Květen 2013

Honit kočky na půdě...

31. května 2013 v 9:45 | Marcel
Venku je krásně deštivý listopad a já se proto vrhám na vnitřní práce. Část z nich jsem popsal včera, jen natírat venkovní nábytek po Matějovi nemůžu, je mokrý... Police ve skkládku visí, dveře se zavírají, kus plotu taky stojí a je připraveno na finální dostavbu a já se vrhám na přípravu nových programů a her na tábory. Potřeboval jsem barevné papíry a šel pro ně na protilehlou půdu. Zvěř šla samozřejmě se mnou. Našel jsem co jsem hledal a chtěl jít zpět. Čiky vyběhla v pohodě, šedivá paní Norrisová taky, ale pak vběhla zpátky. Po chvíli nahánění po policích jsem ji chytil a hledal zrzavého Sama. Nikde nic a najednou vysoko nad hlavou něco slyším. Blbeček je nahoře v trámech pod střechou, tam za ním nepolezu. Chvíli jsem v náručí s druhou kočkou počkal až slezl níže a odchytil jsem si ho i přes Samovy protesty. Kdfybych půdu zamkl, ven by se sami nedostali. No mám to zapotřebí, honit kočky po půdě?
Po nějaké době zase začal škodit skřítek Schovávač. Po dvou měsících jsem našel kuchyňský zapalovač - mezi impregnačními speji na boty, dost dobré místo. Teď pro změnu chybí můj holící strojek, válečky na sundání chlupů z oblečení (kupovali jsme je s Honzou v IKEA před asi třemi týdny), sešívačka a někdo rozbil nastřelovačku (takovou tu venkovní sešívačku, kterou se natřelují třeba ubrusy do stolů). Asi Samo...
Hříbata utěšeně rostou, už je prohlédl i kovář a kopyta mají v pořádku. Dohadovalki jsme se, jak moc Indy vyrostl a srovnávali to na fotkách. Nakonec je to asi 10 centimetrů do výšky, ale zesílil. No, posuďte sami.



Březen za kamna vlezem...

30. května 2013 v 9:51
Kamarád kájí mi poslal krásně upravenou a hluboce pravdivou pranostiku: Březen, za kamna vlezem, duben, ještě tam budem, květen, topím jak kretén... Co dodat. Ještě v pondělí ve dvě ráno jsem byl v kotelně. Teď netopím, maximálně navečer doma a doufám, že příští týden bude tewplotně lepší. Jinak bych musel pranostiku doplnit na červen...
Seznam prací mi nějak neubývá, naopak. Nasadili jsme dveře na instruktorské sociálky a bnejdou zavřít, musím zbrousit futra. Uklidilo se na sociálkách a já musím vymalovat pozvracenou stěnu. Ivča koupila regál do skládku a já ho musel přestěhovat tak, aby se tam regál vlezl. Vyrábím několik nových her na léto, přivezli mi nová lana na natažení do lesa, tráva roste jako kdyby tu výšku někde ukradla.
Pořád sháníme jeté nové auto, včera jsem se projel v Toyotě Land cruiseru a bylo to moooc příjemné. Až na to, že je to třílitr a pije jak Pavlosek a je to třídveřák, tak moc pěkné. Ivča má v hledáčku VW Sharan, Toyota RAF, Seat Alhambra.
S tím jak je hodně práce samozřejmě nestíhám. Zapomněl jsem dodat, že musím dodělat výběh pro kozy. A doma pořád slýchám, kdy uděláš tohle a kdy doděláš tohle. Moc mě to baví, zvlášť když je Matěj pořád pryč, protože si musí něco zařídit...

Korida ve výběhu

28. května 2013 v 7:20 | Marcel
Je sice chladno, ale hlavně že pořád neprší. Víkend byl velmi příjemný, sešlo se u nás několik kamarádů z různých stran, v sobotu jsme v péřovkách otevřeli grilovací sezónu a příjemně si popovídali. Kájí s Alčou mi pomohli obestavět kus boxů, položil jsem do země přívod elektriky k boxům a stihl se podívat na Bambiriádu, kde jsme měli stánek Země nezemě s atrakcemi pro děti.
Nevím, co přesně se stalo ve výběhu před boxy, ale slyšel jsem nějaké rány kopyt do stěny boxů a pak jsem viděl, jak haflinga Ája dupe kopyty kolem vyděšeného třídenního kůzlete. strkala do něj hlavou, odběhla, že se zase k němu rozběhne. Vběhl jsem do výběhu, Áju zahnal a kůzle i s maminou zavřel do boxu. Po hodinách jsem se chodil dívat, jestli to kůzle Agáta přežije, jestli nemá dupnuto někam na tělo, ale i ráno byla v pohodě. No, jak je vidět, ne všechna zvířata spolu budou od začátku kamarádit...
Už měsíc mám potíže s levou rukou, brní mi konečky prstů. Tedy teď už jen konečky, byly to dokonce celé prsty až po zápěstí. Chodím opravidelně k fyzioterapeutce a na laserové ozařování a výrazně se to lepší. Je to sice nepříjemné, ale žít a hlavně pracovat se s tím dá. Jen je zvláštní cítit tahavou mírnou bolest v paži a brnění ukazováčku.
Sedím, píšu a po několika dnech vidím na obloze modro. Mohlo by se aspoň trochu oteplit. Od včerejška máme na statku pár dětí z Jedličkova ústavu a jsou s nimi dvě učitelky. Možná jsme trochu přecitlivělý na oslovování a chování učitelek poté, kdy mi bylo říkáno pan správec (nejsem správec ani správce, vžýdyť to tady vlastníme a ne jen spravujeme!!! Na oplátku jsme učitelkám říkal paní vychovatelko). Včera navečer mne dostala jedna z učitelek tím, že na apartmánech jsou radiátory jen vlažné (i uklízecí holky říkaly, že je na těchto pkojích teplo až až) a že doufá, že budu topit celou noc a nepočítám s tím, že přestanu na noc topit. Bez komentáře jsme se otočil, pokládal jsem topení za samozřejmost, ale dá se to říct i jinak.
Podruhé jsme žádali o dotace na nové lodě, tak uvidíme. Moc tomu nevěřím, bylo by to jen příjemné překvapení.

Relativní klid

24. května 2013 v 17:20 | Marcel
Odejl třetí turnus školy v přírodě a my máme po dohlášení skupinky rodin volný víkend. Tak trochu se léčíme klidem, protože děti byly extrémně hlasité a živé, na druhou stranu ale ve většině špatně jedly. Nezažil jsem, aby mi skupinka vrátila takovou spoustu nedojezených karbenátků nebu libového masa ze svíčkové. Včerejší večer byl tím "správným" vrcholem. Šel jsem před spaním zhasnout na záchodech a tak tak jsem na chodníku před sociálkama vyhnul první části zvratků. Druhá byla na dlažbě a zdi a třetí v umyvadle. Oznámil jsem to učitelkám, ale kdo myslíte, že to uklízel. Ani protahování záchodů mi nevadí tak moc jako zvratky. Skoro jsem si u toho zbůsobil virózu...
Vrátím se k relativnímu volnu o víkendu. Vymalovat kus zdi na sociálech, sestavit regál do skládku, položit a zakopat elektrické kabely do země, odvézt sekačku do opravy, posekat zahrádku atd. A to nemluvím o přípravách na tábory... Zpříjemníme si vše příjezdem kamarádů a sobotní grilovačkou. Sice nebude úplně teplo, ale to až tak vadit nebude.
Matěj zase perlil. Bavili jsme se, že v Krumlově je o tomto víkendu nějaký program. Nevěděli jsme, jestli rallye nebo slavnosti pětilisté růže. A mates nám tvrdil, že se slaví osvobození. S měsíčním zpožděním. Ani jedno mu termínově nevycházelo, protože není červen a jen idiot by slavil osvobození o měsíc později. Po několika minutách raději vstal a šel brousit stůl...

Třetí škola v přírodě a třetí mládě.

22. května 2013 v 10:19 | Marcel
Vydal jsem večeři, školáci konečně hromadně jedli a přidávali si. Co jinéhio, když už ne bramborový guláš. Po večeři nesu kozám zbytek rýže a jedna koza se na mne nevrhá, jako jindy. A ejhle, je v rohu v boxu a pod sebou má uúplně čerstvě narozené kůzlátko!!!! Vypadá i velikostí jako velikonoční beránek vysypaný z formy. Koze jsem dal nažrat, matka potřebuje, pohladil si kůzle a nechal je v klidu. Matka je vyplašená a o malé se bojí, stejně jako tomu bylo u koní.

takhle jsem je poprvé uviděl

rozmazané, ale foceno v šeru bez blesku

už hledá vemínko
Hříbata jsou jiní kabrňáci. Prohánějí se po výběhu a začali spolu kamarádit. Pozoroivat je naprosto úžasné, ráno jsem u výběhu strávil půl hodiny a pak musel do kuchyně... Občas s Ivčou vezmeme večer sklenku vína a sedíme a pozorujeme přírodní nekonečný seriál.



a pak že si odmalička ženské nevyskakují na chlapy

Školáci se oproti úvodní naprosté nezvaldatelnosti uklidnili, paní učitelky to ale nemají lehké. My v rámci našich programů po jejich nezvaldatelnosti vyhlásili akci "náhlá smrt". Žádné napomínání a neposlucha jde hned z programu pryč. Vyopadá to krutě, ale musíme dodržovat bezpečnost a všechny programy mají svou míru rizika - výuka na lodích, hodina na nízkých lanových překážkách, péče o zvířata včetně koní a jízda na koních. Děti možná nevěřily, ale po první náhlé smrti největšího grázlíka pochopily, že to myslíme vážně.
Včera si paní učitelky pozvaly ornitologa s ptáky a dneska přijel stejný pán a měl hady. Prý potřeboval být v teple a proto se ptal, jestli může být v jídelně. Slušně jsem odmítl. Hadi nejsou má krevní skupina a představa, že vaříme a vedle jsou hadi... Díky, ale nechci.
Traktůrek nemám pořád opravený, louky jsou posekané, ale zase prší a svítí sluníčko a bude zase růst, ach jo...

Majzlík do dřeva

20. května 2013 v 8:06 | Marcel
Škola v přírodě je hit. Pokaždé hned na úvodu se ptám, k čemu jsou postele. Děti odpoví a já přidávám, že se na nich neskáče, není to dopadová plocha a podobně. Po necelých dvou hodinách přišel první kluk, ráno se přidal jeho soused. Zkoušeli na mě, že to už bylo, ale protože tyhle postele přenesl ze svého pokoje Matěj v pátek odpo... Pak byla jejich omluva klasická - rychle jsem si dosedl, omylem!!! Pikantní je, že kluk, který skočil na postel z palandy, měl v tomto školním roce kompresní zlomeninu páteře...
Velkou kapitolou je lékárna. Zdravotníka dělá Matěj a ve velké igelitce plné léků se hrabal asi hodinu, než vše roztřídil a pochopil. Je tady holčička, která je alergická (podle maminky) snad na vše včetně citrusů a máku, kluka, který má poruchu srážlivosti krve, ale tu opačnou. Jakmile se bouchne, udělá se mu hned modřina a sražená krev múže ucpat cévy.... A opět mnoho bolestínků. Kluk si odřel koleno a přišel si ho nechat ošetřit. Než si Matěj donesl betadynku, kluk nevěděl, které koleno to bylo a na kterém místě...
Matěj ale taky bodival. Potřeboval si v polici vyříznout otvor pro procházející trubku topení a v dílně se kolem mne motal. "Kde máme majzlíky?" Přemýšlel jsem, na co že potřebuje majzlík, vždyť nic neseká. Několika mířenými a cílenými otázkami jsem zjistil, že oním majzlíkem má být dláto... Zdravotník a bohém...
V sobotu jsem na jeden den odjel vyčistit si hlavu na hory. Jeli jsme s Karlem a jeho synem Karlem. Karlík byl v nepálském Káthmandů proslulý tím, že za každý nákup, který někde udělal, chtěl ještě dárek. Nakupovali jsme v Penny a Karel, že to zaplatí. Po platbě kartou nám prodavačka dává ještě nějaký prostředek na čištění oken. "To jsme ale nekupovali." Prodavačka mne uzemní: "To je dárek za nákup." Neuvěřitelné, Karel už to umí i u nás...

Taková trochu směs historek

15. května 2013 v 8:57 | Marcel
Se školáky na škole v přírodě není nouze o veselé momenty. Samozřejmě zažíváme i ty druhé, jako třeba když přišla paní učitelka s tím, že na holčičích záchodech jsou ucpaná umyvadla. Stačilo přitom vyndat z odtokového košíčku v umyvadle směs dlouhých vlasů a trávy...
Stojí dva kluci u výběhu, koukají na naše březí kozy s velkými vemínky a jeden povídá druhému: "tohle je ale velký beran."

Po péči o zvířata, kde se děti dozvěděly vše možné i nemožné o králicích, koních, kozách, psech a kočkách včetně doby, po jakou jsou březí, prohlásila jedna holčička o těhotné paní učitelce: "A naše paní učitelka je březí devět měsíců."

Druhá skupinka dětí je neskutečně žravá, za den klidně sní na snídani a svačinku 150 rohlíků a několik chlebů, to nepočítám velké kotle jídla na oběd a hlavně na večeři - to snědli asi 30 litrů bramborového guláše.

Máme tady jednoho kluka na bezlepkové dietě a jednoho syna muslimů a ten by neměl jíst jiné maso než kuřecí. Na večeři jsem tedy poprvé dělal bramborový guláš z kuřecího masa a bez mouky. Přece nebudu dělat každému z nich jednu porci zvlášť.

Večer jsme s Ivčou seděli u výběhu a kochali se hříběcím kinem. Indy strašně zesílil a vyrostl a asi už dorostl mohutnější Wendy. Jsou spolu ve výběhu a už se respektují, snad tedy nejhorší období těsně po narození máme za sebou.

Indy vždy u maminky

Leda že by šel okouknout návštěvníka

Wendy o kousek dále

A první společné foto, sice na dálku, ale je to tam

Indy má kamarádku

13. května 2013 v 10:53 | Marcel
Neuplynul ještě ani týden a hříbátko Indy má vrstevnici, kamarádku kobylku Wendy. Ája, její maminka, byla od odpoledne nervózní a v noci to začalo. Ivča si šla lehnou na seno se spacákem, já si dal sprchu s tím, že budu čekat na telefonu doma. Než jsem vylezl ze sprchy, měl jsem zmeškěný hovor. Oblíknou, foťák a do výběhu. Ája byla mimo box, ležela na zemi ve výběhu a očividně se trápila. Chrčela, Ivča sáhla do ní a zjistila, že má malé blbou polohu. Žádný veterinář nebyl na příjmu, proto Ivča zavolala kamarádovi bagristovi. Ne aby přijel s traktorem, ale má zkušenosti s porody telat. Přijel asi v půl druhé a začala fuška. Ája se naštěstí přesunula do boxu a Jolanu s Indym jsme oddělili ohradníky. Jožka vevnitř nahmátl nohy a hlavu, nějak uvintř (!!!) navázal provázky na kopýtka a začali jsme tahat. Postupně, za asi půl hodinu perné práce byla na světě Wendy (celým jménem Wendy Angela Darling) a je jí pěkný kus. Váží asi 60 kilo a měří okolo metru. Ája je menší než Jolana a není proto divu, že měla s porodem takový problém. Wendy je statnější, postavila se asi za hodinu a stála celkem dost jistě. Zavřeli jsme je do boxu a na chvíli ulehli na seno. Před šestou jsme vstávali, abychom obě vypustili na louku.





A Jolana s Indym koukají na nový přírůstek

Indy se má k světu

11. května 2013 v 14:26 | Marcel
Déšť Indymu nevadí a prohání se po louce. Ano, po třech dnech už kluše ve výběhu a Jolana ho stále stíhá. Po několika minutách se Indy svalí k zemi a spí. Probudí se, napije se mlíka a běhá, upadne a spí. A pořád dokola. Na noc si ho maminka odvede do sucha v boxu a spolu spí na slámě.
Když vzpomínám na jeho narození, zažil jsem ještě jednu unikátní věc. Když jsem hříbě přidržoval u hlavy maminky, viděl jsem v jejích očích velký janě modrý kruh. Normálně má Jolana oči modré a teď je měla jasně modré. Zmínil jsem se o tom a dozvěděl, že se jí vyplavil ...........on, nevím, jak se to jmenuje, ale v překladu je to hormon lásky, jehož následkem zmodrají zířetí nebo i člověku dočasně oči. Úžasný zážitek.
Ája je s porodem pořád na spadnutí, může to být kdykoli. Ivča zase v noci vstává a kontroluje, jetli se něco neděje.




O práci není nouze

11. května 2013 v 14:18 | Marcel
Jeden turnus škol v přírodě vystřídal druhý. Uvidíme, co nám to přijelo, ale jsme rádi za některé děti, že už odjely. Zvláště jedna holčička tady perlila, v negativním slova smyslu. Před jídlem vzala žvýkačku mezi prsty a cvrnkla do jídelny, stůl pobryndala od všeho od čeho to šlo a na výtku kuchaře, ať si po sobě uklidí znuděně a suše prohlásila, že to má na starosti služba. To bylo něco na Mílu. Marcele zase vnikla do vytřených sociálek v době, kdy tam neměla co dělat a na upozornění a potom žádost, aby si to teda po sobě uklidila Marcelu uzemnila: "To já uklízet nebudu, od uklízení jsi tady ty." No, nezabili byste ji? A mohl bych pokračovat.
Navíc tito výtečníci vylomili z pantů dvoje dveře na pokojích, okopali čerstvě vymalovanou zeď na chodbě u sprch, zlomili čtyři rošty na postelích... Další turnus pak sepisoval opravy po předchozích účastnících, aby to nebylo na ty nové.
Zdařile prší, ač by podle radaru nemělo, drenáže jsou ale kvalitní a voda se moc na dvoře nedrží a hlavně neteče pod pergolu. To se nám povedlo. Déšť a studené počasí má za následek pro mě nepříjemnější věc, zase topím. Navíc je špatná předpověď a vypadá to, že ještě dlouho topit budu.
Mezi topením opravuju a opravuju - dveře na apartmánech měly uvolněnou obložku a já dlouho zkoumal, proč nejdou zavřít. Na záchodě na apartmánu chyběl klíč a chápu, že z toho paní učitelky byly nervózní. Hledal jsem, řešil a pak jsem zjistil, že nějaký výtečník přidělal klíč od záchodu na klíče od pokoje... Při stěhování stolu jsme někde ztratil jednu speciální matku a dneksa se hodinu trápil s náhradním řešením. Včera jsme byli v Praze a mimo jiná místa jsem naštívil Ikeu. Kopil jsem věci do sprch včetně závěsných držáčků na mýdla a čudlíků na ručníky. Už jsou namontovány. No co, aspoň se netrápím, že jen prší.

Tak konečně, malý Indy je na světě

8. května 2013 v 15:43 | Marcel
Máme za sebou první porod koně. Ivča v půl páté ráno při pravidelné kontrole koní usoudila, že Jolana už má načase. Vzbudila mne, ale po mém příchodu šla mamina zase z boxu ven žrát seno. Odešel jsem do postele s tím, že venku nebudu čekat bůh ví, jak dlouho. Sotva jsem vešel do ložnice, zvoní mi telefon. Popadl jsem zase foťák a pelášil do boxu. Z Jolany už čouhaly nožičky.... Naživo jsme měli na telefonu veterináře, který sedal do auta a vyrážel k nám. Porod ale nestihl, hríbě jsem s Ivčou přivedli na svět sami. Nožičky, za nimi hlavička a pak celé tělo. Vše bylo otázkou několika minut a v boxu leželo malé hříbě. Váha okolo 40 kilo a výška asi 90 centimetrů. Bylo neskutečné pozorovat, jak to má příroda zařízeno. Od samotného počátku, ještě než Ivča přestříhla pupeční šňůru, už spolu komunikovali. Po asi hodině se Indy začal stavět a po další asi hodině a půl poprvé nasál z vemínka. Vzali jsme pak oba ven a za východu slunce pozorovali nádherné kino přírody. Indymu se daří skvěle, maminka si ho hlídá a nepustí ho od sebe na metr daleko.
Odpoledne ještě Ivča pročistila konečník a desinfikovala pupík a my teď budeme jen pozorovat, jak bude malý Indy růst a sílit.
Každým dnem očekáváme reprízu - haflinga Ája má taky termín...

První doteky asi 15 minut po narození

Ještě neumí stát sám

Ranní východ slunce

Maminka ho nikam dál nepustí


Společné vyhřívání se na sluníčku

Rychlost pračky

6. května 2013 v 8:48 | Marcel
Najela první škola v přírodě a my máme na dlouho plno. Počasí je spíše aprílové, proto vedeme s Ivčou spory o topení. Děti jsou do půl desáté venku v mikině a šortkách, pak zalezou do pokoje a usnou. Má cenu topit? Dneska uvidím, od rána je zataženo a nevím, kam se vyškrábe teploměr.
Znovu se zabíhám v pravidelných objednávkách potravin. Náš kuchař pořád s něčím vyšiluje a udržuje hladinu sebepaniky - pořád něco chybí, je málo hrnců nebo nestíhá. Přitom jinak je to pohodový chlap. Při jeho požadavcích na objednávky si vzpomenu na Zdeňka Pohlreicha, který se ptal, co říkají majitelé objednávkám, které dělají kuchaři. Tehdy jsem dotaz nepochopil, objednával jsem si pro sebe. Teď už vím.
Honza byl od úterý na školní akci na horách. Pochvaloval si to i přes jeden nepěkný pád na kole. Vše přežilo, Honza i kolo. Po příjezdu domů hodil všechno oblečení do prádla a postupně pral. Kompletoval jsem si své kolo a nebyl na něm rychloměr. Honza zprvu v kklidu sdělil, že ho má v kapse v dresu. Pak se zarazil. Dres je už vypraný. Tachometr ale funguje a dokonce naměřil rychlost otáčení pračky - 300 km/hodinu...¨
Zvěř pořád nerodí, jen já dneska v noci byl u narození dvou hříbátek. Zatím jen ve snu. Ivča chodí v noci na kontroly - při pravidelnosti jejích kontrol venku bych vlastně zatopit mohl. Cestou od kobyl by mohla přikládat...

A je to naopak

4. května 2013 v 19:21 | Marcel
Tak namísto tolik očekávaného hříběte máme o jednoho koně méně. Duet měl letos asi popáté slabou chvíli, vypadalo to na další koliku. Nakonec mu selhalo srdíčko a včera po poledni nám odešel. Pan doktor u něj byl přes tři hodiny a nedalo se nic dělat. Má ustláno vedle Pilase.

Sprint a zkouška

2. května 2013 v 20:49 | Marcel
Ani dnes jsme neponechali nic náhodě a v 7 ráno (slovy v sedm hodin ráno) přijel bagr. Zpočátku srovnával výběh pro kozy, ale pak se vrhl do hloubky. Připravil přívod vody od studny k výběhům, díru pro novou šachtu před sociálkama, odvod dešťovky ze střech apartmánů a příkop pro drenážní trubku přes celý dvůr. Naštěstí bylo sucho, takže jeho řádění nejde poznat. Dvě tatrovky navezly štěrk a bagrista Jožka obratem po položení trubek výkopy zasypal, štěrk rozhrnul a udělal na dvoře nové cesty. Cílem vybudování šachty je příprava pro komplet novou kanalizaci i z apartmánů a z našeho bytu a odvodnění celého dvora. Večer začalo pršet a během noci bude dvůr podroben zkoušce, jestli je odvodnění dobré. Jedním z cílů je nemít vodní jezero pod pergolou, která by měla sloužit k příjemnému posezení v době letních dešťů. Doposud tam museli sedět lidé se zvednutýma nohama a pod nimi deset čísel vody. Pokud tam vůbec seděli...
Posledním úkolem bylo vyměnit špatný bojler na apartmánech, podle slov instalatéra Ládi práce na necelou hodinu. Pokud by ovšem pod dostavbou nebyl podepsán minulý majitel Rous. Bojler byl pověšen asi hodně dávno, nebo je aspoň hodně starý, rok výroby 1979 (není to překlep). Tou pravou rousovinou bylo namontování kuchyňské linky na apartmánu kolem bojleru, jeho totální obestavění. Museli jsme proto zdemontovat skříňky nad linkou, abychom se dostali ke šroubům držícím bojler. Sousední skříňky byly zevnitř sešroubovány navíc i neviditelně - vruty spojující skříňky byly pod našroubovanými panty. Museli jsme sundat dvířka, abychom rozpojili skříňky. Poslední tečkou bylo navrtání nových nosných šroubů pro bojler. Nikdo ale netušil, že nosnou stěnou je příčka silná 8 centimetrů. Vrtačka šla skrz do vedlejšího pokoje. Bojler drží na jednom šroubu v kolmé příčce, to je v pohodě, druhá díra šla přes zeď a já asi na druhou stranu pověsím Rousův obrázek... Za dobu výměny bojleru by prý chlapi vyměnili normálně čtyři...
Jsem jen zvědav, co nás ještě čeká za rousoviny.

Ano, šéfe. Naživo.

1. května 2013 v 21:35 | Marcel
Mám za sebou poměrně krátký kuchařský seminář na téma "vaříme efektivně z kvalitních surovin", jehož lektorem byl Zdeněk Pohlreich. Mnoha lidem je jeho role v televizním pořadu nepříjemná, ale musím potvrdit, že pípání je fakt vynucené televizí.Na druhou stranu se takovým komentářům po shlédnutí plesnivých kuchyní vůbec nedivím.
Zdeněk, se všemi si tykal, nám ukázal postup při vaření pěti druhů jídel a my se mohli libovolně na cokoli ptát. Na jednu stranu jsem si potrdil, že naučené postupy vaření masa a omáček mám správné. Naučil jsem se navíc několik věcí souvisejících hlavně s přílohami. Jak udělat jednoduchou zeleninovou salsu k rybě nebo kuřecímu, hráškovou přílohu k masu, smetanové brambory trochu jinak (a ty měly dneska úspěch).
Několik hlášek, které jsem si zapsal nebo které nešly zapomenout:
"Nebudeme z toho vaření dělat vědu, jsme v kuchyni a ne v Apollu 13."
"Není podstané mít v nabídce jedno jídlo jako pecku, ale deset dobrých jídel. Úroveň nabídky se hodnotí vždy podle nejhoršího jídla."
"Když zeleninu, kterou máte v omáčce, odprezentujete na talíři navíc, jsou to plus body pro vás."
Účastník semináře: "Prý jste dostal nabídku vařit na hradě?"
Z. Pohlreich se zamyslel a: "To bych tam asi musel nasrat. A bylo to psáno v bulváru, takže..."
Účastník semináře: "Když jste točil "Ano šéfe", z kolika hospod jste chtěl utéct?
ZP : "Točili jsme 57 dílů, takže asi z 55... Ne, to je fór, ale asi ze třiceti..."
Já se zeptal, jestli chápe, proč si ho provozovatelé svých restaurací zvou s televizí k sobě ve chvíli, kdy mají v kuchyni tak šílený bordel. Myslel jsem si, že jsem x-tý s touhle otázkou (nebo on je tak dobrý herec) a Zdeněk se zarazil, přemýšlel a pak: "Víš, jsou věci, které nepochopíš. Já fakt nevím... Šílení lidé dělají šílené věci." O některých dílech Ano šéfe jsme povídali detailněji a fakt nechápu.
Závěr? Neříkám, že to pro mě byla naprostá bomba, ale posunul jsem se v uvažování kuchaře dále. Jak se stavět k divočině, k zelenině, k rybám, přílohám. Na design na talíři tady asi úplně dbát většinou nebudeme, ale i tohle jsem viděl z první řady...
Jen kdybych nebloudil cestou do Kralup a hlavně zpět. Někam jsem jel, žádné směrovky, zeptal jsem se městských policistů, kudy nejlíp na Prahu. Odpověděli správně, protože jsem otázku nepoložil místopisně dobře. Poslali mne na dálnici. Ale ne na tu kolem letiště přímo na Strakonickou, ale na dálnici do Letňan. Hodina navíc přes celou Prahu mne ale nemůže rozhodit. Teď už vůbec, jen včera jsem si nadával do blbců...

Noví králíci

1. května 2013 v 21:11 | Marcel
Na prodloužený májový víkend u nás byli kamarádi s rodinkami a jejich kamarádi. A ti si divezli s sebou psa. Byl hodný, ale na první pohled vypadal "baskervilsky". Červeno pod očima, propadlé pysky, boxer. K dětem byl úžasný, poslouchal... Ani kočky nehonil. Zaujali ho však naši králíci v boudě, jejíž vchod byl zadělán třemi pletivy, poslední vrstvou bylo ocelové pletivo. Filutovi, jak se pes jmanoval, to ale nevadilo. Vyrval pletivo a děti přišly hlásit: "Fíla pustil králíky." Než nám došlo, že mezi dětmi žádný Filip není, byla naše králice po smrti. Sice ještě vykazovala malé známky života, ale teď opravdu nesimulovala smrt ze strachu. Majitel Filuty dostal od Ivči úkol postarat se o králíka tak, ať ho druhý den můžu upéct. Dan Ivču překvapil a králíka briskně stáhnul a předal ho do kuchyně. Jediné pozitivum na celé situaci bylo, že králice nebyla březí. Upekl jsem ji, moje premiéra, po poradě s Marcelkama (maminkou a kamarádkou) jen na kořenové zelenině a sebekriticky musím uznat, že byl fakt skvělý. Navíc jsem ze zbylé zeleniny a kousků masa udělal druhý den na snídani pomazánku.
Druhým závěrem je, že Dan po předjednání ze strany Ivči vyrazil do vedlejší vesnice koupit novou králici. Dovezl dvě, prý aby aspoň jedna zabřezla a my teď připustíme našeho nadrženého králíka na dvě samice...