Květen 2014

"Jen" maturita

30. května 2014 v 21:10 | Marcel
Tento týden nebyl na klasické příhody na statku nijak bohatý. Měli jsme tady školku v přírodě, už třetí rok po sobě. Poprvé byli za šmouly, vloni za Ferdu mravence a Berušku a letos za indiány. A i potřetí byli neskutečně žraví. Obědy celkem v pohodě, ale ty večeře... 35 dětí do 6 let a pět učitelek, které si mnohdy porcemi s dětmi nezadaly, snědli dohromady třeba 180 jahodových knedlíků nebo naprosto regulérních 28 dospěláckých velkých porcí špaget s boloňskou omáčkou. A u špaget nevyšlo na přídavek jedné paní učitelky...
Největší událostí tohoto týdne ale byla Honzova maturita. Byl pořád v klidu, vysmátý a opravdu se hodně učil. Čím se maturita blížila, tím více. Učení i úsměvy. Písemnou češtinu měl tři týdny zpět za 2, matiku za 3, obhajobu maturitní práce (na téma historie florbalu v České republice, óó, jak těžké) za 2 a šel na ústní. Zeměpis (Vodstvo na zemi), angličtina (Zdravotnictví) i češtinu (román Petr a Lucie) za 2. Super výsledek, jen se i Honzy potvrdilo, že pokud mám nějakou neolíbenou otázku a zmíním se o ní, dostanu ji. Teď to byla angličtina. Ale vše dopadlo skvostně a čekáme na přijímačky a hlavně jejich výsledky...

Vy jste prezident?

27. května 2014 v 10:02 | Marcel
Svatební hosty vystřídalo 35 dětí z budějovické mateřské školky. Paní učitelky je zvládají skvěle a děti vždycky byly strašně žravé a nenechávaly zbytky. Jsme rádi, že se k nám rádi vrací, letos jsou tady potřetí.
Včera měl Honza druhou část maturity, obhajovu maturitní práce. Vzhledem k tomu, že její téma bylo "Vývoj a historie florbalu v České republice" neměl s obhajobou žádný problém. Jak sám říká, dvakrát si ji v neděli prošel a v pondělí měl z obhajoby jedničku. Byl v černém obleku s kravatou a ve slunečních brýlůích a když procházel mezi dětičkama, jeden klouček se ho zeptal: "Vy jste prezident?" "Jasně, tys mě nepoznal?" zněla odpověď. Chlapeček utekl. Když se podruhé blížil Honza v obleku, znělo statkem: "Pozór, prezident jde!!!"
Na sále máme kromě díry vysekané ke kablíku na ozvučení, který se v trubce zasekl, taky uražený jeden roh za vchodovými dveřmi. Minulý týden šli deváťáci hrát pinčes z mokré trávy a anglický učitel při obíhačce uklouzl, natloukl si koleno a oční oblouk, ohnul si brýle a urazil roh. Budeme muset dát všude dřevěné rohové lišty. Šlahorci deváťáci navíc zničili přenosnou televizní anténu. Půjčil jsem jim televizi se stoboxem a anténou, aby se mohli koukat na hokej a když jsem to v sobotu vytahoval svatebčanům, kus antény odpadl. Pan učitel už to s nimi řeší.

Roztržka na baru

25. května 2014 v 22:11 | Marcel
Mít na statku svatbu je vždy ošemetné. Začíná to nervózní atmnosférou u příprav, aby byl správně postavený stůl a pěkně prostřeno. Přičemž jde vždycky o lidi a atmosféru. Ono ale přece nejde jen o to, jak to vypadá u oběda. Nervozita sice postupně upadá a my, když do příprav nechceme úplně zasahovat i když víme, jak by třeba stoly šly postavit, protože je to jejich svatba a názory někoho zvenku nikldy nevezmpou za své. Kdybycho do toho mluvili jsme za ty "domácí", kteří si to chtějí ulehčit.
Svatba proběhla a i když byli novomanželé a jejich nejbližší okolí zpočátku poněkud nesví, v noci na dnešek a hlavně dneska dopo všichni zářili radostí. Včetně nás. My protože od rána všichni fungoval podle domluvy a úklid stanů na dvoře a pokojů byl naprosto skvostný a hosté díky zázemí a servisu. Hosté byli na baru do půl páté, já s Matějem jsme dělali poslední objednávku na venkovní sezení hodinu a při odjíždění všichni sršeli spokojeností. Měli jsme ulehčenou práci, že jsme opět, jako před rokem, nevařili a svatba měla svůj catering, ale i na baru jsme se otáčeli.
Závěry po této svatbě? Umíme udělat skvělé zázemí (novomanželé děkovali za vše a říkali, že jsou rádi za zvenčí doporučení a že s konáním u nás souhlasili, vše proběhlo nad očekávání). Jo, včetně počasí - když přicházel černý mrak dle předpovědi deště okolo 7 milimetrů za hodinu, před statkem se rozestoupil,. obešel nás s modrým oknem uprostřed a za celé odpolende pršelo asi hodinu... Servis dle nečekaných přání hostů není problém - hokejové semfinále, rozestavení stolů, osvětlení stanů na dvoře...
Já jsem rád za zkušenost, že umíme opravdu dobře uvařit svatební jídlo a děláme ho vlastně běžně. Polévky, omáčky, karlovarský knedlík a po jarním školení i studený raut. Ivča akci umí nabídnout a připravit vlastně bezchybnou kalkuůaci. Vím, chvále smrdí, ale kdo jiný vás pochválí, dyž ne vy sami...
Zpět k titulku. Když byly na baru jen Marcela s Terezou, naší pomocnicí, vylíval si tam pozitivní adrenalin jeden týpek v červeném triku. Odpo byl v poho, ale s hladinkou rumu mu stoupala aktivita. Po rozbití třetí skleničky o barový pult a touto informací od holek jsem si na něj počkal. Přišel, sedl si na barovou stoličku a protože neměl v ruce panáka na ťukání o bar, vzal nejbližšího s vodkou a vylil ho do džbánu s vodu, mátou a citrónem. To by si naběhl i napoprvé a zvýšeným hlasem s vykáním jsem ho vykázel z baru. Ve svém stavu zprvu nechápal, ale po trojím opakováním odešel a už se na baru neukázal, když mne poté někde viděl, zdaleka se mi vyhýbal. Což bylo úsměvné pro celý personál a několik hostů, tichých pozorovatelů mého monologu a jaho žvatlání.. Jako jeden z mála se dnes dopo styděl a nepřišel se rozloučit. Asi společně s tím chlapem, za něhož Matěj inkasoval naše nepsané ale, vždy vykomunikované "blitné". Pokud uklízíme po někom zvracení, uklízeč bare od autora 500,-. Matěj si to v noci domluvil na 50% slevu... I tady byla spokojenost na obou stranách.
A my se jdeme vyspat, ráno okolo deváté najíždí školka v přírodě Usmívající se

Zelený tvaroh ???

20. května 2014 v 22:56 | Marcel
Deváťáci na školním výletě u nás v přírodě jsou naprosto v pohodě. Na svůj věk slušní, zdraví nás 5x denně, žraví tak akorát. Dneska po výletu na Hlubokou měli posunutý oběd i večeři - oběd na čtvrtou a večeři taky na čtvrtou, aby se to nepletlo Mrkající. A protože jsou v pohodě, vymyslel včera Honza, že jim uděláme barevný potravinový fórek, zelený tvaron k jahodovým knedlíkům. Potravinové barvivo je kouzlo samo o sobě... Pravda, každý třetí se ptal, co je to zelené, ale odpověď "přírodní tvaroh" je uspokojila... Miluju tuhle věkovou kategorii, těm se dá napovídat tolik věcí. Jen mě mrzí, že jsme si talíře nenafotili - bílé tvarohové těsto, červené jahody uvnitř a zelený tvaroh okolo... A do toho ještě žluté máslo...
Včera se na nové podlaze v sále mírně zrakvil anglicko česky mluvící učitel Jonatan. Hráli kolotoč / obíhačku u pinčesového stolu a Jonatan na mokré dlažbě uklouzl. Někteří študáci šli totiž po fotbálku v mokrých teniskách z louky do sálu. Jonatan si na mokré dlažbě natloukl hlavou mírně o stůl, tam utrpěly i jeho brýle, ale nerozbily se a kolenem zrušil kus nově nahozeného rohu. Je otázkou, co bude dříve v pořádku - jeho koleno, nebo naštukovaný roh... Studentíci vše ochotně a rychle uklidili.
Já dnes využil volnějšího času a byl v lese natáhnout poslední dvě nízké lanové překážky. Bylo úžasné být v klidu lesa jen sám a vázat lana. Nikde nikdo, jen jsem se kochal novými lanovými atrakcemi a přemýšlel, co dál v lese vymyslet...
Ivča a i já jsme běsní s dotáhnutím nově vyřízené hypotéky. Furt mají s něčím problém, naše podpisy propají rychleji, než jsou jejich slíbené lhůty. Holt banky. Ale do konce týdne....

Konečně sluníčko

19. května 2014 v 9:48 | Marcel
Po upršeném týdnu dneska ráno konečně vylezlo sluníčko. A jakmile vyschne tráva, čekají mne hodiny na traktůrku a budu sekat, sekat, sekat...
V pátek jsme byli s Honzou v Týně pro písek do pískoviště. Požádal jsem o vystavení faktury, paní ji bez problémů udělala a na místě ani nechtěla platit. Pikantní bylo, že nechtěla ani občanku, jen jsem řekl, že to chci na Ivču, že od nich bereme i uhlí. Jen aby to nenapadlo i někoho jiného. Pravdou ale je, že jsem podepisoval dodák. S pískem jsme měli dvě možnosti - naházet ho lopatama nebo si to nechat naložit bargem a lžící. Asi nebude těžké uhádnout, co jsme si vybrali. Problémek nastal ihned po naložení, na půjčeném vozíku jsme nekontrolovali kola a ty byly prázdné. Naštěstí měli v areálu chlapi kompresor, vše jsme na místě vyřešili. Po příjezdu domů jsme růčo písek vyhazovali do pískoviště a představa, že těch 1.100 kilo máme nakládat, byla šílená...
Od soboty tady máme školní výlet deváťáků z Prahy a shodou okolností je tady i syn našeho kamaráda ze Zvole. Díval jsem se na něj a někoho mi připomínal. Ale neuvědomil jsem si, že od posledního setkání vyrostl asi o půl metru...
Honza má týden do maturity a nervoziota zatím nepřichází. Poctivě se učí, opakuje, písemky má v pohodě - čeština za dvě a matika za tři. Tak snad nevyhoří u ústních.
Na víkend tady byl i Matěj, něco popracovala a asi byl rád za déšť, protože v každé volné chvíli ležel v nové knize.
A ján doufám, že topná sezóna je definitivně u konce. Už se mi do kotelny opravdu nechce a vrhneme se do řešení nového kotle se zásobníkem.

Nové stroje

16. května 2014 v 17:23 | Marcel
Zase jsem objevoval nové věci. Kamarád mi donesl na půjčení a vyzkoušení dvě prusky - jednu úhlovou a druhou taky s kotoučem, ale nejenom že se kotouč točí, on ještě vibruje. Ta mne moc neoslovila, ale úhlová je super. Navíc jsem zjistil, že se jedná pouze o nástavec na úhlovou brusku / pilu. Brousil jsem konečně futra na sálu a jedinou nevýhodou nástavce je, že je umělohmotný a při broušení malých ploch se o kraje fute nebo o zeď umělá hmota rychle obrušuje a kotouč se zmenšuje. Nicméně jsem futra až na kousky za panty udělal, dobrousil jsem i dveře a drážky ve dveřích musíme dodělat ručně. Tam bych těch kotoučů zrušil několik. Při dokupování nástvce na broušení bylo pikantní, že mi v bauhausu jeden prodavač ve středu řekl, že nic takového neexistuje a včera mi ten samý pán nástavec prodal. No, není nad fundovanost.
Opět se nám povedlo publikovat. Po rozhovoru do Hlubockého zpravodaje, kde si nás paní redaktorka sama našla a přijela za námi (http://obcan.hluboka.cz/images/zpravodaj/2014-03-hlubocky-zpravodaj.pdf) jsme psali do časopisu Archa vydávaného Českou radou dětí a mládeže, jimiž jsme členy. Výsledkem jsou úžasné tři strany námi psaného textu i s fotkama z našich akcí:
V létě bude téma o našich táborech, tak se zase rozepíšeme...

Montérské zpestření

16. května 2014 v 10:56 | Marcel
Po desíti dnech se od nás odstěhovali montéři demontující železniční trať u Dívčic. Nic po nás nechtěli, ani na pivo nezašli. Jen se jim povedlo mne pravidelně budit při ranním odjezdu okolo půl sedmé. Večer jsem za nimi zašel a řekl jim to, ať se ráno chovají tiše a ráno opět parkovali pod našimi okny a u balení věcí si dost hlasitě povídali. Vyšel jsem za nimi a nečekaně se dozvěděl, že odjíždí natrvalo, že se úplně balí. Šel jsem vzbudit Ivču, ať si to taky užije a převezme pokoje. Po chvíli jsem slyšel, jak s nimi Ivča vesele rozmlouvá, tak jsem si myslel, že vše je v pohodě. Po příjezdu Marcely se Zdeničkou a ranním šálku čaje si pro mě Marcela přišla, ať se jdu podívat na apartmány, kde montéři bydleli. Běs a hrůza. Postele a skříně rozložené do nových pozic, jednou postelí byl urvaný sokl u nového lina, neskutečný bordel na zemi za postelemi, v koupelně to na zemi vypadalo jako po nájezdu traktoristů, chyběla jedna deka, dva povlaky na deku a polštář a možná i nějaké nádobí a zybtek polívky nalitý do dřezu ucpal sifon. Neskutečné!!!! Přenesl jsem systém padajícího hovna na Ivču. Ta raději odjela na poštu a v době, kdy tady nebyla přijeli dva z montérů s tím, že když odjeli o jednu noc dříve je šéf poslal, abychom jim dali zpět navíc zaplacené peníze. Řekl jsem jim, že o tom nic nevím, volal jsem Ivči a ta nic takového nevěděla. Navíc jsme je zpražil za způsob odjezdu a bordel na pokojích. Poměrně rychle odjeli a na Ivču nečekali. Padající hovno se přeneslo o jednu úroveň dále ve chvíli, kdy sám šéf montérů volal Ivči, jak proběhlo vystěhování. Ta mu řekla vše a zmínila se i o vrácení peněz. Ani on o jejich pokusu nic nevěděl, pánové to na nás prostě zkusili a nepovedlo. Asi bych chtěl být u toho, kdy vykutáleným montérů jejich šéf zvedne mandle...

Lana ve výši

14. května 2014 v 9:46 | Marcel
Dneska pár fotek ze stavby vysokých lan.
Matěj na stromě


Na dalším stromě staví Láďa


A nakonec Matěj testuje

Ukázka sálu

13. května 2014 v 18:15 | Marcel
Dnes jen krátce pro všechny, kdo zažili ten starý design sálu a ještě u nás v novém nebyli. Tady ho máte v plné kráse...


Knedlíkové manévry

12. května 2014 v 8:30 | Marcel
Hned na začátek jedna rovnice: 25 dospělých + 21 dětí do 10 let + 4 děti 11 - 14 let = 240 jahodovýc knedlíků na večeři. Nebo největší hrnec na polívku a hlavní jídlo k obědu. Prostě neskutečně žravá skupina rodičů s dětmi a my z toho měli radost. Naučili jsme děti jíst jahodové kanedlíky, svíčkovou (obecně omáčku s knedlíkem), bramboračku.... Někteří prý nikdy nejedli tak dobrou omáčku, navíc tak hustou... To vše nás samozřejmě neskutečně těší, jen je opravdu strašně těžké odhanout množství jídla na danou skupinu, speciálně na rodiče s dětmi. Když se vrátím k úvodnímu vzorci, tak průměrně vyšlo na člověka 5 knedlíků, včetně těch 15 holčiček a kluků do sedmi let...
Na druhou stranu byl bar téměř bez útraty. Největší rito bylo 5 piv za dva dny na jednoho pána.
V neděli se na kole přijel za Marcelkou do kuchyně podívat její mladší syn Matěj. Tatínek byl na statku jen na otočku a mladýho tady nechal. Matěj zaregistroval na poli traktory sekající trávu a obratem se tam sám vydal. V osmi letech si sám stopnul traktoristu a tři hodiny s ním pak jezdil po poli a dělal mu v kabině společnost.
Konec víkendu byl pro mne poněkud rozpačitý. Poslední maminka odjížděla autem a v naší cestě k boxům se uvolnil jeden velký kámen a rozpáral ji pneumatiku. Kolo jsem ji vyměnil, ale vůbec mi nebylo dobře, když se s další maminkou v slzách bavila o tom, že vůbec neví, za co koupí novou gumu, protože je bez peněz. Ivča byla celé odpo pryč a když se večer vrátila shodli, že ji gumu zaplatíme. Nechtěl jsem slibovat nic předem, alespoň to pro ni bude příjemné překvapení.
V apartmánu bydlí na dva týdny šest montérů. Demontují koleje a pražce na zrušené trati v Dívčicích. Pravda, byli jsme trochu zaražení ve chvíli, kdy montéři poprvé vystoupili z dodávky a setmělo se... Nicméně jeden z cikánů skupince šéfuje a pěkně zpražil dalšího tmavšího ve chvíli, kdy se bavil s Ivčou a měl ruce v kapsách:" Jak to mluvíš s paní domu? Vyndej ty ruce z kapes!!!" Jsou ale v pohodě, mají bílého styčného důstojníka s námi a jsou nenároční. Nevaříme jim, jen si občas pro něco přijdou - colu, anténu, povolení udělat si oheň... A mít dva týdny vkuse obsazené pokoje není k zahození...

Lanový park

9. května 2014 v 9:27 | Marcel
Ve čtvertek tady byl kamarád Láďa a přijel i Matěj a společnými silami jsme postavili dvě vysoké lané překážky. Mně osobně se nahoru moc nechtělo, takže boj v desetimetrové výšce byl na chlapcích, ale i já jsem byl z podpory na zemi a v nízkých výškách pěkně uťapaný. Kluci si netahali vše najednou nahoru, já jim věci postupně navazoval na lano a oni si to vytahovali. Nejzajímavější moment nastal ve chvíli, kdy Matěj nemohl malou příruční pilkou uříznou suchou větev. Ze země vypadala na silnější větev, ve skutečnosti měla asi 12 cm v průměru. Po půlhodinovém boji jsem mu nahoru poslal nastartovanou motorovou pilu a i s ní to trvalo pár minut. Být zavěšený ve smyčkách a řezat není žádný velký komfort... Když větev spadla na zem, měla velikost malého stromku... Nicméně se vše povedlo i odzkoušet, musím však ještě vyměnit na jistícím laně karabiny za kladky.
Na sále jsme věšeli závěsná lanka na závěsy a pěkně se u toho vydrbali. Vše jsme si vyměřili, ale třeba jedna díra na šroub vyšla do překladu nade dveřmi, při ukotvení lanka jsme přehlédli mini imbusy a mysleli si, že tam šroubky vůbec nejsou, u druhého závěsu napnuté lanko vytrhlo originál dodanou hmoždinku ze stěny.... Nicméně sál i předsálí se neustále zkrášluje a dolaďuje, Ivčiny závěsy visí, tmavé závěsy na zatemnění taky, židle i deky v polici už jsou taky skryty...
Do toho všeho se Honza učí na maturitu. Na můj vkus moc nechvátá, ale je to jeho zkouška, ne moje Mrkající.
Na víkend přijedou rodiče s dětmi v pěstounské péči, tak se na ně jdeme finálně připravit...

Čarodějnický víkend

4. května 2014 v 18:55 | Marcel
Ve středu večer jsme byli pozváni na čarodějnice do Nové Vsi a protože tady byli jen Alča s Kájím, jeli jsme všichni na pivko do blízké vísky. Popovídali, opekli buřtíka, dali si pivko, jen se bohužel začala točit pouze desítka, plnotučné pivo přišlo na řadu až před jedenáctou. Tak jsme holt fungovali jen jako průtokové ohřívěče. Nicméně se tam sešla "pěkná partička". Kromě kamarádů a lidí co známe taky zajímaví týpci. Satanista a obdivovatel čachtické paní, chlapík, který má ve všem pravdu a protiargumentem není ani statistika na internetu nebo taky jeden alkoholu propadlý člověk (možná nejeden). Nicméně tenhle podivín něco po desáté usnul čelem na stole a po chvíli si bohatýrsky odplivl přímo pod nohy a pod stůl (polopaticky rozuměj, že prostě vypráznil obsah žaludku vrchem). Kolem jedenácté jsme se rozloučili a dnes se dozvěděli, že nejzarytější vydrželi do šesté ranní...
My ve čtvrtek využili krásného počasí a vyjeli si na kole do míst, kde jsem ještě nebyl. Cestou jsme potkali Ivču vracející se na Jolaně od hřebce ve vedlejší vesnice. Chtěla ji připustit, nestihla však už říji a hřebce k sobě nepustila. Teda kobylka Jolana Mrkající.
Projeli jsme se na kolech cestou necestou kolem krásných jezírek a odpo vyjeli i neoblíbený kopec z Purkarce. Cestou jsme navštívili dvě hospůdky a viděli, jak by obsluha fungovat fakt neměla. Když servírka chodí mezi stoly s polívkou nebo jídlem a ptá se stůl od stolu, jestli to náhodou není jejich objednávka...
Pátek a sobota byly pracovní, já už vařil polopenzi, připravoval pískoviště a v sobotu jsme využili deště a i s kamarády se vrhli na sál. Ivča ušila a vlastnoručně nazdobila závěsy, my pověsili gárnyže, ke stropu jsme zavěsili velké repráky a napojili je na zesilovač. Nechal jsem si v omítce natáhnout husí krk, aby přívodní kabely k reprákům nebyly jen tak venku, ale byly schované. Nejdříve jsme vyřešili trabl se sundáním koncovek kabelů, trošku hlavolam a pak už jsme si protáhli s pomocí připraveného drátu péro husím krkem a první kablík šel skvěle. Druhý následně taky, až poslední čtvrt metr... Sekl se a nešel tam ani zpět. Ani maximální silou. Nezbývalo, než vzít kladívko a majzlík a do těch úplně nových zdí sekat. Pryč musel i kus soklu a až kousek pod úrovní podlahy Kájí s Matějem kablík našli, trubku vykuchali a kablík ven porodili. Aby toho nebylo málo nepamatoval jsem si, že kablíky nejsou stejně dlouhé a ke každému repráku má správnou délku jen jeden. Ten první jsme natáhli dobře/špatně, protože na místě kratšího jsme natáhli delší. Žádnou zradu jsme nepoznali a ten kratší se následně sekl před reprákem, kam patřil ten delší. To jsme zjistili po vykuchání husího krku, nedosáhl k repráku... No, prodloužili jsme si práci o asi půl hodiny, ale až na nalakování dveří a futer (jo a dozdění díry ve zdi), je sál de facto hotov.