Srpen 2013

Dva dny ve Zvoli

31. srpna 2013 v 10:53 | Marcel
Konec pracovního týdne jsem strávil na příměstském táboře, který historicky pořádámě v našem bývalém bydlišti, ve Zvoli. Bylo zajímavé navštívit mou bývalou kancelář na obecním úřadě a už být mimo dění. Mimo to jsem se potkal se spoustou kamarádů a známých. A Ivča si odpočívala na statku...
Ve Zvoli jsem zaznamenal jednu krásnou hlášku. Manžel štípe dříví na zahradě a kolemjdoucí manželka mu říká: "Proč štípeš to dříví, když tady na podzim už nebudeš bydlet?" Zajímavý způsob rozchodu Mrkající.
V pondělí začínáme měnit podlahy, tkaže zítra mne čeká vystěhování apartmánů. Místo koberců budou na zemi kvalitní linolea. Dostali jsme na ně dotaci, výměna proběhne postupně v průběhu podzimu na všech pokojích. Snad nám počasí dovolí. Jen budu muset na zítřek někoho sehnat, sám ty skříně a postele ven nedostanu. Asi se obrátím na kamarády z Nové Vsi, kam s Honzou chodíme hrát občas tenis.
Malou záhadou jsou útěky našich koziček. Všechna vrátka jsou zavřená, oprava vrátek mezi oběmi výběhy zafungovala, přesto občas vidíme jednu z koz mezi koňmi. Nezbývá, než je jednou nachytat...
Posezónní odpočinek nám pak skončí a od úterý máme zase plno, začíná éra adaptačních kursů a já se zpět obléknu do rondonu a začnu kouzlit v kuchyni...

Jen po půldnech venku

28. srpna 2013 v 10:17 | Marcel
Kdybych nevěděl, že je konec srpna, věřil bych na listopadové datum. Našemu jediným návštěvníkům jsme včera dokonce půjčovali přímotop. Ne že by jim byla zima, ale vrátili se z výletu mokří, tak aby usušili věci.
Já venku dodělal obložení boxů, použil jsem zbytky, proto to nevypadá úplně jak jsem si představoval, zapojil světlo u boxů a když začalo pršet, vrhnul jsem se na výměnu zlomené baterie ve sprše apartmánu. Poslední dny vždy půl dne je jakž takž a půl dne jemně prší, jen ty zvířata jsou venku...
Je zajímavé, že 150 mm není u dvou výrobků stejná vzdálenost. Starou baterii jsem sundal a novou nenašrouboval, rozteč nové byla asi o 3 mm větší. Musel jsem kousek seknout do kachličky a do zdi, pravý vývod kousek odsunout a pak teprve baterii našroubovat. Všiml jsem si, že ještě tekl spoj hadice a sprchy. Nechápal jsem proč, ale když jsem ji rozšrouboval, pochopil jsem. Ono se otamtud ztratilo těsnění. Asi Samo...
Včera jsem seděl na záchodě a kolem začala bzučet vosa. Nic moc pocit. Trefil jsem ji ale novinami a byl klid. Chvíli, pak začal bzukot někde za mnou. Můžu říct, že takhle rychle jsem ještě záchod neopustil Mrkající...
Ještě když u nás byl kamarád Mirek opravoval jsem zlomené prkýnka v postelích. Mirek mi nosil prkýnka a já měnil. Tábor Hraničářův učeň byl se šesti postelemi letošním rekordmanem. Později v týdnu mi ráno Mirek říkal, že byl v noci na záchodě a když se vracel, bylo mu líno rozsvítit si a zakopnul o své věci na zemi. Spadl na postel a ... Nic, nezlomil žádné prkýnko. A to je, hádám, notně těžší, než děti. Co tedy děti musí na postelích dělat, aby prkýnka zlomili...
Do konce týdne musím ještě do Zvole vystřídat Honzu na příměstský tábor, tak s dalšími poznámkami se ozvu nejdříve o víkendu. Jo, začalo zase fungovat počítadlo na blogu a m,ne těší, že opět vidím počty návštěvníků Usmívající se.

Krátkodobý podzim

27. srpna 2013 v 10:18 | Marcel
Venku se zatáhlo a teplota klesla pod 15 stupňů, což mne donutilo obléct si mikinu s krátkým rukávem. Nemůžu sekat trávu, protože střídavě prší a mokrá tráva by ucpala sekačku, ale na druhou stranu nemusím topit Usmívající se. Ono se má za dva dny zase oteplit a věřím, že zase přijde léto pro baby (babí léto).
O víkendu zůstala jedné paní v ruce páková sprchová baterie na apartmánech. Protože jsme si nechávali staré baterie ze sprch právě pro tyto případy, začal jsem je hledat. Na půdě mezi sanitou nebyly, nenašel jsem je ani po dalších dvou pokusech v dílně. Při cestě do Budějovic jsem, tedy koupil novou. Dneska ráno mne Marcela znovu utvrdila v tom, že staré baterie někde být musí, že jsou v krabici. Potřetí jsem vylezl na půdu a při zpáteční cestě ejhle, nějaký chytrák dal tuto krabici do sekce elektro věci, protože nahoře v krabici byly staré světla... Nicméně baterie měly špatný rozměr rozteče a já musím použít tu novou.
Za dojené koz jsem pochválen nebyl, prý jsem nadojil málo, dělám to špatně. Nu, nemůžu umět všechno.
Indy a Wendy neuvěřitelně rostou. Jsou jim teprve 3 měsíce, ale oba neskutečně vyrostli. Mám jako tapetu na počítadle Indyho den po narození a ve výběhu vidím krásné velké hříbě.



Neskutečné, sám po 4 měsících!!!

26. srpna 2013 v 10:54 | Marcel
Ano, opravdu se stalo. Matěj je někde na Slovensku, Honzovi končil kurs na Lipnici a přejížděl rovnou na příměstský tábor do Zvole a Ivča mu vezla věci na tábor. Já osiřel a statku zavládlo ticho. Sice jen na odpoledne, ale stačilo to. Na noc dorazil kamarád s dětmi, chvíli jsme poseděli a popovídali, zavuzpomínali na společné hory a šli spát. Celý týden bude na statku skoro úplně mrtvo, na polopenzi je objednán jen tatínek s dcerou. Na mně bude postupně likvidovat seznam dodělávek a oprav.
Včera večer a dneska ráno bylo dojení koziček mou záležitostí. Nevím, jestli jsem vydojil vše, ale fakt to více neteklo... Vždy necelý půllitr a poslušně stály a držely, až mě to přestane bavit. Jen malá Agáta mi dvakrát skočila na záda a vylezla na ramena. Slušná tíha, ale shazujte ze zad pevně zapřené kůzle, když v každé ruce máte jeden cancour z vemene...
Minulý týden jsme s Mirkem opravovali vrátka mezi výběhama pro kozy a koně, které jsem vyráběl s Pepčou. Problém byl v tom, že jazýček šoupací závory zasahoval do kolejničky jen krátkým konečkem. Posunuli jsme ho, navíc ve spodní části namontovali druhou zarážku a výhodou bylo, že vrátka se musí zavírat přes dřevěný kolík trochu silou. Proto nechápu, jak je možné, že dneska ráno byly vrátka otevřené a jedna koza byla u koní... Fakt nerozumím, co ty na to, Mirku???
S Mirkem, druhým elektroinženýrem, jsme po vyřešení indukčního problému mezi kablíkama zapojovali vypínač na osvětlení u boxů. Rozdělěli jsme rozvaděč a chtěli kabel napojit na poslední volný jistič. Pro jistotu jsme vypnuli zbývající dva jističe a proudový chránič. Po chvíli jsem si všiml, že elektrický ohradník není pod napětím. Přitom jediné společné místo zapojení obou kabelů je rozvodná skříň na statku asi 50 metrů daleko. Začal jsem zjišťovat, kde je něco vyhozeno a po půl hodině zjistil, že proudový chránič u výběhů vyhodil proudový chránič u kuchyňského rozvaděče. Vypínač jsme tudíž nezapojili, protože jsem musel jít vařit. Ach jo, dva elektroinženýři se zase vyznamenali...
Venku se ochladilo, ne že bych chodil v dlouhých kalhiotách a mikině jako všichni okolo, jen jsem si namísto trika bez rukávů oblékl triko s krátkým rukávem a místo sandálů nasadil ponožky a obul botasky. Jen mi zase dochází ten deprimující fakt, že za chvíli skončí období sekání trávy a začne sezóna topení...

Poslední sauna

23. srpna 2013 v 9:44 | Marcel
V létě jsme se středoškálakama na jednom z táborů postavili indiánskou saunu. Jedná se o kopulovitou konstrukci z prutů o průměru asi 2 a čtvrt metru, vysokou asi metr dvacet, de facto tvar iglů. Kopule se potáhne celtami a starými prošívanými dekami, aby se co nejvíce tepelně zaizolovala. My dali coby vrchní vrstvu ještě velkou nepromokavou plachtu. Je samozřejmě problém vše dobře zaizolovat, ale při troše snahy to jde. Ještě než se začne vše stavět, vykope se uvnitř díra hluboká asi 40 cm o stejném průměru. Pak už jen stačí v ohni nahřát kameny, převézt je k sauně a lopatou naházet do díry. Kameny se následně zalévají vodou a všichni sedí v parní sauně. Ochlazení v rybníku je pak skvostné. Po několikerém prázdninovém využití jsme saunu včera s Mirkem a několika tanečníky využili naposledy. Voda v rybníce byla studenější, než jsme byl zvyklý v létě, ale spal jsem pak jako miminko.
Včera večer jsme namísto večeře grilovali, koupil jsem kráné hovězí z mladého býčka, nádherné jen na pohled. Na maso a saláty se sešlo celkem 14 tanečníků, 14 lidí z jezdeckého tábora a čtyřčlenná rodinka. Masa bylo spolu s kuřecím dost, proto mi bylo divné, že i když průběžně dodávám, lidi pořád čekají. Až večer jsem se dozvěděl, že zácpu způsobil tatínek, který najednou pro jistotu nabral sedm kouzsků masa, tzn. celou jednu dodávku, namísto aby si vzal každý po kousku a až dojí, byly by hotovy další. Holt..... A to nepočítám, že jejich děti měly na svědomí každé jeden talíř na zemi...
S Mirkem dneska zlikvidujeme saunu a zapojíme prokletý vypínač. Máme tady krásné volno, tanečníci tancují, včera darazivší cyklisti jsou na kolech a koňáci v Písku na výstavě koní.

Elektrika u boxů je vyřešena

22. srpna 2013 v 15:42 | Marcel
Na dovču se vším všudy, to znamená i bez rodinky, k nám dorazilů kamarád z Ostravy Mirek. Viděli jsme se po půl roce a bylo o čem povídat a společně jsme vyřešili problém nezapojeného elektrického kabelu, který měl napájet světla nad boxy pro koně. Opravdu to byla elektrická indukce, která do vedlejšího kablíku přenášela elektrické napětí. Souběh v délce deseti metrů a pulsní napětí v napájecím kablíku pro elektrický ohradník ve výši 8.700 voltů udělaly své. Přemístil jsem kablík pro světla o deset centimetrů dále a je vyřešeno. Ještě musíme vykoumat správné zapojení vypínače a bude hotovo. A to podotýkám, že jsme oba elektro inženýři...
Včera jsem musel florbalově pracovně do Prahy a poprvé provětral Rafinku, naše nové auto. Je super, krásně jede, je z ní cítit mohutnost a síla. Jen je o trochu větší než bývalá KIA a mám trochu problém při couvání a parkování. Největším problémem v Praze ale byla moje hlava. Zaparkoval jsem v obchodním centru, ve kterém jsem předtím nikdy nebyl, vyšel jsem ven a... Vzpomínal jsem, kde jsem vlastně auto nechal. Dohledávka byla naštěstí bezchybná - stejný výtak a opačný směr chůze, než při příchodu.
Ivča má teď jezdecký tábor a hříbata neskutečně vyvádějí, když jsou jejich mámy v práci. Dospělo to tak daleko, že Indy s Wendy musí být zavíráni ke kozám a beranovi, aby neutíkali přes ohradník - utíká tedy jen Wendy, ale Indymu je pak smutno. Mrkající V malé ohradě pro kozy se v Indym probudila touha skokana a chtěl přeskočit plot. Nepovedlo se, jen vršek jedné plaňky byl zlomen. Neviděl jsem to na vlastní oči, ale Indymu se nic nestalo.
To Wendy dopadla hůře. Ivča oba mladé učí chodit na vodítku. Indy byl bezpproblémový, ale Wendy? Ivča ji nasadila ohlávku, dala vodítko a Wendula se stavěla na zadní a okamžitě padala na záda. Při čtyřech krkolomných pádech si sedřela zadní nohu. Ivča to ale ustála a první krocení proběhlo skvěle, Wendy už poslušně chodí na vodítku.
Užíváme si posezónního klidu, vedle jezdeckého minitábora jsou u nás na polopenzi tanečníci a ti jsou navíc večer na baru absolutně nenároční.

Po táborové sezóně

19. srpna 2013 v 10:44 | Marcel
Končí má dlouhá odmlka, skončil poslední tábor a já se vrhám na náš běžný život a nastává normální režim. Na stole soupis prací, které potřebuji udělat co nejdříve a pod nimi ty s nižší prioritou. Minulé dva týdny byly hodně intenzivní, nejprve byl malý Indy, kdy jsme pro děti měli program od devíti do devíti a pak padali do postelí, v neděli se pak částečně vyměnily a po dvou dnech tady jsme odjeli na Vltavu. necelé čtyři dny na vodě byly příjemnou změnou, kumulovaná únava mi to ale trochu kazila. Nicméně jsme si sjíždění Vltavy užili, navštívioli grafitové doly u Krumlova, krásnou zříceninu Dívčí kámen a byli na Vltavě často skoro sami. Konvoj osmnácti lodí ale všude poutal velkou pozornost. O největší zpestření se nám postarali dva kormidelníci, kteří se bez našeho vědomí domluvili se svými kamarády, dalšími kormidelníky a sedli si společně do lodí. Své čtyři háčky nechali napospas vodě. A mně. Nikdo si toho nevšiml a já coby poslední loď si to vypil až do dna. Jeden nový zadák principy řízení lodě po třičtvrtě hodině jakž takž pochopil, druhý však ne. Ani po hodině a půl kluci v lodi nepochopili,. že pádlo není jen k zabírání, ale taky k usměrńování lodě. Vždycky zabrali a kdo zabral více, loď přetočil. Já to nakonec vzdal a mírně ujel s vědomím, že na trase není těžké místo a počkali jsme se na prvním odpočívadle... Kluci měli v tu chvíli už najetu dvojnásobnou vzdálenost a oba břehy si pořádně prohlídli...
Na statku nic výrazně nového, dva týdny vařila Marcela a až na jeden čtvrtek to prý bylo v pohodě - v ten den nejdříve při uklízení po mrňatech škrábájících brambory uklouzla na plachtě (tu měli uklízet instruktoři) a pochroumala si ruku a i díky ní pak vsypala do polívky větší množstvé rýže najednou a opařila se. A to nepočítám velmi pozdní závozy Makra i Nowaca se zbožím, ze kterého se měla vařit večeře...
Za poslední týden tábor menších dětí zlomil výztuhy v pěti postelích, což se povedlo předtím všem táborům dohromady. Postele jsem ještě stihnul opravit včera, zbytek mne čeká dnes a v dalších dnech...

Nevyzpytatelná elektrika

2. srpna 2013 v 15:44 | Marcel
V tomto týdnu se konečně zase dostávám do situace, kdy mám šanci dodělat resty z minula. Pravda, dalo mi hodně práce, než jsem dal do pořádku dílnu a skládek po prvních dvou týdnech, ale většinu věcí jsem umístil zpět na své místo. teď lakuju dveře na pokoje 5a a 5b, které urvali nadmíru živí žáci ze školy v přírodě, sluníčko mě ale od práce vyhnalo. Na boxy jsem tedy umístil kablík a dvě světla, kabel jsem dal do svorek rovnoběžně s vysokonapěťovým kabelem k elektrickému ohradníku a při umisťování posledního světla ejhle, plech světla mne přesně v pulsech ohradníku kope. Není to úplně naplno, ale příjemné to zrovna není. Přitom kabel na světla není nikde porušený, stejně tak kabel do ohradníku. Jdou jen vedle sebe a tři metry před světlem ohradník odbočuje. Ve chvíli, kdy ohradník pustím, světlo nekope... Jsem zvědavý, co na to řekne elektrikář, až se zastaví.
Propadl jsem kouzlu ranní koupele v rybníku. Vstávám mezi sedmou a půl osmou a po základní hygieně doma si jdu zaplavat do ryníka. Je to naprostá bomba. Díky vedrům koupel pak opakuju několikrát denně, ale té ranní se to nevyrovná. Kam se hrabe ranní sprcha. Den je pak hned o hodně krásnější.

Motodědci

1. srpna 2013 v 7:57 | Marcel
Už poněkolikáté u nás byli na otočku motodědci. Poprvé před asi dvěmi týdny stáli ve vratech dva fousáči věku mezi 60 a 70 let a sháněli Ivču. Byl to Ivčin bývalý trenér atletiky a jeho brácha. Protože právě brácha má taky koně a vychovává koně do tahu. Za dva dny přijel brácha dědek znovu, přivezl své dvě ponice a bryčku, ukazoval nám, jak se jezdí a zapřáhl i naši ponici i haflingu Áju. Pak se svou družkou sedl do byryčky a objel kamarády v přilehlých vesnicích. Po týdnu tady byl zase a přivezl nám dvoukolák bryčku na půjčení. Od té doby několikrát volal, jestli už jsme jezdili. Při našem programu fakt ne. A včera vzal dva kámoše dědky a přijeli znovu, učit nás zapřahání. Vyzkoušeli jsme si to a pak s Ivčou vedli moudré řeči, kterým jsem nerozumněl - o žrádle na zimu i léto, o vlastním pěstování zrní a podobně...
Dopo nám volali z českobudějovického Deníku, jestli oprvadu máme u nás tábor, že by dorazili vyfotit si děti. Tak je dneska na druhíé straně celá bradavická škola v pruhovaných tričkách v novinách. A za dva týdny dorazí rádio Impuls. Sami se ozvali jihočeské Radě dětí a mládeže, tak proč si nepřihřát polívčičku Mrkající.
Na papírku u postele jsem našel vzpomínku na červnovou svatbu. Mohutně jsme dospávali, já šel k Ivči zalehnout ve čtyři odpo, Ivča procitá a klade mi zásadní otázku:"Holky jsou na baru?" Jen odpovídám, ať klidně spí a upadám do sna vedle ní.