Září 2013

Palandy...

30. září 2013 v 13:05 | Marcel
Dneska ráno přijeli podlaháři a během pár vteřin bylo jasno - bude se všude stěrkovat a panady tedy musí ven. Zvolil jsem jemnější systém a fakt všech pět paland rozebral. Každá palanda má okolo 50 vrutů nebo šroubů a musí rozebírat ve stavu, kdy leží na boku. To znamená nejdříve vyšroubovat všechny šrouby z jedné strany, na tu pak palandu položit a pokračovat. A nedejbože, abych na nějaký šroub zapomněl. Nejzajímavější byla samozřejmě první palanda, konkrétně situace, kdy jsme hledali ty polsední šrouby - byly to šrouby skrz držák roštu na matrace... Takže hromady nábytku venku se ještě více rozrostly a my se o to více budeme modlit, aby nepršelo.
Už při stěhování jsem si zase pěkně vyhodil žebra vpředu, na kosti hrudní. Další zvedání a přesunování věcí je moc fajn, chvílemi se cítím jako u permanentníhio infarktu - vlevo na hrudí mne dost bolí mezižeberní svaly. Za dvě hodiny budu ležet na stole a žebra mi zpět nahodí. Problém ale je, že koncem týdne můžeme nábytek stěhovat zpátky... No, ale těším se, až budu nahozený, spíše na zítřek, kdy se přes noc pěkně uleží.
Včera jsme byli na jedněch atletických závodech v táboře. Jen se podívat, sešla se tam Ivčina stará atletická partička. Skákalo se do výšky a nejvíce fandů měl čerstvý šedesátník, který skočil stredlem (to je ten starší styl, kdy se přes laťku překuluje přes břicho) 175 cm. V šedesáti letech!!! Pokoušel se o světový rekord své věkové kategorie 176 cm, ale nepovedl se... Ten se žebry problém neměl...
Do toho chodím po okolních lesích a vyhlížím soušky, na které se vrhneme. Vypadá to, že sekací sezóna skončila, v pátek jsem snad naposledy projel traktůrek a td už domácí kamna a kotelna. Dokoupili jsme i nějaké přímotopy, tak by zima nikomu u nás být nemusela. Chladno trochu jo, ale zima ne Mrkající

Pestrý nejen zvířecí den

26. září 2013 v 8:18 | Marcel
Krásně se nám oteplilo, bylo to zase na triko a šortky a venku se hned pracuje příjemněji. Ne, že by stěhování nábytku z pokojů bylo příjemné, ale...
Hned po ránu nás v kuchyni čekalo nepříjemné překvapení. Čikina se hrabala v koši a roztahala odpadky po podlaze a kočky sežraly skro všechen kozí sýr s jablky, který Ivča den předtím udělala a nechala odležet v nezakryté vaničce. Že by zvířata měla po ránu dostat žrádlo? Nasrat!!!
Při krmení venkovní zvěře Ivča zjistila, že kozel, kterého máme na asi 2 měsíce zapůjčeného, má sračku. Nikdo jiný, jen on, naštěstí. Nejdříve jsme ho chytli a Ivča mu aspoň trochu ostříkala prdel, protože to fakt nebyl příjemný pohled a navečer přijela veterinářka mu něco píchnout. Koza už sice neutíká, ale kůzle ji zase vypije a mlíka na sýry je hodně málo.
Protože potřebujeme potvrdit původ hříbat, je potřeba pro vzorek DNA poslat někam chlupy z hřívy a žíně z ocasu. Já držel a Ivča trhala. Měl jsem strach, že se budou koně cukat, ale držely naprosto v pohodě. Jen se kolem nás všech šest koní natěsno shromáždilo, protože už byli v očekávání vyvedení ven na pastvu. Míto kolem velmi natěsno zvláštní pocit. Neublíží, ale mohly se cuknout a ... Navíc hříbata už nejsou úplně hříbata, je to de facto více než půl velkého koně.
Příští týden se mění podlahy na pokojích 5 - 7, což je šest pokojů. Tento týden se musí vymalovat a my stěhujeme ven nábytek. Včera odpo jsme s Marcelou museli vystěhovat čtverku a pětku, naštěstí nám pokrývači, chlapi jako hory, pomohli s velkými skříněmi. Končili jsme na pokoji 4a s polsedními dvěmi postelemi. A ejhle, nevytočíme se s nimi přes dveře ven. Jediná cesta ven je oknem, ale před ním jsou už postaveny skříně. Musíme postele o to více zvednout, abychom je ven vůbec dostali... Teče z nás jako blázen, ale vše se nakonec povedlo. Před pokojema jsou hory nábytku přikryté kobercema, po položení podlah je musíme nastěhovat zpět a vystěhovat jedničku až trojku... Navíc ještě musíme vyřešit oříšek s palandama. Ty byly sestaveny až na pokojích a futrama ven neprojdou. Řešení jsou dvě. Buď se položí kus podlahy, nechá se zaschnout a palanda se přesune na své místo. To ale musí vyhovovat stávající stěrka na podlaze. Druhá varinata je motorová pila, rozdělení palandy na dvě postele bez možnosti sestavení paland zpět. Jo, ještě bych mohl každou z nich rozebrat, to se ale obávám, že už je nesestavím zpět...
No a večer jsem už byl jen na Forresta, strávil jsem dvě a půl hoďky na sekačce a prováděl poslední letošní sekání trávy. Ta ale po mokrých dnech byla tak hustá, že po čtyřech minutách sekání jsem musel jet traktůrek vysypat a pokračovat dále. Najezdili jsem toho včera něúrekom...
Výsledkem je, že dneska sedím / klečím na klekačce, pojem postavit se a narovnat je skoro neřešitelný problém a čekám, až zabere mastička a čípek. Venku ale zase svítí sluníčko a máme další překrásný podzimní den. Podzim miluju, je to pro mě nejkrásnější roční období. Jen bychom nemuseli už nic stěhovat...

První topící víkend

22. září 2013 v 20:34 | Marcel
Teploty poklesly na hranici deseti stupňů a na víkend přijela partiče přes naše kamarády. Už v pátek jsem jim zatopil z kotelny, vše i po roce funguje, jen nás ještě v netopících týdnech oprava trubky v kotelně a výměna radiátoru na jednom apartmánu.
Byli u nás na polopenzi, připravoval jsem jen večeře a snídaně. Ivča si vyjela se zástupci dalších občanských sdružení na zemskou výstavu do Krumlova a Freistadtu. Mne se ve Freistadtu výstava moc nelíbila, Ivči celkem jo a prý byl naprosto šílený Krumlov, tedy ta část Zemské výstavy. Celkově přijela Ivča s rozporuplnými pocity, úrovní pořádání jsme někde jinde, výše...
Partična u nás slušně zapařila, za dva večery vypili šedesát nefiltrovaných dvanáctek. Na snídani by prý uvítali polívku (tak ji měli v neděli po ještě větším večůrku) a vyjeli na výlet. Stejně jako v pátek jsem od poledne topil na apartmánech a myslím si, že zvláště v sobotu to bylo úplně zbytečné. Přijeli na večeři, sedli si v jídelně okolo hořících kamen, jedna únětická dvanáctka stíhala druhou, holky jely ve víně a šli spát ve tři ráno. A myslím si, že jim bylo úplně jedno, jak moc teplo bylo na pokojích. Soudě i podle nedělních ranních reakcí. Za silný vývar byli moc rádi, popovídali jsme, dlouze posnídali a kolem jedenácti vyrazili směr Písek. Takových partiček nám můžou najíždět desítky...
Odpo jsem vzal Čikinu na procházku do lesa a snažil se najít nějakou dobrou houničku. Prd. Jedna, kterou jsem taky neznal, vypadala zajímavě, vzal jsem si kousek na špičku jazyka. Víte, jaký má pocit člověk myslící si, že se otrávil???? Jazyk jsem měl v jednom ohni, plival jsem ven všechny sliny a cestu domů pocitově zrychloval. V nejhorším mám telefon, říkal jsem si, Honza mě tady když tak najde... A to byl tak půlcentimetr houbičky, možná ani to ne. Svině jedna.
Ustál jsem to a zybtek dne si užíval krásného sluníčka. Zajeli jsme pro Ivču a večer si vzpomněli, že zítra nastupuje malíř na dva pokoje. Za stmívání jsme s Honzou vystěhovali dvy největší pokoje a když jsem si přes víkend říkal, že bych si zase zašel napravit záda, než mě rozbolí více, takl je to asi jedno. Teď budeme stěhovat pořád něco, takže se budu snažit protahovat a pak se uvidí...

Koňský dědek

18. září 2013 v 21:43 | Marcel
Už jsem tady psal, že k nám několikrát zavítal koňský dědek Bohouš. Je to brácha bývalého Ivčina trenéra v atletice a umí to s koňma, kteří táhnou vozík nebo třeba dříví. Zkouší u nás poničku a haflingu a učí je to. Včera jsem dokonce viděl jinak klidnou haflingu Áju na zadních - úplně nebyla v pohodě s bočními řemeny kolem zadních nohou, přesněji z nich byla naprosto běsná.
Dneska dopo jsme v dešti chodili venku, s poničkou to bylo naprosto v pohodě, dokonce i když za sebou tahala brány. Zato haflinga zase vyváděla. Na otěžích jsem ji i já odvedl kamkoli, jakmile za sebou ale něco měla, byl to tanec. Je holt potřeba ji zaučovat pomaličku, bude trvat týdny. Máme ale aspoň klidnou poničku Medunku.
Jsem rád, že tady Bohouš, většinou teda neohlášeně, přijede a věnuje se našim koním v oboru, kterému my s Ivčou nerozumíme. Vím, že taky mi přibývají klřížky na zádech, ale jsou věci...
Jen jedna situace z pozdního deštivého dopoledne, kdy byl Bohouš už de facto na odjezdu. "Uděláme někde tu díru pro nové úvaziště, abyste mohli koně dobře zapřahat?" V klidu na sebe s Ivčou mrkneme a :"Ne, dneska už nic nebudeme kopat a vyrábět, nemám úvaziště ani z čeho udělat." Uklidíme chomouty a Bohouš vytáhne z auta ocelovou tyč s rozšířeným hrotem:" Hele, tímhle dělám díry kolem celého výběhu. No podívej se, to úvaziště můžeme udělat třeba tady. A podej mi nějaký kámen, ať tu díru přikryjeme." Udělá první díru, přikryje kamenem, pak druhou a chválí si tyč, jak to s ní jde skvěle a nepotřebuje žádný vrták. Představa, že touhle tyčí dělám nějakých třeba 80 děr je velmi zajímavá (vrtal jsem je motorovým vrtákem do hlíny a stačilo mi...) Přichází Ivča s otázkou, co tady děláme. Pokrčím rameny a Bohouš vysvětluje díry pro nové úvaziště. Já už nemám sílu argumentovat ani jednomu. Pak jen Ivča mávne rukou s tím, že tady určitě ne, protože když potřebujeme, aby dolů projel bagr, tak právě tady sundáme pole plotu. Ale díry tam máme připraveny...
Představa, že nám koně pomůžou tahat dříví z lesa je skvělá (i když chování haflingy na rovné cestě bez stromů mě trochu dost vyplašilo), máme padlé stromy na našem pozemku u rybníka a tahat je ke statku ručně by bylo šílené. Budu rád, když to koně budou umět, ale jak si nenechat vyvrtat do hlavy díry? Bohouš nám opakoval, že je potřeba pořád na koně mluvit, že ho po práci v lese více bolela huba než ruce. Už chápu, proč ho koně tak poslouchají. On jim do hlavy prostě ty díry vyvrtal a za to má můj obdiv. Ale jak se k tomu postavit, když nejsem kůň?

Na řadě je voda

17. září 2013 v 18:39 | Marcel
Tak dneska přišel instalatér a vyměnil klapku u čerpadla ve vrtu. A nic, tlak klesá dále. Zavřeli jsme kohout vody vedoucí domů a tlak pořád klesá. Nikde na zdech nejsou mokré mapy. Co z toho plyne? Někde v zemi v trubce mezi kuchyní a kotelnou je díra a všichni z toho máme radost. Čeká nás prorazit vývod ze šachty před kuchyní, z kotelny a 40 metrů výkopu na dvoře. Na druhou stranu do výkopu vložíme i drenáž a já po každém vetším dešti nabudu mít v kotelně bahýnko.
Vzadu za výběhem pro kozy jsou už vykopány dvě nové tůněa jsem zvědavý, jaká bude jejich funkčnost, zatím si to neumím úplně představit. Proč by se ve dvou nově udělaných dírách měla držet voda stékající z výběhů a zrovna tam by si měly najít nový domov žáby, které jsou spokojené v rybníce.
Venkovní počasí vybízí k odpočnku, chladno a časté přeháňky nás spíše ženou domů než do práce. Dříví za nás nikdo jiný neudělá a holčičky na koních taky hned tak někdo na koních učit nebude. Ivča má v jezdeckém kroužku 10 holčiček, což je super úspěch na druhý semestr výuky.
Příští týden nastane zase akce kulový blesk, postupně budeme vystěhovávat pokoje, malovat v nich a měnit podlahy. Pak zase nastěhovat a vzhůru do dalšího pokoje. Všechny pokoje na dvoře musíme stihnout v říjnu.
Teď je u nás zase dědek Bohouš a kolem statku brázdí s Ivčou a haflingou Ájou, zaučují ji do tahu. Že bychom na podzimní brigádě stahovali dříví z lesa koňmo?

Všechno se holt vždy nepodaří

16. září 2013 v 15:07 | Marcel
Svařování je právě tou věcí, která se nepodařila. Zkoušel jsem to dvakrát, ale blbě. Asi bych potřeboval nějaký intenzivnější kursík. Nicméně vrata visí, pant mi svařil kamarád instaletér. Jedn bych nechtěl z pantů vyndávat, pant není přivařený úplně rovně a chvíli trvalo, než jsme tohle křídlo vrat nasadili. Ale hrubá síla zvítězila a vrata fungují.
A proč přijel instalatér? Tlak v darlingu klesá. Čerpadlo spustí a darling doplní, vypne a tlak klesá. Čidlo je v pořádku, bylů tady i elektrikář Milan a společně jsme dospěli k tomu, že je chyba ve zpětné klapce čerpadla. Láďa mne zaúkoloval, co mám koupit a večer přijel. Koupil jsem blbě (zase mi zkušený prodavač dobře poradil, přesně jsem mu vysvětlil, co potřebuju a na co a mám to blbě) a Láďa přijede zítra ráno znovu. Nebudeme ale dávat klapku před darling, jak jsme původně chtěli, nasáli bychom do systému vzduch, ale vytáhneme čerpadlo z vrtu a nejdříve zkontrolujeme klapku přímo na něm. Pak eventuálně přidáme klapku těsně před něj. Je ale taky možné, že je v klapce čerpadla jen nějaká nečistota. Uvidíme zítra.
Dopoledne jsme udělal jídelníček a objednávky u Makra i Nowaca a pohráli jsme si s cenama... Po mém pokud možno pravidelném odpoledním klidu jsem se dozvěděl, že klient akci ruší. Hned jsem obě objednávky stornoval a stihl jsem to tak tak. Na druhou stranu je příjemné, že na akci je 90% penále... Ve čtvrtek budu dělat novou objednávku, ale pouze na víkend. V týdnu se tak můžu vrhnout na přípravu dříví z lesa. Ivča už vyhrožovala, že budu skupince muset topit. Takhle je rozhodnuto, zatopím když tak jen v kamínkách doma... A nemá sedět hodiny u počítače a má se protáhnout. Prokrví se zahřeje. Jak ba to vypadalo, až bude venku minus deset a ne plus patnáct, jako dneska...

Plastu více hub

15. září 2013 v 19:28 | Marcel
Víkend byl klidný, na apartmánech byla jen jedna rodinka a já navíc strávil sobotu na florbalovém turnaji. V neděli jsme po klidné snídani vyjeli s Ivčou na houby. Den předtím jela Ivča s Matějem (!!!!!) na dlouhou vyjížďku na koni a na jednom místě prý viděli spoustu hub. Byli jsme namotivováni rozhoverem s Pepčou a Martinou, protože Marťa našla, sice na druhé straně republiky, ale obrhřiby - 450g, 600g a 1200g. No, nevyražte do lesa, navíc na zmapované místo. Na místě ale oha. Kdybychom s sebou měli znalce hub, máme asi plný košík, ale takhle ne. Dno bylo pěkně zaplněné, ale bylo toho nakonec na dobrou smaženici a Ivča udělala ještě místní houbovou polívku / omáčku zvanou friko.
Byl jsem ale naprosto konsternovaný množstvím odpadků v lese. Sáčky (i od chipsů), pet flašky, lahve od oleje, nesundané plastové fábory ze stromů. Ještě horší je tahle skutečnost v tom, že všechny odpdky jsou buď po lesních dělnících nebo po dětských táborech, které se v blízkosti konají. Trochu mi z toho bylo smutno.
Jsem rád, že jsme dnešek tak trochu proflákali, od úterního večera nás čeká zase fičák. Na druhou stranu ale poslední vyplnění týdne na delší dobu, dál následují jen víkendy.
Ráno jsem se ještě dozvěděl, že zemřel můj bratranec. 47 let, doplatil na svůj životní styl a přístup ke všemu, mrtvička. Neviděl jsem ho sice asi 5 - 6 let, předtím zjruba podobně, ale mám na něj pěkné vzpomínky z doby na střední škole. Zažil jsem s ním toho hodně, škoda, že po maturitě jeho život tak moc obratem změnil...
Večer Matěj s kamarádem Vaškem dostali úkol - picnout oba naše králíky. Samice ne a ne zabřeznout a nechceme páreček krmit celou zimu. Králíci dostali za uši, kluci je pověsili za nohy a Vašek říká:" Dělej to po mně, nejdříve oříznout tady na packách." Matěj začíná ořezávat a uskočí se slovy - on se mi cuknul. Vašek reaguje, že je to blbost, není možná. Pak se skloní k černému králíkovi a vyjekne: "Ty vole, on ti ještě žije..."

Všechno je jednou poprvé

13. září 2013 v 10:05 | Marcel
Vrátím se ke komentáři Mirka k situaci, co se asi dělo v chodbičce ke sprchám, kam zabloudily od rybníka žabky. Nebylo slyšet kvákání žabek ale žabí řev Mrkající.
Včera jsem byl vyslán na seminář pořádaný Českou radou dětí a mládeže týkající se nového občanského zákoníku. Dojel bych i včas, jet naším autem. Ale proto Ivča byla byla pryč a Matěj se nečekaně vrátil domů brzy, půjčil jsem si jeho auto. Fakt, že na palubní desce nesvítila kontrolka málo benzínu mne nepřekvapovala. Říkal jsem si, že auto už je tak zvyklé na nedostatek benzínu, že svítí na poslední chvíli. Chyba lávky, neujel jsem ani 10 kiláků, v autě škytlo a já stál za zatáčkou u krajnice, k benzínce asi kilometr. Naštěstí pár minut za mnou vyjížděli ze statku kluci připravující pozemek pro nové tůně a benzín mi dovezli. Ani jsem se ve chvíli, kdy benzín došel, nedivil, nenaštval. Prostě m,i to Matějovi nějak patří.
Po mnoha měsících si dneska obleču montérky, tzn. kalhoty s dlouhými nohavicemi a jdu dodělávat další věci, jako například prahy na apartmánech a bant u vrat urvaný vichřicí. Budu svařovat, tak jsem zvědavý, jak se mi to povede. Už jsem to párkrát zkoušel a výsledky byly rozličné. Nezbývá, než věřit a dílo se určitě se povede. Chuť do svařování mám, tak by to mělo znamenat, že napůl je vlastně hotovo.

Nové tůně

12. září 2013 v 15:02 | Marcel
Ano, ano, pořád vymýšlíme nové věci. Přes kamaráda, našeho instruktora, jsme zjistili možnost získat dotaci na vyhotovení tůní coby oblast pro žáby a další živočichy. Tyhle tůně nám navíc odvedou vodu z podmáčených pastvin pro koně. Od včerejška ve třech lidech připravují prostzředí mezi výběhama a rybníkem, dvě motorovky a křoviňák jsou v jednom kole, dneska na místě jedné z budoucích tůní hoří velký oheň z pořezaných náletů. Zkraje příštího týdne přijede vše dokonat bagr.
Včera mě přepadla naprosto bestiální rýmička. Znamení, že si potřebuju odpočinout a dospat se. Většinu dne jsem fakt nebyl schopen fungovat vestoje nebo vleže, byl jsem rád za odpolední hluboký spánek a v noci jsem vše dospal. Dneska už zase funguju normálně, občas mne tyhle šílené nemoci na jeden den sklátí.
Ještě se vrátím ke středoškolačkám z Obchodní akademie Písek. Oproti loňskému prváku zdrávek to byla pohoda, chováním i jídlem. Samozřejmě, nějaké věci nechápeme, jako třeba zmiňované postesknutí o signálu ve sprchách, nebo například pohled na studentíky čekající na jídlo u stolu. V jídelně ticho, většina z nich oči přilepené na mobilu a zbytek mlčí... Instruktoři se ptají k programu - co se vám líbilo? Odpovědí je zamručení hmmmmmmmm. A co se vám nelíbilo? Opět hmmmmmmm. Když už jsou v programu, tak fungují, ale aktivita? Úplně na začátku měli oblíbený vstupní test o instruktorch i statku:
- V kolik jede nejbližší autobus do Budějovic? Ta zastávka je tak daleko? Tam nepůjdeme, zamočíme si v trávě boty. Fakt to nevíte? Vždyť tady bydlíte... Vy taky jezdíte jenom autobusem?
- Kolik je u rybníka kajaků? (žádný, všechno jsou kánoe) Ale vždyť je to loď, vždyť jsme tam byli a počítali, tak to uznejte...
- Kolik je na statku HOSPODÁŘSKÝCH zvířat? Koně, kozy, králíci, kočky, pes, beran..... Mám tohle komentovat?

Lidé jsou různé. A to nechtějte vědět, nebo spíše slyšet, co se cestou na sprchy děje večer, když do chodbičky za světlem naskáčou žáby...

RÝMIČKA

11. září 2013 v 22:23 | Marcel
Dneska mě po ránu chytla smrtelná mužská nemoc na sedm písmen, rýmička jako prase. Ještě jsem připravil oběd a pak ulehl. Nebyl jsem schopen fungovat v poloze nosní dírky dolů. Celé odpo jsem prospal a byl jsem naprosto nepoužitelný. Večer jsem to vyháněl čajíčkem s citrónem, medem a rumíčkem a zítra bych měl být v pohodě. Věřím a za chvilku utíkám zase do polohy vodorovné..
Dneska jsem se naštěstí vyhnul situaci vydávání oběda (prskal jsem okolo sebe a na oči neviděl), protože prvák obchodní akademie, druhý adaptační kurs za sebou, jsme taky žádali, ať si, pokud je to aspoň trochu možné, nechávali hrníček na stole a my nemyli desítky hrnků denně. Tak dneska dopo 26 studentíků a 7 členů týmu dokázalo do chvíle po obědě ucamrat 112 hrníčků. A to v průběhu dopoledne zůstávalo 18 hrníčků na stolech...
Vím, hledám si cokoli a jsem trochu hnidopich, ale vzít si hrníček, nabrat si pití, cucnout si a ze dvbou třetin plný hrníček dát na okýnko pro mne není normální. Možná u dětí, ale tady? Před několika lety jsem si všímal každé maličkosti u cukrovinek, které jsem prodával 17 let, teď už jen ty hrníčky... Mrkající. Každému to jeho leze trochu na mozek, ne?

Bedničkový víkend

9. září 2013 v 9:27 | Marcel
Už ve čtvrtek přijely dvě naše objížděčky na trénink, protože v sobotu jsme se chytsali vyrazil na otevřené mistrovství Freistadu ve stavbě pivních přepravek na sebe. Připravil jsem holkám tréninkové stanoviště, lano natažené v asi šesti a půl metrech, Ivča půjčila 20 bedniček a trénovali jsme. Holky v těžkých podmínkách daly 16 až 18 bedniček a nutno podotknout, že více se v těchto podmínkách nedá postavit.
V sobotu jsme vyrazili do Rakouska, závod se koná v hradním příkopu, jištění je přes rameno jeřábu a zarazilo nás několik věcí. Lezlo se v obyčejném sedáku a ne celotělovém (to znamená, že v případě nečekaného pádu se může člověk přetočit hlavou dolů, ne-li si počkodit páteř - taky se několikrát hlavou dolů někdo ocitl). Naše celotělové sedáky nedovolili použít, což jsme pochopili. Jednak mají všichni stejné podmínky a pak na své akci věřím svému vybavení.
Nikdo z lezců ani organizítorů neměl přilbu a jistilo se přes osmu zavěšenou na smyčce v oku jeřábu. Maník na zemi drží lano v rukách, bez jištění ve vlastním sedáku, bez rukavic... Naštěstí se nikomu nic nestalo.
Loňský rekord 30 bedniček se podařilo místnímu klučinovi překonat, stávající rekord je 33 bedniček, jeho sestra dala 30 bedniček. Naše holky nezapadly, Bára byla druhá ve své kategorii s 22 bedničkama a Dáda o místo za ní a o jednu bedničku méně. Mezi 52 účastníky pak byly holky celkově 7. a 8. Večer jsme byli s Jindrou unavení, jako bychom na bedničky lezli sami...
Neděle byla pohodová, s Jindrou jsme si vyjeli na kole do míst, kde jsem ještě nebyl a mám aspoň další trasu pro hosty.
Po měsíci jsme všichni doma, Honza od pátku z nemocnice a Matěj přijel včera večer ze Slovenského ráje. Ochladilo se na pořád příjemných 20°C, občas spadne trochu vody a jsem zvědavý, jestli ještě bude pokračovat léto pro baby. A musím vyrazit na houby, včera jela kolem nás paní a měla plnou tašku bedel.

Taky jste počítali? Zatím jenom 18, ale zkuste to sami.... Bára dala 22 a Dáda jenom o jednu méně. Pokud by to někdo chtěl zkusit, je u nás vítán, už vím, jak připravit takhle vysoké jištění.

Signál ve sprše

7. září 2013 v 0:05 | Marcel
Právě odjela první část adaptačních kursů pro prvák zdrávky z Písku. 26 holek a tři kluci, my jen vaříme. Hned po příchodu mne fascinovala věta jedné z holek: "On ve sprše není signál!" No, já nevím, bydlím tady teprve tři roky a ve sprše zatím nikdo netelefonoval... Taky proběhla vběta, že se k nim všichni, včetně týmu instruktorů, chováme jako k malým dětem. Když každé třetí kotěnce musíme říkat, že čaj je ve várnici, mlíko v konvici a kafe že je pro tým... Hlavně že mají furt oči napíchnuté na mobilu... Tahle skupinka je výrazně lepší, než ta před rokem, kdy nejedli vůbec nic, ale dneska pohrdla polovina kulajdou a vsadím se, že většina ani neví, z čeho je uvařená. U rajské snědli těstoviny a omáčku mi vraceli. Krváceli jsme...
Objevil jsem místo, kudy utíká koza z výběhu, koryto od drenážních trubek pod plotem k rybníku. Navezl jsem tam tři kolečka kamenů, ty jsem urovnal a s potem ve tváři a pocitem dobře vykonané práce odešel. Ráno byla koza zase u koní. Uvázat? Zastřelit?
O víkendu odjíždíme s nasšimi účastníky na soutěž ve stavění přepravek od piva na sebe. Lezec je jištěný shora a další člověk mu bedničky podává nebo vytahuje. Z důvodu maximální výšky jistícího lana, které jsme schopni zavěsit v šesti metrech, je náš interní rekord 18 bedniček. Na fotkách z minulého roku jsme viděli bedniček 30. Holky jsou šikovné a věřím, že náš rekord o hodně překonáme. Jen doufám, že v německy psaných pravidlech nejsou tříčlenné týmy. Tím třetím bych musel být já...

Nemohla bych dostat..... ?

4. září 2013 v 10:24 | Marcel
Celé léto mě baví hra se slůvky. Začalo to už s učitelkami a jejich žáky na školách v přírodě a pokračuje do dneška. Úplně klasická je otázka "Nevíte ....", mopje odpovběď je Ano. Každý čeká na odpověď a já nic. "Na co ses ptala? Jestli nevím. Na to je odpověď ano, nevím nebo ne, nevím, tak si vyber."
Další oblíbenou je "Nemohla bych dostat" nebo "Nemáte, prosím...", odpovědi jsou stejné, reakce lidí různé.
Pak mě ještě baví v kuchyni služby dětí, které chtějí něco na utření stolů: "Můžu hadr?" Jasně že ano, dítě čeká a my v kuchyni nic. Otázku opakuje, my zase přisvědčíme a pak se doplňující otázkou ptám, jestli se ptá, zda ten hadr může namalovat, předvést, popsat...
Zrovna teď přijel prvák z písecké zdrávky a v rámci seznámení se se statkem mají v malých skupinkách dotazník se zvídavými otázkami. A než by si zašli zvířata spočítat, raději se zeptají. Nevíte, v kolik jede autobus do Budějovic? Ano, odpovídám s úsměvem...

Radil jsem tchýni...

3. září 2013 v 11:16 | Marcel
Po nedělním večerním stěhování zazněl v pondělí ráno nový pokyn - všechny podlahy musí ven. Takže dřevotřískové kazety z podlah jsem musel vzít kus po kusu čtyřikrát do ruky, než jsem se dostal na čistý beton - vytrhnout a vyhodit z okna, naložit na kolečko, odvézt a v kotelně vyložit. Zbytek dne jsem se nenarovnal...
Navečer nám kamarádi dovezli postel, kterou doma vyřadili a s ní i dvě matrace. Nad konstrukcí jsem chvíli postával a dumal, jak patří a s pomocí obrázku na webu jsem to dal dohromady. Jen mi chyběla informace od kamarádky, že nám k tomu nedali rošt... To ale bylo to poslední a Honza má v pokojíku dvě podobné postele postavené do letiště. Bude to pro něj překvapení. Honza zatím leží v Motole na drobném zákroku, včera byl poprvé v narkóze a asi ji nesnesl úplně dobře. Navíc byl po třech probděných nocích na cestách a s kamarády. Dneska je na tom už ale lépe a pozítří by měl být doma.
Po pár dnech klidu zase najíždíme do normálního režimu. Právě jsem vyložil Makro a než jsem uklidil zboží, bylo tady Nowaco. Skládek je plný, jídelníčky připravené a navečer najíždí přípravný tým...
Včera jsem zažil příjemný telefonát, volala Ivčina maminka, babča Milča. A chtěla ode mne recept na kančí maso. popsal jsem ji tedy přípravu burgundské omáčky a potěšilo mě, že ne já od starších, ale ona ode mne čerpá moudra do kuchyně Usmívající se

Že by začátek podzimu?;

2. září 2013 v 9:03 | Marcel
Konec srpna šel s teplotami pořád dolů, včera večer jsem musel vytáhnout i mikinu a šátek na krk, večer už vůbec nebyl vlahý. Každou chvíli dorazí podlaháři aby začali pokládat nové podlahy na apartmánech. Včera jsme vystěhovali všechny postele a skříně ze tří pokojů a dneškem začíná podzimní část rekonstrukcí. Při vyklízení jsme zase narazili na rousovinu. Abychom mohli vytáhnout zasunovací dveře, museli jsme demontovat jednu polici. Ta ze šikmé stěny zasahovala do další části pokoje tak, že dveře by jednoduše vysunout nešly. Oba naši kluci byli daleko pryč z domu, s vyklízením mi pomohli chlapi od Marcelky. Šlo to ráz na ráz, za necelou hodinku nebylo co dělat.
Obával jsem se předpovědi počasí, hlásili déšť, tak jsem včera večer strávil ještě dva a půl hodiny na sekačce a před setměním jsem stihl posekat obě louky a dvůr. Jen jsem si zase říkal, jestli se právě tímto sekáním nezlomila sezóna sekací na sezónu topící...
Večer k nám na skok zavítal host z minulého týdne, profík fotograf. Nasekal u nás spousty fotek, po večerech na Lipně vybral 3 GB fotek a včera nám je překlopil na flešku. Jsou kráné, ale mnoho z nich je kochacích a na nic víc nepoužitelných. Leda že bychom rozšiřovali obrázky na stěnách, tam by se mnohdy umělecké fotky zvířat ze statku hodily. Má dokonce natočeno jako malé video scénu, kdy Čiky v týdnu na poli uhnala malého zajíčka a chytla ho. Zpočátku se ji k Ivči nechtělo, protože jí bylo jasné, že o zajíčka přijde, nakonec se pochlubit přišla. Ivča dala zajíčka do králíkárny, ale Čiky byla při přenášení opatrná, zajíčka neskousla a ten se mohl vrátit zpátky do lesa. Má ale sakra dobrou životní zkušenost...