Červen 2013

Zase jsme všichni

26. června 2013 v 10:40 | Marcel
Paní Norisová se objevila. Jak zmizela, tak se dneska ráno záhadně zjevila. Orel si ji teda na návštěvu svého hnízda nevzal a možná si udělala jen procházku na Jednotu a zpět. To už nám nikdo neřekne. Zvláštní druh lítosti projevila Ivča, když si posteskla, že před měsícem dala 1.200,- Kč za kastraci a kočka je v prdeli...
Dlouho nás nic provozního netrápilo, proto přišla na řadu elektrika. Na sále v krabici nad vypínačema to podivně chrastilo. Napoprvé stačilo dotáhnout šroubky. Provizorium nevydrželo dlouho a navíc nám začal padat jeden trojfázový jistič, který někdy vyhodil i domovní hlavní jistič. Po nahození to vydrželo někdy tři hodiny, někdy tři dny. Náš elektrikář Milan tedy vyměnil věneček v krabici na sále a zjistil, že problém s vyhazováním jističe je v krabici v kuchyni - za rohovou spodní policí kuchyňské linky. Nejlepší možné místo. Vyměnil tedy operatérským způsobem věneček i tady - svítil si baterkou z vedlejší police a dírou v zadním krytu šrouboval. Nahodili jsme elektriku a držela. Tři a půl hodiny. Večer přijel Milan ještě jednou, to už jsem nebyl doma a udělal NĚCO s tím, že se máme modlit, ať oprava vydrží co nejdéle. Pak budeme muset aspoň tuhle část elektriky vysekat a natáhnout nově. Postupně nás ale čeká elektrika ve velkém, většina je tady taženy v hliníku. Takže se modlíme ke svatému Eliášovi, elektrika drží a my se psychicky připravujeme na víkendovou svatbu...

Ztratila se paní Norisová

25. června 2013 v 12:39 | Marcel
V pátek jsme se byli malinko projít, jen na návštěvu na rasovnu Jednota ke kamarádům. Na miniprocházku se s námi vydala samozřejmě i Čiky, ale taky obě naše kočky, Samo i paní Norisová. Pobyli jsme u ohně asi 3 hodinky a šli zpět. Připojili se jen Samo a Čiky, paní Norisová tam zůstala přes noc. Kamarádka Lucka nám ji druhý den, v sobotu, dovezla a vše bylo v pořádku. V průběhu narozeninové oslavy jsem nestíhal všímat si ještě zvěře ale vím, že jsme kočkám dával v sobotu nažrat. A od neděle jsme panní Norisovou neviděli. Včera jsme procházeli dvakrát všechny pokoje i půdy a kontrolovali, jestli někam nějak špatně nezapadla, jetsli není někde zavřená. Naše šedé kotě nikde. Už dva dny ho nikdo neviděl. Původně jsme si mysleli, že se na nás naštvala a schovává se a trucuje, ale to už je dlouho. Moc nás to mrzí, ale co se dá dělat. Scénáře jsou de facto dva - buďto nějaký dravec z lesa nebo ze vzduchu. Vzhledem k tomu, že kolem je spousta káňat a hnízdí tady i orel, je tohle asi nejpravděpodobnější varianta.
Dnešek je úplně odpočinkový. Po včerejším kvapíku, kdy dopo jsem vezl do opravy vozík, pak jsme vraceli půjčenou fábku a jeli si kousek za Jindřichův Hradec pro další dočasné auto, já pak jel ještě nechat si napravit vyhozená žebra a odvést trénink v hale je dnešní déšť vysvobozením a sedíme doma. Ivča navíc fyzioterapeutku absolvovala dneska a je dost zničená v posteli. Chystám programy na léto a nic fyzického nedělám. Prostě víkend.
Nicméně včerejší cesta domů půjčenou Mazdou 2 taky nebyla jen tak. Pršelo a zadní stěrač nefunguje. Drobnost. Zastavovali jsme ještě v lékárně a protože jsem parkoval v kopci, zatáhl jsem ruční brzdu. Musel jsem jít až nadoraz, auto pořád ujíždělo. Po odbrzdění a rozjezdu autíčko pro změnu málo táhlo, ručka se asi částečně sekla. Po příjezdu domů se ze zadních kol kouřilo... Volal jsem do bazaru, tam byli v klidu a řekli mi, ať couvnu, dám jedničku, cuknu dopředu, pak dozadu a zase dopředu a mělo by se to povolit. Provedl jsem a odjel na masáže. A povolilo se to, nicméně že by bylo něco bez problémů, to ne. Ale proč vlastně, že jo...

Na sýry to ještě není

24. června 2013 v 10:13 | Marcel
De facto poprvé od doby, kdy dojíme kozy tady nejsou hosté nebo děti. To si Ivča vždycky vzala děti a šla dojit s nimi, dneska jsem byl na řadě já. Je zajímavé, že druhé kůzle nebude, ale dojíme obě dvě kozy. Ta druhá měla asi falešnou březost, nicméně se rozdojila a dává teď více mléka, než mamina. Tu pořád vysává malá Agáta. Nu, zasedl jsem a dojil. není to nic úplně těžkého, jen toho mléka není úplně moc. Je tak na ochutnání, na výrobu sýrů ještě ne. Budeme muset za chvíli odstavit Agátu, ať mamina dojí více.
Venku se ochladilo a máme na statku neskutečný klid. Čtyři dny klidu a pak hukot, svatba pro asi 110 lidí. Po víkendové zkušenosti s třetinovým množstvím si to dokážu živě představit. Ale nebudeme zase vařit, zařizujeme jen bar. Ale řekne mi někdo, kolik mám nakoupit piva, alkoholu a nealka? To bude těžká improvizace. I tak bude muste být asi někdo připravený sednout do auta a jet dokoupit chybějící věci.

Byli jsme si zaplavat

23. června 2013 v 22:18 | Marcel
Horké dny vybízely ke koupání, velké deště před dvěmi týdny ale do rybníků naplavily spoustu bahna a nečistot. Rybníky se naštěstí i díky přítokům pročisťují a proto jsme se do rybníka přece jen ponořili. Poprvé s Honzou po dostavbě lanových překážek v lese a podruhé pak s Ivčou a koníkama. Vzali jsme Lorana a Jolanu s Indym. Víme, že Jolana je kachna a do vody se těší a že by tudíž Indy mohl taky okusit vodní koupel. Šel jsem s Jolanou první, byl jsem mezi ní a molem ve chvíli, kdy se Indy rozběhl do pro něj nového prostředí. Voda ho překvapila, začal se točit ven a Jolana se lekla. Být naboso vedle dovádějících koní nebyl nic moc pocit bezpečí. Indy se ale rychle zklidnil, do vody prošla Ivča s Loranem a vydali jsme se hlouběji. Vím, kde až v rybníce začne plavat dospělý kůň, Indy ale začal mnohem dříve. A má to vrozené, hned se chytil. Strávili jsme ve vodě necelých 10 minut a bylo to skvělé. Poprvé jsme neseděl na hřbetu koně ale držel se Jolany za hřívu. Další krásný zážitek, Indy se od nás nehnul ani na krok.
Ze soboty na neděli jsme dělali zázemí pro sedmdesátiny Ivčina vzdálenějšího strejdy. Byli jsme na to sami dva a nebýt pomoci Milušky, tak to nedáme v relativním klidu, i když kvapík to byl jako blázen. Vše jsme zvládli s organizační pomocí manželky oslavence. Ale situace, kdy jsem byl 4 hodiny v kuchyni a chystal jsem oběd na přesný čas, donesli jsme horkou polévku v mísách na stoly, kančí maso v burgundské omáčce a pečené brambory jsou ve vyhřáté troubě a čekají na rychlé servírování a hosté jsou vyzvánim, aby oslavenci začali gratulovat a předávat dárky... Nic moc, málem mne omývali, vypadalo to minimálně na půl hodiny... Polévka vychladne, omáčka se vysuší nebo připálí. Urychlili jsme to jak se dalo a nějak to dopadlo. Byl bych spokojenější, ale naštěstí hostům chutnalo.
Po víkendu máme čtyři dny jen sami pro sebe. Bez hostů, bez dětí. Matěj je s přítelkyná v Olomouci a v Ostravě a Honza se staříkem v Polsku na Mazurských jezerech. Je tady klid, neskutečné ticho. Ale seznam prací před víkendovou svatbou je dlouhý. Například zítra dopo odvézt sekačku zase do opravy, protože neseká, mít ji zpět do čtvrtka a posekat u rybníka. Zítra navíc vracíme auto a měli bychom si jet pro další náhradní do firmy, která nám shání nové trvalé. Není toho málo, co? Přesto věřím, že si hodím nohy nahoru.






Psí plemena jsou různá

21. června 2013 v 13:30 | Marcel
Od pondělka máme na statku školu v přírodě, prvňáci z Waldorfské školy. Už první večer po večeři nás překvapilo, že děti nejsou schopny při vracení příborů přečíst nápisy na kyblících (nože, vidličky, lžíce)... Skupinka to byla zvláštní, nekomunikativní a velmi pasivní. Od jednoho chlapečka jsme celý týden slyšeli jen jednu větu, u jídla nám pokaždé hlásil: "Já jsem vegetarián." Opakovaně, dvakrát denně.
Udělal jsem několik fatálků u večeří, kdy jsem dvakrát zapomněl na holčičku s bezlepkovou dietou. Napravil jsem to během deseti minut, ale... Zamračený
Ivča měla s dětmi povídání o zvířatech, začali Čikinou a bavili se psích plemenech. Po několika názvech se přihlásil chlapeček, s tím, že ví další a řekl - kočka... Co dodat.
Tropická vedra jsme přečkali, v kuchyni to bylo zabijácké stejně jako venku. Od středy do pátku u nás pobyli studentíci z táborského gymplu a byli moc fajn, pomáhali Ivči se senem, nám s dostavbou lan v lese. Takováhle skupinka je vždycky radost.
Dneska odjeli kluci, Honza se staříkem na Mazurská jezera, Matěj s přítelkyní do Olomouce a Ostravy. A protože příští týden nemáme hosty, budeme tady od neděle s Ivčou sami. Asi letos naposledy:-).

Pestrý víkend

16. června 2013 v 23:04 | Marcel
Nedá se říct, že bychom měli o víkendu úplně kvapík, ale byl plný zážitků. V pátek odjela škola v přírodě a večer na svůj posezónní večůrek dorazili mí noví florbaloví svěřenci. Pravidla byla nastavena předem naprosto jasně a striktně, přesto... Dvě lektorky na víkendový program přijely o noc dřívě, už v pátek a Ivča je omylem ubytovala v pokoji pod půdou v traktu s hospůdkou. Moc se nevyspaly. Pánové se po grilování velmi rozjeli a vedle zaplaceného piva měli i svou kořalečku. Výsledkem bujaré zábavy byl poměrně velký hluk v hospůdce a pak i půdě a v sobotu pak i nahlášené tři velké nevolnosti s následkem... Všechna tři pozvracená místa byla vzorně uklizena, vůbec bych nehody nepoznal. Hospůdka uklizená, sklo umyté a statek připraven na nájezd matek na víkendový seminář. Florbalisti odjeli do půl desáté i když někteří předávali klíče od svých aut kamarádům.
Seminář třicátnic proběhl v relativním klidu, jen jsme po školách v přírodě nebyli zvyklí na průměrnou denní spotřebu hrníčků a skleniček asi 5,5 na hlavu a půlden. Myčka jela skorío pořád. Do toho každá pro ostatní přivezla nějakou buchtu nebo jednohubky a s tím se vázaly talířky, lžičky a ... Ale od toho tady jsme a pro 15 lidí je to v naprosté pohodě. Jen prostě jiný systém, na který velmi rychle přehodíme.
Na víkend zavítali taky velmi dobří kamarádi ze Zvole, s Radkem jsem navíc skoro 5 let pracoval v jedné firmě a kanceláři. Nejen že si Ráďa řekl o práci na statku a holky šly sbírat bez na šťávu, ale taky mě Ráďa vytáhl na kolo. Super vypnutí a únava, na kterou jsem nějak nebyl zvyklý. Páteční i sobotní večer byl pro nás pohodový, dali jsme vínko na našem privátním posezení a nádherně popovídali.
Pro všechny jsem vařil podle dohodnutého jídelníčku a potěšilo, že i zkušeným maminkám chutnalo a byly si přidávat. Vařil jsem na nahlášený počet účastníků a u nedělního oběda čekal na poslední tři paní s obědem. Když už zbytek dojídal řízek se šťouchaným bramborem, došel jsem ke stolu s prázdnými talíři na polívku. Dozvěděl jsem se, že tři účastnice už odjely. V tu chvíli mě zamrzelo, že jsem tedy zbytečně otvíral další balení masa, protože právě tři porce mi chyběly, aby byli všichni spokojení a bylo na eventuální přidání. Sebral jsem polévkové talíře a příbory se slovy, že mi to mohl někdo říct, abych neplýtval jídlem navíc....
... před odjezdem si mne přes Ivču nechal zavolat "manažer:" víkendu k rozloučení. Vše bylo úžasné, prostředí, jídlo, naše péče, jen by prý ode mne bylo profesionálnější, kdybych se s mými stížnostmi obracel přímo na něj. Se svými zkušenostmi jsem mu řekl jerdiné - ano, postěžoval jsem si nad stolem u oběda, že mi nikdo nenahlásil mínus tři osoby a já tedy nemusel dělat maso navíc. Zbytky mne štvou u dětí i u dospělých... Jejich pozdní příchody ny jídla a plýtvání u vyžádaných svačinek... No, nic...
Radek vyrazil v neděli odpo směr domov na kole dřívě s tím, že ho zbytek rodinky nabere cestou autem. To by ale nesměl auto položit do podmáčené louky předními koly tak, že těžký opel není schopen vyjet na naší novou zpevněnou cestu navíc v místě, kde pod koly jsou fakt náhodouvelké kameny. Dvacet čísel vysoký schod auto nedalo. Zkusili jsme tlačit Usmívající seUsmívající seUsmívající se. Zapřáhl jsem za půjčenou fabii lano a táhl Usmívající seUsmívající se... Na řadu přišel hever, Matěj se nasoukal pod zvednuté auto, vytáhl jeden ze dvou kamenů, na kterých auto leželo, podložili jsem přední kolo fošnou a znovu zatáhli fabkou. Podařilo se, hrubá síla v kombinaci s přemýšlením zvítězila.
A neděli jsme zakončili ve středověké krčmě v Písku na oslavu Honzíkových osmnáctin. Normálně je tam asi hluk a nedýchatelno, ale my si mohli užívat kapacitu 300 míst ve čtyřech sálech pouze pro sebe a to včetně obsluhy. A ve chvíli, kdy jsme jim řekli, že jsme ze statku, máme vlastní hospodu a své akce s naší legendou, byli jsme jejich. Taky dělají programy a umí to docenit...
Je nedělní skoronoc po krásném víkendu a zážitky se nám tady pořád střídají... Navíc jsem dlouho nepsal o Indym a Wendy, kteří utěšeně rostou a o tom, jak Loran nakopl kůzle Agátu... Pořád je ale v pohodě a má jako kočka několik určitě několik životů.

Honzův postesk

12. června 2013 v 22:11 | Marcel
Dneska jsme s Matějem dodělávali konečně boxy do téměř finální podoby, výběh pro kozy a hříbata už má dvoje vrátka na zvláštním boxu, ten je obložen a už jen čeká na Matějův nátěr. Díky práci na boxu jsem skoro nestáhal udělat večeři, ale zapékané brambory se povedly a zbylo i na zítřejší oběd, kdy jsou děti na celodenním výletě.
Mimochodem se mi dneska dostal k rukám dopis jednoho dítěte. Čtvrtá třída. Takový pravopis jsem ještě neviděl.

Tneska k objetuz sme měli; šli sme k Lutce a od Lucki smešli dále; paksme měli posnáváčku stromů; mněli smetady pjekně.... Nekecám, ale kopírovat se mi to nechtělo.

Konec dnešního psaní není veselý. Jednak jsme se dneska doslechli o úmrtí dalšího herce našeho velmi oblíbeného divadla Járy Cimrmana. Nějak mi to furt naťukává skutečnost, že nic není věčné. Sváťa Pulec a jeho pro mne nekonečná hláška: "Mě to nebaví, já jedu domů..."
Večer si Honzík posteskl - kam jsme se to přestěhovali? Fotbal už tady není (Dynamo sestoupilo do druhé ligy a Baník pičo nepřijede), hokej se kvůli sporu o čepované pivo na stadionu stěhuje asi do Hradce Králové (a naše Vítkovice není šance vidět ani dvakrát ročně). Navíc, co jim vadí na tom, že místní, sorry ale nedobrou desítku Budvar, by nahradil náš Radegast. Aspoň by jihočeši konečně ochutnali dobré pivo a neházeli to "svoje" v kelímcích na fanoušky hostů. Na druhou stranu, za to jak se právě k fanouškům hostujících týmů tady chovali, dobře jim tak. Psal jsem o tom v deníčku, pak i vedení klubu a těm jsem natřikrát nestál za odpověď. Tak asi nebude mít, páni rádobymanažeři, práci...

Bezedné konve

10. června 2013 v 22:36 | Marcel
Po nadějném víkendu se zase ukázalo, že ti nahoře mají letos své konve bezedné. Víkendový sraz abiturientů z gymnázia Ohradní v Praze po 25 letech byl úžasný, připravili si program sami pro sebe a my po čtyřech týdnech přehodili výhybku na dospěláky. Počasí jim vyšlo naprosto skvěle a bar se dvakrát zavíral za světla.
V neděli večer se ale zase otevřela oblaka. Přívalový déšť opět rozezvučel přepad stavidla u rybníka a z ložnice mi připadalo, jako bychom spali u jezu... A dneska zase. Byl jsem u fyzioterapeutky (to je ale složité slovo) a pak jsem vedl další trénink letní přípravy budějovických florbalistů, kteří jsou do další sezóny nažhavení a mou fyzickou "suchou" přípravu bez hokejek plní i v dešti... Byl to ale jemný déšť, který se nedal srovnat s tím, co jsem zažil po příjezdu domů na statku. Zase šňůry vody. Tak to, sakra, už shora vylejte někam jinam! Třeba na rovník...
V sobotu večer chtěla Ivča odčervit hříbata. Přivedla Jolanu s Indym na dvůr a my hříbátko napotřetí "ulovili"... Já Indyho držel za ocas, Ivča kolem krku a kamarádka Dana, taky koňařka, Indymu stříkla pastu stříkačkou do tlamičky. Pak přišla na řadu Wendy. Mamina Ája byla jako Jolana taky poměrně klidná, ale malá Wendy s námi slušně cvičila. Prvotní je chytit hříbě za ocas, druhý člověk musí skočit na krk a třetí navléknout ohlávku. To je ideální scénář. Ale ve chvíli, kdy ani ne měsíční hříbě držím za ocas, stojím na patách a jedu za ním jako na lyžích, raději se pouštím... Potřetí Ivča, popáté Honza... Nemáme morál být tím druhým a chytat Wendy za krk ve chvíli, kdy ona kopýtkama zabírá a utíká nám i s námi... Nicméně se podařilo , i pasta byla vtlačena do tlamy a kobylka se uklidnila i na pohlazení. Najednou se vzepjala a já od krku uskočil. Mít kopýtka u hrudi není nic příjemného.
Nicméně po avízu krásného kina u nás byli v sobotu večer kamarádi s tím, že si předobjednali rezervaci do našeho přírodního kina u výběhu. Skoukli filmík a v 5D režimu si hříbata i pohladili. Další rezervaci mám od mamči, která ale přijede nevím kdy. Má však rezervaci trvalou Smějící se.
Je púl jedenáctá a po krátké přestávce zase chčije. Včera sousední vesnicí, za kterou Honza chytá futsal, projela nečekaná vodní vlna od lesa, výška hladiny až metr... Dějou se tady nečekané věci. Končím stejně, jako jsem začínal. Vylejte ty konve úplně jinde...

Mravenečci na statku

6. června 2013 v 21:35 | Marcel
Protože jsem nebyl schopen vymyslet dnešní titulek, zahrál jsem si trochu na bulvár. Pár mravenců tady sice máme, ale hlavně je u nás 40 malých mravenečků z budějovické školky. Vloni to byl šmoulí týden, letos mravenčí. Včetně učitelek, které se krásně nakostýmovaly do berušky, Ferdy, Brouka Pytlíka a dvou včeliček...
Deště ustoupily, louka u rybníka a dvůt jsou posekány, nad parkoviště ještě vjet nemůžu, louka je pořád podmáčená. Práce nijak moc nepostoupily, hodně času trávím v kuchyni a na drobných prácičkách, které ani nejsou vidět. A to se musím vrhnout na dodělávku boxů, dveří na boxy a s křoviňákem opět obejít statek.
Ivča vzala poprvé mimo výběh na hodinu na lonži Áju s Wendy a Indy se mohl ve výběhu po své kámošce uřehtat. Večer už byli zase spolu a drželo se jich naše třetí mládě, kůzle Agáta. Je neuvěřitelné, jak všechny ty obrovské zvířata tolerují tu malou chlupatou bílou špagetku na tenkých nožičkách. Už ji nikdo neublížil, a to byla dneska v jednom boxu i s Loranem a Indym.
Já měl dneska první trenérskou hodinu s florbalovým oddílem United ČB, začala letní příprava bez hokejek. Partička vypadá hodně dobře a já doufám, že mi dobrý pocit vydrží. Hlavně se ale těším do haly na florbal, letní makačka venku mi nikdy moc neseděla, ani jako hráči ani jako trenérovi.
I druhé dítě už máme dospělé. Včera půl hodiny před polednem to bylo 18 let od jeho prvního pohledu na Ostravu. Teda nejdříve na maminku, tatínka, doktory, nemocnici. První dárek jsem pojal jako ukončování výchovy a začátek nového směřování. Protože Honza je sportovní fanatik a chce zkoušet nové věci, dostal golfový bag se sadou holí (ne, že bychom ho draze kupovali, tak moc Honzu zase směřovat nechceme). Dneska po návratu z tréninku na mne Honza mával z výběhu. Zkoušel odpalovat. Šlo mu to slušně a napočtvrté odpálil míček z výběhu přes střechu nad kotelnou na louku za cestou před jízdarnou. Na čtvrtý odpal minus jeden míček. Ale talent má, to se mu nedá upřít...
Jo, a po mém minulém článku mám rezervaci na první tři lístky do našeho venkovního kina u výběhu. S radostí připravím sedadla i dalším zájemcům...

Byl jsem v kině

4. června 2013 v 21:14 | Marcel
Konečně normální den. No normální, pokud někdo považuje za běžné v červnu topit... Dvě noci jsem se pořádně nevyspal, kombinace vlhkého dřeva a nasáklého koksu je ideální do kotle...
Ale neprší, voda se stahuje z luk a polí, děti běhají v bahně na dvoře, molo sedí na svém místě a stavidlo pořád hučí jak urvané. Dětičky z budějovické školky řerou jako vloni, na večeři tyhle dětičky spořádaly cca 160 jahodových knedlíků (40 dětí a 5 učitelek).
Po večerním uklizení kuchyně jsem si vyrazil do kina. Nalel jsem si sklenku vína a sedl si na trám k výběhům. Dětičky byly slyšet jen zdáli a já pozoroval kino v boxech. Ponička si hraje s kůzletem a Indy kamarádí s Wendy. Valach Loran si odvádí Jolanu stranou, Indy si toho všimne a dělá jim křena. Na chvíli je všech 8 zvířat u sebe a pak se rozutečou. Ponička je s kozama, miminka u maminek a pak se to rozuteče. Kam se hrabe televize...
Holčička vážící asi 18 kilo zlomila "OMYLEM" postel. Nechápu, jak se to té muší váze podařilo. Vzpomínáme ale na "nejveselejší" postelovou historku z minulého týdne. Klučina přišel s tím, že taky OMYLEM zlomil postel. Pak z něj vylezlo, že mu ponožka spadla nahoru na skříň, on si pro ni vylezl a omylem skočil dolů na postel.... Co dodat.

Chčije a chčije

3. června 2013 v 9:20 | Marcel
Nedá mi to, abych pro naši samotu u lesa nepoužil tuhle okřídlenou větu. Na chviličku občas přestane, ale jinak pořád leje a leje. Velmi soucítím se zaplavenými lidmi, mně stačilo vymetat to jemné bahýnko z kotelny. Dětem se snažím topit, ale mokrým koksem to moc nejde. (jak to bude s tím dovymyšlením pranostiky na červen?).
Molo jsme včera večer před osmou s Honzou usadili a mne spadl kámen ze srdce. Rybník je upuštěný a voda se u nás vrací k normálu, nicméně celou noc se ze stavidla ozýval strašný řev - hladina vody spadla na úroveň přepadu a voda se s velkým lomozem valila do lesa.
Koukám z okna a z nebe se valí provazy, obloha nevypadá na změnu. Děti z mateřské školky se ubytovávají... Uvidíme, jak to bude u nás pokračovat. A to nás nic nezasáhlo, jsme v pohodě a jen prší.

Povodně i u nás

2. června 2013 v 18:55 | Marcel
Už od soboty prší a chvílemi leje. Pravda, odvodnění je super, pod pergolou je jen malá louže. Ale všude jinde je strašně podmáčeno.
Brzo ráno Ivča vyběhla do výběhu kontrolovat koně a ulehala se slovy, že molo je na úrovni hladiny rybníka. Obával jsem se, že nám molo může uplavat, ale nevstal jsem. Jak jsem později zjistil, stejně by to nebylo nic platné. V osm ráno molo plave a já pro něj musím do rybníka a slyším hukot od stavidla. Jdu na hráz a rychle se vracím pro foťák. Voda se valí vrchem přes hráz v rozpětí asi 25 metrů. Z horních rybníků teče voda v šíleném množství, jeden přítok se nevešel do koryta a valí se přes cestu vedoucí na hráz rovnou do lesa. Celý les pod hrází až k dalšímu rybníku je jedno velké jezero. Ještě že jsem nestihl postavit základy k jedné hře v lese, vše by bylo pryč.
V rybníku je pořád hodně vody a my zatím nejsme schopni ukotvit molo zpět na skruže. Kluci odpo odjížděli do Budějovic, tak jsme vzali železné tyče a pokusili jakž takž molo chytit nad skružemi a zabili jsme tyče do dna. jak voda bude klesat, pravděpodobně v noci, mohlo by si molo jakž takž sednout. Jsem zvědavý, jak ho budeme pak přesně zpět usazovat.
Odtok dešťovky je v rybníce, asi 20 čísel pod hladinou. Voda se bude hromadit v trubkách. Odtok z jímky na tom nebude lépe, bojíme se spodní vody.
V Olešníku voda vytopila několik domů a Vltavou by se měla valit první vlna z Lipna. Ještě že je to od nás daleko, rybník nám bohatě stačí.
Zítra přijedou dětičky na školku v přírodě, dneska volalo několik rodičů, jestli fungujeme. Aby se tady měli v pohodě jak to v dešti půjde, musím už teď zatopit.
Molo nebo ponton?

Hráz rybníka se proměnila v řeku

A dolů z hráze do lesa, koryto, nekoryto...

Pohled z lesa pod hrází

Přesně tude vedla stezka

Rybník pod námi