Prosinec 2013

Krosček sám sobě

30. prosince 2013 v 11:13 | Marcel
Končím asi nejdelší pauzu na blogu, ale o vánocích a po nich jsem ani moc nepouštěl počítač, byli tady naši a kamarádi Pavlíkovi, den po jejich odjezdu přijeli Kájí s Alčou, do toho spousta krásných pohádek. No pouštěj pak počítač. Mirek po příjezdu včera se mě ptal, jestli pauza je vánoční, nebo zase něco tajím. Jako dva roky zpět, když jsem moc nepsal poté, kdy jsme pochovali valacha Pilase v době, kdy Ivča byla v Thajsku. Takže nic netajím, jen pauzuju.
Na Štědrý den jsme se místo tradiční procházky rozhodli sportovat - vytáhli jsme Honzovu sadu golfových holí a hráli na dvě "jamky". V sedmi lidech to byla neskutečná sranda, zvlášť po mém prvním úderu, kdy míček skončil v okapu...
Každé ráno chodím do kotelny a krmit koně. Už od léta máme pod senem a pod místem, kam koním seno hrneme staré lino a gumové pásy. Hlavním důvodem je ušetření sena, ztráty na linu jsou o hodně menší, než když balík stál na zemi. Lino má ale i druhou stránku o které jsme všichni věděli - může lehce namrzat a stát se dost kluzkým. První svátek vánoční ráno, zapíchnu vidle do balíku, zapřu se a hups. Noha mi ujela. Balancuju, vyrovnávám stabilu a vytahuju vidle ze sena. Vidle mají násadu dřevěnou, starou asi 50 let. Krásná dubová větev, ohlazená na příjemný dotek. Tento ale příjemný nebyl. Při vyrovnávání stability a po vytažení vidlí z balíku jsem si natáhl krosček oběma rukama přímo násadou do nosu. Okamžitě se mi zjevila celá evropská unie kolem hlavy. Naštěstí jsem si nos nezlomil, ale jen narazil, nicméně humorná historka pro všechny okolo to byla. A pořád je.
Po vánocích jsme s tatíkem konečně omotali odprovým drátem trubku vody u boxů, takže by to mělo být konečně vyřešeno. Ale až mrazy to prověří a ty mají přijít na konci ledna.
Po odjezdu kamarádů i našich jsem dokonce vyjel s Ivčou na koni. Hodinka a půl, ale bylo toho tak akorát. Super výhledy, krásné počasí, ale chladno přece jen bylo.
Už odpočítávám dny, kdy se budu muset trápit s velkým kotlem. Slovíčko tah je mu cizí, doutná a dýmí do kotelny více, než vatikánský komín při konkláve. Ale aspoň trochu tepla vytváří, takže topit celý objekt můžeme. Že by poslední dva dny? Na leden už je domluvený odborník na kotle a vyměříme místo pro kotel nový.
Dneska se ve velkém připravíme na zítřejší čtvrtý ročník monstr akce pro olešnické, kdy k nám zase dorazí dopo okolo 200 lidí. Hrnec bramboračky, kotel svařáku, klobásy, párečky, čaj, pivo.... Budeme pěkně kmitat.
Takže je jisté, že tímto končím blogování v roce 2013 a další článek bude určitě o Silvestrovském dění na statku, ale až začátkem roku příštího. Takže všem přeji krásný závěr tohoto roku a do roku 2014 vstupte tou správnou nohou.

Teplota, tlak, rosný bod

20. prosince 2013 v 10:04 | Marcel
Od včerejška topím v kotelně, postupně přijíždějí mamča, tatík a kamarádi na vánoce a náš tepelný "komfort" je pro ně na jiné úrovni. Po ránu je rosný bod ve spacích pokojích vysoký, oroseny jsou vždy okna. Tlak mám vyšší, tak si lupnu prášek a teplota? Včera v půl osmé ráno bylo v obýváku 13,6°C a v ložnici 10,5°C. Čísla vypadají hrozně, ale fakt se v tom spí dobře. Jen to ráno musíte rozhýbat. Po necelé hodince venku se mi zdá doma celkem teplo. Teď je to ale o něčem úplně jiném, všechny radiátory jedou naplno a večer je doma pro mě k nevydrýení. I když, měli jsme v pokojích přes dvacet stupňů a Ivča na sobě měla teplé moira kalhoty a na nich ještě flísové kalhoty. Zapařil bych se a dostal vlka...
Zatím se nic moc neděje, včera jsme si byli udělat dobře na masážích, trochu si zanakupovat (to šílenství je strašné, úplně mě od vánoc odrazuje) a s Honzou večer zasportovat.
Trochu dost mě vyplašil topný systém. Dotlakoval jsem na 1 bar, odpo jsem přišel napustit vodu pro koně a tlak byl na nule, napouštěcí barel plný vody. Měl jsem černé myšlenky, nakonec ale byla chybka na mé straně. Nechal jsem na napouštěcím ventilu napojenou hadici od čerpadla a hlavně jsem vypouštěcí páčku nedotočil úplně do polohy zavřeno. Přes čerpadlo zpět vyteklo asi 30 litrů a tlak šel okamžitě dolů. Už je vše v pořádku, dotlakoval jsem obě větve a tu naši topím.
Čeká mne příprava masa na nedělní besídku pro řemeslníky, v neděli máme poslední letošní florbalový turnaj, tak budu doma až od čtyř, většinu věcí musím mít připravenu.
Venku je nepříjemně, pod mrakem, fouká zimní vítr a nikomu se tam nechce. Ještě, že nemáme žádný úplný urgent. Jen zítra s klukama nařežeme dříví na topení doma a pak se už jen budeme oddávat svátkům...

Došlo i na mne

17. prosince 2013 v 9:49 | Marcel
V lednu bychom měli dělat zase pro jednu velkou firmu program na setkání jejich obchodníků. Uskuteční se v hotelu SEN za Prahou a my se tam byli včera podívat. Zázemí pro akce mají super, soustava různých salónků a konferenčních místností je skvělá. Vytápět bych to ale nechtěl. Zarazily, ba přímo šokolvaly nás ale dva údaje. Prvním byla délka chodeb v hotelu - 1.600 metrů. Slušná procházka. Druhým číslem pak byl počet lůžek - 47 dvoulůžkových pokojů, to je de facto jen o něco větší kapacita, než u nás na statku Mrkající. Na to, jak je ta stavba velká... Jo, a majitel v hotelu nerad vidí děti...
V Praze byla Ivča mimo jiné na kontrole víček po operaci a očí. Zatímco u Ivči všechno v pohodě, dokonce se ji po pěti letech nezhoršily dioptrie, na mne došlo. Nastane konec luštění novin a knížek za večerního šera, už nebudu kartičky stolních her číst na dlouhou ruku s čelovkou v ruce druhé. Budu mít čtecí brýle. Po jedné dioptrii na každé oko. Holt, ten věk a únavu materiálu nezastavíš...
Honza přišel ze školy s tím, že vyhrál foťák. ???? . V literární soutěži. ???. Chvíli se ošíval, potutelně se usmíval a pak to z něj vypadlo. Nějaká organizace postupně navštívila 12 středních škol s přednáškou na téma "Brána do světa Romů" a studenti pak na toto téma psali úvahu, či co. A náš Honza tohleto vyhrál. Vůbec jsem nechápal, jak se to mohlo přihodit, náš pohled na cigány je poměrně dost známý, chtěl jsem proto vysvětlení. A Honza povídá: "Ve slohovce jsou dvě věci pravda - že jsem žil v Ostravě a že tam žije hodně Romů. Pak jsem si všechny naše názory, obrátil je o 180 stupňů a napsal jsem je. Myslím, že číst byste to asi nechtěli..." No, ve čtvrtek mu bude slavnostně předaný nějaký foťák pro vítěze a mne napadlo, že si to pak bude moci dát do přihlášky na žurnalistiku. Jen bych vše trochu upravil - vítěz literární soutěže na téma Mezilidské vztahy...

První vánoční večer

15. prosince 2013 v 20:51 | Marcel
Teď ani není moc o čem psát. O víkendu jsme zažili první z vánočních večerů, tento byl s našimi instruktory, kteří pro nás dělají tábory, další je s řemeslníky za týden a pak s rodiči a skororodinkou kamarádů z Ostravy.. Ohlédli jsme se za letošním rokem a naplánovali příští léto. Většina týmů je obsazena a z toho mám největší radost. Super taky je, že si Honza, kterého jsme požádali o vedení jednoho tábora pro nejmenší věkovou skupinu, vymyslel skvělé téma a taky pro něj získal instruktory. Budou dělat tábor na téma filmu "Ať žijí duchové".
Počasí se neuvěřitelně střídá, včera a v pátek mlha namrzající všude, lezavá zima a dneska modrá obloha, sluníčko, teplo. Fakt nádherné počasí, vůbec nám nevadilo být venku.
Koně by pořád žraly a žraly, za dva týdny sežerou tři velké balíky sena. Zítra nám dovezou nové, protože ten poslední dochází.
Pro instruktory jsem vařil a tak často jsem myslel na hrachovou polívku na slavnostní večeři, až jsem na ni zapomněl. Ivča se po prostření stolu přišla zeptat, kde je polívka, že se za chvíli začnou dělat řízky. Hups, nikde. Vypnul jsem friťáky a vrhnul se na hrachovou polévku verze sprint. málo vody, rychlý var, pak přilívat vroucí vodu a "zelené". Po hodině vaření rozmixovat, nastavit, zahustit, dochutit a přidat smetanu a nalévat. Myslím, že nidko nepoznal, že se jedná o rychlovku. Po slavnostní části se mlaďoši vrhli na své hry a my chvíli povídali a pak se oddali spánku.
Nakonec trošku o šikovnosti. Mé samozřejmě. Ve čtvrtek večer si chtěla dát Ivča dobré červené, vzal jsem lahev z našeho stojanu a že ji otevřu. Nemáme doma normální otvírák, jen historickou vývrtku, víno s ní otvírali už mušketýři. Špunt nešel ven, tak jsem zatlačil. To šlo, až moc, usekl jsem si prehistorickou vývrtkou bříško na levém malíčku, krve jako z prasete, ne že by to nebolelo, ale za blbost se platí. Měl jsem si dojít naproti.

Na výletě

11. prosince 2013 v 13:12 | Marcel
Blog neustále zlobí, nedaří se mi jej každý den otevřít, proto píšu nepravidelně. Včera jsem navíc byl vyslán na seminář Sdružení venkovské turistiky kousek za Telč. Nabíral jsem moudra o tom, jak se lépe zviditelnit na webu, jak dosáhnout na nějaké nově vypsané dotace, o legislativě ubytovatelů a podobně. navíc jsem se potkal s lidmi, kteří v ubytování a zemědělství podnikají fakt ve velkém. Mít třeba 1.800 hekterů ovocných sadů a 500 krav, to je celkem soda. Zajímavé bylo povídání o dotacích, zmíním jen dva příklady. Jeden podnikatel bral dotaci na turistické odpočívadlo s vyhlídkou. A postavil 25 metrů vysokou rozhlednu. Další zase postavil dva rybníčky a nazval to plavací nádrže pro koně, protože je postavil u cyklostezky. No, možné je holt všechno...
Cestou zpět jsem navíc navštívil dlouholetého, chtělo by se napsat až starověkého tatíkova kamaráda Oldu v Telči. Nebyl jsem u něj asi pět let, ale intuitivně jsem to trefil napoprvé.
Venku je podzimně, mohl jsem zase zapojit dlouhou hadici s vodou u koní, ve výběhu bahna jako svině a koně žerou a žerou.
My se připravujeme na víkendové setkání s instruktory, ladíme program a dodělávám prezentaci fotek, nějaká překvápka a hry. Ven se mi ani moc nechce, je tam mokro a často mrholí. Tak aspoň vyčistit kotelnu a připravit na víkend a kousek po kousku čistit a uklízet v dílna a skládku.
Marcela se Zdeničkou jsou doma a vím, že se opakuju, ale užíváme si neskutečného klidu.

Pro změnu výběhy

8. prosince 2013 v 20:46 | Marcel
Silný vítr pokračoval až do soboty a i díky větru přes zamrzla voda ve vanách u koní na tloušťku ledu jeden centimetr. Vítr naštěstí už nepotrhal střechu, ale koně vítr úplně dobře nesnášeli, trochu se poplašili a potrhali vnitřní ohradníky. V sobotu ráno byli tudíž rozlezlí po celém výběhu. Jakmile mne ráno uviděli, hned přiběhli, dal jsem jim totiž ranní dávku sena a tou nemůžou oppovrhnout. V sobotu odpo jsme si udělali výlet do Tábora a v rámci toulání se po Ivčině rodném městě jsme navštívili i muzeum čokolády a marcipánu. O čokoládě díky mé profesní minulosti vím hodně, ale i tady jsem se dozvěděl něco nového a hlavně jsme viděli neskutečné výrobky hlavně z marcipánu. Kytice, model táborského náměstí, pohádkové postavy, šlechtické šaty na panenkách nebo Jágr v životní velikosti. V místní čokoládárně (můj ekvivalent ke kavárně) jsme si dali štamprli horké čokolády a byla naprosto exkluzivní. Ivča si ještě u ségry v salónu vybrala šaty na Honzův maturitní ples a jeli jsme domů.
Dneska nás navštívil starosta,a bychom domluvuili pravidelnou silvestrovskou akci pro olešnické občany. Navíc totiž bude ještě slavnostně otevírat dětské hřiště a zvát bude okolní starosty a představitele Temelína, tedy elektrárny, protože ta hřiště financovala. A u nás pro ně bude VIP raut.
Při vymýšlení nedělního oběda jsem zavzpomínal, co jsme dlouho neměli a premiérově se vrhl na španělské ptáčky. Naposledy jsem je měl snad ještě od maminky kdysi hodně dávno. Ještě by maso sneslo chvíli pečení, ale jídlo bylo zase skvostné. Čeká nás poměrně klidný týden a na jeho konci instruktorské setkání s hodnocením letoška a plánováním roku 2014. Lidí se sjede docela hodně, tak se na ně už těšíme.

Že já něco říkal...

6. prosince 2013 v 12:09 | Marcel
Po několika dnech, kdy jsem na blog nemohl vložit článk to vypadá, je vše v pohodě. Podle předpovědi měl být včera poslední pohodovější den, tak jsem se vrhl na porcování dříví do kamen. Část polen uskladněných před vraty jsem řezal na motorovce a navozil do průchodu, na asi dva měsíce minimálně by mělo být hotovo. Dneska topíme v kotelně, ať si prohřejeme všechny pokoje.
Honza měl dneska na desátou a já ho vezl ráno na autobus. Při čištění auta jsme si všimli, že zase nějak utekly kozy. Koukal jsem na plot, ale nic jsem neviděl. V autě se mě Honza ptal, co dneska budu dělat. Chtěl jsem třídit fotky a připravovat setkání s instruktory příští víkend, debatit s Ivčou o jedné velké lednové akci na zakázku a dodělávat domácí resty. Že já něco takového říkal, tohle se stalo už poněkolikáté, kdy klidové plány byly překazeny něčím nečekaným. Dorazil jsem totiž domů a šel nakrmit koně. Naházel jsem jim seno a šel natočit vodu. Ještě jednou jsem se podíval, kde může být chyba v kozím výběhu a kurva. Noční silný vítr strhnul ze střechy boxů pět kusů krytiny včetně několika prken, ty byly nejen vyrvané, ale taky vylomené. Prkna spadla na zadní vrátka kozího výběhu a otevřela je. Šel jsem domů na čaj a Ivči sdělil, že až si dá čajíček a snídani, teple se oblečeme a půjdeme opravovat boxy. Moc se ji nechtělo, měla strach, ať nás to se střešní krytinou v ruce nesfoukne, ale nebylo jiné cesty. Navíc začínalo dost chumelit. Strávili jsme já na střeše a Ivča pode mnou na zemi hodinu a půl ve větru a husté chumelenici, Ivča mi podávala věci nahoru a já přitloukal. Pravda, chvílemi jsem musel na pláty krytiny nalehnout, aby je zase vítr nevzal, ale povedlo se a doufám, že to pokračující poryvy už vydrží. Už nevím, co více udělat, teď vítr urval i kus bočního oplechování. Odpoledne musíme ještě s Honzou přikrýt nařezané dřevo před přicházejícím sněhem a čeká nás po dlouhé době víkend bez hostů.

Co s tím křenem?

5. prosince 2013 v 15:26 | Marcel
Omlouvám se za odmlku, ale server blogu měl nějaké problémy a dneska zase já trabl s počítadlem.
Stále se mi nedaří tepelně vyřešit izolaci vody u boxů tak, aby trubka nebo kohout nezamrzly. Už je vše nadvakrát obaleno a dneska ráno zase nic, zamrznuto. Posledním řešením je tedy odporový drát, který mi včera tatík odměřil, mamča zabalila a dneska poslala poštou. Je jen otázkou, jak to bude se spotřebou elektriky. Prý to vydá jako 150W žárovka a to není úplně málo. Vyzkoušíme a uvidíme.
Včera jsme byli už potřetí za dobu bydlení na statku večer v kině a pokud mohu doporučit, tak český film Křídla vánoc ano! Moc příjemný se zajímavým podtextem. Navíc jsme zjistili, že se s českými filmy roztrhl pytel, Něžná vlna a Bella mia taky nevypadají dle ukázek špatně. Vymysleli jsme s Ivčou, že budeme chodit v úterý do kina. Nakrmíme koně a pojedeme, využijeme nabídky O2 na úterní lístky 1+1 zdarma a budeme filmově vzdělaní. Má to jedinou chybku, v úterý dopo se nehraje a odpo má Ivča holky na koně. Možná půjdeme na něco v neděli, kdy je vstupné 50,- Kč na hlavu. Po návratu z kina jsem šel do velké kuchyně a kočky se naučeně rozběhly za mnou, často dostanou něco malého do misky ležící na stole u kuchyně. Zrzavý Samo vyskočil rozběhnutý na stůl a ejhle, náledí. Zastavil se smykem o stěnu... Pěkná momentka...
Ivča si stále maže jizvičky po plastice víček a v pondělí si šla sednout ke kamnům a zase mazat. Používá vnitřní vepřové sádlo, které je hodně mastné. Koukám a nechápu: "K čemu máš ten křen?" "Na oči", odpovídá mi. My totiž v lednici máme vedle sebe totožné lahvičky vedle sebe - jednu s křenem, druhou se sádlem. A kdyby se Ivča spletla, naučeně jen sáhla do lahvičky a mázla.....
Ráno jsem chtěl nastartovat počítač a nic. Jen tapeta a žádná ikona. Podruhé, potřetí, nic. IT technik mi to nebral, volal jsem kamarádovi Mirkovi, zkoušeli jsme různé kombinace kláves a nic. Ani IT technik nevěděl a měl jsem tedy počítač zítra odvézt do opravy. Úplně nakonec mě napadlo, že když nejde restartovat ani ikonou na obrazovce vypnout, vytáhnu ho ze zásuvky. Hups, už zase můžu psát... Teda až po zapojení zpátky Mrkající. Do toho jsem se souběžně počtvrté snažil dát dohromady laminovačku, která se rozbila o prázdninách. Postupně mi z laminovačky vypadávaly šroubky, kousky umělé hmoty, vyndal jsem jednu plechovou lištu a.... Po asi dvou hodinách jsem v průběhu necelé půl hoďky dal dohromady laminovačku a spustil počítač. To se na mne zase někdo usmál, ne že by to bylo mou zručností. S laminovačkou jsem neudělal nic jiného, něž znovu rozebíral a jen odebíral další kousíčky zevnitř.
Dneska jel Honza na šklolní akci, exkurzi do Allianz arény, ftobalového stánku Bayern Mnichov. Těšil se na to hodně moc, nedivím se mu, taky bych jel podívat. Cestou z kina jsme řešili, kdo Honzu poveze na půl pátou na autobus do Chlumce a kdo na jedenáctou večer pro něj do Budějovic. Doma jsme nakonec koukli do svých diářů a vyřešili věc šalamounsky. Půjčili jsme Honzovi auto, ráno se odvezl, večer se přiveze a my můžeme klidně spát. I když večer na něj asi počkám, jsem zvědavý na dojmy...

Holčičky neumí loupat vajíčka

1. prosince 2013 v 20:26 | Marcel
Musím ještě vzpomenout na minulý týden, kdy jsem v sobotu ráno jel pro prase na zabijačku. U kamaráda jsem před sedmou ráno nafasoval vozík s ohrádkou na prase, který ale neměl světla. Prý při vození prasat na porážku měli postavenou váhu tak blbě, že po několikerém sundávání panelu se světly to prostě nemělo cenu znovu nasazovat. Aý do chvíle, než jsem zapřáhl vozík, nikde ani auto. Pak se to rozjelo, jedno za druhým. A já bez zadních světel. Měl jsem za to, že fakt jedu po vedlejších vedlejších do poslední vesničky. Tam jsme nakonec dojeli a při hledání statkáře s prasatem jsem mále "zboural pražákovi sloupek", ale jen jsem trefil betonový základ plotu. Druhý problém byl ještě v tom, že "čuba" na vozíku nebyla na kouli napevno a strašně to rachotilo. Při každé nerovnosti, změně rychlosti. Těch asi 25 kiláků s nakládkou a zvážením jsem jel hodinu a čtvrt...
Na druhou stranu jsem se u tohoto zážitku, couvání s vozíkem pro prase a s prasetem na váhu, doškoloval v couvání s vozíkem. U čištění lesa u hráze jsme totiž objevili černou skládku a tu postupně zavážíme. To ale znamená s našim, opět neoznačeným, byť jiným, vozíkem nacouvat na správné místo mezi stromy. Po několikerém najiždění si myslím, že už s vozíkem couvám v pohodě. Ale že bych to musel dělat mezi jinými auty,. to úplně ne. Jsem si však o hodně jistější, než před měsícem.
Malý kotel fakt skvěle topí, už to není o zakřiknutí dobrého stavu, ale o pochvale. Navíc jsem si dovolil ještě více, než posledně a topili jsme bez přiložení 7 hodin bez přerušení chodu čerpadla. Super, ale je to furt jen jedna větev.
Adventní víkend u nás strávilo 7 holčiček a jedna maminka, tvořily se věnce, mýdla, ozdoby na stromeček a spousta dalších věcí. Mezi holčičkami byly dvojčátka Anča a Emča, už je umím po po čtyřech měsících i poznat. Obě jsou super, bezprostřední, komunikativní, ve všem chtějí pomáhat. Jen jsem odhalil jednu slabinu, která se však dá dost rychle odbourat. Tyhle asi desetilelté holčičky při pomáhání u chystání snídaně samy zjistily, že neumí loupat vajíčka. Mít ale dívky jen tyhle nedostatky, to bychom se my muži měli...