Červen 2014

Bramborové knedlíky se zelím... Jsou? Nejsou....

30. června 2014 v 10:26 | Marcel
O víkendu u nás byli opakovaně malí bassebalisti Tepa Praha, na Hluboké měli turnaj a u nás snídali, večeřeli a spali. V pátek jsme naplánovali bramborové knedlíky plněné uzeným se zelím. Neměli jsme zelí a protože Marcela jela do Týna, poprosil jsem ji o dokoupení. Večer jsem šel pro cibuli a jen tak koukl do mrazáku a hups... My nemáme ani plněné knedlíky. Tak šup, šup, rychlá improvizace, rozmrazit maso a připravit vepřový plátek zapečený v zelenině s pečeným bramborem. A na druhou večeři jsem operativně navrhl rajskou s plněnou paprikou a setkal jsem se s nečekaným nadšením. Rajská pak byla druhý den úžasně krémová, tak se nám snad ještě nepovedla. Trošku nám zbylo, tak jsem si včera dal k obědu s mou oblíbenou rýží a moc jsem si pochutnal.
Potřeboval jsem dokoupit celer a hlavně petržel a v Týně ani v jednom obchodě nic. Asi stejně jako vloni začíná místo petržele pastiňáková sezóna. Asi měsíc nám vkuse posílali pastiňák místo petržele s tím, že je to podobné. To by byla ale jako u Jirky Babici:"Když nemáš limetku, dej tam citrón. Když nemáš ani citrón, nedávej tam nic..." Pastiňák je vlastně bílá mrkev, do chuti petržele má hooodně daleko.
Večer jsem si pustil televizi a ejhle, klasika. Už chápu, že se někdo může dívat opakovaně na Titanic, já si včera večer s velkou chutí shlédl neskutečně dlouhý film Tenkrát na západě a ohromně se u něj bavil. Jsou holt filmy, které neomrzí nikdy...

Letní fičák začíná

27. června 2014 v 9:55 | Marcel
Léto je tady a ochladilo se. Teploty jsou kolem dvacítky a to mi maximálně sedí. Dnes zažíváme poslední klidné ráno bez lidí, večer přijíždí skupina a další ráno, kdy nebudeme chystat snídaně bude někdy v polovině září. Snad. A to je dobře!!!
Ve středu jsme na objednávku grilovali a studené počasí mělo svůj vrchol, navíc i deštivý. Naštěstí se aspoň na večerní grilování rozestoupily dešťové mraky a my s Honzou mohli v klidu obsluhovat své grily. Lidi jedli v jídelně, maso zmizelo, stejně tak kančí gulášek, zelenina jim ale moc nejela...
Nově máme na všech pokojích košťata a malé lopatky se smetáčkem. A asi jsme koupili košťata špatně. Už tři násady byly zlomeny při zametání. Nevím, jestli ti školáci chtěli vyzametat i lino ven ze dveří, jinak si zlomení násad neumím vysvětlit. Tak ty rádobykovové nahrazuju postupně dřevěnými. Navíc se k tomu ještě přidala Marcela se zlomením předposlední teleskopické násady na mop. No nic, tohle je opravdu spotřební materál.
Udělal jsem si výlet do města. Zjistil jsem totiž, že mám propadlý pas a potřeboval jsem si vyřídit něco v bance. Na pasovém jsem se zdžel skoro hodinu a v bance nebyla obsluha u přepážek, tak jsem to zabalil. Rád jsem pak zastavil na statku a byl mimo ruch města.
Už ani nedělám moc venku a chystám se na tábory. Hry na velkého Indyho a hlavně soupisy věcí, co je ještě potřeba přichystat na loď a právě na první tábor. Neskutečně roste soupis věcí, které chci koupit na jachtu a vézt už odsud. Holt si musíme koupit příčníky na střechu a jet i s rakví na autě. Ještě dva týdny a už to organizačně vypukne i pro mne...

Na chvíli je venku ticho

23. června 2014 v 8:14 | Marcel
Raději vařím pro dospěláky než pro děti. Hláškou posledního dne u snídaně v půl deváté bylo: "Děti, hodně se nasnídejte, o půl jedenácté, před našim odjezdem, je oběd.".....
V sobotu Honza přivezl z nemocnice Matěje a navečer se začaly hledat antibiotika, které si Matěj údajně přivezl a dal do pantofle v kufru auta. V pantofli léky nebyly a v celém autě taky ne. Stejně tak v jeho taškách. Při druhé prohledávání auta jsem našel dva týdny ztracené kartičky hry Timeline, které Honza "ztratil" cestou na Babiriádu. Zvláštní je, že jsme každý auto procházeli minimálně dvakrát a já teď kartičky našel v kastlíku ve dveřích spolujezdce... No, a Matěj našel antibiotika v kapse županu ve špinavém prádle... Nedokáže mi však vysětlit, jak se léky dostaly z pantofle kufru do kapsy žipanu v tašce :-)
Sraz abiturientů po 35 letech byli jiní strávníci. Zkoušel jsem si na nich vylepšené studené rolády na večerní raut a Ivča pak designově obložené mísy i s mými roládami. A když se k tomu přidá burgundská s kančím masem, úspěch byl zaručen. Jen jsem večer po 12 hodinách v kuchyni odpadl a v deset se odporoučel do postele. Původně na chvíli, ale už jsem nevstal a noční musela vzít Marcelka. Ale od včerejšího dopoledne je tady klid a my můžeme hodit nohy nahoru. Alespoň si o to více této polohy vážíme...

Tři najednou

20. června 2014 v 8:39 | Marcel
Včera jsme prožili další den, kdy se člověk nezastaví. Přitom měl být relativní klid, protože dětičky byly na půldenním výletě. Marcelka udělala ranní snídani a vyjela na svou tour po doktorech. Se Zdeničkou jsme připravili brzký oběd, aby děti mohly odjet o půl dvanácté směr Hluboká a na parníku zpět. Tedy jen do Purkarce, k nám by to na lodi moc nedali. Už jen příprava oběda o hodinu a třičtvrtě dříve byl hukot. Hned ráno přijela kontrola čerpání dotace na výměnu podlah, prověřit účetnictví a skutečný stav podlah na pokojích a v sále. Ivča byla po právu nervózníé, ale vše dobře dopadlo. Sotva děti odešly a my jakž takž uklidili v kuchyni a jídelně, přijel servisák vyměnit anténu internetu, protože stará klekla a my byli tři dny bez připojení. Chvíli po něm přijel projektant nového kotle s pánem, který počítal tepelné ztráty pokojů na statku. Bylo potřeba s nimi doladit výběr vhodného nového kotle a konečně i termín výměny. Dorazilo Nowaco se závozem zboží. Interneťák potřeboval žebřík a vylézt na komín vyměnit anténu. Ztratila se Čiky a my mysleli, že na poslední chvíli vystřelila za dětmi směr autobus. Sedl jsem na kolo, objel celé velké kolo, kde by mohla být, ale nic. Nowaco odjelo, ale přivezli pivo... Ivča objevila Čikinu na půdě zalezlou za kupou věcí a nemohoucí se dostat ven. Nechala ji tam, ať se vytrestá - když jsem byl na půdě já a volal ji, ani neštěkla. U kotlů mi je vysvětlen výpočet tepelných ztrát a vybíráme kotel. Po pivovaru přijíždí Makro. Odjíždí pánové od kotle a přijíždí prádelna...
Všcihni v kuchyni máme krokoměry a nejvíce nás drtí Zdenička. Její denní počet okolo 15 tisíc je hodně slušný. Říká se, že člověk by měl denně našlapat asi 10 tisíc kroků. Můj rekord z úterý, kdy jsme byli ještě s Honzou hrát tenis, je 24.150 kroků, z toho 8 tisíc na tenise. Kilometry se z toho dostanou jednoduše, krát 0,8. Takže jen tak jsem si nachodil a naběhal 19.3 kiláků.
No nic, děti odjíždí, na víkend je tady sraz abiturientů a ve středu nějaký velký firemní večůrek... Těším se na neděli odpo, na víkend Mrkající

O orgán méně

17. června 2014 v 7:42 | Marcel
Tak máme v rodině o orgán méně. Ve čtvrtek se Matěj nechal odvézt ze záchranářského kursu na Lipně přes krumlovskou nemocnici až do té budějovické a tam mu v noci vzali slepáka. Teď tam leží, nudí se a srůstá. Dneska mu udělají kontrolní odběry a pokud vše půjde v pohodě, v pátek máme lazara doma.
Honza odjel včera do Prahy na druhé přijímačky a my věříme, že se povede a po neúspěšném pokusu na žurnalistiku se na management sportu dostane. Držíme všichni palce.
Včera přijela další skupinka na mírně programový školní výlet a protože ho vedou nám dobře známí instruktoři, víme taky, o čem to tak trochu bude. Začátek je vždycky stejný - studenti dostanou asi 15 otázek a musí si zjistit odpovědi. Jednou z nich bylo co bude dnes k obědu. My se všichni domluvili a odpovídali, že krupicová kaše. V této představě žil i tým instruktorů a až na hrnci s bramborovými knedlíky, špenátem a uzeným jeden z nich poznamenal, že tohle je nejlepší krupicová kaše, jakou kdy jedl.
Další otázkou bylo zjistit, jaké rasy je naše labradorka Čiky. Dvě dvojičky při zjišťování skončily u podobné věty : " Já se v plemenech koček nevyznám..." "Ale Čiky je pes..."
Se školním výletem z gymplu je tady i 30 dětí z páté třídy z Písku. Celkem 65 lidí a u jídel je to dost masakr. Navíc jsou všichni strašně žraví. V kvapíku před večeří přišla Ivča s telefonem u ucha, abych šel učitelkám zjistit, jestli jim jede bus z Purkarce nahoru do Chlumce. Za dobu, kdy šla z pracovny do kuchyně a já pak z kuchyně do pracovny, už by to měla zjištěno sama. Ach jo, tohle bylo fakt vymyšlené hlavou... A ty se při čtení nedurdi , Ivčo Mrkající.
Kobyla Jolana byla podruhé u hřebce, včera se vrátila zpět a snad bychom měli mít zase obě kobyly březí. A za rok další dvě hříbata.

Cigarety za maso

12. června 2014 v 10:08 | Marcel
Občas tady nemáme nouzi o veselé historky. Jako třeba včera po obědě, kdy jsme s Ivčou v tropech zalezli domů a dali dvacet po obědě. Ivča předtím obracela seno, slušně se spálila a hlavně byla splavená. Dala si sprchu a nahá si lehla na postel pod oknem, já zalehl na sedačku. Usnuli jsme a budí nás hluboký mužský hlas, na avizovanou návštěvu přišel starosta Jarda. Ivča vystřelila jako raketa do oložnice se obléct a Jrada vše hodnotil lakonicky - hmmm, už zase spí...
Večer se předpoklady o Ivčině "opalování" potvrdily, ramena a spodek zad má pěkně spálené. Hlavně, že měla klobouk proti úpalu Mrkající.
S Honzou jsme natáhli do traktůrku nový řemen a žací zařízení nefungovalo. Kontroloval jsem řemen třikrát a pak na to přišel. Oproti manuálu je v žacím zařízení jedno kolečko navíc a já vynechal to nejdůležitější - u spojky, to hnací. Vše funguje jak má a dneska zase vyjedu. V těch tropech se venku nedalo ani sedět.
Děti k večeři snědly 152 jahodových knedlíků, už mne to ani nepřekvapuje, klasika. 31 dětí z 1. a 2. třídy, průměr 5 knedlíků na hlavu...
Z Nowaca mi občas přijdou velmi dobré nabídky na maso. Teď to byla krkovice a kýta za 92,- Kč za kilo. I Marcela se Zdenkou se přidaly a část si odkoupily. No, vlastně jen Zdena, Marcela ne. Ta maso s Ivčou směnila za cigarety. Necelé dvě kila kýty a doplatek za krkovici holky vyměnily za tři krabičky cigaret. Obchod jedna báseň Usmívající se

Máme digestoře

11. června 2014 v 10:02 | Marcel
Největší pozitivní novinkou je, že máme konečně v kuchyni zapojeny dvě digestoře. Je neskutečně znát rozdíl, když páry z hrnců rovnou frčí pryč z kuchyně, rozdíl v teplotě může být klidně okolo 10°C. Odvodní hadice sice zatím jen vidí pod stropem na provázku, říkám ji tlustá anakonda, ale saje a to je hlavní. Design budeme řešit asi sádrokartonem.
V neděli jsme byli na statku u Milči na křtu synovce. Obřad krásný, karlovarské knedlíky i rolády se povedly a my hned po obědě odjeli na Honzův poslední fotbalový zápas, zůstala tam jen Ivča Mrkající.
Od kamaráda z Nové Vsi máme půjčenou bubnovou sekačku. Řidítka, motor a vpředu vodorovný buben sekající vysokokou trávu o průměru cca 60 cm. Jen se nedá použít okolo cesty, kde jsou rygoly. Posekal jsem co se dalo a zbytek pak byl na Honzovi Hyrešovi s velkým traktorem a bubnovou sekačkou 2,5 metru širokou. Máme posekáno, už jen obracet a posbírat... Moc fajn práce, kterou Honza se sennou rýmou dělat nemůže a Matěj je furt pryč...
Škola v přírodě si zase užívá, teď navíc i v rybníce. Ten má o půl metru méně vody, takže dětičky můžou daleko do rybníka bez nebezpečí, že by jim voda sahala po krk. Teplota je úžasně koupací, s Honzou si v něm užíváme několikrát denně.

Po roce zase řemen v prdeli

6. června 2014 v 11:03 | Marcel
U dětí věku osmá třída se člověk bude asi pořád divit. Třeba tomu, že se kluci sprchují v plavkách (u holek nevím, tam jsem nešel Mrkající), že holky, které brblají na téma jahodové knedlíky k večeři, kdo to bude jíst, něco jiného by nebylo, si dají tři až čtyři a pak říkají, že tak dobré knedlíky nedělá ani babička. Nebo že si holčina sedm minut před večeří přijde pro volejbalový míč a když ji řeknu ne, protože jsem v kuchyni sám a za pár minut je večeře a nikam nepůjdu, tak je nafučená jako horkovzučný balón.
Přes den nám Zdenička uklízela i doma a do odpadu v koupelně, který je pravděpodobně ucpán dlouhými vlasy nalila ten nevíce chemický čistič. A asi nešetřila... Večer mě z toho smradu až bolela hlava.
Večer měli osmáci aktivitu nazvanou Color máz - zaplňují velkou plocha barvama a pak v ní hledají miniaturní obrázky. Druhým produktem však jsou účastníci zmazaní od barev k nepoznání. Výsledkem toho je prvotní očista v rybníku nebo pod hadicí a teprve až dodělávka v koupelně. A my zároveň trneme, jestli se někdo tím zmazaným tělem neopřel o tu čerstvě vybílenou zeď v chodbě ke sprchám. Vše dopadlo naštěstí výtečně, instruktoři byli šikovní a vše ohlídali.
Právě předposlední část, očistu pár kluků v rybníce jsem pozoroval ze sedačky sekacího traktůrku. Měl jsem posekáno asi dvě třetiny louky u rybníka a zbývala už jen část u lesa. Pravděpodobně se mi do žacího soukolí něco dostalo, pár vteřin jiného zvuku a klínový řemen byl na sračky. Otrávený jsem sedl k internetu a hledal poslední mou objednávku. Za rok a půl řemen zdražil ze 750,- na 1320,- Kč. Síla!!!! Našel jsem cenovou variantu někde uprostřed a hned objednal. Snad se tam tráva úplně nezblázní a ten týden vydrží.

Míč je jen spotřební materiál

4. června 2014 v 21:07 | Marcel
I některé krátké zážitky mohou být velmi intenzivní. Máme u nás třikrát na dva dny jednotlivé třídy z jedné školy v Budějovicích na kombinaci školního výletu a zážitkového programu. Ten naštěstí neděláme my. První skupinka nic moc, ale dobře. O druhé skupince budu psát a zítra přijíždí třetí.
- hned po příjezdu v rámci vstupního rozehřívacího testíku měli ve formuláři otázku: Kolik je na statku hospodářských zvířat? Nestačilo jim to ani vyjmenovat, aby si to napočítali. Jejich odpověď 11 zahrnovala i kočky, psa a koně...
- instruktorskou koupelnu, která je oddělená vzadu si chtěli zabrat jako kuřárnu, byli hnáni svinským krokem poprvé
- k dnešnímu obědu byla česnečka - jeden ne čistě bílý po vstupní otázce, co se do talíře dává dříve, krutony nebo polívka nabral zespodu hrnce velkou hromadu brambor a de facto jen brambory posypal opečeným chlebem. Polovinu pak vrátil. Nesnažte se, nelze to pochopit.
- včera večer jsem při úklidu nádobí zaregistroval čtyři kluky s dřívím z lesa na dvoře u pergoly. Vyběhl jsem ven a ptal se, co provádějí. Pan učitel s nimi udělá oheň. Řekl jsem jim, že ohniště je na louce, po které přišli. "Fakt jo? A kde na louce???" Museli kolem projít a nevšimli si, ohniště o průměru metr a půl s lavicemi okolo...
- Tohle byla mimochodem jediná akce pana učitele za celé dva dny. Zbytek strávil u svého telefonu, v družném hovoru s druhou učitelkou nebo u křížovek. Když za ním Ivča přišla s tím, že nám jeho žáci zničili volejbalový balón suše poznamenal, že tohle je přece spotřební materiál...
- vrchol byl ale při úklidu pokojů, kdy Marcelka dost trvala, aby si hlavní hrdina převážné většiny výše popsaných událostí, snědý vytáhlý cigánek, uklidil po sobě na pokoji. Nejdříve Marcelu nazval bachařkou a když odešel z pokoje s tím, že pokračovat nebude a ty plastové flašky na zemi jsou mu jedno, vzala Marcela jednu flašku a hodila ji za ním. Otočil se zpět se slovy: "Co je, ty pičo?" Nebyl jsem tady, ale prý nebylo slyšet nic jiného, jen Marcely pronikavý hlas. Reakce učitele byla vyřčena klidným hlasem: "To vyřešíme ve škole." Nádherná výchova!!!!
- těsně před večerním odjezdem domů se cigánek chtěl jít osprchovat. Sdělil jsem mu, že koupelny už jsou uklizené a že sprcha tedy nebude. Zkoušel ještě něco na Ivču, že aspoň hlavu, ale prošel jsem kolem a pronesl k němu: "Ta paní, co ji říkáš pičo, koupelny uklidila a po tobě je znovu určitě uklízet nebude..."
Tak zítra ještě jedna skupinka...

Neděle jak má být

1. června 2014 v 15:47 | Marcel
Po velmi dlouhé době to byla opravdická neděle. Ráno snídaně na sluníčku, dopo jsem sice strávil v kuchyni, ale vařil jsem jen pro nás a odpo kniha, čtení, nic... Nepamutuju si, kdy byla poslední klidová a nebylo to v zimě. A taky jsme byli aspoň odpo doma všichni.
V pátek na pomaturitním Honzově večírku na mne dva profesoři koukali a nezávisle na sobě proneslio:"Vás znám, z jedné maturitní práce, florbal, že jo..." Honza to táhl do šesti ráno a hned jel hrát florbal do Strakonic, odpo to prý na něj nějak padlo... My s Ivčou byli odpo navštívit Indyho. Trošku vyrostl.. A je opořád krásný, sněhově bílé podkolenky na nohách, krásně stavěné tělo, jen nikdy nebude úplně veliký. Což je pro nás dobře, na velkém koni se špatně jezdí.
Teď si ještě připravím objednávky na zítřek, jídelníček na celý týden a večer nějaký pohodový film. V týdnu má přijet třikrát na dva dny ZŠ Máj z Budějovic, škola ze čtvrti, kde je pořád mírně zatměno.
Jen tu trávu by ještě měl zase někdo posekat...