Duben 2014

Kdo mi vzal proud?

30. dubna 2014 v 12:40 | Marcel
Tělo se dalo už dohromady a já pomaličku škrtám úkoly z mého dlouhého seznamu. Koupili jsme trámy na nové pískoviště a jě je dnes začal natírat. Odešle jsem si pro dalších pár věcí a zničeho nic přestalo hrát rádio napájené ze zásuvky u boxů. Odešel jsem a hrálo, přišel jsem a nehraje. Trojfázová zásuvka pod napětím, světla svítí, ale zásuvky nejdou. Nechápu, nerozumím, neopravím. Musím pozvat odborníka a ten se mi na to musí podívat. Stejně tak na světlo s čidlem nad vchodem do dílny. Taky přestalo najednou svítit.
Teď musím nějak vyřešit problém dveří na společně sociálky. Ve futrech je urvaný kus plechu, za který zapadá jazýček zámku, takže dveře nejdou zavřít. Musím vymyslet něco jednoduchého, aby zase zavírat šly. Přemýšlím, přemýšlím a zatím pořád nic. Taky musíme s Honzou vymyslet nějaký nájezd na sekací traktůrek, abych mnohl nabrousit sekací nože. Tráva zase roste jako o závod, v součqasném počasí to je na sekání každý týden.

Dřina, pot a krev

28. dubna 2014 v 9:04 | Marcel
Víkendové školení stavby vysokých lanových překážek má jednududchou definici - neskutečná dřina. Sliby, že budeme vázat ve třech až čtyřech metrech, ať zvládneme metodiku, byly plané. Strávil jsem několik mnoho hodin v sedáku na stromech ve výšce až deset metrů. Tohle by nebylo tak hrozné, ale člověk se do té výšky musí nějak dostat - základem jsou jen dvě smyčky obtočené kolem stromu. Jedna zajištěná na hrudi a do druhé se šlape. Při každém výstupu jsem propotil triko i mikinu a v závěru prvního dne jsem v oněch asi devíti metrech dostal tak silné křeče do rukou, že jsem pár minut nebyl schopen slanit dolů. Kombinace námahy a doby strávené v lese (od sedmi ráno do jedné a od půl druhé do půl deváté) měly vyústění v tom, že jsem si nedával velké naděje k zvládnutí nedělní zkoušky. Nicméně dlouhý spánek byl zdrojem ještě večer netušených sil a osvědčení pro stavbu a práci s vysokými lany máme. Včera večer mne i prsty rozedřené do krve z práce s lany na smrkové kůře bolely tak, že jsem nebyl schopen ani datlovat na počítači. Ono bolelo i sezení. Dnešek je prostě odpočinkovým dnem a zítra se uvidí.
Víkend na statku pro instruktory jedné neziskovky proběhl v pořádku. Jen účastníci dlouho nedbali našich nabídek na zapůjčení přímotopu. V kotelně se netopilo a účastníci seděli zabalení v dekách. To jim však nebránilo sedět na jídelně nebo u ohýnku do brzkých ranních hodin.
Trochu jsem zavařil Marcelce se Zdeničkou v kuchyni, když jsem do jídelníčku zařadil ovocné knedlíky a neuvědomil si, že poslední skupina dětí byla tak žravá, že jsme jim nedělali plánované dva kartiony, ale přes dva a půl a v mrazáku zbylo 80 knedlíků. A to pro 19 dospěláků nestačilo. Nicméně si holky poradily, ještě, že jsem nebyl v tu chvíli po ruce...

Opět to nevymyslíš

25. dubna 2014 v 11:08 | Marcel
Oklepali jsme se z náročného dlouhého velikonočního víkendu, uklidili, nakoupili a ve čtvrtek večer přijela další skupinka 20 lidí. Jsou v pohodě, jen jsou strašně žravíMrkající. Stihl jsem ještě posekat trávu, poslední kousek nechávám na Honzu a sám odjíždím pryč na kurs stavby vysokých lanových překážek. Jen doufám, že mne tam nebudou trápit v deseti metrech na stromech...
Včera jsme se vraceli s Honzou z předposledního tréninku, projížděli cáry mlhy a Honza za volantem zjistil, že nám nesvítí mlhovky. Zase pojistka, sakra!!! Jsou umístěné na tak fajn místě pod palubní deskou. Zastavili jsme těsně před statkem natankovat naftu a já při kontrole mlhovek uviděl, že nejen, že nám nesvítí mlhovky, ony nám nesvítí zadní světla vůbec !!! Dojeli jsme domů a já dneska dopo vzal náčiní a vrhnul se na pojistky. Nastudoval jsem si, která by to měla být a kleštěmi tahal postupně krají pojistky ven. Jedna svině mi nešla nandat zpátky, tak jsem musel poprosit drobnou Zdeničku, aby mi pomohla. A furt nic. Až ve druhém kole jsem našel tu vadnou - přerušený drátek byl v určitém úhlu skryt za malou vadou v plexi, ve kterém je zatavený. Vzhůru na benzinku (víte, kolik stojí taková pojistka? 3,- Kč) a koupil jsem rovnou dvě, ať mám náhradní. Hned na místě jsem tu špatnou vyměnil a .... Nic!!! Do prdele, kde je chyba. Při zasunování pojistky v poloze píďalky ve smrtelné křeči jsem si všiml, že vedle téhle pojistky je nějaké volné místo. Vzal jsem druhopu pojistku a zasunul do volného otvoru a... Měl ho tam, světla svítí. Jen nechápu, kdo nám tuhle pojistku vyndal a kdy!!!

Dlouhý vákend

21. dubna 2014 v 20:39 | Marcel
Velikonoční víkend byl dlouhý a náročný. Měli jsme tady dvě skupinky, mladé šachisty z Budějovic a rodinky s dětmi. Právě šachisti byli pro nás novou zkušeností. Děti s velmi vysokou inteligencí, ale mnohdy s velmi nízkou inteligencí sociální. Včetně dospěláků. Pokud se jdu dopo v devět domluvit na čas oběda a je mi odpovědí:" To se ještě domnluvíme, nevím. Ona bude ještě sváča, tak pak někdy", nejsem úplně v pohodě... Navíc na tu sváču vůbec nedorazili...
Od středy jsem topil a díky novým radiátorům na sále byla naše největší místnost slušně vytopena. Vedoucího jsem ovšem za ty čtyři dny u nás viděl asi jen dvakrát bez péřovky. To, co se nepovedlo našim akčním dětem za necelé čtyři roky, povedlo se jedné malé šachistce - nepochopitelným způsobem rozbila skleněný čtverec v nejnižší řadě na vchodových dvěřích do sálu. Sklo je poměrně tlusté, tak nevím, nevím, když mi tu asi 20 kilo vážící holčičku ukázali... O zavírání dveří na vytopených pokojích je asi zbytečné psát... Zvláště když mají na svačinu vánočku, jogurt a ovoce a talentovaný malý šachista se zeptá, jestli si může vzít i pomeranč... Jeden chlapeček dokonce odjel ze soustředění, protože vedoucí nechtěl trénovat chlapečkovo oblíbené zahájení partie... Korunu všemu dodali tatínci. Jeden svého synka tlačil k tomu, ať si nabere větší porce, že to dojí - namísto, aby si šel v pohodě přidat a druhý se postavil k várnici s čajem, napustil si čaj do hrníčku, napil se a dal hrníček na okýnko. Vzal si druhý hrneček, nabral si čaj, napil se a vrátil hrníček...
S vařením jsme si taky slušně dali, vymysleli jsme si náročný jídelníček a start do sezóny byl prudký. Na druhou stranu jsem si vyzkoušel přípravu karlovarského knedlíku a svíčkové pro plně obsazený statek a premiérově jsme dělali sekanici, místní velikonoční specialitu podobnou nádivce, ovšem s několáika druhy masa. Všem ale chutnalůo a to je pro nás největší odměnou.
Pět nocí přerušovaných vstáváním do kotelny v kombuinaci s kvapíkem v kuchyni nám dalo dopst zabrat, teď jsem rád za volno a nohy nahoře...

Sál, sál, sál

16. dubna 2014 v 21:10 | Marcel
Ten je naším evergreenem, každý den o kousek dále k dokonalosti. Řemeslníci skončili, ale zedníci se ještě vrátí, protože na pár místech popraskala spárovačka dlažby. Já pak dovymaluju zbytky zdí, až vyschnou. Holky už několikrát vytíraly podlahu, dlažba je v mokrém stavu krásná, ale po uschnutí jsou na ní furt zbytky malby a štuku, bílé fleky. Ale ještě pořád zbývá neskutečné množství práce do chvíle, než si budeme moci říct - sál je hotov. Pověsit bedny a zapojit je, pověsit gárnyže, ušít závěsy, nalakovat všechny dveře a futra, vyzdobit zdi, pověsit na jednu zeď síť na obrázky k programům, našroubovat prahy a asi 73 dalších drobností. K tomu všemu ještě uklízíme dvůr, pergolu a šestku a sedmičku, tam všude byly věci ze sálu. Dneska jsem si hrál se stavebnicemi, které mi Ivča koupila k našemu výročí svatby. To jsme měli v pondělí a Ivča byla v IKEA... Nakoupila slušně a já včera a dnes sestavoval truhly na polštáře, knihovnu, botník, lampičky na pokoje a většinu ještě i lakoval.
Ivča dneska celé odpo třídila hračky, hry a stavebnice na sále a po tomto zážitku napíšeme provozní řád sálu - pokud si to návštěvníci po sobě řádně neuklidí a neroztřídí zpět, náš úklid bude za litr. Nekompromisně, protože Ivča tam dneska udělala neskutečn pořádek. Jako Popelka dělila jednotlivé druhy stavebnic a her a ukládala. Jak by řekl klasik, dávám tomu měsíc, maximálně dva...
Nová elektrika na sále je super, má však dvě vedlejší chybky. Z nepochopitelných důvodů (myslím pro odborníky, ne pro mne), nesvítí světlo u nás na chodbičce u záchodů a světlo nad dílnou. Zatímco u nás je proud ve vypínači a ve světle už ne, nad dílnou není proud ani ve vypínači. Musí se udělat provizorní úpravy.
Na velikonoce najede přes den až 70 lidí, to bude celkem masakr (na noc bude asi deset šachistů na soustředění odjíždět spát domů). Budou tady šachisti, naši kamarádi a dalších několik rodin. To bude neskutečné množství žrádla... Trochu se těším, ale na druhou stranu... Kdybych k tomu aspoň nemusel topit.
Nedá mi to, abych si nepostekl - ta tráva roste jako na cizím. Mám za sebou první sekání a skoro je to na druhé. Jak to bylo vše lačné po vodě a teď ji to trochu dostalo, jen výš a výš...
Dneska Ivča koupila nové dráty do ohradníků a kobylka Wendy by měla mít utrum s vybíháním přes ohradníky. Ale jsem na to zvědavý, v každém případě zatím nevím, kdy to budeme natahovat. Teď si ale uvědomuju, že zítra tady má Ivča holčičky z jezdeckého kroužku.
Honzovi začíná finiš před maturitou. Poslední 3 dny ve škole a pak už jen volno k učení a maturitám. Až na matiku si na vše dost věří, tak uvidíme. Jen musíme vyřešit přijímačky na vysoké školy. Všechny tři mají termín 5. června, dáreček Honzovi k narozeninám, ale jen jedna má druhou variantu. Čekají nás telefony a snaha aspoň jednu pražskou školu přehodit jinam. Tak uvidíme.
Ráno šup do rondonu a kuchtit...

Nabitý víkend

14. dubna 2014 v 15:13 | Marcel
Titulek je fádní, ale ani jsem nevěděl, co tam napsat, protože toho bylo v posledních třech dnech fakt hodně.
V pátek jsme večer měli jet do Tábora na atletický ples, Ivča se chtěla potkat se spoustou kamarádů. Ale v šest večer porodila chodící koza tři kůzlata. Dvě mrtvé a třetí zemřelo po třech hodinách. Byly maličké a neměly šanci. Nicméně jsme nevěděli, jestli koza vyvrhla i lůžko a placentu a jestli nemá ještě čtvrté. Hlavně Ivča kolem kozy poskakovala a starala se, zjistile, že čtvrté kůzle už v sobě nemá. Oddělili jsme ji od ostatních a nakonec přece jen v půl deváté odjeli. Pozorování kozy zbylo na Honzovi.
Při příchodu na ples jsme zjistili, že Ivča doma zapomněla peníze a my měli jen moji stovku. Naštěstí bylo v sále několik kamarádů, tak jsme nemuseli sedět u vody z kohoutku. Ivča se bavila se starými kamarády a já díky Petrovi ochutnal výborný, nicméně nejdražší rum v životě. Rum Diplomatico, panák za 110,-, ale byl opravdu skvostný.
V sobotu jsme se s Honzou tři a půl hodiny trápili se sestavením skříně v předsálí, různými pomůckami se nám to povedlo a Marcela se Zdeničkou skříň dneska plnily povlečením přeneseným na dobu rekonstrukce na šestku a sedmičku.
V noci na neděli nám pak přišla sms, že Ivčina ségra porodila a má kluka. Původně chtěla Ivča jet k porodu, Hanka si ale pak přála být na sále sama.
V neděli jsme s Honzou a třemi dalšími kamarády odjeli do Prahy na superfinále florbalu a nečekaně se dvakrát radovali - muži i ženy Vítkovic porazili pražské soupeře a klub, který jsem kdysi zakládal, má zlatý double. Krásná atmosféra a příjemný pocit.
Ještě před odjezdem z Prahy domů ale volala Ivča, že nám ležící koza chcípla. Večer jsme to už neřešili, až já sám dneska už jo. Ivča na nákupech, Honza ve škole. Nebýt Marcelky a Zdeničky, ani jsem kozu nedostal z chlívu. Takový smrad jsem nezažil a doufám, že už nikdy nebudu poctěn... Ještě, že neumím zvracet, jinak by vše bylo venku.
Tři nabité dny máme za sebou a před sebou posledních pár desítek hodin na úklid dvora a už hotového sálu, ve čtvrtek večer přijede první části lidí. Budu vařit a topit, ale bude to mnohokrát lepší, než být hrobníkem...

Koza ležící

10. dubna 2014 v 23:50 | Marcel
Možná se jedná o nové plemeno, ale před asi deseti dny nám jedna z koz těsně před porodem ulehla a už nevstala. Nejedná se o smrtelné ležení, protože koza vleže žere, pije a sere, ale prý o předporodní celkové svalové ochabnutí. Ale ani z těch hoven se neposune. Občas ji poponeseme jinam, při pěkném počasi mimo výběh s vědomím, že nám neuteče. Na druhou stranu ji ale žádná jiná koza ani beran nesežerou žrádlo a vitamíny, které ji doporučila veterinářka. A že ji těmi vitamíny Ivča cpe... U přenášení kozy jsme se už naučili být u kozy první. Jednak je vpředu lehčí a druhak vzadu se prdel musí nějak uchopit nad těmi nastřádanými hovny. Zase nová zkušenost. Jen mě dost vystrašila veterinářka, když nám sdělila, že panu doktorovi ulehla koza před porodem se svalovým ochabnutím a ležela skoro půl roku. To ji fakt nosit tak dlouho nebudu.
Hrubé práce na sále jsou hotovy, zedníci si odvezli veškeré vybavení a sál po položení dlažby vypadá jako letiště se dvěmi sloupy oddělujícími ranveje. Sál je krásný, elektrikář Milan už namontoval a zapojil první část zásuvek, zítra přijede vymalovat další vrstvu malíř Viky a holky Marcela se Zdeničkou sbírají síly na úklid. Nebude to lehké, všichni budeme od zítřka uklízet dvůr a sál, aby na velikonoce bylo vše krásné. To snad holky vyšlehám fakt jen symbolicky...
Ivča projevila zájem některé mé zápisky veřejně komentovat. Nabídnu ji přístupové kódy na tento blog a uvidím, jak moc bude aktivní ve vlastních příspěvcích. Prý třeba popis sestavování postýlky pro její sestru byl jednostranný, ale já mám pocit, že jsem napsal jen asi dvacet procent. Budu rád i za Ivčin každý příspěvek.

Dva dny mimo

9. dubna 2014 v 20:53 | Marcel
Novohradské hory jsme si s tatíkem kráně prošli a kochali se. Miluju stráně obklopené hustými lesy zvláště v místech, kde bývaly podle map a cedulí osady a já hádám, kde asi mohly stýt domy. Pak čteme, jak na těchto loukách žilo třeba až 1.500 lidí. Ale třeba jen 90 v 19 domech. ale nikde nic není poznat, po 100 letech. Koukáme na krásnou přírodu, do těchto končin zatím ještě turisti až tak moc cestu nenašli a je to znát i na místních lidech. Naprosto unikátní třeba bylo, že ve dvou jediných hospodách, první a poslední na trase, bylo u vchodu telefonní číslo s tím, že když někdo zavolá, hospodský přijde. Přišel a vždycky to byl navíc super člověk na popovídání.
Noc jsme strávili na česko rakouských hranicích u nádrže Kapeluňk, bývalé klauzy ke splavování dřeva. Ranní východ slunce byl úchvatný. Zima jako ... Ale vaření čaje a snídaně se slunce vycházejícím na korunách smrků... Neskutečně si vážím výletu s tatíkem, vloni slavícím sedmdesátku, protože jsme v pondělí šli necelé čtyři a v úterý šest a půl hodiny. K tomu spaní v lese naprudko bez stanu (pro znalé věci jsme spali asi 15 metrů od sebe, ať se nerušíme).
Mne dneska teda slušně bolí lýtka. Poslední etapu jsme zrušili z důvodu počasí. Více než čtyři měsíce nezaprší a v tuto noc, kdy jsme si vyjeli na hory, se kolem stahují mraky. Zprávy hlásily velké zhoršení počasí a když už jsme byli doma v posteli a registroval venkovní průtrž a silný vítr, byli jsme rádi, že nemusíme použít jen naše pláštěnky... Škoda, tak poslední etapu dáme příště.
Na sále je položena dlažba a sál vypadá báječně. Dospárovat, umýt, nastěhovat a bude to úplně jiná místnost. Sál těmito úpravami neskutečně ožil.
Díky brzkému návratu z hor jsem dneska s Honzou stihl i návštěvu kina, čtvrtletní kulturní událost. Byli jsme na filmu Fair Play. Krásný film, de facto hraný dokument o dopingu sportovců u nás v první polovině osmdesátých let. Krásné, mrazivé, ale když člověk vidí ty holky milující sport a okolí jim díky bobulím utíká... Do toho ruku režimu a všudypřítomné StB. Tak to prostě bylo, ale stejně komunisty furt volí každý šestý z nás...

Brigáda je za námi

6. dubna 2014 v 23:19 | Marcel
Nevím, proč se mo zdá, že každá další brigáda je stále více plná nadšenců do práce okolo statku. Tento víkend se udělala zase neskutečná spousta práce, kterou bychom sami dělali několim týdnů. Opravené, obroušené a nalakované lavičky, opálené a obroušené stoly u sálu, vyhrabené stovky metrů trávníku okolo rybníka, metry a metry dříví, desítky hodin pálení náletů z našeho pozemku... Vše se nedá popsat už jen z toho důvodu, že jsem neměl v ruce papír a tužku a nepsal jsem si. Alespoň pár postřehů:
- pustit so lesa chlapy nadržené na práci s motorovou pilou je na neurčitě dlouhou dobu podepsaná smlouva skýtající možnost tahání špalků z lesa a jejich následné zpracování. Chlapi z lesa furt chodí, další je řežou na kusy do kotle, jiná skupinka dříví odváží a skládá. Tahle práce nemusí mít konec.
- vyhrabat z trávy větvičky, původně na asi 20 metrech, má za následek umrtvení všech žen s hráběmi. Vysoká podzimní tráva není k uhrabání a když už jo, je tam asi 50x více bordelu,. než si může člověk představet
- záhonky na bylinky mohou být pěkné, ale když k tomu může promluvit odborník, můžou být krásné a navíc v místě, kde bylinky nebude požírat plevel...
- zrušit dvě přízemní tůje není práce pro tři chlapy na dvě hodiny, ale pro pět lidí na čtyři hodiny. Nepočítám propocené trika a vysokou intenzitu práce
- jsme rádi, že při sundání dvou poměrně velkých suchých stromů na hrázi se nikomu nic nestalo. Kdo nebyl přítomen by i po popsání situace stejně nepochopil Usmívající se
- u toho všeho a mnoha dalších věcí vypít sud piva není vůbec žádný problém
- pracovní četa "pero" znamená Pepa a Robert

Možná jsem na něco zapomněl, ale opravdu všem neskutečně moc děkujeme. Schválně jsem nejmenoval, abych někoho neopominul. Po návratu z procházky po Novohradských horách přidám i pár foteček. Na ohništi un rybníka pořád dýmí milíř navrsvtvený z rákosu, náletu a prken z rybníka. Snad za tři dny budu odvážet popel. Tedy až poté. kdy posekám trávu... Roste jako na jaře Mrkající

Ivčin rekord ve vstávání

3. dubna 2014 v 20:05 | Marcel
Ivča měla s rychlejším vstáváním vždycky problém. I po zvonění budíku chtěla vždycky "ještě chvilku", někdy z toho byla velmi dlouhá chvilka budík nebudík. Dostat ji ráno rychle z postele byla věc nemožná.
Dva dny máme problém s jednou kozou. Začalo to průjmem a my kozám stříkali do huby smectu. Pak jedna z nich začala polehávat a Ivča znervózněla. Volala i paní veterinářku, ta večer přijela a něco spolu vymyslely. V noci dokonce Ivča špatně spala a v intervalech přikládání do kotelny šla ke koze, jak na tom je. Naposledy o půl sedmé ráno. Pak natvrdo usnula a v osm ji vzbudil telefon zvonící ve vedlejším pokoji. Ivča vystartovala, na můj dotaz jen houzkla, že veterinářka je tady a v blesku byla převlečená venku. Udělala si osobní rekord v oblečení po vystřelení z postele a já vím, že to opravdu umí !!!
Koza je nicméně i po vitamínových bombách shnilá. Dobrou zprávou je, že už nemá průjem a žere, ale odmítá se hýbat. Dneska jsme si dokonce, aby měla žrádlo a vitamíny jen pro sebe, potřebovali dostat ven z výběhu. Ven ji Ivča ještě vytáhla po svých a vodítkem ji skoro přidusila, dovnitř jsme ji ale regulérně vnášeli. Ivča za přední, já za zadní a šup tam s ní. Sotva dolehla, už se zase vrhla na seno...
Práce na sále se zadrhly, protože stěrka na podlaze ne a ne zaschnout. Podlaha je navíc dost nerovná, svažuje se do jednoho rohu. Po položení dlažby to ale nebude poznat. Navíc ale dlažba téměř nejde řezat, strašně chlapům praská. Ivča ji zítra veze k prodejci, aby se na ni podívali sami. Buďto je použitá špatná hlína nebo je dlažba špatně vypálená. Není prostě nic, aby to šlo bez problémů... Ale do čtvrtka za týden musí být vše hotovo.
Venku je krásně, nebudu muset topit, pokoje větrám jarním vzduchem a během dvou dní se krásně prohřály. Na brigádu se hlásí stále další lidi, bude nás okolo dvaceti, což je naprosto super. A protože v neděli brzo odpo odjíždím na dvě noci na hory vůbec nevím,. kdy se zase ozvu. Pokud najdu chvilku, tak podám info z probíhající brigády...

Posun času

1. dubna 2014 v 11:30 | Marcel
O víkendu se měnil čas na ten jediný správný a já s tím mám vždy pár dní problém. Vstanu po osmé, řemeslníci jsou už na sále a já podle nich vstávám v poledne. Ale ono je podle starého času teprve sedm!!! No, ještě dva tři dny a budu v pohodě.
Se změnou času souvisí i posunování hodin. V pohodě, ručičku o hodinu dopředu, ale u nás to znamená posunout desatery hodiny. Udělal jsem si kolečko po statku a všude šoupal ručičkama - byt, kuchyně, jídelna, dílna a kotelna. A to jsem vrátil oboustranné hodiny, které nám přinesl ježíšek. Ani ty třetí nefungovaly na obou stranách.
Vloni v létě, opět 4. srpna, se přihala vichřice. A my měli na celé léto postavený velký párty stan, zahradní altán. Plátno je neporušené, to se však nedá říct o konstrukčních tyčích. Minimálně polovina je v háji. Zkoušel jsem sehnat náhradní, ale v tomto případě je to asi téměř vyloučené. Výroba v Číně, dovozcem je německá firma a prodáno v Makru. Smrtelná kombinace na náhradní díly. Ani žádná firma, která tyhle altány nabízí ne webu nemá tyče navíc. Tak uvidíme, řešení zatím nevidím, musím jen kouknout na tyče, které jsme dostali k úplně jinému stanu navíc. Stan bychom užili i letos, minimálně jedna svatba nás tady čeká.