Březen 2013

Zamyšlení

29. března 2013 v 11:44 | Marcel
Takhle v týdnu jsem se při zaléhání do postele zamyslel nahlas: "Ivčo, my uděláme nový komín v jídelně, schody na půdu, nové společné sociálky, cestu k výběhu pro koně a pevný povrch před koňskýma boxama, vykopeme nové odpady pro dešťovku. A v ložnici máme 12 stupňů. Není něco divně? No nic, tak dobrou..." a přikrývám se přes dvojitou deku ještě přehozem...

Byl jsem za Pata. Nebo Mata???

28. března 2013 v 21:31 | Marcel
Poslední dodělávkou, která je už na mně, je bar. Pracovní deska s umístěním umyvadla a pípy byla ještě provedena odborně, zapojení vody, piva, zakotvení k zemi a další je na mně. A že se mi dařilo. Změnila se dispozice umístění, proto i věci pod barem budou jinak. Celý prostor je zmenšený o 60 cm, protože je pod pultem lednička, ale nakonec jsem si poradil. Nejdříve chlaďák. Trubky od páípy byly krátké, tak jsem pod chlaďák vyrobil stoleček, aby trubky dosáhly. Protože se na původní místi nevešly sudy s pivem, dal jsem je na místo původní skříňky a prořezal jsem pro trubky s narážeči díru ve stěně. A teď to přijde - já si předtím nevyzkoušel, že se pod šuplík nevejdou naražené sudy... Chybělo asi půl centimetru. Vše naopak. Za stěnu doleva přijde výčep, pro který ale musím vyřezat díru užší, delší a hlavně v jiné výšce. Trubky jsou zase krátké, proto je prodlužuju. Nakonec vše klapne, chlaďák je napojený, sud narazím zítra, Marcela se dobře bavila. A od šroubování v nepřístupných místech mám pěkně děravé prsty od šroubováků...
Dneska jsme se byli odreragovat, s Honzou jsme vyrazili na lyže. Většinu dne azůro, na sjezdovkách krásný urolbovaný povrch, žádné fronty. Po pěti hodinách jsme byli úplně hotoví. Nicméně jsme potkali na sedačce za námi neskutečného člověka. Ještě neměl třicet, všechno znal a mluvil jako strýc Pepin z Postřižin. Jeho vrcholem byl monolog na téma skialpinisti. Kráčeli totiž kolem sedačky nohoru, on je spatřil a rázem změnil původní téma (pokusím se o co nejvěrnější tlumočení): "Skialpinisti,. ty voé, respek, velký respekt, voé. Fakt respekt. Oni jsou to voé, staří lidi, voé, prostě byli zvyklí na permici za dest euro voé, a teď mají platit 42 a to prostě nedají, voé. Tak si přijedou, zaparkujou si tady v deset, voé, vyšlapou si pomalu nahoru, tam se převlečou, protože jsou spocení, voé, prostě si dají oběd a sjedou si to. Odpo si to voé dají ještě jednou, voé, sednou do auta a jedou, voé." Tak jsem si pomyslel na kamarády Blonda, Vlastu, tajáka, Luďka, kteří na skialpy jezdí. Nejsou staří a na permici za deset euro určitě zvyklí nebyli...
Pepin to vše završil hláškou na vršku sedačky: "Ty voé, prostě hospoda na vrchu, to mě baví, voé, to mě fakt baví. Jedem do auta na sváču, prostě voé." Byl boží, pak už jsme ho potkali až u odjezdu. Zase svačil u auta...

A zas kurva padá...

26. března 2013 v 10:30 | Marcel
Vím, že se opakuju, ale pořád máme krutou zimu. Druhý den vkuse padá sníh, sice nic moc, ale těch několik centimetrů mě fakt už sere. Kdyby to bylo před třemi měsíci, na vánoce, bylo by to skvostné. Ale na konci března mít dlouhodobě bílý dvůr a skoro minus deset??? Mám zimu rád, ale tohle už je na mě moc..
Víkend jsme s klukama měli vzdělávací, sobotu a neděli jsme strávili v lesích u Prahy a zdokonalovali jsme se ve stavbě lanových překážek. Pro mne nic moc nového, ale budeme mít certifikáty a dozvěděli jsme se něco nového. Jen jsme v sobotu byli venku devět hodin, v neděli o dvě méně. Hluboko pod nulou, vítr a ve chvílích, kdy jsme jen stáli a kouklai nebo poslouchali, jsme trpěli. Pak jsme další a další lana s chutí vázali a zahřívali se...
V neděli večer jsme byli úplně mrtví, podnělní dopoledne bylo taky ještě těžké, ale musel jsem na bar zdemontovat pult, protože odpoledne přijel další řemeslník pomoct mi pult posunout, vyměnit desku a umístit na nová místa dřez a výčep. Takže další 4,5 hodiny v chladu. Pravdou je, že po dlouhé době jsem spal poctivým spánkem bez probuzení. Ráno jsme vstali a zase připadlo. Jediné, k čemu je to dobré je skutečnost, že ve čtvrtek pojedeme s Honzou na lyže.
Pohled z okna je sice pěkný, ale tak v prosinci a na horské boudě...
Dneska usadíme na baru dřez, přišroubuju desku, napojím pípu na chlaďák a .... Tohle bude hotovo. Jen nám na některých místech teče topení...

Náš pan veterinář

19. března 2013 v 11:00 | Marcel
Více než rok a půl k nám dojíždí stabilně jeden veterinář. Kdysi studoval s tátou Ivči veterinu, ten mu nějak pomohl a tudíž má k Ivči bližší vztah. Má neustále úsměv na rtu a pořád vtipkuje.
Pravidelně přijíždí v době jidla. Dorazí kolem poledne, pozdravíme se a on pronese: Paní, přece nebudeme teď pracovat, když je čas k obědu...". Včera se podivoval, že Ivča má ještě večer vytažené sedlo a přilbu pod pergolou, když se na Duetovi byla projet už odpoledne:"Paní, jak můžete mít venku sedlo, vždyť tam, sněží... A pane, to s tím nic neděláte???"
Ivča potřebovala do průkazů koně nějaká potvrzení, tak v době večeře pana doktora průkazy vytáhla. "Ale paní, já jsem doktor do sedmnácti hodin a teď už je skoro osm. A co kdybych náhodou umastil razítko nebo dokumenty..." Ivča reagovala, že ta potvrzení chtěla už minule :"Ale paní, to byl čas oběda a poledního klidu..."
V létě, když oplodňoval naši Jolanu a já nechtěl držet Jolaně ocas, protože jsem měl strach z kopnutí mi říkal: "Máte recht, pane, já bych ten ocas taky nedržel." Tak ho vždy držela Marcelka. A já, když jsem se dozvěděl o dalším kole oplodńování, jsem si našel neodkladnou cestu do Budějovic.
Jednou hned po příjezdu mu Ivča nabízela zmrzlinu. Pan doktor si dal jen kávičku a pracoval. Po obědě seděl a povídá k Ivči :"Paní, a tu zmrzlinu, co jste mi slíbila, nedostanu?"
Tak to je náš pan doktor, kterého máme rádi...

Jaro v nedohlednu

18. března 2013 v 10:46 | Marcel
Konec týdne proběhl ve znamení přípravy našich letních táborů. Připravovali jsme se na víkend a v jeho průběhu pak společně s našimi instruktory ladili témata a náplň táborů. Máme jich na statku 7 plus tři koňské. A právě těch klasických sedm týdenních se programově hodně popostrčilo. Na venkovní práci nebylo moc pomyšlení, protože se zase prudce ochladilo a navíc foukal silný ledový vítr. Jediné pozitivum počasí byla zmrzlá země a vítr vysušuje mokřiny. Jinak by skoro psa nevyhnal, zvláště do páteční chumelenice...
Došlo mi dříví na topení doma a i v kotelně se zásoby krátí. Nečekaně dobře však hoří dříví, které jsme natahali z lesa v průběhu podzimní brigády. Jen ho musím nařezat na menší kusy a máme vystaráno. Jen třísky se z něj budou štípat hůře.
Na sociálkách už dodělávají jen topenáři a malíř. Pověsit radiátory a vymalovat, to jediné zbývá k celkovému dokončení. A samozřejmě nechyt vše pořádně vyschnout. V technické místnosti, která je koncová a má tři stěny směrem ven, jsme chytili kus plísně, budeme muset dořešit. Naštěstí se jedná o prostor pro boiler a pračky, žádná sprcha nebo záchod.
Bohužel další zdravotní trable máme s Duetem slavícím dneska devatenácté narozeniny. Projevuje se u něj trabl sportovních koní žijících dlouho v zápřahu a na speciální stravě. Má problém s uzlinami a otíká na různých místech. Mažeme, jsme ve spojení s veterinářem a doufáme, že jaro přinese zlepšení. Kdy však jaro přijde, netušíme. Na příští víkedn zase hlásí mrazy. Tak šup do montérek, vytáhnout cirkulárku a řezat a řezat...

Traktor jezdí!!!

13. března 2013 v 17:27 | Marcel
V sobotu se nejen zabilo prase, ale byl tady šikovný automechanik z Chlumce a zprovoznil mi traktor. Uslyšel jsem zvuk motoru, vyběhl ze dvora a opravdu, výfuky traktoru zahlcovaly okolí černým dýmem. Zeptal jsem se, jak se tedy startuje a nastal problém, jak motor vypnout... Po několika pokusech byl traktor chcípnut přes rychlost. Startování proběhlo pod mým dohledem a já jsem rád, že už traktor jezdí. Ještě mu dáme jméno.
Včera jsme chtěli s Matějem vyvézt na vozíku bobky z boxů a nenastartoval jsem. Baterka motor protáčela, ale to bylo vše. Dneska jsem byl zase konzultovat s automechanikem, použil fígle a nastartoval!!! Chvíli jsem dumal, jak se vlastně rozjet, ale i to se povedlo. Dopředu i dozadu, jedničkou i dvojkou.
Protože nám doma dochází palivo, zítra porazím jednou soušku, na místě ji naporcuju, naložím na traktor a přivezu si dříví až pod nos. Traktor má totiž vpředu před řidičem a motorem nákladovou plochu. Musím ještě vychytat sezení, za tu chvíli dneska mi na železném sedátku málem umrzl zadek, nalepím na něj kus karimatky nebo něčeho, co nebude sát vodu. Třeba karimatku v igelitu...
Hlavní ale je, že jsme pojízdní, i když žádná velká rychlost to není. Skoro by se chtělo říct - jedu na traktůrku, koukám a frnk, frnk, hlemýždi jsou přede mnou v trapu...



Zabijačkový start

11. března 2013 v 12:17 | Marcel
Máme za sebou první akci sezóny, zabijačku. Zase se maximálně povedla, přijeli úžasní lidi, řezník Pavel bylů opět skvělý a dokonce se vypily dva sudy a narazil se třetí. V předvečer zabijačky, v noci na pátek, jsme něvědomky utekli průseru. V nioci nevím na jak dlouho vypli proud a tím pádem se zastavilo čerpadlo u kotlů. Naštěstí to buď byla jen chvilka, nebo výpadek do půl hodiny odstranili. Čerpadlo zase naskočilo a kotle se nepřetopily. V průběhu víkendu mne velký kotel zaskočil ještě jednou. Byl jsem zkontrolovat prohořívání koksu, v kotli bylo černo a bylo slyšet praskání, jak koks prohoříval. Vzal jsem pohrabáč a naložený kotel prohrábl. Ze dveří vyšlehl plamen, který mě přišpendlil ke stěně. Karel jen zíral s otevřenou pusou a vzápětí přiběhl Fanda, jestli je vše v pořádku, že ze druhé strany dvora ten zážeh taky viděl. Vše v poho, jen mám ožehnuté chloupky na rukou...
Na nedělní oběd jsme dělali gulášek a já s Marcelkou jsme dochucovali a dochucovali, mamča se svou sestrou na to koukaly a ať už přestaneme, že ho budou jíst i děti. Řekl jsem mamči, ať se teda raději otočí, dochutili jsme pekáč plný guláše. Chutnal všem tak, že na mne se nedostalo...
Je pondělí dopo, vyklízíme hospůdku, protože zítra se tam bude malovat, na sociálkách jsou zedníci a pokládají dlažbu a obklady do zbývajících místností... Nic se nezastavilo a jedeme dále...

Sprint? Tlačenka? Nervák?

7. března 2013 v 21:14 | Marcel
Kdybych se déle rozepisoval, neměl bych na tro prostor a asi by mě to ani tak dlouho nebavilo. Zkusím proto výjimečně jen bodově:
- uklízíme dvůr a hlavně prostor před kuchyní a sociálkama. Nejde to...
- instalatéři montují sprchy, záchody a umyvadla
- obkladači spárují skládek
- zatápím do první větve pokojů
- Matěj tlakuje topný systém z pěti kanystrů nemrznoucí směsi
- postupně přijíždí se zbožím Nowaco (to nás budí ve čtvrt na osm), Makro a pivaři. Ti se ve vratech střídají s firmou montující zástěny mezi záchody a sprchy¨
- elektrikář připojuje sporáky a fritézy
- stěhujeme do kuchyně poslední kusy nábytku
- Marcelka s Lídou postupně uklízí šílenou kupici věcí z jídelny do kuchyně a skládků
- přesouváme zboží z Makra na mnou dneska smontované regály. Dříve jsem nemohl kvůli dlažbě
- Matěj přetlakoval část systému a my musíme část náplně odpustit
- dopuštím vodu do systému a topím celý statek, jdu se najíst
- Matěj přibíhá, že na pokoji 3a prasklo topení
- zavření větve, vyklizení postelí a dalšího nábytku, vypuštění napuštěného systému, výměna radiátoru, vynesení koberce, napuštění systému, znovu zatápění... je pět odpo...
- panák na uklidnění, uklízím si na baru a v kuchyni
- kontroluji světla a když na sedmičce nesvítí zářivkam vyměním ji i startér, ten 3x a vzdám to všimnu si, že každá ze dvou zářivek má svůj vypínač...
- doplňuji poněšické likéry na baru a po třetí chybě končím.
Je těsně před osmou, Ivča odváží Lídu, Marcelka to zabalila před půl hodinou. Fakt dlouhý den a zítra to bude podobné... A za chvíli přijedou kamarádi Slávka s Karlem.

3 dny do spuštění

5. března 2013 v 22:29 | Marcel
Už za tři dny máme první hosty v částečně nových prostorách. A ty budou částečně hotové... Ne, záchody a sprchy s umyvadly by měly být v pohodě, zítra se vše montuje, jen dlažba na chodbách nebude. Zklamala firma Siko, nadvakrát napříjmovala jednu dodávku a my z toho druhého příjmu nemohli čerpat... To se ale dá celkem v pohodě přežít.
Od rána začínaáme plnit kuchyň z velké části novým, úžasným nábytkem, ketrý jsem dneska domontoval. Včerejší problém byl způsoben jen dvěmi o 180 stupňů otočenými destičkami. Dnešní náprava hrubou silou vše napravila a stůl stojí ve své správné poloze na určeném místě v kuchyni. Navíc oba nové stoly mají pracovní plochu ve výšce 90 cm!!! Na těch starých se vše dělalo ve výšce asi 65 cm, už to ani nechci měřit.
Nicméně venku je pořád bordel. Vím, že ho neuklidíme úplně, ale do pýátečního odpoledne budeme dělat vše, co bude v našich silách. Hlavně už nesmíme pouštět na dvůr auta, hlína změkla a těžká auta v nich nadělají velké díry. Dneska jsem bojoval s hráběmi nad rozjetými rygoly, potřebopval bych ale válec na uhlazení a ten nebude. Musím použít zbylý písek, vše však záleží na počasí. Sluníčko a vítr může vše krásně vysušit, ale do pátku se to asi nepovede.
Na zabijačku přijede ale super parta lidí a těch našich pár nedodělků přejdou mávnutím rukou a po prvním pivu a panáku budeme povídat úplně o něčem jiném. Jak já se těším na ten páteční bar. Tyhle dodělávací stresy budou už za námi...

Sprintujeme

4. března 2013 v 22:01 | Marcel
Práce na sociálkách sprintují. Dneska večer byly odvezeny poslední kontejnery se sutí a už se jen buduje, tvoří a zkrášluje. Do kuchyně ještě nemůžeme, protože se na starou dlažbu lepila dlažba nová a ta nesaje vodu jako nově udělaná betonová podlaha. Čekáme, myjeme věci do kuchyně patřící a připravujeme se. Ivča dovezla část nového nábytku do kuchyně, byla vybírat v IKEA. Masové kuličky prý neměli, proto jen nakoupila stoly. Ty jsem dneska sestavoval. A bylo to jako když dítěti, které je zvyklé na lego, koupíte vyšší úroveň. První stůl byl ve dvou karbicích, druhý dokonce ve třech. Vybalil jsem spojovací materiál a měl jsem najednou asi patnáct kupiček. Vše jsem vždy prokoumal a postupoval krok po kroku. Pravda, některé jsem musel přeskočit, protože jsem například nemohl přišroubovat stůl ke stěně, když do kuchyně nemůžeme. Podle manuálu k montáži průběžně přibírám Marcelu - občas je u obrázků druhý člověk a technici z Ikea mají pravdu, sám bych to úplně jednoduše nedal.Je úplně nevím, jak sladím poslední dva kroky - přišroubování desky (to jsem zatím taky přeskočil) a ukotvení šuplíků velmi zajímavým, ale funkčním způsobem. O tom asi bude další díl deníčku. První trabl nastal u sestaveného stolu a hledání pořadí šuplíků, které mají být nad sebou. Vždy nahoře přebýval asi centimetr, aby bylo vše v rovině pod pracovní deskou. Zpětným studiem jsem zjistil chybku - o 180°jsem otočil dolní příčník. Ze závěrečného kroku číslo 24 jsem se vrátil ke kroku 7 - postupným rozborem a po otočení stůl zase sestavil. Už jsem věděl jak, byla to rychlovka. Po prvním stole následoval nerezový pojízdný stolík, to byl otázka chvíle až do chvíle, kdy se urval jeden šroubek. U dalších nadávek Matěj prohlásil, že mu je líto že mě nenahrává, byla by z toho prý pěkná rozhlasová hra.
Následoval druhý nerezový stůl, výškově a polohově nadřazený prvnímu. Už se cítím sebejistě a to je chyba. Ze tří příčníků není ani jeden na správném místě. Ostravské nadávky se množí, ale už jsem u montáže sám. I tento stůl je dokončen a v závěru krásného slunečného dne, kdy mi vadí dlouhé kalhoty a pracuji ve slunečních brýlích, se vrhám společně s Honzou na poslední velký stůl. Během hodiny sestavujeme základní nosnou konstrukci, podle předvrtaných dírek i podle plánu správně, ale zadní deska nesedí. V pět odpo už je fakt zima, mrznou nám prsty, nechce se mi přemýšlet nad zadní deskou a končíme. Hlavně začíná hokej, hrají Vítkovice. Jak dopadne zadní stěna stolu dopíšu zítra, snad nebudu muset řezat destičky nebo rozebírat velký stůl.
Irence a dalším čtenářům lačným po fotkách se omlouvám, můj nový telefon není schopen se spojit s počítačem, nepovedlo se ani IT techniíkovi montujícímu u nás silněší router na wifi. A Honza nebyl schopen fotky nahrát ze svého telefonu do mého počítače. Ale změna pro lidi znalé poměrů bude fakt obří...