Říjen 2015

Zvláštní, magické obkladačky. Je to o vztahu...

29. října 2015 v 21:53 | Marcel
Už ani nevím kdy to bylo, v těch našich úplných rekonstrukcích se chvílemi trochu ztrácím, ale v horizontu pěti let tady, v době krátké ale i strašně dlouhé na mě působí zvláštní věci.
Pominu li dnešní opravu mola, kdy jsem si připadal opět jako blbec. Na konci léta jsme v rámci nějaké aktivity byli na molu s Honzou a všiml jsem si, že tři prkna nejsou připevněna šrouby poté, kdy mi Matěj hlásil, že si všiml prken špatně přšroubovaných a opravil to. Prkna na mole se daly na jedné straně zvednout, chybělo tam asi dvanáct až patnáct šroubů. Mám dlouhý seznam věcí, které postupně z kuchyně dělám, strašně rád vedle vaření a dnes jsem se vydal na molo. Tam chyběly dva, číslem 2 šrouby!!! Vše bylo úplně v pohodě a já nevím proč...
Daleko zajímavější jsou ale obklady v kuchyni. Tady se právě časově neorientuju, ale asi tři a půl roku zpět jsme dělali novou kuchyň včetně obkladů na zdech a každý instruktor, který nám tady pomáhal, nebylo vás málo a díky za to, měl možnost si jakoukoli obkladačku vymalovat, ozdobit po svém. Na stěně u okýnka bylo namalováno asi deset obkladaček. Ze všech krásných motivů vydržely jen dva. Ke všem se na stěně chováme úplně stejně, nic nedrhneme, na sílu nečistíme. V kuchyni jsou jen dvě nabarvevené obkladačky, Matějova a Honzova...

Výroční víkend

29. října 2015 v 21:20 | Marcel
Ani jsem si to moc neuvědomoval, ale tento víkend, kdy tady bude navíc skoro padesát lidí brigádničit, bude pro mne velmi výroční. Na přelomu října a listopadu jsme se před pěti lety přestěhovali ze Zvole sem, na Výštici. Vyložili jsme první avii věcí, dali si na zahřátí panáka a svařák, protože se netopilo a šli plně oblečení spát... A začali bojovat v prvních měsících na novém místě náš, zatím, krásně vítězný boj. Tenkrát bez dříví, uhlí, s nadšením a plány... Na jednu stranu to je nedávno, 5 let zas tolik není, ale když se podíváme okolo sebe připadá nám, že jsme tady už tak dlouho... A tolik se toho tady změnilo. I díky všem našim blízkým, kteří nám pořád pomáhají i ve chvíli, kdy o tom třeba ani neví.
Včera mi můj kamarád Karlík poslal mail, kterým mne po dlouhé době fakt dostal:

Moji Kamarádi, jak víte dnes je ten slavný, pamatny den, kdy jsme společně před 4 roky vystoupili nejvýš v životě ( společně! samozřejmě, že Marcel byl o pár dnů později o pár metrů výš a to mu z celeho srdce přeji ) a tak jsem se rozhodl vás dnes vzít sebou na nejvyšší místo DOMA, kam se můžeme společně podivat.
Sedim na Poštovně u čaje, venku 0.5 st C a vítr 17m/s.
:) Píšu mail, oči jsou skleněný a tak dělám, že mám rýmu. To není jen kvůli vám.
Už to ukončím s vidinou, že se s Marcelem uvidím v pátek a s Yvettkou 17.11. na Rumunsku.

A v neděli to bude 4 roky od chvíle, kdy jsem si splnil jeden ze životních snů a ve vysokých horách došel na vrchol mých možností, užil jsem si ho a vrátil se zpět. Kumulace čísel je o tomto prodlouženém víkendů. Nemá to žádnou souvislost, ale přesto:

31.10. 2010 - Výštice
28.10. 2011 - Kala Pattar, 5.650 m.n.m.
1.11. 11 - Imja Tse, 6.189 m.n.m

Karlíku díky, opravdu jsi mne mailem i fotkou dostal...

Tak kočka žije

27. října 2015 v 7:52 | Marcel
Je to neuvěřitelné, ale kotě už běhá po bytě, samo vyleze na sedačku, ze sedačky na křeslo... Prostě okupuje byt a z nejhoršího je očividně venku. Velká šedá Mína mě prudí a spolu s koťaty strašně žerou, vypijou denně 1,5 litru mlíka a sežerou masovou konzervu. A furt by chtěly, ať už je to z domu. A to vypadá, že Mína je už zase plná dalších koťat. Pokud ano, proběhne s nimi rychlý proces...

Má kočka děvět životů?

26. října 2015 v 18:20 | Marcel
Krásný sobotní den plný babího léta jsme s Honzou využili k překrásnému cyklovýletu po okolí, ujeli jsme okolo 30 kiláčků a vše završili pivkem v Dřítni. Shodli jsme se, že doma by nám tak nechutnalo a kdo ví, možná bychom si ho vůbec nedali.
V sobotu po návratu Ivči ze závodů u nás byl přes noc náš pan doktor veterinář. Poseděli, popovídali jsme a Karel u nás přespal. Ráno vypustril z auta ven svou trpasličí přežranou trpaslici a ta byla celé dopo venku. Ve chvíli, kdy jsme vyšli ven se čoklice vrhla na nejbližší kotě a třetím pokusem jej zranila. Leželo na zemi, jen se trochu hýbalo a vypadalo to, že končí. Donutil jsem Karla, ať to vyřeší, odveze a prostě to buď ukončí nebo vyléčí. Dal si kotě do krabice s tím, že pokud bude v pořádku, večer nám ho doveze.
V neděli jsem se chystal na sekání louky u rybníka, ale odpo mrholilo, tak z toho sešlo. Večer sedím u počítače a venku slyším kroky. Karel přivezl kotě. No, není tak živé jako ostatní koťata, ale chodí. Teď převážně leží, máme ho doma v košíku a podstrojujeme mu mlíčkem a smetanou. Jen občas domů vnikne jeho šedá svině matka a mlíko mu vypije. Občas se ale kotě protáhne, projde okolo košíku a vrátí se zpátky. Asi ideální gaučová kočka... Ale uvidíme, jak je to s těmi mnoha životy kočky...
Dopo jsme s Jirkou opravovali palandu na sedmičce. Rok a půl palanda vydržela bez problémů a až pipiny ze třetího ročníku budějovické polytechnické ji při svých orgiích úplně rozložily. Hřebíky vytržené nebo zlomené, vázací matky zlomeneé. Dneska jsme na opravě strávili hodinu a půl a další hodina nás čeká zítra. Práce a materiál s cestou pro něj, bratru oprava za 1500 až 2000 korun. Vůbec nechápu, co tam ty prdelatky dělaly.
Odpo už došlo na sekání části louky, vzal jsem to mezi statkem a ohništěm, spodek není potřeba, škoda benzínu. A protože venku dost profukovalo, horký čaj byl vysvobozením.
Zítra najíždí holky a od čtvrtka lidi na brigádu. Vypadá to na historicky nejvyšší účast cca 46 lidí, naši instruktorři nemají lůžko a budou spát na sále... Protože se počty neustále mění, budu určovat množství surovin na jídla až na poslední chvíli...

Novinky v kuchyni

22. října 2015 v 17:24 | Marcel
nějak na nás po celé sezóně padla únava, tak odpočíváme a hledáme, odkud načerpat síly. Do toho Ivča každé odpoledne učí... Tak se ji snažím alespoň udělat dobře v žaludku. Z minulého týdne, kdy byla na koňském semináři, dovezla hromadu časopisů Horseman, který je z 90% o koních, ale i tak si tam člověk nekoňský něco najde. Je tam třeba rozhovor s chlapem, který shodou okolností pletl můj bič (jmenuje se Petr Hajzl a jak o sobě říká, je Hajzl s velkým H a proto nemůže dělat křivárny), spousta povídání o návratech k přírodě, o řemeslnících a o kuchyni Mrkající. V každém čísle je někoilik receptů "kovbojské" kochyně, tak od něděle zkouším novinky. A můžu jen doporučit, jsou to úžasné dobroty. Začali jsme kovbojskými fazolemi na whisky a pak jsem zkoušel cibulový koláč, celerovým salátem, lilkem zapečeným se špenátem a sýrem a dneska jsem zatím skončil bramborovým koláčem na parmazánu s tymiánem a rozmarýnem. Úžasné dobroty, nenáročné na suroviny a přípravu (jen nemám válení listového těsta), ale na zítřek jsem přece jen vytáhl z mrazáku flákotku. Máme tuhle stravu rádi, ale to masíčko občas musí být...
Včera jsem si dělal jídelníček na příští týden pro holky na jezdecký tábor a na brigádu a založil ho na zbytcích v mrazácích. Věřím, že se mi povede vytřískat maximum, ostatní pak budeme dojídat přes zimu.
Kotel zatím topí dobře, snad jsem to nezakřiknul. Jen čekám, až budou suché střechy. Pořád ještě trochu teče do holčičích sociálek a do naší koupelny. A s nynější mokrou střechou to řešit nejde. Nejvíce by pomohlo sluníčko, tak od zítřka...
A na jaře musí být v kuchyni i novinky fyzické. Určitě potřebujeme nový robot a možná i ponorný mixer. Robot je ale nevyhnutelný...

Sychravý podzim

21. října 2015 v 8:47 | Marcel
Nepočítaje Matějovu celkem bouřlivou oslavu jeho 25 narozenin, tak od pátku máme na statku klid. Ivča se vrátila z koňského semináře nadšená, na neděli přijel domů i Honza, aby překvapil Matěje na oslavě narozenin. Neděle byla trochu rozpačitá, Matěj odjel do školy a na brigádu, Honza v pondělí ráno do Prahy a my zase do pátku osaměli. V pondělí Ivča spojila obě části našeho stáda - Loran byl s Jolanou, Annynkou a Ájou, Indy pak s Wendulou, Jaminou a Medunkou. Jakmile se dostali na jednu pastvu, děly se věci. nejdříve cval po celé louce, přiblížení se a vykopávání zadními, Loran s Indym na zadních a dokazování si, kdo je tady pánem.... Zatím se obě čtveřice drží od sebe, seno i vodu dostávají odděleně, ale na jedné pastvině. Ivča to sleduje a snad by se do víkendu mohli dát dohromady. Snad jen Medunce a Annyce je to jedno, ta první je bezkonfliktní a druhá je malá a jen zvědavá.
Venku prší a my jdeme ven de facto jen kvůli koním a kotelně, jinak není důvod. Sychravého podzimu využíváme k vyřízení restů. Třídění fotek, přípravy výběru fotek, faktury, příprava propagace 2016... Jo, jo, jedna sezóna skončila a druhou je potřeba začít pochystávat.

Pekli jsme štrůdl

16. října 2015 v 15:43 | Marcel
A je to tady, poslední adapťák odjel, uffff. Venku prší, tak relaxuju a čekám na Ivčin příjezd z koňského semináře... Protože zítra tady bude mít na koňskou toerii i praxi jeden manželský pár, dělali jsme dneska se Zdeničkou štrůdly. Navíc Mates bude mít oslavku narozenin a budou tady jeho kamarádi. Pro oba to dneska byla premiéra. Zdenička připravila jablka, já nasekal ořech a šli jsme na to. Zdena tvořila, válela těsto a plnila surovinami. Když byly tři hotové přišla s tím, že do druhého a třetího zapomněla dát cukr se skořicí... No uvidíme, máme 4 nohy, nějak bude, mlaďoši to ani nepoznají...
Tak nějak jsem rád, že to vše hlavní máme letos za sebou. Týden úplně volno a pak jen podzimní prázdniny. Jdu trochu lenošit...

Koně na výletě

15. října 2015 v 16:25 | Marcel
Náš čeledín Láďa má chřipku, tak ranní starost o koně na sebe vzal Jirka. A hned v pondělí po sedmé ráno mám telefon od Jirky, že mu tekli koně. No jo, když on si výtečník nezavřel ohardník. Vzal kolečko se senem. otevřel pásky, položil je na zem a nechal je tak. Loran, Jolana a Annynka se šly projít ven. Vzal jsem pár jablek a dovedl je zpět.
Dneska po obědě za mnou do kuchyně přišli mládežníci, jestli je normálnbí, že bílý kůň je venku na louce. Jasně, že není. Šup z rondonu do budny a do gumáků, dvě jablka do ruky a hurá za Jaminou. Byla už na jízdárně, jedna holčina ji dovedla z aleje, moc se ji zpět nechtělo, ale po druhém jablíčku si dala říct. Nevím, co dělo vzadu ve výběhu, ale jedna umělohmotná tyč byla zlomená, pásky na zemi a výběhy tím pádem spojené a hlavní vchod byl taky otevřený, horní natahovací ohradní pásek byl otevřený - háček byl normálně odpojený a spodní pásek Jamine problémy nedělal... Vše jsem opravil a snad bude klid, uvidím po večeři, až půjdu doplnit vodu a seno.
Jinak vše v pohodě, jen mě zase zlobí kotel, netopí naši větev automaticky tak, jak bych si představoval. A servisáci nikde, slibují dva týdny, že se zastaví.

Nerostou, nerostou

12. října 2015 v 16:05 | Marcel
Vrátil jsem se z lesa s košíkem plným - odpadků. Po houbách ani památky, nepočítaje dva suché kotrče. Ale zase to byla krásná procházka v barevném podzimním lese.
Víkendová svatba byla vydařenou předtečkou za sezónou. Svatební menu i večerní raut se povedly a já včera prospal celé odpoledne. U svíčkové jsem dokonce měl problém maso nařezat, jak se rozpadalo. Omáčku jsme dochutili karamelem tak akorát a karlovarský knedlík ze 13 chlebů, to byla chuťovka. Se Zdeničkou a Irenkou v kuchyni to male byla paráda, jen trochu dlouhá. Od šesti ráno do tří. Ráno samozřejmě.
Máme před sebou poslední plný týden a pak de facto konec. Topíme, na pokojích je všude přijatelně teploučko i pro panelákové typy.
Ivča včera odjela na týden s Ájou na koňský seminář a já jsem na statku osaměl. A pokud bych potřeboval někam dojet, leda na kole. Honza má auto v Praze a Ivča rafinku s sebou.
Koťata od Míny jsou už dost velká a dneska dokonce jedno bylo na výletě až v kuchyni. Snad ho nikdo nezašlápne. Je neuvěřitelné, jak si jich Čikina nevšímá. Jsou všichni nastěhovaní venku v boudě a Samo s Paní Norisovou se vrátili domů. A protože Ivča dala kočičí záchod ven, aby se koťata naučila chodit na záchod, dneska se Paní Norisová vysrala doma na dlažbu. Ani nemohla dostat vyhubováno, protože holt neměla kam...

Byli jsme se proletět

6. října 2015 v 7:36 | Marcel
Posvatební večírek máme zdárně za sebou a jsou tu opět středoškoláci. Víkend byl náročný a to bylo jen odpoledne. Na čtvrtou odpo jsme pochystali raut a ten jsme pak jedenáct hodin doplňovali... Honza válčil za barem a já v kuchyni, Ivča na place. Ve tři ráno jsme s Honzou udělali poslední objednávku rumové smršti a šli spát, já jen na chvíli. Na půl devátou snídaně, pak úklid jidelny a kuchyně a namísto odpoledního spánku se nám nečekaně ohlásil příští host. Za měsíc u nás bude abiturientský večírek střední veteriny, na kterou kdysi chodil i tchán. A v neděli nám byl přivezen divočák, ať z něj vaříme... Kdyby jen to, ale pán měl povídavou a seděl tady přes dvě hodiny.
V pátek jsem zdárně zatopil a od včerejška jsou tady zase adapťáky. Tahle skupina je fakt hoodně divná. Když ani nepochopili, že nmají příbory dávat do kyblíků... A nežereou, čímž mě serou. Rajskou jsem zamrazil, ale co s včerejšími zapečenýma bramborama? Vím, mají to zaplaceno, ale fakt strašně nerad jídlo vyhazuju...
V pátek jsme si byli vybrat druhý dárek ke stříbrné svatbě, vyhlídkový let letadlem nad statkem a okolím. Bylo to krásné, počasí ideální, ale ta půlhodinka byla tak akorát. Já točil a fotil, Ivča seděla vzadu a oběma nám bylo trochu šoufl. Ale užili jsme si to, díky moc.


Hluboká z ptačí perspektivy


Už se blížíme


Zase jedna o topení

2. října 2015 v 7:57 | Marcel
Jak už jsem onehdá psal, napustil jsem topení a do rána bylo bez tlaku. A sakra. Zkusil jsem zavřít apartmány, natlakoval a ... Tlak držel. Protože nikde na pokojích topení neteklo, musí být díra na posledním místě v zemi, v šachtě mezi sklepem a apartmánem. Na včerejšek jsme se dohodli s Láďou a vrhli se na to. Naštěstí se povedlo to, v co jsme doufali. Řízli jsme starou trubku na obou koncích a vytáhli ji ven a na jejím místě prostrčili trubku novou. Do šachty nebylo vidět, byla plná staré a mokré těsnící vaty. V závěru šachty byl problém, trubka byla mírně ohnutá a nešla přes podkladovou cihlu. S pomocí Jirky a pohrabáče jsem to ale vyřešišli a Láďa nacvakal trubky až k prvnímu radiátoru a ve sklepě taky.
Já šel navečer napustit a odvzdušnit topení. První odvzdušnění proběhlo normálně a u druhého slyším v apartmánu podivné syčení. Jdu po spojích a kolínko u výlezu ze šachty teče. A kurvě. Volám Láďovi, ten sedá do auta a bojíme se, že by mohla prasknout těsnící gumička. To by znamenalo zase kus vypustit a dát nové kolínko. Láďa se sklonil a hups, on tohle místo nesecvakl a následně nezkontroloval. Oprava trvala asi deset vteřin, já pak odvzdušnil v prvním kole topení a po zatopení bude následovat kolo druhé.
Zatímco Láďa řezal a spojoval trubky, já byl na střeše sociálek a mazal další vrtvu gumoasfaltu na místa proasklin (letní vedra dost poškodila krytinu na malé střeše a teklo do holčičích záchodů), udělal jsem základ na paštiku, udělal příjem veškerého zboží po objednávkách, uklidil si v dílně a Láďovi byl k ruce.
Večer nechala Ivča odvézt našeho malého hřebečka, Dhaulagiriho, za dva týdny jede s maminou Dadýho na týdenní seminář a bylo ho potřeba odstavit od mlíka. Nakládalo se hodinu a Jarda, který si ho odvážel zpocený říkal, že tohle ještě nezažil...
A po třech týdnech přijel domů Honza. Rádi jsme ho viděli, po takové době...