Leden 2016

Práce s tatíkem

27. ledna 2016 v 8:39 | Marcel
V sobotu večer přijel na pár dní tatík, strávil fantastický běžkařský týden na Kvildě. V neděli si ještě lízal rány, pak už jsme se vrhli na drobné práce. Dělali jsme rámečky do úlů, dneska asi doděláme poslední dvacítku a bude vystaráno. Včera jsme se vrhli na opravu domácího záchodu. Demontovali jsme ho, koupil jsem nové trubky na odpad, navrtali nové kotvící díry, tatík rozdělal cement a usadili jsme mísu znova. Ještě zasilikonovat sice už zalepené spoje a nechat pár dní vytvrdnout cement. Teď je tatík u druhého záchodu, ten ale snad bude stačit jen dotáhnout.
Kotel, kotel, kotel. Zlobí a nikdo neví proč. Teď pro změnu čoudí skrz podavač a zásobník do kotelny, včera bylo totálně zadýmeno a ještě dneska jde cítit kysličník uhelnatý. Dneska by mi měli volat jejich názor, co se děje. Komín je čistý, ani v trubkách jsem žádnou usazeninu nenašel. Nic nemůže být úplně jednoduché...

Sýry

25. ledna 2016 v 7:13 | Marcel
Víkend jsme oproti plánům strávili pro změnu opět na statku. Byl hodně čtecí, Ivča si půjčila další knížky od Vondrušky a já dostal dvě knihy k narozeninám. Jedna padla hned, můj oblíbený autor je Jiřín Hájíček a jeho romány z jižních Čech, druhá - Šumava tajemná, je rozečtěná.
ve čtvrtek jsem se vrhnul na výrobu prvních sýrů. Už jsou nasolené, otáčím pravidelně, tvar mají pěkný, jen ty podmínky ke zrání mě trápí. Vlhkost je v pohodě, jen ta teplota... Dneska ochutnáme první čerstvé sýry, které nepotřebují zrát dlouho, polotvrdé budou k jídlu tak na konci března. Za chvilku jedeme pro další mléko a budu zkoušet jogurt, tvaroh a tvarohové sýry.
Ještě v sobotu mohutně chumelilo, ale večer byly teploty okolo nuly a celou neděli už leze sníh dolů. Tatíkovi skvěle vyšel týden na horách, napadlo jim, mrzlo, fantastické běžky a po odjezdu obleva. Příroda se s námi nemazlí, ty výkyvy jsou strašné. Alspoň přibude trocha spodní vody.
Kotel už se uklidnil, asi opravdu nasával falešný vzduch a díky napůl zanesené trubce do komína dýmil dovnitř. Pořád něco... Auto už taky jezdí v pohodě, prostě jsme si konec minulého týdne pěkně vyžrali...

Cesta do Jeseníků

22. ledna 2016 v 21:29 | Marcel
Cestu na noc jsme odpískali kvůli vysokému mrazu, který měl v noci být. A byl, v 6 ráno -18°C... Kdyby se něco stalo a byli tady na to jen Zdena s Láďou, nebyla by to ta správná kombinace. Vstal jsem o půl šesté, dobalil auto, doplnil uhlí, vynesl popel, Ivča dala koním seno a já prosekal tlustou vrstvu ledu ve vanách a dolel vodu. Před sedmou odjezd s tím, že na Ramzové v Jeseníkách budeme před polednem. Leda že by. Před Veselím, po 20 kilometrech, začalo auto škytat a ve Veselí chcíplo definitivně. Konzultace s automechanikem vyvodila závěr zamrzlá nafta a s ní nějaký filtr. Dolili jsme aditivum, dotankovali, čekali, slunili v -18°C a ... Nic. Přískokem vpřed po dvou až sto metrech po Veselí od benzinky k benzince, protože sousloví "koupili jsme aditivum" nebylo jen tak. Na první benzince měli naftu s přidaným aditivem, ale aditivum samotné ne. Takže jsme museli na druhou stranu Veselí, až je dlouhé jako tři svině... Většinu sjem šel pěšky, autu jsem už nějak nevěřil. Pak dojet asi půl kilometr zpět dotankovat, protože na té druhé měli zase jen obyčejnou naftu... To jsme vše stihli od půl osmé do desíti, pak jsme skončili v jednom servisu, kde se nám rafinka zahřívala. Tři hodiny čekání v hospodě, o půl druhé bylo rozmrzlo a padlo rozhodnutí nejet skrz celou republiku, protože se to může zopakovat. Jsme doma, teď nám volali kamarádi z hor, připili jsme si na můj krásný narozeninový den... Ale když se nestalo nic horšího...

Láďa nám zamrznul...

19. ledna 2016 v 10:14 | Marcel
Čelwdín Láďa dojíždí každé ráno na svém motokole. Ivča jela kolem osmi do Budějovic a od auta se vrátila s tím, že Láďa je úplně zmrzlý a není schopen nic dělat. Skoror jsme ho od motokola museli odsekat, v osm hodin bylo -17°C. Posadil jsem ho k nám domů, uvařil kotel čaje a šel dát koním seno i vodu. Člověk se i v tom mrazu prací krásně zahřeje. Pak ještě kotelna, vynést popel, doplnit uhlí a můžu se jít nasnídat a dát si druhý litr čaje.
Obloha je vymetená, sluníčko vycházelo nad bílý obzor a my konečně nafotili náš fantastický strom v zimě. Letních fotek máme kupici, zimní žádnou.
O víkendu jsem nebyl doma a v neděli mi volal Matěj, že v kotelně bylo strašně zakouřeno, že vyvětral a kotel hoří. Vůbec nevím, co se stalo, kouř ze spalování nešel do komína, ale do kotelny. Asi nám na komín sedl orel...

po víkendovém kursu

18. ledna 2016 v 16:37 | Marcel
Byl jsem o víkendu na Vysočině a účastnil se dvoudenního kursu výroby sýrů. Měl bych umět vyrobit téměř jakýkoliv sýr, záleží jen jaké si nakoupím doplňky - hlavně tedy bakterie. To není žádná úplně levná záležitost, pár jsem si jich přivezla budu tedy zkoušet. Nicméně pocity z kursu jsou velmi rozpoiruplné. Na jednu stranu nám pan Rys ukázal vše potřebné a já si zapisoval jako drak, na druhou stranu nám ale nedal ochutnat své vlastní osobou neustíle vychvalované sýry (ty si pochválil vždy když pohanil sýry z obchodů), nic jsme si nevyzkoušeli, jen se dívali a psali. Ptát jsme se logicky mohli jen na věci aktuální, ke všemu dalšímu že dojde. Ani to se úplně nepovedlo. Navíc se hrozně rád poslouchal a odbíhal k věcem naprsto podružným... V sobotu bylo zrána v místnosti dost chladno a jak se topení rozběhlo, bylo tam vedro k nevydržení. V neděli už do facto topení nemělo cenu rozbíhat, vždyť jsme tam byli jen od devíti do dvou...
No nic, uvidíme, jak se mi povede., Vlastní kozí mlíko budeme mít až v létě, teď ale zkusíme koupit od kamarádů z kravína aspoň to kravské.
Velmi mne pobavil kuchař v místní pizzerii. Dal jsem si špagety a byly polámané na malé kousky. Když jsem to vzkázal po servírce kuchaři, přišla zpět s odpovědí, že si dělají domácí špagety a ty že se vždycky při vaření polámou, že je to normální. Asi divné těsto...

Víkendový kursík

15. ledna 2016 v 11:09 | Marcel
Čekají mě dva věřím krásné a přínosné víkendy. Dneska večer odjíždím směr Pacov, kde o víkendu absolvuji kurs výroby sýrů. Vůbec nevím, jaký bude výsledek, asi sýr, ale jsem pln očekávání a těším se. V pondělí pak popíšu.
Příští víkend pak jedeme s Ivčou až do dalekých Jeseníků (od Ostraváka to zní absurdně, ale je to v současnosti tak), kde se potkáme s kamarády a snad i zalyžujeme.
Od středy nám doma po měsíci zase doma funguje tiskárna. Přišla nám strašná spousta přihlášek na tábory a Ivča tiskne tak vehementně, že dochází papír... Cestou na sýry ho koupím...
Včera jsem po delší době dělal jehněčí kýtu. Chuťově dobré, ale ani pět hodin pečení a záverečný gril nedaly masu tu správnou měkkost. Včera jsem ještě dopekl, dneska kýtu doobral a uděláme si rizoto.. Tak uvidíme.

Nový telefon

14. ledna 2016 v 17:35 | Marcel
Po nekolika letech jsem si opatřil nový telefon. Poprvé jsem za telefon platil, v minulusti jsem dostával nové telefony vždy v rámci protelefonovaných paušálů. Protože můj starý mobil byl fakt jen k telefonování a posílání mss, pokus o jakoukoliv jinou funkci byl ukončen buď okmažitým kleknutím funkce nebo naopak sáhodlouhým čekáním na odezvu. Vím, že telefony jsou prioritně k telefonování, ale když můžou mít i jiné prospěšné funkce... V neděli jsem viděl a prohlédl jeden ze zátěžových telefonů s odolností proti pádu, prachu, vodě a podobně. Vzhlůedem k tomu, kde se pohybuju a jak, je tohle pro mě logické volba. Po konzultacích s kamarády a Honzíkem jsem jej objednal a včera vyzvedl. Vše v pohodě do chvíle, kdy mi v O2 oznámili, že mi sim kartu sice oříznou, ale že můj starý telefon není kompatibilní s mašinkou na kopírování kontaktů z jednoho přístroje do druhého. Nahrál jsem si tedy kontakty z karty do telefonu a ouha, telefon nemá funkci výběru zobrazení kontaktů buť z telefonu nebo karty. Nu což, některé kontakty byly dvakrát až šestkrát, začal jsem mazat. Tím jsem vyčistil simku. Porovnal jsem poctivě kontakty v obou telefonech, popsal tři papíry A4 kontaky, které mi v novém chybí (169 kousků) a vložil prázdnou simku do starého telefonu. Vybral jsem kontakty a importoval na kartu. V mezičase jsem si udělal čaj, naštípal třísky do kamena a donesl dříví. Přendal jsem simku do nového stroje a hups, kontakty se mi zobrazily opět 2x - na kartě i v telefonu. Poslední promazání a je hotovo. Honza mi včera přetáhl data z paměťové karty a já si přiřadil oblíbená zvonění vybraným lidem, nastavil pěknou tapetu a po třech hodinách hraní si je moje nová hračka k použití... A pro ty, kdo by chtěli vědět zančku, Evolveo q6.
Dopo bylo krásně, Honzovi jsem zadal úkoly k přípravě oběda a šel jsem ven. Dodělal jsem polici v boxech u koní, rozebral skládací šoupací dveře (které nám stály v dílně 5 let) a udělal z nich další dvě police, po obědě jsem se vrhl na poslední úkol zadaný na dnešek. Do bývalého průchodu ze skládku do kotelny, nyní zahrazeného, pověsit kola. Držáky mám, navrtám je do stropu a je hotovo. Ale ouha, pokud se může něco posrat. posere se to. V oblouku jsem se navrtal buď do omítky, která nic neudrží, nebo do kamene, do kterého se zase nenavrtám... Druhou variantou bylo zavěsit do oblouku trámek a držíky přidělat na něj. Vyšel trochu našikmo, ale nabil jsem ho tam na dva výstupky, bez sekání do zdi, přidělal první kolo, druhé, třetí stojan, pověsil třetíkolo a... Všechno spadlo. V klidu jsem kola opřel na původní místa, posbíral nářadí, uklidil do dílny a šel domů na čajíček. Delší trámek nemám a nic jiného mne nenapadá. Tudíž dnešní práce skončila a nemůžu říct, že úspěchem. Zítra projdu půdy a uvidím, trámek bude potřeba do stěn trochu zasekat, ale musí být mohutnější, ať do něj můžu držáky našroubovat.
Honzovi se taky povedl fatálek. Jel dneska do Prahy, večer má trénink a v sobotu a v neděli zápasy. Odvezl jsem ho do Chlumce na bus a za necelou hodinku mi volá z Budějovic. Měl objednaný student agency a hups, zjistil, že ho má na správný čas, ale špatný směr, rezervaci měl na Praha - Budějovice. Naštěstí vše stihl stornovat a jede vlakem...

Ze dvou bude snad jedna

13. ledna 2016 v 8:40 | Marcel
Vloni v průběhu léta nám jedna myčka myla špatně horní patra, skleničky a příbory. A to přesto, že jsem pravidelně čistil mycí ramena. Vím, že tento typ myčky vyhrál evropskou soutěž úsporného mytí, dokáže sadu nádobí umýt se šesti litry vody. Ale jakmile se do ramen dostane nečistota, je to v háji. Ramena ztrácí svou účinnost a tím pádem myčka nemyje jak by měla. Na konci sezóny začala novější myčka hned po zapnutí ukazovat jednu číselnou chybu a já myslel, že když je to u startu, je to chyba napouštění vody. Vyčistil jsem co se dalo, ale nic. Včera přijel opravář. Hrabal se v myčkách ja se dalo, chvílemi hrál na čudlíky jako na klavír a displej mu ukazoval různé kódy, kterým jsem neměl šanci rozumět... Po dvou hodinách si nás zavolal a ... Starší myčka, která špatně myla vršek má sežranou izolaci na 80% drátů. Myšičkám přestal chutrnat polystyrén a vrhly se na izolaci vodičů. Tím pádem špatně fungovalo přepínání dolního a hroního patra na mytí. Novější myčka, u které jsem si myslel na drobnější závadu, má špatný panel msiloové elektroniky, což teda nevím co je, ale je to blbě. Provizorně myje s malým fíglem. Myčku naplnit, zapnout, po dvou minutách otevřít a zavřít dveře, tím se ošulí nějaké čidlo a myčka nádobí umyje. Nicméně výásledná domluva je, že jakmile se trochu oteplí zavoláme si a přivezeme mu obě myčky do dílny a opravář udělá ze dvou myček jednu dobrou. Dobrou do chvíle, než ji sežerou myši... A budeme muset koupit ještě jednu další myčku... Ony ty myčky mají stejně slušně odslouženo, obě mají mnoho let a v kuchyni jedou čtyři roky plného probozu, což by se vyrovnalo minimálně dvojnásobku provozu domácího...

Spanilá jízda městem

12. ledna 2016 v 22:43 | Marcel
Na dnešek jsme s Honzou měli naplánovanou cestu na masáže. A abychom nejeli jen tam a zpět, udělali jsme si itinerář. Nevěřím, že bych tohle stihl s jakoukoli manželkou. Koupili jsme Ládíkovi zateplené gumáky, teplé ponožky a reflexní vestu na jeho cesty cesty k nám a domů na motokole. Pak Honza vrátil starý pas, protože včera si vyzvedl svůj nový. Ten si vyřizoval před rokem a nějak pozapomněl, že ho má asi hotový. Ale byl tam. Zkusil jsem první pokus na vyzvednutí svého nového telefonu, který jsem si objednal, ale ještě tam nebyl. Mimochodem to bude první telefon, za který budu něco platit, vždycky to byly mobily za věrnost... Koupili jsme Ivči vinné kvasinky, dělá druhou várku šípkového vína. Klidná půlhodina na masážním stole byla příjemnou přestávkou. Cestou domů jsme byli v Globusu, protože potřebuju náhradní klíče k pokojům - neměli je a budou do konce týdne, další zastávka byla v tiskárně na Hluboké zjistit cenu tisku banneru pro Honzův florbal, rychlý průlet poštou s posláním dopisů, nákup potravin na promyšlený jídelníček domů a těsně před příjezdem ještě taky koupě další krabky cigár Ivči, její sms nás dostihla bohužel včas.
Doma jsme si udělali krásný oběd a večer dali sportík. A to jsme do Budějovic vyjeli v deset hodin, mezi půl dvanáctou a půl jednou byli na stole, domů jsme se vrátili těsně po druhé. Pěkný výkon, ne?

Zimní včelaření

8. ledna 2016 v 17:50 | Marcel
Tak jsem se dočetl, co je to měl a jak ji sbírat. Je to vlastně to, co spadne z rámečků při zimním spaánku, řečeno jednoduše. To se musí sebrat a dát na vyšetření.
Do jara musím vyrobit 100 rámečků, po dnešku mám první tři :-). První rámečky jsem vyráběl někdy v květnu a fakt jsem si nepamatovat celý postup. Přítel Čipera mi poradil a já se dneska vrhnul na zkušební. Zjistil jsem, že potřebuju dovyrobit několik věcí, abych práci vylepšil a urychlil:
dva druhy kratších hřebíčků, jedny na sbíjení rámčků, druhé na uchycení drátků
šablonu na jednoduché vrtání dírek pro drátky
šablonu na délku drátku do každého rámečku
Pak samozřejmě několik součástek dokoupit, ale to už minimum. Dost mne vystrašilo, že sám dělám kompletní rámeček okolo 10 - 12 minut, to není úplně krátká doba. Buď si musím dát týdenní normu, nebo dělat v každé volné chvíli. Když tomu budu věnovat hodinu denně, musím to stihnout. Ale teda nic moc, myslel jsem si, že to zvládnu rychleji. A myslím si, že díky šablonkám a kratším hřebíčkům čas nijak dramaticky nezkrátím. A to ještě musím někde sehnat trafíčko, abych na drátky natavil voskové pláty...
No, toť vše, vzhůru do víkendu. Zítra přijedou kluci, v neděli odvážíme kobylku Anynku na odstavení od matky a bude tady zase pondělí. Ale pro nás je rozdíl vlastně jen v tom, že v neděli nechodí Láďa čistit výběhy a o víkendu jsou tady občas kluci Mrkající.

Pan Baloun nám někam spadl....

8. ledna 2016 v 9:33 | Marcel
S témhle pro mne včera odpoledne přiběhla malá Marcelka z jezdeckého kroužku. Protože Láďa otloukla omítku ve skládku, aby se tam udělala sedlovna a stál vedle regálů na štaflích vyběhl jsem ven a před očima jsem měl obraz Ládi polámaného pod regálem a mou cestu do budějovické nemocnice. Vybíhám ven, v dílně nikdo a Ivča jde v klidu od koní a ukazuje mi, že mám jít k boxům. Kouknu tam a Láďa dává vesele seno koním... Nechápu!!! Vzápětí se mi dostává vysvětlení, že Láďa vlezl mezi balíky sena s tím, že již částečně naporcovaný balík sena převrátí sám. Díra byla malá a Ládík se z ním dlouho nemohl sám dostat. Než jsem přiběhl vylezl ven. Ufff, to jsem si oddechl.
Myslel jsem si, že v lednu bude totální okurkovka a do deníčku nebude co psát. Ejhle, je osmého a já mám sedmý příspěvek...
Dneska mi Zdenička přinesla vzkaz od přítele včelaře, že mám z každého úlo sesypat měl a 6. února ji přinést na schůzi. Kdybych tak věděl, co to měl je a jak ji sesypat... Nejdříve něco vygůglím a pak ještě příteli zavolám...

Zase "to Samo"?

7. ledna 2016 v 13:02 | Marcel
Včera jsem si byl zanakupovat a objet několik dalších řemeslníků. Dal jsem do opravy naše staré pendlovky, nechal jsem si na rondony a zástěry vyšít jméno, koupil jsem si monterky, stropní držáky na kola, Ivči zubní kartáček... Oprava hodin bude drahgá, odhad okolo tisícovky, naopak vyšít jméno na rodnon je za 50 Kč na jednu výšivku, super. Nicméně jsem v Budějovicích strávil čtyři hodiny, což nnení tak málo. Ale šlo to ráz na ráz, žádné velké zdržování.
Dneska dopo jsme s Jirkou trávili v dílně a drobnými opravami na pokojích. Pověsil jsem si v dílně další polici, další krabici rozřídil a uklidil a pak jsem si všiml. V nově připevněné vrtačce ve stojanu je zlomený vrták!!! Do prkýnka, kdo to mohl udělat. Jirka by se přiznal, já to neudělal, Ivča tam nechodí a nikdo jiný tady nebyl. Fakt nechápu, jak se tohle mohlo stát. Leda že by se to udělalo Samo (zase to odnese náš Samíček).
Venku pomalu taje sníh, ještě je kolem nuly, ale už je to zase nodvratně pryč. Dokonce už vypnu i velký kotel a přestanu temperovat. Denně i při 50% výkonu a nejnižsším teplotám protopíme cce 8 - 10 kbelíků uhlí. Pošetříme na březen na zabijačku a další víkendy, kdy ještě bude potřeba topit.

Silvestrovská stopa

6. ledna 2016 v 8:55 | Marcel
I letos se na poslední den v roce v deset dopoledne vydali lidi z Olešníku, Chlumce i Nové Vsi k nám na Výštici. Opět se sešlo cca 170 - 200 lidí ochutnat náš svařák, čaj, bramboračku, klobásy a párky, k mání byly i dříteňské koláčky. Den předem jsem udělal dva největší hrnce polívky a od rána vařil svařák a čaj. Množství čaje nedokážu odhadnout, pořád dokola ho vařila Zdenička. Svařáku ale bylo 70 litrů, po dvaceti kilech klobás a párků, 250 koláčků. Byla viděna i paní, která si do přineseného pytlíku naskládala 7 - 8 koláčků a schovala do tašky na domů... Kdybych ji viděl já, asi bych nebyl úplně slušný. Stejně tak k lidem, kteří kelímky od pití nacpali při odchodu mezi dříví, do plotu u popelnic, vyhodili na cestě... Ztrácím chuť pro takové lidi cokoliv pořádat. K tomu jsme měli otevřenou hospůdku, vypilo se asi 120 piv a všechna kořalka, kterou jsme měli. Honzík dokonce prodal pár panáků vlastnoručně vyrábeného vaječňáku, vždy po varování, že je to nás domácí, nijak tepelně upravený. Podruhé byla pivní štafeta sedmi statečných a my letos měli v předvečer kvalifikační trénink, proto jsme mohli postavit silnou štafetu. A vyplatilo se, protože jsme porazili naše loňské pokořitele z Chlumce a vyhráli jsme. Jejich rekord 55,4 vt. jsme nepřekonali, dostali jsme se těsně po 59 vteřin a o vteřinu vyhráli. Pili jsme ve složení já, Zdena, Irenka, Ivča, Hasič, Honzík a protože jsme neměli sedmého, opět já Mrkající. A nebyla to žádná sranda, byl jsem zabublinkovaný ještě dlouho.
Ivča si s holkama nebo s našimi kamarády vyjela na koních, večer silvestrovský byl příjemný, jak jsem už psal a vše jsme krásně stylově zakončili novoročním vařením. Od Pepči s Marťou jsme dostali kotlík s trojnožkou a v první den roku jsme ho pokřtili čočkovkou na ohništi. Střídali jsme se v přikládání a míchání a všichni strávníci si pak pochutnali.
V sobotu po obědě odjel Hasič a my máme do poloviny března volno bez hostů... čekají nás papírové práce, teším se najěké to dříví z lesa, dodělání dílny a holkám nové sedlovny, obejdu všechny pokoje. No, ani se nanadějeme a zabijačka bude tady...

Klíče

5. ledna 2016 v 16:13 | Marcel
Nějak se mi to na věšáku klíčů rozmnožilo. I dal jsem se na nelehký úkol, a to identifikovat neoznačené klíče. Teple jsem se oblékl, vzal krabici s neznámými klíčemi a vyrazil na procházku po dveřích. Titěrná práce měla malý úspěch, udal jsem pouze 3 klíče z patnácti, vyměnil jednu fabku, abychom měli i rezervní jeden klíč a objevil, že nám na apartmánech chybí klíček k jednomu pokoji a k záchodu. Zajímalo by mne, kdo si ke klíči od pokoje přibalil na cestu domů i klíč k toaletě... Nicméně mám před další sezónou seznam klíčů, které je potřeba dokoupit nebo dodělat rezervy. A taky jsem zjistil, že jeden druh klíčů, takových těch větších, starších, ne fabky, mají tvary čísel a podle toho se dají dokoupit. Nu, člověk se pořád učí.
Vypadá to, že úterým a středou definitivně končí zima, včera napadaný sníh dneska jde pomalu dolů a jestli bude dodržena předpověď o plus pěti na zítřek... Zase si nezabruslím na rybníku, a to už to vypadalo velmi slibně.
S Ivčou teď hrajeme nepříjemný tenis s firmou dodávající tonery. Někdy v září mi volali, jestli máme zájem o jejich tonery. Řekl jsem že teď ne, možná koncem roku, ale to se ještě uvidí. Začátkem prosince došel nečekaný balík s tonery za 12 tisíc, který jsem obratem poslal zpět s nepoužitými náplněmi tiskáren a vysvětlujícícm dopisem a dodavatel po nás chce vše zaplatit. Nepřál bych nikomu zažít Ivčin telefonát s nimi, zavírali jsme se s Jirkjou do vedlejšího pokoje. Oni prostě nerespektují obchodní zákoník o možném vrácení zboží v neporušeném obalu. Bude to mít ještě asi zajímavou dohru.
Láďa dneska začal otloukat zdi v nové sedlovně, Jirka obešel všechny pokoje a sepisoval větší závady, drobné rovnou opravoval. Holt další sezóna de facto začala...

Sváteční potkávání se

5. ledna 2016 v 8:18 | Marcel
Mezi vánocemi a novým rokem to pro nás bylo o potkávání se se spoustou lidí. Hned na první svátek přijeli Tajáci a strávili jsme spolu příjemný podvečer. Den nato zavítala Miluška s Hankou a malým Větrníkem, 27. dorazili překvapivě naši a zdrželi se do třicátého. 28. večer přijel Karlík a byl tady až do nového roku, stejně jako Honza s Irenkou a Ančou, Hasič a Vendulka, maminka Tajáka. Příjemně struktutorvaná skupinka, kdy se každý šel někdy projít, někdy se natáhnout, popovídali jsme a zahráli pár her.
29. jsme se s Karlíkem a našima šli projít. Honza vymyslel podívat se konečně na feratu nataženou nad Lužnicí u Bechyně a já k tomu dodal Židovu strouhu, krásný kaňon na přítoku Lužnice v těsném sousedství. Židovku jsme šli i s našima a byla strašná srnada pomáhat mamči při překonávání brodů v údolí. A těch brodů bylo jedenáct, některé ne úplně snadné. Naštěstí nebylo moc vody a všichni jsme prošli suchou nohou.
Mamča s tatíkem pak šli do Bechyně a my tři s Karlíkem na feratu. Hned napodruhé jsme ji našli a po oblečení sedáků klesali asi 40 metrů po žebříku a kramlích k řece. Už ty kramnle místy nabité ve skále trochu do vývrtky byly znamením. Po pravdě mi Karlík dva dny předem říkal, že pokud je tam značení obtížnosti D/E, nebude to žádná sranda. Ale přece zajištěná cesta nad Lužnicí nebude nic těžkého, ne? Leda že by jo. Nástup byl zajímavý, na dlouhou nohu a šlo se traverzem asi půl metru až metr nad vodou. Člověk ale musel většinou lézt v záklonu, nohy byly několik desítek čísel za úrovní jistícího lana. Bylo to hodně náročné a člověk musel navíc kalkulovat s vlastními silami, protože stejnou cestou se muselo jít zpět. Karlík skončil po první třetině. V polovině byl krásný mostík z ocelových a při nástupu na něj měl paradoxně největší problémy Honza. Já skončil kus za mostem, ve dvou třetinách cesty ve chvíli, kdy jsem pustil dopředu Honzu a viděl, že záklon v převislé ferátě je už opravdu hodně moc veliký. I tak jsem měl co dělat s návratem a byl jsem úplně vyšťavený. Honza feratu dolezl, nedal jen poslední asi desetimetrové převislé stoupání ke zvonečku. Po hodině a kousku jsme byli zpátky nahoře nad žebříkama na sluníčku a byli rádi, že můžeme svěsit ruce podél těla... Pivko a oběd v Bechyni byly pak zasloužené. Nicméně jsme tam po horolezecku pověsili pytel a musíme ho jít sundat. Natrénujeme a vrátíme se. Jen si říkám, třikrát jsem byl v Himalájích, mám za sebou tři výstupy nad pět tisíc a jeden nad šest a nedám feratu u Bechyně... Usmívající se

Vánoce...

4. ledna 2016 v 14:38 | Marcel
Tak nás letos nikoho vánoce nějak moc nechytly. Ani dárky mne nebavilo nakupovat, ale to není jenm o letošku. Hlavní ale byly čtyři body, které se vánočně vůbec nepovedly:
1. Ivča slibovala výrobu adventního věnce, neudělala ho a koupila asi 22. prosince pletený proutěný, dovnitř kterého postavila čtyři velké svíce.
2. Cukroví nebylo. Tedy kromě toho, co sem tam někdo dovezl. To by nebylo tak špatné, ale nebyly rumové kuličky!!!! To bylo hodně špatné.
3. Stromečerk byl krásný, ale malinkatý. Ano, kupoval jsem ho já a chtěli jsme stromek živý, v květináči. Vzal jsem nejvetší jedličku, ale i ta měla hodně pod metr výšky. Ale co je malé, to je milé, stál na stoliče a pod něj se vešly hromady dárků Mrkající
4. Necelé tři týdny před vánocemi jsme si koupili kapra na výlovu o rybník níže pod námi. Nechtělo se mi ryby zabíjet a Ivču napadlo pustit je do našeho menšího jezírka pod výběhama. V předvečer vánoc jsme s Pepčou a Honzou šli pro kapry a štiku a .... Niíc.... Prý se můžou kapři zarýt až 30 čísel do bahna, ale tohle dno bylo tak tvrdé, ža ani vidlemi jsme do něj moc píchat. Spíše to varianta číslo dvě - vydra si na našich kaprech a štice pochutnala. Svině jedna.
Štědrý den byl pak ozdoben již klasickým golfovým turnajem okolo statku, vítězem byl skoroprofík Honza, Pepča a Matěj se rvali o druhé místo, já vyhrál ránu umístěnou nejblíže oknu. Při odpálení od lesa ke zdi sociálek jsem míček poslal asi dvacet čísel vedle okna...
Večerní pohádka a hlavně Pelíšky již byly klasikou.

Předvánoční besídka

3. ledna 2016 v 14:16 | Marcel
Letos byla nejkomornější, bylo nás celkem 12. Nicméně jsme si užili, promítli jsme fotky z průběhu celého roku, něco málo z hor, ale protože jsme neměli pořádný daťák, fotky nestály za moc. Zdenička, Jirka a Láďa byli za hosty, jednou za rok se aspoň pořádně u nás pobavili. Zvlášť Zdenička se toho zhostila nadmíru, druhý den jsme dokonce na parkovišti našli její brýle Mrkající.
Druhým vánočním večírkem byla firemní akce mezi svátkama, 27. večer. Sjelo se tady patnáct makléřů a i když zpočátku nevypadal večírek nic moc, nakonec se rozjeli a dokázali prý pařit asi do tří. Bylo s podivem, že ráno dokázali opravdu vstát na půl devátou kie snídani, od půl desáté měli další akci na Hlubvoké. Když jsme zjistili, že tam jedou na určitou formu teambuldingu nabídli jsme, že jsme příště pro ně udělat něco podobného i sami.
Jediným negativem těchto akcí na statku je, že se prostě v jídelně netopí. Topím jen druhou větev, byt s apartmánama, kde hosté spí, ale v jídelně se topí v kamnech předem a plynovým Herkulem asi dvě hodiny předem. A v patnácti lidech se jídelna moc nevydýchá.
Před vánocemi jsem ještě vyměnil kamna, dali jsme tam s Jirkou ježka namísto klasiky. Podle mne topí lépe, Ivča je jiného názoru. Zkusíme ještě koupit zvláštní trubku na komínový odvod, která s vytápěním pomůže. Podle mne musí ježek topit jednozančně lépe.