Srpen 2016

Včely

29. srpna 2016 v 19:56 | Marcel
Tak včely jsem ve druhé polovině léta pěkně zanedbal. Ještě na začátku srpna jsem byl vše zkontrolovat, ale od té doby nic. V době největšího kvapíku a nahromaděné únavy jsem měl žádat o dataci na včelstva (ve výši 720 korun), zajet si pro léčiva a podpsat nějaké papíry. Asi jsem u přítele včelaře Čipery za blba a ignoranta, ale na to jsem fakt neměl sílu ani náladu. A to já mám jen čtyři včelstva a on asi dvěstě... Každý holt máme priority jinde.
Dneska jsem se ale odkopal, dokoupil cukr a šel včely probrat. Byl jsem tam asi tři hodiny a i když bylom relativně příjemně, v tom mundůru jsem se vypotil jako sportu. 12 nástavků přebrat nadvakrát, každý ze 132 rámečků vzít do ruky a zkontrolvat, setřít matečníky (zárodek druhotné matky, která může vyrojit včelstvo mimo úl), vyřadit čtvrtinu rámečků, naskládat zpátky try použitelné a nakrmit. To znamená na každé včelstvo tři kila cukru zalít do velké zavařovačky vodou, zavřít speciálním víčkem a přiklopit nahoru. A když si člověk zapomene nástavek na víčko a musí zpátky na statek a zase nahoru, v tom mundůru...
Vybral jsem ještě rámečky na vytočení medu s tím, že chci včeličkám nechat i jejich medík, aby sílily nejen přikrmováním. Večer jsem ještě vytáčel med napotřetí, bude hop do deseti kil. Zítra bych měl ještě medomed, hrnec, síta, pekáče, prostě vše, s čím jsem pracoval umýt, med ještě aspoň jednou přecedit a nalét do sklenic.
Odhaduju, že letošní včelařská sezóna skončí někde u 80 až 90 kil medu. Na prodej to není, ale pro naši spotřebu na statku asi akorát. Ještě musíme vymyslet a udělat nějakou pěknou značku a nálepku na med, ať lidi ví. Třeba MVM - Martcelův Výštický Med Mrkající. Nebo něco podobně jasného a našeho...

Svatba 1/2016

29. srpna 2016 v 9:25 | Marcel
Máme za sebou letní sezónu zakončenou první svatbou letošního podzimu, ještě nás čekají dvě. Časový masakr v pátek, kdy po snídani odjelo 56 tanečníků ze soutředění a na večeři přijelo 34 svatebních hostů jsme zvládli s oroseným čelem a očima zastavujícíma hodinovou ručičku.
Většina svatebčanů byli Slováci, nevěstina strana. Celá skupionka byla trochu zvláštní, ale je to možná dáno i naší dlouhou sezónou. Neumím přesně pojmenovat v čem, ale ne každá skupinka nám musí přirůst k srdci. Hlavní alůe je, že všichni byli spokojení, ženich s nevěstou a rodiče ženicha moc děkovali za vše a že jidlo předčilo jejich vysoká očekávání Mrkající. Nicméně od nikoho jiného jsme nic podobného neslyšeli a dvě misky plné krásné falešnéí svíčkové mě dost zarazily... Nicméně i dneska mám pár veselých historek:
- ženich s nevěstou dostali polévku ve větší míse a k ní děravé lžíce. Polévka byla v plném proudu a vtom slyším z jídelny a následně od Ivči, že je to šíleně přesolené. Vrhám se k hrnci a zkouším a byla naopak výtečná. Chvíli mě mrazilo, ale pak vyšel najevo slovenský svatební (zlo)zvyk, že nevěstě a ženichovi podají k dochucení povolenou solničku. A oni si samozřejmě do té skvostné polívky nasypali hrst soli. Ani nevím, jestli jim to holky vyměnily za novou z plných mis.
- u všech jídel jsme museli dělat ještě variantu bez lepku (nudle, knedlíčky, karlovarský knedlík), bez laktózy (knedlík, polívku bez nuidlí, svíčkovou s rýžovým mlékem) a kromě oběda i vegetariánskou (chlebíčky a podobně). Nicméně v tom kvapíku nastaly dva fatálky, které v konečné fázi nikdo nepoznal: 1. Udělali jsme bezlepkovou a bezlaktózovou verzi knedlíků, označili, dali vařit, ale neřekli to Zdeničce s Blankou, které knedlíky krájely a vše smíchali dohromady. Naštěstí byly ty dva kndlíky výrazně užší a bezlepkový z těch dvou tmavší. Tak jsme to na popelky našli a naservírovali. 2. Pořád jsem myslel na to, že musím laktóze odlít základ omáčky před dochucením smetanou. Hups, nestalo se. Chvíle přemýšlení a naštěstí jsem měl hodně zeleniny do polévky, přidal kus masa ze svíčkové, trošku výpeku a rýžové mléko, trochu dosolil a nebylo to sice ono, ale myslím, že paní nic moc nepoznala...
- na baru se pilo skoro jen pivo, vína pár flašek, něco panáků. Důvod byl jednoduchý, asi 15 půllitrů hruškovice ze Slovenska. Co s tím naděláte, u placení ženich nechal pěkné dýško na personál, tak jsme to neřešili.
- před odjezdem přišla nevěsta, jestli si může koupit zmrzlinu. Dostala ji samozřejmě grátis a pak dorazila ještě jedna slečna, na placení vatáhla pětistovku. Usmál jsme se, že zpátky fakt nemám a ona mě odzrbojila otázkou. "Můžu platit kartou?" Vytáhl jsme zmrlinu a rozloučil se s úsměvem na rtu...

A zybtek dne jsme spali, spali, spali. Zítra jedeme s Ivčou na dvě noici do Novohradek, máme penziónekl a budeme čerpat síly na zbytek sezóny...

Pomaličku ke konci prázdnin

23. srpna 2016 v 11:16 | Marcel
Prtázdniny nám končí a s nimi skončily i naše tábory. Další akce sice hned následují, a to včetně dvou svateb po sobě v nejbližších víkendech. Léto bylo hodně náročné a únava z jara se jen navyšuje. Občas vypadneme někam ven, aspoň na jeden den, ale dobít baterky nestíháme. Aspoň že příští týden máme tři dny volno.
Já se dneska vrátím k prvnímu tématu prádnin, jídlu. Na táborech padlo hodně zajímavých hlášek, některé jsem si pamatoval, některé psal:
- jedna z našich instruktorek je vegetariánka, nebo se aspoň tak tváří. Celou dobvu působení na táborech si maso fakt nevzala, i když ji na druhou starnu nevadilo, že vařím na sádle, že ten oblíbený celer zapékám společně s masem ve stejném hrnci. Odrovnala mě ale jedno z posledních rán, kdy s velkou chutí jedla pomazánku udělanou z přebytečného masa z předchozího dne.
- "Čočka, to já nejím." "Tak nejez, to je tvoje věc, ale kdy jsi ji měl naposledy?" Tázavý pohled a odpověď "Nikdy."

- jeden z notorických objížděčů Honzík, si řízek přiudal dvakrát, ale čočku nejedl vůbec a kuřecí stehno obrat pořádně neuměl

- některé děti si nedají omáčku, protože pořádně nevědí co to je a jí jen suchý knedlík s masem.

- největším hitem byla cuketová polívka, která jako jediná nezbyla na všechny a navíc nikdo neuhádl, z čeho je vařená...

- nasíralo mě, že se člověk dělá s masem a oni ho pak nechtějí. to je lepší varianta. Tou horší je, že si ho vezmou a pak ho vrátí.

- odrovnaly mě alergie některých dětí - třeba na všechno ovoce pěstované v Česku

- hitem léta ale byl jeden chlapec u svačinky, kdy jsem vytáhl nektarinky. Stojí nad mísou, kouká a pak se zeptá: "Co to je??" Odpovídám, že nektarinky. "Aha, tak to mi nechutná..."

sam pred sebou idiotem

3. srpna 2016 v 15:58 | marcel
Na jeden den jsem potreboval vycistit hlavu a odjel s kolem do novohradek. S sebou veci noc s tim, ze se vratim dalsi den po snidani. To, ze jsem se vracel pro boty na kolo je drobnost. Tak moc jsem chtel odjet, ze js pri dofukovani predniho kola vytrhl ventilek. Po odboceni z hlavni smer Malonty jsem si uvedomil, ze sice mam varic, ale ne plynovou bombu. Vrcholem vsak bylo, kdyz jsem pri odpo sieste na karimatce uvazoval, kde budu spat, u lesniho rybniku, sam v lesich. Vse mam, spacak, zdarak, teplejsi obleceni, na caj si udelam ohynek. Ale nemam nosic na kolo, abych ty brasny mel kam povesit... Tak si to uziju i jinak...

Zase z pekla štěstí...

1. srpna 2016 v 15:36 | Marcel
Psala Ivča:
Zvláště pro mé přátele z koňského světa: To takhle jedou dvě blondýny z vytrvalostních jezdeckých závodů a za sebou na hengru mají dva koně. Vše v pohodě a vypadá to, že by mohly být do tmy doma. Jenže na dálnici před Táborem rána jako hrom a vozík začíná lítat z jedné strany na druhou. V zápětí nás míjí auto a mává na nás. To už brzdíme u krajnice. Kobyly v pohodě, ale pneumatika na vozíku totálně na padrť. Při představě, že ty kobyly vykládáme na dálnici těsně před setměním, se obě dvě rosíme... Žhavíme telefony a stopujeme... Lucka obratem dává naši situaci na Fcb. Díky všem, kteří jste nám s tím pomohli - První zastavil starší pán z Třeboně, potom zastavili chlapi s dopravním značením, kteří měli spoustu úžasného nářadí, za chvilku po zavolání dorazil náš kamarád Petr Jablonovský z Tábora a Tonda Hrdina, který jel také ze závodů. Na dvou heverech zvedli vozík s dvěmi końmi a pneumatiku nám vyměnili. Díky, díky, díky.. A díky i těm našim dvěma báječným kobylám, které se na tom vozíku celou dobu ani nehly. Jolaně - Ágnes budiž odpuštěno, že do toho vozíku ve Všeticích nechtěla nastoupit.