v 19:50 | Marcel
Víkend byl ve znamení prací v Matějově pokoji. Obkládali jsme strop a jednu stěnu, tu s Honzou, protože jsme ji zvukově odizolovali. Největší peklo byla práce s těsnící vatou, v sobotu večer nás žrala úplně všude.Největší peklo byl závěrečný roh u stropu. Pokoj se na délku rozevírá na celkeové délce pokoje 360 cm o 7 čísel. Jedna palubka má na šířku 9 cm, tak jsme chirurgicky řezali a upravovali. Šikmina je tam samozřejmě vidět, ale jiné cesty nebylo.
Dneska se ještě lepily lišty na podlahu a stěhoval nábytek, to už Matěj dělal odpoledne v kamarádem Vaškem. Včera večer Ivča nebyla doma a já udělal srnčí večůrek. Jeden z naší trojky do sauny Jarda dodal srnečku, já ji upekl a ze svíčkové udělal tatarák, Petr přinesl vínko, já dodal pivo a měli jsme žrací večer. Jídla je tolik, že dneska bych nakrmil dalších deset lidí, musím jim to rozvézt. Do toho chtěli kluci vidět něco z Himalájí, povídali jsme o všem možném. Prostě pánský večírek, jaký jsme neměl léta.
Ivča zase navštívila kamarádky v Praze, vytáhli ji stehy a domů se vrátila odpo zase krásnější.
Oba jsme celkem dost unavení, nicméně ve čtvrt na deset je první díl české verze Kdo přežije, kam se hlásil Honza, takl jsem zvědavý, jak si s tím Nova poradila.

Ten tlak byl fakt silný, aspoň to Jarda říkal

12. ledna 2017 v 20:14 | Marcel
Včera v sauně jsme vymysleli, že trubku tekoucího radiátoru jen zaslepíme. Radiátor odpojíme, já zavřu ventily a víčkem trubku ukončíme. Na vstupu je kohout, tak to bude v pohodě... Usmívající se
Led byl včera tlustý asi deset a více čísel, koupele v ledové tříšti luxusní. Navíc jsme měli nová masírovací saunová škrábátka a hlavně saunové kloboučky. Zatím jsem o nich jen slyšel, ale opravdu zabraňují přehřátí hlavy a člověk vydrží v sauně déle jen díky pocitu, palice není tak přehřátá. Každý máme filcový klobouček s nápisem v azbuce...
Dneska byla brutální obleva, teplota stoupla o až 14 stupňů. Včera mínus 12 po ránu, dneska plus dva až čtyři. Sníh ale nestál a má se ochlazovat. Včera při pendlování mezi více protékajícím radiátorem a kotelnou a při ncestě do sauny se mi totálně promočily po Honzovi zděděné zimní boty. Ze sauny domů jsem jel v mokrých a studených ponožkách, což jsem při cestě tam necítil, protože jsem byl skoro dvě hoďky předtím v kvapíku. A protože Jarda vychvaloval své nové zimní boty koupené u oblíbeného prodejce "pracovního" oblečení v nedalekém Hosíně, zajel jsem tam a mám asi zimní boty do konce života.
Těsně po návratu přijel Jarda a hned si to zamířil do jídelny. Vyrazil jsem za ním a dali jsme se do akce, jejíž následky jsme nedokázali předpovědět.
1. zavřený kohout radiátoru a povolená matka = proud směsi vody a nemrznoučky na barové poličky se sklem. Zatípli jsme palcem.
2. povolení spodní matku u zpátečky = proud z radiátoru i trubky všude kolem a marný boj o našroubování koncovky na závit trubky. Z jídelny se stává bazének, z Jarouše mokrý smradlavý panáček. Ani opakované a vylepšené pokusy nevedou k cíli. Směsi je všude strašně moc
3. rozkazovacím tónem navrhuji napojit obě trubky zpět na radiátor. Pak mě napadá vložit u zpátečky do matky gumový špunt, ať tam nejde směs pod tlakem
4. Jarda znovu rozpojuje zpátečku, strká tam gumu a šroubuje zpět trubku na radiátor
5. začínám vytírat směs na zemi (celkem jí bylo asi 30 - 40 litrů) a přemýšlím, že by se hodilo čerpadlo... Napadá mě náš starý vysavač na mokré vysávání, zakoupený před 25 lety ještě v Ostravě. Starý Philip Triathlon ukrátil úklid asi o hodinu, vytřeli jsme a pro jistotu dali pod potenciální místa tečení kyblíčky.
6. Už před boidem 5 posílám promočeného Jardu k nám domů, ať mu Ivča dá suché věci, sprchuje se a obléká se do suchého
Nakonec sedíme u čajíčku, Jarda má plné oči směsi, vyplachujeme je vodou, borovou vodou a opthalmo septonexem. Vůbec nevypadá dobře, pálí ho to jako svině a domů odjíždí s očima rudýma jako králík. Večer je ale naštěstí dobrý, jen má i kůži na obličeji podrážděnou, já jsem na tom stejně s rukama. Ale díky moc za pomoc, tohle byla fakt akce, jejíž následky jsme vůbec nedokázali domyslet. Že ten tlak vody bude tak brutálně silný jsme nečekali.
Já pak dotlakoval systém, opět nahodil kotel, který se díky poklesu tlaku a vysoké teplotě sám vypnul a tak tak stihnul naše biatlonové kočičky ve štafetě. Část jsem prospal pod dekou, ale máme za sebou další velmi výživný den...

Ladovská zima

11. ledna 2017 v 11:13 | Marcel
Venku po týdnu opět uhodily mrazy, po ránu okolo patnácti pod nulou. Když vyleze sluníčko, jako dneska, jde to na mínus pět, ale včera bylo celý den okolo deseti. Několikrát denně jdu prosekat led ke koním, ať se můžou napít, krmíme aspoň třikrát denně. V těch mrazech potřebují koně více energie. A to vše bez Balouna, který má rýmičku a nechali jsme ho na týden doma. Doufám, že holky z jezdeckého přijdou aspoň jeden den vykydat boxy...
Kočky a Čikina se drží doma, ani jim ten mráz venku nesvědčí.
Kotel jsem musel nastavit na minimálně 80% výkonu, jinak nenahřeje vodu na dostatečnou teplotu. Statečně temperuju druhou stranu a když uhodí takhle velké mrazy, je to i doma na triko s dlouhým rukávem.
Ivča se lepší, včera vydržela cca 2 minuty s otevřenýma očima a pak zase ledovala a máčela víčka borovou vodou. Noc byla klidná a dneska už se dokonce převlíkla z noční košilky... Ale na velké fungování to není. Sama musela odpovídat na přihlášky na tábory, já to udělat nemohl a vydržela u počítače asi půl hoďky. Týden po rozeslání kalendáře akcí máme 103 přihlášek, slušná porcička.
Teď leží a odpočívá. Na druhou stranu zažívá jídlo do postýlky, nemusí nic dělat...
Večer nás zase čeká saunička, minulý týden měl led tloušťku 7 cm, tak jsem zvědavý, co dneska. Zase to bude dooost výživné!!!

Autem v centru Prahy

9. ledna 2017 v 21:59 | Marcel
Pokud se mi někdy zdál špatný sen a pak jsem se vzbudil zpocený hrůzou, nebylo to nic proti dnešku....
Včera jsem odjeli směr Praha, navštívili jsme kamarády Myšáky s dvojčátkama. Měli u nás svatbu a rádi je sledujeme a chápeme, že to vůbec nemají lehké. Rád jsem jim uvařil vývar a králíka na smetaně s karlovarským...
Večer jsme navštívili pár kamarádů ve Zvoli. Sousedy Luboše s Hankou a Vaška a spali jsme u Slávky s Karlem. Na večůrek dorazilo několik dalších lidí a my zažili sedm let starý retro večírek, kdy jsme nechápali, kde někteří lidi ve Zvoli berou energii na popisované žabomyší války. Ráno jsem si vyslechl další kapitolku od holek a starosty na úřadě a vydal se do centra Prahy.
Tady začíná můj nejhorší sen. Ivča byla na operaci s očima a protože po zákroku má na minimálně 20 hodin pásku přes oči, musel jsem ji vyzvednout co nejblíže. Informace se úplně nepotkaly, jednosměrky taky fungovaly trochu jinak, já nejsem pražák a nesnáším parkování na zakázaných mistech. Vše naštěstí proběhlo i bez pokárání projíždějících policistů, kdy jsem stál na přechodu kombinovaném s cyklostezkou před palácem Hybernia...
Ivču jsem naložil a užíval si pocitů člůověka, který nevidí. A jen cítí.
Jedeš aspoň 160.
Ne, fakt 130, nemusíš věřit, ale je to tak...

Klouže to, na silnici je břečka a jedeš rychle.
Silnice je jen mokrá a šinu se za nákláďákem.

Doma pak bylo kouzelné sledovat, jak se Ivča učí krokovat vzdálenosti a mě bavilo ji chystat jídlo s tím, ať ochutná a řekne, co jí.
Podat oblečení, posadit na postel, navigovat kde leží sklenice, kde jsou poslední kolečka banánu. Jeden den fajn, ale...

I tak jsem byl hodně nervózní, protože mi Ivča volala těsně před zákrokem, který začínal v deset dopo, že to je maximálně na hoďku a půl. Ve dvanáct jsem nevydržel a volal do kliniky nikdo mi to nebral. Na první paní jsem byl trochu nepříjemný, uznávám... Protože dojet do úplného centra Prahy, do ulice Na Příkopech, kde u nás na jihu bylo asi deset čísel sněhu a v centru Prahy o něco málo méně... Kalamita jako svině, auta bloudila v nečekaném bílém bludišti.
Vše se ale v klidu podařilo, Ivča leží v noční košilce v posteli. Napitá (snad), vyčůraná (dokdy uvidím) a já končím rychlý průřez dne.
Ráno si obvazy sundá a uvidíme. Teda já uvidím... U Ivči můžeme předvídat, jak dlouho bude ležet. Jestli jen zítřek, nebo déle... Rozpačitý

Trochu jsem se rouhal...

6. ledna 2017 v 20:08 | Marcel
Odpolledne jsem si u počítače rozkliknul tuhle stránku s novým článkem do deníčku a chvíli jsem seděl s myšlenkou, že vlastně nemám ani o čem psát, vše je tady v pohodě. Chyba lávky, už jen ta myšlenka...
Matěj šel do kuchyně a skládku pro ventlátor, aby jeho čerstvě omítnutý a poprvé nabílený pokoj lépe vysychal. Ani napodruhé nenašel, navíc přišel s tím, že z jídelny cítí smrad nemrznoucí směsi z radiátorů. Vytušil jsem zradu. Ano, nejhůře umístěný radiátor, pod barem, v jednom místě v horní části proreznul a minidírečkou udělal velikou louži. Směs chvílemi teče, chvílemi ne a já dlouho řešil, jak otvůrek ucpat. Při cestě do dílny přes kotelnmu jsem navíc zjistil, že se něco šprajclo v podavači a kotel vyhasnul. Zapalování kotle a ucpávání radiátoru, následné vytírání a práce u koní mi zabrala skoro tři hodiny. Kotel jsem zapálil, radiátor asi neucpal, špuntík se do minidírky nacpat nepodařilo, ale doufám, že kombinace vteřinového lepidla a stříbrné pásky chvíli vydrží. Tatík mi poradil další řešení, tak mám zálohu. To je ale na další kapitolu...
Neuvěřitelná je taky rychlost zamrzání vody u koní. Stačí půlhodina a ve vanách je hned ledový povlak a koníci se nanapijí. Vyházel jsem hromadu ledu (ten kopec ledu z každodenního sypání roste) a doplnil vodu čekajícím koníkům, průběžně kontroluju hořící mkotel a tekoucín radiátor a věřím, že je snad konec pátečním jobovkám. A to je to správné datum na tyto zprávy až za týden...

Konec roku splynul s tím novým

4. ledna 2017 v 9:27 | Marcel
Po lyžování a dlouhém dni jsem předposlední den roku částečně hojil staré svaly po celodenním krásném lyžování a pak naskočil do kuchyně vařit 80 litrů bramboračky pro silvestrovskou Olešnickou stopu a očekávaných 200 lidí na statku. Čtyři hodiny práce a bramboračka, která byla mimochodem i v tomhle nehorázném množstí další den několikrát chválená, byla hotová.
Poslední den roku jsme vstávali v šest, připravovali věci, na sedmou jsem jel na Hlubokou nakupovat, protože jsme se dozvěděli, že naše pekárna z Dřítně zavírá krám. A že nám pečivo na Silvestra nedodá. A ani v celém dalším roce, musíme hledat alternativní řešení. Tudíž jsem v Peny na Hlubokém v sedm ráno naložil 16 bochníků chleba a začal mazec na statku. 80 litrů svařáku, 60 litrů čaje, 180 pečených klobás, 300 párků plus otevřený bar. Poslední návštěvníky jsme vypoklonkovali o půl šesté večer...
Uklidili jsme, trochu se prospali a po mnoha letech byli doma sami. Píjemné žolíky, stolní hra s podtextem hudby, ve třech s Honzou.
První den roku 2017 jsme strávili na bruslích. Nápad měla Ivča, vyjela jako první, pak my s Honzou. Sice to trochu praskalo, ale s hokejkama i pukem jsme si to po nčtyřech letech neskutečně užili. Jeden puk jsem vyslal špatně, po bruslení se pro něj vydal Honzík a opět jsme prali boty a kalhoty. I tohle propadnutí má syneček natočeno...
Nečekané výpadky internetu udělaly čáru přes plánované služby Honzy v Týdnu. Měl kít na starosti aktuality a nové články. 26. prosince se porucha za hodinu a půl opravila, prvního ledna ale už ne. Službu musel přepustit kolegyni a konstatoval, že mu provozovatel internetu dluží 500,- za práci. Navíc nám internet nahodili až za skoro 60 hodin o nahlášení poruchy. Po drsných telefonátech mne a pak Ivči. Nechápu, proč když já jsem na někoho nepříjemný, nic moc se nezmění. Ale když je následně na stejného člověka / firmu nepříjemná Ivča, dějou se věci. Asi jsem na statku za těch šest let vyměkl... Nicméně účel světil prostředky a najednou nebylo potřeba k nám poslat technika za dalích 24 hodin, ale šikovný IT to opravil s mou mírnou asistencí na dálku.
Tak vzhůru do dalšího roku a věřím, že zbývajících 363 dní bude příjemnějších, než ty první dva.
Ještě jedny počty. Asi dva roky předem padlo, že pojedeme společně s Honzou a někým dalím na podzim 2017 pod Everest. A najednou je z 24 měsíců jen 297 dní...

Vánoce, traktor, odpočinek i lyžování

3. ledna 2017 v 19:46 | Marcel
Vánoce proběhly v pohodě, bez adventního věnce, bez jmelí, bez stromečku v květináči. Na poslední chvíli jsme dostali svolení s Honzou obstarat stromek větší. Za hodinu a půl byl doma, pak jen nastrojit a celý byt voněl. K našim výštickým vánocům patří i výroční golfový turnaj. Letos měl nejmenší obsazení, tudíž jsem už u prvního drivu měl jisté stříbro. Tři jamky, oranžové míčky na sněhu a překvapení, dělené první místo. Největším zážitkem byla poslední jamka u budek na zamrzlém rybníku. Ale když mi míček uklouzal kousek od břehu, do míst, kde led jen nepraskal... Pral jsem boty i kalhoty a Honza má vše natočeno...
Odpo přijela MIluška, Hanka a Větrník. Nejsilnější zážitek z vánoc je chvíle, kdy si Větrník vytáíhl první dárek pod stromečkem. Traktor na strvačník... Do desíti večer jezdil, pak šel konečně spát. Oba šli spát.
Svátky byly ve znamení návštěv kamarádů a stolních her po večerech, přijela Ivčina kamarádka z vysoké, vidlěly se spolu na víkendu v listopadu po 20 a několika letech. A pohádky. Tedy musím konstatovat, že zvláště ta na první svátek vánoční byla extrémně hrozná. Chuť jsem si musel spravit až před koncem roku.
Na jeden den jsme si byli zalyžovat na Šumavě. Azůro a bohužel od dopoledne ledové plotny na sjezdovkách. Našlií jsme si ale dva svahy, které jsme brousili, potkali kamarády a zaznamenali jedno unikum. Ivča poprvé jezdila v přilbě a po mnoha a mnoha letech byla rychlejší než já. Vždycky byla na manekýnu na lyžích, ale s přilbou to řezala jako závodník...
Pak už se vše schylovalo k masivnímu Silvestru...