Březen 2015

Bylo u nás větrno

31. března 2015 v 7:50 | Marcel
Ještě v pondělí jsme částečně odpočívali po víkendovém záhulu. Dopoledne jsem s Marcelkou válčil s nekonečnou mastnotou v kuchyni a Ivča zase se spoustou mailů a dokončováním účetnictví, přípravou pracovních smluv, komunikací s pracovním a jinými úřady. V kuchyni hrnce a nádobí povlečené hustou vrstvou prasečí mastnoty ne a ne skončit. V pauzičce jsme si aspoň dali na nějakou dobu poslední kousek prasárničky - Marcelka paštiku a já tlačenku... Mírně pozdním obědem jsme pracovní část dne ukončili a šli dospávat. Venku hodně foukalo a vítr pořád zesiloval. Po čtvrté hodině mě jeden poryv probudil. Za chvíli Ivči zvonil telefon a při hovoru koukla z okna. Po chvíli se otočila ke mně se slovy, že mi vítr odvál jeden barel doprostřed louky. Nu což, oblékl jsme se a vyrazil s tím, že pro jistotu kouknu i ke koním. Blížíc se k výběhu slyším divný zvuk - Wendy kopýtkem zkoumá jednu onduline desku pohozenou ve výběhu. Barel na louce je v poho, devět onduline desek urvaných ze střechy včetně šesti pětimetrových desek a jedné třetiny oplechování už úplně ne... Fouká pořád a já mám obavu, že se střecha při podfouknutí může urvat ještě více. Honza je u babičky na druhém břehu, Ivča mi s tímhle nepomůže, voláme našemu pomocníkovi - údržbářovi Jirkovi a já pomalu začínám připravovat opravu. Jirka je u nás do 15 minut a vrháme se na opravu. Ve dvou to jde dobře, nicméně je to práce pomalá. První pokládání by bylo daleko rychlejší, nyní musíme desky znovu rozmístit do díry ve střeše a onduline desky poskládat jako část rozbourané stavebnice. Do toho docházejí šrouby, některé jsouz krátké, klekne baterie v aku šroubováku... Necelé tři hodinky na střeše ve větru a bylo opraveno. Při přišroubovávání poslední desky, ještě na onduline, aby střecha více držela, dochází i druhá baterie v aku a na řadu přichází hřebíky. Do rána, kdy vše došroubuju...
V noci sice foukalo taky, nicméně střecha drží. Teď jsem si s hrůzou přečetl, že nejsilnější vítr má přijít dnes a zítra... První část předpovědi se plní, sníh s deštěm za okny fučí, ale ten vítr se snad opakovat nebude...


Pohled z boxů na oblohu


A naopak ze střechy dolů....


Slušná spoušť, což?

Prase

31. března 2015 v 7:28 | Marcel
V sobotu probahla každoroční otevírací akce celé sezóny, zabijačka. Lidí bylo méně, než obvykle a prase bylo naopak větší, okolo 200 kilo. Řezník Pavel avizoval, že by chtěl skončit dříve, protože trénuje fotbal a mají odpoledne poslední přípravný zápas. Tušil jsem, jak to asi dopadne Mrkající.
Celý proces porcování prasete a výroby tlačenky, jelit, jitrnic proběhl jako vždy bez komplikací. Pavel je neuvěřitelný mistr a my načasovali i pečení žeber a kolen tak, aby byly v poledne k ovaru a vývaru. Do toho všeho se škvařilo sádlo, dělaly se škvarky a už ráno začal večírek... Nejlépe se s více než dvanáctihodinovým večírek vypořádal Kájí, který po poledni zalehl na sluníčko a lavičku a vyspal se.
Já odpoledne přidal výrobu své paštiky, nyní se slunečnicvými semínky a borůvkami, jen se po ní zaprášilo...
Večer koukám do dveří kuchyně a nevím, jestli je to pravda, nebo jen zbožné přání podpořené pivem... Ve dveřích stojí Honza, se kterým jsem před asi třemi hodinami mluvil ve chvíli, kdy skončili florbal a Honza odjížděl z haly. Nejel však na byt, zamířil domů. V tu dobu již bylo samozřjmě dávno po poslední přípravě fotbalistů a Pavel seděl na baru... Už o půl desáté pro něj syn...
Věřím, že si to všichni užili, včetně mamči se svou sestrou, které přijely pro mne na otočku - ve čtvrtek večer jsem je vyzvedával na nádraží a v neděli v jednu jely zpět do Ostravy. Škoda, mohly zůstat déle, ale na druhou stranu odjížděla mamča bez zablokovaných zad, jak se jí to na zabijačce občas stane.
V neděli už byl poklidný den, rozdělení výslužek a po obědě a odjezdu posledních lidí nožky nahoru a zkusit dospat dvě noci. Už v páítek totiž najížděli lidi hodně pozdě a mně to nedalo a do dvou jsme vydržel čekat. A to ještě nedorazili ti poslední...

Asi o půl osmé se prasátko přivezlo....


.... a za půl hodinky se na něm začalo pracovat...

Rozebraný traktůrek

27. března 2015 v 6:27 | Marcel
Po letech jsem si zase přiopomněl, jaké to je stáít v pražské zácpě. Jediným rozdílem bylo, že se tak stalo v Budějovicích. Jel jsem odpo pro maču a její sestru na nádraží a cestou jsem chtěl vyřídit pár věcí. Rychlý nákup v Bauhausu a mířím pro plyn. 17 minut v první zácpě a pak přískokem až na nádraží, kde jsem sice načas, ale potřebuju ještě do jednoho obchůdku. Tam jsem neuspěl, sháním gumu na traktůrek, zpět na nádraží a domů přes další dlouhé fronty v křižovatkách. Fuj tajbl!!!
Na statku nám náš nový poloviční zaměstnanec Jirka dopo zvláčel zimní výběh, čeledín ho definitivně vysbíral od bobků po několika drobných věcech jsme se vrhli na jarní údržbu traktůrku. Sundali jsme nože, Jirka je nabrousil a při nasazování jsme zjistili, že jedna vodící osa nožů je úplně vyžvýkaná a sezónu nevydrží. Musím sehnat novou a můj providelný údržbář sekačky je v lázních. Druhou závadou je píchlá a přes zimu ztyřelá přední pneumatika. To prý až takový problém sehnat není. Jen osu musíme objednat přes dovozce.
Koupil jsem spojku na odpadovou trubku, dneska se na to vrhnu. Bude to maso, protže od večera venku jemně prší. S Ivčou přemýšlíme, co dáme dneska v dešti za práci oběma chlapům. Ale je brzy a snad pršet přestane.
Opakuju se, ale neskutečně si užívám kotelny. Strávím v ní cca 10 minut denně při vysypávání popela a doplnění uhlí. A kotel si topí, doma je všude teplo (až moc), pokoje jsou vyhřívané a denně sežere kotel cca 10 - 12 kýblů uhlí. Pohoda, když tro srovnám s minulostí, kdy jsem do kotelny chodil co m3 - 3,5 hodiny, narval kotle dřevem a uhlím a za tři hoďky znovu. V noci se člověk nevyspí. Toho uhlé kotle sežraly podobně a navíc dříví a čas...

Veterinářky na večeři

26. března 2015 v 7:52 | Marcel
Po roce je u nás na večeři a snídani veterinární škola z Třebíče. Pamatuji se, že vloni nám doslova sežrali skoro všechny br knedlíky s uzeným, které jsme měli a skoro jsem měl strach, ať je nakrmíme. A to byla většina holek. Letos to nebylo tak žhavé, ale 25 holek a 5 kluků včetně učitelů spořádalo 120 knedlíků.
Když holky přicházely na večeři slyšel jsem něco ve smyslu, že po povlékání peřin mají úplně zmrzlé ruce. Říkal jsem si, že to asi bude problém, pokoje mají přece jen okolo 18 stupňů. Pustil jsem jim více tepla na úkor našeho bytru, my jsme zvyklí. Ale po večeři se holky otřepaly. Přišly mhrát karty do jídelny, jedna holčina dokonce v šortkách a skoro polovina jich seděla venku a hulily jak temelínské věže. Ony si nakonec těch 18 stupňů na pokojích budou vážit Mrkající.
Vrhnul jsem se dneska na opravu trubky odpadu a hups, nemám spojku. Tak jsem si trubky jenom říznul a zítra musím trubku koupit. Navíc si zanakupuju při cestě pro mamču na nádraží trošku více. Začátek sezóny jsem neudržel a zapomněl objednat brambory a zeleninu, navíc dochází plyn a nemáme kalafunu na zabijačku. Kdo to neví, tak kalafuna je pryskyřičný prášek, kterým se posype spařené mrtvé prase a štětiny pak jdou dolů jedna báseň. Zítra taky začneme napouštět necky, aby se zatáhly, v pátek sundáme šráky a brutar. Sobota bude dlouhá, dneska jsem mluvil s řezníkem Pavlem a chce odpoledne stihnouit fotbal. Zabíjet chce už okolo půl osmé, brutar se musí roztopit už před sedmou. Aspoň bude vše hotovo brzy a můžeme si v klidu douklidit kuchyň od vší mastnoty.
Sedím večer u počítadla a pod pergolou je hodně veselo. Myslím, že starosti s teplem u aspoň části holek jsem si dělal zbytečně...

Šortky a triko

25. března 2015 v 8:45 | Marcel
Konečně je venku počasí abych odložil dlouhé monterky a flísku. O víkendu jsme s klukama instruktorama odtlačili starý nepoužívaný kotel pod stříšku před vraty a tím pádem nestraší u vrat. Před vraty je krásně uklizeno, jako tam mbylo jen po nastěhování.
Zahradník ostříhal na podzim vysázenou alej a čeledín posbíral větvičky. Bagrista vytrhal kořeny kde se dalo a na tohle čeledín sám nestačí, čeká na brigádníky. Opět se budou rozdělávat velké ohně a nesmíme to zapomenout nahlásit hasičům... S Ivčou jsme si zanakupovali a máme novou sekačku, zainvestovali jsme do profi sekačky a včera jsem ji půl hodiny sestavoval z balení v krabici.
O tom, že definitivně sezóna začala, svědčí pravidelné objednávky a závozy našich dodavatelů. Makro i Nowaco už jednou až 2x týdně vjíždí do brány a my zboží ukládáme...
Jo, a bagrista při svém přejezdu pod hřištěm k jezírkům zlomil trubku odpadu, takže dneska mne čeká ne příliš voňavá práce...
Honzovi začínají vycházet články na isport.cz a hned první měl čtenost přes 9.000 lidí, vysoký nadprůměr. Matěj si vybral skvělé téma bakalářky (výzbroj, výstroj a výcvik lezeckých skupin IZS), tak už jen do posledního semestru projít a bakalářku ustát...

Termostat...

23. března 2015 v 7:42 | Marcel
Od středy minulého týdne topíme a nyní jedeme jen na 50% výkonu kotle, doma je teploučko, pokoje byly krásně vytopené a teď udržujeme teplotu. Zítra to zase trochu zvednu, ve středu na jednu noc přijede 30 studentíků a v páítek lidi na zabijačku. Tu jsme skoro odpískali, právě až o víkendu se nám povedlo doplnit další lidi a jsem na nějakých dvaceti lidech, kteří vše dokáží zaplatit.
S kjotlem paráda, ráno během pár minut vynesu popel, Honza mi včera naplnil mzásobník a dosypat bude potřeba až zítra. Mně odpadlo ranní zatápění doma v kamínkách, ale hlavně ono noční vstávání a přikládání!!!! Užívám si to. Jen by nesměly nastat nečekané nudálosti, jako v sobotu. Jeden z našich starších a zkušených, statek znalých instruktorů, měl na pokoji 3b pocit, že je tam chaldno a se slovy: "Kluci, já vám přitopím." pootočil kolečkem na čidle termostatu na stěně. Já čtyři dny ladil po půl stupni požadované teploty na obou větvích a Vašek během okamžiku zvedl požadovanou teplotu na celé větvi pokojů o 3°C... V noci, kdy kotel měl jet na úsporný režim, byly všechny radiátory rozpálené, jídelna i díky kamnům totálně přetopená. O půlnoci, než jsem šel spát, jsem jen cvičně zašel do kotelny a tohle vše zjistil. Než jsem přišel na kloub problému, byla skoro jedna a já rozpumpovaný zalehal...
V sobotu taky přiletěli hosté vrtulníkem. Už tady jednou byli, konmtrolují elektrické sloupy a u nás se jim v srpnu líbilo, tak si to zopakovali. Od léta jsem si pamatoval, že jedli hodně, tak jsem je nešetřil. Bramborové šišky plněné uzeným mase a špenátem a k tomu ještě porce uzeného a špenát...
Jinak celý víkend proběhl v duchu školení našich instruktorů. Teorie ohledně zákona, chování se zvířaty, stavba a bezpečnost lanových překážek, Příprava a uvedení hry, její vymýšlení a inovace a v neděli dostal prostor náš kamarád Roman a proběhl seminář na téma zpětná vazba mezi sebou. Myslím, že to bylo velmi poučné a budeme v těchto typech vzdělávání dále pokračovat.

Problém s broušením pily

20. března 2015 v 9:19 | Marcel
Cirkulárka toho nařezala od posledního broušení hodně moc a kotouč je potřeba nabrousit. Problém je, že jediné místo je na druhé straně Budějovic a zavírají už o půl čtvrté - nemáme to napsáno a kdo si to má pamatovat. Zkoušel jsem i jiná místa, ale nikde pily nebrousí a nikdo neví, kde se brousí... Tak dneska podnikám druhý pokus a doufám, že v pátek otevřeno mají... Jeddu si vyměnit peníze do Nepálu, kurs dolaru stoupl o 1,50 a tím se nám vše krásně prodražilo... Ale není cesty zpět... Potřebuju dokoupit nějaké kousky prádla coby spodní vrstvu a poté, kdy mi dorazí kalhoty a vestička, budu mít vše.
Včera jsem si pochystával světla do boxů. Zvenku na boxech u koní máme dvě světla, přidám tam třetí a do dvou boxů dám další svítidla - jednak pro večerní pohyb nás a hlavně pro porody. Přede dvěmi lety jsme rodili Áju v noci u čelovky a petrolejky a nebylo to úplně ono.
Ve středu jsem zatopil v kotli a pojedeme furt. Pokoje jsou jakž takž natopené, domů to moc nepouštíme, není potřeba. Teď se bude bydlet na pokojích a doma topíme v kamínkách.
Čeledín Láďa je darem z nebes. Poctivý pracant, pečlivka a hlavně u práce přemýšlí. Překvapilo mmne třeba, že najednou chybí hodně nářadí - lopaty, hrábě, kopačky, vše v několika kusech. Láďa má ale nářadí rozděleno dle druhu práce. Třeba když pálim větve ještě před rozděláním ohně měl po ruce kýble s vodou, co kdyby něco... O víkendu třeba volal, jestli není potřeba o víkendu vykydat boxy u koní... Spousta nepopulární práce je tímto bez starostí a myslím si, že takhle jsme okolí statku ještě uklizeno neměli...

Opět ve dvou

17. března 2015 v 14:41 | Marcel
O víkendu tady byli kluci a měli jsme pohodový víkend. Já jim uvařil - Matěj si vybral segedínský guláš a Honza rajskou, obojí s karlovarským knedlíkem. Matěj vyčistil boxy, Honzík vypustil naši větev systému a na závěr kluci ještě vysáli a vytřeli. Večer hry a pohodičky, klídek. Asi na dlouho poslední víkend naprosto bez lidí.
Ivča se vrátila z dovči vysmátá, odpočatá a asi i nabitá. V pondělí ráno se nadočkavě vrhla na maily a telefon, asi trošku abs´ták Mrkající a po obědě jsme se vydali do města.
Ještě se musím vrátit k jednomu veselému momentu z neděle. Volal člověk pracující na IČO pro obec, že mu zbylo šest stromků z výsadby a jestli je nechceme. Já se bránil, ani jsem netušil, kam bychom je mohly vysadit, ale on, že nám je sem hodí. OK, ale k mému překvapení dovezl šest asi dva a půl metru vysoké jilmy... V pondělí, těsně před našim odjezdem do města, přijel starosta s novou kancelářskou silou. Jen tak ji představit a na čajíček. Mezi řečí mu říkáme o stromech a on žasne. Aby ne, jde o stromy za deset tisíc. Dneska prý shodou okolností očekává starosta report o sázení a sumář stromů, které zbyly. Zvědavi jsme i my.
Ve městě máme střídavý úspěch. Na katastru Ivča moc nepořídila (v čem zatím psát nemůžu, rozjetou akci nechceme prozradit a zakřiknout), já si zřídil datovou schránku (jhako podnikatel, navíc se zaměstnancem), koupili jsme si lístky na koncert Hop Tropů a vybrali sekačku. Do toho jsem byl prověřit kurs dolaru a ten letí pořád nahoru, musím už peníze vyměnit. Ještě na čaj u Matěje s Bárou a večer konečně doma.
Sedm koní vypije vodu ze dvou van dost rychle, proto jsme dokoupili ještě jednu. Naštěstí už hadice nezamrzá a já nemusím nosit o další tři kanystry navíc ručně...
Dneska probíhá po čase opět akce výměna topení. Honzou vypuštěná větev je v poho, Láďa mění radiátor u Matěje. Druhá strana nejde vypustit tak lehce, vypoušťáky jsou zarezlé nebo tak nízko nad zemí, že se mi tam hadice láme. Láďa na jednom místě našroubuje nový vypoušťák tak, aby byl rychlejší, než se nasaje vzduch a voda se vyvalí. Povedlo se a já pak větev vypustil v pohodě. Teď Láďa mění radiátory na dvojce a trojce áčkách, pak zase napustím vše zpět a bude následovat několik koleček odvzdušňování. Od zítřka topím a už nepřestanu, dokud nebude teplo. Nebo dokud neodletím...

Prádelna

12. března 2015 v 17:27 | Marcel
Na statku jsem úplně osaměl, rodiče i s Vlaďkou odjeli do Rakouska na hory, Marcelce onemocněl synátor a náš čeledín Láďa pracoval sám venku do tří hodin. Nicméně dopo přijela prádelna a přivezla vypravé a rádoby vymandlované závěsy. Spousty překladů, několik závěsů pomačkaných i i uprostřed, hrůza. Volal jsem do prádelny ať si vyberou, buď jim to pošlu zpátky, nebo tohle nezaplatíme, že tohle není kvalitní práce. Paní mi oponovala, že to je materiálem, že s nimi musíme diskutovat netradiční zakázky a podobně mlela hlouposti. Nicméně jsem ji zopakoval dvě možné varianty a poslal jsem závěsy zpět. Pan řidič byl v pohodě, tak uvidíme za týden. A pro jistotu jsem reklamci ještě nahlásil i šéfovi, prý si na mistrové prádelny smlsne Mrkající.
Čeledín v týdnu uklidil u koz, vyčistil boxy a na dvoře i před bránou, udělal dříví domů i do kotelny. Pracuje pečlivě, nemá kuřácké prodlevy a když si není úplně jistý, přijde se zeptat. Po prvním týdnu jsem maximálně spokojený, tímto tempem tady bude všechno před sezónou pěkně vymydleno.

Na samotáře

9. března 2015 v 13:41 | Marcel
Vše nakonec dopadlo, jak má a Ivča je konečně na své dovolené, vyhřívá se u sklenky vína někde na kanárech. S kamarádkou letěly v neděli brzy ráno z Vídně a já tudíž už v sobotu večer osiřel. Ne úplně, protože v sobotu odpo dorazil domů na skok Honza - byl na týden na lyžích na Slovensku a přijel úplně vyšťavený. Nejen z lyžování, ale asi taky z večůrků. Přijel asi v půl páté, v šest zalehl a vstával v neděli v deset. Slušný výkon.
Víkend byl hodně sportovně teoretický, v televizi šel jeden zajímavý přenos za druhým, Honza odjel směr Praha včera ve tři a já osaměl defionitivně. Včerejšek jsem si užil, nejzajímavější částí bylo večerní krmení Jolany. Těhule dostává každý večer ještě speciální směs a ostatní kobyly s tím nejsou úplně v pohodě. Jolanu musím zavřít do boxu a dám ji tam kbelík se žrádlem. Venku ale musím zabavit ostatní kobyly tak, aby neprudily. Vendula dokonce protrhla pásek zahraňující Jolanu v boxu, musel jsem ji ven vystrkat. Celkem adrenalinový sport Mrkající.
Dneska jsem od rána v jednom kole. Potřeboval jsem tady trochu uklidit, protože ve čtyři nabírám na nádraží rodiče. Budou tady do čtvrtka a pak jedou i se ségrou na hory do Rakous. Honza si svůj pokoj uklidil, tam bude spát mamča, já uklidil u Matěje pro tatíka a obývák s kuchyní aspoň trochu poupravil. Je záhadou, že každý den zvoní Ivči mobil jako šílený a dneska od rána nic. Zato měla plno mailů, musel jsem je vyřídit, domluvil jsem jednu školu v přírodě a vypral kompletní Honzovo prádlo z hor a Matějovu špínu z pokoje. Je 3/4 na dvě a za půl hodiny vyrážím do města nakoupit, na katastr a pak na nádraží.
Do toho všeho mám ode dneška svého prvního zaměstnance, Láďa Baloun venku uklízí kolem statku, zítra bude řezat dříví. No, nějak to celkem kvapem utíká. A to nejen dnešek, ale celkově - například do Nepálu letíme už jen za 39 dní...

Tabulky, poličky, linka...

5. března 2015 v 16:09 | Marcel
Už mi lezou na nervy rynní mrazíky. Bylo už pár dní, kdy jsem mohl dopouštět vodu koním z hadice, ale zase přituhlo a nejde to, opět přichází na řadu kanystry. Aspoň že bezvadně funguje vytápění ntrubek a tam voda nemrzne. Nějak na mě psychicky asi trochu padl březen s očekáváním tepla. Ani se mi nechce moc ven, už aby se definbitivně oteplilo. Dělám designové drobnosti jako olejování pracovní desky v kuchyni, nový regál do instruktorské koupelny, cedulky před dveře pokojů, uklízím v dílně a skládku. Objevili jsme úžasnou věc - barvu na školní tabule. Udělal jsem tabulky velikosti A4 a před vchodem do pokojů je pověsím natřené touto barvou na stěnu. Pak stačí vzít křídu a napsat jména bydlících. Odjedou, mokrá houbička vše uvede do původního stavu. Jednoduché a geniální.
Ivča se konečně odkopala a v neděli brzy ráno letí na dovču. Háček je trochu v tom, že letí z Vídně. Spojím příjemné s užitečným, odvezu ji tam a nad ránem vzbudím kamaráda Zdenka, se kterým jsem byl na Island peaku. Trošku se dospím, dáme dlouhou snídani a já pojednu domů starat se o zvěř a statek.
Při úklidech jsme zjistili další špatné radiátory, tak ještě před zatopením budeme měnit dvě až tři tělesa. Určitě u Matěje a na dvojce áčku, možná i na trojce.
Jo, budu mít prvního svého zaměstnance :-). Pán z Nové Vsi přes pracák, bude dělat pomocné práce a do toho sekat trávu v Nové Vsi. Koupíme novou sekačku a spokojenost bude na všech stranách.