Červenec 2013

Turistická značka má dva směry...

29. července 2013 v 20:46 | Marcel
Dlouho jsem se neozval a důvod byl prostý. Měli jsme na statku dva tábory, do prvního jsem se částečně zapojoval a druhý jsme vedl. Po třech letech jsme opět naplnili zážitkový kurs pro středoškoláky ve věku 14 - 18 let a oni si u nás užívali. Začátek byl ve znamení putování, vystoupili všichni z jednoho vlaku na opuštěném nádraží Chotýčany a měli doputovat k nám podle fotek a nápověd. Trochu jsem je přecenil a nedomyslel jejich radost ze setkání po měsících až roce. První místo na fotce z důvodu vítání se přešli a pak se hodinu motali okolo nádraží. Památnou větu z nadpisu, že je nenapadlo, že turistická značka má dva směry a oni se vydali na druhou stranu, navíc padla z úst našeho Honzy. Asi to bude mít dlouho na talířiMrkající.
Celý zbytek týdne ale byl skvělý, mlaďoši si kurs užili a Honza hodně moc. Vložili jsme do programu několik meziprogramových pořadů s tím, že jaké si to udělají, takové to bnudou mít a vše bude jen na nich. A Honza si to užíval nejvíce, hrál, intrikoval, mátl zbytek lidí. Kromě spousty her nám u rybníka byla postavena indiánská sauna a dvojí použití bylo super. Nebouráme ji a použijeme snad ještě několikrát. Navíc máme u statku tři "Land art" stavbičky z přírodních materiálů a uvidíme jak dlouho vydrží. Neskutečné vedra v týdnu jim neškodila (měli jsme tady 38°C ve stínu, ale v Praze prý bylo podle rodičů ještě více).
Po mnoha týdnech máme "nové" auto. Nakonec vyhrála Rafinka, Toyota RAV4. Má už něco najeto, ale je skvělá. Dneska nám byly technici ještě doladit elektroniku, byl v ní po servisu nějaký pro mne nepochopitelný problém, ale teď už by vše mělo být v pořádku. Minulý týden vařila bezchybně Marcelka, následující dva týdny mají pod palcem Míla s Mařenkou. Já do neděle odpočinu, dodělám resty a večer pak najíždí týden malý Indy. Po něm následuje cesta do doby Rudolfa II, takže se zase ase delší dobu neozvu. Ale tento týden resty doženu a budu deníček doplňovat, co to půjde. Dneska jsem Mílovi byl "opravit" televizi, ztratil z ničeho signál. Bodejť by ho neztratil, když nějakým omylem vytáhl anténu ze správné dírky settop boxu a strčil do vedlejší. Televize hraje a spokojenost je na obou stranách. Vlastně na třech, všem navíc mopc chutná jeho jídlo...

Večerní kuchyňské TI

16. července 2013 v 15:04 | Marcel
Tábor pro prarodiče a vnoučata je jakýmsi prologem našich dětských táborů. Program je vzhledem ke věku mladších i starších účastníků volnější a klidnější. Přesto se všichni vystřídají na lanech i na lodích, absolvují orieťák v okolních lesích nebo jsou protaženi rybníkem.
Ač jsem na téměř 6 týdnů odložil kuchařskou zástěru a budu se věnovat programům, byl jsem večer s Marcelkou u přípravy večeře. Klasické tříbarevné vrtule se špenátem a kuřecím masem. Vše probíhalo normálně, jen si Marcelka vynadala do krávy, že těstoviny zalela vodou a dale je vařit a ne že je vložila do vařící vody. Výsledkem byly nepoživatelné vrtule moučné mazlavé konzistence. 20 minut před časem večeře. Chyba nás obou, rychle rozhoduji vrtule poslat do ... a vaříme špagety. V kombinaci se špenátem je všichni jedli ale poprvé, my se jen mohli vymluvit na záludného kapitána Hooka, který nám ve chvíli nepozornosti ukradl vrtule pro svou loď a nechal nám jen nasekané provázky. Zbytky nulové a dvě babičky prohlásily, že večeře byla úžasná a že by je nenapadlo kombinovat špagety se špenátem. Nás ale taky ne... Jo a to TI v titulku znamená zkratku Totální Improvizace...Mrkající
Už večer mi bylo divně, únava, bolest v zádech a za krkem, nechuť k jídlu i pití. Vytiskl jsem pár věcí k programům a šel spát. Ráno nebylo lepší, naopak. Nalel jsem do sebe litr mátového čaje a šel spát. Protože jsem v noci spal hodně mizerně, vzal jsem si poprvé od Himalájí podpůrnou pilulku. Pod okny navíc pobíhali účastníci a povídali, volali na sebe. Usnul jsem na krásné 4 hodiny a jen tuším, že za mnou v pokoji někdo asi třikrát byl. Po probuzení jsem ještě trochu létal, nebyl jsem ve své kůži, ale postupně se to dává do pořádku. Ještě jedno vyspání...
Kromě účastníků, kteří jsou na pokojích, bydlíme doma v šesti. Matěj tady má svou Báru a za Honzou přijela na pár dní kamarádka Káťa. Podobná sportovní magorka, jako Honza. Je nás v bytě sice šest, ale moc to znát nejde.
Naše Čiky hárá a instruktoři si přivezli další 4 psy. Z toho dva po Čiky jsou a chudák naše fenečka bude muset být většinu doby zavřená doma nebo v kotci. Vždycky se snažíme ji pořádně a dlouze vyvenčit, Honza ji vezme na procházku, ale i tak je to pro ni nezvyk.

Chvíle klidu

13. července 2013 v 17:12 | Marcel
Dnes večer jsou u nás pouze cyklisté a naši instruktoři, chystající se na náš první tábor, začínající zítra. Povedlo se nám zapojit vodu u boxů, kde byla týden předtím dovedená elektrika. To beru jako obrovský pokrok, mít vodu i u výběhů je skvělé, navíc budou boxy osvětlené (až tedy já namontuju a zapojím světla...). Lojzík pomáhající našemu vodákovi Láďovi betonoval skruž, v níž je umístěn ventil na zimní zavření. Stojíme u kuchyně a s Láďou koukáme, jak si Lojzík nabírá vodu na beton na dvoře u kotelny. Podíváme se na sebe a zasmějeme se, protože voda je samozřejmě puštěná už i boxům. Nezvyk.
Včera dostal strašný záhul opravený traktůrek. Museli jsme nechat vyměnit spojku na secím zařízení, sedm tisíc. A po dvou týdnech jsem se včera vrhnul na trávu nad parkovištěm a u louky. Chvílemi jsme měl strach, jestli traktůrek vydrží, nechal jsem ho i vychladnout, ale posekáno jest a traktůrek žije. Snad je to zase na několik dalších let. Skupinka rodin s dětmi odjela a nám se trochu ulevilo. Neměli jsme z nich úplně dobrý pocit, měli obavu z jakékoli chybky, protože nám někteří cokoli nepěkně vraceli. A po první haldové večeři racionálně grilovali do půl jedenácté v noci... Každý si pod lehkým jídlem na noc představujeme něco jiného.
V posledním týdnu si děláme srandu z Marcelky. Její starší syn Tomáš je v juniorském plaveckém nároďáku a třikrát během týdne se o něm psalo v novinách, včera měl dokonce na sportovní titulce velkou fotku. Výdycky říkám, že mám strach otevřít noviny, odkud na mne Tomáš zase vypadne. A Marcelka se samozřejmě a právem náležitě hrdá matka...

Hladová večeře

10. července 2013 v 10:13 | Marcel
Poprvé jsem se setkal s tím, že jsme udělali večeři, po které měli účastníci hlad. Máme tady rodinky s dětmi, vedoucí trochu ohrnovala nos nad jídelníčkem, ale na nabídku změn nereagovala. První večer měli těstoviny s kuřecím masem a špenátem. Pro 11 dospělých a 11 dětí bylo v těstovinách dvě kila kuřecího a dvě kila špenátu. U hrnce jsem pak stál jako trubka a nikdo si nepřišel přidat. Zbytek těstovin se vyhodil a v 11 večer mi přišla paní vedoucí říct, že večeře byla hladová, a zeleninu že chtějí do salátu. A že si vůbec představovali jídelníček trochu jinak, do více racionální stravy. Ale že ty večeře jsou de facto v pohodě, protože po nich ještě budou grilovat. Asi racionálně, ale to prostě jen věc pohledu. Jinak je ale skupinka v púohodě, jídlo jim chutná, většinu času tráví na statku, dospěláci jsou večer vyprahlí... Jen nás mrzí, začátek pobytu byl trochu a naprosto zbytečně napjatý.
Dvě kozy, které u nás byly na prázdniny, jsme vrátili, dojíme méně mlíka ale Mirku neboj, kozí sýry budou i na konci srpna. Druhá skupinka, která u nás je, skupinka cyklistů věkem plus minus 60 je skvělá, včera si na sýrech moc pochutnali. Pak vytáhli dvě harmoniky a kytaru a neskutečně to na dvoře rozbalili.
Sekací traktůrek v generálním servisu, výměna spojky nás bude stát asi sedm tisíc. Tráva roste a doufám, že zase hned neurvu při prvním sekání řemen. Teď mezi jídly dolaďuju tábory, už v neděli nám to vypukne...

Opět po roce a nezklamali

7. července 2013 v 21:12 | Marcel
Stejně jako vloni u nás měli víkendové rokování jihočeští Zelení. Oproti loňsku jich byla polovina. King ale nezklamal, vrcholným jeho kouskem byl příchod na snídani ve čtvrt na dvanáct (oběd byl na dvanáctou), trpělivá Marcelka mu snídani udělala a při obědě si vzal polívku a pro gulášek si přišel ve čtvrt na dvě. Že nechtěl stát ve frontě a zapovídal se. Přitom seděl na lavičce u dveří jídelny. Jiří Dienstbier prohlásil, že Zemana by ve druhém kole porazil kdokoli vyjma Karla, část Zelených jela v sobotu demonstrovat do Budějovic na podporu cigánů proti "extrémistům". Klasika. Na úplný závěr mne dojala paní, jejíž pes spal na dvou nepovlečených postelích a ty byly plné chlupů. Postele, deky, polštáře... Šéf akce ji na to upozornil, že za psa nic neplatila a tohle by měla vyrovnat. Od té chvíle se mi vyhýbala, ani pro oběd si nepřišla. Před odjezdem jsem na ni natrefil u auta a loučil se s ní s tím, že mne mrzí její postoj k problému, který nastal vinou jejího psa. Prý si myslela, že za ní přijdu (od chvíle pojmenování problému byla mezi auty mimo statek) a že jí se naopak nelíbila útrata na baru, že částka je vysoká. Vzal jsem ji zpět na bar, nechal ji osobně spočítat její lístek. Furt vrčela a navíc prohlásila, že na pokoji spala v povlečení, které před ní někdo použil. Zjistili jsme nakonec, že ano, Matěj Stropnický tady byl na jednu noc, ale nám nikdo nenahlásil kde spal a že bychom měli vyměnit povlečení. A že si paní lehla do postele po někom je její problém, ne náš. Rozloučil jsem se slovy, že vyprání budeme financovat z peněz, o které jsme ji údajně obrali navíc na baru, popřál šťastnou cestu a šel dělat něco užitečného. Nejhorší je srážka s blbcem.
Teň nám najela skupinka cyklistů +- 60 a skupinka rodičů s dětmi. Vypadají konečně normálně, teda až na paní, která prý nemůže jíst maso, ale nějak to vymyslíme. Nejedl bych horkou kaši...

Green weekend

4. července 2013 v 23:53 | Marcel
Po roce máme zase stejné klienty. Prodloužený víkend teprve začíná, ale myšlenkami se vracíme o rok zpět. Počet jídel není jistý, účastníci čekali na organizátora, na kterém pokoji budou bydlet. Tohle je ale naprosto v pokoji a klidu, na to jsme zvyklí a nemáme s tím problém, jen se nad vším usmíváme. Uznávám, trochu mne vyvedly z míry minutky připravované mezi půl desátou a desátou večer. Že já se vůbec šel podívat na bar.... Takhle brzy vloni nikdy nekončili...
Minulé dva večery jsme měli schůzky na tábory Země Nezemě a vymýšleli program. Dva scénáře jsou hotovy, jen pánové pracující na blízké rozvodně, kteří u nás trávili tři večery a poslouchali vymýšlení scénářů moc nevěřili, že takovýto program chystáme pro děti.
Ivča se odhodlala k vlastní výrobě kozích sýrů. Na dva týdny, možná i na dýl, máme půjčené dvě kozy. Obě dojí dlouho a mají vemena jako cisterny, každý den nadojí až tři (číslem 3) litry mléka ráno a stejné množství večer. Kozí mléko jsme chvíli měli všude v lednicích. To tady ale nebyli lidi. Nicméně Ivča se vrhla na kozí sýry a je čím se chlubit. Úplně skvěle odhadla poměr sířidla k mléku 1:5 000. odležené sýry s příchutí bylinek a česneku v první várce chutnají moc a všem. Teda až na ty, kteří mají vsugerovaný odpor ke kozímu... Prý to smrdí. Kdybychom ale těm lidem naleli kozí mléko namísto kravského kamkoli (do kafe, ke snídani), nebo dali ke snídani sýry, tak to skoro nikdo nepozná a jen řeknou, že je to jiné a silnější... Ale to si nemůžeme dovolit. Jsme spokojeni, že lidem sýry chutnají (Ivča je umí od počátku krásně tvarovat) a dobrovolníci uznají i chuť mléka...
A green weekend? Byl tady například i Jiří Dienstbier a mluvil pěkně. Podle mne jen pro Stranu zelených nebo pro straníky obecně... Kdybychom s ním mluvili na baru.... Při loučení jsem mu řekl, že s ním v místní debatě nesouhlasím, ale že si ho za jeho názory zvláště proti opilci na hradě vážím. Chybí mu ty zkušenosti, je to nakonec mladší šlahorek, ne?

21 hodin Le bar

1. července 2013 v 9:00 | Marcel
Máme za sebou rozsahem největší akci na statku. Už tady bylo i více lidí, na olešnických silvestrovských setkáních, ale svatební veseli do ranních hodin vše předčilo. Naštěstí jsme nemuseli vařit, jídlo obstarával skvělý kuchař z předpřipravených surovin. My měli na starosti pitný režim a i to stálo za to. Do titulku jsme parafrázoval název slavného automobilového závodu 24 hodin Le Mans, protože i my na baru se otáčeli. Obřad byl sice až ve dvě hodiny, od rána už tady byl přípravný tým a pak postupně hosté. Největší nával byl po obřadu a pípy se pak nezastvily až do půl čtvrté ráno. 200 kozlů, 180 únětických dvanáctek a 57 ovocných takypiv, to stručný výčet, co bylo vypito. K tomu víno a panáčci. První odpadlík byl byl v sedm večer poté, kdy v průběhu mého asi hodinového pobytu s dětmi na lanech vypil skoro sám litr hruškovice. Upadl zády na bar a byl vynesen do postele. Ráno pak měl výhodu třináctihodinového spánku.
Nejpilnější barová skupinka poté, kdy se dověděla, že jsem z Ostravy, svůj příchod na bar vždy avizovala pokřikem Baník pi..., Baník pi..., hej, hej, hej. Pro uklidnění atmosféry jsem z baru vždycky odešel.
Svatební veselí mělo i jiné veselé momenty. Ženich se nechal přivést k oltáři na louce na koni. A neřekl o tom ani mamince, která ho k nevěstě měla původně vést.
Kapela přijela na svatbu osm minut před obřadem a otce nevěsty dost vyděsilo, když se v posledních pěti minutách učili a sehrávali se ve svatebním pochodu. Tohle všechny tak rozhodilo, že nevěsta neměla u obřadu svatební kytici, ale nějakou úplně jinou. S tou svatební se pak až fotila.
Nicméně celé veselí se povedlo ke spokojenosti na obou stranách, jen my se zbytek neděle léčili klidem. Další klienti přijedou až ve řtvrtek, a bude to zase hukot. Naši oblíbení Zelení, kteří vloni vyhráli pomyslnou soutěž o "nejzajímavějšího" návštěvníka...