Prosinec 2012

Kotelnické trable...

29. prosince 2012 v 9:52 | Marcel
Píšu až dnes, protože kamarád Mirek, který deníček pravidelně čte k nám dneska se svými kamarády jede na Silvetsra. A kdyby četl, jak jsem se bavil o vánocích, nevím, nevím...
Vánoce jsme trávili ve velkém, přijeli naši z Ostravy, na dva dny i sestra a na vánoce samotné kamarádi Pavlíci z Ostravy. Vše bylo super až na to počasí, bahno, déšť a bahno... Souvisle jsme topil naši větev s apartmánama a doma bylo přetopeno. Až tak, že jsem z veder v bytě dostal rýmičku a kašlíček, dvě smrtelné mužské nemoci. Měli jsme doma 22,5 stupně, což je u nás rekord.
Problém s topením nastal ve chvíli, kdy jsem chtěl vystřídat kotle a začít topit ve velkém. Ten ne a ne pořádně chytit a strašně čoudil ven. Po půldenním topení jsem dokonce při čištění zezadu vyndal kus nespáleného kartonu. Zkoušel jsem trubkou z komína dosáhnout, kam to šlo, ale nic. Nezbylo než krajní řešení, volání odborníka. Po svátcích přijel pan kotlář, posvítil, prošťouchal a vynesl verdikt - ucpané průduchy a kanálky mezi nimi. Pán nam naznačil řešení, pomohl v začátcích a čištění pak bylo na mě. Obětoval jsem jeden vrták, navařili jsme ho na dlouhou tyč a já začal hornickým způsobem vrtat do dehtu a utemovaných sazí ve dvou krajních ucpaných průduších. Po mnoha a mnoha desítkách minut se podařilo jeden prošťouchnout, druhý prostě nešel. S tatíkem jsme vyrobili další pomůcky - háček a sekáček na dlouhých tyčích a já čistil a čistil. Před zatopením jsme byli odvézt rodiče na nádraží a cestou zpět jsme se zastavil v Bauhausu koupit nové čistící ocelové štětky. Vzal jsme dvě - klasickou velikost a jednu větší s cílem jemnou větší štětkou pročistit i spojovací kanálky. No a dnes v šest ráno jsme na chvilku vyskočil s tím, že jen přiložím do kotle a šup zpátky do postele. Přiložil jsem a ve chvíli volna jsem namontoval větší štětku na tyč, zasunul do průduchu a hups.... Štětka se vyvlekla z objímky a zůstala v průduchu. Kurva, kurva, kurva!!!! Háčkem vybdat nešla, zatlačit dozadu kousek jo, ale nic moc. Sáhl jsme zezadu zase do komína kam až dosáhnu a vytáhl jsme jinou, starou štětku... Takže ucpání bylo způsobeno urvanou kartáčovou štětkou... Hmmm, to se mám na co těšit. Nicméně jsem zatopil a .... Kotel má daleko lepší tah, krásně hoří i když pořád ven čoudí. Ale hoří a statek se krásně vytápí. Nicméně po sezóně budeme muset nechat asi zadní část kotle rozebrat a kartáč vyndat...
Aspoň malou veselou na konec - ráno bylo hodně namrzlo a já toho využil, abych zavezl koním vodu. Denně jim navezeme 100 až 150 litrů. Vodu vozíme v barelech a protlačit kolečko bahnem je taky pěkný adrenalin... Nicméně dnes, abych mohl vůbec vyjet, jsem nejdříve musel kolo u kolečka osekat od bláta sekerou. Kolo by se jinak vůbec netočilo.

Farmáři, statkáři...

18. prosince 2012 v 23:03 | Marcel
Včera jsme byli ve velkoměstě. Dlouho dopředu nás pozval kamarád na oslavu svých padesátin a my rádi přijali. K tomu jsme přibrali další akce nutné v Praze udělat, jako třeba Ivčiny podpisy smluv na školy v přírodě s kyvadlovou dopravou z Prahy k nám.
Šok jsme prožili při návštěvě obchodního centra Chodov. Ta neskutečná spousta lidí a vedro nás během hodiny odrovnaly. Útěk pryč byl jediným řešením.
Kamarád oslavenec u nás byl na několika akcích včetně podzimní brigády a oslava se konala v sídle firmy, kde pracuje. Na celkem vysoké pozici... V pozvánce byla poznámka o oblečení, mělo být příjemné nám i okolí. V džínách jsme byli tři - Ivča, jeden náš kamarád a já. Polobotky neměl jeden člověk, já... Lidé, které jsme znali, se s námi srdečně vítali s podobným oslovením - farmáři (statkáři) přijeli!!! Mně to lichotilo, naši známí naši změnu přijali a já byl v situaci, kdy vidím kolem sebe tu spousti lidí v obleku, byť bez kravaty, napjatých z práce a možná někam spěchajících. A cítil jsem se hodně spokojeně. A že nemám polobotky jsem neřešil. Červenal bych se a bylo by mi trapně asi před pěti, šesti lety. Teď ne. Jeden z kamarádů se mnou dokonce přišel konzultovat nápad na společný chov včel... Žijeme jinak a krásně.
Po noční jízdě domů nastala ráno naše běžná práce. Lidé z večírku vyměnili košili a možná oblek, my se teple oblékli a vyrazili. Navézt koním vodu (za celý den to bylío 150 litrů), Ivča vyvážela prosranou slámu z boxů (asi 30 koleček, poslední, třetí box jen nakládala a vyvážel jsem já), já čistil kotle, chystal je na centrální topení, navážel si do kotelny dřevo, odmrazil mražák a dělal objednávky pro hosty ve zbytku roku. Po obědě o půl čtvrté jsem upadl v obýváku a usnul. Ivča ještě odjížděla na valnou hromadu Rady dětí a mládeže, které jsme ode dneška novými členy.
Když to srovnám s lidmi sedícími u počítače, letícími dnes na různá jednání po Evropě i za její hranice nebo podobnou náplní práce uznávám, že jsme jinde. Ale neměnil bych. O půl desáté večer jsem obešel statek a zamknul jsme dveře, napsal seznam věcí, které jsem zapomněl objednat na vánoce a silvestra a nedalo mi to nenapsat deníček...
Na jednu stranu mě trochu mrzí, že už skoro rok nefungunguje na blog.cz počítadlo a já nevím, kolik lidí deníček čte. Bylo příjemné si otevřít stránky a vidět, že deníček navštívilo 5, 9, 15, nebo i přes 30 lidí. Je to ale nakonec úplně podružné a podléhat komerčním návrhům na počítání návštěvníků nechci. Když mi někdo občas řekne, že je o našem životě na statku v obraze, moc mě to potěší. I když se jedná třeba o pět lidí za čtvrt roku...

Ranní romantika i adrenalin

13. prosince 2012 v 10:35 | Marcel
Ráno mráz jako na Sibiři, šestnáct pod nulou. Čistím kamna a zatápím, přičemž přijde Ivča, že koně nejsou ve výběhu. Venku je kromě mrazu i šílená mlha, není nic vidět. Bereme si vodítka a vyrážíme nahoru kolem výběhů směr Třešňovka. Po několika stovkách metrů vycházíme z mlhy a najednou je azůro, sluníčko, jiskřící sníh. Naprostá romantická bomba. Koně jsou kousek před námi, Ivča chytá první dva s tím, ať já vezmu Lorana a poničku, Ája se připojí. Udělal jsem krok k Loranovi s nataženou rukou s jablíčkem, Loran vzal dráhu a zahnal kobylky další půl kilometr až k hlavní cestě. Hlubokým sněhem jsem se vydal za nimi, Ivča zamířila domů... Došel jsem k silnici a viděl katastrofické scénáře, jak koně přebíhají silnici a já je budu chytat na Rachačkách... Loran se nechal nalákat na jablko, zapnul jsem vodítko, ale kobyly furt nic, naopak se ode mne mírně vzdalovaly. Vzal jsem Lorana, kobyly si nás nevšímaly, odvedl jsem ho k nejbližšímu stromu asi 150 metrů a přivázal ho. Vrátil jsem se pro Meduňku a Áju a ty po mém příchodu vzaly dráhu kolem Lorana směrem domů. No a náš valach se mohl zbláznit, trhal za vodítko u stromu a stavěl se na zadní. Všichni jsou pryč a on uvázaný u stromu!!!! Přiběhl jsme k němu, odvázal a Loran měl tendenci utíkat a mne za sebiou vláčet. Ustál jsem to, ale adrenalinu jsme měl fakt plnou prdel. Dovedl jsem ho až do výběhu, Ivča se vrátila pro kobylky a ohradu jsme zavřeli. Důvod útěku byl prostý - otevřený vchod do výběhu. Můžeme se jen domýšlet, jetsli to byla chyba Ivči (ta to razantně popírá) nebo výběh NĚKDO otevřel...
No a protože mrzne, hadice v kotelně ležely na zemi a zamrzly a nás zase čeká vození vody do výběhu. Nabereme všechny možné barely a minimálně dvakrát denně musíme nanosit vodu do koryt ve výběhu. Koně pijí v zimě daleko více než v létě.
Z víkendu, kdy jsem byl pryč a Ivča s klukama sice topila v kotli, ale nepouštěla teplou vodu do trubek, jsou promrzlé stěny a já ne a ne vytopit byt. Ranní teplota v obýváku 14 stupňů není fakt nic moc. Zítra už mají mrazy povolit a přijedou nám konečně napumpovat do systému nemrznoucí směs, tak bude klidněji a veseleji. A dneska bylo stádo ve výběhui, takže ranní romantika mě minula. I když ty východy slunce jsou tady naprosto fantastické.

Nepostradatelný???

11. prosince 2012 v 15:16 | Marcel
Byl jsem čtyři dny na dovči... Letěl jsem do Švýcarska na finálový víkend mistrovství světa ve florbale. Naši vypadli de facto po prohře v základní skupině a pro neznalé florbalu jen poznamenám, že to byl podobný šok jaou kdyby ve skupině vypadli naši hokejisté. Žádný další tým už silnou trojku nedoplnil, proto se jednalo o víkend většinou předem rozhodnutých zápasů. Povedený víkend byl zakončen zrušeným letem z Curychu a nocí navíc v přetopeném hotelu. Vůbec všechny místnosti byly podobné sauně. Já jsme zvyklý na chladný odchov a oni měoli všude termostaty nastaveny na 22 stupňů. Při nich se vypínalo topení. A v hale to bylo podobné. Hrůza, těšil jsem se na statek a na práci venku v chladu. Pravda, venku je dost sněhu na práci, ale dá se to. Po příjezdu domů jsme byl v šoku, jak se tady topilo netopilo. Chladno je pro mě v pohodě, ale doma byla zima. Když se o víkendu topilo v kotelně, pouštěla Ivča vodu do obou větví. Měla strach z mrazů a zamrznutí vody v systému ve druhé části. Kotel to nebyl schopen utáhnout, čerpadlo vypínalo, proto prý Ivča pustila čerpadlo ručně na nepřetržitý chod. To ale nemusela topit v kotli, cirkulovala pouze studená voda, kotel se nemohl rozehřát a je úplně zadehtovaný. Kluci do kotle nasázeli koks, ale ten logicky neměl šanci shořet. Z malého kotle jsme vyndal dva plné uhláky koksu. Matěj šel v neděli ráno roztopit v kotelně, malý nechal tak, přece ho nebude čistit a roztopil velký, který byl vyčištěný a jen připravený na další topení. Takže jsem dneska ráno měl k vyčištění oba kotle plné koksu a dehtu. Šikulky. Přitom stačilo topit v malém kotli a do druhé větve pouštět přes ventil jen malý tlak vody a nechat v systému jemně cirkulovat. Navíc chlapečci pěkně topili dřívím z kotelny, a že ho spálili fakt hodně, ale že by ho na kolečku znovu zvebnku navezli? Proč by to dělali, vždyť ještě je, ne?
je šílené, že po dvou letech, kdy i kluci chodí do kotelny často a já jim o systému topení povídám, není nikdo schopen topení zvládnout. Ale nehodlám to nechat tak, že topit umím jenom já a proto nemůžu odjet. Kluci musí jít přiložit a třeba za hodinu a půl jít znovu, aby věděli, co se stalo jejich přiložením. Někdo se to musí pořádně naučit, protože jak říká tatík - uč se synu, já tu taky věčně nebudu.

Kozí plot a pak dovča!!

6. prosince 2012 v 11:01 | Marcel
Venku přituhuje, dokonce máme i pocukrováno, ale každým dnem nám může zavolat paní, u které máme kozy na obskočení, že dokonáno jest a kozy si můžeme odvézt domů. Už je nechceme mít volně kolem statku ani v malém chlívečku, proto budujeme výběh. Ten bude mít v zadní části pletivo, v přední bude ale dřevěný. Kůly a podélné latě jsou hotovy z brigády, stejně jako skoro polovina dřevěného plotu. Více nešlo udělat, protože došly štachety neboli plaňky. Prostě ty kolmé dřevěné tyče. Včera jsem dovezl zbytek a jal se dodělávat plot. Musím konstatovat, že práce o samotě je blbá, navíc v tomhle. Nachystat si štachety, naměřit vzdálenost, přišroubovat nahoře, odměřit vzdálenost dole, přišroubovat. Nejdříve jsem si díry do štachet předvrtal, ale když jsem vyčerpal obě baterie aku šroubováku, rovnou jsem vrtačkou šrouboval. Kdybych to dělal od začátku, byl bych rychlejší. Pak mi došly šroubky a musel volit náhradní variantu. Na poslední pole a půl, což je asi 4 a půl metru, mi pomohl Honza a bylo to práci asi třikrát rychlejší. Celkové ztráty jsou jeden bit do šroubováku, ale pokusím se jej najít v trávě s pomocí magnetu.
Teď chybí už jen natáhnout asi šedesát metru pletiva. I když kůly už stojí, tohle fakt sám dělat nebudu.
Po topení v celém bytě z kotelny dům při venkovním mrazu tak za čtyři dny prochladne a i když topíme doma v kamnech, v bočních pokojích teplota nic moc. Dneska jsem vezl ve čtyři ráno Honzu na autobus, jeli na výlet do Mnichova, a po návratu jsem se pod peřinou nemohl dlouho zahřát. Dneska jsem zatopil v kotelně a zase prohřejeme stěny, odpo a večer musím zaučit Ivču a Honzu jak správně topit. Mám totiž dovču. Dneska večer jdu na besedu s Radkem Jarošem, horolezcem, který má za sebou 13 osmitisícovek a chystá se na tu poslední. Zítra ráno odjíždím směr Praha a Švýcarsko, kam jako host letím na mistrovství světa ve florbale. Celkem jsem se těšil, předevčírem naši ale prohráli zápas o první místo ve skupině a dnes odpo pravděpodobně vypadnou z bojů o medaile. Bude zo toho pak nejlépe páté místo a já se pojednu podívat jen na florbal. No co, přijdu na jiné myšlenky... A po příjezdu se zase vrhnu na ten kozí plot.

Zlobí pohybové čidlo

4. prosince 2012 v 10:12 | Marcel
Opory pro dříví domů se podařilo poměrně rychle opravit, dříví nepadá a dveře k apartmánům se otvírají. Zlobit pro změnu začalo čidlo v darlingu, takže nedává impuls stykači k sepnutí čerpadla. Když přestává téct voda stačí zajít do kotelny a lehce se o čidlo opřít. Buď je špatný kontakt nebo je zarezlý. V sobotu přijel kamarád elektrikář Milan a briskně čidlo opravil, s pohybovým čidlem nad dílnou si ale neporadil. Je ve stejném stavu jako po brigádě - sepne vždy jen jednou po zapnutí vypínače. pak už nereaguje. I když jednou, z nějakého důvodu, seplo - viděli jsme ho s Honzou svítit, když jsme se vraceli z půdy.
O adventním víkendu u nás byly sice jen tři rodinky, ale díky nahuštěnému tvořivostnímu programu jsme si zase slušně mákli. Vyráběli jsme adventní věnce, rodiče a starší děti si pletly ošatky, mladší si vyráběli vánoční visící rybičky. Malovali jsme na sklo, pekli a zdobili perníčky. Do toho jsme se stihli zajít podívat na výlov rybníka pod statkem - mají jej pronajatý kamarádi a v sobotu dopoledne udělali malou trachtaci pro skupinku lidí. Na každém výlovu se pečou ryby, maminky napečou buchty, k mání je samozřejmě pivo, grog, svařák. A vždy výborná nálada a do ní zapadli i naši hosté. Pro děti byl výlov velkým zážitkem, nemohli jsme jej od rybníka dostat. Odpo jsme dostali čtyři kapry a Matěj s Honzou měli jasný úkol - zabít, svléct a naporcovat. Dost se s tím párali a ve dvou venku strávili dvě hodiny. A k úklidu aby je člověk tahal traktorem. Jediným problémem celého víkendu bylo vytopení jídelny. Všichni bydleli na apartmánech a pouštět teplo do druhé větve jen kvůli jídelny by bylo neefektivní. Použili jsme plynový horkovzdušný fukar v kombinaci s kamny a celkem to šlo. Vždy, když lidi odešli ven, pustil jsem fukar (je dost hlučný) a topil, průběžně jsem přikládal do kamen. A něco se i vydýchalo. Na triko to nebylo, ale v mikině to zvládali všichni. Jediným marodem po víkendu je náš Honza.
Pondělí už bylo ve znamení práce venku. Po víkendu jsme byl rozehřátý z kuchyně Usmívající se, proto jsem se i těšil ven. Vyčistit kotle, konečně zavřít venkovní vodu a odpojit hadice a štípat dříví z parkoviště. Sám to ale nedávám, je potřeba ty obrovské špalky dělat ve dvou. Do Silvestra by mělo být parkoviště prázdné.
Ivča měla lenošivou - dostala k svátku knihu a klasicky se do ní ponořila, celý den jen četla a musela tu historickou detektivku prostě dočíst...