Květen 2015

Ranní zvon

31. května 2015 v 7:47 | Marcel
Jsou věci, o kterých tady psát nemůžu. Navíc moje nálada je po ránu ovlivněna zvonem zvonícím ve čtvrt na osm ráno co by budíček pro děti... A včerejším podivením se, proč jako si tady děti nemůžou koupit chipsy nebo oříšky...
Je zvláíštní, co některé děti doma jí a k čemu jsou v jídle vedeny. Tihle druháci jsou zvláštní, hodně z nich nechtělo rajskou, jen těstoviny nasucho, nechtěli kuřecí, jen rýži nasucho, ještě více jich nejedlo jogurt a o večerním filé ani nemluvě. Ale na zmrzlinu byla fronta sáhodlouhá, Jsem zvědavý na dnešní hamburskou s knedlíkem a zítřejší špenát.
Koncem týdne jsme posekali všude trávu, a že po deštích na slunbiočko zase rostla. Definitivně jsme letos vyhasl kotel a musím zavolat technikům, ať se přijedou podívat a společně ho vyčistíme.
Wendula zjistila, že když se rozběhne a skočí, dostane se ven přes ohradník a ani ji to nekopne. Zatzím to naštěstí vyzkoušela jen jednou, Ivča si ji dochytla a odvedla zpátky. Zato Indy má roupy rozmnožovacího pudu, minulý týden měly děti velkou podívanou, když obskakoval Jaminu. A nářadíčko má Indýsek opravdu slušné...
Hříbátka se mají k světu. Dneska je krásně, vezmu foťák a udělám obrázky na cedulky na boxech, ať máme seznbam koní kompletní.

Zabíjeli jsme komáry...

29. května 2015 v 16:26 | Marcel
Dneska se střídaly skupinky na škole v přírodě. Od těch odjíždějících jsme každý dostali diplom za naši činnost tady, a to včetně instruktorů. kteří už dávno odjeli, Evy s Danem. Učitelé navíc složili sáhodlouhou básničku o celém týdnu tady. Děti uklidily pokoje, dostaly svačinky a ještě nám pomohly naškrábat brambory do polívky. Marcela pak v rychlosti šla vytřít pokoje a přišla pro mne, at se jdu podívat na trojku. Linoleum na zemi bylo probité něčím až na stěrku, několik půlkülatých zářezů, neuvěřitelné. učitely si zavolaly na pokoj kluky, kteří tam bydleli (včetně onoho šlahorka s golfovým míčkem a rozbitým obrázkem) a tvrdě na ně uhodili. A právě tenhle uličník tyčí, na níž je normálně zavěšená záclona a která tam teď chybí, tloukl do země. Prý zabíjel komáry. Škoda b ratru za 12 tisíc - výměna celé podlahy. Máme adresy domů, učitelka s rodičema probere hned po příjezdu a budeme fakturovat. Nová skupinka si mě zavolala na jiný pokoj a tam je pro změnu urvanýž závěs na radiátor a ten teď drží jen na jednom. To ale nějak vyřešíme. Je opravdu neuvěřitelné, co vše dokáže rozmazlený fracek vymyslet a ani mu to nepřijde, že dělá špatnou věc a něco ničí.

Mi snad vystavíte fakturu, ne?

28. května 2015 v 7:26 | Marcel
Malí návštěvníci začínají být stále více otrkanější. A žravější. Už jim musely dojít všechny cukrovinky, a že jich asi nebylo málo. Kolem popelnice jsem na zemi sbíral hoidně papírků od bonbónů a dobrůtek - nějak je doma nenaučili správně vysypat koš do popelnice. Odpoledne se mi přišli přiznět dva výtečníci - jeden měl pouze zlomené prkýnko v posteli, ale druhý je dáreček. Oznámil mi rozbitý obrázek na pokoji, ale sklo prý už všechno uklidili. Šel jsem tam hned a rámečk s obrázkem měl rozbité sklo. Venku se mě učitelka ptá, jestli vím, čím si házeli. Říkám, že ne a ona na to, že prý golfovým míčkem. To mě dost rozpálilo a klukům jsem náležitě vyčinil. Posléze mi bylo řečeno, že tentýž smrad trefil spolužáka míčkem do hlavy a ten tam má pěknou bouli. Řešili jsme způsob zaplacení a mě napadlo, že pokud tady má peníze, ať to zaplatí rovnou a dáme mu potvrzení. Učitelka to šla zjistit a vrátila se naprosto konsternovaná odpovědí: "Jsem tady měl jenom 700,- a to jsem utratil na Hluboké. V jakén době žijeme, mi přece vystavíte fakturu, ne?" Byla fakt úplně hotová. Vytáhl jsem si panáčka s pokoje, vzal si tužku a papír a napsal mi: Na pokoji jsem golfovým míčkem rozbil obrázek. Pro rodiče chci vystavit fakturu na 200,- Kč. Vystavíme fakturu a tohle dáme jako přílohu. Nicméně učitelka volala domů a maminka se ještě večer ozvala a vše prý samozřejmě zaplatí a vyřeší obratem.

Co je to karbenátek?

27. května 2015 v 8:49
Třeťáci na škole v přírodě jsou celkem v pohodě, rozjivení, ale to budou v jejich věku všichni. Včera večer sežrali 4 kartony jahodových knedlíků (ve 45 lidech dost výkon) a po úvodních dnech se celkem rozjedli. Po snídani škrábala malá skupinka brambory na oběd a klučina se po odpovědi na otázku, co bude k obědu zeptal: "A co je to kabenátek?" Než mu Marcela stačila odpovědět, holčička stojící vedle byla pohotová: "To je ta placka z hamburgru."
Hříbátka krásně rostou, už uždibují trávu a seno, hlavně ale pořád sají maminám mlíčko. Anča už se krásně obaluje, na těch dlouhých nožkách se ji tvaruje tělíčko.
Po večerech ještě sedím nad fotkama a hlavně filmem. Ten dokončuju a musím ho exportovat a vypálit na DVD, tak mi držte palce, ať se povede. Nejsou v něm tak krásné záběry, jako z poslední výpravy, počasí bylo znatelně horší, ale zase je trošku jiný...

Víkend na vodě

26. května 2015 v 9:48 | Marcel
Od čtvrtečního večera jsme s klukama trávili na vodáckém kursu pro instruktory vodní turistiky. Pátek kus Vltavy, sobota a neděle na kanále v Budějovicích. Teplo nebylo, voda shora i zespoda, dobrovolné i nedobrovolné splutí závodního kanálu v peřejích, několikrát otočený raft... Nicméně klurs jsme zdárně udělali.
Na statku probíhá škola v přírodě a pánové dostali dneska ode mne strašnou čočku. Jeden z nich, přiznal se až dneska, když jsem byl dost drsný, urval kryt rohu v chodbičce na záchody, dalších několik se včera sprchovalo tak vehementně, že kaluže byly až na chodbě. Panáček, co urval dřevěný roh, si mou práci taky odpracuje. Rozjivená třetí třída... Počasí je na prd, sice relativně teplo, ale prší nebo mrholí, musíme topit, aby si děti usušily věci. Ale vidím to tak do pátku nejpozději, pak je předpověď dobrá.
Vlastně jsem se ani nezmínil, že v noci na pátek jsme porodili kobylku. Jolana se konečně odkopala a máme to za sebou. Oba porody proběhly bez nejmenších komplikací, naštěstí. A Ivča už odtajnila i jména dvou miminek - kobylka od Jolany se jmenuje Annapurna a hřebeček od Áji Dhaulagiri. Fakt v tom nemám prsty, vymyslela si to sama...

Levé rukavice

19. května 2015 v 10:59 | Marcel
Po příjezdu bylo v dílně na zemi naskládáno mnoho různých věcí, které tam jen zavázely. Krabice s něčím, kyblíky s ničím, co komu padlo do ruky, tak mu to odpadlo v dílně na zem. A toho bordelu po myších!!! V rámci toho jsem se vrhnul i do krabice s rukavicemi. Snažil jsem se je spárovat, ale... Pokud v domácnostech vládne fenomén lichých ponožek, u mne v dílně zase levých rukavic. Výsledné skóre nespárovatelných rukavic byl 15:4 ve prospěch levých. Například Honza měl své rukavice podepsány, ale obě s jeho značkou byly levé. Mám si to vysvětlovat nějak konkrétně?
Jirka dělá připojení druhého ohradníku, zatím byl napájen pouze prodlužovačkou. Včera jsem koupil dlouhou hadici a napevno jsem ji natáhl do výběhu, využil jsem ocelovo-gumovou trubku, která je protažena pod silnicí právě pro napájení ohradníku. Devět koní (a za chvíli deset) je fakt mazec, ještě že nám čeledín Láďa denně sbírá bobky. Dneska je ve velkém výběhu na Červenou Karkulku - venku jemně prší a Láďa nafasoval červenou pláštěnku.
Ivča jede dneska odpo až večer do Prahy zanakupovat si a k očnímu. Jsem přesvědčený, že Jolana čeká na Ivčin odjezd, aby mohla rodit jenom se mnou...

Opět v rondonu

18. května 2015 v 8:47 | Marcel
O víkendu už jsem zase oblékl kuchařský rondon a strávil víkend v kuchyni. Rodinné setkání 52 lidí byl celkem záhul, navíc s požadovaným jídelníčkem. V pátek večer holandský řízek s bramoborem, v sobotu bramborový salát a kuřízek, večer gulášek s těstovinami a v neděli vepřové na houbách s rýží. Navíc ještě druhá večeře v podobě obložených mís. Stíhali jsme v pohodě, ale hlavně díky br salátu bylo práce až nad hlavu. Nicméně i nejstarší babička, odhadem vysoko přes devadesát, přišla osobně poděkovat za výborné jídlo. Večírek ukončili oklolo půl druhé, ale jeho závěr už byl v režii Honzíka s Alčou. Za tři týdny máme oslavku a musím začít pracovat taky na ní.
Vybalený už jsem, teď se potřebuju prohrabat fotkama a sestříhat film. Včera jsem si konečně stáhnul program, jen se mi do toho moc nechce.
Jolana pořád neporodila a jako sed se furt jenom pase, nebo stojí v boxu. Ivča tam chodí několikrát za noc a pořád nic. Tráva je v okolí statku posekaná, ale pomalu abychom začali druhé kolo. Koncem týdne to ale bude stačit, protože všední dny máme prázdno a lidi najíždí až v pátek. Od čtvrtku nás s klukama čeká školení na instruktora vodní turistiky.

Nový traktůrek

14. května 2015 v 9:36 | Marcel
Jsem doma čtvrtý den a pomalu najíždím do pracovního rytmu. Včera jsem už sekal trávu, opravoval uražený roh na sociálech a večer pomáhal s večeří. A samozřejmě pomalu se dovídám, co se tady vše dělo. Nejzajímavější je asi postupná výměna součástek traktůrku na sekání trávy. Nová hnací hřídel žacího zařízení, hnací řemen, řemen žacích nožů, ještě něco v motoru, baterie... No, seká jako nový...
Králice Růžena má mladé, zato Jolana a Kozy pořád nic. Ivča k Jolaně vstává několikrát za noc a kobylka si to pořád protahuje... Láďa seká a seká, minulý týden byli i s Jirkou v Nové Vsi a ta prý ještě nikdy nebyla tak krásně posekaná, jako nyní.
Ivča převádí koně na různá místa, aby spásali trávu. Včera byli před našimi okny vpředu před statkem. Člověk otevře okno a pohladí si koně...
Já ještě neskončil s vybalováním, věci už jsou vyprané a uklizené, na stole mi ještě leží hromada papírů k naskenování a odeslání, musím vyřídit pojistku na poškozený satelitní telefon, vyřídit vracení peněz s klukama. Potkávám se se spoustou lidí, kamarádi volají, všichni mají na rtech úsměv, když se vidíme nebo slyšíme. Hory byly krásné, užili jsme si toho spousty a mně možná teprve teď dochází, co vše se mohlo stát. Živě se mi vrací ty chvíle, kdy jsme místo pevné země pod nohama měli de facto rašeniliště, bágly se chvěly a ze stromů padala kůra. Naštěstí to nebyla kamenná lavina, což mě napadlo jako první. Pro nás to byl jen kuriózní zážitek, protože jsme nevěděli, co se dělo dole hluboko pod námi. Vůbec nelitujeme, že jsme se vrátili o šest dní dříve, tím spíše, že v druhý možný den odletu, 12. května, se zemětřesení do Nepálu vrátilo...
No, jsme doma, o mnoho zážitků bohatší. A byly to zážitky zase silné. Teď je u nás škola v přírodě a rozběhne se sezóna plným fofrem. Ale o ty zážitky uložené hluboko v sobě už nepřijdeme.

Doma....

11. května 2015 v 7:15 | Marcel
Po skoro čtyřech týdnech jsem od asi jedenácté večerní doma, časově se srovnávám a těším se na nějaké dobrůtky, jako třeba kus masa, páreček nebo nakládaný hermelín. Hlavně ale čerstvý dobrý chleba...
Neštěstí v Nepálu se nás fyzicky naštěstí nedotklo, překopalo naše plány a psychicky v nás zůstane navždy. Během pár dní se zadaptuju na zapojím se do fungování statku. Zatím vybaluju, peru a po svítání jsem se byl přivítat se statkem a novými zvířátky...