Září 2014

Topíme, až moc :-)

28. září 2014 v 19:33 | Marcel
V pátek ráno přijel topenář Láďa, v patách měl materiál na výměnu trubek a s sebou Lojzíka. V osm hodin ráno začali makat, vyřezávat staré trubky, dírami v betonu protahovat novou měď, spojovat, izolovat...
Já vařil svíčkovou z krásného hovězího, ale bez předchozí zkušenosti. Pekli jsme maso 4 hodiny, pak ještě dusili hodinu v papiňáku, ale u oběda jsem před sklupinku hostů předstoupil s tím, že mám dvě zprávy, dobrou a špatnou. Nejdříve chtěli tu špatnou. K obědu je bohužel tvrdé maso, nepodařilo se ho udělat dle naší představy. A dobrá? Večer se bude topit i na pokojích. Jásot přehlušil špatný pocit z tvrdého masa. To nakonec přebily i karlovarské knedlíky a špičková svíčková.
Láďovi s Lojzou to vše šlo neskutečně rychle, v šest večer už proběhla tlaková zkouška a já mohl pustit teplo do druhé větve. Celý víkend jsem odvzdušňoval, ale pořád je někde vzduchová bublina, pokoje 1 až 3 áčka netopí. Jsou na konci větve a musím to prostě ještě vychytat.
Včera jsme s Honzou otevírali florbalovou sezónu a protože kluků bylo málo, nastoupil jsem taky. Oba zápasy byly oproti tréninkům neskutečně rychlé, kolem mne byli lidi mladší o minimálně 25 let. Naštěstí žádný fatálek, ale dneska se hýbu hodně ztěžka...
Ivča jela včera své třetí závody na Jolaně, 28 km vytrvalosti. Dojeli devátí z asi třiceti, ale má splněné podmínky pro licenci a přechod z hobby do oficiálních závodů a tam už bude umístění prestižnější. Taky jí je dneska fyzicky těžko. Holt ten věk Mrkající...
Hosté včera i dnes byli na výletech, takže obědy naštěstí odpadly, večeře jsou v pohodě. Já se dneska konečně vrhnul na sekání zadní louky. Šťavnatá vysoká tráva byla neskutečná. Jen na zadní louce u rybníka jsem naplnil 10 košů, to se mi ještě nestalo. Ale dosekal jsem, jen asi totálně odešla baterka na traktůrku, startujeme jen přes kabely. Pokud pěkné počasí vydrží i zítra, posekám ještě louku nad parkovištěm a jízdárnu a snad to bylo letos předposlední sekání...
Víkendové topení prohřálo rychle stěny a včera bylo na pokojích až moc teplo. Když byli všichni na výletě obešel jsem pokoje a odvzdušňoval, v tom horku ze mne lil pot. Nejvytopenější byl malý apartmán, bylo tam snad 40 stupňů. A užívám si regulace kotle z kuchyně doma, to neskutečná paráda.

Beton, beton, beton

25. září 2014 v 9:01 | Marcel
Lojzík dneska rubal jako v dole, ale do betonu. Na šachtě s trubkama jsou položené panely, ale přes ně je opravdu nalitý beton. Pro jistotu...

Ale k veselejším akcím. Dneska jsem poprvé vyzkoušel dříve popsané celerové pyré. Mělo pro mne nečekaný úspěch, lidi si chodili přidávat a chtěli recept. Kdyby nic, tak už jen tohle a cibulové kroužky ze dvou dní stáže v kuchyni jsou super.
Trošku si zvykáme na úplně jiné zvyklosti od nás ještě východnějších národů. Klioši z Moldávie, Gruzie a Ukrajiny nám chvílemi dost dávají zabrat:
Ke každému jídlu, kdy se to hodí, připravujeme zeleninu na mísy. A vždycky musí být chleba, ten si berou ke všemu. Jsme zvyklí si odpočítat talíře dle počtu účastníků, abychom věděli, kolik porcí ještě máme vydat. Ve finále to pak dopadne tak, že vybraní jedinci si na jeden talíř dají chleba, na druhý zeleninu a na třetí jídlo...
Přidávat si moc nechodí, zbytky ale nejsou. Včerejší zapečené těstoviny zmizely do poslední vrtule.
Za dva týdny nechci vidět ani hrníček ani skleničku. Po každém napití hrníček dávají k umytí, tak třeba po snídani myjeme po 30 lidech okolo 50 hrníčků a skleniček. Po obědě ještě daleko více.
Máme tady jednu oblíbenkyni. V úchylkách na jidlo uvedla, že nemůže nic z pšenice, s bílou moukou, cukrem, mnléčné výrobky, sušenky, kečup, majonézu... Hlavně zeleninu a ovoce. U bezlepkového chleba chtěla vidět obal, že je opravdu bez lepku. A pak ho stejně nejí.
Naše jídla jim ale chutnají a to je hlavní. No nic, ještě 8 dní budeme mýt hrníčky a skleničky...

Uložená a nezveřejněná vzpomínka. Přivezli nám kotel

24. září 2014 v 23:20 | Marcel
Vzpomínka na daleko menší trable, než máme teď s topením. Lidi si nyní naštěstí nestěžují na zimu, ale rád se vrátím do poloviny července:
Už když jsme byli v Dánsku na moři nám přivezli kotel. Bedny jako kráva naprosto jasně nepůjdou dostat přes stávající dveře dovnitř. Tak jsme dali na tvrzení šéfa firmy, která bude kotel montovat. Zedníci přijeli zvětšit dveře a ejhle, ve zdi jsou staré vrata do budovy s krásným cihlovým obloukem nahoře místo překladu. Další jednoduše zazděná díra asi jen proto, že nikdo neměl tak velké dveře. Takže jediným problémem je, že dílna, sklad a sedlovna v jednom jsou nezamykatelné. Musím vyměnit fabku z kotelny do dílny, ale nemám od ní klíče. Nějak odvrtat snad asi bude stačit. Nějak. Elektrické rozvody visí v místě, kde byla stěna, zbytky omítky a cihel jsou na zemi... Už aby kotelna zase byla v cajku.
Nám včery skončil týdenní středoškolský kurs, časově, fyzicky i psychicky dost náročný a mně se hned ráno vzbouřil žaludek. Nic v sobě neudržím, v noci jsem moc nespal, pomaličku se z toho dostávám.
Vůbec mne nenapadá, co jsem mohl špatného sníst nebo vypít.
Totálně nám zkolabovalo tlakové čidlo v darlingu. Stykač nespíná dolní tlak vody a tudíž nesepne čerpadlo. Někdo tam vždy při nízkém tlaku musí zajít, do čidla drbnout a pak teprve sepne. Na tlaku vody jsou závislé myčky, pračka, kuchyně, koupelny. A při 60 lidech v programu dost průser. Ráno tu byl jeden elektrikář, teď přijede další a snad to vyřeší. Jinak jsme v pytli a budeme nějak řešit dál. Ale jak? V tuto chvíli nezbývá věřit, že pan Mrázek si poradí Nerozhodný.
Poradil si a celé léto proběhlo naštěstí úplně v pohodě. Jediné, co mi v našich průserech pomáhá je životní zkušenost, že co se stát, to se stane... Usmívající se

Je to asi díra jako do...

23. září 2014 v 20:55 | Marcel
Včerejšek byl ve znamení plánů, co s prasklou trubkou a jak. Musím ještě říct, že se mi povedlo kotel uhasit i roztopit bez cizí pomoci. Hašení je těžší, protože se musí shrnout komplet celý krtinec rozpáleného uhlí, aby se neprohořelo skrz podávacího šneka do zásobníku. Ve šneku by se to mohlo spéct a bylo by to na výměnu... Topím aspoň větev se sálem a apartmánama včetně našeho bytu, kde máme pekelné horko.
Topenář Láďa včera dlouho tvrdil, že to je jen zavzdušněním. Když jsem ale natlakoval systém a strčil mu hlavu do šachty, taky ten čůrek uslyšel a uvěřil. Dneska ráno přišel rtuťovitý šlachovitý padesátník Lojza, nafasoval sbíječku, krumpáč a lopatu a s naší nejlepší představou začal kopat za stěnou kotelny s tím, že tam bude prasklina, kterou Láďa speciální objímkou ucpe. Lojzík se prokopal přes 15 cm tlustý beton, odkryl rádobyizolaci 25 let starou a... Nic, prasklina je dále. Pustil jsem na chvíli horkou vodu do druhé větve a ze zakryté části šachty šla pára. Takže první pokus pěkný, ale neplatný. Navečer přijel bagrista, že celou šachtu odkryje, zvedne betonové desky, kterými je vše přiklopeno a zítra se díra zašpuntuje. Druhý pokus neplatný. Bagrista odkryl zeminu, ne však betonové desky, neboť tady pravděpodobně odbočil domíchávač betonu směřující zalívat základy pro čtyři věže Temelína a vylel tady několik dávek. Před celou bránou je asi 15 cm silná vrstva betonu, celkem na asi 40 metrech čtverečních. Zítra se z té práce na betonu Lojzík asi posere. Máme nějaká ulehčující řešení, na kterých pracujeme, ale nechci to zakřiknout. Pokud půjde vše dobře, v pátek by se mohlo topit, ale to je ta nejlepší možná varianta.

Největší změna začala fungovat

21. září 2014 v 18:45 | Marcel
Ještě než popíšu náš velký moment M, vrátím se ke včerejšímu večeru. Jeli jsme dopo s Honzou do Budějovic a po chvíli cesty nějaký zvuk na střeše. Honza se hned ptá: "Nenechal jsi něco na střeše?" Nenechal, proto jedeme v klidu dál, asi nějaká větev nebo kaštan. Něco podobného se mi stalo v pondělí a byla to rána jako blázen. Navečer Ivča začala hledat své klíče od auta. Ano, prý je den předem nechala na střeše auta. Protože ale nemáme na střeše zahrádku, nevěřil bych, že tam můžou vydržet až do místa, kde jsme slyšeli divný zvuk. Byl jsem v kuchyni a servíroval večeři, na první hledací výpravu se vydali Ivča s Honzou. Nic. Po večeři jsem vyjel s Honzou já, jeli jsme krokem, svítili dálkovýma a nic. Ráno se vydali naši hosté hledat na naši příjezdovku, protože nikdo nevěřil, že by se mohly udržet na střeše tak dlouho. Jen Ivču to nechávalo celkem chladnou. Na to, že to byl klíč od auta a klíče od nového vozíku na koně, který si v pátek přivezla.... Splachuje to, ono se to nějak vyřeší. Sedám na kolo a nedá mi, vyjíždím ještě za denníhon světla a pomaleji. Neskutečné se stává skutkem. Ujel jsem na kole 4,65 km a našel na zemi přívěsek s klíčemi od vozíku. Hosté, kteří trvali na tom, že pojedou za mnou autem a pomůžou mi zastavují a dohledáváme zbytek. Nacházím ještě kus integrovaného obvodu z dálkového ovládání auta, otvor na baterii a to je vše. Pak jeden z hostů nachází klíč od auta - ale jen tu kovovou část, plastové dálkové ovládání je v kytkách. To hlavní mám, děkuju za pomoc a jedu domů. A to nevím, že si zbytek Ivča oddělala a visí doma. Vůbec bych nevěřil, že něco najdu, vyjel jsem jen kvůli čistému svědomí, že jsem udělal maximum.
Hostům jsem vařil jen večeře a po dvou dnech v kuchyni v Táboře jsem talíře krásně nastrojil, design jako blázen. A navíc chutnalo, vše jsem v sobotu završil kančím v burgundské omáčce...
No a dneska nadešel ten moment M, přepsání historie Výštice. Bylo zažehnuto v kotli se zásobníkem a podavačem. Večer přijíždí ona mezinárodní skupina a topíme jim. Jsem zvědavý, jak to vše bude fungovat, mám plnou hlavu informací o provozu a ovládání. Navíc mám doma ovládač, kterým jsem schopen kotel ovládat z domu... V zimě se vyspím a nebudu trnout, jestli mmi nevyhaslo a asi už ani nebudou třískat trubky pod hlavou právě ve chvíli, kdy kotel vyhasl...

KONEC RADOSTI, KURVA

Tak radost trvala jen necelé čtyři hodiny. Protože jsem pořád musel dopouštět systém a nezdálo se mi, že by v něm bylo tolik vzduchu, zapnul jsem čerpadlo v šachtě mezi kotelnou a pokojem sedm. U výtoku si počkal na vodu a cítil z ní nemrznoucí směs. Po natlakování systému byl ze šachty slyšet čůrek vody a ta tam neměla kudy téct. Leda z trubky topení. Vyhasnout kotel, vypustit systém, před vratama bagrem odkrýt šachtu a natáznout nové trubky. Toť plány na příští dva dny... Fajn nedělní večer...

Týden v rychlíku

20. září 2014 v 8:22 | Marcel
Na to, že do čtvrtka jsme tady neměli lidi a pak jen na večeře, byl tenhle týden neskutečně plný a rychlý. Pondělí a úterý v kuchyni v Táboře, o tom jsme psal. Středa dopo tady s kotelníkama a odpo cesta do Prahy kvůli florbalu, doma v jedenáct úplně vyřízený. Čtyři hodiny v kanceláři a pak domů Matějovým Matizem, který nemá rádio, jede pěkně okolo 90 - 100 km/hodinu a když svítím dálkovýma, protijedoucí auta na mě neblikají, že bych je oslňoval... Psychicky unavený a oči jak postavičky od Disneyho Mrkající.
Ve čtvrtek jsem vstal v půl osmě a sedl si večer v osm. Hned ráno psaní zprávy o středečních florbalových arvitrážních řízeních, protože jsme trochu překopali přestupní částky v našem florbale, asistence kotelníkům, kteří potřebovali dozapojit čidlo na pokoji, výměna seklého zámku v koupelnách holek, doinstalace daťáku, vyřizování sposuty mailů za tři dny a v podvečer už příprava jídla na večeři pro hosty. Do toho jsme zpět tlakoval systém po výměně radiátoru v jídelně. Aby toho nebylo málo, sekl se jeden přetlaskový odvzdušňovací ventil a chlapi ho museli jet koupit. Jen jsem ráno luskl prstama a byl tu večer. V pátek jsem si trochu oddechl, ale taky nic moc klidu. Kotelníci nepřijeli, tak snad v pondělí konečně provedeme zážeh. Nicméně ve čtvrtek natlakovali a dneska tlak zase na nule. Neteče nic, jen je v systému spouta vzduchu, sám však nic dělat nechci. Ještě mi dílo nepředali, nechám to raději vše na nich.
Kluci k nám jezdí na otočku. Včera dorazil na asi dvě hodiny Matěj, vrátil mi vrtačku, nechal si seříznout jednu polici, pomohl mi s večeří a odjel. Předtím sice púřijel Honza, ale po chvíli šel na bus a jel do města za spolužákama, vrátil se v jedenáct. Ivča se vrátila před devátou unešená z koupě vozíku na koně. Byla si pro něj v Brně a jak ho popisuje, očička ji i v té tmě zářila. Stál hodně a já doufám, že ho hodně využije. Ať nám tady nestojí a nedělá okrasu.

Po stáži v kuchyni

17. září 2014 v 10:48 | Marcel
Dva dny jsem strávil na stáži v kuchyni hotelu Nautilus (restaurace Goldie) v Táboře. Dělal jsem vše od míchání omáček, přípravy špenátu přes celerové pyré a stahování lososa až po přípravu paštik a rolád. Zajímavé, ale vařit v kuchyni s vybavením za několik milionů a v naší je dost rozdíl. Nicméne vrabce měli stejného chuťově jako my, se špenátem byli taky spokojeni. Ale jen třeba pozorovat designování jídla na talíř byl zážitek. Fungoval jsem víceméně jako podržtaška a okukoval jsem postupy a vychytávky. Postupně něco uplatníme u nás a myslím si, že už teď. Budeme tady mít od neděle skupinku 30 cizinců - Gruzie, Ukrajina, Moldávie, Maďarsko, Polsko, Slovensko a chtějí hodně zeleniny. Takže ono celerové pyré nebo špenátovou bramborovou kaši určitě uděláme, stejně tak teplou zeleninu, marinády na ryby a podobně.
Zažil jsem taky trochu Ano, šéfe, když šéfkuchař Martin Svatek vyjel na kuchaře za servírování vrabce bez šťávy. I já jsem kuchařovi říkal, že tam není šťáva, že ji klidně připravím, ale on ne, že je to v poho. Nebylo. "to jsi na ten talíř nablil, nebo to už mělo tříleté dítě. Až budeš mít vlastní hospodu, tak si to tam dávej, ale dokud děláš pode mnou, tak tohle k lidem nikdy nepůjde..." Asi desetiminutovka fakt dost drsná. Dva dny zatím stačily a uvidím, mám možnost se zase ozvat a přijet.
Na statku zůstala zvěř včetně Čikiny. Ta prý byla extrémně smutná, ani nežrala a misku s granulema si dala až včera večer, když jsem přijel domů. Ještě jedu odpo do Prahy kvůli florbalu a od zítřka máme lidi.
Dneska by se taky měl zapalovat kotel, ale nevím, jak se to stihne, potřebuju fakt odjet. Oni to věděli a přesto přijeli. Budou muset si poradit a zítra když tak dorazit znovu.

První dříví

15. září 2014 v 6:59 | Marcel
Minulý týden jsme si navečer už i zatopili. Začaly podzimní plískanice a statek se ochladil. Na víkend byli doma kluci, včera jsme společně dělali dříví. Udělali jsme pět vozíků na topení doma. V kombinaci s topením ve velkém kotli, který musíme na konec tohoto týdne nastartovat, by to mělo stačit na několik týdnů. Ale že bych se na topení těšil, to ne...
V sobotu dopo přijelo na ohlášenou exkurzi 40 Holanďanů. Jak na nás přišli a proč si nás vybrali při své cestě po jižních Čechách, fakt netuším. Výštice byly pro tastrávkou mezi zámkem na Hluboké, prohlídkou Tábora a návštěvou Budvaru. Nechápu, ale proč ne. S Honzou jsme měli dvouhodinovku intenzivní angličtiny, povídali jim o všem, co tady děláme, proč jsme se přestěhovali, ukázali statek, zvířata, lanový park a nakonec nabídli kávičku a perník. Hoilanďani, jejichž vekový průměr byl asi 65 let, byli spokojení, zářili jako sluníčka a jejich průvodce nám nakonec dal 2 eura na osobu. 80 éček nennajdeš na ulici.
Za dvě hodiny mi začíná stáž v hotelové kuchyni v Táboře. Musím si ještě stihnout koupit nějaké bílé kalhoty a okolo deváté nastupuju. Jsem trochu nervózní, protože netuším, co mě tam čeká, ale odejít můžu vždycky. Při pohledu na jejich jídelníček, kde jsou téměř samé speciality, mi jde hlava šejdrem, ale věřím, že žádné vysove odborné práce po mně chtít nemůžou. No uvidím a vy si pak přečtete :-)

Co vlastně jí?

10. září 2014 v 21:33 | Marcel
Máme za sebou první polovinu adaptačních kursů tohoto týdne, jedna střední škola z nedaleka. Byl u nás mix dvou tříd. Zatímco kluci byli naprosto v pohodě, holky byly pipiny neuvěřitelného rázu:
- pozdravit po ránu? co to je?
- hned poté, co kolem mne prošly, vešly do jídelny, ještě před snídaní, že jdou na kafe (byly to prváky středních škol, takže 15 let). Protože pro ně kafe fakt neděláme, šly na cigáro
- v kuřáckém koutku u popelnic bylo furt narváno - tedy když nebyl program (ten jsme naštěstí pro tyhle holky nedělali, jinak moc rádi)
- nepochopili jsme, co vlastně jí. Nesnídají, k obědu snad polívku, pokud to není bramoboračka, něco s houbama nebo zeleninou. Ještě tak třeba vývar s nudlemi a hooodně knedlíčků. Španělský ptáček s hranolkama. Hranolky jo, ale maso??? Jahodové knedlíky, tssss, to já nejím a o bramborových šiškách plněných špenátem a uzeným nemluvě. Prostě jim to nechutná...Neberu jim to, ale jednak mají možnost si vzít, kolik chtějí a druhak mohou slušně přijít a zeptat se, nebo nedej bože požádat, jestli by navečer nemohly dostat něco jiného. Ale proč, tohle se přece nenosí... Spíše nabraný talíř s téměř netknutým jídlem hodím z půl metru do okýnka, nebo ho raději nechám na stole a neodnesu vůbec...
- učešu se a vyčesané vlasy hodím v koupelně do umyvadla. Asi jako doma, tady si to ale kotěna vyčistila sama
- včera v 11 hodin večer na nás klepaly, že se SÁM zlomil zámek ve dveřích do sprch. Přišel jsem tam, viděl, že zlomený je jazýček u zámku a věděl, že ke zlomení dojde třísknutím dveří nebo přetahováním se. Otočil jsem se a popřál dobrou noc. Na sousloví "to samo" neslyším a proto dveře v noci neřeším. Holt budou ráno bez sprchy. Navíc ráno, po mém ranním čajíčku a úplném vylomení jazýčku tenkým majzlíkem a kladívkem vidím, že i strana futra byla vyboulená. Takže fakt třísknutí nebo přetahování se o dveře s klukama. Takhle houpat mne nebudou.
- vrcholem byl popel z cigaret na pokoji na stole. Prý tam nikdo nekouřil, nebo: "Já jsem už spala, o ničem nevím..."

Volné chvíle trávilia většina u telefonu na wifině nebo u cigarety. Jedná se prý o jediný obor, který není výběrový, ale do třídy spadly holky, které se nikam jinam nedostaly. I to o něčem svědčí.

Teď přijela jiná třída ze stejné školy a jsou to naopak kobylky. Oběd i večeři vyžrali do mrtě a ještě dostali rohlíky, chleba a pomazánku na večer. Sice nás sežerou, ale jsou komunikativní a příjemní.
Ale po několikáté píšu, co jsme chtěli, to máme. Jen se holt divím nad tím, jak někteří lidé mohou vlastně přežívat... Co se týče adapťáků, tohle bychom neměli řešit. Jen se mi obecně nechce jídlo vyhazovat do koše, nebo dávat slepicím. Tohle však tihle šlahorci vůbec neřeší. Protože je k tomu nikdo nevede.

Už zase jen dvě kočky

6. září 2014 v 12:39 | Marcel
Tak už zase máme jen dvě kočky. Holky dneska sbíraly do vypůjčeného vozíku za auto bobky a Ivča jim popojížděla ve výběhu. A při jednom popojetí si nikdo nevšiml malé Škoule, která byla ve vysoké trávě pod autem. Až to strašné zakvičení. Ivča ji nechtě přejela zadní část těla. Říkali jsme si, že kočka má devět životů, ale vnitřní zranění byla veliká a do půl hodiny byl konec. Tak jsem zase po půl roce byl za hrobaře, Škoule leží vedle Zuzky, naší kočky ještě ze Zvole. Ach jo, tohle je prostě život.
Včera jsem dosekal všechny louky u nás. Tři hodiny na traktůrku byly fakt záživné. Začal jsem jízdárnou a pokračoval na louce nad parkovištěm. Protože máme pořád nenabitou baterku a startujeme přes kabely napadlo mě, jak jsem na tom s benzínem. Koukl jsem do nádrže a zjistil, že mizerně. Ivča s Honzou měli odpolední spánek, tak jsem si zajel do boxů a za chodu motoru si dotankoval. Málem mi spadly obě víčka, na nádrž i kanystr, ale vše se povedlo a já pak mohl dosekat i louku u lesa. Tráva byla neskutečně hustrá, celkem jsem vysypával 11 košů. Nehledě k tomu, že občas to do koše ani brát nechtělo.
Víkend máme klidný, bez lidí na užíváme si neskutečného ticha. Ani se mi nic moc dělat nechce, navíc za mnou přijede na návštěvu Karlík.
Honza byl ve čtvrtek na akci s Českou cestou, pískal fotbalový firemní turnaj. Kromě toho, že se mu dva lidi servali na hřišti a musel jim dát červenou, bude mít zajímavou fotku. Badminton totiž hrála manželka herce známého svou rolí ve Sněženkách, Vikiho Cabadaje. Honza za ním zašel a protože nevěděl, jak se jmenuje, oslovil ho: "Pane Cabadaj, můžete se se mnou, prosím, vyfotit?" Oba se zasm,áli a Honza má fotku s tím, co má tak velké péro...

Máme opět studenta

3. září 2014 v 21:48
Zprávou včerejšího dne, na kterou jsem zapomněl, že Honza je opět studentem. Je na pár dní v Praze a měl sám na vybranou mezi dvěmi školami. Včera před polednem volal, že zvolil vyšší odbornou se zaměřením na žurnalistiku a nová média. Prý tam mají zaměření i na sportovní žurnalistiku, praxe možné ve Sportu a Reflexu (ale také v Blesku) a jediným výrazným negativem je, že jedním z hlavních partnerů je HC Sparta Praha. Aspoň že ne fotbalisti Mrkající.
Necelé tři hoďky jsem dneska strávil s křoviňákem, který má nový motor. Ivča dokoupila k motoru i prý vytuněnou strunu, tak jsem vše zkoušel. Asi dobrý, možná trochu lepší, ale jak má člověk poznat výrazný rozdíl ve struně, když seká trávu?
V poledne nás poněkud vytočili dneska dorazivší šlahorci, vlastně šlahorkyně. K obědu jsme s Marcelkou uvařili fakt dobré vepřové v hamburské omáčce a asi 12 holek plus mínus 2, ale spíše plus, nechtěly maso. To krásně libové, prošpikované, upečené a rozpadající se masíčko. Připadlo mi, že první holka řekne bez masa a pak se to veze. Zbyla hromada masa, naštěstí se k tomu postavili čelem instruktoři a ráno bude vytuněná pomazánka. Podobně to bylo večer. Změnil jsem pro jistotu jídelníček, namísto bramborových šišek plněných špenátem a uzeným s cibulkou (už jsem viděl ty fifleny u špenátu) jsem zvolil jahodové knedlíky, sázka na jistotu. První holka řekla tři a 90% holek to mělo nastejno. Ale tady aspoň nebyly zbytky.
V lese rostou houby naprosto neskutečně. Po mém telefonickém pondělním výjezdu byla ráno v lese Ivča s Čikinou a donesly košík. Odpo při jezdeckém kroužku šla maminka s dcerou na necelou hoďku do lesa a taky plný košík. A to mám vyhlídnuté bedly a Ivča suchohříbky. Takovou žeň jsme tady ještě neměli. Za ty čtyři roky Mrkající.
Když to neuhlídáme, spí naše kotě Škoule v ložnici. Průser ale je, že nad ránem loví, stejně jako naše úplně první kočka ve Zvoli. Tahle ale loví z postele, dneska mne o půl šesté do zad. Drápem. Svině jedna malá. Vzal jsem ji do dlaně, vyšel ven z ložnice s tím, že ji odložím na postel v obýváku. Při pohybu odhazovacím Škoule udělala pohyb přidržovací a zatnula drápy do mých prstů. Kromě vaření a práce se solí a pepřem jsem byl taky v dílně a ač se jedná o levou ruku, nebyla úplně v bezinfekčním prostředí. Večer prsty pálí jako blázen a Škoule má podmínku. Tohle si nemůže dovolit ani kotě Nerozhodný.

Ohrádka na uhlí

2. září 2014 v 21:01 | Marcel
Práce na novém kotli finišují, už zbývá prý jen natáhnou kablíky k čidlům termostatu u nás doma a na trojku (pokoj 3B) a zatopit. Uvidíme, všichni jsme strašně zvědaví. Zajímavý bude pokus protáhnou kablík šachtou z kotelny do pokoje číslo 7 naším pérem na protahování odpadů, které jsem od rekonstrukce sociálek nemusel použít - ťuk, ťuk, ťuk, ťuk, ťuk, ťuk, ťuk, ťuk, ťuk, ťuk, ťuk, ťuk, ťuk, ťuk, ťuk, ťuk,... Zítra nebo pozítří pokus o protažení proběhne, já tomu věřím... Jinak to holt povedeme venkem.
Abychom mohli provést topnou zkoušku, musíme mít čím topit. Abychom mohli přijmout topivo, hnědé uhlí - menší oříšek, musí být kam složit. A protože máme ještě z jara zbytek černého uhlí, musel jsem udělat "kastlíky" na dvojí uhlí. Ráno jsme vyjeli s Ivčou zanakupovat si a výsledkem kromě sušičky na ovoce a hlavně houby, doplnění bezlepkového kastlíku v kuchyni byly hlavně ohoblovaná prkna z pily na Hluboké. Trámky jsem doma měl a celé odpoledne jsem tudíž strávil vrtáním, řezáním, natíráním a šroubováním prken. Pro jednoho práce na pět hodin, ve dvou za dvě hoďky není co dělat. Výsledkem je ale oddělené budky pro černé a hnědé uhlí, zítra mohou v klidu přivézt topivo do nového kotle. Ono totiž, kdyby se velký kus černého uhlí přimníchal do oříšku hnědého uhlí, mohlo by nastat několik variant. Zhasnutí z důvodu zaseknutí šneku je nejlepší. Vyhoření do zásobníku a výhasu přes záložní hasící nádobku je větší pakaárna, protože by se to muselo hodně vyčistit. Top průser by bylo zaseknutí podavače, jeho zničení zapečením uhlí a výměna. Asi na reklamaci prý úplně ne...
No, boxy na uhlí mám oddělené, ráno to ještě projdu a dočistím. Dneska jsem byl rád za dokončení a nástup do kuchyně, protože přijelo pět šíleně hladových instruktorů a já dělal večeři. Ta by byla v pohodě, kdyby Ivča na vyjížďce zase nenašla hříbky a neslíbila smaženici. Mrkající Takže opět několik krásných velkých hříbků od nás z hráze a maso dvou barev se zeleninou a rýží. Instruktoři prý po naprostém přeplnění žaludků nemohli pracovat. Vítejte na Výštici Usmívající se

Houbařem na telefonu

1. září 2014 v 18:35 | Marcel
Chčije a chčije, od rána a furt. Jediným rozdílem je, že chvíli méně a chvíli více. Aspoň nemusím ven, jen mne zítra udělání ohrádky pro uhlí, ať se nemíchá s hnědým oříškem do nového kotle.
Dneska jsme dostali krásný snímek statku z ptačí perspektivy, kamarádka z vedlejší samoty letěla balónem, ještě bychom měli dostat nějaké fotky od hostů, kteří přiletěli vrtulníkem...
Systém byl úspěšně částečně vypuštěn a zase napuštěn, koleno opraveno a dodělává se obládání kotle a vedení pro čidla termostatů. To bude asi trochu oříšek, ale uvidíme.
S Ivčou na pár dní osiříme, vlastně na jeden, protože večer přijedou instruktoři na adaptační kurs. Honza odjel do Prahy na den otevřených dveří na jedné škole a na přijímačky na druhé. Obě jsou zaměřeny na média, komunikaci a přípravu na žurnalistiku. A obě se platí. Na Honzovi samotném bude, kterou si vybere. Je před svým vlastním rozhoidnutím o kousku své budoucnosti, jsem zvědavý.
Matěj odjíždí na hory. S předpovědí počasí na zataženo a déšť to beru jako plýtvání času a peněz, ale ať ty zkušenosti získá sám...
Ivča jela v podvečer na vyjížďku na koni s jednou holčičkou a půl hodiny po odjezdu mi volá. Vždycky se v tuhle chvíli bojím, že se něco stalo. Naštěstí nic, jen holky narazily na místo s neskutečným výskytem hříbků a prý k tomu lesíku míří dva lidi z Velice. Sedl jsem na kolo a vyrazil. Dojel jsem tam o chvilku dříve a cílevědomě vyrazil na Ivčou popsané místo. Neskutečné!!! Během 10 minut a na asi 20 metrech čtverečních jsem našel plný košík. Takovou žeň jsem ještě nezažil, no koukněte sami...