Leden 2014

Zamrzlo mi pivo

26. ledna 2014 v 19:43 | Marcel
Ano, ano, tak bílá zima dostihla už i nýás. Přes víkend nasněžilo, máme asi pět čísel sněhu a přituhl, v noci k deseti, přes den čtyři. To znamená, že je konečně (i když bych se obešel) denně využívané rozmrazování vody. I když ráno to vypadalo, že už nerozmrneme... Nechal jsem to v zásuvce asi 3 hodiny a při otočení kohoutku vyšla nejdříve pára a pak teplá voda... Ale vše je v pohodě...
Včera jsme s Honzou dělali dříví domů do kamen. Čtyři vozíky zase vystačí na pár týdnů, teď navíc v mrazech topení doma musím prokládat i kotelnou, aby se prohřál celý byt. Teď jsme dva dny topili, florbalisti měli u nás dvojoslavu narozenin a spali na sále, tak aby tam bylo jakž takž teplo as když už byl roztopený kotel i ráno.... No, nezdálo se to a i přes slušnou zimu a nepříjemný vítr jsme se slušně u dříví s Honzíkem zahřáli. Natočil jsem si pivo s tím, že tohle počasí má výhodu, pivo nezteplá. Ale když jsem se chtěl napít před úklidem cirkulárky zjistil jsem, že na povrchu piva je zmrzlá krusta. To se mi ještě nestalo, asi jsem to pivo vypil vždycky rychleji...
Dnešní neděli jsem dodržel opravdu jako neděli. Jednak mám nějaký trablík s nohou, ale taky jsem včerejší dříví cítil v zádech a rád jsem si poležel. Začínám chystat letní tábory a chytám inspiraci. Náš putovní tábor je laděný jako po stopách jihočeských vorařů a já mám půjčenou starou knihu o počátcích vorů a jejich pokračování až do 20. století. A samozřejmě chci vyladit kurs pro prefekty / středoškoláky, tady beru inspiraci na hry a další aktivity z filmů a dalších knih. Už teď mám pár nových vychytávek načrtnutých, asi se zase budou divit...

Nic nového

23. ledna 2014 v 23:24 | Marcel
Odpočívací obdobé polračuje. I když trávím u počítače více času, než se mi líbí, furt je to lepší, než být venku v těch blátivých a chvílemi padajících sračkách.
Ivči nefunguje spojení s naší laserovou tiskárnou a může tisknout jen na inkoustovce. Proto naprostou většinu dokumentů posílá na můj počítač a já tisknu. Je to pakárna, vím, ale už několik IT to řešilo a Ivča má ve svém notebooku v oddělení wifi nainstalováno nějaké posrávátko. Vytiskne dvě tři stránky a to je vše. Protože zbytek přihlášek a věcí k účetnictví tisknu já skoro nevěřím, jaké papírování si stát vymyslel. K tomu všemu je můj počítač dost pomalý...
Doplňuju stránky statku i Země nezemě a pořád nacházím nové a nové chybičky, které chci opravit nebo změnit. Tak trochu chápu ty počítačové maniaky, kteří vydrží před obrazovkou sedět mnoho desítek hodin, aby vše dovedli k dokonalosti, ale já od počítadla utíkám. Dneska pro mne bylo příjemným zpestřením jednání s dodavatelem jednoho z letních táborů, půjčovnou lodí. Vymýšleli jsme různé možnosti mé letní "dovolené", kdy jsem na vodě s 28 dětmi.
Na stěně u hospůdky máme konečně funkční hodiny. Přál jsem si tam mít takové ty "nádražní" oboustranné ručičkové hodiny. Ježíšek je donesl, ale tak nějak napůl. Pravá polovina šla, levá tikala a ručičky stály. Dneska večer obě strany tikaly a ručičky se pohybovaly. Za tu cenu jsem zvědav, jak dlouho vydrží Mrkající.
Vypadá to, že se opravdu narýsoval termín mého zimního opuštění statku a cesty do Ostravy za rodičema a kamarádama. Druhý únorový týden si asi vezmu běžky, pár triček a bundu a budu čistit hlavu. Ivča má více jižní plány a věřím, že nám to oběma vyjde a užijeme si to...
Tak zítra zase ráno koním 100 litrů vody, asi 30 kilo sena, nakrmit psa, kočky a zatopit. Každodenní rituál. Jo, včera jsem dělal králíka, z vlastního chovu. Když jsem viděl, kolik měl na sobě chudák masa při znalosti množství žrádla, které jsme mu dávali (a jak je oba dokrmovali děti), nevyplatí se ani stavět králíkárnu. Maso dobré, ale to množství...

Bahno až za ušima

21. ledna 2014 v 22:24 | Marcel
Na mé narozeniny nepamatuju, že by bylo tak šíleně mokré počasí. Ivčiny holčičky na jezdeckém kroužku v neděli nakydaly vozík plný bobků a Ivča ho dovezla na parkoviště k popelnicím. Vyvážíme ho na odkrytou skládku, ale sám tam nejsem schopen s vozíkem zacouvat, potřebuju kolem zbytků náletů navigátora. Včera mi Ivča odmítla pomoct, že dělá účetnictví a Honza to odložil do chvíle, než usnul a vzbudil se za tmy. Zpět k dešti - v noci pršelo hodně moc, déšť protekl přes vozík a fyzikální zákony o spádu dovedly močůvku na dvůr, do šachty s uzávěrem jednoho venkovního kohoutu vody a do kotelny. Děkuji rodinko...
Koně se boří minimálně 10 čísel do bahna se sračkama, já už nejsem schopen dojet s kolečkem plným kanystrů k vanám, posledních deset metrů musím barely nosit, kolečko by zapadlo do bláta. Nemít gumáky, tak se k výběhům vůbec nemůžu vydat. A koně? Mají fakt bahno a mokro úplně všude...
Dneska navečer pro změnu padal sníh s deštěm, při návratu z tréninku byl na teploměru plus jednom, takže v noci možná přimrzne. U nás dobře, na cestách špatně.
Ven mě teda netáhne vůbec nic, navíc jsem podlehl tlaku omladiny a nechal jsem Honzu zřídit facebook pro naši organizaci. Mlaďoši tam jsou furt a jak jsem zjistil, i spousta dospěláků. Tak holt budeme naše akce propagovat i touto cestou. Ale aby mi chodily od "přátel" upozornění na nový makeup, oznámení, kolik kdo uběhl kiláků a za jak dlouho, info o nových fotkách... To je ten svět opravdu tak zvrácený, že lidi žijou svůj virtuální a mnohdy nepravdivě vysněný život na internetu??? Smutné. Uvidím, jak dlouho vydržím tenhle kanál plnit... Na druhou stranu ani Honza zatím nezjistil základní postupy vkládánání dokumentů. Kecat tam a zveřejňovat blbosti, to jo, ale jak tam dát soubor, na to je virtuální mládež krátká.

Víkend v trapu

19. ledna 2014 v 19:18 | Marcel
Páteční den jsme prožili kousek od Prahy hlavně na akci pro firmu našeho kamaráda, kde jsme tvořili večerní program. Uskutečnit program pro 120 lidí není na první pohled žádná sranda, ale když jsou ti lidi hraví, je to radost. Večer byl motivován pohádkovými postavami a my pro ně připravili natáčení vidoklipů na pohádkové písničky. Když se na recepci sešlo 120 postaviček z pohádek, spadla nám čelist. K vidění bylo snad úplně vše, od hlopých Honzů, přes vodníka, úžasného hejkala, smr´táky, šíleně smutně princezny, Krakonoše s Trautenberkem až po krále, oslíčku otřes se nebo princeznu Koloběžku. A samozřejmě sposustu dalších... V úplném úvodu jsme pořádajícího kamaráda Honzu překvapili zveřejněním v pátek vyšlého čísla MF Dnes oznamujícího klání deseti filmů o Oscary. My totiž na konci večera taky Oscary za nejlepší role a klipy udělovali.

Večer skončil těsně před půlnocí a my se po balení a ropzloučení se vyrazili domů. Volant připadl na Honzu a ten si to pěkně vyžral. Zpočátku dvacetimetrová mlha se nbaštěstí posunula na asi osmdesátimetrovou, ale i tak to byl o našeho nejmladšího řidiče skvělý výkon. Doma jsme byli před třetí ráno a já vstával před osmou, abych nakrmil netrpělivou zvěř a letos poprvé zatopil v kotelně. Pokoje a zdi už potřebovaly prohřát. Sobotu jsme nicméně pěkně prolenošili a v neděli jsem vstával pro změnu po půl šesté, abych roztopil znovu kotel a s Honzou odjel do Strakonic za florbalem. Odpo i díky počasí a velké mlze bylo zase stráveno čtením a spaním. Máme za sebou sice nabitý víkend, ale vlastně se tady nic nestalo...

Pozdravení

16. ledna 2014 v 23:32 | Marcel
Jen rychlé pozdravení věrným návštěvníkům, sedíme dva dny nad přípravou zítřejší výroční akce pro asi 120 lidí na zámečku SEN u Benešova. Další zprávy budou tedy v pondělí.
Koně furt strašně žerou a tím pádem i serou
Opravdu je průměrná denní spotřeba vody na 6 koní 200 litrů
Rozmrazování vody u boxů namontované mezi svátky funguje, od doby instalace jsem nevezl vodu z kotelny. Podle předpovědi by to minimálně do přáštího víkendu mělo vydržet, pak asi půjdou teploty pod nulu a měly by padat mokrosněhové sračky
Sedím v pracovně, popíjím čajík a od úst mi jde pára
Dneska jsem navečer odjel na trénink, sám, protože Honza včera chytal futsal (sálový fotbal, mami a tati) a vrátil s mým kdysi typickým zraněním z házenkářské branky - vytočený palec a namožené vazy. Byl jsem pryč dvě a půl hodiny a po celém dni topení v kamnech doma v nich byla tma. Úplná. Omlouvám se, ale fakt nepochopím, jak někdo může nechat totálně vyhasnout jediný zdroj tepla v pokoji, ve kterém se pohybuje. Ráno a pak i večer, až se vrátíme, tady bude asi dooost zima...
Nechápu, proč je pořád nejvíce navštěvovaný článek asi rok půl starý příspěvek s názvem Porcování prasete!! Někdo úplně nezávislý si snad myslí, že tady porcujeme medvěda jako tomu bylo zvykem v parlamentu. Jinak to vysvětlit neumím.
Přeji všem krásný víkend

První mapu jsme našli

15. ledna 2014 v 10:02 | Marcel
Včera večer bylo u nás poprvé pocukrováno. Ale že se tím cukrem jo šetřilo...
Jedna kamarádka v Praze má reklamní agenturu a protože jsem za doby svého kravoťákování u ní objednával hodně reklamních předmětů, pořád nám posílá PFka a drobné vánoční dárečky. Letos nám v obálce dorazily dva malé růžové nože s helvétským křížem na rukojeti. Jeden zubatý a jeden normální. Oba nabroušené. Od včerejška se mi píše na počítači dost blbě, to bříško na ukazováčku krvácelo jako prase.... Tak jsem olepený ale už nekrvácím.
Po krásném pondělku jsou teď dva dny, že by psa nevyhnal. Včera u nás byl starosta a divil se, že jsme nebyli na hasičském plese. Byl v pátek a my měli jiný ples. Ale hasičské předtančení na téma Labutího jezera muselo být úžasné. Samozřejmě v podání samotných hasičů v sukénkách ze záclon...
Poněkud mě trápí tlak v topném systému, protože nedrží a pořád klesá. Se starostou u nás byl shodou okolností i topenář a ten si myslí, že je to pořád vzduch, který cirkuluje a když se dostane k automatickému ventilu, upustí se a tím pořád může tlak klesat.
Špatné počasí je proto ideálním časem k úklidu. Vrtáme se na střídačku ve skříních a policích, které byly nedotčené de facto od nastěhování. Občas tam najdeme nějaký poklad, jako včera, kdy Ivča objevila mapu, kterou jsme si koupili přede dvěmi lety - mapa budějovicka z roku 1924. Zarámuju a pověsím, jen jsou někde založeny ještě podobné mapy dvě. Zase asi řádí ten skřítek neposeda. Už se nespokojil jen s ponožkama, ale už i mapy, obal na brýle, vstupní hesla na různé servery... Dost rozšířil svou působnost, potvora jeden.

Co se děje v Íráku?

12. ledna 2014 v 10:47 | Marcel
V pátek jsme byli na Honzově maturitním plese a byl parádní. Krásný program a jednou z hvězd byl právě Honza, který si užíval svou cestu po červeném koberci pro stuhu za zvuku Nohavicovy hymnu "Baníčku, my jsme s tebou...". Sklidil za to v nabitém sále bouřlivý aplaus. Součástí plesu byla samozřejmě i tombola. Při jedné z krátkých návštěv Honzy u našeho stolu se kamarád Vašek Honzy ptal, jak vypadá lísteček s avizovanou cenou - divočákem. "Je na něm namalované prase." Vašek opáčí: "Myslíš tohle?" Ano, Vašek vyhrál malého divočáka a obratem se ho zřekl v náš prospěch... Další vlnu zájmu jsme sklidili ve chvíli, kdy jsme selátko pronášeli skrz kulturák rovnou k našemu autu. Selátko sice bylo vykuchané, nebylo ale stažené. Tak jsem včera měl další premiéru, stahoval jsem divočáka. A protože zbytek doma spal, mé první stahování sledoval jen přítel kpt. Morgan. Hodinku jsem stahoval, neříkám, že jde o precizně stáhnutou kůži, ale povbedlo se. Další hodinku jsem pak strávil v kuchyni při vykos´tování a porcování. Celkem rychle zvládnuto, ale jen díky tomu, že to fakt bylo malé selátko.
Samozřejmě jsme celý den dospávali ples, já naspal asi 4 hodiny, protože jsme šli spát asi o půl druhé a o půl sedmé mě vzbudila sms od Honzy, jestli bych ho vyzvedl u autobusu. Ještě večer jsem mu nabídl, že kdyby skončili nějak blbě k odjezdu autobusu z Budějovic, že ho vyzvednu. Ale zpátky k dopsávání, skoro si nebylo kam lehnou - pes v křesle, jedna kočka na sedačce, druhá v pytli na zemi...
Večer jsme si s Matějem udělali hranatý večírek (televizní). Ivča pořád spala a Honza odjel do Třebíče hrát flrobal s juniorama. Koukli jsme na jedničku od osmi a pak jsem dostal chuť na náš kultovní film Sedm statečných, který máme ještě na kazetě. Užívali jsme si scény a hlášky, Ivča se do něj probudila a sledovala s námi. V jednu chvíli běžel dole na obrazovce titulek "další mimořádné zpravodajství o válce v Íráku bude po skončení pořadu". Ivča se začala vyplašeně doptávat, co se zase v Íráku děje. No, a kdo znáte mně a Matěje, tak jsem si tochvíli pěkně užívali, že zase prospala důležitý den, že furt o něčem neví a tak. Pak jsme to samozřejmě nevydrželi, nicméně Ivča dlouho vůbec nepochopila, že se díváme na VHS kazetu...

Pravé úhly

9. ledna 2014 v 13:18 | Marcel
Určitě všichni pojem pravý úhel znáte, ne však náš byt. Tady prostě není... Chápu, v době stavby statku vodováha nebyla, v době dostaveb však už ano. Včera jsem věšel obrázky, to až na malé výjimky bylo v pohodě, pokd nešla skobička zabít, pomohl jsem si předvrtáním. Dneska jsem se dal do namontování sektorového zrcadla, sloupec ze čtyř částí. Už první dolní díra pro hmoždinku byla problém. Nějaký kamínek mi vrták vždy odbočil, ani sádrování nepomohlo a musel jsem navrtat spodní díry o 2 cm výše. Nicméně, od čeho se mám odpíchnout - od spodní nerovné podlahy, od vodováhy, nebo od rohu výklenku vpravo? Každá část je skloněná jinak, takový 3D prostor v rádobykolmicích. Po hodině a půl boje jsem s Matějovou pomocí zrcadlo namontoval a raději sám vyčistil, ale držet by to mělo. I když ty zdi nejen že nejsou rovné, jsou zčásti papírové. Někde díru skoro nemůžu vyvrtat, jinde vjedu jako do kartonu... Zrcadlo zrcadlí a to je hlavní.
Dva dny Ivča seděla nad žádostma na dotace, včera jsme tiskli a kopírovali spousty příloh a Ivča pak vše vezla na kraj. Uvidíme, jak uspějeme. Jasno má Ivčina sestra, která žádosti odeslala elektronickou formou, ale dvě hodiny před uzávěrkou se od Ivči dozvěděla, že musí ještě dodat ony povinné přílohy a osobně to vše přivézt. A to už nedala, tři dny práce jsou v koši..
Venku padají teplotní rekordy, včera v Budějovicích naměřili 14°C... 8. leden jak vyšitý, sníh není ani na horách, příští týden má mrznout a napdnout asi půl centimetru. Že by konečně bylo bílo. Pořád sledujeme vizuálně Šumavu abychom dali zprávu Kájímu s Alčou a společně vyjeli na běžky.

Papíry, papíry

7. ledna 2014 v 21:07 | Marcel
Nevím, čeho se od mne deníček v nejbližší době dočká, protože se zatím nic moc dít nebude. Teda doufám, že to nezakřiknu. Začátek ledna je ve znamení papírování, žádání o dotace, tvorby propagace a čtení. S chutí si zalezu ke kamnům a čtu si. Teď jsem například dostal od kamaráda skvělou knihu plnou nových her, další takovou jsme si objednal a tvořím si zásobník na léto. Pak jsem samozřejmě od Ježíška dostal několik kuchařek, tam hledám oživení jídelníčku.
Jen doma jsem ale neseděl, každý den něco málo venku provedeme. Dneska jsem vyklízel lednice, odmrazoval (a Zdenička všechno myla), odmrazil jsem velký mrazák v kuchyni a vše tam přehledně uložil, jen jsem pozapomněl do něj přenést vše z malého mrazáku. Tak zítra. K tomu dvakrát denně ke koním s vodou a dvakrát pro dříví do kamen. Jeden koš vyjde doma na asi sedm hodin, ale pokud venku není minus dvacet a půl metru sněhu nebo vichřice, je to v klidu.
Ani nevím proč, ale dneska jsem si u štípání dříví vzpomněl na jednoho desetiletého chlapečka z jednoho tábora. Při večerní cestě po svíčkách měl na jednom stanovišti v rychlosti říct básničku, vtip, cokoli. Jeho reakce byla neuvěřitelná: "Já vtipy neznám, já na to mám aplikaci." Za chvíli budou aplikace na všechno.
K něčemu je ale deníček přece jen dobrý. V neděli mi volal kamarád, že se u mne v deníčku dočetli o řešení zamrzající vody v trubce. Poradil jsem mu a doufám, že to funguje, Zdendo. tak se ozvi...

Zimní spánek

5. ledna 2014 v 11:08 | Marcel
K zimnímu spánku jsme zatím uložili statek a v prvních lednových dnech i sebe. Dospávávali jsme silvestrovský závěr roku a vrhli se na papírování. Musíme udělat kalendář akcí a rozeslat jej rodičům, abychom začali plnit letní tábory. Ivča pak bude většinu ledna za kancelářskou krysu a bude připravovat účetnictví pro daňové přiznání, já musím udělat spoustu drobností venku a na pokojích. Malé opravy mám buď v hlavě nebo sepsány na seznamu. Navíc jsme po malování pokojů nepověsili na stěny obrázky a jak jsem zjistil, ony tam nejsou ani hřebíčky.
Uklízel jsem si v kotelně a při čištění velkého kotle jsem nevycházel z údivu. Je totálně zadehtovaný a i když jsou průduchy v pořádku, prostě netáhne. Přitom komín má tah krásný, zapálil jsem za komínovými dvířky papír a ten málem komínem vyletěl ven. Hned ve čtvrtek u nás byl potenciální dodavatel nového kotle, kotelnu jsme přeměřili a vymysleli umístění nového kotle. Nechali bychom si ten menší, posunuli jej kus doprava a na jeho místo postavili kotel nový. Díky násypce a šnekovému podavči bych pak mohl přikládat třeba jednou denně. Dokážete si vy, kteří jste zažili mé peripetie s pravidelným přikládáním a nočním vstáváním představit, co by to pro mne znamenalo??? Úplná paráda. Ale nechci to zakřiknout, přece jen nám po loňské totální rekonstrukci sociálek nastává letos úsporný rok.
S tatíkem jsme obtočiliu odporovým drátem vodovodní trubku u koňských boxů. Sice teď zrovna venku nemrzne, ale jednou ráno bylo kolem pěti pod nulou, voda zamrzla, ale stačilo asi 20 minut zapojení odporového drátu do elektriky a voda tekla. Je to super, nemusím těch 2x sto litrů denně tahat z kotelny, ale už jen pár metrů od boxů do výběhu.
PFko je nápadem Honzy, realizováno s kamarádem Láďou a myslím, že je velmi povedené. Konečně jsem jednou nevymýšlel PF sám...
Letošní rok budeme opět zahajovat zabijačkou, proto si otevřete diáře a napiště si termín 14.- 16. března, těšíme se na vás!!!

Krásný a zdravý rok

5. ledna 2014 v 10:00 | Marcel

Přelom dvou let

1. ledna 2014 v 19:42 | Marcel
Právě jsem viděl v televizi ty pro mne šílené oslavy Nového roku v mnoha českých i světových městech. Hrůza. Navíc nemám rád oslavy na povel. Já jsem rád za každý nový krásný den, proč tedy slavit navíc jen přelom dvou let???
Na Silvestra na statku opět proběhla obecní akce Olešnická stopa, projít se k nám přišlo necelých 200 lidí. Vše jsme měli připraveno s předstihem, takže celé dopo proběhlo v relativním klidu, jestli se to o akci pro 200 lidí dá říct. Venku jsme mimo jiné měli připraven režon (nerezový pult s několika nádobami na jídla, pod těmito nádobami je horká ohřívaná voda a tím se jídlo udržuje teplé). Do vaniček jsme dávali bramboračku, klobásy a párečky. Dohříval jsem polívku a první várku klobás a říkám Ivči, ať mi donese vaničky na tyto dva druhy jídla. Za chvíli je Ivča zpět se slovy: "Tady máš to na to." Jen ztuhnu, měla režon rozdělen co chce chce kam dát a z tohoto popisku fakt nepoznám, jetsli je vanička na bramboračku, nebo klobásy Mrkající. Celkem se snědlo 160 klobás, stejný počet párečků, asi 50 litrů bramboračky, 60 litrů svařáku a taky 60 litrů čaje. V hospodě pak navíc Honza s Kájím byli několik hodin v permanenci na baru.
Těsně před půlnocí připravujeme šampáňa, Honza oddělá drátky ze špuntu a po chvíli špunt vystřelí. Kájímu dokonce i s drátkem. Holt pozdě dáno do lednice. Moje je v dlouho v pohodě, otevírám lahev jako poslední, zato s pořádným proudem mimo skleničky na zem. Jdeme s Kájím ven pro kbelík, vodu a mop a skupinka uvnitř zatím u rádia zpívá hymnu. Kájí stojí přede dveřmi do kuchyně, drží mop (v tu chvíli si nevšimnu, že ho drží jako hokejku) a kouká někam nahoru. "Co hledáš", ptám se. A Kájí smutně odpovídá: "koukám, kde je vlajka..." Tahle skupinka nám vloni vyrazila dech tanečkem "Tancujeme Pongo", letos Alice navázela kouzelnými frkačkami. Ke splnění svých páíní se má foukat do frkaček různými způsoby, pro ty zapeklitější přání i různými otvory...
Celý víkend nás zlobí velký kotel, nehoří, čoudí ven, ucpává se a nikdo nedokáže poradit, co s tím. Naštěstí jsme vodu udrželi pořád na teplotě mezi 40 a 50 stupni, což při delší době stačilo pokoje slušně vytopit. Stejně tam jen spali a jinak byli v jídelně nebo na výletech. V jídelně se topilo v kamnech a spát se má v chladu.
Dneska při loučení se mne Mirek ptal, jestli si můžou udělat rezervaci na příští rok. Skoro mi to vehnalo slzy do očí. Byli tady podruhé, nejsme horská chata se sněhem a chtějí přijet i potřetí za sebou. Je to více než pochvala jídla, strašně nás to potěšilo. Celá skupinka navíc funguje samostatně i co se třeba čepování piva týče, 25 pohodových lidí. Takže mne napadlo, že bychom jim na příští rok mohli navařit jídlo, dát ho do trouby a s Ivčou bychom pak odjeli na tři dny na hory...
PŘEJI VŠEM KRÁSNÝ A ZDRAVÝ ROK.