Leden 2015

Teploměry

27. ledna 2015 v 11:30 | Marcel
V rámci nákupu s 20% slevou jsme koupili i teploměry. tím pádem vím, že v ložnici mám 10 - 11°C, na pokoji jsou 3°C... Po návratu z lyžování budeme muset zapálit asi velký kotel a temperovat.
Já byl včera na otočku v Praze a domů jsem večer ujížděl trochu s obavou, ať mě nechytí hlášené sněžení. Povedlo se a sněžilo až v noci, stejně napadlo jen trošku sněhu. Hlavně ať nepadá ve čtvrtek nad ránem, to pojedeme do Rakous.
Včera měl Honza za úkol natřít troje futra ze sálu směrem na sociálky a do skládku. Dvoje jsou v pohodě, ale když chtěl sundat kartáčem rez z futer ze sálu ven, propadl se mu kartáč rzí dovnitř futer. Důsledek debilního obložení zdí z minulosti a totální vlhkosti. Jsou na výměnu, nicméně bych do výměny úplně nešel, Honza to zkusí obrousit, otlouct a zkusíme tuto spodní část futer nějak zakamuflovat fólií. Že bych musel bourat pro změnu na sále, to fakt ne.
Ivča sedí v žádostech o granty, jsme zvědaví, jak dopadneme.

Shopping víkend

26. ledna 2015 v 9:40 | Marcel
Víkend uběhl nějak rychle. V sobotu dopo jsme s Honzou a jedním jeho vrstevníkem byli za sportem, v Týně jsme hráli squash. Pohladil jsem si sebevědomí, oba kluky jsem porazil, je dva ale asi nebolí ruka a nohy ještě dneska. Všude se píše, že po vítězství se vše hojí rychleji. Jak dlouho by mne teda bolelo tělo, kdybych prohrál?
Ivča se vrhla na psaní žádostí o granty. Včely, lodě, Tajný závod, jezdecký kroužek, naučné tabule okolo nstatku a nevím, co ještě. Naštěstí měla několik žádostí ještě z loňska, tak se kopírovalo. Čas to ale sežralo stejně. Do toho přijel Matěj a s Honzou mi zlikvidovali dříví před bránou. Část do kotelny, část ke spálení doma. A že tohle tvrdé vysušené dřevo má v kamnech výhřevnost. V podvečer jsme si jeli zanakupovat do bauhausu. Dostali jsme věrnostní slevu 20% a potřebovali jsme několik věcí, na tuhle akci jsme dost čekali. Objednali jsme OSB desky na doobložení boxů, té první části, u jejíž stavby před čtyřmi jsem si uhnal zánět šlach. Já si udělal dobře koupí pořádného aku šroubováku (kvalitní, silný, se dvěmi bateriemi a navíc s externí svítilnou). Do oka nám padly dřevěné bedničky na hry, potřebvovali jsme pracovní rukavice, konve, nějaké barvy.... A protože zedníci v rámci reklamace vymlátili špatně vyspádované podlahy v klučičích sprchách, koupili jsme ještě jeden odtokový žlábek (ano, kopalo se v těch vloni totálně nových společných sprchách).
A neděle? Sestavování regálu, natírání všeho možného a trocha sezení u televize při koukání na skikros - asi jsem trochu chytal inspiraci na lyže. Na ty vyrážíme ve čtvrtek brzy ráno a všichni tři se mooc těšíme - Matěj nemůže, má praxi...

Ranní krmení zvěře je pořád zážitek

21. ledna 2015 v 9:50 | Marcel
Vždy ráno jdu ke koním a kozám dát jim vodu a nějakou dobrůtku. U koz je šíleně odstrkovaná ta nejmenší. Nedejbože, aby si ode mne vzala kousek jablíčka, to ji ta největší žene, trká a strká na druhý konec výběhu. Nejraději by ta stará koza snědla sama vše.
U koní nikdy nechybí Wendula, ta si jde pro jablíčko téměř vždy první. Přetlačují se s Jolanou a pokud chci dát jablíčko dalšímu koníkovi, musím si za ním zajít. Samozřejmě s doprovodem Wenduly a Jolany, které se pořád přetlačují a skoro mi lezou do kapes u bundy. Jakmile jablíčka dojdou striktně zavelím dost a otáčím se zády, odcházím.
Dneska po dlouhé době zamrzla voda v hadici a musely opět na řadu přijít kanystry, nyní 125 litrů a odpo dalších asi 100 litrů.
Ještě předtím nakrmit kočky a čokla. Čikina mě hned po ránu nasrala, v noci roztahala po celé kuchyni odpadkový koš. Takže první ranní věcí bylo dotáhnou Čikinu doprostřed bordelu a nařezat ji.
A aby nebylo zvěře málo, vrhám se na vyplňová žádosti o dotaci na včely. Držte mi palce...

Po soustředění zpět

20. ledna 2015 v 14:45 | Marcel
Po necelém týdnu, který jsem strávil v Ostravě a Beskydech, jsem zpět na statku. O víkendu jsme byli s klukama zkoušet materiál na himalájskou expedici v Beskydech, spali jsme venku ve stanu na sněhu a zimní počasí nastavili dokonce tak, že v noci nám dokonce nasněžilo. Jen teplotně mohlo být o 10 stupňů méně. Spacáky a spodní oblečení máme vyzkoušeno, jídlo taky a musíme teď vše jen vyladit množstevně a váhově. Pořád nevíme, jestli můžeme mít hlavní zavazadlo 20, 23,5 nebo 30 kilo. Tři zdroje uvádí tři různé údaje. Stihli jsme i saunu, společenskou stránku věci a měl jsem čas i na rodiče. Samozřejmě.
Bílá kobylka je začleněná do stáda, i když se pořád trochu drží stranou. Dříví na domácí topení je vybráno i z přístěnku, venkovní zásoby pomaličku dochází a já se na něj zase budu muset vrhnout a doplnit. Nějaké dva až tři týdny ještě vystačíme, ale raději vše udělat předem než na poslední chvíli.
V počítadle jsem měl asi 50 mailů, po rychlém protřídění jich na vyřízení zbylo necelých deset. Jeden z nich je od předsedy včelařů. Čekají mne přednášky, do konce března co dva týdny jedna. Doufám, že tyhle budou více v češtině, s minimem odborných výrazů. Navíc mám týden na vyplnění žádosti o dotaci. Ondráš mi tady nechal svou loňskou, tak to jen opíšeme a zítra, na první z přednášek, si to nechám zkontrolovat. Snad se bude dařit, protože úhyn včelstev za letošní zimu je okolo 50%.

Bílý kůň

13. ledna 2015 v 21:25 | Marcel
Ivča se vrátila ze své nakupovací cesty z velkoměsta a jak jsem avizoval, jeli jsme do Novohradských hor pro zapůjčenou kobylku. Pohorská Ves je obec na konci světa, dále vede jen cesta na hranice a život tam není určitě jednoduchý. S majitelem kobylky Ivča podepsala smlouvu a jeli jsme "nahoru" pro kobylku, Jamiru (čti Džamíru). Obchvatem jsme dojeli na pastvinu o rozloze asi 50 hektarů a když jsem po asi 400 metrech procházky po krásných šumavských pláních za lesem uviděl onu pastvinu, zůstal jsem úžasem stát. Okolo čerstvě přivezeného žrádla se seskupilo 37 koní, většinou bílých. Tak velké stádo v prostředí, kdy okolo byly jen louky a lesy, byl neskutečný zážitek. Navíc to byli arabští koně, kteří jsou oproti českým teplokrevníkům jiní stavbou těla. Nikdy jsem naživo neviděl tak velké stádo koní v téměř volné přírodě, v obrovském výběhu. Bylo to fakt silné, úplně jsem si vzpomněl na znovu vysílaný seriál Zdivočelá země nebo na divoký západ.
Majitel po rozbalení balíků senáže šel do stáda najít Jamiru. Nechápal jsem, jak mezi 20 bílými koňmi může poznat tu jednu. Asi s nimi není poprvé a na téhle kobylce pravidelně jezdí. Při cestě k vozíku se trochu ozývala zpět ke stádu, ale napoprvé bez problémů nastoupila do vozíku, což jsem taky viděl poprvé v životě (ty naše potvory si dávají načas, třeba i 3 hodiny). Cesta domů byla v pohodičce a teď probíhá seznamování naší skupinky koní (nemůžu říct stáda, to jsem viděl) s kobylkou, ale už zítra by to mělo být vše přírodně spolu. Zatím jsou v oddělených částech výběhů. Jamira je 18 letá kobylka a stádově nekonfliktní, tak jen první hodinky spolu budou asi zajímavé. Ivča věří, že už zítra se budou kamarádit.
Já jedu zítra do Ostravy na himalájské soustředění a vracím se až v pondělí. Velký kotel nakonec nebude hořet, přes den je až 10 stupňů a byly by to asi vyhozené peníze. Snad nebudu mít telefonáty, že uhodily mrazy, co mají na statku udělat...

Krásný výlet

9. ledna 2015 v 16:14 | Marcel
Ve středu jsem si nudělal výlet na Šumavu. Počasí se má zhoršit, má se oteplit, tak jsem sedl do auta, za hodinku a kousek byl na Kvildě a udělal si sám okruh necelých 30 kiláčků. Stopa byla fantastická, namazáno skvěle, skoro žádní lidi a v tu správnou chvíli hospůdka na polívku. Co více si přát? Večer jsem byl velmi příjemně unavený, jako už po sportu dlouho ne.
Na statku tvořím částečně podrobný kalendář Země nezemě, Ivča sbírá přihlášky (už jich přes 50, což je sedmina kapacity - 9. ledna!!!), připravuju se na výlet do Ostravy kvůli expedici do Nepálu a dneska jsem se vykopal ven a udělal první dva věšáky na pokoje. Ještě musím udělat dva na další pokoje, do jídelny a předsálí.
I u nás už není bílo, všechno slezlo a to má být zítra ještě tepleji.
Ivča má teď velkou cestovatelskou. Dneska byla v Pohorské Vsi domluvit půjčení koně na vytrvalostní závody. Na našich kobylách na jaře nebude moct jezdit, protože už budou mít krátký čas do porodu. Zítra jede na nějaký koňský seminář, v neděli večer veze Honzu do Prahy a v pondělí si jede zanakupovat ve velkoměstě, večer zůstává v Táboře a vrací se v úterý. To ale jen zapřáhneme vozík a do Pohorské pojedeme pro onoho koně. A ve středu já jedu směr severní Morava... Aspoň se na sebe budeme více těšit.
Dostal jsem první číslo časopisu Včelařství a celkem jsem jsem začetlk a vyděsil. Ono to nebude vůbec žádná prdel, navíc mnohdy ani nevím o čem píšou, protože odborné názvy pro části úlů fakt ještě nedávám. Do konce ledna bychom měli požádat o dotaci a pak se uvidí...

Nakažlivost čerpadel

6. ledna 2015 v 14:39 | Marcel
První lednové dny plynou v pohodě, Ivči se opět rozjíždí jezdecký kroužek, já si uklízím v policích, na které dlouho nikdo nesáhla a protože jedu příští týden do Ostravy na první himalájské soustředění, trochu se na to připravuju. Nějak pořád nemám chuť jít pracovat do té zimy venku.
Na vánoce jsme s Ivčou "společně" dostali čtyřdílnou Přemyslovskou epopej od Vlastimila Vondrušky. Každý díl má cca 800 stran a Ivča se do knih hned pustila. V neděli dočetla druhý díl s tím, že si dává pauzu a bude taky něco dělat. Já reagoval, že ji dávám tak půl dne... Včera po obědě měla v ruce třetí díl a dlouhé hodiny čte a čte. Stejně nepřestane, dokud nezaklapne čtvrtý díl. Je to psané zajímavě, ale nejsem na to teď vyladěný.
Na vánoce, když u nás byli naši rodiče, asi chytli infekci zvanou čerpadlo. Po nefunkčním čerpadle u malého kotle a ucpaného sítka u velkého kotle měli naši v Ostravě najednou studené radiátory. Večer to tatík už neřešil a hned ráno zjistil, že jim kleklo čerpadlo Mrkající. Výměna proběhla rychle, ale tohle prostě člověk nemůže vymyslet, to se musí zažít.

Jo, a zajímalo by mě, kdo pořád dává hřeben mezi zubní kartáčky!!!

Máme prázdniny

3. ledna 2015 v 15:41 | Marcel
Včera odjeli silvestrovští hosté a my máme dva a půl měsíce prázdniny. Práce je dost, už jen papírování, účetnictví... Ale první lidé dorazí až v polovině března, v mezičase snad stihneme nějakou lyžovačku a Ivča odjezd do teplých krajin. Já mám na svém himalájskémm metru ještě 105 dílků.
Rok jsme zakončili pořádáním pátého ročníku Olešnické stopy, z Olešníku, Chlumce a Nové vsi dorazilo 210 lidí. Vypilo se 80 litrů svařáku, hodně čaje, snědlo se 160 klobásek a 160 párečků a obrovský kotel bramboračky. Na baru se lidi taky nežinýrovali, dva a půl sudu piv a kořalečky jsem nepočítal. Bohužel na to někdo doplatil až tak, že Zdena musela uklízet nablitý pisoár. Proběhl rychlý úklid sociálek a jídelny a už jsme tady měli 35 lidí na Silvestra. Včetně dvou rodinek kamarádů. Navíc hlava jedné z rodinek odlítá v pondělí za prací daleko, dostal místo na Maledivách... Tak se rok neuvidíme...
Velký kotel topí, ale na celý objekt v mrazu to není žádný velký šlágr. Musím vychytat poměry čerpadel, jak moc rychle hnát vodu trubkama a výkon kotle. Představoval jsem si, že tady bude větší teplo. Teď už si zase topíme jen doma v kamnech, Matěj odjel do Budějovic dneska,. Honzík jede do Prahy zítra. Nějak ty dva týdny utekly...
Včera jsme byli hrát s Honzou florbal a když vynechám, že to nikomu nešlo, tak mne to moc nebavilo a zdravotně mi florbal dává taky pěkný záhul.
Co se týče vstupu do roku 2015, jedno velké rozhodnutí udělal Matěj, přestal kouřit. Cigarety, už včera po mně chtěl vědět, jak se plní dýmka...
Mne čeká asi průběžná zpracovávání dříví, tropchu je ještě u vrat a pak celkem dost na louce mezi stromy. Musím taky zredukovat počet věcí v dílně a ve skládku, to bude běh na dlouhou trať... Moc se mi do toho nechce, zvláště když si uvědomím ten velký smrad myšiny...