Srpen 2015

Annapurna má úspěch!!!

30. srpna 2015 v 22:08 | Marcel
Nejedná se o vzpomínku na Himaláje a nějakou pěknou fotku jedné ze šesti osem, které jsem viděl v Nepálu. Na jihočeské výstavě hříbat uspěla Ivča s naší malou Anynkou, umístila se na skvělém druhém druhém místě a holky postoupily do celostátní přehlídky. Ta se koná příští víkend kousek od Příbrami, Ivča má od svazu chovatelů koní placeno vše, taková malá dovča. Navíc Anynka s Jolanou nastupovaly po pravidelném tréninku do vozíku skvěle a zatím jsou zapomenuty trable s odjezdy na závody a tříhodinové snaze o nastoupení do vozíku. Tak uvidíme, jak holky dopadnou, už jen účast na této velké akci je úspoěchem. Taky jsem se ptal proč. Pokud chceme do budoucna mít Anynku jako chovnou kobylku, jakékoli ocenění na výstavě zvyšuje cenu jejich hříbat Mrkající. Tudíž, vše je tak trochu o penězích...

Konečně neděle

30. srpna 2015 v 19:47 | Marcel
Nedělní dopoledne znamenalo velkou úlevu, 40 dětí z DDM Aš se svými vychovateli odjelo. Naprostá nečitelnost jejich apetitu pokračovala, rýži jedli jako diví, sldká jídla vůbec, u omáčky mne spíše nasrali než cokoli jiného. Domluvy ohledně slušného chování na sociálech nepomohly, pořád ntam bylo nacákáno a bordel jako sviňa. Oni prostě nejsou zvyklí takovou místnost asi navštěvovat a neví, jak se tam chovat. I hlavní šéfka byla nešťastná, ale spíše z vychovatelů. Z osmi fungovali tak dva, zbytek přijel na placenou dovču a najíst se... Nejlepší z yvchovatelů, sympatický chlápek, byl u odjezdu Ivčou dotázán, jaké má povolání, co mdělá. Otočil se a svým příjemně hrubým hlasem odpověděl: "Já jsem bachař." Tak to sedlo jako prdel na hrnec. Procházím pokoje a k faktuře za pobyt budeme účtovat dvě počmárané matrace od fixů, počůranou deku, tři rozbité rošty u postelí, rozbitý obrázek z jídelny (koláž Hodiny pravdy), chybějící hrnečky a půllitry. Jinak to prostě nejde. Na druhoub stranu nám zůstalo asi pět ručníků, opakovaně se o ně nikdo nehlásil. Jak už jsem psal, nejsou prostě zvyklí tohle používat.
Volný den si užíváme, dospáváme, odpo přijíždí na návštěvku Andrea s Petrem a vnučkou. Je divné vidět a slyšet, jak ta malá tříletá holčička říká Ivčině spolužačce babičko...

Jízdárna roste před očima

27. srpna 2015 v 15:41 | Marcel
Jožka s bagrem řídá na bývalé louce vedle výběhů a prostor pro venkovní jízdárnu roste velmi rychle. už máme navezeny i odvodňovací trubky, takže základní práce budou do konce léta zvládnuty. Zeminu rozváží tatrovka po blízkém okolí - zpevňuje se spodní část výběhu u koz, srovnala se druhá část louky, nad parkovištěm, srovnala se taky alej kolem příjedové cesty. Takže od úterý jde slyšet kolem statku zase těžká technika a my těžíme aspoň něco málo z těch velkých veder - zem je pevná a bagr ani tatrovka se neboží a nedělají za sebou škodu, kterou nevidím rád.
Skupina z Domu dětí a mládeže z Aśe je zvláštní. Vychovatelé si děti drží na uzdě, ale jsou nevypočitatelní. Co se týče chování i jídla. Dokážou sníst hromadu rýže s čínou, jahodové knedlíky ale jedli podprůměrně. Na sociálech po sobě stříkají šťávou z nafasovaných lahví a když dojde šťáva, použijí tekuté mýdlo... Zdraví nás až osmkrát denně a když připočteme, že takových deset až patnáct patří mezi trvale snědé...
Instruktoři jsou na závěrečné vodě sezóny a my si od nich s Ivčou trochu odpočinuli. Mám je rád, ale těch pět týdnů vkuse se s nimi dohadovat, jestli to či ono uklidí teď nebo napopáté...
Čekají nás ještě necelé dva měsíce, ale to už jen děláme zázemí. A jednu svatbu...

Mlží se mi čočky

25. srpna 2015 v 7:11 | Marcel
Končí týdenní výpomoc Zuzky v kuchyni, naopak se vrátila Zdenička. Zůza pracovala jako drak, uklízela i věci, na které nebylo dlouho sáhnuto a hlavně se ji nemuselo říkat, co je potřeba dělat. Škoda, že začíná školní rok Mrkající. Pobavila mne její hláška při míchání hrnce s knedlíkama, kdy hlavuz měla v páře: "Mně se mlží i čočky..."
Skončily naše tábory, odjelo polsedních 30 dětí a my měli v neděli trochu klid. Jen trochu, protože naši instruktoři museli douklidit statek pro další nájezd hostů a dokopat je k úplnému úklidu nebylo tak zcela jednoduché. Oni prostě nevidí to, co by vidět měli. Ale s vypětím všech sil se povedlo.
V pondělí najelao 40 dětí z Domu dětí a mládeže z Aše. Když jsem vešel poprvé do jídelny nedalo se nevšimnout, jak se najednou setmělo Usmívající se. Děti jsou od nějakých osmi let, ale to co provádějí u jídla jsem sand neviděl. To není nálet kobylek, ale sarančata. Polovina z nich si byla přidat a já pak už s prázdným hrnce od rýže musel utéct, na další přídavky nebylo. Jsou to prý mnohdy děti ulice, kterým nikdo nedá celý den pořádně najíst a tady jsou vděční za každé jídlo. Budu muset trochu přehodnotit množství surovin na přípravu.
A Ivči se splnil mkístní jezdecký sen, začala se kopat jízdárna. Včera najel bagr a odkryl ornici, celá jízdárna je vykolíkovaná a práce budou nějaký ten den asi trvat.
No, neděje se toho tady u nás zrovna málo Smějící se.

Krabice na vodu

21. srpna 2015 v 20:59 | Marcel
Tři současné tábory nabízí neskutečně široké spektrum činností. Koňáci se věnují hlavně koním a výběhům, jiná činnost kromě služny v jídelně a škrábání brambor pro ně není připravená. Atlantida je komplexní tábor pro starší děti a mají krásně vyvážený program, jen trošičku dojíždějí na to, že program je prioritou a úklid a poimoc při fungování statku je mírně v pozadí. Výtvarný tábor je neksutečně tvořivý, něco takového jsem si vůbec nedokázal představit. Takové spektrum výtvarných činností, které připravil Marťas, vůbec nebylo v mé schopúnosti roztlišení. O to více se těším na zítřejší vernisáž děl a fotky.
Krásných hlášek od dětí je spousta, dneska mě zaujala jedna prosba Kubíka, syna našich kamarádů ze Zvole: "Kde je ta krabice na pěnivou vodu a mop?" Podle mopu Zuzka poznala, že chce kbelík...
U krmení včel jsem udělal chybku, omylem jsem si do auta naložil cukr močku a ne krystal. Moučka krmnou láhev utemovala a včelky nemohly nasávat. Přítel včelař Jirka Čipera chybičku odhalil a napravil. Zítra jdu na kontrolu. Jo a asi buduz Nové Vsi kupovat pět dalších včelstev. Tak trochu to začíná být jako s koňama Usmívající se.
Z jednoho obchodu si nechávám schovaný paragon na kuchyňskopu sprchu. Už se nám třikrát sekla a já ji musel měnit. Nyní je na řadě další a asi si v pondělí zase půjdu zanakupovat. Sprchy mám dvě a průběžně je na paragon s dvouletou zárukou točím.
Pořád ale nechápu, proč děti nejí dobrou svíčkovou, kterou si myslím, že umím, když naši kluci se po ní mohli utlouct...

Včelařím, včelařím

18. srpna 2015 v 7:05 | Marcel
Včeličky bzučí v úlech, přežily vedra a včera jsem byl zase krmit. Minulý týden jsem se byl na včely podívat s tím, že je nakrmím. V těch vedrech ale byly hodně přemnožené vosy a co já netušil, vosy útočily i na úly a chtěly pro sebe získat krmivo a plástve. To já ale netušil a dozvěděl se až se zpožděním. Včely se samozřejmě bránily a to i přede mnou. Zatím pořád nemám kombinézu a dostal jsem asi čtyři, pět píchnutí. Tak jsem to holt vzdal a nekrmil, což možná vzhledem k vosám bylo dobře. Včera už vše proběhlo v pohodě, do každého úlu 2,5 kila cukru a asi dva litry vody do velké flašky.
Náš pan veterinář, doktor Volf, věnoval Matějovi a jeho táboru sele. Nesmyslně veliké, asi 45 kilo, naložené, naříznuté, zabalené. V sobotu ho Honza vytáhnul z mrazáku a včera ráno jsme sele společně napíchnli na rožeň, Honza rozdělal prasegril a asi 8 hodin griloval. Výsledkem bylo gastronomické porno. Maso bylo neskutečně dobré, jen ho asi 8 kilo zbylo a to nepočítám kosti na vývar. Dneska budeme pytlíkovat a zamražovat.

Kuchyně - voda - kuchyně

17. srpna 2015 v 15:13 | Marcel
Včera to bylo v opačném gardu než před týdnem. To jsem z kuchyně přešel do táborového rytmu a včera odjely děti a a já skočil zpět do kuchyně. Jedeme dva až tři tábory současně, různé věkové skupiny a jeztdecký tábor k tomu. Já měl vodácký, Honza pro nejmenší děti vodníky a Ivča koně. Náš vodácký byl zvláštní tím, že tým byl 40+ a l tomu jsme si přibrali 14 dětiček, dvy dny programu na statku a čtyři dny Vltava s ukončením opět na statku. V těch vedrech jsme aspoň měli tu výhodu, že jsme se koupali, kdy jsme chtěli.
V Krumlově jsme měli i kulinářský zážitek. S dětmi jsme chodili na večeře do hospůdek, ale pohledej v Krumlově něco lidovějšího. Nakonec jsme našli a vybrali "těstoviny z oblouku" (restaurace se jmenovala "V oblouku"). Složení s kuřetem, krkovicí, sýrem a omáčkou vypadalo slibně, ve skutečnosti se jednalo o zbastlené kuře na paprice s anglickou navíc a nějakou paprikou pro vytunění... Navíc servírka řekla, že to nevěděla, protože to ještě neochutnala...
Z programů máme několik zážitků, hlubokých a silných. Několika tábory se vinul slovní softbal, kdy si děti vybíraly samy náročnost otázek a podle toho postupovaly po metách až k bodu pro svůj tým. Tak jsme se dozvěděli, že:
Největší jihoamerický stát je Florida, po opravě Bolívie...
Hlavní město Maďarska je Vladivostok
Prvním československým kosmonautem byl Gagarin
Ukulele jsou bulharské hory
Z městečka Borová pochází básník, který má podobné i jméno - František Borovský
Uprostřed dvora statku nám roste ořech a ne ta borovice, po které děti lezou.
Ze kterého státu USA pochází KFC? To je Kentucky fried chicken... A odkud? Nevím...
Na druhou stanu věděli, že prvním s=riově vyráběným autoimobilem je Ford T a že Lamborgini má největší příjmy z výroby traktorů. Museli bychom se zahloubat do otázek, abychom napsali více špeků...
No nic, konec vzpomínek a šup do kuchyně dělat svačinky...

Sakra práce

17. srpna 2015 v 7:37 | Marcel
Tak jsem napsal článek a spadlo mi to. Jdu dělat snídani a k článku se dostanu později...

Den peněz

4. srpna 2015 v 19:36 | Marcel
Dneska na táboře pro větší děti proběhl den peněz. Od rána si mohli různými pracemi vydělávat peníze a do toho všeho běžel porogram. Z kuchyně jsem zadával státní zakázky - vyvěsil jsem českou vlajku a první, kdo přiběhl, dostal zakázku - vytřít záchody, oloupat a nakrájet cibuli, vyplevat okolo domu, umýt nádobí a podobně. Takto zadávali práce všichni instruktoři obou táborů a my dva s Ivčou. Klidně by mohl probíhat týden peněz... Teď zrovna ti movitější utratili číást svých za peněz za sprchu, zbytek šel do levnější varianty - pod hadici. Samozřejmě si z vydělaných peněz platili jídlo, záchody, zmrzliny... Prostě vše.
Být v kuchyni na většinu věcí sám je dost fičák. I z jednoduchého rizota je práce na dvě hodiny. Nikam moc ze statku se nedostanu, po uklizení vcečerní kuchyně se na chvíli natáhnu , pak si sedneme konečně do chladna ven a jdeme spát. Ještě vyklidit myčku po večeři, když se povede takj i po hrníčcích a je skoro jedenáct. Navíc v tom horku... Počasí mě ničí a má být pořád tepleji.
Včera večer jsme si volali s mým bývalým zákazníkem z jižní Moravy, nabízí nám víno od vinaře, pro něhož pracuje. Využiju Pepči, který k nám jeden na vodnický tábor a přiveze vzorky. Pak bychom mohli třeba dvakrát ročně vzít větší množství stáčeného vína. Tak uvidíme.
Už plánujeme koncert Samsona v září - máme jednoduchý plakát a vstupenky. Ivča dneska vezla plakáty do Olešníka a na informční centrum na Hlubokou. Se šéfem informačnbího ventra seděli na kafi a kolem šel Jirsa, starosta Hluboké. Ivča se s ním zná ze schůzek zástupců cestovního ruchu z okolí Hluboké. Nabízela mu lístky, starosta zvedl telefon, zavolal do jejich propagační agentury a:"Mám tady plakáty na koncert, který spolupořádáme, tak to všechna naše místa vylepte, samozřejmě zadarmo." Slušná práce...