Únor 2015

Nejlepší antikocepce

27. února 2015 v 20:09 | Marcel
Od čtvrtečního večera do sobotního poledne má Ivča na hlídání synovce Větrníka Péťu. Schválně píšu, že ho má Ivča, ale ani já jsem samozřejmě nezůstal stranou. Už po 24 hodinách jsme se OBA KONEČNĚ NAŠTĚSTÍ SHODLI, že tohle tady jako vlastní opravdu nechceme. Na půjčení skvělé, ale další vlastní!!!!!
Péťa je úžasný a jeho styl života mu fakt závidím. Spát, najíst se, lézt, kam se mi zachce, dostat najíst, spát, svézt se na koni, najíst spát, dovádět v obýváku, spát... Mezitím samozřejmě napít (nosí vám pití a vy ho ani nechcete, skvělý full servise). Prostě období all inclusive. Už si to skoro nepamatuju, je to 19 let, kdy jsme měli doma Honzu v podobném věku. Dneska jsem přesně po téhle době tlačil kočárek a pánové Matěji a Hnzo, fakt mi to nechybí a netoužím po tom Mrkající.
Přes den pohoda, ale ta noc... Představa, že mne čeká ještě jedna taková Zamračený. Večer v naprosté pohodě, dneska dokonce poprvé v životě usnul v externí postýlce, vždycky spí s maminou ve velké posteli. Poprvé se vzbudil asi ve tři a zařval si o sunar. Podruhé kolem pěti, kdy chtěla Čikina ven a přišla si o to říct do ložnice. Péťa se lekl a zařval. Od sedmi pak byl regulérně vzhůru a já už neuměl spát. Doufal jsem ve spánek po obědě. Zalehli jsme a sotva jsem zabral, Větrník s malými přestávkami na pár vteřin zařval. Když už jsem vstal, Větrník s Ivčou zabrali a spali asi dvě hodiny. Já už neusnul. Možná stárnu ale tohle mi fakt nechybí...
Tak jsem dopo i odpo byl raději nějakou dobu venku. Pověsil jsem pár obrázků, přidělal magnetickou lištu na nože doma, umístil regál do instruktorské koupelny, už včera začal úklid v dílně v regálech a ve skládku her. Koupili jsme nové dřevěné bedýnky a já do nich dneska dával hry, popisoval bedýnky a přepravky a poslouchal krásné rozhovory v rádiu.
Teď jsem zvědavý na druhou noc a uvažuju o tom, že budu spát u Matěje, protože jeho pokoj je přes dvě zdi a ne přes jednu, jako Honzův.
Dneska js emběhem deseti minut měl dva naprosto nezávislé telefonáty s Pepčou a Luďkem, celkem asi 25 minut. S Pepčou jsem měl hlas poradní o výběru jeho nového spacáku, Luděk volal ohledně satelitního telefonu. Přece jen do odletu to máme za 48 dní...

Pohodový večer

27. února 2015 v 10:51 | Marcel
Nevím, jak vypadá teď spokojený večer u vás, ale u nás takhle Mrkající





Není nad teplo od rodinných kamen...

Jak se to skládá???

26. února 2015 v 21:25 | Marcel
Alča mi připomněla dvě kouzelné hlášky z víkendu. Obě proběhly v neděli, když jsme se bavili o pití na jejich svatbu. V plné debatě u puštěného rádia jsme v jednu chvíli všichni zmlkli a podívali se na sebe, jestli jsme dobře rozumněli. Paní v rádiu při rozhovoru prohlásila: "... Já jsem optimista od přirození." Nevím, jak moc přesně to myslela... Debatili jsme taky o nealku a vedle klasiky, cola, kofola, džusy, voda s mátou Alča prohlásila: "A ještě taky gin." Jo, dost dobrý, glosoval jsem, Alča si nebyla vědoma, co řekla - myslela, kdyby chtěl někdo gintonic, tak tonic. Ale nealko gin je slušná práce.
Od dnešního večera do soboty je u nás Větrník, synovec Péťa od Ivčiny ségry. Ivča je připosraná, že se může starat o asi devítiměsníčního klučíka, já jdu spát z ložnice jinam... Náš Honza ho pravidelně učí pokřik "Baník pičo", já mu ukazuju prdění pusou u jídla a mamča Hanka s babičkou jsou z toho běsné. Teď jsem šel kolem stolu, kam bylo vyskládáno Větrníkovo oblečení na ony dvě noci a dva dny u nás. Má u nás být na měsíc v mrazech a deštích??? Tolik oblečení nemůže v žádném případě využít. Ale to jsou ty první, navíc starší, maminky, ještě pod dohledem babičky... Mrkající
Marcelka nám umyla a vyčistila dětskou postýlku, kterou jsme tady zdědili a zatím nepoužili. Já ji měl jen přenést ze sprch naproti k nám domů. Na první pohled je stojací postýlka se sítí skládací, ale neřeřil jsem jak. Vynesl jsem ji úzkýma chodbičkama ze sociálek a šel dvorem domů. Ve chvíli, kdy jsem se zamyslel, jak se asi postýlka skládá, jsem dostal odpověď. Konstrukci jsem naklonil do správné polohy a klícková postýlka pomalu před mýma očima začala přecházet do složeného stavu. Mé prsty však byly ve skládací konstrukci a než přišel signál od očí, co se děje, do mozku, co mám udělat, bylo pozdě. Poměrně lehká konstrukce má docela velkou sílu. Stát uprostřed dvora s prsty skřípnutými samosvornou konstrukcí a vědět, že nejbližší člověk je asi dva kiláky daleko na koni, očekávat bolest, která fakt přijde a vědět, že pomoct si můžu jen opatrným pomalým pohybem nohy... Krásná chvíle. Křičící
Asi pět až osm minut poté bylo o sebeovládání a protože jsem věděl, že nejbližší člověk je právě ty dva kiláky daleko ve stavu naprosté spokojenosti, nebyl jsem úplně slušný... Několik slovíček z pokřiku zaznělo a baník to nebyl...
Naštěstí jen asi dvě hodiny poté jsem měl problém něco vzít mezi prsty, teď už v pohodě píšu i na klávesnici. Ale že to kurva bolelo...

Ranní rodeo ve výběhu

25. února 2015 v 10:23 | Marcel
Včera nám byla přivezena další kobylka na léto na tábory, Karamelka. Ivča rozdělila výběh na dvě části a pro první odpoledne je umístila jen k Meduňce a bílé Jamině. Až do rána byl klid, při napouštění vody Ivča spojila výběhy. A Loran, jediný chlap ve stádu, začal řádit. Šel se seznámit a Karamelka na něj nebyla úplně zvědavá a vykopla po něm. Lenka, majitelka, nám říkala, že Karamelka je celkem osobnost a že si nenechá hned tak něco líbit. Nenechala... Začala se s Loranem honit po výběhu a na ne úplně tvrdém podloží vždycky brzdili jako koně v kreslených filmech - přední nohy natažené dopředu v úhlu 45° a tráva lítala... Ivča to vydržela chvíli a pak zase výběhy rozdělila.
Dneska jsem předělával světla v pracovně, takové malé škatule, škatule. V kuchyni je nové světlo a staré z kuchyně šlo do pracovny. Poprvé jsem ocenil nový vercajk, co mi dal tatík při poslední návštěvě Ostravy. Nyní teda zkoušečku, ale dostal jsem i nastřelovací kleště, kleště na svlékání bužírky z drátů, pár šroubováků, řezač závitů a podobně. Takže na dálku ještě jednou díky...

Čtenářský kroužek

24. února 2015 v 11:25 | Marcel
Po nedělním slavnostním obědě s Miluškou, Hankou, Kájím, Alčou a Jančou a samozřejmě s klukama jsme měli krásně volné odpo, které se přesunulo do pondělka. Ivča dostala k narozkám další historickou bichli, první část husitské epopeje a já si koupil knížku Selský baroko. Husitská epopej má obśah jasný, roky 1400 - 1415, Selský baroko je sice ze současnosti, ale o zkoumání 50. let na jihočeské vesnici. Kdo koho udal a proč, osudy tzv. kulaků, kábátníci komunisti a podobně. Po Rybí krvi, knížce od stejného autora pojednávající o vysídlování vesnic pro stavbu Temelína další krásný příběh z míst, kde bydlíme. Takže v pondělí ráno masáže, troška úřadů ve městě a do večera kniha u hořících kamen. Krásné prázdniny.
Dneska dopo nám kamarádka Lenka dovezla na důchod další kobylku, Karamelku. Teď se kobylky seznamují a my se pomalu blížíme ke kulatému číslu 10 v našem stádu. Toho dosáhneme v létě - 6 do dneška, přibyla Karamelka, za měsíc si přivezeme Indyho a v květnu dva porody... A to jsme chtěli mít maximálně tři nebo čtyři koníky...
Venku je hnusně, do nějaké práce na dvoře se mi nechce, navíc začalo pršet. Tak si dělám jednu z chystacích chvilek na hory...

Krásná sobota

22. února 2015 v 21:48 | Marcel
Na víkend dorazili Honza s Matějem a Kájí s Alčou a jako bonus i Karlík, kamarád z výprav do Nepálu. Dlouho jsme měli domluvenou procházku na horách s tím, že holky budou domlouvat svatbu. Pánská jízda vyrazila směr Slepičí hory (kousek za Kaplicí) a holky - Ivča, Alča a její sestra, zůstaly na statku a připravovaly červnovou svatbu. Den se neskutečně povedl, sluníčko, super nálada a krásná procházky. Zvláštní bylo, že z asi 14 kiláků procházky nás možná šest až sedm provázeli cizí psi. Připojili se v lese nebo v jedné samotě a nechtěli se od nás oddělit... Domů jsme si je ale nedovezli..
V sobotu večer jsme po několika změnách rozhodnutí u Matěje, odstoupení Ivči nakonec v pěti lidech vyrazili směr hájovna Vávrovka na koncert tria Ivana Hlase. A vůbec jsme nelitovali, koncert v domáckém prostředí hájovny bez elektřiny, elektro věci jely na posílený diesel agregát, byl naprosto skvělý. Na baru měli navíc krásné víno... Užili jsme si to a i druhý večer na Výštici, nyní po návratu, jsme zakončili hrou krávy..
V neděli proběhl velký narozeninový oběd na počest Ivčiných půlkulatin i s Miluškou, Hankou a malým Péťou. Nedělní odpoledne už jen ve znamení válení se a pohodičky. ždyť jsem pátek strávil v kuchyni přípravou jídla na víkend, včeras výlet a koncert, dneska velký oběd... Každou neděli mám navíc opakování seroše Zdivočelá země a mám náběh na to, že konečně uvidím všechny díly...

Dokonce i světla...

17. února 2015 v 21:18 | Marcel
Dnešek uběhl strašně rychle, a to jsme venku ani moc nebyli. Lezavá zima, nevlídno, zataženo. Vůbec se nám ven nechtělo. Ivča si chodila jen "fouknout" a já napojit a nakrmit koně do dílny pro věci. Zbytek času jsme trávili domácími pracemi a u počítadla. Přesto všechno den rychle utekl.
Dopo jsem vyměnil světla v kuchyni a nad jídelním stolem. Namísto jedno papírového světla z Ikea a druhého trojitého reflektoru z první kolekce supermarketu jsem nainstaloval tři závěsné lampy, které jsme pro změnu dostali od kamarádů po rekonstrukci. Světla svítí, zítra doladím výšku závěsů, jen mě po netradiční práci na schůdkách v záklonu nějak luplo a bolelo v zádech. Ivčiny prsty a mastička to ale po obědě rozehnaly. K obědu jsem si zakuchtil jednu klasiku, měli jsme oba chuť na koprovku. A že se povedla...
V dílně jsem se rozhodl postupně během zimy a jarních všedních dní udělat pořádek a protřídit nepotřebné věci. V kyblíku mám třeba směs šroubků, vrutů, podložek a matiček, které jsou k roztřídění. Polovinu z toho, samozřejmě vše ještě od tatíka 18 let zpět, už neupotřebím (vruty, které nejsou samozářezné a jen na klasický šroubovák, ne křížový a navíc jsou starší, než já), na druhou stranu malé vruty a hlavně šroubky a matičky s podložkami se můžou sem tam hodit. Jedna šroubovací marmeládová sklenička mi moc místa zabírat nebude. Ale rozřídit je, to je neskutečná pakárna. Na druhou stranu z velkých krabic se elektrikářské věci převezené věci z Ostravy do Hostice a pak Zvole, nebo přímo do Zvole a pak sem, které jsem měl v ruce x-krát, vyhazují s lehkým svědomím. Prostě nechci syslit...
Českobudějovicko má jarní prázdniny a Ivča si domluvila zrušení celého jezdeckého čtvrtku a části úterý a celou středu u nás budou cácorky u koní. Aspoň uklidí v boxech, navalíme další balík sena, uklidí u koz a králíků, projedou všechny koně... A hodný strejda kuchař jim nabídne k obědi dvě jídla, která doma moc asi nemají. Jahodové knedlíky a šíleně nezdravý smažák s hranolkama Mrkající. Už se těším na jejich rozzářené obličeje...

Po dlouhé době v sedle

17. února 2015 v 9:06 | Marcel
Zase mám na stole nekonečně dlouhý seznam věcí, které jsou potřeba udělat. Pomaličku z nich ukusuju, největším dílem včerejška bylo přidělání nové vany na starou konstrukci kolečka. Díry ve vaně neseděly na díry v kolečku, přední vzpěry jsem musel udělat nové kompletně, ale svítilo sluníčko a po necelých třech hodinkách je kolečko jako nové...
Kotel sice už jel v úsporném režimu, dotápěl pokoje na cca 12°C a byt na necelých dvacet, ale spotřeba uhlůí přece jen byla slušná. Další tři týdny tady nikdo nebude a topit celý objekt, když venku jsou teploty vysoko nad nulou, se nám zdá luxus. Vyhasl jsem kotel a ještě jednou ho zapálím před startem sezóny. Pka už bude topit vkuse, díky minulému týdnu už jsem vychytal snad poslední důležité věci. Dlouhodobé topení by pak už mělo být v pohodičce. Přitom jsem udělal přehledný manuálek ovládání kotle pro mou měsíční absenci. Ještě budu funkce vysvětlovat, ale i pro mne na příští rok to je základ pro rychlou orientaci.
Odpo bylo krásně a po dlouhé době jsem podlehl Ivči a jeli jsme se spolu zlehka projet na koních. Byli jsme pryč něco přes hodinku, troišku zaklusali, ale terén byl obecně těžký, bahnitý a koně se tedy většinou jen prošli. Krásné završení celého dne.

Pendl mezi kuchyněmi

16. února 2015 v 9:23 | Marcel
Na víkedn u nás měl soustředění pěvecký sbor z Písku. Přijeli už v sobotu po ránu a hned cvičili. Kotel byl vyštelovaný a krásně topil na pokoje i sálk s bytem, všude bylo teploučko. Teď ještě zkouším umírněný režim proti zámrzu a chci zjistit, jak moc bude kotel žrát. Po měsíci a půl jsme vařili ve velké kuchyni a spousta věcí byla samozřejmě doma. Neudělal jsem si seznam, tak jsem každou chvíli pendloval domů a zase zpět. Koření, kus masa v lednici, mixer, malý pekáček, ocet, zelí... Bylo toho nepočítaně. Škoda, že jsem nenašel krokoměr, to by zase byl údaj...
Skupinka byla dobrá, i pan Váňa mladší (podle lístku na baru) byl starší než já, z jedné vegošky byly najednou dvě a v neděli jsem u vracení jídla zjistil, že tři lidi nejí ryby, ačkoli měli jídelníček na prostudování...
V neděli pendl ještě pokračoval, ale holky už byly solidární a každý jsme domů šli jednou.
Ivča měla v sobotu dopo další dvě jednání ohledně březnových víkendů, klienti se přijeli podívat a domluvit detaily. Ivča mě dostala, když po čtyřech letech, co máme hospodu padl z její strany dotaz, kolik piv je ve velkém sudu... Mrkající
V neděli večer jsme byli v kině, Ivča byla natěšená na filmovou verzi knihy 50 odstínů šedi. Knihu jsem taky četl a byla to slušné čtení erotického románu. Film byl ale špatný, vypadlo to jako dvouhodinová upoutávka, ve které jsou všechny důležité a pěkné scény skryty... Dobrý marketing a pro nás dva hups a pětistovka je v prdeli.

Dopo pro změnu v kotelně

13. února 2015 v 15:38 | Marcel
Dneska jsem v kotelně strávil s kotelníkem dvě a půl hodiny. Nejdříve přepojil teploměry tak, abych už nemusel přehazovat jeden dotykový teploměr z jedné trubky na druhou podle toho, ve kterém kotli topím. Pak už jsme se hrabali v nastaveních. První problém nastal, že nejde podavač nastavit v originálu tak, aby byl dle tabulek výkon na 100 %. Proporcionálně jsme museli upravit a nastavit časy práce a prostoje podavače, aby procentuálně plnému výkonu odpovídaly. Pak jsme si hráli se silou ventilátoru a kotelník průběžně měnil technické paramatery nastavení. Vždycky jsme dvacet až třicet minut počkali, jak se změna projeví a podle toho reagovali dále.
Výsledkem je snad optimální seřízení kotle dle teploty i hoření uhlí. Problém je ten, že kotle tohoto typu nejsou stavěny na nárazové topení, ale kontinuální. Ve chvíli, kdy se pokoje prohřejí, kotel již jen dotápí a nejede stabilně na plný výkon jako nyní. Budu muset to vychytat, vyzkoušet a asi topit dlouhodoběji. Nyní topím hodně na pokoje a k nám a do sálu toho jde méně. Když do servo ventilů sáhnu manuálně, rozhodím celé nastavení. Nechám to zatím tak a uvidíme, jak bude zatopeno...

Kotel, kotel, kotel...

12. února 2015 v 15:22 | Marcel
Včera jsem vyrazil na běžky a jsem rád, že jsem to udělal. S kamarádem jsme si udělali krásný okruh asi 30 kiláků, ale hlavně bylo neksutečné azůro. Ani mráček a postup další trasy jsme volili i podle toho, abychom byli na sluníčku. To nám dalo zabrat po poledni, kdy ve stopě byla kaše a nedrželo to, při sjezdu ma ledové cestě jsem hodil tygra a trochu mě bolí za krkem. Ale celkově nádherný den, skvělý zážitek.
Kotel topí, což o to, pokoje s jídelnou a sociálkama jsou vyhřáty až až, ale do něší větve automat moc tepla nepouští. Píšu si tabulku s údaji a teplotami, kotelníci dorazí zítra dopo, tak jsem na debatu zvědavý. Kotel jede na 75% a servo ventily pouští jen vytopenou větev a mixují vodu k nám velmi pomaličku. Teď jsem povolil mechanicky, tak uvidím, co to udělá. Když tak přitlačím na 100 % výkonu kotle.
Dopoledne nám dorazilo zboží z Makra i Nowaca a my museli předělat zboží z velkého mrazáku i do menších. Objednávka zvláště z Nowaca byla veliká, protože letákové ceny byly hodně dobré.
Věšel jsem obrázky z minulé sezóny, po návštěvě bezpečnostního technika pro jistotu i požární řád na chodbičky pokojů... Debata, v pořadí již druhá, s bezpečákem trvala skoro celé dopoledne, kromě požární ochrany jsme řešili bezpečnost práce pro zaměstnance i pro tábory, co vše si necháme podepsat od lidí, že nesmí a byli proškoleni, co naopak bychom měli poskytnout holkám do kuchyně za pomůcky. Není toho málo a ty nové zákony jsou opravdu chvílemi k posrání. Člověk by de facto neměl mít ostré nože, aby se neřízl. Protože pak se to musí zapsat do deníčku a až pokud z toho nebude nic vážnějšího, může se to založit. A podobné sračky.

Sníh jde do háje, už zase

10. února 2015 v 18:32 | Marcel
Po několika dnech mrazu, kdy Ivča mohla vypustit koně do velkého výběhu beze strachu, že ho rozbijou, jsou tu zase sryčky. V neděli chumelenice a zima jak sviňa, dneska plus čtyři a sníh odtéhá před očima. Už aby bylo jaro a suché pastviny.
O víkendu mi kluci pomohli zase udělat kus dříví na topení domů, věnbovali jsme tomu dopoledne a na šest týdnů dříví určitě máme.
Dneska jsem se konečně zastavil v prodejně pro lesníky a lesáky pro pořádné gumáky. Měl jsem v ruce neoprénové, stejné jako má Ivča a byl rozhodnut do nich jít. Stojí 1.300,-. Starší paní prodavačka mi ale ukázala ještě jedny, nějaké švédské, prý ještě lépe zateplené, jen nejsou tak vysoké. Sama je měla a byla s nimi moc spokojená. Jsou navíc ve slevě. 400,- a nebylo co řešit. Jsou mi trochu větší a budu muset si do nich vzít ponožku navíc, na druhou stranu je ale bez problémů obuje i Honza na práci v boxech Mrkající.
Chtěl bych ještě aspoň na jeden jet na běžky a možná hned zítra, uvidím, jak se ještě dohodneme. Dneska jsem si uvědomil, že 65 dní do odletu nejsou tři měsíce. Hups, nějak se nám to blíží...
Dneska zase vyhasl kotel, znovu bublina. Budu to hlídat a ve čtvrtek to s kotelníkama musám pořádně probrat.

Záhada koruny

9. února 2015 v 10:08 | Marcel
Nejedná se o záhadu české koruny, která je pořád slabá, ale dolar jde naštěstí pořád dolů, za posledních 10 dní o 90 halířů. Doufám, že před odletem se ještě zlepší.
Koně mají ve výběhu seno v takové velké umělohmotné skruži, která tvarem připomíná královskou korunu. Seno tam navalíme a korunu dáme přes balík. Včera ráno ale byla koruna asi 4 metry od místa, kde původně stála.

Tady to můžetre vidět. Korunun dáváme přes balík ve dvou a máme co dělat. V noci byl sice silný vítr, ale tohle udělat nemohl. Že by ji odstrkali koně?? Tomu taky moc nevěřím. Prostě nevíme, jak se koruna dostala tak daleko...
Včera ráno byla taková chumelenice, že jsem od boxů neviděl k autu. Než jsem natočil a odnesl vodu, byl jsem bílý jako sněhulák. Ranní nosení vody mi vždycky ukáže, jak jsou na tom naražená žebra. Tak po deseti dnech konečně v pohodě..
Na sociálech byla vybouraná nevyspádovaná podlaha ve sprchách a nově zalitá betonem. Už jen položit dlažbu, odtokové žlábky jsou nuž taky usazené.
Na sále už jsou futra vyměněné, Honza je dneska natře.
Venku je krásně bílo, přes noc nasněžilo a pořád padá, ale dle předpovědi bude do konce týdne všude jen bláto. Na víkend přijedou nějací pěvci z Písku, tak budeme topit v kotli. Zítra ho zapálím a ve čtvrtek proběhne velká kontrola, jak kotlík topí. Jsem na to zvědavý, potřebujeme pokoje vytopit, tak pojede aspoň zpočátku na 100% výkonu...

Den s tlakoměrem

5. února 2015 v 17:28 | Marcel
Už nějakou dobu mám vyšší tlak a dneska jsem si byl vyzvednout mašinku, která monitoruje tlak celý den. Každou půlhodinu se natlakuje manžeta na paži a krabička u pasu vše měří a pamatuje si. Neskutečně mě to prudí, ruka mě od toho už bolí a co teprve noc - každou hodinu a půl měření. Asi se moc fajn vyspím. Navíc, když probíhá měření, musí být člověk v klidu a nemluvit. Odpoledne jsem strávil v dílně a venku a velmi často proběhlo opakované měření, protže něco bylo napoprvé špatně. Je to otázka vůle, jestli to nesundám a nevyseru se na to.
Včera jsem přestal topit ve velkém kotli a dokonce nedobrovolně. Večer Ivča zahlásila, že jsou nějak studené radiátory, šel jsem tedy do kotelny a hups, v kotli nehoří. Z nějakého nepochopitelného důvodu vznikla nad podavčem vzduchová kapsa a uhlí do něj nepadalo. Nechápu, jak se může uhlí o velikosti kousku cca 2 - 3 cm v průměru vzpříčit a nespadnout do čtvercové díry o straně asi 8 - 10 cm. Musel jsem to prošťouchnout a pak už se uhlů začalo tlačit do hořáku. Nezapaloval jsem a dotopil v kamínbkách doma. Dneska ale přijel Honza a zítra dorazí i Matěj a zatopím ráno v menším kotli. Holt, pořád se budu s kotlem něco učit, navíc za týden přijedou kotelníci prověřit funkčnost, budu topit celý objekt a myslím si, že čidlo na trojce není v pořádku. Uvidíme...

Cesta za kulturou

4. února 2015 v 10:46 | Marcel
V rámci našich zimních prázdnin jsme se vydali do Prahy za kulturou. Namířili jsme si to do divadla Na Fidlovačce, protože v My fair lady hraje hlavní roli dcera kamarádky. Před divadlem jsme stihli večeři u dalších kamarádů a od půl osmé se výborně bavili v divadle. Jediné mínus byla kombinace tvrdých sedaček, malého prostoru pro nohy a délky představení. Díky krásnému výkonu Báry na jevišti, navíc ve společnosti Tomáše Töpfera a Ondřeje Brouska vše ale strašně rychle uteklo. Představení určitě doporučujeme!!! Po několikanásobném potlesku jsme se s Bárou potkali ještě v divadelním klubu, kde jsme, jak pronesl Honza, seděli poprvé mezi tolika herci (Ondřej Brousek, Saša z Comebacku, kráva z Ordinace, kotěnka ze seriálu Fourteens a samozřejmě Bára). Do půlnoci jsme povídali a vyrazili tak, abychom hodili Honzu na poslední metro. Domů nám to pak trvalo ještě 1,5 hodinky i se dvěmi čůracími a budícími přestávkami. Venku -6°C a já šel ještě zkontrolovat množství uhlí v zásobníku, vyházel jsem koním led z van na vodu a protože se ve svitu úplňku seběhli ke mně, naházel jsem jim do výběhu seno. Balík už dožrali a ve dvou s Ivčou, navíc s mými naraženými žebry, nejsme schopni do výběhu navalit. Tak dneska odpo s holčičkama na kroužku. No, a po druhé ráno v posteli. A jako vždy, když si chce člověk trošku přispat, před osmou ráno telefonát, maminka omlouvala jednu holčičku z odpoledních koní...

Kde mám tričko s krávou?

2. února 2015 v 10:38 | Marcel
Ivča dneska ráno vystartovala v osm ráno do města na masáže. S nákupem práce tak na dvě a půl hodinky. Za hoďku a půl byla doma na rtech s otázkou z nadpisu (to tričko se jí líbilo a přede dvěmi lety ho dostala k narozeninám). Bylo mi divné, že je doma tak brzy - ony ty masáže jsou až za týden, hups...
Od čtvrtka do soboty jsme byli v Rakousku na lyžích. Cesta tam hrozná, zácpy u Lince a Salzburku zapříčinily dojezd o dvě hodiny později a lyžování kratší o půl dne. Čtvrtek odpo bylo mlžno, ale dalo se. V pátek tak neskutečně chumalilo, že od rána do dopo napadlo asi půl metru sněhu. Ve vrchních částech sjezdovek navíc fučelo, že nebylo pořádně vidět. Při cestě k autu jsme si našli krásné úseky modré sjezdovky a začali jsme závodit. Ve čtyřech lidech s Honzou, kamarádkou Pavlou a její dcerou. Vše v pohodě až do poslední etapy - vjel jsem na poslední prudší části do hromady sněhu a vysekal se, celkem dost. Mám naražené žebra a ještě pár dní se mi bude blbě hýbat. Holt, jak jsme starý, tak jsem blbý. Sobota byla naopak fantastická, bolest jsem si utlumil práškama a v azuru jsme jedzdili až do půl páté odpo. Ivča neměla přilbu a druhého takového člověka abychom pohledali. Možná jeden ze sta ji neměl, šílený posun za těch pět let, kdy jsme byli na lyžích posledně. Za poznámku ještě stojí jedno kolo hry Česko, kdy měl Honza naprosto neskutečný pech na otázky. Zbytek dohrával a Honza měl snad jen dvě správné dopovědi... Protože Matěj, který nám měl v sobotu doma zatopit, onemocněl, měli jsme v sobotu večer doma 12°C. Zatopil jsme ve velkém kotli a v neděli večer už bylo skoro přetopeno. Potřebujeme ale prohřát i pokoje na druhé straně, jednou za čas je nutné zatopit...
O zvířata se starala Marcela, Čikina prý byla strašně smutná, ale to je holt život. V neděli jsme si lízali rány z únavy a měli nějaké návštěvky, dneska už zase do plného zápřahu. No, do plného, u sypání uhlí do zásobníku a nosení vody ke koním dost trpím. Dobře mi tak.