Duben 2013

Další porucha

30. dubna 2013 v 10:12 | Marcel
7e to tady s prací nikdy neskončí je mi jasné. Ale proč, sakra, nemůžou skončit problémy. Posledně jsem končil tím, že traktůrek je opraven a klekl nám bojler v apartmánech. Ne, že by bojler v apartmánch oživl, ale traktůrek neseká. Jedu, seká a zničeho nic přestane sekat. Pak na chvíli naskočí a zase vyskočí. Posekal jsem až na dva malé pruhy louku nad parkovištěm a konec. U rybníka roste tráva jako na cizím. Asi skončím s křoviňákem v ruce a loukou před sebou...
Na prodloužený víkend až do středy jsou u nás kamarádi s dětmi. Většinou dělají výlety a obědvají někde mimo, u nás mají snídaně a večeři. Dneska budou grilovat, ale beze mne. Jedu se vzdělávat v kuchyni, jedu na kurs / seminář se Zdeňkem Pohlreichem. Zase budu chytrý jak sviňa. Jen mi lidi okolo říkají, abych od něj nepochytil mluvu, která se musí vypípávat...

Nemám rád záchod

26. dubna 2013 v 11:57 | Marcel
Na domácím záchodě "někdo" zlomil vytahovátko splachovadla. Protože nám zbyly záchody ze společných sociálek rozhodl jsem se, že vyměním rovnou celý záchod. Odstrojil jsem starý a snesl dolů nový. Chtěl jsem ze starého zezadu odpojit odpad a ejhle, odpad byl do země. Jiný typ záchodu. Zase jsem odnesl záchod zpět na půdu. To byl jen začátek. Koupili jsme nové splachovací zařízení a já se dal do opravy. Samozřejmě je vše na nepřístupných místech, celá nádržka se musela odmontovat, přidělat splachovadlo a zase přimontovat. To šlo. Já však v dobré víře záchod odšrouboval ze země a urval šrouby. To znamenalo převrtat nové díry na starých místech. To už nebylo v pohodě, ale vytrápil jsem to. Posledním krokem bylo přidělání prkýnka. V zásadě o nic nejde, ale já neměl originál šrouby a pomáhal si jinými. V průběhu jsem si raději odskočil pro uklidnění na jedno malé... Po necelých dvou hodinách bylo hotovo a já nechci nějaklou dobu slyšet slovní spojení "opravit záchod".
Jo, a já na tento záchod nechodím, používám náš druhý...

První řemeslníci na zabití

26. dubna 2013 v 11:49 | Marcel
Včerejší večerní anabáze kamaráda s extra pružinkou do traktůrku se vydařila, zaplatil jsem mu 50 korun za pružinku a dosekal louku. Super!!!
Tomu však v průběhu dne předcházelo několik hektických momentů. Čtvrtek je závozový den a opět se u nás potkaly auta, teď Nowaco a pivo. Ani jeden řidič nechtěl moc čekat, ale nedalo se nic dělat. Oba jsme rychle složili a očekávali ještě prádelnu a Makro. Ti se už zdárně minuli, Makro jsem minul i já a to doslova. Odjížděl jsem do města a Makro vjíždělo na dvůr Usmívající se.
Marcela finálně doklízela sociálky i se zrcadly a měla rébus - v instruktorských sprchách nepřepíná sprcha z pevné na ruční a neodtéká odpad. Sprchu jsem nevyřešil, budeme reklamovat v Bauhausu a odpad..... No, teď už jsme klidní, ale v ten moment!!! Odtok byl zasraný zbytky omítek. Poslední obkladači, které my osobně neznali a byli tady jako výpomoc, si vypláchli kbelíky a vylili je do sprchy. Debilové, idioti. Tím se i mřížka a vyndávací nádobka trochu zacementovala. Mřížku jsem vyndal a bordel z odpadu vysál, nádobku vyndal až kamarád vodař. A zanadával si taky. Nemít Ivča faktury u účetní zavolal jsem jim a za rámeček by si to nedali.
Navečer přijel obchoďák z Nowaca na avizovanou návštěvu s obchoďáchem z Procteru, který nabízel jejich úklidové prostředky. A do toho přijel kamarád opravit traktůrek. Potřeboval jsem se včera už potřetí rozpůlit... Vše jsme zvládli a večer pozorovali s Honzou částečné zatmění měsíce.
Jo, a na apartmánech kleknul bojler, musíme ho příští týden vyměnit...

Pitný režim, ten koňský

25. dubna 2013 v 9:10 | Marcel
Včerejšek se počítá mezi ty zajímavější dny. Bylo krásně, přes dvacet stupňů a to opět znamená, že jsme přeskočili jaro. Už si zvykám, že čtyři roční období jsou trochu jiná - zima, léto, podzim, babí léto a zase zima...
Včera jsme pověsili zrcadla a obrázky v koupelnách. Věšet zrcadla nesnáším, vedle jedenácti pověšených zrcadel jsou důkazem dvě už nepověsitelná, nějak to prasklo, samo. S Marcelou jsme se shodli, že zrcadla štípnutá při věšení nejsou zrcadla rozbitá a znamenající 7 let neštěstí. Stejně na pověry nevěříme. A jedno bude ještě použitelné, po oříznutí.
Naposledy jsem (pevně věřím) vyčistil kotel a uložil ho k letnímu spánku. Z kotelny jsem zamířil přímo k sekačce. No, není to šílené? V tuhle chvíli naprosto souhlasím s panem Bernardem a jeho reklamní kampaní. I když u nás se to netýká činnosti lidí, ale přírody. Svět se zbláznil.
Dvůr jsem posekal malou sekačkou, traktůrek měl vybitou baterku a musel jsem ho startovat na kabely. Louku u rybníka už jsem vzal traktůrkem a po dvaceti muntách sekání louky nad parkovištěm přestal traktůrek sekat. Byl jsem velmi sprostý, protože jsem si myslel, že jsem urval klínový řemen. Dojel jsem zpět a ejhle neurval. Po konzultacích s kamarádem a jeho příjezdu k nám bylo zjištěno, že je problém ve spojce secího zařízení. Dneska večer to zkusíme vyřešit přídavnou pružinou a uvidíme. Jen musím ještě někam odvézt baterii na nabití. Nebo zase startovat na kabely půjčené od našich hostů.
V průběhu dne jsem byl doplňovat vodu koním. Valachy jsem přivedl z pastvy a ti se hned vrhli na vanu plnou vody. Postaral jsem se o kobyly a během asi tří minut vypili dva valaši 25 litrů vody. Tomu říkám splávek. Večer byla Ivča na vyjížďce s jedním naším hostem (po příjezdu si pochvalovala, jak je to úžasné vyjet si s někým, kdo to umí... Dííík!!) a já si všiml, že kobyly jsou mimo externí výběh. Protože byly tři poprosil jsem Honzu, aby mi pomohl. Nevzali jsme si zrní a to byla chyba. Po přiblížení se ke kobylám vzala ponička dráhu a další dvě za ní. Totéž se opakovalo ještě dvakrát a kobyly skončily na hlavní cestě, na asfaltce... Pokoušely se o mne mdloby, chtěl jsem se vrátit pro zrní a telefon a volat Ivči. Musela být už být někde poblíž a na koních by se mohlo povést kobyly zahnat dolů. Nicméně první auto na silnici, které zpomalilo (vidím tu hrůzu v řidičovýách očích, přede mnou na silnici tři koně) koně vylekalo a kobylky se tryskem rozběhly domů. Tam už je s Honzou v pohodě odchytli a dali do výběhu. Rázem bylo půl osmé a další den za námi...

O práci

23. dubna 2013 v 11:32 | Marcel
O tom, že je jí tady hodně není žádná. Každý den něco odškrtáváme něco ze seznamu, který ještě pravidelně doplňujeme. Většinou jednu věc uděláme a dvě doplníme...
Kouzelná byla včera Ivča k Honzovi, který díky přijímačkám na jejich gymplu byl doma poměrně brzy.
Ivča: "Honzí, mohl bys nám s něčím pomoct?"
Honza: "Jo, za chvilku jo. A co budu dělat?"
Ivča: "To ještě nevím, musím něco vymyslet..."
Když chci zadat práci, musím vědět jakou, ale někde to je jinak. Zasmáli jsme se pěkně.
Venku se vše krásně zelená a vypadá to, že sotva slezl sníh, budu muset vytáhnout traktůrek a brázdit naše pozemky se sekačkou... Připomíná mi to doby mého působení v obchodování s cukrovinkami. Sotva jsme rozvezli velikonoční zajíčky, začali jsme nabízet Mikuláše... Vypadá to, že topná sezóna skončila, venkovní teplé počasí prohřívá pokoje, tak jsme skončili čut čut s dřívím i koksem... Teď už se zahříváme jen prací.

Večírek zralých žen

22. dubna 2013 v 10:23 | Marcel
V pátek přijelo 26 členek Českého svazu žen na večůrek. Pochystali jsme jim přivítací kávičku, koláček, "děvčata" se ubytovala a servírovali jsme večeři. Dámy přivezly spoustu věcí do tomboly a průběžně odcházely k masérovi, kosmetičce a pedikérce, kteří si svou základnu udělali na dvou pokojích. Zábava se rozjela poměrně rychle, děvčata se střídala na baru a byly k vidění a slyšení úžasné věci. Po návratu od maséra jedna paní prohlásila:" Teda děvčata, ten masér mě úžasně znásilnil", o podobné hlášky nebyla nouze. Od osmi hodin hrál k tanci muzikant na klávesy a harmoniku, děvčata tancovala v kolečku i v párech a před půlnocí jedna z nich udělala asi pět provazů za sebou. Podotýkám, že děvčata měla 55 až 70 let. Jedna dáma netancovala, zato za večer do sebe naklopila asi 8 piv.
Večírek byl vydařený, trval asi do čtvrt na tři.
Souběžně byli na statku kamarádi z Moravy, se kterými jsme před drahnými lety jezdili na hory.
Kobyla ani kozy neprodily, počkaly si na Ivču a Jolana už týden přenáší. Hlavně, že na to nebudu sám. S Ivčou ještě vedeme spor, jestli ještě před sezónou, tzn. tento týden, udělat odvodnění dvora nebo ne. Představa, že zaprší a bahno je všude, i na pokojích, je šílená. Já jsem pro udělat trativod před pergolou a do něj se hodně vody ze dvora bude stahovat. Hlavně se v dešti bude dát sedět pod střechou pergoly bez nebezpečí mnoha centimetrů vody pod nohama.

Designové práce

18. dubna 2013 v 10:32 | Marcel
V úterý přijel tatík a pořád by něco kutil. Od rána a je prvdou, že po druhé až třetí hodině poposedává a je unavený. ale nedá si říct a nedá... Děláme de facto jen designové práce, natírání futer a fasády po nových dveřích, po starých cedulích, dolaďujeme úklid dvora a okolí statku. Poměrně dost času mi každý den zaberou koně. Nakrmit, napojit, postupně odvádět na venkovní pastvu a střídat je... Chvílemi je s nimi napínavé, jako když třeba se mi včera večer kobyly cestou k boxu a výběhu rozběhly... V každé ruce jedna koňská síla...
Po pátku, kdy Ivča zrušila naši Carensku, máme auto. Jeden dobrý kamarád nám půjčel na měsíc a půl fabii. Včera jsem si ji byl vyzvednout. Jediný problém vidím v tom, že naprostu vyfešákovaná a vymydlená. Uvintř, samozřejmě. A s Ivčiným přístupem k vnitřní údržbě vozu... Když položila auto na střechu, všechen bordel ze země a sedaček se na ni samozřejmě sesypal. V tu chvíli prý uznala, že netušila, kolik věcí a nepořádku v autě je. Poslední zpáva ze servisu je, že by se dala opravit a tak jen čekáme na zprávu z pojišťovny.
Do boxů ke koním a kozám chodím několikrát denně, Jolana měla v úterý termín porodu a kozy můžou rodit každým dnem. Zatím maminy statečně drží a asi čekají na Ivču, která se domů ze svého školení vrátí až v sobotu.

Jsme nepojízdní

14. dubna 2013 v 19:24 | Marcel
Jaro je tady a i venkovní práce začínají bavit a těšit. Nicméně rozšíření boxu u koní jsme nechali na řemeslníky. Alespoň stavbu základní konstrukce. Ivča však jela pro trámy na pilu v Hluboké a zpátky nedojela. Trámy nebyly naloženy úplně dobře, zatáčka vozík rozkývala, ten zatočil i s autem a Ivča s naší kiou skončila na střeše v příkopu na druhé straně silnice, v protisměru. Nad Ivčou ale stál andělíček strážníček a byla z auta vytažena bez škrábnutí a bez modřiny. Nicméně auto vypadá na odpis, tak uvidíme.
Ivča odjela do Prahy na jezdecký kurs Matizem, ale jeho poruchy se poslední dobou hromadí a spoléhat na něj úplně nelze. Nicméně jsme na deset dní s Honzou na statku nepojízdní. Leda že bych nastartoval některý z našich traktorů...
O víkendu jsme měli na statku sraz bývalé firmy, přijelo dvacet lidí, bývalých nebo současných zaměstnanců i s rodinkami. Užili jsme si vzpomínky nad fotkami i sepsanými historkami a v pátek jsme šli spát o půl třetí. Ráno jsem chystal snídani, pomáhal mi Pepča a já jen tak utrousil, že bych dneska neměl čisté svědomí sednout si po ránu za volant. Pepčiva odpověď byla slušná:" Naštěstí to za tebe včera Ivča vyřešila, nemáš si kam sednout..."
Protože jsme ve středu zabili našeho berana Ozzáka, byl víkend ve znamení jehněčích hodů. Udělal jsem svou oblíbenou burgundskou omáčku a na nedělní oběd pak gulášek. Pravda, některé zpráva, že to maso ještě ve středu běhalo kolem statku zarazila, nikdo ale neměl psychickou bariéru. Zbytek Ozzáka je pak ještě v mrazáku.
V úterý dorazí naši z Ostravy a tatík bude zase mít spoustu dobrých nápadů, co udělat. Na odpočinek mám tedy jen zítřek...

Dveře

11. dubna 2013 v 8:57 | Marcel
Včera jsem se konečně dostal k výměně dveří u pokojů 4 až 7. Dveře jsme koupené měli, natřít už jsem je taky přes zimu stihnul, kliky jsem hned napodruhé taky koupil, tak nic nebránilo výměně. Leda že by...
První dveře mne namlsaly, sedly jako prdel na hrnec. Paráda. Druhé byly potřeba zbrousit u zámku, ale protože mi pomáhala Marcela, nechal jsem si je na konec. Pětka průser, futra jsou zkroucená do X a navíc jsou u pantů oddělené od zdi. Výsledek je jasný, výměna futer. U sedmičky je vzedmutý beton, dveře jsme doli o kousek seřízli a ... Prdlajz, futra jsou o dva centimetry utopené, nahoře se dveře nevejdou do futer. Řešením je taky výměna futer. Odpo jsem dobrousil druhé dveře a sportovní terminologií můj souboj se dveřmi skončil 2:2 v nastaveném čase. Na druhé kolo musím pozvat zedníky.
Navečer jsme nechali picnout berana Ozzáka, maso už je na víkend naložené. Za dva dny ještě musím stihnout spoustu drobných prací, abychom mohli načisto odstartovat letní sezónu.
A drátenky zatím nezmizely, skřítci se asi vyhřívají na sluníčku.

Další idiot v lese

10. dubna 2013 v 9:57 | Marcel
Po půlroční zimě jsme včera měli poprvé opravdové jaro. Sluníčko, teplo, mouchy bzučely, naprostá paráda. Celý den jsem strávil venku a pomaličku zveleboval statek a dokončoval úklidové práce. Že nám začíná sezóna dosvědčil i fakt prvního závozu zboží. Dubnové víkendy a květnové a červnové školy v přírodě jsou za rohem.
Na včerejších pracech je nejhorší to, že vůbec, ale zatím vůbec nejsou vidět. Nikdo si nevšimne obroušených a znovu natřených dveří k apartmánům, nalakovaném stole na sýále, navoskované pracovní desce v kuchyni, přišroubovaných parapetů atd atd.... Večer jsem se ještě vydal do lesa, abych si mohl odškrtnout další úkol z dlouhého seznamu, naměřit a objednat ocelová lana s opletem na lanové překážky. Kromě strašné spousty větví na zemi jsem objevil další čin idiota vandalského. Nechal jsem v lese dvě překážky - pavučinu z provázků a velkou cívku zavěšenou mezi dvěmi stromy. No a nějaký kretén přepálil popruhy, kterými jsme tyč ke stromům přivázali, cívku shodil a odkoulel asi 150 metrů daleko do potoka a bahna. To je neuvěřitelné, ale pochystáme nějakou pastičku, ať se ptáček spálí.
Včera jsem koupil nová sítka do dřezů a drátěnky, tak jsem zvědav, jestli skřítci zase zaúřadují a ukradnou je...

Jarní skřítek

8. dubna 2013 v 22:32 | Marcel
Je kalendářní jaro a asi proto zase začínají fungovat zvláštní věci. Ztrácení. Dlouho jsme byli se vším v pohodě, ale během posledních dnín po příchodu jakobyjara máme problém. Naši skřítci, asi jarní, milují drátěnky a otvírak na konzervy. Občas taky klíče. Po odjezdu našich kamarádů Kájího s Alčou ještě před Velikonocemi, zmizel nezávisle na nich klešťový otvírák na konzervy kombinovaný s jinými otevíráky. Objevil se až po měsíci, aniž nás Kájí s Alčou navštívili. Nikdo ten otvírák v žádném šuplíku neviděl a v té době nepoužil.
Drátěnky zmizely z velké i naše kuchyně téměř současně. Prostě zmizely. Dneska jsem koupil nové. Jsem zvědavý, za jak dlouho zmizí znovu. Podobně je to s odpadními sítky v umyvadlech. Ztratily se, ale tady to můžeme přičíst přemisťováním věcí při rekonstrukci.
Tohle jsou ale drobné věci. Jen se stačí zamyslet, jak často drátěnku, otvírák nebo sítko v umyvadle používáte doma. U nás je to o hodně častěji... Pro třeba 35 lidí..

Sedím v pracovně a při pohledu na věšák klíčů chybí zase dva, sorry tři klíče. Dílna, kotelna a kuchyň. Vše zase najdu dopoledne v různých kapsách rozličných našich bund. Zapomínáček... Fakt nerad sahám do kapes, ale když ty dveře nemůžu oteřít vůbec ničím Mrkající

Velikonovánoce

3. dubna 2013 v 14:34 | Marcel
O počasí už nemá smysl psát, jen možná to, že my si můžeme na rozdíl od severu Moravy výskat, protože nemáme půl metru sněhu. Jen nám mrzne a občas taje....
Dlouhý víkend jsme si s Honzou udělali sportovně relaxační. Ve čtvrtek lyže v Rakousku, v pátek dvě hodiny florbalu s dalšími hráči z Týna a Budějovic a večer stolní hra s Ivčou. Ta na sobotu a neděli odjela do koňské školy v Chuchli a my měli domácí pánskou jízdu. Sobotu dopo jsem ještě strávil venku dodělávání a uklízením po práci na baru, udělali jsme dříví na další topení doma a vykydali boxy. K obědu jsme si dali mou premiérovou svíčkovou (musím ještě chuťově doladit) a odpo měli nohy nahoře. Filmy a hry, pohoda, nikde nikdo. První číslo data i venkovní počasí připomínaly spíše vánoce, tak jsme si je trochu pohodově taky udělali. Navíc jsme se rozhodli, že když Ivča neupekla beránka, my nebudeme dělat ani pomlázku. Asi poprvé v životě (ba ne, vzpomínám si, že jednou jsem byl na zimním lezení v Tatrách a tam žádné holky nebyly, takže ani pomláíka nebyla potřeba). Neděli měl Honza hodně nabitou, ráno fotbal (kam jsem nejel) a odpo florbal v Týně. Jel jsem se podívat a uviděl Honzův premiérový hattrick. V pondělí jsme jeli k tcjhýni Milušce na oběd a tam se to kupodivu obešlo bez stěžování, že jsme je ani nevyšupali.
Od úterý už zase práce. V jídelně a kuchyni je spousta prachu, všechno sundat, otřít nebo omýt a dát zpátky, přerovnat sklad, znovu navrtat a přišroubovat věšáčky v kuchyni a při tom všem nezmrznout.
A konečně a definitivně nás opustil poslední řemeslník. Zase chyba, ještě přijde malíř. Ale topení je naplněné, spojené, pověšené a snad těsní, to ještě musím zkontrolovat...
Zima mi nikdy nevadila, ale jen když moc neopouští své mantinely. Nyní jsem už v mém tzv. himalájském stavu, kdy jsem na konci měsíce pobytu musel konstatovat, že v horách je nádherně, ale na tu zimu se prostě nedá zvyknout. Naštěstí by se mělo snad už definitivně od pátku začít oteplovat. Nebo apríl???