Leden 2013

Dopravní zácpa na statku

31. ledna 2013 v 10:11 | Marcel
Obleva nabrala vysokou razanci. Teploty se vyšplhaly k deseti stupňům a na dvoře mám tím pádem jezero kombinované s bílými mokrými sračkami. Na poli za cestou je tolik vody, že to místní za 50 let nepamatují. A v těch sračkách přijeli Pat s Matem vyvézt kontejner se sutí ze sociálek. Suť byla namoklá, těžká a při zvedání kontejneru ti dva na avii urvali něco ve zvedacím rameni. Chtěli odjet a ačkoli stáli hnacími koly na štěrkovém podkladu, nevyjeli. Co už vůbec nechápu, zkoušeli tak dlouho vyjet, až vybili baterku. Než aby řekli nám, zavolali si pro další auto, aby přes kabely nastartovali... Po dvou hodinách tzedy odjeli, bez kontejneru.
Odpo jsem odjel na úřady do města a když jsem se vracel, neprojel jsem. Instalatér se s tranzitem vyhýbal přijíždějícím zedníkům a zapadl do sraček v poli. Zedníci a já na cestě, kamarád na parkovišti, tranzit v poli, dost dobrý. Kamarád má naštěstí čtyřkolku, zbývající auta se opatrně vyhnula a kamarád tranzita celkem v pohodě vytáhl. Auta se mohla v pohodě rozjet.
Večer přijel pravý řidič s opravenou avií, nicméně ani on kontejner nenaložil. Díky oblevě je suť těžká, v pátek přuijede s dalším kontíkem a suť se musí rozložit do dvou.
Já si na úřadě vystál frontu pěti lidí... Ze šesti přepážek byla otevřena jedna a já čekal na přihlášení se k placení pojištění tři čtvrtě hodiny. Budu muset poreferovat své tchýni, která celou okresní sociálku šéfuje... Ta bude mít radost.
No a dneska ráno je na dvoře de facto sucho. Voda odtekla, rybník je přeplněný, laviny sněhu ze střech pomlu odtékají a čerpadla v kotelně a ve sklepě jedou takřka nonstop. Vody z tajícího sněhu je neskutečně. Ale konečně se začíná na sociálkách i budovat. Dneska se konečně pokládají trubky hlavního odpadu, bourání se pomalu začíná lámat do budování...

Spadly nám tu laviny

30. ledna 2013 v 10:01 | Marcel
Po několika dnech kopání na sociálkách to tam vypadá jako příprava na zákopovou válku trpaslíků. Skrz všechny místnosti vede jeden nebo dva výkopy, stěny jsou prokopány a taky ve zdech jsou díry, příprava pro nové zdi. Na zahradě je spousta teď už naprosto mokrého sněhu, protože přišla totální obleva a teploty okolo deseti stupňů. A protože máme u sociálek plný kontejner, musí dneska přijet avie, aby suť odvezla. Projede sněhem? Vjede vůbec do dvora, protože jeden z instalatérů nechal na prostranství před vraty zaparkovaný transit a odjel i s klíčemi do Tábora.
Včera z nové střechy nad apartmánama spadla lavina - bobrovky sníh drží a ten odtává postupně, ale betonové tašky ne a hromady sněhu připomínající malé laviny se s velkým hukotem svezly na zem. Naštěstí nikdo z nás ani zvířat v tu dobu nešel v inkriminovaném místě.
V rámci žádostí o dotace jsme potřebovali ze stavebního úřadu doklad, že stavba je využívána dle kolaudačního rozhodnutí z roku 1989. Ivča strávila s panem úředníkem hodně času vysvětlováním a úředník přislíbil vyhotovení potvrzení. Slib splnil, na oplátku nám tuto zprávu zavolal v sedm ráno, kdy normální člověk ještě spí... Ale potvrzení máme a to je super. Nicméně požadavků na dotace je opět převis a my budeme muset osobně žádost obhajovat.
Včera večer jsem si potvrdil, že mi halový sport už asi fakt není souzen. Byli jsme si zahrát fotbálek a ozvalo se tři a půl roku staré zranění. To jsem si po návratu z prvních Himalájí taky u fotbálku natáhl úpon nebo skřípl sval v hyždi a od té doby mě to ze zadku přes zadní stehno táhne dolů. Jak dneska poznamenal Honza, už je mi souzeno jen to dřevo...

Ukradli nám Karla

27. ledna 2013 v 19:03 | Marcel
Tak jsme v sobotu odpo fakt odpočívali, dokázal jsem do večera vytopit byt z 12 stupňů na 23. Hrůza, na spaní jsme raději větrali. Tento nejmenší okruh, jen byt, se dá vytopit velmi rychle a velmi hodně... Stejně jsme večer ale odpadli a dospávali předchozí noc.
Hodně času mi dopo a odpo zabralo třídění věcí a jejich úklid, na všechny aktivity v kasinu jsme toho přece jen potřebovali hodně. Měli jsme dva stoly rulety, dva pro black jack, dvě stanoviště pro poker, jednou se hrály kostky craps a jednou aktivity - předvádění nabo malování vylosovaných pojmů. Tak si jen srovnejte to množství pomůcek.
Dneska jsem ráno zase zatopil, ať si ještě užijeme tepla a vyrazili jsme na velký nákup do Bauhausu. Protože jsme dostali možnost slevy 20% na veškerý nákup, vyrazili jsme pro vybavení nových sociálek. V obchodě jsme strávili přes dvě hodiny a nechali tam 16 tisíc. A protože "bylo dovoleno" nakupovat, přidal jsme vběci, které nutně potřebuju do dílny. Pásky, vrtáky, žárovky, šroubky, podložky, nůž... Koupil jsem i nové kovíní vstupních dveří, protože zvenčí byla koule a trápili jsme se zavíráním. Předělal jsem dveře na systém klika - klika a klíče budou zevnitř a ve chvíli, kdy nechceme, aby někdo chodil do bytu, bude zevnitř klíč a budeme si zamykat.
Tak nám Karla ukradli. Nejen z hradu. Jak mi napsal kamarád Hanys z Ostravy (kromě toho, že se stydí za většinu Ostraváků, kde tak razantně vyhrál Milošek) - "za jedno jsem rád - ukázalo se, že nás moudrých je méně". Jak krásná a skoro se chce říct prorocká slova. Mít malé děti, které se budou učit státní správu, asi je naučím, že na otázku, kdo je náš prezident, odpoví: "Nevím kdo náš, ale váš nebo jejich je asi Miloš Zeman". Více tu nešťastnou volbu nebudu komentovat, ať těch skoro šest milonů voličů a nevoličů vidí, co chtěli. Ale nám ukradli Karla ještě i jinak. U cesty jsme měli vyvěšen banner "volím Karla.cz" a dneska jsme ho chtěli sundat a uložit pro příští použití nebo do rekvizit. A ejhle, banner není a tyč, na které byl jeden okraj upevněn, je zlomená. Strom na straně druhé vydržel. Ach jo, v lepším případě banner ukrald někdo jako památku na neúspěšnou volbu. V tom horším pak někdo, kdo dnes rituálně a vítězně pálil čarodějnice...
Opožděně jsem dostal dárečky k narozkám. Od Ivči krásné plnicí pero, střbrné, lehoučké, nádherné. Už asi patnáct let píšu hlavně plničkou a měl jsme v posledních letech čtyři. Jednu mi ztratil Matěj, jednu mi rozvrzal za doby starostování někdo na úřadě ve Zvoli a poslední dvě jsem si hloupě odložil v létě na svůj blok se zápisky venku pod pergolou a neznalci si ho půjčili a zatlačili. Obě šly do kytek. Mám nové a je báječné, Parker je Parker, na tu značku nedám dopustit. Od Honzy jsem dostal super hodiny do kotelny. Vypadají jako těsto, které teče ze stolu. Jsou do pravého úhlu k položení - zavěšení na něco rovného a přesahem ukazují čas. Matěj mě potěšil jinak, popřál mi zpětně v rámci jejich živého vysílání studentského internetového rádia a pustil mi písničku "tata" od Buty. A protože dal echo i našim do Ostravy, ukáply i slzičky dojetí... Díky moc všem, bylo to vše se zpožděním, ale stálo za to si počkat...

Teplotní rekord

26. ledna 2013 v 14:30 | Marcel
Zase udeřila zima a sníh u nás asi vydrží dlouho. My se celý týden připravovali na velkou akci, kterou jsme dostali zadánu - společenský večer pro asi 120 lidí z jedné firmy. Práce s přípravou večera byly spousty, koordinace všech devíti lidí, kteří se na programu podíleli, poslední dodělávání pomůcek. Celý týden jsem topil jen doma v kamnech a měli jsme celkem teplo, okolo 18 - 20 stupňů.
V pátek jsme odjeli na Vysočinu, kde se akce konala, program skončil okolo půl dvanácté a my byli předem rozhodnuti, že ještě v noci pojedeme domů. Přece jen tady byly zavřená Čiky a koním jsme potřebovali dát vodu. Páteční odpoledne ještě zařídila kamarádka Marcela, ale v sobotu už nemohla. Cesta z Vysočiny byla celkem v pohodě, až na šílené mlhy v některých úsecích. Ve vedlejší vesnici jsme ještě vysadili pomocnici Báru a zamířili na Výštici. Kromě toho, že to Čiky doma 12 hodin nevdržela a Ivča v noci uklízela nadělení (prý to ještě bylo teplé, takže musela vykonat potřeba před chvílí), jsme měli v obýváku teplotu 12,3 stupně. V ložnici bývá asi o dva stupínky méně... Oblíkli jsme se, Ivča velmi teple a před čtvrtou ranní jsme byli v posteli. Spánek v chladnu je přece zdravý...
Vzbudil jsem se ve čtvrt na osm, chvíli se převaloval, ale povinnosti ve mně zvítězily. Vstal jsem, zatopil ve velkém kotli (teplota v obýváku klesla na 12,1° C) a zavezl vodu koním. Zbytek ze včerejška byl totální led. Nakrmil jsme psa a kočky, roztopil úplně kotel, vyložil všechny věci z auta a šel domů. Vzal si knihu a ještě na chvíli usnul. Koks ale byt vytápí rychle, po návratu z voleb a z nákupu v jednu hodinu máme doma už 17,8 stupně. Což je už v pohodě, stahuju si lyžařské podkolenky a svlékám mikinu, beru si jen vestu. Vařím gulášek, držím víčka nahoře a jdeme sledovat výsledky voleb. Je sice brzo, ale nevypadá to dobře...
Dnešek určitě prolenošíme a zítra znovu do kolotoče všedních dní. Máme poukaz do Bauhausu na slevu 20%, tak pojedeme nakupovat větší část vybavení koupelen. Matěj by se zase měl vrhnout na výkopy odpadů. Konec flákání po večírcích a zpět do reality. A do zimy, hotelové sály byly strašně přetopené, asi 21 st...
Je půl třetí a máme noprmální teplotu 19 stupňů...

Kasino

24. ledna 2013 v 10:05 | Marcel
V pátek děláme pro jednu fimru velký společenský večer v jednom hotelu na vysočině. Nevěřil bych, kolik práce dá příprava. Večer je motivován návštěvou kasina z dob americké prohibice. Ladíme jednotlíve hry a pravidla, vyrábím spoustu pomůcek.
Demoliční četa do toho kope odpady ze sociálek a kuchyně, instalatér předělal přívod vody z vrtu. Venku pořád leží 40 čísel sněhu a já topím jak topič elektrárenský. A dřeva ubývá a ubývá.
Žijeme trochu ve stereotypu zimy, upřednostňujeme práce doma a já jsem venku tak jednou za tři dny, zato skoro celý den. Ivča má spoustu papírování, příjem přihlášek (za tři týdny už jsme překročili stovku) a příprava účetnictví. Chápu, proč medvědi v noci spí.
Do toho všeho vnímáme silně předvolební kampaň obou kandidátů na prezidenta. Stále více mne udivuje, jak moc touží Zeman stát se hlavou našeho státu a k čemu všemu se sníží. Za největší lži se pak s úsměvem na rtu omluví, někde v černém koutě. No, to asi bude reprezentativní prezident.
Aspoň koním dělám každé ráno radost, společně s vodou jim přinesu trvé pečivo, které jsme dostali od kamarádů. Po vydání posledního kousku koně nevěří, že už nic nemám a strkají mi čumáky do kapes, když jsem skloněný s barelem vody olizují mě za krkem. Tak nějak přišla Ivča o mobil, měla ho v kapse se zbytky pečiva a ponička si kousla...

Výštická zima

19. ledna 2013 v 20:13 | Marcel
Dneska se mi nějak ani nechtělo ven. Připravoval jsem jednu velkou akci, kterou děláme v pátek na Vysočině, firemní večírek a venku strávil ráno hodinu krmením koní a další divé zvěře a v průběhu dne jen chvíle. Matěj chvíli doborával sociálky, jen Ivča si vyjela na těhuli Jolaně. Pak ale doma na skoro dvě hodiny vytuhla.
Je tady 40 čísel krásného prašanu, v něm po dvoře vykopané uličky, venku 5 až 12 pod nulou. Doma topím zatím jen v kamnech, v obýváku máme teď, tzn. v půl osmé večer 17,9°C, topím od devíti ráno. V ložnici maximálně 15… Ale nějak nám to vadí daleko méně, než před dvěmi lety. Zítra ale ráno po zavezení vody ke koním zatopím v kotelně… Budeme mít doma kolem dvaceti a chodit doma v trenkách, přetopeno…
V tom chladu se ale krásně spí, jen je problém vykopat se zpod peřiny. O to rychlejší je ráno start do jakékoli činnosti, která mě zahřeje. Dneska jsme vstával před osmou a hodinu se intenzivně hýbal, teprve potom si dal čaj a snídani. A bylo to naprosto úžasné. Jen naše auto začíná protestovat. Nikdy jsme s tím neměli problém, ale letos už podruhé se nějak nechtělo nastartovat. Napočtvrté to klaplo, ale ... Vím, nakonec se rozjelo, tak si nebudu stěžovat.
Pohyb venku v tom bílém klidu je fakt famózní, zimu ani nevnímám...




35 za 24

17. ledna 2013 v 23:53 | Marcel
Nejedná se o žádný kurs, měření tepu nebo počet piv... Napadlo nám 35 cm sněhu za jeden den. Na samotě žádná prdel. Ivča musela nutně do města se žádostmi o dotace. Odhrábl jsem auto aby vyjela, víc jsem udělat nemohl. Těch 900 metrů na hlavní hrablem čistit nebudu, navíc ráno bylo na silnici asi 20 čísel. Ivča vyjela, já zatopil v kotelně, ať je teplíčko, zavezl koním prvních 100 litrů a ač se to nezdá, je to práce na více než hodinu. Po deváté si dělám snídani a zvoní mi telefon. Vyzvánění mám rozdělené a vím, že mi volá Ivča. "Vím, že jsem kráva, ale zapomněla jsem si doma razítka. V tom sněhu domů už zpátky neprojedu, přines mi je, prosím, k brodu." To znamená třičtvrtě kiláku v tom prašanu. Vzal jsem Čiky na procházku a s razítky v kapse jsem vyrazil. Jo, beru zapomenutí, ale trochu mě vytočil telefonát v polovině cesty, kde že ještě jsem....
Topím co dvě hodiny a pokaždé beru hrablo, abych si prohrabal cestu ke kotelně. Zima je to krásná, když nebude moc padat, vyrazím se ráno projet na běžkách.
Od všech prací upouštíme, i částečný pohyb venku je šílenost. Tolik sněhu za jeden den tady ještě nenapadlo.
Ivča se vrací z města a já náhodou vidím její příjezd. Na cestě je bílé auto namísto našeho černého, ale pochopil jsem. Co úplně nechápu je situace, kdy auto smykuje a končí v příkopu, ve škarpě. Ivča ve špatném osvětlení neviděla zasněžené kraje silnice. Ve dvojici s Matějem nejsme schopni auto vyhrabat a vytáhnout, leží na břiše a celkem hluboko.
Matěj chce navíc odjet do města. Má vysílání v rádiu, které má sledovanost v průměru 50 lidí, ale Matěje to baví. Chce odjet téměř za každou cenu, ale pak sám chápe, že to nemá cenu a že ani naše auto bez rizika neobjede. Mates je při vysílání asi hodně ceněný, protože pro něj jede extra auto a synátor s věcma na saních míří po příjezdové cestě k hlavní silnici.
Po desáté hodině večer doráží traktor s pluhem, od kterého si slibujeme, že vytáhne naše auto. Při váhání, jestli budeme vyprošťovat zepředu nebo zezadu, se pocitově traktor při změně stran málem otočil na střechu, nebo minimálně zapadl. Dost adrenalin pro diváka. Poměrně dlouho hledám závit pro vestavěné přední oko, za které se lano zepředu zaváže, ale podle korejských pravidel je vše naopak. Šroubovací oko se montuje vzadu a vpředu pod nárazníky je vestavěné oko pro tažení. Ale hledejte ho ve chvíli, kdy auto sedí na břiše v závěji.. Ruce celkem mrznou... Tažné lano navazuji, připřahám traktor a ... Třikrát, čtyřikrát hups a nic. Nejde to, ale podaří se nám sehrát se v rozhoupání obou vozů a jsme venku!!! Díky řidiči Jardovi!! Jen se dovídáme, že chce volit Zemana a ne Karla. Následuje rychlá přestřelka a trochu věříme, že typické voliče objímače stromů ještě během těch deseti dnů přesvědčíme. Výštice volí Karla.

Matěj asi dojel, nevolal, naše auto je vytaženo, kotel krásně hoří, doma je teplo.
Ideální scénář do příštích dní? Řemeslníci budou moci v závějích přijet, během měsíce se natáhnou rozvody vody a kanalizace, uprostřed rekonstrukce proběhne akce s pečením prasete, ještě předtím zvolíme Karla a sníh bez velkého bahna zase zmizí.

www.volimkarla.cz

Nic nového....

16. ledna 2013 v 21:09 | Marcel
Poslední dny probíhají trochu stereotypně. Ráno doma zatopit, v kotelně budeme topit až na víkend, ať máme teplo v celém bytě. Matěj nastupuje do sociálek bourat, je dělám dřevo z podzimní brigády. Vytáhnu si ven štípačku a snažím se nějak dostat špalky na štípačku a kouskovat je. Poslouchám si u toho rádio a ani nemrznu, ač je venku okolo deseti pod nulou. Ivča doma vyplňuje žádosti o granty. Udělám teď denně pět vozíků dříví, hromady na příští rok se pěkně vrství, základ na příští rok je připravený. Na jaře ještě musím nad dřívím udělat nějakou stříšku, ať na něj neprší. Teď jsou některé spodní kusy plesnivé.
Matěj dneska skončil hodinu po obědě s tím, že ho bolí ruce. Po třech dnech práce že by dostal zánět šlach v ruce? Zdá se mi to poměrně rychle, ale...
Ivča se stará o stravu koní a já o pitný režim. Krmíme dvakrát denně a já ke koním vezu dvakrát padesát litrů vody. To znamená průměrná spotřeba 40 litrů na koně a den. Ještě že nebereme vodu ze řadu, ale máme vlastní studnu. Vůbec si nedovedu představit, že bychom na penzionu neměli vlastní studnu.
Odpo mezi třetí a čtvrtou končím s prací a jdu se najíst, po obědě je vhodné se natáhnout a dát si dvacet... Doma je taky za tmy dost práce, třeba jen s přípravou letních táborů. Rodičům jsme rozeslali kalendář letních táborů jen s termínem, názvem, věkovou kategorií a cenou, bez legendy či hlubší náplně a máme během týdne 50 přihlášek, jeden tábor je skoro plný, na Indyho máme poslední 4 volná místa. To je naprosto skvělé, většina zase bude naplněna už na jaře, pak budeme muset odmítat.
A je tady večer, pár řádků do deníčku, sklenku vína, dobrou knihu a usínat spánkem únavy. Vůbec mi nechybí denní jízdy autem na různá jednání, proplétání se kolonami, potkávání se s lidmi, kteří jsou mi lhostejní. Kdyby bylo líp, nedalo by se to vydržet. Jen kdyby mi ty špalky na štípačku někdo pomohl zvedat...

Demoliční četa

14. ledna 2013 v 9:42 | Marcel
Už v pátek večer začala demolice společných sociálek. Honza, Matěj a jeho kamarád Michal s palicemi a sbíječkou likvidují příčky, sprchové kouty a bourají dveře. Já demontoval umyvadla, mísy a vše, co viselo na stěnách. Sutě jsou hromady, přistavený kontejner se rychle plní. Nejhorším se zdá vybourat díru na první dveře, skrz stěnu silnou asi 40 cm. Honza si na tom pěkně dělá svaly na rukou. Stejně kluci nevybourají úplně vše, na zbytek budou muset nastoupit řemeslníci. Následující měsíc bude velmi náročný. Jídelnu máme plnou věcí z kuchyně a sociálek, na oslavu narozenin na přerlomu ledna a února bude nepoužitelná.
Začalo mrznout a koně tím pádem více pihí. Za včerejšek vypili 175 litrů, dneska dostali už 200 litrů. Na druhou stranu se k výběhu lépe jezdí. Půda je zmrzlá i když po ježdění v bahně pěkně hrbolatá. Než jsem se poprvé kolečkem rozjel, musel jsem sekerou z kola osekat asi 4 centimetry silnou vrstvu zmrzlého bahna z minulých dní.
S venkvním mrznutím souvisí i topení. Zvláště, když je doma Matěj, je potřeba topit v kotelně. Jeho pokojíček by pěkně promrznul. Do ložnice a k Honzovi by teplo z obýváku jakž takž proniklo, ale to je vše.
Ve čtvrtek jsme s Matějem likvidovali dříví z podzimní brigády. Klínem rozseknout alespoň napůl a ve dvou dopravit polovinu špalku na štípačku. Aby ukládané dříví mělo nějaký systém, odvozil jsem skoro vše rok staré dříví do kotelny a venku skládáme jen čerstvé. Až na jednu malou část krásně suchého dříví, to jsem potřeboval ale přeskládat na jednu část u stěny. Prokládal jsem pravidelně vrstvy a u té poslední hups.... Zezadu slyším naši klasickou hlášku z pohádky "S čerty nejsou žerty" :Spadlo ti, seber to... Smějeme se s Matějem, skládám dříví podruhé a ke konci hups podruhé... Mates se mojhl pothat smíchy a do toho hlásí: "Zase ti to spadlo, Máchale, že by vítr?" No, napotřetí už drží, pokud hromadě napomůže nějaký snaživý oficír...

Adrenalinová volba

13. ledna 2013 v 18:18 | Marcel
Ne že bychom první kolo volby prezidenta tak prožívali, i když jsme si hodně přáli, aby se do druhého kola nedostali kabátník a studený čumák Fisher s arogantním vyznavačem becherovky.
K volební místnosti v nedalekém Chlumci jsme se rozhodli jet na koních. Konečně zem trochu umrzla a koně se potřebovali provětrat. Nasedlali jsme, Loran mi zase dělal klasické fóry s nasednutím a až poté, kdy mi ho kamarád Michal pevně přidržel, mohl jsem do sedla. Přejeli jsme za hlavní silnici a Loran začal mít roupy. Ivča si naklusala Dueta a Loran mi vzal dráhu doleva a navíc velmi rychlým klusem. Zastavil jsem ho, dovedl zpět, ale on se pořád ošíval a házel hlavou. Ivča vpředu znovu naklusala, Loran taky, po chvíli sklonil hlavu a okamžitě vyhodil zadek. I se mnou. Nevím jak, ale šel jsem ze sedla přes Loranovu hlavu, chvíli jsem cítil, že jsem hlavou dolů a jako gymnasta nebo indián jsem po saltu dopadl na nohy vedle Lorana. Protože jsem překvapením ve vzduchu zakřičel, konec doskoku přes hlavu viděla i Ivča. Ale abych házel ramena, to ne, byl jsem rád, že jsem se nerozbil o zmrzlou hlínu. Odmítl jsem pokračovat, proto jsme si koně vyměnili. Dojeli jsme k volební místnosti, kde jsme byli objektem zájmu a cílem fotografů, odvolili a jeli zpět. Abychom nejeli stejnou cestou, popošli jsme kousek dále a chtěli nasednou. Hlavně Ivča, protože Loran zase dělal kůže. Po několika minutách se to povedlo a to už jsme byli dost zmrzlí. Foukal nepříjemný studený vítra bylo asi šest pod nulou. Vydali jsme se mírně vzhůru po poli a měli oba co dělat, abychom staré pány pod sebou udrželi (oběma bude letos 19 let). Ivča mi chtěla ukázat jedno místo v lese na kopečku za silnicí, vjeli jsme do něj a netrefili cestu. Být na nadrženém koni v lese mimo cestu, všude plno větviček, stromečků, výborné... Oba se chtěli rozběhnout, šli jsme cestou necestou, přes výmoly a nestíhali se vyhýbat větvím. Malý šrám na mém nose je velmi lichotivé vysvědčení. Vyjeli jsme po asi deseti minutách z lesa a mysleli si, že máme vyhráno. Prd, Loran párkrát vyhodil Ivči, ta to ale useděla, pak se Duet pode mnou lekl Ćikiny, která vyběhla z roští a uskočil několik metrů doleva a zacválal. Rozhodl jsme se neplýtvat ukazováním mého ladného seskoku a raději vše useděl. Mrkající Ale měl jsem toho plné brýle. Dojeli jsme k silnici, sesedli, převedli koně a už v na vodítku jsme je dovedli domů. Další lapálie už jsme si prožít nechtěl. Ke konci jsem si už ani neuvědomoval, že je mi zima.
V sobotu jsme si přece jen prožili vyhlášení výsledků, naše favoritka podle očekávání získala pět procent, ale byli jsme rádi za Karla. Představa, že na Hradě usedne Miloš Zeman, je pro mne šílená. Ale uvidíme, koho budou lidé chtít...

Koňská deprese

8. ledna 2013 v 12:48 | Marcel
Duet byl neděli a kus pondělí v pohodě, žral, připojil se ke stádu a v pondělí odpoledne jsem ho viděl zase ležet. Opět následovaly koňské procházky, znovu pokusy dostat mu do zažívání vodu s olejem a UIvča dokonce po vzoru pana veterináře vytahovala Duetovi bobky. Nic moc tam ale neměl, takže problém se stolicí by to být neměl. Večer Ivča zavolala veterináře a Duet opět dostal injekce. Po dlouhé prohlídce ale pan doktor konstatoval, že Duet je zdravotně v pořádku, střeva, plíce, srdce, vše funguje, jak má. Že se jedná spíše o psychický problém, že je z něčeho v depresi. Výborně, ale jak se léčí koňská deprese, to nikdo neví. Holt jej budeme sledovat a asi s ním občas zajdeme na procházku.
Odpolende měli u nás schůzku řemeslníci a domlouvali postup prací na totální rekonstrukci sociálek a úpravě kuchyně. Předpokládám, že přestavba bude trvat asi měsíc, čeká nás vyvážení spousty suti, ale konečné řešení by mělo být už konečné a hlavně bezproblémové. Sice jsme od léta nemusel protahovat záchody, vysokotlaký krtek trubky pěkně pročistil, ale společný odpad z kuchyně a holčičích sprch a zamrzající odpad z baru potřebují taky řešit. Nemluvě o prevenci propadnutí starých kameninových odpadních trubek.
Všude je strašně podmáčeno, mokro, okolí statku je jedna velká kaluž. Proto se naplnily jímky vodou a v odpadové šachtě se vše taky začalo hromadit. Naštěstí tady máme ještě od podzimu kalové čerpadlo a od rána čerpám a čerpám, abych uvolnil poslední komoru. Samé příjemné práce. Ale teď končím a vstávám, je potřeba nařezat dříví na topení doma. Po dvou měsících dochází a zima bude ještě dlouhá.

Půlnoční projímadlo

7. ledna 2013 v 11:05 | Marcel
Poslední víkedn zimní sezóny máme za sebou. Strávili jej u nás na rokování nějací političtí aktivisté, rezulutní odpůrci vlády, připravovali u nás demonmstraci a další konkrétní akce. Na jednu stranu vedli velmi korektní, řízenou a konstruktivní diskusi, na druhou stranu se však s některými vůbec nedalo individuálně mluvit. S některými vyhraněnými názory se nedalo ani nesouhlasit, člověk musel odejít.
Já strávil víkend v kuchyni a na baru a bylo by vše v pohodě, kdyby nás v sobotu odpoledne nezačal zlobit Duet. K odpolednímu senu vůbec nepřišel, odmítal pít a jen apaticky stál stranou ostatních koní. A to vždy musel každou kupku sena očichat a jako první si vybrat tu největší. Zavánělo to průšvihem, tak Ivča vzala Dueta na procházku. Při přebíhání mezi kuchyní a kotelnou jsme pak viděl Dueta na dvoře ležet. Průser, kolika střev. Ivča se snažila dovolat na veterináře, ten náš byl ale v Rakousku a ostatní dlouho nebrali telefon. Nezbývalo než chodit a chodit. Ivču vystřídali i kluci, pak dokonce i tři z hostů šli na koňskou procházku k hlavní silnici a zpět. A Duet zase ulehl, dokonce chvílemi ržál velmi podobně jako přesně rokem Pilas, když se zlomenou nohou umíral. Bylo mi z toho hodně špatně u srdce, mráz mi běhal po zádech. Konečě jsme se dovolali na veterináře, ten doporučil namíchat teplou vodu se solí a olejem a nějak to do něj vpravit. Předem, ne zadem. Ve třech jsme Dueta drželi a Ivča se snažila velkou petkou do něj nalít aspoň dva litry roztoku, který by měl uvolnit střeva. Moc se to nepovedlo, takl aspoň znovu chodit. Po půlnoci jsme se začali střídat s klukama a já s Matějem končil před pátou ráno. Duet aspoň začal mít chuť k jídlu, což bylo první dobré znamení. Dali jsme koňům ještě vodu do koryt a šli spát.
Spali jsme až do půl deváté, protože ráno přijel veterinář, vyčistil mu trochu střeva, napíchal injekce a Ivča asistovala. Já musel dělat snídani. Ta přešla zvolna do oběda a po úklidu kuchyně jsem ve dvě odpo odpadl. Zbytek neděle jsme proleželi, s klukama zahráli Carrcasonne s novými rozšířeními a v deset zapdli do postele.
Dneska ráno jsme se v půl deváté horko těžko vykopal z postele a cítím se jako přejetý kombajnem a totálně nevyspalý. A to musíme začít vyklízet kuchyň, protože odpo je porada řemeslníků nad přestavbou kuchyně a sociálek, která by měla začít v nejbližších ndech...
Ať nekončím prací vrátím se k večerům na baru. Pánová uměli slušně zapařit a notně jim zachutnal ořechový likér. Už ho nemáme, skoro 4 litry.... K tomu samozřejmě nějaké višňovice, rybízový likér a spoustu piva. V pátek, když se večůrek rozjížděl a nalívali si panáky stáli u baru a s kelíškem v ruce měli nějaké plamenné přípitky. Nejstarší pán z celé skupiny chvíli stál a pak v malé chvíli ticha pronesl - "ještě někdo nebo se můžu napít?"

Jsem šťourák!!

4. ledna 2013 v 8:41 | Marcel
Na Nový rok jsme se léčili z únavy, hosté odjeli po poledni a my de facto den a půl proleželi. Výjimku tvořilo pouze pití a seno pro koně a cesty ven pro dříví na topení. Včera už jsem ale těšil ven na normální práci. Nejdříve jsem se vrhnul do kotelny na čištění velkého kotle. Chci si na čištění dávat více záležet, protože se to při topení opravdu vyplatí. Použil jsem všechny nově vyrobené pomůcky, důkladně čistil kanálky mezi průduchy a nakonec sáhl i do komína zezadu, abych vybral saze. A ejhle, v komínovém nástavci byla ona uvíznutá utržená čistící štětka!!!! Kurva, to ten den fajn začíná!!! \Povedlo se mi štětku zašťourat a zatlačit z kamen úplně ven. Na to, že byla úplně nová a nepoužitá, ji topení koksem pěkně zřídilo. Saze v komínu nebyly, všechny byly sfouknuty do odpadní rouzry pod komínem. Ani průduchy nebyly moc zanesené, bylo znát, že jsem topil hodně koksem a velký žár bez výrazných spalin kotel i čistil.
Navozil jsem do kotelny další hromadu dříví, dneska přijíždí další hosté, uklidil jsem si v kuchyni a udělal inventuru baru. Za silvestrovský víkend se jen v poněšických pálenkách a likérech vypilo 14 litrů. A to není úplně málo...
Pravidelně se starám o pitný režim nejen hostů na baru, ale taky koní. Denně jim navbozím v průměru 100 litrů. někdy až 150, někdy 75. Při vylévání vody si mě oblíbila naše Jolana - jednou jsme ji přinesl jablka a už mi do kapsy zajíždí čumákem každý den. Pozorovat koně a jejich hierarchii při pití je zajímavé, a co teprve u snídaně. Ivča jim musí rozhazovat seno na kupky, aby se dostalo na každého, protože Duet stádu nekompromisně š=éfuje. Musí skouknout všechny kupky, ze všech ochutnat a teprve pak púostupně pouští k senu další koně. A ve chvíli, kdy Duet nebo jiný kůň sklopí oči, koukáme z výběhu fofrem mazat, útočná nálada neznamená nic dobrého. Klepu to na dřevo, ale zatím se nikomu nic nepřihodilo.

Ukašlaný závěr roku

2. ledna 2013 v 12:48 | Marcel
Na konci rolu nás přepadly bacily a neptaly se, jestli můžou. No a my neměli čas je vyležet. Teda já určitě ne, protože na mne zaútočily už před Silvestrem, na Ivču s Honzou až na přelomu roku.
Důležité však bylo, že velký kotel topil a na pokojích bylo horko jako ještě nikdy. Dokonce přes 21 stupňů a někteří hosté se báli stáhnout topení, aby se mi systém na jimém místě nepřetížil... Závěr jejich pobytu jsem táhl už jen na jeden kotel a bylo to v pohodě. Dokonce byli všichni tak spokojení, že si celá skupinka objednala Silvestrovský pobyt i za rok.
Samotný Silvestr byl zase velký mejdan. Na nohách jsem byl od půl sedmé a chystal jsem zázemí pro Olešnickou stopu, třetí ročník pochodu ze všech tří částí obce. Připravovali jsme bramboračku (asi 45 litrů), 175 pečených klobásek, šest pecnů chleby, 50 párků, 60 litrů svařáku a mnoho čaje. K tomu se na baru vytočily necelé tři sudy piva a prodalo se několik litrů kořalečky. Opět dorazilo okolo 200 lidí a myslím si, že se akce opět velmi povedla. Bonusem navíc je, že na rozdíl od loňska nebyl nikde žádný nepořádek z kelímků a mističek.
Ještě před odchodem posledních olešnických jsem se vrhl na vaření pro naše hosty. Hlavní chod byl divočák s burgunskou omáčkou a pečené brambory. Talíře byly vylízané a jeden z hostů směrem ke mně poznamenal, že se diví, že u nás ještě nebyl Michelin. A asi nemyslel panáčka s pneumatikama...
Večerní mejdan byl ve znamení interní zábavy hostů. Dospěláci hráli na kytary a zpívali, mladší část hrála tzv. "militantní hru" o dobývání světa. Hra se nedá hrát v rodině, protože vede k hádkám. Tuto hru máme taky, obkreslil jsem si ji někdy před 25 lety od Ivči bratrance. Podruhé jsme ji viděli v Holandsku na lodi, kde byla ve fromě klasické deskové hry. A potřetí teď, dovezl si ji Jarda. Mlaďoši hráli do pěti ráno, to všichni dospěláci už dávno spali....
Já trávil kus večera v kotelně s Kájím a Alenkou, našimi kamarády a kromě přikládání jsme mastili šipky ostošest.
Nový rok už byl poklidný, dlouhá snádaně a pozvolný odjezd hostů. My si ho s Honzou zpestřili chytáním berana. Utekly nám kozy, jednu jsme chytil a druhá zalezla do kotce na dvoře sama. Bearánek se sám zahnal do kouta a my se na něj s Honzou vrhli. Honza ho chytil, ale beran ho povalil a chtěl utéct. Chytil jsem berana za huňatou srst, on kopal kopýtkama do vzduchu těsně nad Honzovou hrudí a hlavou. Zpacifikovali jsme ho a zavřeli do kotce. Honza poprvé viděl berana zespodu...
Při odvádění koz do boxu ke koním ale beran stejně zase utekl... Ale chytání bylo moooc pěkné.
Hosté odjeli, my si dali poslední kolo šipek s Kájím a Alčou (Alča dokonce po čtyřech dnech tréninku, kdy zpočátku byla ráda za dvě šipky v terči poslední hru vyhrála!!!) a zalezli jsme domů. Kašel, rýma, únava... Ivča je dost nakříplá a dneska se k ní připojil Honza. Mně už žiletky z krku mizí, poctivě jsem kloktal višňovici a na dnešek jsem poprvé po mnoha dnech spal devět hodin vkuse.
Dnešní poledne bylo taky ve znamění velmi překvapivého telefonátu - Ivči volala paní Zuzana Roithová. Ivča se s kandidátkou na prezidenta, paní Roithovou, setkala asi před měsícem a vymýšlíme, jak ji co nejvíce podpořit. A dneska osobní telefonát... Že zapomněla poslat materiály na její podporu, ale ona ta volba bude stejně odložená díky rádobypolitikovi Okamurovi...
No v pátek ráno vzhůru ke kotli, na víkend tady budou schůzovat nějací ekologové...