Květen 2016

a květen je v háji

31. května 2016 v 20:28 | Marcel
Čas letí jako blázen a najednou je konec června. Do prvního tábora zbývá měsíc a my se nezastavíme. Školu v přírodě vystřídaly rodinky s dětmi na víkend. Byli sice na polopenzi, ale v kuchyni jsem i tak strávil času nadmíru. Kvůli malým dětem chtěli snídaně na půl osmou, ale z 28 lidí bylo v osm hodin v jídelně jen pět. Večeře byla pro ně taky pružná, ještě pokojili, pohráli si s dětmi a pak přišli. Snídaně dvě hodiny, večeře okolo půl hodiny... Jen mi vadilo ranní osychání potravin a večerní stydnutí jídla.
Včera jsem byl za tatíkem a jeho kamarády u Chlumu, projeli jsme se na kole krásnou krajinou, dali jsme s tatíkem něco přes padesát kiláků. Jen to pivkjo nakonec nemohlo být, vracel jsem se domů. To už najela na večeři další škola v přírodě s dcerou kamarádů Rádi a Mify ze Zvole. Puboši ze sedmé třídy se vším všudy...
O víkendu tady byl Honza a sekal a sekal. Na traktůrku za mnou přišel, že se kouřilo z motoru. Provedl jsem kontrolu, vše vypadalo v pohodě, tak jsem dal pokyn k dalšímu sečení. Za chvíli přišel znovu, že je to horší, protože zespodu něco upadlo... Jedno kladkové kolečko žacího zařízení, systému pohánějící klínový řemen, se utavilo, spálilo se ložisko, odšroubovalo a upadlo. Řemen naštěstí vydržel. Včera ráno jsem objel pár prodejen a nakoupil náhradní díly, litr v prdeli... Dneska pršelo, sekat se nedalo, ale zítra, když se má počasí zlepšit, traktůrek zase zvednu a opravím.
Je teď všechno na mně, údržbář Jirka skončil v nemocnici, kde mu vzali mandle a teď má klidový režim. A tráva roste jako šílená, skoro nestíháme sekat... Budeme muset najmout asi někoho jiného, jednorázovku...

Máme tady pracanty

25. května 2016 v 6:38 | Marcel
V sobotu byla Ivča na odvykacím kurzu kouření a je středa ráno a ani cigáro. že by to zafungovalo? A prý víceméně stačilo zopakovat a poskládat věci, které věděla...
V Pátek a sobotu jsem sekal novými, tříramennými noži v traktůrku. Je to mazec, trávu to klrásně bere (pokud není hodně vysoká) a louka je pak jako vyluxovaná a vyžehlená. Fakt se tady investice vyplatila. Traktůrek musí jet na vyšší výkon a chvílemi mám pocit, že mašina vysune křídla a vzlítne, zvuk je podobný rolování letadla...
Od pondělí máme školu v přírodě, kjterá je neskutečně pracovitá. Sami si vyžádali dvakrát denně dvě až dvě a půl hodiny práce. Když se do práce opře dvacet sedmáků, je to sakra vidět. Máme vypleto včetně hřiště, natírají vstupní bránu, upravují pozemky okolo statku, chtějí tahat dříví, dělali mi rámečky do úlů... Prostě pracanti jak se patří. Navíc je to jedna z těch slušnějších škol a jsou strašně žraví Mrkající.
Byl jsem opět u včel a opět jsem neněšel matku... Včely ale usilovně staví a medu máme fakt hodně. Aspoň podle mne. Všechny úly mají už třetí nástavek, tak uvidíme, kdy proběhne první stáčení. Jen mě teďka už nepopíchaly...

Beskydská konkurence

21. května 2016 v 9:40 | Marcel
Byl jsem s Honzou v Berskydech coby součást školícího týmu jedné kopřivnické firmy. Dělali jsme den a půl program pro 48 dospěláků, plus dva šéfové je 50 lidí a to by pro osazenstvo horské chaty mělo být hodně zajímavé. Asi nebylo...
- k obědu jsem měl vlažného lososa se studeným přelivem, Marťas měl vlažný řízek
- večeře byla formou teplého rautru. Protože mám zkušenost, tohgle množství bylo tak pro 40 lidí s odřenýma ušima, spíše pro méně. Po úvodním množství už nic nepřidali, poslední měli už jen zeleninu, nebo v lepším případě vyprosený nakládaný hermelín...
- měli hodně ostré řeči proti vlastnímu alkoholu, který navíc lidi pili venku (což trochu chápu, ale takový výstup bych neztropil)
- věčně opilý majitel, 65 letý pán, byl hodně nepříjemný brouk Pytlík
- nabídka prostor k aktivitám zahrnovala i vlastní hřiště, neposekaný plácek vzrostlé trávy
- úplně mě rozsekala snídaně za 80,- na osobu - rohlíky, chleba, sladký čaj, máslo, plátkový sýr a marmeláda. Když došel sýr a lidi požádali o doplnění stolu, odpovědí jim bylo : "Vždyť tam máte ještě marmeládu..."
- na svačinku coby pomazánku dali tu nejlevnější šunkovou pěnu (ale byl hlad, nějak nám na vzduchu vyhládlo

No prostě, takhle opravdu ne, díky za lekci, Vsacký Cábe.

Nasral jsem včely

21. května 2016 v 9:12 | Marcel
Od posledního zápisku se toho událo celkem dost. Třeba u nás byl přes noc Větrník a zase byl zlatý, hodný, pohodový. Ve čtvrtek za mnou přijel klučina z Prahy získat část podkladů o vzniku florbalu u nás. Dostal mě první otázkou, jestli jsme nebydleli na Spořilově a jestli tudíž nemohl chodit do školy s Matějeme. Nebydleli, ale do školy s Matějem chodil. Svět je fakt malý... Já ho při povídání pak dostal historkou o našich rozkládacích brankách a nakonec byl úplně hotový z mých 22 let starých ručně psaných tabulek s výsledky prvních ročníků ligy.
Konec týdne byl dost fičák - ve čtvrtek hokej a mírně zpožděná večeře, navíc smutná po prohře našich. V pátek ráno odjezd školy v přírodě, auto do servisu, úklid v kuchyni a jídelně, oběd pro pracanty u nás (byl tady Jožka s bagrem a dorovnával okolí boxů), auto ze servisu a rovnou do ucpaných Budějovic pro druhou včelařskou kombinézu. Já byl místo oběda s Jirkou Čiperou u včel zkontrolovat situaci, najít včelí matky a urovnat úly. Ty jsou plné nejen včel, ale i medu. Kontroloval jsem zárodky pro nové matky, matečníky - kdyby se narodila nová matka, včely by se vyrojily a byl by průser. A protože v jednom úlu to bylo s množstvím včel na hraně, zbytek odpoledne jsem strávil přiděláváním rámečků. Drátkování nechávám dneska na mlaďochy z Matějova týmu, kteří u nás schůzkujou na tábor. Večer jsem čekal na Matěje, ale nakonec jsem siu musel poradit sám. Jožka mi bagrem nahoru odvezl pražce a já ze čtyř udělal podstavec na úly. Konstrukce z tenkých trubek by nemusela vydržet - plný nástavek má asi 30 kilo, jeden úl má tři a úly mám čtyři. Skoro čtyřista kilo... Jeden úl, který jsem přerovnával, jsem už přesunul a protože včely už se ukládaly ke spánku, dost jsem je tím asi nasral. Schytal jsem několik žihadel do pravé ruky a dneska ji mám jak trubku od topení - nateklou a horkou Mrkající. No noc, co mě nezabije, to mě posílí. Večer jdeme s Matějem přesunout zbývající tři úly, ale uzž vcelku, nebudu je rozdělávat, tak by to mohlo být v pohodě...

Zpět na statku

18. května 2016 v 22:11 | Marcel
Po pěti dnech jsem doma. V Beskydech to byl fičák, 4 instruktoři na 48 lidí, dorazil jsem včera v devět večer a dneska opět v kuchyni. Na horské beskydské chatě to byl z mého pohledu majitele střediska a kuchaře dost silný zážitek. Netuším, jak si tohle může personál nabídnout hostům, navíc firmě o padesáti lidech, ale o tom zítra.
Po návratu do reality jsem zase u školy v přírodě, jedna úča prý stojí za to. Velice a silně. Dneska večer si se mnou potykala... Neberu to jako vyznamenání, ale mám u ní asi slušný respekt. Doufám Mrkající.
Jirka mi doděal manťáky na vozík, krásné, ještě to nalakovat. Ivča změnila jídelníček (takže vařím z toho, co máme, ale je to super metoda vyprázdnění lednic a mražáků) a Jirka podruhé - doplnil uhlí (opravdu furt v polovině května topíme...), ale nevybral popel. Toho bylo tolik, že nebylo kam odpadávat a kotel tím vyhasl... Ještě že jsem přišel v tu správnou chvíli na správné místo...
Vítej v realitě...

První škola v přírodě

13. května 2016 v 11:24 | Marcel
Máme tady dětičky z Prahy a jsou to pěkná chcípáci. Už jich muselo být devět odvezeno domů s rýmičkou nebo teplotkou. A to jim na pokojích topím. Nejsou zvyklí být venku, dopo tráví ve škole, odpo doma u počítače a tady jsou na vzduchu skoro cemlý den, nedodržují odpolední klid... A neumí chodit, z Purkarce nahoru šli skoro dvě hodiny, já byl pak v kuchyni po večeři s úklidem do desíti...
Navíc nežerou, odhadnout kolik čeho uvařit je strašné, ty jejich pidiporce...
Ivča si byla zanakupovat minulý týden, potřebovala nějaké haříky, tak vyrazila do obchodů. Já se ve tuto středu zastavil v jednom obchodě na náměstí a taky oživil svůj kalhotový šatník.
Začala sekací sezóna, chlapi sekali Novou Ves, je tam prý nějaká svatba, ať je tam ukliteno. A Jirka pak přišel s tím, že traktor nějak divně hučí. Navíc, že jeden nůž je těsně před smrtí, že by se bál s tím sekat, ať se neurve. Sundal tedy z každé hřídele jeden nůž, sekal jsem jen jednoduchýma, trochu jsme popotáhli za řemen a hučení jakž takž přestalo. Louka je posekaná a teď už jen čekáme na nové, tříramenné nože. Mají být výrazně lepší a výkonnější, než ty čtyřramenné, které jsem měl doteď a ze kterých jsme udělali dvouramenné.
Čeká mě čištění hlavy, dneska po večeři vyrážím směr Ostrava, kde už je Honza a já nabírám Matěje. V pondělí a úterý děláme v Beskydech outdoorový kurs pro jednu firmu a při té příležitosti navštívíme kamarády a hlavně rodiče. Vařit bude Ivča, jestli to ještě umí Mrkající

Novinka v kuchyni

9. května 2016 v 6:39 | Marcel
Kuchyň jsem si nejen na léto vytunil. Teď je hokejové mistrovství, za měsíc fotbal a v létě olympiáda. Proto jsem si nainstaloval do kuchyně televizi... Najednou mi v kuchyni hodně pomáhal i Honza...
V neděli jsem vyhasnul kotel a mám opět nová zjištění. Ruční ovládání podavače nelze aktivovat, když je voda v kotli nahřátá více, než na požadovanou teplotu. To je celkem v pohodě. Ale že jsou v kotli popraskané všechny šamotky v klidu není, bude holt reklamace...
Ivča zabodovala s Ájou. Kobylka má schgácená kopyta, musí mít speciální režim, nesmí tolik žrát zelenou trávu, včera byla nakovaná a do toho ji Ivča krmí nějakýma speciálníma vitamínama. Namíchala je s mrkví do korýtky a divila se, že to žere pomalu. Po několika minutách si všimla, že Ája má náhubek... Nasadila jí ho pžedtím právě proto, aby nežrala tolik čerstvé trávy...
V sobotu mě dostala učitelka, když se mě ptala: "Prosím Vás, pro případ úrazu nebo nějakého problému, telefon je kde?" Koukal jsem na ni hodně nepochopeně, chvíli bylo trapné ticho, pak se opravila, že nemá na mysli přístroj, ale telefonní číslo do nemocnice a na další důležitá místa...
Na závěr týdne tady byla skupina 35 mRakušanů, křesťanská skupinka, dostali jsme od nich i bibli. Byli hodní, pokorní, moc spokojení, jen z nich Zdenička byla na prášky, protože takový bordel na siciálkách prý dlouho neviděla.
Na závěr jedna nepochopitelná - Honza se snažil nastavit na televizi v kuchyni správný čas a volal mě, cvo to má znamenat. Koukal nevěřícně na obrazovku a v televizi, která se používala občas na apartmánu, bylo nastaveno datum mých narozenin, včetně roku narození. Nechápu, vždyť tu televizi jsme od někoho dostali...

Vzpomínka na dětství

3. května 2016 v 19:50 | Marcel
V pondělí se nahlásila hygiena na odběr vody, proto jsme ještě v neděli naleli, stejně jako každý rok, do studny savo. Více méně pro jistotu, aby se testy nemuseli opakovat. A asi jsem to trochu přepískli, protože všera jsem byl ve sprše a vybavila se mi návštěva bazénu v Ostravě na Čapkárně. Taky jsem všude cítil z vody ten chlór...
Ne, voda je v pohodě, každý rok jde trochu cítit v období kontroly, jen mne ta vzpomínka pobavila.
Dvoukolák jsem dneska vyzkoušel a je super!!! Konečně vyřešeno vše okolo zboží, teda pokuid to nebude jako dneska s makrem, kdy mi řidič, než jsem dorazil k autu, vše naložil v bednách na rudlíka a dovezl až ke skládku... To jsou služby.
U jízdárny se ve velkém stříká, půjčil jsem větší kompresor a chlapi stříkají pražce. Vypadají krásně, už jsou hotovy tři čtvrtiny.
Právě volal Honza, v neděli odpo jde na užší kolo castingu české verze Kdo přežije. Má si vzít župan a plavky na focení a tužku. Dobrá kombinace... Ale o víkendu přijede, tak ho aspoň na dva dny zase uvidíme. Matěj měl rýmičku, ale už se z ní snad vysekal. A Ivča si užívá někde na manikůře. Netušil jsem, že to může být tak dlouhé. Jela po čtvrté odpo, je osm a pořád nikde nic...

Máme dvoukolák

2. května 2016 v 22:23 | Marcel
Protože na dvůr nemůžou zajíždět auta se zásobováním, potřebovali jsme vyřešit převoz zboží od vrat do skladu. Ideálně jsem sháněl dvoukolák, starý, klasický, široký, s velkými koly. Náš čeledín Láďa pochopil napotřetí, že jsem právě takový u něj jednou viděl. Přes internet byl nejbližší za slušnou cenu v Novém Jičíně. Bez dopravy. Spolu jsme k němu zajeli, naložili, přivezli... Dneska jsem koupil nové duše a pláště na kola, ty staré pamatovaly ještě minulý režim, minimálně. Potřeboval jsem udělat, alespoň provizornně, podlážku vozíku. Po prohlídce, co vše na statku skladujeme, jsem našel čtyři kousky plovoucí podlahy, které zbyly z obýváku. Tři byly délkově v poho, čtvrtý kus o 10 čísel kratší. To se ale tady ztratí. Za nápad jsem se pochválil, Ivča podotkla, že měla pravdu s tím, ať to nevyhazuju, že to můžeme použít. Ano, tohle jsme použili, ale spousta dalších a větších věcí je uložena navěky... Na půdách...
Nasadil jsem nové duše a pláště, trochu to bolelo a trvalo, výrobci snad šetří na materiálu a dělají to o kousíček menší, abych to nemohl nasadit v pohodě. Ve dvou jsme vše zprovoznili a zítra se zboží poveze!!!
Musíme už jen dokoupit a dodělat manťáky na boky Mrkající

Žárovka vyhodila kotel

2. května 2016 v 11:46 | Marcel
Dva dny jsme byli bez internetu a bylo to celkem příjemné. Jedno pozitivum navíc to mělo, Ivča zjistila výhody chytrého telefonu s okamžitým přístupem na web.
V noci z pátku na sobotu jsem se vzbudil ve čtyři ráno, Ivča si četla a svítila v obýváku. Nespala, proto jsem se jen otočil zpět do postele, když tu slyším" "Nesvítí část světel, vypadl nějaký jistič." Říkám si, že to vyřeším v klidu ráno, ale sotva ulehnu blerskne mi hlavou, že on nemusí jít ani kotel. Oblíkl jsem se a šel k venbkovním budkám - jedna část statku byla vyhozená, kotel samozřejmě opět vyhasl. Rozdělal jsem ho, počka, až bude úplně rozhořený a v pět ráno ulehl. Ale co asi tak byl za spánek, celý den jsem byl jak pytlem praštěný. Venku krásně a já se musel dospat. Ráno jsem se dozvěděl, že hostům na apartmánu praskla žárovka a ta vyhodila polovinu statku...
Víkend jinak v poho, byli tady cyklisti na polopenzi a končili v neděli snídaní. Ivča byla v sobotu na nějakém koňském semináři a neděle už nebyla tak slunečná, udělali jsme si pohodu, filmíky, knížka. A já si připravoval jídelníčky a objednávky, další skupinka najede ve čtvrtek.
Dneska ráno jsem vyrazil na rychlé kolečko do Budějovic. Cílů bylo několik - reklamace bot, nákup¨v Bauhausu a sehnání duše a plášťů na dvoukolák. Tedn jsme dostali ods Ládi Baslouna, že ho nepoužívá. Vše jsem sehnal, navíc jsem ještě vypůjčil velký kompresor, abychom mohli nastříkat konečně pražce okolo jízdárny. A já jdu udělat vnitřek vozíku, ať konečně můžeme vozit nákupy od brány ve vozíku a ne nosit v rukách...