Srpen 2014

Budeme vypouštět

31. srpna 2014 v 16:42 | Marcel
Práce v kotelně pokračují mílovými kroky. Kotel je sestaven, elektrická instalace dodělána (a zrušeny všechna stará vedení na půdách) a dokonce je napuštěný systém. Tento týden by snad měla proběhnout tepelná zkouška, ale to se ještě uvidí. Kotelníci musí dodělat elektrické ovládání kotle a hlavně ještě jednou vypustit systém. Jedno z nově svařovaných měděných kolen na nových rozvodech kape. Takže zkraje týdne bude prioritou oprava vadného místa. Ale až se i vymaluje... A samozřejmě náležitě se kotelna vyzdobí staronovými obrázky, bude to jako v klícce. Jen tam nebudeme muset chodit tak často. Nebo tam budeme chodit rádi jen tak... Zcela určitě kotelna trochu ztratí své původní kouzlo a asi získá jiné.
Na víkend tady byli Alča s Kájím a protože nám včera přálo počasí, vyjeli jsme ve třech na kola. Krásná vyjížďka na rozhlednu a zajímavé prostředí hipostezek byla pokažena jen absolutně zavřeným náměstím v Protivíně kvůli městským slavnostem. Takže v nádražní hospůdce jsme si hladoví dali pivo, párek a tlačenku a hnani černými mraky se těšili na opečené špekáčky na statku.
Dneska dopoledne vyrazili Alča, Kájí, Honza a Ivča na houby do míst, kterými jsme včera projížděli. Sbírali bychom z kola, ale neměli jsme houby kam dávat. Bohužel je však z lesa vyhnal silný déšť a nedostateně oblečení. I tak dovezli krásné hříbky a lišky, roste tam toho však daelko více. Já odjet nemohl, byl tady pan Mrázek na elektriku v kotelně, tak jsme se vrhnul na přípravu místa pro uhlí. Bylo tam hodně bordelu - desky na pořezání, větve na hovno, papíry taky tak. Rotřídit, rozřezat, maximum nechat třeba na podpal, zbytek spálit, a prostor pod střechou pozametat. Naházel jsme zbytek uhlí na jednou souvislejší hromadu a domluvím se s kotelníky, jak by bylo nejlép skladovat jiný druh uhlí do nového kotle. Kus odpoledne propršelo, tak jsme zalezli domů a dokonce si poprvé po létě zatopili v kamnech. Volný víkend jsme si po třech měsících jen tak užiliMrkající.

Dorazili vrtulníkem

29. srpna 2014 v 10:18 | Marcel
Včera okolo páté volali nějací lidi, jestli máme volno. Že jich je pět a kontrolují rozvodnu a vedení v Kočíně. Volno máme, není problém, a oni že k nám za chvíli dorazí kolega podívat se, kam by mohli přistát s vrtulníkem. Takže v době večeře v sedm večer byla na Výštici atrakce, hosté si k nám přiletěli vrtulníkem a přistáli na jízdárně. Tam, parkovali celou noc a dneska v sedm ráno odletěli.
Kotelna je před dokončením, dneska se vaří poslední spoje na teplou vodu a bude potřeba dodělat elektriku a ovládání vůbec. Na potrubích je mnoho budíků, celkem se těším na zaškolení až zjistím, co k čemu je. Firma je celekm precizní, potrubí zavaří a rovnou natřou aspoň základní barvou. Včera obezdívali kouřovody do komína a odjížděli až večer, dneska zase slyším svařování. Opět je vyřezáno několik trubek a je tam spousta nových. Až se kotelna vymaluje, bude to místnost z jiného světa, když to srovnávám s tou minulou. A když nebudou obrovské mrazy, tak se bude přikládat prý jednou za 3 až 5 dní...

Půjdu na stáž

27. srpna 2014 v 22:06 | Marcel
Někdy na začátku prázdnin jsem v novinách četl článek od jednoho z top českých kuchařů, Martina Svatka. Píše v něm, že hodně nově vyučených kuchařů chce hned vydělávat velké peníze, že nemají pokoru k řemeslu a potřebu se i po škole učit. Notovali si se starším kuchařem, panem Žydelem a mně se článek hodně líbil. Zareagoval jsem mailem, že nejsem ani vyučený a ani kuchař, ale že bych na učení šel. 6e tady na statku šéfuju kuchyni, baví mě to, ale rád přijmu nové a novější zkušenosti. Naprosto mne překvapil telefonát, který jsem měl v polovině prázdnin. Volal mi Martin Svatek, ať tedy dorazím a po naší hlavní táborové sezóně jsem se dle domluvy ozval a dneska jsme se v Táboře potkali. Asi 20 minut jsme seděli a povídali. Výsledkem je, že půjdu do učení do renomované velké kuchyně. Nastupuju 15. září (ano, na tvé narozeniny, tati) na tři dny a pak se uvidí, jak dál. Zatím mi bylo řečeno, že mám dveře otevřené a vše záleží jen na mém zájmu. Budu u snídaní, hotovek na obědy, minutek z menu, večerních jídel... Jsem na tuhle zkušenost strašně zvědavý. Vím, že nechci mít klasickou hospodu s nabídkou několika jídel, ale postupy a život ve velké kuchyni mne hodně zajímá. Je mi jasné, že tam budou úplně jiné podmínky a zázemí, o kterých se nám nemůže ani zdát, ale i když si vezmu ze stáže alespoň minimum nových zkušeností, bude to super. Holt líná huba...
Máme tady skupinku jihomoraváků, rodinky od Slavkova a je strašně fajn slyšet po dlouhé době jejich přízvuk. Navíc, jak jsem psal, jsou na polopenzi, ale je to partička, pro kterou rád vymazlím nějaké dobré jídlo. Dneska se vrátili z procházky po blízkém okolí a přinesli nám houby. No a protože na dnešek bylo v plánu vepřové na houbách, přidali jsme. Prý rostou strašně moc, taky musím vyrazit.
Začal jsem zase po dlouhé době běhat. Můj mírně ořezaný jídelníček bez pečiva a smažených a tučných věcí, navíc knedlíky jsem nikdy moc nemusel, nese své první výsledky. Už nenosím takový pupek a běhání mě zase začíná bavit. Máme to dneska 232 dní do odletu, chci se udržovat a vytunit fyzičku, jak to půjde. Je úžasné zjistit, že když je člověk k sobě dlouho trochu přísnější, tak to pořád jde...
A Karle s Luckou, pokud stále čtete deníček, dostalo se i na vás. Honzu jsi, Kájo, dle tvého očekávání svým zápisem do kroniky vytočil a těší se na další setkání. Protože Honza je prestižák po tatínkovi a tu větší rybu i více hub chce mít na svém kontě on Mrkající. Těšíme se na vás...

Kotelna se mění

25. srpna 2014 v 13:17 | Marcel
Práce v kotelně pokračují slibně, pan Mrázek dělá novou elektriku, kotelníci montují kotel a vnitřek kotelny se mění téměř před očima. Nový kotel je obrovský, vedle něj bude ještě jeden starý menší a kotelna bude plná. Dříví v kotelně už vůbec nebude, jen vzadu a venku. V první polovině září bychom měli provést tepelnou zkoušku. To by ale ještě měl drazit Láďa na výměnu některých špatných radiátorů na pokojích.
V pátek ráno odjeli hosté, v neděli ráno holčičky z jezdeckého a my zažíváme neskutečné dva a půl dne bez lidí. Mě v sobotu po půl roce přepadla jednodenní smrtelná nemoc na 7 písmen a já celý den prosmrkal, teklo mi z očí a já musel vařit. To byl den za trest. Večerní čaj s rumem a medem zase ale vše vyléčil a včera jsem byl v naprosté pohodě. Jen jsme byli všichni unavení, počasí nám nahrávalo, tak jsme leželi, četli a nic nedělali. Dneska jsem na tom podobně, ale drobné práce už provádět musím. Třeba musím vyřešit zavěšení daťáku pod strop v sále. Máme takový podivný držák a jednu fotku, jak by to mělo vypadat. Tak se snad povede. Taky musím zkulturnit prostor před vraty, zrušit zbytky dříví na zemi, staré úvaziště, staré futra... Zítra najede 28 lidí, naštěstí jen na polopenzi, takže přes den bude pohodička.
Navíc rostou houby, něco našly holky při vycházkách s koňmi, v neděli vyrazil s naším posledním hostem i Honza, občas něco seberu já. Sušíme a mrazíme, abychom měli vlastní zásoby a nemuseli houby kupovat v Nowacu.
Křoviňák, který Marťas díky Ivčině chybně podaném kanystru zadřel, se opravuje a vypadá to, že bude oprava z větší části proplacena pojišťovnou. 4 roky liju do motorové pily a křoviňáku benzín s olejem z kanystru, na němž je napsáno Husquarna a Ivča vezme kanystr, se kterým se jezdí k benzince ve velkém, abychom měli co nalít i do sekaček. Ach jo, ale jsou věci, ketré nepochopím.
Tento týden bychom se měli konečně dozvědět výsledek odvolacího řízení Honzy na FTVS. Trneme a věříme, že se povede. Měli bychom o starost méně...

Co je to Škoule?

22. srpna 2014 v 11:08 | Marcel
V rámci našeho putování po stopách vorařů jsme se učili i názvoslovoví plavců - vorařů. Je toho strašně moc, my vybrali 60 slov a děti hráli de facto pexeso. Běhací, jak jinak ... Škoule je například mezera mezi kmeny voru. Slovní spojení "dám ti napít ze škoule" znamená utopím tě...
Když jsme stavěli na Dívčím kameni na večeři, seděli jsme vedle jediného statku u louky. A k nám se lísala tři koťátka. Šedivé, černé a černobílé. Vůbec se neostýchala, neměla problém. Ivča se paní domácí zmínila, že pokud by měli jedno volné, že bychom si ho klidně a rádi vzali. Paní odešla, že se poradí doma, ale že dvě jsou zadaná. Dlouho se nevracela, navrhl jsem, že ho Ivča má strčit do auta a odjet... Pak se však objevilo jedno dítě i s krabicí a kotě jsme dostali. Rychle jsme vymýšleli jméno a protože to byl vorařský týden, zvolili jsme právě Škoule. Když v průběhu Bradavic obdržené kotě je Paní Norrisová, tak proč ne... Škoule je neskutečný mazel, jen si ji musíme držet mimo ložnici. Okolo páté šesté ranní má velmi hravou a loví Usmívající se.
Na týden u nás byli tanečníci Hanky a navíc tři rodinky s dětmi. Příjemná skupina, nikdo nechtěl vysedávat na baru (ten jsme zamykali v půl desáté) a hlavně byli na polopenzi!!! V poledne oběd pro holčičky na jezdeckém a velká jen večeře. Super!!! Vše má většinou své ale. Tohle je malinkaté, jen k divení se. Je tady i starší pán, dědeček, ve věku pod 60. Sportovec, chodí běhat, jen nás nikoho za celou dobu nepozdravil a s jinými lidmi mimo své rodiny se bavil jen na téma houby. Hlavní je ale neskutečné množství jídla, které sní. V průběhu dne asi nikde nejí, ráno si jde i 3x přidat snídani (poslední přidání například byla miska plná lupínků s kuličkami a piškoty, vše zalité mlékem) a každý večer má dvě porce polívky a regulérní dvě porce hlavního chodu. Například 18 bramborových knedlíků se špenátem a vrabcem. Chutná mu, těší mě to. Co je mi ale podivné, že ani jednou nepřišel pro přídavek třeba s tím, že mu chutná a prostě si musí přidat. Jediné slovo, které jsme od něj slyšel, bylo vždy děkuji po obdržení ať už první, nebo druhé porce. Alespoň nebyly zbytky. Fakt mi ale vadí lidi, kteří nepozdraví, nemluví a nechytají se na vtípky...

Gottwaldov ?????

20. srpna 2014 v 22:21 | Marcel
Po pěti týdnech programů od rána do večera a často do noci jsme plni zážitků. Na našich táborech jsme letos měli ohromnou spoustu nových aktivit a já jsem za to strašně rád. Děti i puboši se učili komunikovat, vyjednávat, prezentovat sami sebe nebo třeba celer, bramboru, tužku... Jedním z našich cílů je, ať umí většina, v nejlepším případě každý, promluvit více než holou větou. Odpovědi typu "Dobrý", "Super", "Hmmm", nás opravdu nebaví.
Jeden z nejúspěšnějších programů pro děti nad 10 let byli Kupci. Hlavním cílem bylo levně nakoupit a draze prodat (na třetí část, pozdě platit faktury, naštěstí nedošlo). Nechci tím vůbec snižovat neskutečné vychytávky na Hraničářovi, Hobitovi, nebo Ať žijí duchové, o nových programech zatím nevím a byly od pohledu naporosto skvělé. Jen píšu osobní zážitky. A spěji k jednomu cíli. Jednou z nových kombinací běhací a znalostní části scénáře bylo "Česko". Odběhneš si pro otázku a za správnou odpověď dostaneš číslo k jednomu bodu z asi 600. Cílem je v tom množství bodů sestavit mapu naší republiky. Otázky byly různé, historie, současnost, kultura, sport, geografie, zeměpis... Naprosto mne dostaly odpovědi na otázku, Jak se nyní jmenuje město, které v minulém století mělo jméno Gottwaldov!. První účastnice přišla s odpovědí Praha Žižkov. Špatně, žádná nápověda. Další člen týmu tipuje České Budějovice. Pak přichází naši potomci, náš Mates a Marťas, syn Pepči a Marti (sorry, ale tohle se nedá...). Marťas Gottwaldov pasuje na Frýdek Místek a náš Mates na Karvinou. Kde se sakra stala chyba??? Ve výchově asi ne, to asi škola MrkajícíUsmívající seMrkající

Zpět v kuchyni

19. srpna 2014 v 15:52 | Marcel
Po pěti týdnech programového vedení táborů jsem zpět v kuchyni. Zdena byla utahaná jako kotě a Marcela potřebovala zajet do Německa pro synátora. Tak si zase vařím... A správcuju malé závady - špatné těsnění ve sprše, výměna napojení trubek u pípy tak, abych zase mohl trubky pravidelně čistit (někdo plastové kolínko ulomil, asi Samo...). Už jsme se s Honzou jakž takž dospali a odpočali si a teď je to s tím rozdílem, že Honza zkouší chytat ryby v rybníce (a úspěšně) a chystám na večer rajskou pro 32 lidí Mrkající.
O všem, co se v minulém měsíci událo budu psát postupně. Musím však zmínit, že na svém novém počítači, který je chvílemi rychlejší, než moje myšlenka...
O hlavní věci však chci však napsat už teď, jedná se totiž o akci roku na statku. VÝMĚNA KOTLE!!!! Má několik fází. Tou první bylo vybourání dveří, abychom mohli kotel do kotelny vůbec dostat. Objevbili jsme další překvapení, když naši zedníci zjistili, že dveře jsou zasazeny do zazděných starých krásných vrat s klenbou. Asi nikdo nechtěl dělat dveře na míru, tak klenutý vchod prostě zazdili. Za námi už je vystěhování starých kotlů ven (jsou těžké jako svině!!!!), vyčištění stěn pro malování (externí práce, protože Matěj to nedal a my byli v programu), vybetonování schůdku pro nový kotel. Ten zasychal a pan Mrázek dělal nové elektrické rozvody. Ty ještě nejsou dokončené, ale dneska byly vybourány nové průduchy do komínů. Počítám, že do konce srpna bude nový kotel spolu s jedním starým usazen na své místo a na začátku podzimu proběhne první tepelná zkouška. Mezitím tady byl ještě kominík a při své návštěvě prohlédl naše dva starší a totálně zadehtované kotle. Už vím, proč mi ten větší nehořel - do komína neměl vůbec průduch, ten byl plný sazí a dehtu. Teď jsou oba připraveny do dalšího provozu. Bude to asi nejkrásnějhší zima, co jsme tady...

4. srpna

5. srpna 2014 v 8:53 | Marcel
Tak u nás do třetice všeho dobrého i zlého neplatilo. Vloni i předloni jsme 4. srpna zažili šílená krupobití, díky jednomu z nich máme i jednu novou střechu. Včera to taky dlouho na nic moc nevypadalo, navečer ale začalo hřmít, blýskat se a blížilo se to zase k nám. V jednu chvíli nás to vyplašilo až tak, že jsme všechny děti stáhli z lesa na statek. Čekali jsme, nakonec se ale jen setmělo a začalo pršet. Ze všeho se nakonec vyklubal obyčejný déšť, nebyl ani nijak intenzivní. Říkali jsme si, že to přece třikrát po sobě nemůže vyjít, ale trošku staženo jsme měli.
Ukočírovat 30 dětí ve věku 12 - 14 let ve dvou instruktorech a dvou pomocnících není nic jednoduchého. Příští rok to musím vymyslet jinak, tohle mne nijak neuspokojuje. Část je navíc skupinka prepubertálních kluků, kteří by se rádi ukázali, ale nemají na to. Po včerejšku dneska změníme typově program a uvidíme, jestli se povede je více vtáhnout. Jen už nám dochází programy do deštivé počasí. Teď pršet přestalo, ale zataženo je furt a může kdykoli zase spustit. A nechat je pohybovat se po okolí v ruce s papírem na poznámky ve chvíli, kdy shora padá voda, není úplně produktivní...
No nic, vzhůru do programu...

Můžu se přezout?

2. srpna 2014 v 10:13 | Marcel
Některé hlášky dětí jsou neuvěřitelné. Nástup, rychlá drobná hříčka. Chlapeček se přihlásí, jestli se může jít přezout. Odpověď zní ne. Druhý chlapeček se přihlásil: "A já?"
Ve chvíli, kdy se dětem řekne, že kdo sní úplně všechno, dostane nanuk. Po večeři to slíbené neměli a hned byly zbytky.
V kuchyni se snažíme vymýšlet nová jídla tak, aby se to ani nám nepřejedlo. Zdenička trochu šílí poté, kdy jsme se zmínili, že by mohla přijít hygiena. Zdenička uklízí i normálně, ale teď začala vyšilovat na kolenou s hadrem v ruce pod sporákem.
Dvě noci jsem spal venku a nechápu proč, ale vyspal jsem se daleko lépe, než v posteli. Možná i proto, že i když bydlíme ve statku s tlustými zdmi, jsou ty zdi prohřáté a v pokoji je v noci horko.
Rybník nám zezelenal a jsou v něm chcíplé ryby. Aby to nevypadalo blbě, kluci šli dvakrát lovit. Protože jednou lovili o víkendu a popeláři jezdí až ve středu, popelnice neskutečně smrděly. Museli jsme je vzít a odvézt až k trafu, abychom na statku mohli žít. Smrad to byl strašný, i když chcíplá koza smrděla více...
Teď se zase dvy týdny odmlčím, protože mám dva tábory. Na první přijede na můj tábor 29 dětí a ze čtyřčlenného týmu nám dneska jeden odpadl. Výborné!!! Pak máme dětí jen 16, jsme na ně tři a jedeme na vodu. Protože ten druhý vedeme s kamarádama mého věku, těším se na to, užijeme si to.