Prosinec 2014

Kotelna, klapka 453

30. prosince 2014 v 10:20 | Marcel
Je po vánocích, na statku byli naši a já na počítač moc nechodil. K deníčku se tedy dostávám až teď. Prožili jsme pohodový týden plný pohádek, procházek ma drobných výletů. V neděli jsme poprvé navštívili Karlův hrádek pod sněhem a bylo to krásné a zase úplně jiné, než v létě. Cestou zpět jsme byli v purkarecké hospůdce U voraře a když měli panáku rumu 0,05 za 25,- korun, nekup to...
Tou klapkou v nadpisu je myšleno, po kolikáté asi řešíme problémy s kotelnou. Před vánocemi jsem chtěl zatopit do naší větve starým malým kotlem. Posledně jsem jen psal o problému s přetopením. Přijeli technici a problém byl tristní - jediné čerpadlo, které se použilo ze satré kotelny, se sice protáčelo, ale lopatky byly nějaké vyšolíchané a nehnaly vodu. Tím pádem se kotel přetopil a systém byl studený. Výměna čerpadla vše vyřešila a my měli doma pěkně přetopeno.
Včera jsem pro změnu zatopil ve velkém kotli a ačkoli byla teplota vody v kotli přes 60 °, radiátory byly vlažné. Ráno dorazil opět technik, přes hodinu zkoušel vše možné a pak na to přišel. Chyba v čerpadle na zpátečce. Chvilku to vypadalo na výměnu celého čerpadla, chyba byla opět šíleně jednoduchá - zanesené sítko čerpadla. Při prvních topeních se vždy po létě z trubek uvolňují usazeniny a tohle jemné sítko je dále nepustilo, ucpalo se a čerpadlo vodu skrz nečistoty neprotlačilo. Sláva, odstraněno, nicméně nezbývá než se modlit, aby se pokoje do zítřka vytopily. Najíždí nám přes 30 lidí.
Do toho se samozřejmě připravujeme na zítřejší pátý ročník mOlešnické stopy, pochodu z okolních vesnic k nám. Přijde zase okolo 200 lidí a my je musíme napojit a nakrmit...

Pro změnu zase kotelna...

19. prosince 2014 v 11:52 | Marcel
Jak tak sedím u počítadla slyším za sebou téct vodu nechápu, co se děje. Vždyť tam žádná voda není... Topení. Ráno jsem zatopil poprvé po rekonstrukci v malém kotli. Z přetlakového ventilu u starého elektrického kotle valí voda naplno. A kurva, co asi bude v kotelně. Dám pod trubku první kýbl, co mám po ruce a běžím do kotely (později zjistíme, že tento kýbl byl děravý...). V kotelně jsou zvuky a zakouřeno, jako by kotel měl právě vystartovat na oběžnou dráhu. Beru rychle kolečko a lopatou a rukama v rukavicích vyhazuju žhavé polena a vše hořící ven. Všechny přetlakové ventily syčí, tečou a trubky řvou. Otevírám i ventily do druhé větve a do velkého kotle, aby se voda ochaldila co nejdříve. Asi neseplo čerpadlo nebo... Nevím. Volám dodavateli kotle a jsem po dlouhé době dost nasertivní. Zaplatili jsme čtvrt mega za kotelnu, jsme v záruce a mne moc nezajímá, že mu lidi dělají v jiných kotelnách. Prostě havárka, ať kouká někoho dovalit. A že to nevyzkoušeli není můj problém.
Nedá mi to, po vychladnutí opatrně zatopím ještě jednou a výsledek je stejný. Nemůžu topit v malém kotli jen pro nás, jak jsem plánoval, když tady budou na vánoce ještě naši. A ve velkém kotli pro 5 lidí topit fakt nebudu, proto jsme do nové kotelny neinvestovali. Čerpadlo ale běží, teplota vody na budících směrem k nám je vysoká. Nechápu, co udělali špatně. Topím zase jen v kamínkách a budu ho stresovat, ať kouká přijet.

Poprvé u včelařů

19. prosince 2014 v 9:33 | Marcel
Včerejšek byl jedním z těch rušnějších klidových dní. Na ráno jsme měli naplánovanou návštěvu u zubaře. Máme super doktora, ale z dětství mám trauma a i přes skvělý přístup už jen u prohlídky propotím triko. Teď jsem tam šel cíleně s vypadlou plombou. Po dlouhé době jsem si do pusy pustil vrtačku bez injekce. Ivča opět v pohodě, co jsme na výštici nemáme se zuby naštěstí problémy, ťuk, ťuk.
Ze dvora jsem uklidil hadice a dal je k zimnímu spánku, odnosil jsem tyče ležící na dříví před vratama, sundal volejbalovou síť, uklidil zase kousek v dílně. A později odpo vyrazil na přednášku včelařů o vysoké úmrtnosti včelstev. Sice ještě žádné nemám, ale prostě jsem se jel ukázat. Z 28 členů nás tam bylo šest, podpisů na prezenčce bylo 13 Mrkající. Chvílemi mluvili pro mne španělsky, ale pochopil jsem, že existuje tolik různých breberek, brouků a nemocí, které mohou včely zabít, že uvažuju, jestli to vůbec má cenu. Vyposlouchal jsem velký úhyn včelstev, nad 60%, ale v Itálii a Francii je prý 50% ůhyn v pohodě. Prý bylo letos strašně málo medu, zima je ale příznivá. Je velký rozdíl mezi včelí matkou jednoletou a tříletou, pak mluvili o věcech, které mi nic neříkaly. Zmínili taky možnost zbavit včely roztočů, kteří na nich sedí tím, že do úlu budou vlétávat předehřátou bránou - česlem na 50°C... To se asi vyplatí Mrkající. No, uvidíme, zkusíme to. Na dotacích dostaneme 75% nákladů, to znamená 15 tisíc z investovaných 20.
Dneska bylo krásné ráno, byl jsem u koní, fotil východ slunce, seděl a užíval si u čajíčku. Najednou mi za zády, v šatně, začala téct voda. Ale to už je jiný příběh.....


Nový diář

17. prosince 2014 v 17:08 | Marcel
Rozhodl jsme se pro práce u počítače. Už jen proto, abychom s Ivčou dodělali propagaci táborů na léto 2015, odeslali vše rodičům jako dáreček pod stromeček, měli jasno o složení týmů. Byl tady IT technik od našeho dodavatelke počítačů, zprovoznil Ivči spojení s tiskárnami a udělal nám konečně složku sdílených dokumentů. Má to ale ten problém, že abych měl do složky přístup, musí mít Ivča puštěný počítač. A taky musí být připojena k síti - ono připojení z neznámých důvodů občas z ničeho nic spadne. Už jsem i zkusmo vyměnil síťové kablíky a moje připojení funguje, Ivči občas ne. Holt bude muset přijet znovu a asi i zapojit nějakou externí paměť, abych mohl ve sdílených pracovat bez závislosti na druhém počítadle.
Pak dělám pořádek ve fotkách, starých složkách, na externím disku. Takové ty nepopulární práce v dokumentech.
Ivča vezla kozy ke kozlovi, ať máme zase v létě kozy dojné, atrakce pro děti, a budeme moci udělat zase nějaký sýr. Tam je vezla v kufru auta, strašná prča. Zpátky ale už to nešlo, kozy strašně smrdí po kozloví a Ivča pro ně jela s vozíkem na koně. Nejveselejší historka se ale týká návratu Ivči z první cesty ke kozlovi. Majitel kozla trval na to, že se zkusí kozy obskočit hned, přivedl ho a Ivča měla držet kozy. Nepovedlo se to vše bezkonakkozel se o Ivču otřel a to je teda smrad. Veselé na tom bylo to, že cestou od kozla na statek měla Ivča domluvenu schůzku na pracovním úřadě. Ihned po vstupu Ivči do kanceláře paní zpozorněly... Ivča šla hned s pravdou ven. Navíc prý ještě udělala jednu školáckou chybu - svezla se výtahem. Tam, v malém prostoru s dalšími lidmi, bych být v její kůži opravdu nechtěl Mrkající.

Včera jsme byli na masážích a já se cestou domů zastavil v knihkupectví. Koupil jsem nám oběma diáře a ten můj mi padl do oka na první pohled. No není kouzelný?

Sice neteče, ale kape

16. prosince 2014 v 8:07 | Marcel
Páteční vánoční výštická besídka měla zatím nejnižší účast. Na poslední chvíli zasáhly nemoce a jako každý rok termínově pendlující schůze hasičů. Nicméně dorazilo 16 lidí a večer byl mpříjemný. Já po týdenním marodění odpadl v půl jedné, hosté ve dvě. Zbylo nám celkme dost jídla, nemuseli jsme další dva dny vařit a bůček zapečený v leču jsem zavařil, aby vydržel než přijedou za týden naši.
V sobotu jsme s Matějem dodělali první část dříví, které bylo před vraty. Užívám si topení vyschlým dřívím, krásně hoří a má vysokou výhřevnost.
Aby vše neplynulo jen tak v pohodě, uprostřed týdne jsem zjistil mírný pokles tlaku v topném systému. Dotlačil jsem vodou a v neděli večer šel na kontrolu. Opět pokles. Už jsem si maloval čerta na zeď, že je prasklina v poslední části trubek v zemi, mezi námi a apartmány. Teď jsem ale narazil na problém hned na první nadhoz. Na pokoji 7, kam jsou dovedeny nové trubky z kotelny, prosakuje spoj. Na zemi byla louže, kterou jsem vytřel a hned večer volal Láďovi. Včera přijel, dotáhl to a bylo vše v pohodě. Ne však večer. Neteče to, ale je to vlhké. Naštěstí se nebude muset nic řezat, když tak jen vypustíme tuhle jednu část a Láďa vymění těsnící gumičku.
Po třítýdenní pauze v tréninku díky achilovce a kašlíku jsem včera opatrně zase začal. Noha nebolí a já můžu pomalu začít pokračovat v příprave ně hory.
Celkem se těším, až po Silvestru odjedou lidi a budeme mít souvislejší odpočinek. Jen pořád nevím, kdy odletí Ivča do tepla, zase to neřeší a oba víme, že to potřebuje...

Tak už nám zamrzlo

9. prosince 2014 v 21:08 | Marcel
Žaludek už je v poho, ale přepadl mě nějaký krční bacil. Věřím, že jsem to dneska vyležel a od zítřka budu normálně fungovat. Potřebuju udělat objednávky, nadělat nějaké dříví do jídelny na čtvrtek a pátek, kdy máme vánoční besídku pro řemeslníky a dodavatele a taky něco dalšího domů.
Dneska jsme poprvé měli zamrzlou vodu v kohoutu u koní, musel jsem premiérově spustit ohřívání. Za necelých pět minut voda tekla a s Ivčou jsme ji ve vanách doplnili. Zítra za světla nastavím hodiny tak, aby se dvakrát denně, zatím, trubka zahřála a my mohli vodu doplňovat. Venku je mlžno, mrazivo, začíná zima.
Ivča veze zítra kozy za kozlem na připuštění, ať mají po kůzlatech zase mlíko a v létě bude o zábavu dětí postaráno.
Dneska to bylo krátké, ale co chcete od chcípáka, který se kurýruje se žaludkem a pak s krkem.

Adventní věnec jinak

7. prosince 2014 v 18:10 | Marcel
O víkendu jsme s instruktory dali dohromady harmonogram táborů na léto 2015 a mluvili i výhledově o roce 2016. Snažím se postupně předávat své programové aktivity na Honzu a Matěje a na další vytipované zkušené instruktory. Měli jsme bohužel nečekaně hodně omluvenek, tak nás u vánočního stolu usedlo jen 16. Celkově ale máme teď 28 funkčních intruktorů a prefektů a k tomu z letošního roku šest nových. Z toho máme obrovskou radost. Po práci jsme večer udělali trošku slavnostněji, přípitek, večeře a následovalo první vyhlašování výročních cen našeho občanského sdružení. Do toho nám vpadnul rozverný čertík Lupínek s výslužkou a trošku rušil, nicméně jsme díky hlasování přítomných instruktorů vyhlásili nejlepší hry letošního roku i historie Země nezemě od roku 2008. Zbytek večera už si mládežníci organizovali sami.
čertík Lupínek při své show


Honza odjížděl do Prahy ještě v 11 hodin v noci a chtěli jsme po něm, ať v každou noční hodinu napíše, že zdárně dorazil. Pípnutí sms mne nevzbudilo, nicméně Ivča v půl páté ráno už ano. Honza dojel ve špatném, mlžném počasí v pořádku, nicméně já po probuzení zjistil nějaký žaludeční nebo střevní problém. Protože jsme jedli všichni stejné jídlo, nenapadlo mne z čeho. Jedině to mohl být kapr, který mi prostě zoufale nesedl. Už jsem skoro nespal a žaludek jsem pak po vylezení z postele v sedm hodin krotil hylakem, černým uhlím i troškou coly. Snídani jsem nešel dělat, protože jen představa pohledu na jídlo mi obracela žaludek. Čajíčkoval jsem a polehával. Jo, musím poznamenat, že z pití to fakt nebylo Mrkající. Když mládežníci po desáté hodině snídali, zašel jsem za nimi do jídelny. Z pohledu na šunku mi opravdu nebylo dobře a jediné, co mne utěšovalo byla skutečnost, že nemocná Zůza vypadala ještě hůře, než já. Nicméně po návratu z jídelny domů se mi po 27 letech stala věc o které jsem si myslel, že ji neumím. V našem žargonu mne bolela kolena, pro neznalé věci ten žaludek se mi opravdu obrátil a já klečel u mísy. Byl jsem dlouhá léta přesvědčen, že zvracet neumím a musím změnit názor. Tímto aktem se nicméně můj stav obratem zlepšil a neříkám, že jsem stoprocentně v pohodě, ale funguju. Musela to holt být ta ryba...
Ivča v pátek udělala treošku netradiční adventní věnec na stůl a jak byl vyšperkován posuďte sami...


Klidný týden

5. prosince 2014 v 8:10 | Marcel
Tento týden uběhl v relativním klidu. Snažil jsem se šetřit nohu, mazat si ji, udržovat v teple a přes to vše něco udělat. I když poslední větší věcí tento týden byl vlastně úklid lan v dílně v úterý. Středu a čtvrtek jsem strávil více méně u počítače a dělal jsem přehledy a fotoprezentace na víkendové setkání s našimi instruktory. V létě jsme zase měli na táborech zhruba 250 dětí a měli 82 táborových dní. Dělal jsem taky historický přehled našich instruktorů, kteří odvedli alespoň dva tábory a dostal jsme se na číslo 41. V současnosti je z toho činných 28 - to je krásné, ne? Samozřejmě včetně nás čtyř.
Dneska se vrhnu do kuchyně, abych měl na víkend vše připraveno a nemusel se přípravou jídel pak zdržovat a odbíhat od programu. Na večeři budou špagety, k obědu guláš a sobotní večeře bude slavnostní, hrášková polévka, bramborový salát a kapr nebo vepřový řízek. Kromě řízků se Zdeničkou uděláme dneska dopoledne vše a o víkendu budu jen ohřívat a smažit.
Včera odpoledne byl venku silný vítr. Ivča měla opět jezdecký kroužek a i když jsem ji upozorňoval, že je vítr a poryvy, vyvedla s holkama koně, že půjdou na jízdárnu. Při jednom poryvu se Loran lekl tak, že s pomocí vedle stojící Áji urval celé úvaziště a začal s velkým břevnem na vodítku pobíhat po louce. Naštěstí se ani holčičkám a ani jednomu koni nic nestalo. Úvaziště je minulostí a jsem zvědavý, jestli mě nové čeká ještě letos, nebo to necháme na jaro, kdy budeme stejně dělat novou ohradu kolem výběhů. Trošku se bojím varianty první, kam by si holky uvazovaly koně celou zimu, když kroužek dále pokračuje?

První náznak zimy

2. prosince 2014 v 15:22 | Marcel
Dnešní ráno bylo první náznakem zimní, střechy měly namrzlou směs sněhu s deštěm a tráva byla taky namrzlá. V Nové Vsi už museli škrábat skla na autech, my ještě ne. A před chvílí venku poletoval velmi jemně sníh... Já dělal úklid lan ve skládku a inventuru veškerého lanového vybavení, Asi budu muset udělat nové věšáky na lana, smyčky, karabiny... Po mém posledním nákupu odřezků v Lanexu Bolatice máme několik konopných lan a spoustu lan a šňůr okolo 5 - 12 metrů a když všechna lana stáhneme na zimu dolů, skoro nejsou kam dát. Navíc spousta koberců na stromy pod lana, ocelové lana, provazové žebříky. Ty ale půjdou do kytek, už jsou fakt hodně staré a s bezpečností bych u nich nedal ruku do ohně. Budeme muset nechat vyrobit minimálně jeden pětimetrový provazový žebřík nově.
Po nákupu nových postelí na apartmány a k Honzovi jsme si nechali repasovat i naši postel. Nové držáky roštů a nové rošty by měly zamezit vrzání postele, navíc máme matraci výše asi o 7 cm, tak by se mělo i lépe vstávat. Hlavně ale při překulení se na kraj se nebouchneme do hlavy o rámové desky.
Zánět v achilovce snad zdárně ustupuje, do konce týdne ale mám ještě s dalším tréninkem utrum, nechci to vůbec uspěchat. Připravujeme se na víkendové setkání s instruktory, tak zase sedím ve fotkách a materiálech z léta a připravujeme rámcový plán na léto 2015.
A kilometr před statkem na hlavní cestě máme sponzorsky umístěný bilboard. Bylo těžké vymyslet, jaký text na něj umístíme. Dáme tam koně a budou tady jezdit lidi na svezení se na vodítku, napíšeme tam stravování a máme je tady do hospody. Snad jsme z toho vybruslili slušně a jsme zvědaví na reakce místních lidí.

Už nerostou

1. prosince 2014 v 10:14 | Marcel
Máme za sebou poslední víkend pro hosty, ještě vlastně Silvestr, ale pomalu uzavíráme rok. V sobotu tady bylo pět rodinek, vyráběli si adventní věce, ozdoby na stromeček, mýdla a ubrusy. Já jim k tomu jen vařil. Španělský ptáček se nerozpadal, ale byl tak akorát, rajská se povedla a největší úspěch měl vývar. Koupil jsem morkové kosti a vařit z nich je paráda.
Konec minulého týdne byl ve znamení zdravotních trablů, vlastně jen jednoho. Z ničeho nic mám zánět achilovky a má to podivný vývoj. Tejp mi moc nepomohl, po návštěvě doktora jsem dostal škrobák, ale ten byl úplně na prd, pokud neměl za cíl udržovat nohu v teple. Tak jsem začal brát prednison, který působí protizánětlivě a obsahuje i kortikoidy. Ještě že nechodím na dopingové testy.
V sobotu po obědě se Matěj vrhnul na sundávání vysokých lan. Chystal jsem se na to sám, ale s chcíplou nohou to nepřipadá v úvahu. Po dvou a půl hodinách bylo dole skoro vše, poslední lana Matěj rozvazoval téměř za tmy a já se neustále opakovaně ptal, jestli si je jistý, že se cvaká do správného lana na slanění. Poslední trochu zamotané lano sundal v neděli už jen ze žebříku, na jaře nás čeká je zase pověsit...
Protože noviny i televize byly plné reportáží o tom, že pořád rostou krásné houby, vzal jsem Čiky na krátkou procházku na naše mítečko za rybníkem. Ani prd, vůbec nic. Jen jsem si na chvíli zase užil mých nových trekových bot, ve kterých jsem nohama jako v pelíšku. Houbařská sezóna je tedy taky v trapu.
Večer jsem měl velmi podivnou mailovou korespondenci s kamarádem Hansem z Ostravy. On má partičku, se kterou chodí 2x tádně na Lysou. Ve čtvrtek odpo a v sobotu ráno. Poslal mi krásné fotky východu slunce a já mu v žertu odpověděl, že tohle musel udělat v počítači, že to není možné. Napsal mi, že jsem asi magor, že to tam fakt takhle nevypadalo. V dalších mailech potvrdil, že vůbec nepochopil fór. Jako kdybych nikdy nebyl na horách a nevěděl, co dokáže sluníčko ráno nebo večer vykouzlit. On chodí na Lysou, já těch hor mám odchozeno trošku více Mrkající. Ach jo, ti lidi z města...