Listopad 2016

Přišla zima

29. listopadu 2016 v 10:32 | Marcel
Ivča je trochu rozježděná. Po Egyptě jsme byli minulý týden v Praze na koncertě na počest Petra Hapky, na víkend si odskočila na seminář, zítra jede do Tábora na večírek podnikatelů, příští týden do Prahy. To je život, co? Teda ten můj myslím, sám sobě na statku...
Tak si tady topím, dělám spoustu drobných věcí a užívám si. U koní jsem už pustil vytápění přívodu vody a nasadil krátkou hadici, dlouhá zamrzla, na dvoře jsme vyfoukali zavlažovací systém, průběžně dodělávám dřevo a sem tam se zaseknu v dílně. Chystáme se na víkendový sraz s instruktory, takže sedím u počítače a dávám dohromady foitky a texty.
Venku se asi definitivně ochaldilo, trochu nasněžilo a mrzne. Začal jsem už zase topit ve velkém kotli, dneska ještě přitápím v kamnech, než se systém pořádně nahřeje.
V sobotu měli kamarádi na vedlejším rybníku výlov, na který jsme samozřejmě zapomněl. Rejdy mi volal na posladní chvíli, tak jsem si skočil koupit vánočního kapra. Ale po lońské zkušenosti, kdy nám ryby z tůňky za statkem vybrala vydra jsem ho picnul a je v mrazáku.

Zapojování televize

23. listopadu 2016 v 15:37 | Marcel
Tak jsme se rozhoupali a po asi 17 letech si koupili novou televizi. Ano, tu chytrou se vším možným. Byla to celkem rychlost - v pondělí večer jsem ji objednal a v úterý později odpo už byla na skladě a já na cestě do města. První hunmorná scénka nastala v obchodě, protože sám jsem ji neměl šancí vzít. Ne, že by byla těžká, ale je veliká. Když už tak už a v akcičce jsme si pořídili mega obrazovku 140 cm úhlopříčku. Takže z obchodu do auta jem krabici šoupal - nadzvedl vpředu a po zadním rohu táhl po zemi přes chodbu a parkoviště k autu. Dost lidí se otáčelo, ale což... Do auta jsem ji naložil tak čut čut (ta krabice je dlouhá skoro 170 cm.). Doma jsme ji vybalili a já začal zkoumat mejdříve stojánek. Sestavil jsem ho a televizi zapojil. Hups, nešla zapnout. Po několika minutách jsem provedl kontrolu toho posledního, zástrrčky v zásuvce a chybka byla na světě, nebyl jsem v elektrice. Pak jsem si myslel, že když použiju připojení settopboxu s televizí HDMI kabelem, bude to v cajku. Jo, nastavil jsem připojení na wifi, ale televize nic. Tak jsem zapojil klasický scart a najednou vše šlo. Rozdíl je to neskutečný, máme televizi, o které jsme si myslel, že si ji nikdy nepořídíme. Pravdou ale je, že na té naší staré televizi byl kumšt u sportu najít míček a noční filmové scény byly hodně o fantazii...

Ponožky

21. listopadu 2016 v 8:51 | Marcel
Z pátku na sobotu nás navštívili kamarádi Alča s Kájím, Alenku čeká okolo vánoc porod dvojčátek, tak se k nám asi nějakou dobu nedostanou. Zahráli jsme klasicky Česko, popovídali, pobavili se... Byl to zase moc fajn večer. Navíc v zatopeném bytečku, protože od čtvrtka, kdy přijela Ivča, jsem do neděle topil v malém kotli a byt byl občas přetopený... Na takové horko nejsme zvyklí.
S Matějem se dohadujeme, že Honzovi nevrátil přilbu na kolo, obojí měl půjčené v září na kurs. Kolo máme, přilbu ne. Protože nám tvrdil, že ji domů přivezl, probrali jsme všechny jeho bedny, které přistěhoval z bytu na půdu. I začal jsem z beden tahat ponožky, celkem jich bylo 82... Těšil jsem se, že po vyprání je spáruju i s těmi, co máme v extra pytli doma. V kině ted běží film Lichožrouti pojednávající o tvorech, kteří se živí ponožkami. Ale sežerou vždy jen jednu ponožku z páru. Na statku jich musí bydlet celá tlupa. Něco jsem spároval, ale v tuto chvíli máme asi 55 lichých, nespárovatelných ponožek. Moje tedy ani jedna... Nevím, jetsli tohle má řešení.
V neděli měl Honza službu v redakci na dálku, seděl většinu času u počítače a dával na webovou stránku Týdne aktuality. Uvařili jsme si a prožili fajn víkend... Ten mimo jiné začal tím, že jsme v pátek okolo poledne měli možnost nakoupit na sebe nějaké oblečení, Ivča měla v Timeoutu slevu na vše 50%. Oživcili jsme šatník, podmínkou ale bylo jeden kus nový za jeden kus starý. Takže jsme v pátek a sobotu třídili oblečení, pak k tomu přibyly boty a sportovní tašky... Po letech jsme zase zúžili zásoby ve skříních...

Oteplení...

16. listopadu 2016 v 20:57 | Marcel
Čtyři dny mrzlo a zavzpomínal jsem na doby, kdy jsem vodu koním nosil nebo vozil z domu. Teď jsem ji v kanystrech nosil jen od zatepleného přívodu u boxů. Teď jsem jen čistil boxy, krmil koně a po dlouhé době se s nimi poňuňal Usmívající se.
Ivča se v Egyptě svezla na nějakém tryskáči, prý byla dvě a půl hodiny v sedle, v písečných dunách, na pláži u koře (to závidím i já) a nakonec i v šejkových stájích.
To já tady chystal dříví na topení v kotli, abychom si doma topili z kotle a bylo teplo ve všech pokojích. Uklízel jsem pravidelně hovna po Čikině, udělal spoustu neviditelných věcí v dílně a vlastně se flákal. Sám nevěřím, kolik času jsem strávil venku v montérkách a teplé bundě a není to vidět. Četl, plánoval, vymýšlel a u počítače trávil řádově několikrát desítku minut, protože v pracovně je fakt 11°C a v tom se dlouho psát nedá... Kdo nezažil, asi nauvěří...
Ale připravovat vánoční setkání s instruktory, třídit fotky, dotvářet dokumenty k probrání s nimi. Jo, jsou chvíle, kdy lituju, že nemám noťas a nemůžu sedět v teple u kamen.
Na venkovní sportík to moc není a z důvodu stálého deště a podmáčených a rozježděných venkovních cest vše řeším rotopedem u kamen. Nejsem z toho urvaný, ale než si urvat něco uklouznutím v blátě...

Spálenina a omrzlina...

14. listopadu 2016 v 9:39 | Marcel
Sobota byla dost hektická, od rána jsem byl v kuchyni a chystal oběd pro 35 zbloudilých turistů z Prahy, kteří absolvovali exkurzi na Temelíně a u nás si objednali oběd. Vývar s knedlíčkama a jelení steak se švestkovou omáčkou a pečeným bramborem, coby dezertík štrůdl. Byli jsme na to čtyři, klasicky jsme obsluhovali a po dvou hodinbách bylo hotovo a jídelna prázdná. Po úklidu jsem si nabalil zbytky jídel a vydal se do Prahy navštívit kamarády a Honzův florbalový zápas. Nakonec z toho byla cesta skoro na otočku, potkal jsem se s Karlíkem a viděl jeho kouzelného vnuka Matěje, byl na Honzově zápase, viděl pěkný florbal, předal jídlo, krátce popovídal a jel domů. Měj jsem jet ještě k Myšákům a tam přespat, nešťastnou náhodou jim ale vyhořela kuchyň, zasahovalki tam i hasiči, takže logicky neměli chuť ani prostor se potkat. Doma jsem byl něco před jednou, uvařil si horký čaj a zachumlal se do peřiny, v obýváku bylo pouhých 14 stupňů.
Ráno jsem si u topení pomohl plynovým turbem, postaral se o koně, uklidil u nich a v kuchyni a protože bylo fantastické počasí, vyjel si na kole. Sice byla pěkná zima, ale sluníčko a barevný podzim mi to vynahradily. Po dvou hodinách jsem byl doma a rozmrzal u kamen a horké polívky. Odpo jsem pak dodělával některé rozdělané věci a uklízel v úžase, co vše jsem po sobě tady měl za nepořádek Usmívající se.
U jednoho přikládání jsem si blbě spálil bříška u prostředníčku a prsteníčku pravé ruky. Dneska ráno jsem byl u koní, venku -8°C a při krmení, sundávání ledu z vody ve vanách (za noc byl led silný cca 1,5 cm) a čištění boxů od bobků mi zmiňované dva prsty tak prochladly, že mne šíleně bolelo rozmrzání. Měl jsem teplé rukavice, u čištění boxů, prostopru před boxy a navážce slámy jsem se slušně zapotil, ale ruka i v rukavicích promrzla. Vůbec jsem si neuvědomoval, jak vysoký teplotní rozdíl může podržděnou část prstů potrápit. A to mě čeká za chvíli další práce venku...

Zvláštní oblast JTE

11. listopadu 2016 v 20:19 | Marcel
Poruchu štípačky při brigádě jsme vyřešili rychlým zjištěním, že je spálený startovací kondenzátor, který Jirka hned v pondělí koupil. Druhou poruchou byla motorová pila, kdy mi kluci hlásili problém se spojkou. Odvezl jsem pilu do servisu a předal info o problému. Slíbili mi do tří dní zavolat ohledně rozpočtu opravy, vzpomněl jsem si po týdnu a volám tam. Pan Čutta mě už jako štamgasta má uloženého a povídá, že nějak nestíhá, ale že je pila opravená. Orosil jsem se, ale pak jsem skoro neudržel smích... Byl to jen na bubínku špatně nasazený řetěz. Jirka puntičkář udělal chybku. Oprava za dvěstě fakt nebolí... Vezl jsem tam na opravu navíc sbíječku, prostě přestala fungovat. Pan čutta se hned zeptal, co uhlíky a kablík. Kablík jsem kontroloval, uhlíky taky. Nu, nedalo mu to, vytáhl uhlík a ví více, než já. Ony uhglíky jsou teď dělány tak, že při obroušení z uhlíku vyjede tyčinka o průměru asi púl milimetru, odtáhne kontakt a sbíječka nenastartuje... A protože má mašina kupoidivu uhlíky dva, asi jsme kouknli jen na ten druhý, nebo jsme o tom vyjížděcí čudlíku nevěděli. Já teda určitě ne. A zase oprava za dvě stě, jen cena nových uhlíků.
Cestou domů jsem zažil temelínské přírodní překvapení v oblasti JTE, jaderné elektráry Temelín. V Týně jsem strávil něco okolo půl hodinky a když jedu zpět kolem věží, jsem najednou ve sněhu. Na silnici jsou asi 3 - 4 centimetry sněhu. Chápu, u muzea je to kalamita, ale my na jihu to zvládáme... Překvápko veliké, nicméně trvalo jen asi půl kilometru a pak byla silnice zase jen mírně mokrá. Věže holt tvoří jiné silniční podmínky.

Sluníčko a jinovatka

10. listopadu 2016 v 8:56 | Marcel
Venku je mrazivé podzimně zimní počasí a protože jsem doma sám, topím si jen v kamnech. Po ránu je v pokoji něco málo přes 16°C, odpo už teplota vystoupá skoro ke dvacítce, což je super. Stejně jsem vždy dopo a kus odpoledne v pracovním procesu, tak si vlastně jen topím na pozdní odpoledne a večer.. Včera jsem sýřil rámečky do úlů. Byl jsem varován, že je to strašný smrad, ale stejně jsem se jednou nadechl a hodinu odkašlával. Rámečy mimo úly se co dva měsíce síří speciálními syrnými knoty, aby se do vosku nepustil zavíječ. Ten by veškeré vystavěné voskové domečky sežral.
Ivča si užívá tepla v Egyptě, ale uř včera psala, že ne vše je ideální a dojednala si schůzku s delegátem. Nepochopila, že elektrika na pokoji je na kartu (holt jsem ji dlouho nevzal do luxusu Mrkající) a za internmet na pokoji si musela připlatit. A musela se naučit manipulaci s klimatizací. Prostě věci, které jinak neřeší Mrkající. Večer mě ale pobavilo, že si dala do trezoru doklady a peníze, přecvakla kód a nemohla se do něj dostat. Tak dneska ráno přišel hotelový kasař a otevřel jí ho... A to vše stihla za první den dovči!!!
Mně na dopo chodí Baloun obstarat koně, navečer se o ně postarají buď holčičky po jízdách s Luckou, nebo já. Jen nám už zamrzá voda, tak pouštím ohřev a namontuju krátkou hadici k barelům.
Začal jsem zase běhat a honit fyzičku. Když se obleču do běhacího, je Čiky u vytržení, chodí se mnou. Protože běhám přes hlavní cestu beru si s sebou i vodítko, abych Čikinu převedl bezpečně. Mnohdy je ale tak šikovná, že mi zůstane u nohy a můžeme přejít jen na povel. Neskutečné, na to jak je jinak nevycvičená.
Konec lenošení, šupky ven škrtat další věci ze svého seznamu...

Vysočina víkendová

7. listopadu 2016 v 15:05 | Marcel
Na víkend jsme s Ivčou vyrazili na Vysočinu, byl sraz kamarádů z Prázdninové školy Lipnice. Prožili jsme dva krásné večírky, spoustu příjemných setkání se s kamarády, já si navíc vyrazil na kolo. Okolí řeky Doubravy je překrásné a chvílemi mi připomínalo Šumavu.
Protože jsme byli de facto na konkurečním středisku jsem se svou nemocí z mého povolání současnosti, kuchařského, hodnotil jídlo. To předložené místní kuchyní bylo pod úroveň skupiny, která tam byla. Sobotní raut byl připravován profíkem a museli jsme smeknout. Neuvěřitelná pestrost a chtě všech možných barev... Kachní prsíčka připravovaná ve vakuu a dochucená například i rukolou... To maso jsem chuťově nepoznal.
Domy se o zvířata staral Matěj, příjel až v sobotu a odjel ještě dříve, než jsme přijeli. Jen po telefonu víme, že vše bylo v pohodě až na to, že mu utekli koně. Byl neopatrný u krmení a koně honil na oves po okolí. Navíc nám modvezl klíče od kuchyně...
Dnešek už byl ve znamení vyřizování posledních Ivčiných mailů, pár schůzek a balení se. Ivča zítra odlétá na osm dní do Egypta na dovču. nJe trochu roztěkaná, protože se strašně těší...

Zimní čas

3. listopadu 2016 v 14:01 | Marcel
Člověk si přes rok pomalu navykne, jak se prodlužuje a pak zase krátí den, v kolik se stmívá a co vše se do tmy dá stihnout. Naposledy jsem toi sledoval na brigádě, ve čtvrt na sedm ve tmě byla večeře.
Včera jsem byl vyjet na kole. Musel jsem počkat, až se Ivča vrátí z pracáku, oblékl jsem se a vyjel. Cílem bylo jen protáhnutí se krásnou podzimní přírodou na hodinku a něco a vůbec mi nedošlo, že se o víkendu změnil čas a že když vyjíždím těsně po čtvrté, že je to blbě. posledních asi šest kiláků bylo špatných, na silnici, samozřejmě neosvětlený, jsem uhýbal za krajnici a klid nastal až ve Velici, kdy jsem sjel na polňačku. Tam to ale bylo na morál. Neviděl jsem skoro nic a jel víceméně po paměti. Na hrázi třetího rybníka jsem raději slezl z kola a přešel ji pěšky, cesta tam bývá hodně zabahněná a nechtěl jsem se uprostřed hlubokjého bahna zastavit a v případě rychlého nevycvaknutí bot z pedálů skončit naležato v blátíčku. Domů jsem dojel fakt už jen instinktivně a šupajdil do teplé sprchy.
Nemám rád letní čas - a s ním spojené střídání na přirozený zimní. Ale stejně si na kolo přidělám blikačku a svítilnu.

Včely před zimou

2. listopadu 2016 v 11:14 | Marcel
Včely definitivně ukládám na zimu. O jedno včelstvo jsem přišel a abych pravdu řekl, ani nevím proč. Prý včelstvo ztratilo matku a pak je vše v prdeli.
Od září je přikrmuju, na jedno včelstvo připadne 2,5 kg cukru do velké zavařovačky a dolít vodou, sklenici pak obrátím dnem vzhůru na kryt úlu, dolů speciálním děrovaným víčkem. Zpočátku to včelky spořádají asi za deset dní na postupně se to prodlužuje. Poslední věcí, kterou před úplným zazimováním musím udělt, je ošetření proti varroáze, nejčastějčí nemoci. Nejdříve se léčí speciálním papírem napuštěným jakousi látkou. Ten se vloží do úlu na pár dní. A teď jsem dvakrát po deseti dnech tzv. fumigoval. Odeberu jeden rámeček, na další zavěsím k tomu určený pásek papíru pokapaný fumigační látkou a zapálím. Nechám úl hodinu v dýmu a zbytky odeberu. Smrádek je to pěkný, ale včelkám neublíží.
Nechám je teď už jen dobaštit poslední cukernatý roztok, odeberu třetí nástavek a nechám je přes zimu spinkat. Cukerný roztok není samozřejmě jediná potrava, z podzimu jim v úlu zůstal i med, nelze jim odebrat všechen.
První rok mám za sebou a uvidíme, jak bude vypadat druhý.

Ještě jeden oběd

1. listopadu 2016 v 12:03 | Marcel
Prodlouženým víkendem vlastně skončilo mé fungování v kuchyni a vaření ve velkém až do března... Vím o dvou výjimkách, samozřejmě olešnický Silvestr a kotelm bramboračky, klobásy, párečky... A příští sobotu je u nás objednáno 34 lidí na oběd po exkurzi v Temelíně. To se trochu vyřádím, objednali si vývar a jelení steak s pečeným bramborem, vymyslím nějakou pěknou oblohu.
Venku máme krásné babí léto, sluníčko a nádherně zabarvené stromy. V sobotu jsme byli na procházce na houbách, šli jsme cíleně do míst, kde rostou bedly, ale úlovek byl mizerný, asi jen pět kousků. To dneska, když jsem si vyběhl, našel jsem taky pět kousků, jednu jsem ale nechal dorůst na příští výběh. A určitě nebude sama, najdu jich více.
Včera jsem vypnul kotel a začal zase topit v kamnech doma. Delší dobu tady nikdo nebude a mrznout taky nemá, abych temperoval, tak nemá cenu topit velkým kotlem pro dva lidi. Na víkend jedeme na Vysočinu a v neděli bude doma asi pěkná kosa...
Na dvou místech jemně kape radiátor ve spoji, dneska jsem vše dotáhl, tak uvidíme. A právě takových drobniček je tady spousta. Po ránu jsem seděl nad fotkama z léta, nějaký výběr jsme měl, něco doplnil a nechal je udělat. Doplním kroniku a obměníme nebo doplníme fotky v jídelně a na pokojích. Ať se děti, které tady jezdí opakovaně, můžou na fotkách najít a zároveň bude výzdoba aktualizované. První fotky z našich táborů jsou už z roku 2008 a Jáchym k nám jezdí pořád...
O víkendu proběhlo poslední sečení trávy a že toho letos bylo. Letos mě tu čest syn kamarádky a prý jsme mu splnili velké přání, jezdit jako Forrest Gump na sekacím traktůrku...
S Ivčou dojídáme zbytky a jsme oba na nějakém úsporném režimu. Po létě to zvláště mně jenom prospěje Usmívající se. Pořád ze sebe ale nedokážeme setřást únavu, já chodím providelně spát po obědě, Ivča zase brzy večer. Snad už to brzy vyprchá...