Červen 2016

Myši doma...

28. června 2016 v 19:03 | Marcel
Dneska jsem doma s Honzou objevili myšku. A ty naše kočky nám daly jasně najevo, že si loví jen když chtějí a hlavně venku. Norrisová zahnala myš k Honzovi do pokoje, tak je oba i se Samem Honza zavřel. Norrisová usnula na stole a Samo na base piv... Myš pak přeběhla do ložnice, kde neodolala touze ochutnat sýr a poastička ji nemilosrdně přicvakla...
Ráno odjeli poslední předprázdninoví hosté, paní učitelky byly trochu kyselé, když měly platit storna za dva žáky, kteří prostě nepřijeli, ale to je život. S Honzou jsme odpo zalaminovali lodě, rozdělili děti do kolejí na Bradavice a já se zase hrabal v jídelníčcích a objednávkách. Mám předpřipravené jídelníčky na dva týdny a objednávky taky tak. Až budeme v Holandsku, musí si objednávky doplňovat sami. Jen zítra to bude slušná darda, objednávky na Makro i Nowaco jsou asi největší, jaké jsem dělal. Irenka s Ivčou si budou muset poradit...
Před odjezdem, balení bude taky trvat slušně dlouho, budeme ještě asi muset jednou posekat, ať to tady vypadá. Po neustálých deštích tráva šíleně roste. Jen rybník už není ke koupání, úplně zezelenal. Tak brzy se nám to ještě nestalo. Asi kombinace velkých dešťů a vlny veder...

Ivču napadla ryba

24. června 2016 v 11:53 | Marcel
Máme po další škole v přírodě a před sebou volný víkend. Tento týden byl kromě klasického servisu škjole taky plný událostí.
Tou největší je skutečnost, že nám jezdí traktor. RS-09 ze šedesátých let jsem koupil před asi třemi lety, jel jednou a pak nic. Kamarádi si ho vzali do práce a během tří týdnů jezdí, a jak. Má čtyři ryhlosti dopředu a čtyři dozadu a řídit jej je fakt dost dorbý zážitek. V praxi jsem ho vyzkoušel mtak, že jsem ve čtvrtek ráno vezl Honzu na Třešňovku (jel do Brna hrát florbal a měl velkou tašku, tak jsem spojil příjemné s užitečným).
Kozlíci už jsou bez koulí, doktor Volf je vykastroval a dneska je Ivča odváží ke kamarádce na chalupu u Bechyně.
Po dvou letech máme zakleny dvě rozbitá okna, Jirka hodil okna do auta, byl dopředu domluven se sklenářem a je hotovo. Navíc máme zaskleny i obrázky z pokojů a z cest, které doma jen tak ležely.
Ve vedrech, které nastaly se chodíme ochladit do rybníka. Poi odjezdu dětí jsme šli společně s Ivčou, plavala kousek přede mnou a najednou vykřikla, lekla se a nechybělo moc, aby se nezačala topit. Po břiše ji přejela ryba a nebyla úplně malá. Mám v rybníce amury o délce cca 25 cm, takže mít tohle najednou na břiše, moc prima zážitek...

Neúnavná Norrisová

21. června 2016 v 15:41 | Marcel
Úplně se k deníčku nedostávám. Kuchyně, odpolední klid, večeře, únava, ve středu sauna, spánek. O víkendu se mi povedlo vypadnout na 3 dny do Ostravy. Hlavním důvodem byl sraz po 30 lůetech od maturity (kurva, ten čas letí) a pak si odfrknout. Silným zážitkem pak byla cykloprojížďka s tatíkem před obědem. Ujeli jsem skoro 40 kiláků Ostravou, ale cyklostezky vedly pořád zelení, parky. Kolem řek, okrajem Ostravy, přes řeku byly vidět komíny staré železárny, chemička. Zvláštní a hodně pěkný výlet.
Škola v přírodě z Krumlova je úplně o něčem jiném, než ten minulý týden. Učitelky si drží děti na uzdě, v jídelně je relativní klid, děti jsou spokojené a děkují za jídla, která jim chutnají, dneska dopo pracovali na statku a těšilis e na to !!! Ivči dělali na kytičkách, převraceli seno, natírali plot u koziček... Šikulky. Navíc teď jsou na výletě a je tady klid Mrkající.
Sedl jsem si na chvíli k počítači a kolem nohou se mi pod židlí otírala paní Norrisová. Po několika minutách jsem koukl dolů a ejhle, ona se přišla pochlubit. Pod židlí ležela myšička. Pochvcálil jsem ji, vzal myš a vyhodil ven. Sedl jsem si na židli a během minuty byla Norrisová zase u mých nohou a myš po židlí. Norriska vzala myš, oběhla statek a skrz okno do ložnice se briskně dostala zpět. Ve druhém kole už jsem byl rychlejší a okno jsem zavřel.
Je neskutečné, opakuju se, vím, jak neskutečně roste všude tráva. Je to an sekání každý týden. Naštěstí už jsou zase v procesu Jirka i Vláďa, tak se ke sekání straví čelem. Navíc ale budou muset zase vyrazit nahoru do Nové Vsi...
Na stole mám vysoký štos pohledů z minulého týdne a s Ivčou řešíme dilema, jestli pohledy poslat zpět do školy, nebo je vyhodit. Nevím, nevím...

Kuchyňské a travní orgie

14. června 2016 v 14:38 | Marcel
Máme tady úplně plno, 51 páťáků a sedmičlenný doprovod učitelů. S talířemi vyjdeme na kus přesně, jídla je těžce odhadnutelné množství, protože jí strašně nevyváženě. Dneska jsou na Hluboké na celodenním výletě a večer pro ně vařím i polívku. Sám na šedesát lidí i s polívkou, to bude odvaz. Páťáci navíc špatně akceptují naše pravidla na statku a strašně furt řvou. Těžce vydělané peníze...
Tráva roste šíleně rychle, musíme sekat každý týden všechny polochy včetně nově zatravněných. Ta nová vysetá tráva roste úplně nejvíce... Dneska jsem vzal na dvě hodiny do ruky křoviňák a šel jsem kolem statku se strunou a na další hodinu je práce s nožem. Šílené, tohle jsme tady ještě nezažili...
V sobotu nás kamarádi Honza s Irenkou vytáhli na velkou zahradní párty, kterou pořádá jejich známý. Žádný troškař, asi 250 - 300 lidí, úžasné jídlo, na pódiu Jakub Kohák, Jirka Mádl a Ema Drobná. A protože byl večírek motivovaný filmovými rolemi, šli jsme za partičku kolem Indiany Jonese - mladý, senior, junior, Irina Spalkova a blondýna z chrámu zkázy... Pěkné, vyhráli jsme pivní štafetu, kde ve finále jsme porazili trojici ve složení Mádl, Drobná a Pouzar, první český vítěz Stanley cupu.
Ráno bylo trošku těžší, ale už zase jen statek...

První stáčený med

7. června 2016 v 7:01 | Marcel
Mám za sebou další premiéru, první stáčení vlastního medu. V neděli jsme s tatíkem pobrali rozumy u přítele Čipery, přivezli medomet a hlavně vymysleli zázemí pro stáčení medu. Včera hned ráno jsme s Ivčou zajeli k úlům, vytáhli první sadu rámečků a v upravené dílně stáčeli. Plných rámečků je méně, než jsem si myslel, ale i tak jsme vytočili v první várce asi 25 kilo medu. Já musel vařit, tak většinu vytáčel tatík a není to úplně jednoduchá práce. Deset plných rámečků váži okolo 30 kil, to jsem přinesl v bedně a jeden po druhém se musel speciální lžičkou odvíčkovat - med je zalepený voskovým víčkem a to se musí z obou stran sundat. Rámečky se vloží do medometu a opatrně se med odstředivou silou vytáčí. Musí se ještě cedit přes síta, protže je v něm dost nečistot včetně mrtvých včeliček. Vosk z pláství se dává do další krabice na hromádku a i z něj vytéká zbytek medu.
Máme tedy plných několik prvních kbelíků, dneska se budou plnit sklenice a pak vše mýt, od medu je ulepená spousta věcí. Ale ta radost, máme vlastní sýry, vlastní med... I když abych prohlašoval, že jsem včelařem, k tomu mám hodně daleko. Pomaličku začínám být včelařem, snad, ale nic více.
Na statku je veselo, kromě prima školy v přírodě a tatíka přijel večer kamarád Mirek z Ostravy a po zkouškách i Honza. Ještě že tak protože tráva roste jako šílená a sám to už nestíhám, protože Jirka je pořád na nemocenské...

Přišli jsme o malé králíčky

4. června 2016 v 9:05 | Marcel
Už je to tak, školáci na výletě se muclali s králíčkama a ač měli npovoleno jim dát jen seno, chtěli jim přilepšit a dali každému hrst čerstvé mokré trávy, navíc byla předtím hnojená... Do rána čtyři a do druhého dne i zbývající dva už to mají za sebou...
Paní učitelka byla nečekaně drsná u středeční snídaně. Sedmáci večer předtím seděli u ohně poměrně dlou, snídani měli na půl devátou a od devíti program. Pár výtečníků přišlo na snídani pět minut před devátou a paní učitelka je drsně vyhnala, že snídaně byla od půl a teď už je pozdě, ať si jdou uklidit pokoje, vyklidit věci a začíná program. Hustrý, přirpavil jsem pro aspoň pomazánku a rohlíky, ale z programu už nebyli propuštěni...
Školáky vystřídal firemní večírek zorganizovaný kamarádem. Oběd, exkurze v Temelíně, večeře, premiérový beach fotbálek na jízdárně a večůrek... Chutnalo jim, byli spokojení a to je hlavní.
Na víkend je tu tatík, bude až do středy. Uděláme pár drobných prací, půjdeme na houby, projedeme se na kole... Pohodový víkend bez lidí...

Veselo na kolech

3. června 2016 v 7:55 | Marcel
V pondělí jsem byl na výletě, tatík se svými kamarády byli u Chlumu u Třeboně na týdenním cyklorajdu, jak tomu říkají a já se k nim na jeden den připojil. Jeli jsme krásnou trasu mezi rybníky, fyzicky nenáročnou, kochací. Sem tam jsme na sebe počkali a na jednom téčku jsme všichni chtěli jet doleva, jen "vedoucí" Jirka zavelel doprava, že to tady zná. Po patnácti minutách jsme byli na stejném místě, jako před hodinou a čtvrt... Protože ve vesničce, nejen této, ale ve všech vesničkách jižních Čech je hosdpoda okolo poledne zavřená, zamířili jsme do Chlumu. Dali si pivko a oběd a velmi veselo bylo u placení. Václav nadiktoval, co vše měl a vrchní na to :" 111 korun". Vašek rozšafně: "stodeset". Vrchní nechápavě chvíli kouká, pak konstatuje, že stodeset je méně než stojedenáct, ale Vašek ještě chvíli nereaguje. Pak pochopí a zvýší na stopatnáct...
U vedlejšího stolu druhý Václav odešel do obchodu i s účtenkou pro celý stůl. Tím vrchního dost rozhodil a dorazil ho po příchodu, že účtenku zapomněl někde na plotě...
Chlapi usoudili, že pro ně třetí den je rozikový a po 25 kilometrech zamířili do blízkého penzionu. My se s tatíkem vydali ještě na kolo a ujeli dalších skoro třicet. V jednu chvíli jsme byli z cestiček tak zamotaní, že jsme se přeli, zda na rozdvojce doprava nebo doleva, ani podle mapy to nebylo jasné. Nevěděli jsme, kde se přesně nacházíme. Poprvé na kole v lese jsem docenil chytrý telefon, klikl na google mapy a aplikace nás bez problémů vyvedla ze začarovaného lesa.
Chlapci slavili narozky jednoho účastníka, gulášek, pivečko, panáček, ale já sedal za volant auta a mířil domů...

Příjezd kamarádů

2. června 2016 v 18:04 | Marcel
Přelom týdnů bude zajímavý a nejen proto, že tady o víkendu nebudou lidi. V pátek po sníidani odjede firma a v průběhu dne dojede tatík. V sobotu pak kamarád z náctin, kdy jsme jezdili na různé krásné hory právě pod vedením tatíka. Oba se uvidí společně po asi 30 letech... V pondělí pak dorazí Mirek z Ostravy, zase tady má něco na práci a bude u nás trávit večery.
Je to pro mě příjemné zpestření a rád uvidím na našem stáloe krásnějším statku kamarády. Na víend s tatíkem, který nevydrží sedět, mám připraveny drobné příjemné práce. Laminování starších lodí, dodělání nové směrovky od silnice k nám, možná i připevnění loga na čelní stěnu statku, pokud vše již budeme mít. Prostě jen zkrášlovat statek. Věřím, že žádné velké práce typu rekonstrukce nás tady už nečekají...

Včely a sýry

2. června 2016 v 9:48 | Marcel
Tak ze včel jsem trochu mimo. Přítel včelař Jirka má dost práce se svými, já tam sice můžu chodit, ale sám nic neudělám, protože nevím co... Dvakrát jsem se pokoušel najít matku, ani s Vaškem se to nepovedlo. Nadělal jsem s pomocí školáků na praxi nové rámečky, umístil je do nástavků a ... Medu je tam celkem dost, zárodků taky a kdoví čeho ještě. Matečníky odstraňuju (aby se nevytvořily nové matky), ale musím k úlům dostrkat přítele Jirku, aby řekl, co dále.
Je to krásné, když tomu člověk rozumí, do této chvíle jsme byl taky v pohodě, ale začínám být bezradný. Musím to řešit, někdy mezi obědem a večeří...
Na druhou stranu mě Ivča dost zásobuje kozím mlíkem a dělám sýry. Minimálně dvakrát týdně je potřeba mlíko sdělat a to jsou zase tři hodiny dohledu na teplotu mlíka včetně zaočkování a zasíření. Bylo by nejlepší na to mít nějaký lepší udržovač teploty, než je trouba. Ale sýry lidem chutnají. Což ale zase až tak překvapivé není, když si kupují jen obyč sýry v obchodě. Takže motivace pořád je. Jen dochází syřidlo, tak ho budu muset objednat...