Říjen 2013

Babí léto, reklamace a sprint úklid

31. října 2013 v 21:32 | Marcel
Krásné počasí venku pokračuje, ranní východy slunce jsou kouzelné, a to můžou vbýt i v mlze. O víkendu jsem stačil nafotit rybník a krásně podzimně zbarvené stromy okolo, do večera foukl vítr a listí ze stromů bylo pryč.
Asi patnáct minut před sedmou ranní pohled na kopec jménem Výštice

Ve středu odpo odjely děti, Ivča měla včera i dnes koňský kroužek a už zítra najíždí další hosté. A aby to nebylo jen tak, pro jistotu hned dvě skupinky. Naše druhá brigáda a na páteční večer jedna, tady již tradiční, oslava narozenin. Pan Mrázek je u nás slaví už potřetí. Já dneska vyrazil shoppovat - část zboží přivezlo Nowaco a pivovar, protože jsem ale jel reklamovat ponorný mixér, prolítl jsem v rychlosti Makrem a koupil zeleninu a bar.
Mimochodem reklamace jsou při množství našich nákupů dost běžné. Ponorný mixér měním v Makru už podruhé, a to nekupuju žádný shit, ale značky. Teď jsme od našeho obchoďáka dostali vánoční dárek, poukaz na 600 korun, tak jsem obratem po reklamaci koupil nový a věřím, že na dlouho kvalitní mixér. Doufám, že reklamace dopadne stejně, jako ta minulá - vrácením peněz. V Bauhausu jsem byl reklamacemi jednu dobu populární. Když kupujete vybavení tří koupelen a kuchyně, tak se něco nepovede. Teď u nich reklamujeme sprchu do kuchyňského dřezu a zámek. S ním to bylo neuvěřitelné. Ve vratech ke schodům na půdu je zadlabaný zámek, ale pokud někdo otevřené dveře nezajistí a průvan s nimi opakovaně třískne, může se zlomit jazýček od kliky nebo jinou součástku (mimochodem, zatím mi nikdo nevysvětlil, jak může ve dvoře statku vzniknout průvan, který tříská dveřmi - venku, v neuzavřené místnosti a průvan!!!!). To se stalo, já se snažil zámek opravit, ale protože holt nemám zlaté ručičky, vzal jsem ho a v Bauhausu přikládal k vystaveným. Koupil jsem "stejný" zámek. Byl ale od jiné firmy a to znamená, že čtverhranný otvor pro kliku byl posunutý o půl centimetru. Zámek vylízá ze dveří a ty nejdou zavřít. Zabít výrobce????
Marcela se Zdeničkou zatím provádějí sprint úklid na apartmánech, Kájí s Alčou tady mají svůj pokojíček, ten jenom pozametáme a necháme na další víkend. Zítra holky jen dochystají jídelnu na večeři s oslavencem.
Já si dneska naložil maso na večeři, vytáhl si suroviny na víkendová jídla a dopo si je dopřipravím. Gulášek, bramboračku, špenát a kuřecí na směs s těstovinami. Jak to tak píšu uvědomuju si, že jsem chtěl dělat něco jiného, než těstoviny s kuřecím a špenátem, ale už to zpět nevezmu. Polotovary se pomalu rozmrazují a já si trošku přidělal práci. Chtěl jsem vlastně na večeři mít br knedlíky plněné uzeným se zelím, ale tím pádem je vypustím. Nebo budou v neděli na oběd místo kuřecího zapečeného se zeleninou.
Ještě někdo z nás musí zajet do Poněšic pro likérky a kořalečku a do Budějek pro víno, dneska bylo v naší oblíbené vinotéce zavřeno. Ještě jsem chtěl projít les a kouknout, co se bude o víkendu odkud stahovat. Koukám, že asi budu mít zítra trochu napilno...¨
Ale když máte tohle za domem, není to paráda?

Podzimní dílny a oprava satelitu

29. října 2013 v 14:59 | Marcel
Podzimní prázdniny jsou super a pohodové. Máme tady devět dětí a dva prarodiče, navíc dorazila ještě jedna rodinka. Babička Helena je shodou okolností a naprostou náhodou auditorkou účetnictví i pro Zvoli, kde jsem starostoval. Svět je malý. Pod dohledem Ivči si všichni vyráběli šípkový čaj a šípkový džem (má konzistenci i barvu kečupu, ale nečekaně dobrý), malovali si skleničky na džem, starali se o koně a pak se na nich svezli, byli jsme se podívat na výlov rybníku, se mnou pletli ošatky. Právě teď dodělávají vodníka a hejkala. Konstrukce z jemného pletiva, výplň ze slámy a nakonec náležitě vyšňořit. Já se na všem podílel výrobou dýmky pro vodníka Mrkající.
Do včerejška u nás navíc byli Kájí s Alčou, už třetí víkend po sobě a v pátek přijedou zase. Tím ustaví rekord čtyř víkendových návštěv za sebou a jsem zvědav, jestli ho někdo někdy překoná. Díky nim hrajeme s nimi vždy a někdy navíc poznávací hru Česko. Bylo tomu tak i na brigádě a aby se hra urychlila, rozdělili jsme se do čtyř týmů. V jednom se sešli Pepča, Kájí a Alča. U tří otázek za sebou se nemohli shodnout, vzali si kostku a házeli si, která z jejich odpovědí byude ta oficiální. Rozdělili si čísla po dvou a hodili. A třikrát za sebou jim ta šance 33% vyšla!!!
V neděli při hře ve čtyřech poprvé v historii prohrál Kájí se dvěmi hráči. To se opravdu nestává, vždy vyhraje, nebo je druhý. Po hře jsme se odebrali na šipky a Kájí nás soustředěným výkonem naprosto rozdrtil. Holt mu to nedalo Usmívající se.
Už delší dobu nás chvílemi zlobí TV satelit, televize "kostičkuje", signál se ztrácí. Konečně jsem se dokopal k nahlášení opravy a dnes dojel technik. Proměřil settop box (nebo jak se to píše) a zahlásil, že musí k parabole. Došli jsme tam a bylo jasno - větve stíní signálu. Vzal jsem žebřík, větve jsem prořezal, technik vše proměřil, inkasoval 600,- a odjel. To se pak vyplatí...

Dostěhováno jest

26. října 2013 v 7:19 | Marcel
Konečně!!! Až na sál jsou hotovy všechny nové podlahy na statku!!! Ve čtvrtek odpo přijel Matěj s Vaškem a Michalem zvaným Čučo a všech posledních šest pokojů nastěhovali zpět. S Marcelou jsme pak jen vyměnili dvě postele a holky mohly na pokojích uklidit. Ufff, na tohle jsem se fakt těšil. Já tedy stěhovat nemohl, čtvrtek mám vyhrazen jednou za dva týdny na masáže a nápravu zad u mé fyzioterapeutky a tudíž po tomto cvičení nemůžu dělat nic těžkého. Navíc mne většinou Tereza tak probere, že se pořádně nemůžu hýbat. Ale druhý den jsem vždycky jiný člověk... A nezapírám, tento čtvrtek se mi to obzvlášť hodilo, ty těžké skříně mě děsily. Kluci si ale se vším krásně poradili. Pravda, trochu jsem je rozhodil ve chvíli, kdy si mysleli, že už končí, protože ze dvora skoro všechen nábytek zmizel. Upozornil jsem je, že pod schodama na půdu je ještě jedna "hromádka"... Pánové dostali večeři a vydali se zpět do víru studentských radovánek.
Honza byl poprvé u voleb. Už minulý víkend se na na ně chystal probíráním volebních lístů. Několik nevolitelných jsem mu skartoval, i když se to Honzíkovi moc nelíbilo, ale těch asi patnáct fakt nepotřeboval... Dorazili jsme do volební místnosti, šel jsem za "plentu" a slyším předsedu komise, jak Honzovi říká, že ten správný lístek má dát do obálky až za plentou. Ale opravdu že to musí udělat až za plentou... Pak se tam dostal, chvíli něco dělal a najednou otvorem u země proletěla ven Honzova obálka s polozastrčeným lístkem. Následoval úsměv nás všech a zlehčení slovíčky nervozita a poprvé...
Na podzimky máme na staku patnáct lidí, vesměs dětí, čeká nás krásné počasí a budeme s nimi mít velmi volný program. Těší nás, že se k nám neustále vrací děti z táborů, že nám je tady rodiče opakovaně posílají. Napúlánována je návštěva výlovu rybníku, výroba košíků na stoly, pečení bychuty, sběr šípků i nějaká další výtvarka. Ke všemu je teplé a slunečné počasí, jen kdyby mne dneska neprobudila pekařka tak brzo. Zaváží nám pečivo a parkuje pod okny naší ložnice...

Kupice dřeva zmizela

22. října 2013 v 19:20 | Marcel
Pondělí jsem po třech dnech práce v lese nazval víkendem a odpočíval. V mailové schránce se nahromadilo pro mne hrozivé množství mailů (33) a já to potřeboval promazat a vyřídit. Četl jsem si a odpo jsem chtěl jít uklízet do dílny. Došel jsem ke dveřím, byly zamknuté a nebyl v nich klíč, tak jsem to vzdal Usmívající se. Až večer jsem jel s Honzou do tělocvičny na florbal a trochu rozhýbyl tělo.
I na dnešek bylo hlášeno sluníčko a i když dopoledne znepříjemňoval občas studený vítr, vytáhl jsem si štípačku a začal likvidovat hromadu špalků, které jsme na brigádě nenaštípali. Nevěřil jsem, že to dám za jeden den, ale chvilku po páté bylo uklizeno a zavezl jsem štípačku do kotelny. Celý den jsem poslouchal u štípání rádio a trestal jeden špalek za druhým. Část dříví není úplně suchá, ale co naplat. Za dva týdny máme ještě jednu, počtem lidí menší, brigádu, ale tady se budu snažit vytahat z lesa jen suché padlé stromy.
Na jednu stranu jsem zvenku sluníčkem prohřátý, na stranu druhou ale pěkně unavený. Příjemně, štípané dřevo vonělo a hranice dřeva krásně rostla. Na závěr dne jsem dříví odkrokoval a odhadem ho venku máme asi 20 - 23 metrů, v kotelně je zhruba necelých deset. Když připočtu pár metrů, které přibudou za dva týdny a uhlí už máme složené pod střechou, měli bychom letošní zimu vydržet. Navíc budeme hodně topit jen doma, ale celý listopad máme plný (a tři víkendy jsou akce pro 40 lidí a více), v prosinci máme vypsaný adventní víkend a vánoční setkání instruktorů. Na vánoce nás zase bude deset (přijedou naši a Pepča s Martinou s dětmi), takže toho topení zase tak málo vlastně nebude. Nicméně se stejně těším na příští zimu, kdy už by měl být úplně, ale úúúúúplně jiný kotel...

Dřevěný víkend

21. října 2013 v 8:59 | Marcel
Už ve čtvrtek večer přijeli kamarádi z Ostravy a v pátek navečer pak další kamarádi a naši instruktoři. Cílem bylo nadělat co najvíce dříví na zimu. V pátek jsme připravovali suché a padlé stromy v lese kousek od statku, tahle epizoda skončila výměnou názorů s místném široce neoblíbeným člověkem, který všechno zná, všude byl třikrát a nikdo ho nemá rád. Prostě debil. V sobotu jsme se vrhli na popadané dříví v prostoru mezi výběhey a rybníkem. Řezali jsme, nosili z podmářeného lesíka a v zadním rohu výběhu naklýdali na velký půjčený vozí a sváželi na parkoviště. Tam byla další četa u štípačky a polena pak byla uložena na hromadu u statku. Skupinka holek otloukla kus odpadlého soklu vedle vchodu do dílny, Denisa umístila do venkovních truhlíků zimní výzdobu, pálily se větve z položené borovice, převáželo dříví na topení v kamnech. Prostě spousta a sposta práce. Myslím, že jsem nebyl sám, kdo na dnešek nemohl únovou pořádně spát. Jediné, co mne nebolí, jsou prsty na rukách a můžu tak psát na klávesnici Mrkající.
Bylo kouzelné pozorovat naše mladé prefektky a jednu instruktorku, jak si při nošení těžkých klád z lesa ulevují těmi nejjadrnějšími slovy. Výsledkem je tedy nejen hromada naštípaného dříví, ale taky kupice špalků připravená pro štípačku. Dneska sice venku svítí sluníčko, ale po těch třech dnech práce v lese to fakt nedám. Naštěstí má být teplo celý týden.
Večery, ač jsme zvláště v sobotu byli hodně unavení, byly v jídelně plné smíchu při společenských hrách. Prožili jsme další kouzelný víkend s kamarády a někteří dokonce přijedou za dva týdny na listopadovou brigádu. Práce na cizím je evidentně bavila.

S rozbrusem na lino

16. října 2013 v 17:15 | Marcel
Zítra, tj. ve čtvrtek, přijedou podlaháři pokládat stěrku do posledních pokojů a my je museli vystěhovat. Podstatnou část zvládli včera večer Matěj s Honzou, my s Marcelou dnes dostěhovali jeden pokoj a vrhli se na podlahy. Koberce šly v pohodě, ale... Myslel jsem si, že mne tady na statku může leccos překvapit, ale už nic šokovat. Nikdy neříkej nikdy. Pokoje 1 až 3 bývaly kdysi taky velké a posléze byly rozděleny na dva. A stavitelé si při přestavbě nedělali velké problémy, příčky mezi pokojemi postavili rovnou na staré lino. O futrech nemluvě, ty samozřejmě taky. V každém dvoupokoji se jednalo o dvě stěny. Lino bylo tedy piotřeba nejdříve vyřezat kolem stěn, aby se vůbec dalo srolovat a vynést ven. Když jsem zrušil úplně nový řezák a vyřezávání lina zpod stěny byla fakt nepříjemná záležitost přemýšleli jsme, jak to zlepšit. Marcelu napadl rozbrus. Práce se urychlila, doříznout nožem byly potřeba jen rohy. Jen máme pocit totálně zanesených průdušek - směsicí prachu z omítky, betonu a gumového lina. O zdravém ovzduší nemohla být řeč. Odpo jsme s Honzou dodělali poslední pokoj a já se těším na podzimní prázdniny, protože to budou všechny pokoje už nastěhované zpátky.
Napadlo by někoho postavit zeď na gumovou podlahu??? To musel být ale korunovaný kokot.

Nečekaně příjemné dopoledne

15. října 2013 v 21:34 | Marcel
Ráno jsme výjimečně vyjížděli všichni tři společně autem - Ivča na masáže, Honzu jsme vezli do školy a já toho využil a jel jsem si zažádat o nový řidičák, už jsme spadl do skupiny pro jeho výměnu. Vysadili jsme Honzu, zaparkovali a s Ivčou se rozešli každý na jinou stanu. Na inspektorátu jsem vyplnil dotazník, ani jsem si neotevřel knížku a už bylo vyvoláno moje číslo. Za 20 minut jsem byl venku. Zamířil jsem na místní hlavní třídu, tzv. Lannovku a usedl do pekárny "Maková bába". Dal jsem si čaj, chlebíček a začetl se do knihy připravení na čekací dobu. Nechal jsem se unášet dějem hodinu a čtvrt, občas koukl na venkovní bulvár a prožíval neobvyklé dopoledne. Ještě jsem si stihl koupit nové boty a potkal se pak s Ivčou v knihkupectví. Tam jsem si vybral dárek k svátku, knihu "Zmizelé ČEchy - českobudějovicko". Baví mě číst si o historii naší oblasti, šťourat se v minulosti kraje a koukat, kde co stávalo.
Odpoledne už proběhlo na statku. Příprava jídelníčku a objednávky na víkend, drobné práce a navečer volala naše neřízená střela Matěj. Původně jsme se domluvili, že přijede ve středu odpo se svým kamarádem Michalem, zvaným Čůčo (mimochodem, to je ten náš pracovitý letní brigádník) a vystěhují pokoje před pokládáním podlah. Matesovi se naskytl na zítřek kšeftík, má odjet někam k Lipnu a neví, jestli by to domů stihnul. A že přijede hned, pokud možno s Michalem a vystěhují maximum nábytku. Přijel. Sám. Nejdříve začali vynášet vše s Honzou, ale nedalo mi to a hoďku a čtvrt jsme stěhovali společně. Nechal jsem samozřejmě kluky postavit se správně k těm dvěma těžším stranám postelí Usmívající se a já je spíše usměrňoval, ale pak jsme to urychlovali. Nakopnec si myslím, že přesně tuhle školu oni sami uplatní na své děti a s úsměvem budou vzpomínat...
Venku dost pršelo, voda ze střechy bez okapů nám tekla za krk přesně v místě, kde byl konec nábytku, fajn pocity... Museli jsme vše přikrývat a stejně nám dva pokoje zbyly na zítra. Nepočítaje navíc všude sundat koberce a vytrhat staré lina.
Takže od čajíčku a chlebíčku rychle zpět do reality. Ale i tak byl začátek dne krásně jiný...

Vyškolila si mě motorová pila

14. října 2013 v 23:13 | Marcel
Krásné babí léto, takových dní více!!! Potřeboval jsem naštípat polena, která jsme měli před vraty a dřevo celkově přeskládat, abychom o víkendu mohli ukládat nově nadfělané polena. Vytáhl jsem si na sluníčko štípačku a bral poleno po poleni, hřál se na sluníčku a koukal na koně na pastvě. Pohodička, nádhera. Tu kazil jen výsledek části práce našeho letního brigádníka Michala, který seřezal dva padlé ovocné stromyčástečně tak, jak mu přišla pod ruku. To znamená, že ani jeden konec nebyl rovný, abych poleno mohl v pohodě postavit na štípačku. Já proto musel vzít motorovou pilu a polena si seříznout, čímž jsem ale na druhou stranu vytvořil tři kolečka odřezků do domácích kamen. Ale zpět k pile. Naposledy jsem řezal borovici a netušil jsem, jak jsem ztupil řetěz. Nemohl jsem přeříznout ani první poleno, musel jsem řetěz vyměnit za připravený nabroušený. Pilu jsem si ještě vyčistil, dolil jsem si nově koupený olej a benzín a šel řezat. Ouha, startovací šňůra se zasekla, v navíjení se špagát špatně navinul a sám se utáhl. Zpět do dílny, pilu musím opět rozebrat, jen na druhé straně od řetězu a startovací lanko opravit. Dělal jsem to opatrně, abych vše správně sestavil, ale Husqarna je super značka a sestaví ji zpátky i blbec (pravdou je, že tohle jsem dělal už potřetí). Povedlo se,vše jsem si pořezal a poslední čytři špalky mi pomohl na štípačku zvednou Honza. Po dnešku je připraveno dalších asi sedm metrů dříví. Kromě toho mám v kotelně zhruba 11 metrů, ale pořád jsem na polovině toho, co jsme schopni spálit. O víkendu přijedou kamarádi a naši instruktoři na brigádu, další máme v listopadu a stáhneme vytipované soušky z našich pozemků. To bude na celou zimu stačit. Teď je jen otázkou, jestli věřit některým médiím, že nás čeká tuhá zima. Ale jaká byla ta minulá, půlroční?
V poho, po Silvestru máme volno, tak se jen více oblečeme Usmívající se

Člověk musí vědět, kam se postavit

13. října 2013 v 19:58 | Marcel
Prý jsme prožili poslední slunečné podzimní dny. Uvidíme, ale tak jako tak stály za to. Matěj měl s kamarádama oslavu narozenin (a když jsme v neděli ráno viděl, v jakém stavu je jídelna nevěřil jsem, že ji budou schopni uklidit a odjet domů. Naštěstí byli mezi hosty i holky a ty nedělní dopo dirigovaly). My s Honzou jsme sobotu prožili florbalově a v pátek pro mne nečekaně přijeli kamarádi Kájí s Alčou. Takže jsme hráli v naší skupince již klasické "Česko" a šipky a strávili dva krásné večery.
Slunečná neděle mne vytáhla ven s vědomím, že pokud si chceme doma zatopit, musíme mít čím. Za dřívím před statkem byla naházena spousta větví a tyčí, takže jsem si vytáhl cirkulárku a řezal. Samotné vytahování malé cirkulárky je vždy zážitek. Velikostí je pila udělaná tak, že se dá položit na podstavec a funguje na velikost dřeva jako normálně velká cirkulárka. Nemusím ji ale složitě skladovat, podstavec je venku, pila je šoupnutá pod spodním regálem ve skládku. Můžu ji sice vytáhnout sám, položit si ji na kolečko a odvézt, pak zase zvednout a položit na podstavec. Proč si ale urvat záda, pokud jsou doma kluci, rychlejší a efektivnější je vzít pilu ve dvou a rovnou ji vynést ven. Zážitek a fígl je v tom, na kterou stranu cirkulárky se musí člověk postavit. Na jedné straně je totiž motor a tam je to těžší. Proto vždy hodím rychlý pohled na uložení pily a ledabyle si stoupnu na tu správnou stranu. Za chvíli si všimne i partner, dneska Honza a reaguje většinou slovy: " Ty jo, už zase tady???" Přesně tohle mi dělal tatík, když jsme museli podobně nevyváženou věc přenést. To jsou holt ty zkušenosti.
Nařezal jsem větve, tyče, kůly a uložil je do průchodu. Máme topení na asi dva měsíce. Bokem jsem nechal jen tzv. sněžné tyče. Ty mám připraveny od první zimy pro případ, že by najednou napadlo hodně sněhu, zapadala by příjezdová cesta a já musel vyznačit rámcově směr pro sněžný pluh, aby se k nám vůbec dostal. Snad tahle situace nenastaně, ale kdo je připraven...

Dva dny bez internetu

11. října 2013 v 14:57 | Marcel
Na včerejšek byla hlášena elektrická výluka, doma byl klid, ticho, Ivča uklízela, já si zanakupoval a odpo "to" zapli. A ejhle, vše funguje, až na internet. Počítače naši síť vidí, více ale nic. Zkoušel jsem volat na poruchovku - první čílso nebral nikdo, na mobilním jsem se překlepl a dovolal se nějakému panu Navrátilovi a omluvil se. Napodruhé jsem mobil namačkal správně a ... dovolal se našemu starostovi. Asi nikdo mi nevysvětlí, proč mám mezi třemi čísly na poruchy provozovatele internetu číslo na starostu... Pozitivem ale je, že po čtvrt roce dlouhých zdravotních problémech je starosta fit a dneska nás i navštívil. Zpět na síť - napotřetí jsem se dovolal, technik si vzal hoďku čas a sdělil mi, že naši anténu "nevidí" a že bude chyba někde na našem příjmu. Technik se nám ozve v pátek odpo, tzn. až další den a asi bude muset vyměnit parabolu. Klučina dneska opravdu dorazil, zrovna byl nejhustší déšť. Lézt na střechu a měnit parabolu jsem mu vůbec nezáviděl, ale tušil jsem, že mě to čeká taky. Technik vyrazil nejdříve na půdu k routeru a za asi půl minuty bylo hotovo. Špatné napájecí trafo, vyměnil ho a doma mi nechal jedno náhradní. Rozloučil se se slovy, že tahle oprava je zdarma, protože se jedná o jejich propůjčený materiál.
Já ve středu skolil onu nahnutou borovici, naporcoval ji a částečně odvozil. Krásně jsem si popracoval, záda byly sice jiného názoru, ale celkový pocit byl - spokojenost. Ještě jsem chtěl nařezat dlouhé polena, aby se vlezly do kamen doma a už jsem motorovku nenahodil. Páčka sytiče se sama nějak podivně zatahovala a já zjistil, že je ulomená. Dal jsem rychlou sprchu a na pátou ještě stihnul servis. Namístě se oprava nepovedla, ale už ve čtvrtek odpo bylo hotovo a já můžu řezat dále. Ono je to vůbec zajímavé - když jsem na jaře potřeboval sekat trávu, klekl traktůrek a když potřebuju řezat, zase zlobí pila. Přesně po roce, když jsem vloni namotal provázek na řetěz a usekl čudlík, který napínal list. Teď to byla porucha menší.
Včera jsem byl na masážích a nápravě zad a ráno sjem se probudil jako jiný člověk. Dneska venku chčije, tak aspoň záda doma prohřívám a nemusím venku nic dělat Usmívající se

Vzpomínka prací

9. října 2013 v 8:31 | Marcel
Ani nevím, jetsli jsem vůbec psal o letní vichřici s krupobitím. Úplně stejně jako vloni, na den přesně 4. srpna, se u nás zase rozpoutalo peklo. Vloni to bylo v sobotu v pět odpoledne, letos v neděli v šest. Byli jsme na půdě, když se začal zvedat vítr a začínalo pršet. Po několika minutách vběhl instruktor z Matějova týmu s tím, že dole se nám trhá ze země stan. Měli jsme na zahradě postavený velký párty stan a než jsme doběhli dolů, stan byl šprajcnutý pod střechou a Matěj na něm visel. Stáhli jsme ho dolů, ale tyče už byly ohnuté, plátno na jednom místě roztrhlé. Utíkal jsem přikrýt auta a kroupy velikosti nehtu na palci pěkně bolely. A po roce opět byl dvůr bílý, listí všude, stanová konstrukce na stačky. Mnoho dětí zažily podobnou smršť i vloni, teď jen čekáme, jestli přijde ono do třetice.
Vítr se opřel do již minulý rok nakloněné borovice na louce u rybníka a ještě více ji vyvrátil. Kořeny už vytvořily kopeček o výšce asi 30 čísel. Já dneska vezmu motorovku a začnu ji zpracovávat, protože ten náklon už je na koledu. Vzpomínka na vichřici bude tedy pracovní. Obejdu i les a kouknu, kde je co k poražení, abychom na brigádě za týden měli co pokládat a tahat ke kotelně. Doufám, že přijede hodně pracantů, abychom měli v zimě čím topit Mrkající.
Holky dneska douklízí pokoje na dvoře a apartmány, zítra nám od rána nejde proud a je tudíž volný den. Holky zůstanou doma a já, jak jsem psal, vyrazím do města.

Miliony dodělávek

8. října 2013 v 9:18 | Marcel
Holky dodělávají úklid na šesti pokojích s novými podlahami a je to naprosto šílené. Tam je kapička malby, tam kousek omítky, nově ustavený nábytek a největším problémem jsou matrace. na prvních pokojích je to v pohodě, čtyřka a pětka ale nějak nesedí. Na některých postelích jsou matrace krátké, na dalších přečuhují. Ale pozor, ani vzájemná výměna ničemu nepomůže, matrace prostě nesedí. Po nepostavených palandách nám zbyly dva páry "ohrádek", kterými byly palandy sestaveny. Z nějakého důvodu, pro mne absolutně nevystlitelného, zbyly navíc prkýnka do postelí - rošty na držení matraček. Kdyby zbyly dvě, tři, pochopím, ale mám jich opřeno o stěnu asi dvanáct. A to ve většině postelí byly rošty přišroubovány, vypadnout mohly jen z několika málo. Takže chodíme po pokojích s hadrem, vodou, smetáčkem a šroubovákem a hledáme, kde je nedodělek.
Za deset dní přijedou podlaháři na poslední část pokojů a pak už bude klid.
Čistil jsem taky kotle a je fajn, že uhlí opravdu dohořívá a není z něj tolik zbytků. Na čištění jsem ale úplně zrušil štětku na protahování teplovodných průduchů...
Seznam na nákup se zase prodlužuje, ve čtvrtek si udělám shopping day - mám v Budějovicích domluvené masáže zad a pak nám doma nejde elektrika. Zanakupuju si, udělám fotky z léta a asi bych si taky mohl vyměnit řidičák, platí mi jen do konce roku.
Závěr dne jsem strávil na sekačce při snad už konečně poslední úpravě louky u rybníka. Uvidíme.
No nic, konec datlování, jdu si ven užívat babího léta...

Statek v uhelném kouři

7. října 2013 v 8:11 | Marcel
Mám za sebou první dlouhé topení a úplně nové zkušenosti. Ale pěkně popořádku.
Podlaháři položili zdárně podlahy na šesti pokojích, tedy až poté, kdy jsme z nich vystěhovali pět poschoďových paland. Jejich rozebírání stálo za to, ale co teprve skládání. Koncem týdne jsme tedy mohli začít intenzivně stěhovat nábytek zpět na pokoje. Nikdo jsme si rozložení postelí a skříní nenakreslili, Marcelka si to sice vše sice pamatovala, ale Ivča chtěla inovovat. Nejhorší věcí ale bylo, že od sebe dala vršek a spodek paland. Já užíval svého odpoledního klidu (po nočním vstávání do kotelny a dopoledním vaření jsem si zasloužil Mrkající) a kluci pod vedením Ivči stěhovali. V závěru už bylo jasné, že se tam vše nevejde a do úplného nastěhování v neděli odpo jsme notně improvizovali. Celé stěhování ale bylo zahájeno sestavováním paland. Předvrtané díry na nábytkové šrouby na sebe samozřejmě úplně neseděly, ke slovu musela přijít vrtačka. Ta měla hlavní roli v případě těch paland, které se rozházely na pokoje a nebylo dohledatelné, které k sobě patří. Naštěstí jsme vše nějak nastěhovali do pokojů, protože na dnešek mrholilo.
Nastěhováním na čytřku až sedmičku to ale neskončilo, protože bylo potřeba sestěhovat nábytek na prvních třech dvojicích pokojů doprostřed - právě teď, v pondělí brzo ráno, přijel malíř...

Ve čtvrtek si přivezly pořadatelky víkendové akce první várku věcí, já s nimi konzultoval jídelníček a jen tak mimochodem jsem se při loučení dozvěděl, že nepřijedou na večeři, ale už na oběd. Hups!!! Navíc do jídelníčku tedy přibyly řízečky... V sobotu u oběda mne naprosto šokovali jedlíci - všichni si nechali nandat připravenou dušenou mrkev a strašně si ji pochvalovali. Ve dvacetipěti lidech včetně dětí se snědlo více než pět kilo dušené mrkve.
Už od čtvrtka jsem topil pro obě větve. Ivča objednala místo koksu černé uhlí. To hoří výrazně lépe, výhřevnost má podobnou, zbytků je méně, ale.... Po přiložení zahalí celý statek hnědý nedýchatelný dým, kouř, mlha. Pro hosty je to blbě a ani my si na to nezvykneme. Jsem zvědavý, jak vyjde jejich společná fotka, kterou tvořili ve chvíli těsně po přiložení... V noci na pátek jsem byl přiložit, zalehl jsem zpět do postele těsně poté, co Ivča otevřela okno k vyvětrání. Po chvíli byla úplně hotová a ptala se, jestli to bude takhle kouřit pořád. No, dokud to nestopíme, tak jo Nerozhodný. Topení černým uhlím má pro mne i další novinky. Třeba otevírat kotel musím postupně. Při rozpalování uhlí jsem ho otevřel najednou a vyšlehlý plamen mne přišpendlil na zadní stěnu a cestou mi ožehl obočí a vlasy. Jindy zase při rychlém otevření a zavření vyšlehl plamínek ze spodní klapky a oholil mi nohu. No, musím být opatrnější. S topením nám začala sezóna šipek a my začali trénovat. U jedné z prvních her nejvíce šokoval všechny tatík, čerstvý sedmdesátník, který z naprosto jasné poslední, prohrané pozice ještě vyhrál.
Podle předpovědi máme před sebou babí léto a já po pracovním víkendu mám volné pondělí. Jestli opravdu vyleze sluníčko, stejně jako včera při fantastickém odpoledni, tak ještě jednou posekám louku u rybníka. Zase naposledy...