Listopad 2013

V kulichu v kuchyni

29. listopadu 2013 v 17:08 | Marcel
Máme před sebout adventní víkend a já si od rána, kdy jsem zatopil v kotelně, připravoval jídlo dopředu. A protože topím jen větev s apartmánama, byla v kuchyni dost kosa. Pohled na kuchaře v zástěře a kulichu by musel být zajímavý.
Odpo jsme s Honzou konečně vyvezli staré radiátory a Hionza si tím vydělal na svou poslední "vítkovickou" módu. Radiátory byly těžké, ale že budou těžké až tak, jak ukázala váha, to jsme nečekali.
Včera mi volal nějaký týpek od T-mobile. Ptal se, u koho mám tarif a kolik platím. řekl jsem mu, že u kyslíků a že platím 750 korun. Jeho reakce byla nečekaná:" Aha, tak to už jste přešl k nám:" Pravda, trochu mne znejistěl, ale náš následný dialog trval už asi jen pět vteřin.
Venku je napůl bílo a voda u boxů včera netekla, dneska jsem nezkoušel. Chtěl bych dát kolem trubky topný odporový drát, ale když jsem viděl cenu, za 5 metrů 1.600 korun, tak jsem volal tatíkovi, jetsli není jiné řešení. A je, tatík má topný kabel doma, v pondělůí mi nějakých asi 6 metrů pošle. To bude stačit a než nastanou velké mrazy, ušetřím si práci o jízdu s kolečkem na 4x 80 metrů denně.
Od léta poprvé denně využíváme světlo u boxů, šťoural by řekl, že tam mohlo být více těles, ale vloni tam byla úplná tma... Po zkušenosti vyhodnotíme a uvidíme.

Dospávání

27. listopadu 2013 v 11:53 | Marcel
Nějak nám došla energie a všichni jsme se potřebovali dospat. Ivča to stihla o víkendu po operaci, kdy musela mít hlavně zpočátku zavřené oči. Na mne to nejvíce padlo včera odpo, zalezl jsem si do ložnice a dvě hodiny naprosto trvrdě zařezával a dneska ráno jsem to vydržel až do devíti. Honza přijel včera domů s bolestí hlavy a v krku, zalezl do postele a spal 12 hodin vkuse.
Je mi výrazně lépe, odpočatěji a po dlouhé době u nás není vůbec nikdo - hosté, holky na úklid, řemeslníci. Topím jen doma, řešíme resty, likvidujeme papíry na stolech.
Odpo jede Honza na trénink předtančení na maturitní ples a já se zastavím v obchodě, pokusím se aspoň dočasně vyřešit vodu u koní odporovým drátem. Mělo by to fungovat, jen jej musím koupit, stejně jako pár dalších drobností.
Výkopy v průchodu jsou zaházené a budou si sedat. Skoro bych nepoznal, že se u nás týden kopalo a ještě včera tam byly díry a hromady hlíny a písku.

Už zase máme tlak

26. listopadu 2013 v 11:14 | Marcel
Včera večer jsem vypustil vodu, napustil několik hrnců a kbelíků a čekal na dnešní dopoledne. Protože v trubkách v zemi byla ještě spousta vody, musel jsem vypouštět vodu ještě ve sklepě v nejnižším bodě. V kýblech jsem vynosil asi 250 litrů. Po Lojzíkově pětidenním kopání vlezl Láďa do výkopu a po deseti minutách bylo hotovo. Dost časový nepoměr. Nakonec jsme zvolili variantu zaslepení trubky a prozatímní zrušení hadice v průchodu. Napustili jsme systém a chvíli trnuli, protože tlak zase klesal. Naštěstí se jen napouštěly záchody a vytlačoval se vzduch. Po pár minutách se rafička zastavila, máme hotovo!!!! Teď jen zaházíme výkopy v průchodu a až se trochu umoudří počasí, tzn. oteplí, koupím beton a díry zabetonujeme. Díra v trubce prý byla jako velká špendlíková hlavička, no a pod tlakem to z ní tryskalo. Holt nás čeká udělat celý nový rozvod vody v polyetylenu.
Ráno bylo venku bílo, naštěstí jen pocukrováno, ale voda v zavěšené hadici u koní přesto zamrzla, takže dneska jsem poprvé vezl vodu v kanystrech.
Ivči dneska už otrnulo, po čtyřech dnech ležení a čtení půjčených dvou dílů knihy 50 odstínů... Prý si to mám taky přečíst, takže mám povolení čtyři až pět dní vkuse ležet a jen číst, nic jiného nedělat...

Bazének na dvoře

25. listopadu 2013 v 15:55 | Marcel
Lojzík napočtvrté našel konečně praskolou trubku. Podle toho, jak voda z trubky proudí je to díra tak minimálně na prst. Výkop se pomalu plní a tudíž máme na dvoře malý bazének. Jen musím sledovat stopající vodu, aby se nerozlila po dvoře. Ráno konečně může dorazit Láďa s nádobíčkem a trubku opravit. Teď už jen řešíme, jestli ji odřízneme a tím bychom přišli o hadici v průchodu, nebo trubku jen opravíme a budeme čekat, jestli zase někde nepraskne.
Venku mrzne, regulérně chumelí a sníh se ještě naštěstí nedrží. Koně ale už ráno měli zamrnutou vodu ve vanách, blíží se chvíle, kdy budu muset oněch asi 200 litrů denně zase začít vozit. Zatím jsem vzal hadici a zavěsil ji na box nad zem, abych zmírnil zamrzání díky přízemním mrazíkům. Na zbývajících místech jsem venkovní vodu zavřel úplně.
Ivčiny oči se pomalu léčí a pod nimi má krásně rudé modřiny. Dneska vytelefonovala možmost vytahování stehů v Budějovicích a nemusíme jet na otočku do Prahy.
Dospávám víkend ale díky řemeslníkům se to zatím moc nedaří. Poslední velká akce je ale za námi, čekají nás dva menší víkendy - adventní a instruktorský, vánoční besídka pro řemeslníky a dodavatele a pak větší Silvestr. Leden a únor plánujeme volný s možností aspoň na chvíli někam vyjet. Ať už na lyže, běžky nebo jen tak někam pryč. Uvidíme, to volno už mě moc láká.

Čechová? Bartuška?

24. listopadu 2013 v 22:17 | Marcel
Ve čtvrtek dopo odjela Ivča do Prahy s několika věcmi, které potřebovala zařídit a s tím, že já dojedu večer busem a v pátek po úpravě jejích horních víček Ivču zase přivezu domů. Odvezla účetnictví, trochu si zanakupovala, vyzvedla a zaplatila brutar (to je ta nádoba, ve které se při zabijačce vaří ovar a tlačenka. No, nekup to za 1.900,-, když nový, sice nerezovyý, stojí kolem desítky) a já šel večer na Třešňovku na bus do Prahy. Stojím na zastávce, která je na znamení, z dálky na busík mávám čelovkou i celým tělem a bus frnk, frnk a byl pryč. Nezastavil. Zkoušel jsem ještě stopovat směr Budějovice, ale ani náhodou. Domů jsem přišel zmrzlý jako h... a ani jsem neprobudil Honzu, který spal po půlnoční premiéře filmu v Budějovicích. Ukrást a odvézt kamkoli bych mohl jeho i Čikinu, o věcích nemluvě. Musel jsem přes kamaráda z florbalu domluvit dopravu do Budějovic a jet vlakem. Protože Honza jel na trénink a statek zůstal opuštěný usoudil jsem, že bychom mohli nechat svítit lampičku. Chybka byla, že jsem to zapomněl říct Honzovi. Ten byl po příjezdu domů ze světla vycukaný, vůbec se mu nedivím, navíc nikde nyslyšel Čikynu, i když jsme ji nechávali venku na dvoře. Logicky přemýšlel o zlodějích a měl myšlenku o otravě hlídacího psa. Když byl pod pergolou, kde chtěl nechat zpocené věci, probrala se Čiky ležící u dveří do bytu a při vstávání bouchla do dveří. Za chvíle hrůzy i podlomená kolena v tomto okamžiku se fakt omlouvám....
Jo, Lojzík ani v pátek ve čtvrté díře nenašel prasklý vodovod a pokračuje se v pondělí. A bohužel bez bagru, nikdo není volný.
Já se v pátek potkal v Praze s kamarádem Petrem a po poledni vyzvedl Ivču. Zákrok proběhl až nečekaně v pohodě, Ivča má na horních víčkách náplast přes stehy sahající až za koutky a podle Honzíkova pojmenování vypadá jako gejša. Víkend proležela, ale nedalo jí to a za námi občas přišla. Probíhala totiž zabijačka a Ivči to nedalo nepotkat se s kamarády a našim úžasným řezníkem. Právě s řezníkem je spojena krásná hláška z titulku. Naše pomocnice Zdenička Čechová po ránu potkala ve dveřích skládku řezníka a oslovila jej: "Bartuška, nepoznal jsi mě, ale já tebe taky ne.." Řezník Pavel se zakoukal a po chvíli odpověděl jediným slovem: "Čechová". Spolužáci ze základní školy a ač žijí ve vedlejších vesnicích, mnoho let se neviděli. Víkend proběhl v pohodě až na to, že z pátku na sobotu jsem spal asi 4 hodiny. Po posledním přiložení jsem si šel lehnout a jen tak ze zvyku jsem si v noci sáhl na trubky topení. Vlažné. Vstal jsem a šel do kotelny, kde velký kotel z nevysvětlitelného důvodu vyhasl a já ho znovu roztápěl tak, abych mohl naházet uhlí a jít do rána spát. Honza měl jít po čtvrté ranní přiložit. Už po hodině Nerozhodný jsem byl zpátky v posteli vyuzený jako slaneček, protože velký kotel, svině, prostě dýmí ven a nikdo nedokáže říct proč. Topit v něm budu až na silvestra a do té doby musím vše vychytat. Dvě zimy topil skvěle a dvě zimy na hovno. Nicméně v tuto noc přetekl pohár trpělivosti a příští zimu prostě bude nový kotel.
Zabijačkoví chlapi byli skvělí, kromě toho, že jim chutnalo jídlo i pití mi pomohli snést i vynést na půdu šráky i stoly, takže nemusíme s Honzou ve dvou těžké stoly tahat po žebříku sami.
V sobotu odpo, před setměním, jsem požádal děti, aby na pět minut vyběhly ze sálu a posbíraly zbytky po zabijačce ze dvora - kosti roztahané třemi psy, štětiny a další drobné věci. Všichni vystřelili se obléct a jeden chlapeček na mě koukal s otázkou: "To jako rukama?" Zvyklý na podobné poťouchlé otázky jsem mu odpověděl: "Ne, to nemusíš, můžeš třeba zubama..."

Kope se voda

21. listopadu 2013 v 8:51 | Marcel
Došlo na opravu prasklé vody. Láďa přivezl Lojzíka a dvě sbíječky a Lojza začal kopat v místě mokrého fleku. Hups, fatál z mé strany. Už po dvou hodinách jsem ale zjistil, že mokrá skvrna nahoře je o metr a půl vedle od místa, kde voda teče ze zdi ve sklepě. Tak druhý pokus, odpo Lojzík trefil na šachtu s topením a trubkou vody, pod kterou teče potůček. Takže místo je správné, jen nějak vymyslet výměnu trubky. Vlezli jsme de šachty v apartmánu a hups na druhou, v šachtě jsou sice trubky od topení, vodovodní ale ne. Takže následuje třetí díra, pod králíkárnou na druhé straně průchodu. Potíž je ale v tom, že ve výkopu jsou naházené kusy jiných trubek, zbytky betonu, kusy plechu.... Takže výkopy nic moc.
Já se do toho snažím pořád odvzdušňovat topení, protože klučičí záchody a pokoj 1A netopí. Pokoj aspoň hřeje, záchody nic. Někde musí být vzduchová bublina.
Díky výměně radiátoru jsme ze stěny vyřezali i železné podpěry, které těleso držely na zdi a já mám konečně kousky železa na opravu kolečka. Odpo jsme ještě s Honzou stihli hodit do sběru jeden radioátor, myslel jsem si, že to bude více, než jen tři stovky. Druhý je ale těžší, tak by mělo být penízků více.

Beránek se přišel připomenout

15. listopadu 2013 v 22:53 | Marcel
Dnes jsme si připravovali jídla na zítřek, protože budeme fungovat jako hospoda. Dneska večer dorazilo 70 lidí, které autobus nadvakrát odvezl kus za Týn a oni se přes 11 kontrolních bodů vracejí zpět. Nejrychlejší by tady měli být za svítání, my otvíráme mezi sedmou a půl osmou. Budeme nabízet snídaně, čtyři obědy a večer kančí guláš a kančí žebra. Bude to asi pěkný hukot, i když budou docházet postupně.
Ivča dneska odvážela kozy ke kozlovi, aby je obskočil. Na místě zjistila, že kůzle Agáta je na to ještě malá, zato kozu Rózu obskočili hned dva kozlové, Líza se ubránila a zůstala na místě. V té době jsem šel z kuchyně do kotelny a co nevidím, uprostřed dvora stojí beránek Emánek a bečí na mě. Pohladil jsem ho a on se otočil, šel ke dveřím u schodů, počkal, až je otevřu a to samé u vrátek do výběhu. Nevím, jestli Ivča zapomněla zavřít, nebo se Emánkovi povedlo oteřít, ale poslušně zaběhl "domů" a počkal si na kozičky. Bylo mu smutno a teď už je zase v pohodě.
Po dvou týdnech se doma zastavil i Matěj a vyprávěl, jak zabodoval při nákupu. Bára mu napsala seznam věcí, mimo jiné i prací prášek a aviváž. A Mates koupil prací prášek a prací gel. Holt nebudou voňaví, ale nadvakrát vypraní...
Velký kotel pořád zlobí, ale už jakž takž hoří po celé délce. Jen ještě musíme rozchodit topení na pokojích 1A a 2A, ty áčka jsou mizerné a klučičí záchod. Pánové se ale u čůrání snad nijak moc zdržovat nebudou, tak jim chladno vadit nebude. Navíc jsme na baru slyšeli, že se partička chystá zítra zapařit, po probděné noci. Asi hodlají přes den spát a večer kalit, máme se na co těšit....

Topení už snad těsní

13. listopadu 2013 v 19:42 | Marcel
Dneska proběhla první část horké instalatérské práce na statku. Ne, že by druhá byla poslední, ale co se týče hořáků, tak před zimou snad jo. Instalatér Láďa, zvaný Zubr, se na dnešek objednal a já od půl osmé vypouštěl systém, vypuštění zůstal ošetřen pouze barák s jídelnou. Tekly totiž radiátory v pokoji číslo 7, v dílně a v apartmánu. Vypustil jsem 200 litrů nemrznoucí směsi a při postupném vypouštění se šel podívat i do sklepa, jestli naše větev s apartmánama by nešla vypustit v nejnižším místě. Nešla, zato jsem objevil divnou věc - ze stěny sklepa teče voda a sklep je vody plný... To znamená, že jsem asi našel místo, kde je prdlý vodovod, na opravu přijde Láďa v úterý. Dneska měl nejvíce práce s výměnou radiátoru na apartmánu, zhotovitel tohoto paskvilu totiž použil tři průměry trubek a ty k sobě svařoval, poslední trubka byla nějaký atyp a Ládík s ní chvíli bojoval. Hlavně jsme všude museli minimálně půl hodiny dovypouštět vodu z radiátoru nebo trubky. Ale je hotovo a věřím, že dobře. Dneska jsme to nemohli vyzkoušet, protože jsme neměli jak dostat nemrznoucí směs zpět do systému. Láďa nesehnal čerpdalo a ruční pumpou bych tam 200 litrů dávat nechtěl. Stačilo mi 50 a mám na to nehynoucí vzpomínky. Nicméně Ládíka napadlo, že prý existuje čerpadlo, která je poháněné vrtačkou a má potřebný výkon. Zadal jsem úkol Ivči jedoucí do města a teď už ho mám doma a zítra vyzkouším.
Rýmička nám pomalu ustupuje, i když na únavě se pořád projevuje krásně. A to jde Ivča ráno na předoperační vyšetření. Nepere do sebe žádné pilule, tak by to mělo být v pohodě.

Opravářský den

12. listopadu 2013 v 18:35 | Marcel
Po včerejším dlouhém čekání na výmněnu pneumatik máme s Ivčou oba rýmičku, jen Ivča to dneska odležela. Dorazili jsme totiž do bazaru, kde jsme Rafinku kupovali s tím, že nám gumy rychle vymění. Sundal kola, z nich palk pneumatiky a protože nové nešly nasadit, zadíval se na popis. Ulevil si velmi jadrně, místo velikosti 17 mu dovezli o číslo menší. Naložil pneu do auta a jel je vyměnit. My čekali 50 minut na návrat a další hodinu na výměnu, protože servisák byl strašně upovídaný a čím intenzivněji povídal, tím méně pracoval. Prochladli jsme a rýmička je tu.
Dopo bylo krásně, zatopil jsme doma a vyrazil ven. Pojal jsme celý den jako servisní a opravářský. Začal jsem výměnou pružiny u startéru motorové pily. V obchodě to složitě popisovali a během minuty bylo hotovo is povolené a dotáhnutím šroubu. Přesunul jsem se do kotelny, čistil jsem kotle a velký jsem zkoumal ze všech stran. Byl jsem dokonce i na komíně a nechal si Marcelou posvítit zespodu, jestli není něco v komíně, že nemá tah. Není. Pročistil jsem důkladně všechny průduchy, otloukl dehet a jsem zvědavý, jak bude hořet. Pokračoval jsem v kolečku na statku a vyměnil zámek u vrat ke schodům. Protože výrobci vyrábějí vložky rozměrově mírně jinak, musel jsem zvětšit otvory pro kliku a zámek, ale vrata jsou zase uzamykatelná. Skončil jsem v hospodě u čištění pivních trubek. Už chybí jen třetí pokus opravy laminovačky. Rázem byla půl třetí, nejvyšší čas na oběd a zasloužených dvacet poo.
Ve čtvrtek zničeho nic chcípl kozel. Navíc nebyl náš, tak jsme to majiteli Karolkovi oznámili. Protože u nás byla Tereza, která Ivči pomáhá s koňským kroužkem navrhla, že ho vezme domů a uvaří pro psy (to je holt život). Druhý den Terka volala, že měl hodně zvětšený žlučník, následně nám veterinář řekl, že měl nějakou vrozenou vadu a zemřel na velké množství toxinů.
Po večerech jezdím na florbal, pletu ošatky nebo si doma něco zahrajeme. Na jeden až dva večery má teď někdo z nás jinou práci - strouhání tužek a pastelek. Jedno z dětí si u nás po víkendu zapomnělo ořezávátko na baterky, tak toho musíme využít. A že těch tužek i pastelek ale máme Mrkající.

Následky štípání dříví

7. listopadu 2013 v 12:41 | Marcel
Ráno mne vzbudil plný nos, tak jsem šel ven nakrmit koně. U toho jsem si všiml, že nejde ohradník - to lze poznat podle lupnutí ve chvíli, kdy do ohradníku jde elektrický impuls. Zaregistroval jsem, že drátek od vypínače k ohradníku je uvolněný a pro jistotu jsem obešel ipojistky. Zašel jsem si pro šroubovák a nůž na odstranění izolace a drátek připevnil zpět pod matičku. A nic. Zašel jsem vypnout napájecí trafo a chtěl se kouknout do vypínače. Ouha, mám jen široký šroubovák, pro tenký musím do dílny. Uvnitř vypínače je vše v pořádku, sestavím ho zpět a jdu zapnout trafo. Ejhle, najednou ohradník funguje. Kde ale byla chyba se mne neptejte, jen jsem ji opravil... A u toho se pěkně po ránu prošel. Několikrát do dílny, kolem pojistek, k trafu... Pak snídaně, spousta mailů k vyřízení, nějaké papírování a.... Odpo rýmička jako prase. Zase jsem byl na půl dne nepoužitelný, vypil smrtelné množství čaje s citrónem (a trochou rumu) a stejné obrovské množství horkého zázvoru.
Ráno ještě nic moc, ale po deváté už jsem zase použitelný. Přijímáme velké množství zboží na víkendovou oslavu šedesátin pro skoro stejné množství lidí a nakládáme maso. Navíc máme radost, že se podařilo naplnit první akci příštího roku - námořnickou plavbu v Dánsku na historické plachetnici. Už jsem se v Dánsku plachtil a bylo to skvělé, tak v létě na 40 metrů dlouhé lodi bude repete.
Položil jsem telefon, Ivču právě chytili policajti, že má sjeté gumy. Nasraně s nima mluvila o tom, že auto je po technické a není to možné, frajeři navíc ani neměli měřák a odhadovali to na oči. Na místě nic neplatila, půjdeme ke správnímu řízení, tak uvidíme.

Značkovali jsme hříbata

5. listopadu 2013 v 23:51 | Marcel
Jsem příznivec westernů ať už ve filmové nebo knižní podobě, ale nikdy jsem si nemyslel, že bych na vlastní kůži mohl zažít značkování hříbat vypalovacími železy. Dneska ráno přijel "kovboj" koňař, vyznačil si na dokumenty výrazné znaky na Indym i Wendy a začal proceduru. První částí bylo čipování, kdy nějakou mikrojehlou zavedl oběma mlaďochům v oblasti krku čip, který je čitelný speciální čtečkou. Proto se hříbatům nemusí vypalovat číselný kód v oblasti pod sedlem. Vlastní vypalování bylo nečekaně v pohodě. Koňař měl v kufru auta krabici plnou různých želez - čísla a kódy příslušející jednotlivým plemenům. Pro Indyho vytáhl železo s kombinací písmen ČT - český teplokrevník a pro Wendy pak železo HF - haflinga. jediný rozdíl proti kovbojským dobám byl vedle oblečení druh nažhavení. Tyhle byly do ruda rozpáleny hořákem plynové bomby a hříbata to ani moc necítila. Po vypálení si trochu cukla, ale pak byla obě v pohodě. Jen kolem byl strašný smrad ze spálené srsti a kůže. Nečekal bych, že i těsně po značkování se neztekala a byla v pohodě.
Dneskam jsem doštípal špalky navezené o víkendu a snažil se opravit startovací šňůru motorovky. Když ani po čtvrtém rozebrání startování nefunguje nevím úplně přesně, kde je chyba. Asi v silikonovém navíjecím kolečku, nebo je špatná pružina. Stejně musím do servisu se popraditz tak uvidím. Jen nastává doba, kdy postupně díl po dílu měním ty nejméně namáhané části pily.
O víkendu je u nás větší, dvouvečírková oslava narozenin a mě místo výjezdu na třetiligové zápasy florbalu čeká kulinářství. Například budu dělat tatarák z lososa... Tuším, že hosté budou asi budou náročnější, alespoň bude o čem psát do deníčku...

Pondělní víkend

4. listopadu 2013 v 23:32 | Marcel
Dnešek byl klasickým dnem po brigádě. Jen já měl tu výhodu oproti ostatním brigádníkům, že jsem si mohl udělat víkend. Nedělní dopolední dešťová smršť přivodila Kájímu rýmičku, o dalších smrtelně nemocných zatím nevím. Ale určitě nebyl sám. Všem ale patří opět neskutečný dík, stejně jako dva týdny zpět jsme udělali spoustu práce, do které bych se sám asi nikdy nedal. Řezat nálety, tahat je z lesa a rozdělat a udržovat oheň - vše dohromady sorry, ale nejsem superman fungující na energii z jiné planety. Už "jen" práce s motorovou pilou stála za to. Sice jsme pokládali jen zlomené stromy, ale i tak jsem spotřeboval za sobotu a nedělní dopoledne už zmiňovaných 6 litrů benzínu. Dnešek tomu odpovídal. V neděli ale v televizi běží více příjemných pořadů, jako například Toulavá kamera, nebo Kaleidoskop. Já si dnes četl a dospával. Tělo si řeklo a přál bych tuhle možnost i dalším pracantům.
Zítra tedy štípačka, objednávka na víkendovou velkou oslavu narozenin a spousta dalších drobností. Proč ale vlastně člověk na své vlastní narozeniny vynakládá spoustu svých peněz ve prospěch ostatních lidí? A čím je vyšší číslo, tím více... Je to asi zvyk a jako provozovatel místa, které tohle je schopno poskytnout, jsem rád. Jen....

Hasičský výjezd na statek

3. listopadu 2013 v 22:24 | Marcel
Máme po druhé víkendové brigádě, prořezal jsem 6 litrů benzínu v motorovce (a že ta nádržka je fakt malá), vyčistili jsme kus lesa, natahali zase nějaké dříví na topení a část lidí uklízela u koní. Na závěr víkendu, dnes dopo, náš spřátelený brigádník Martin přijal výzvu, vylezl do pěti metrů na strom a uřezal suché větve, které sahaly do cesty k Rejdyho rybníku. Dříví není zdaleka tolik, jako přede dvěmi týdny, ale je vyčištěný velký kus lesa a priority víkendu byly holt někde jinde. Ale například situace, kdy já řezal na polena vytahané dříví z esa, Kájí ho házel bokem na hromadu a pět mladých instruktorů koukalo, byla kouzelná. Řekl jsem jen Honzovi, ať jim prodá lístky ke stání Mrkající
V sobotu odpo, notně upracovaný, jsem odložil na chvíli motorovku a v rámci odpočinku odskočil dospělákům pro pivo (mimochodem do toho všeho jsem zapomněl objednat tlakovou bombu a pivo tlakujeme malým kompresorem). Vrátil jsem se, rozdal piva a na chvíli si sedl. Martin koukl dozadu za nás a prohlásil - jedou tady hasiči. Po chvíli jsem pochopil, otočil se a opravdu - z hlavní silnice k nám zatočilo hasičské auto. Dost mě to zaskočilo a napadlo mě, že ta potvora lesní nepřítel, který na nás zavolal policii dva týdny zpět se nám opět mstí a k pálení větví na naší louce volá jako truc hasiče. Protože mezi dobrovolnými hasiči v Olešníku jsou i naši kamarádi, poslal jsem Matěje roztočit na bar pár omluvných a žehlících piv a Ivču vysílal před statek urovnávat situaci. Pak mě napadlo, že by si výjezd měli hasiči zpětně ověřovat a že bychom o tom asi měli vědět. No a v poslední chvíli se ke mně přitočila Ivča a prozradila, že před půl hodinou volal šéf olešnických hasičů, že by chtěl písknout cvičný poplach k nám na hráz, jestli může. Jo, byl jsem trochu vycukaný, ale vše proběhlo v pohodě, větve jsme dopálili, hasiči stříkali do rybníka a po cvičen si dali í pivo a gulášek.
Ivči jsem to trochu vrátil večer, kdy znavena prací a pitným režimem brzy zalehla a pro svého syna si přijel kamarád Petr, doktor a záchranář. Přivedl jsem ho dveří ložnice se slovy, že když je Ivči tak brzy hodně špatně mám o ni strach a raději jsem zavolal a přivedl záchranáře. Chvíli zpod peřiny mžourala a nechápala, nicméně si myslím, že o tomto víkendu jsou plusové body na straně Ivči...