Listopad 2012

Pohnula se mi kulatina...

29. listopadu 2012 v 18:58 | Marcel
Dva večery a dvě noci u nás byl nečekaně kamarád, měl školení na Temelíně a nechtělo se mu přespávat na ubytovně. Já se vrhnul pro změnu na dříví. Abych mohl naštípat polemna dovezená z lesa, musím si pro naštípané kusy udělat místo. Převáželi jsme rok staré dřevo s Honzou do kotelny a já pak řezal malé špalky do kamen domů. S Hobzou tři vozíky, já taky tři a dneska večer jsme zjistil, že dveře z průchodu k apartmánům nejdou otevřít - hnula se kolmá kláda, která nařezané dříví drží... Ráno na to musím nastoupit, kladivem posunout o pár centimetrů a hlavně k něčemu pevně přišroubovat. Přeskládávat těch šest vozíků se mi fakt nechce.
Dub přivezený z lesa jde štípat skvěle, jen kdybych tak mohl ty špalky zvednout na štípačku. Některé jsou nechutně těžké, takže ke slovu přišly i klíny a barbora. Ale dřevo je to krásné, za rok bude hřát jedna radost. Jen zatím pořád nemám místo, kam ho uložit. Budu vyrábět další řadu dříví a to nejvíce suché je zezadu u zdi. Asi budu muset zrušit kus plotu a odebírat dříví od stěny.
K tomu nám včera volali kamarádi, že střelili kance, jestli ho nechceme. Na vánoce přijedou naši, Silvestra máme taky plného, tak jsme ho vzali a uděláme lidem dobrůtku. Ale bourání jmě stálo skoro tři hodiny práce s nožem a levá ruka je skoro nepoužitelná. Divočák ma na mase spoustu blan a abych se dostal k jednotlivým kusům masa, musely ty blány jít dolů. Žádná sranda.
Přesně podle předpovědi začaly venku padat sračky, sníh s deštěm a já se musel s cirkulárkou rychle stěhovat dovnitř, kde ale zase nemůžu řezat. Takže je večer, sedím v teple a píšu. Teplo máme v celém bytě, na víkend jsou tady dvě rodinky, topím v kotelně a vyhřívám celou jednu větev. Zvláště Ivča si po dvou týdnech zase libuje. Už se těším na ráno a kolmou kulatinu u nařezaného dříví, to bude fajn prácička...

Bylo to správně připevněno

25. listopadu 2012 v 20:19 | Marcel
Kamarádi z Prahy rekonstruují byt a chtěli nám věnovat kus kuchyně. Udělali jsme si proto s Honzou výlet do Prahy. Tam jsme jeli bez vozíku a jen Honzův hlad a zastávka na klobásku z udírny nás asi ušetřil od bouračky. Asi 250 metrů za parkovištěm bouralo auto, které jelo před námi. My pak objížděli zácpu a ztratili skoro půl hodiny. Přesně ta mi chyběla, abych stihl na festivalu alpininismu celou přednášku Radka Jaroše o expedici na Annapurnu, aspoň něco jsme si nechal do Budějovic, kde bude Radek na začátku prosince. HGonza šel ještě večer na fotbal a jako jeden z mála odcházel spokojený, Baník vyhrál na Slavii. V sobotu ráno jsme dorazili do Kobylis a museli odpojit vlek, abychom vůbec zaparkovali mezi spoustou aut. Z pátého patra jsme stěhovali dolů židle, křesla, stůl, šoupací dveře, ledničku, myčku, sporák a několik dalších věcí. Vše jsme s Honzou upevnili ve vozíku gumicukama a provazem, protože račny jsem zapomněl doma. Po dvanácté jsme s pomocí mladších Kolouchů zapojili na sídlištním parkovišti vlek za auto a i v těch asi třech minutách už nějaký nedočkavec zezadu troubil. Poslal jsem ho do háje, sedli jsme do auta a pomalu se rozjeli z kopečka, abychom objeli parčík mezi paneláky. Zatáčím a ejhle, vozík nezatáčí a jede rovně. Špatně jsme ho asi zasadil na kouli a průser byl na světě. Naložený vozík zaparkoval na zadních dveřích matize... Naštěstí jenom rohem, protože být to ojem, projel by asi vozík autem skrz. Průser jako vrata, ale naštěstí se nikomu nic nestalo. Následoval klasický průběh - volání policie, omluva majitelce (má dvě malé děti a na auto je odkázaná), blbé pocity, V téhle náladě přišel Honza s větou :" Ale všechno jsme upevnili dobře, nic se ani nehnulo Usmívající se." Kromě toho, že vozík mohl trefit člověka, mohlo vše být ještě dražší. Namísto devět let starého malého Matize jsme mohli trefit vlevo nablýskaného Nissana nebo vpravo dodávkového Mercedesa... Svůj díl viny na všem má i majitelka auta - neměla tam vůbec parkovat, bylo to v křižovatce a u přechodu... Policista to vyřešil domluvou. Po hodině a půl jsem vozík zapojil, teď už pořádně a za dvě a půl hodiny jsme byli doma...
Matěj byl u nás s jednopu kamarádkou, která by chtěla dělat i pro Zemi nezemi. Sobotní večer jsme si udělali hrací, Ivča koukala na televizi. Zničeho nic začal vypadávat jistič na zásuvky. Opakovaně jsme ho nahodil, vždycky po chvíli vypadl. Ptal jsme se, jestli není v zásuvkách není zapojeno něco extra, že tohle není možné. Nebo je špatný jistič. Nikdo nic nehlásil, v deset už jsme nahazování vzdal, Ivča šla spát a já pozdě večer zjistil, že Matěj měl v pokoji zapojeny dva přímotopy. Mamlas, co více k tomu říct. Když jsme měli dva přímotopy v obýváku, mělo to stejný průběh.. A kdybych se neptal... Ach jo, po kom to dítě je.
Neděle byla slunečná a teplá, venku bylo pocitově tepleji než v obýváku. Uvnitř bylo necelých 16 stupňů. Nadělali jsme s Honzou hromadu dříví a ve středu čekám Vladimíra ze Zvole, budeme štípat ty obrovské kusy, které jsme natahali z lesa.
Jo, pruh na hlavě utěšeně zarůstá, za týden už prý nebude nic poznat. Já si dozadu ale nevidím.

Jsem jako závodní auto

19. listopadu 2012 v 10:26
Musím se ještě vrátit před víkend, do čtvrtečního večera. Už více než rok mě stříhá náš Honza strojkem, vždy podle počasí. Teď už jsme měl celkem dlouhé vlasy, ale protože se ochladilo, chtěl jsem ostříhat na cca 15 milimetrů. Honza stříhání večer oddálil s tím, že mě ostříhá u svého večerního seriálu "Jak jsem poznal vaši matku". Všechno jsem si nachystal, Honza vzal strojek, řekl jsem, že to chci na patnáctku, Honza se zadíval na televizi a zajel zezadu na mou hlavu. Okamžitě se skácel k zemi v kombinaci křeče a smíchu se slovy "kurva, kurva, kurva..." Proč asi, jak si tak hrál se strojkem, první pruh zezadu uprostřed hlavy je na jeden milimetr!!! Takže z 15 milimetrů na celé hlavě je devět vyjma prvního pruhu. zezadu vypadám jako americké závodní auto, které má přes celou kapotu jeden bílý pruh... Moc fajn design, jedinou chybou je, že mi na hlavu strašně táhne, zvláště zezadu... Honza pak měl několik vylepšení, ale ta už jsem odmítal - chtěl mi tam udělat jedničku, tři pruhy jako adidas, křížek, téčko jako Tatran (tak byli vyholeni někteří florbalististi Tatranu Střešovice) a další podobné. No, tak mám holt unikátní výštický sestřih...

Pracovní víkend

19. listopadu 2012 v 9:57 | Marcel
Je pondělí, máme za sebou brigádu a lížeme si rány. Myslím si, že všichni, kdo tady byli. celkem se sjelo 19 lidí plus my čtyři a udělalo se neskutečněš moc práce. Z lesa se navezly tři a půl avie dříví, které čeká, až ho někdo naštípe. Jsou to dubové špalky s průměrem od patnácti do asi sedmdesáti centimetrů. Na avii museli chlapi některé nakládat ve třech lidech... Máme se na co těšit. Za statkem je postaven kus plotu na výběh pro kozičky. Než je přivezeme od kozla, (kde si byly užít abychom na jaře měli kůzlata a mohli bychom pak dojit) musí být výběh hotov. Ivča s dětmi zvytšovala výběh pro koně, holky dělaly zimní výzdobu a střídavě se staraly o kuchyň. Jídlo jsem navařil s Martinou už v pátek, bylo potřeba vařit čaje a chystat oběd a večeři. Kamarád s přezdívkou Hasiš si vzal se svými třemi dětmi za své pálení větví z pokácených stromlů, takže by se na něj teď hodila spíš přezdívka Palič. Navíc v sobotu u nás byli naposledy čtyři pokrývači a dodělali střechu - poslední hodinu a půl pracovali pod svitem reflektorů. Ale střecha nad apartmánama je hotová.
Zažili jsme hodně práce a taky hodně srandy. Ivča všechny v pátek zarazila větou - já se tak těším na bagr!!! V sobotu přijel bagr a s hodinářskou přesností zarovnal drenážní výkopy a rozježděné parkoviště, je v úplné ropvině. Pozorovat jeho práci bylo velkým zážitkem.
V sobotu večer po těžké práci v lese si Jindra nahříval záda o radiátor. Mastičky odmítal. O asi tři hodiny později prohlásil, že už ví, jak vyléčit namožená záda. Prý stačí čtyři becherovky a tři slivovice a cítí se jako zamlada.
Himalájský kamarád Karel, který si při společném výletu do Dolomit přisedl kotník a zlomil si lýtkovou kost na sebe teď zvrhnul kolečko s těžkým polenem a zhmoždil si palec. Celou sobotu večer jsme ledovali...
Všichni ale odjeli unaveni a spokojeni, i po práci na cizím... Neskutečně moc si jejich práce vážíme, mohli dělat na svém nebo jen tak odpočívat a oni strávili pracovní víkend u nás. Kromě množství udělané práce nás jejich ochota vnitřně psychicky pozitivně nabila.

Co nezažiješ...

15. listopadu 2012 v 10:28 | Marcel
Dlouho jsem nepsal o něčem k zasmání, teď se daly dohormady dvě věci.
Včera večer jsem v pracovně marně hledal kočičí hovno, smrdělo to tady neskutečně. Lezl jsem po kolenou pod stoly, odstrkoval skříňky, svítil čelovkou všude. Nic. Za dveřmi do pracovny, na chodbě, máme kočičí záchod a do něj se jedna z koček vysrala. Protože jsem topil v kamnnech v pokoji a v pracovně byla zima, asi zapůsobila vnitřní termika. Dveře do pracovny zůstaly pootevřené a teplý vzduch nahnal smrad ze záchodu do pracovny. V pokoji jsme necítili ni, obvykle hned po vysrání jde smrad cítit až ke kamnům, teď se proud obrátil a já nemohl vydržet v pracovně. Vše musel vyřešit až sprej proti smradům.
Včera nám poštou přišel vzorkovník na parapety pod okna do pokoje. Já jeden vybral, ale to je jedno. Dneska ráno volala Ivča na firmu, která nám parapety bude dělat, v ruce vzorkovník a úvod telefonátu probíhal takto: "Dobrý den, pane Hadravo. Mám před sebou ten vzorkovník a vybrali jsme si. Je to takový světlý vzor, jakoby popraskaný, staročeský...." Koukali jsme s Marcelou nevěřícně na Ivču, tohle nemůže myslet vážně, ten vzor takhle nemůže vysvětlit. Přerušil jsem ji, vzal vzorkovník, otočil a ukázal název vzoru a jeho katalogové číslo. Ivčina reakce byla prostá. "Aha"... Pak už se objednávalo lépe.

Ranní ptáče

15. listopadu 2012 v 7:52 | Marcel
Stará pranostioka říká, že ranní ptáče dál doskáče, ale dřívě chcípne. Přesně o tom se teď přesvědčuji. Chodím spát brzy jako snad ještě nikdy, ale není mi to nic platné. V pondělí mne vzbudilo auto s 18 paletami střešní krytiny. V úterý jsem musel být v 8 hodin na úřadech a v dalších dnech přijížděli pokrývači velmi brzy (brzy= pro mne okolo půl osmé), dneska dokonce o půl sedmé. Chodím sice spát mezi desátou a jedenáctou, ale vyspaný nejsem. Teď mne navíc čeká topící víkend - musím zatopit lidem, kteří přijedou na brigádu a s tím souvisí i noční vstávání. Chodím spát na chvíli po obědě a nemá to význam... Asi je to kombinace s boreliozou, zítra jdu na kontrolu, tak uvidíme.
Střecha ale utěšeně přibývá, okapy už taky visí. Chlapům chybí jeden den, který propršel, snaží se vše zvládnout co nejdříve. Díky novému přelaťování celé střechy topím v domácích kamnech už týden odřezkama, které jsou úžasně výhřevné. Na zahradě nám navíc leží stovky metrů starých latí. Ty je mi líto stopit, použijeme je na stavbu plotu pro kozy.
V jídelně se dneska uklidí, včera jsem přesunul s Honzou na nové místo kamna - k nově postavenému komínu. Teď už jen musím prolézt půdu a podívat se, jestli nemáme zbytek komínové roury - chybí mi 30 čísel k napojení do komína. Musíme taky vymyslet nové rozestavění stolů - při tom původním by si několik lidí ožehlo záda. Výhodou je, že plno tady máme přes léto a to netopíme, zimní rozmístění stolů může být jiné a pro nižší počet lidí. Na Silvestra by tady snad měly být dvě skupinky lidí, jedna je potvrzená, u druhé čekáme - celkem by jich mohlo být okolo 40 a problém by neměl být.

Je něco po půl osmé a celým statkem se shora ozývá bušení kladiv... Pánové jsou na vstávání očividně zvyklí. Já ne. A Ivča? Ta v klidu spí.......

Kočky serou a serou

13. listopadu 2012 v 21:16 | Marcel
Práce na střeše utěšeně pokračují, jen se pořád nezačaly pokládat nové tašky. Chlapi stále pracují na latích, okapech, koncích střechy. Bagr od víkendu taky pořád nedorazil, takže výběhy jsou pořád rozbahněné a hromada starých tašek čeká na rozhrnutí. A 18 palet nových tašek čeká na přemístění na střechu.
U nás nic pronikavě nového není, připravujeme nabídky na zimní a jarní akce i mimo statek a sepisujeme věci potřebné na víkendovou brigádu. Bude to monstr akce, mělo by dorazit až 18 dospěláků a deset teenagerů. Já se snažím pořád pracovat ve velmi umírněném režimu a každý den po obědě se na hoďku natáhnu.
Co mě trápí a sere, jsou naše kočky. Chvíli vydrží doma v pohodě, ale pak zase najdu jejich hovna. Oba dostanou nařezáno, velkým obloukem vyletí ven ze dveří, nepouštíme je dovnitř a po dvou dnech buď proklouznou, nebo se nám je zželí. Půl dne je v pohodě, dokonce si zajdou na kočičí záchod a v rohu pak najdu hovno. A to i přesto, že jejich oblíbené místa už sypu pepřem. Asi půjdou z domu, přestává nás to uklízení jejich hoven bavit.

Ať netrefí kozy!!!

9. listopadu 2012 v 15:57 | Marcel
Venku konečně druhý den svítí sluníčko a chlapům na střeše přeje počasí. Já zobu prášky, nejím léčné výrobky a cítím se pořád trochu blbě. Dostal jsem pozvání do Ostravy na florbalový televizní zápas, který je pojatý trochu jako oslava 20 let trvání klubu, který jsme zakládali.
Ivči se však zdá, že bych mohl fungovat více a sepisuje mi seznam prací, které jsou potřeba udělat. Já si ho trošku prodlužuju - nejedná se nijak fyzicky náročné věci, přece jen bych se měl podle pana doktora šetřit. Tak jsem se drbal s pohybovým čidlem v průchodu, domaloval jsme jednu malou stěnu doma, nachal vyměnit gumy na autě, vydal baterii ze sekačky a podobně.
Všude okolo domu se nám hromadí staré latě ze střechy. Část jich chceme použít při stavbě plotu kolem výběhu pro kozy, ale nejdříve budeme muset znich vytáhnou desítky až stovky starých hřebíků.
Už u nás byl známý Honza pro své ovce - a nadvakrát se nepovedlo. Napoprvé se nám ve třech lidech povedlo chytit pouze jednu ovečku, naložit na vozík a odvézt. Napodruhé přijel Honza se svým kamarádem, kterýá měl přes rameno brokovnici. Myslel jsem si, že je to puška na uspání ovcí a odjel s našim Honzou na fotbal. Po návratu jsem se dozvěděl, že "střelec" ovce na 50 metrů netrefil a pak byl slušně vyhozen s tím, že Ivča má silnou obavu o život našich koziček. Teď čekáme, až ovce vlezou do pevného boxu, u dveří jsem si připravil starou paletu, kterou hodlám přišroubovat na stěny a pak zavolat Honzovi, ať si pro ovce přijede.
Výběhy jsou odvodněné, během dvou dní se z povrchu stáhlo velké množství vody. Už jen musíme definitivně zasypat strouhy posledními vrstavmi a nechat rozhrnout vykopanou hlínu. Na skutečnosti, že široko daleko máme zničený trávník, se nic nemění...

Trávník je v prdeli

6. listopadu 2012 v 15:25 | Marcel
Podzim mám rád, ale teď prožívám trochu depku. Jednak zobu antibiotika a jsem furt unavený, ale hlavně na mne depka padne, když se podívám za statkem směrem k výběhům. Tam ještě v létě býval udržovaný trávník. Drenáže dělající stroje devastovaly příjezdovou část, v kdysi krásně sekaném trávníku jsou dost hluboko vyježděné koleje. Když jsme dneska vyšel ven, jezdil tudy velký bagr značky Manitou a vozil zbytky tašek z předělávané střechy do vykopaných drenážních rýh. Náprava bude možná jen vydlážděním zatravňovacích dlaždic a novým srovnáním terénu. Protože nemůžou být koně ve výběhu současně s dělníkama a strojema, udělala jim Ivča výběh na naší herní louce. Ta je posraná a kopytama rozbitá. Pokud bych chtěl někdy loučku sekat, zruším na těch dírách sekačku. Vzadu u rybníka je trávník rozbitý od bagru z rekonstrukce odpadů a čeká nás ještě výkop nového odvodu z jímky. A dvůr? Dneska začali pokrývači opravovat střechu nad apartmánama a staré tašky házeli přímo na korbu avie. ta stála na trávníku. V noci pršelo... Vím, už jsem to i psal, když se kácí les, lítají třísky, ale tady to vypadá naopak,. spíše lítají stromy... S někým, kdo má zkušenosti, budu řešit srovnání povrchů. Nevím, jestli bude stačit válec, nebo se bude muset dovézt zemina. Uvidíme, jak budou trávníky vypadat po ukončení všech prací.

Místo trávy oraniště

4. listopadu 2012 v 20:10 | Marcel
Včera ráno nastoupila do výběhu středně těžká technika a začalo odvodňování prostoru před boxy pro koně. Po dvou dnech se voda stáhla, ale nejen ve výbězích, ale i kus původního parkoviště vypadá jako rozorané pole. Co naplat, když se kácí les... Snad ale koně budou mít ve výbězích sušší zem. Letos měli právě v důsledku bahna před boxy a okolo sena nemocné kopyta. Ty se pak blbě a dlouze léčí.
Včera jsme po Honzově fotbalu s Ivčou sedli na koně a využili pozvání kamarády Honzy z Velice k návštěvě výlovu. Malý rybníček byl vyloven, ryby až naše dvě zamluvené odvezeny, ale rybáři postávali a posedávali na lavicích, točilo se pivko a svařáček a k ochutnání byla spousta rybích dobrot. Poprvé jsme ochutnal bramborák s rybou nebo rybí tatarák. Zvláště tatarák byl naprosto exkluzivní, ani v něm nebyla cítit rybina. Někdo by to možná ani nepoznal. Samozřejmě jsme příjezdem na koních vzbudili pozornost, kůň coby dopravní prostředek není ani u nás v polích úplně běžnou záležitostí.
S Honzou nebude několik dní k vydržení. Jednak vyhráli dva víkendové zápasy, dneska vychytal ve Větřím nulu a za stavu 3-0 jsme Honzu poslali kopat penaltu. Poprvé v životě vstřelil v soutěžním zápase gól, nechce snad ani mluvit o ničem jiném. Chápu ho.
Od zítřka bude ze statku zase staveniště, na výměnu střechu nastavuje parta pokrývačů. V úterý má pršet, budou muset střechu dobře zakrýt. Kdybych si to připouštěl, picnul bych se. Nějak bylo, nějak bude. Pak už by mělo být do vánoc volněji - tedy alespoň od řemeslníků.

Bodyček od dědy...

2. listopadu 2012 v 17:04 | Marcel
Včerejší natírání nových dveří k pokojům sežralo daleko více barvy, naež jsem si myslel. Ale dveře budou pěkné, jen se to prodraží. Jak sjou ty barvy drahé, to je síla. Pořád ale je lepší natřit venkovné dveře hned napoprvé pořádnou barvou, než je každý rok přetírat a bát se hniloby.
Skoro celé dopoledne jsem strávil u doktorů s divným červeným tvarem na břichu a výsledek je neúprosný - borelióza. Léčba bude trvat asi měsíc a neměl bych se fyzicky namáhat. Super, v lese je spousta dříví k vytahání a za dva týdny máme brigádu, na kterou přijedou kamarádi... Budu řídit traktor a vařit...
Po verdiktu pana doktora jsem jel vybrat peníze a nakoupit pár drobností do Globusu. V ruce jsme měl peněženku a recepty a šel jsem si pro košík, Stojím u tří hromad košíků a rovnám si recepty s peněženkou v ruce a v tu chvíli dostanu bodyček jako na ledě. Nekompromisně do mě vlítl děda něco mezi osmdesátkou a smrtí. Ve tváři zarputilý výraz, vzal si košík a odcházel. Já netušil, co se děje, kdyby se jednalo o košík poslední, ale tady jich bylo několik desítek. Asi strašně spěchal, důchodce...
V podvečer jsme přivezli další balíky sena, jeden balík vydržel koním pět dní, máme se v zimě na co těšit - čím větší zima, tím větší spotřeba. Sundali jsme balíky z půjčeného vozíku a valili je do výběhu. Po trávě to šlo, ale ve výběhu, rozbahněném a mokrém, bychom potřebovali blatníky. Bundy a kalhoty šly hned do pračky. Kdyby země byla trochu ztvrdlá, je to o něčem jiném, ale takhle...
I víkend bude zajímavý - nepřijedou lidi ale přijede traktor. Odkopne díru pro odvod ze třetí komory jímky a díru pro odvodnění právě zabahněné části výběhu. Ještě že mám zakázanou fyzickou námahu!

Figurkou v sedle

1. listopadu 2012 v 10:49 | Marcel
Dnes je to přesně rok, kdy jsem o půl osmé ráno naplnil jeden ze svých snů a stál na vrcholku himalájské šestitisícovky. Mám zvláštní vnitřní pocit, byl to neskutečný den. Ale už je to historie, i když krásná a musíme žít současností.

Kočky se umoudřily, ale nechci to zakřiknout. Pár dní už chodí jen na záchod, jak by měly. Ale i ten pěkně smrdí, ale aspoň to nemusíme uklízet ze země.
Včerejší krásný den, a vypadá to, že na delší dobu jediný, jsme využili i k vyjížďce na koních. Nikdy jsem si o sobě nemyslel, že na koních umím, ale včera mi Duet ukázal, že jsme v jeho sedle jen proto, aby nešel naprázdno. Alespoň jsme se tak cítil. Ivča na Jolaně jela vpředu, Duet se neustále ohlížel, otáčel se, že chce domů a na mé pobídky nereagoval úplně správně. Samozřejmě se to výrazně zlepšilo ve chvíli, když jsme otočili domů a koňský kompas opět zafungoval. Na druhou stranu vyjížďka krásným podzimním lesem byla famózní, zabarvené listy na zemi i na stromech, ty pohledy miluju, podzim je pro mne nejkrásnějším obdobím roku.
Večer měli dorostenci trénink mimořádně na Hluboké, kde mají umělou trávu a osvětlení. To olešnické osvětlení venkovního hřiště prý z nějakého důvodu přecvakkl starosta sousední obce. Zajímavé... Kluci plnili naše pokyny na hřišti a nad námi se tyčil osvětlený zámek. Krásný pohled, kluci poznamenali, že se cítí jako ligoví hráči. Takový luxus.
Dnes od rána zase humus, silný vítr, déšť, lezavá zima. Ani se nechce otevřít ven dveře. Nad ránem silný vítr povalil kus jednoho stromu u příjezdové cesty, další palivo. Až vytaháme z lesa všechny popadané stromy, bude na příští zimu zase dříví celkem dost. Ještě že za dva týdny přijede pár kamarádů na brigádu a s dřívím nam pomůže. Sám bych to nedal, některé stromy mají v průměru hodně přes půl metru.