Říjen 2012

Další stavba hotová

31. října 2012 v 9:09 | Marcel
Včera v jedenáct v noci odjeli komínáři. Byli u nás dva dny a postavili nový komín v jídelně. Ten starý komínem ani nebyl, jen trubkou skrz zeď končící pod podbitím střechy. další koleda na vyhoření. Už nebude hrozit, že při větším větru venku budou kamna čoudit do jídelny. Trošku trablík nastal ve chvíli, kdy přijeli zedníci. Komínáři přeřezali dráty ve stropě, tzv. trámečky a my musíme nechat udělat překlad na míru, trámečky k němu přivařit a teprve pak je možné komín dozdít.
Pořád vychováváme kočky, nemůžeme je naučit chodit srát na záchod, v jednom rohu opakovaně nacházíme hovna. Vždycky jim v nich vymácháme čumák a vyhodíme je ven. Včera dokonce Ivča dala Zrzkovi takovou sodu, až jsme měl o kotě strach. Jednu ránu vždycky dostal od Ivči a druhou o zem. Zrzoun se pak Ivči celý den obloukem vyhýbal.
Jinak píšeme žádosti o dotace, o pronájem kusu lesa, vyplňuju různé dotazníky. Ale už se těším na normální práci, v tom hnusném počasí jsme ani neměl chuť vylízat ven. Čeká mne natírání. Koupili jsme nové dveře do pokojů čtyři až šest, barvu už taky mám, zalezu si na velkou půdu a budu si natírat. Přiberu i nově udělaná vrata, která budou pod schodama. Dvůr se zase trochu prosvětlí, budu vše natírat na světle hnědou, jako máme schody a lavičky.

Martin přijel brzo

27. října 2012 v 17:50 | Marcel
Už na konci října napadl sníh a dvůr je bílý. Vůbec z toho nemám radost, uvidíme, jak dlouho vydrží. Mokro venku dost hatí. S dětmi na podzimkách u nás jsme museli změnit program, celé dopoledne pršelo nebo padal sníh s deštěm a všude je zase stašně mokro. Přesto jsme rozdělali oheň a aspoň pálili dříví. V minulých dnech ale u nás bylo taky veselo. Když jsem ve středu zatápěl právě pro děti, naváželi zemědělci na pole hnůj. Kombinace smradu z komína, protože jsem zase topil velmi výhřevnou starou podlahou a hnoje byla velmi výživná, pěkně nám to kroutilo chloupky v nose.
Ivča už dostala opravený svůj počítač a po malých trablech s ovladečem wifiny jsem ji dokonce i připojil. Po pár hodinách práce na počítači, kdy já byl venku, mě Ivča volá, že ji nejde internet, asi je něco s wifinou. Ano bylo, obě zástrčky wifiny byly vytažené, byl by div, kdyby fungovala. A Ivča mi pořád zapírá, že by zástrčky vytahovala. Taky nevím proč, ale prostě byly venku a já je opravdu nevyndal, když jsem v pracovně vůbec nebyl.

Chytání zvířat

22. října 2012 v 23:46 | Marcel
Je krásný typický podzim, ve středu přijedou na podzimní prázdniny děti, připravujeme pro ně program a děláme drobné potřebné práce. Úklidové a přípravné na zimu. Já se vrhl na dřevo, protože nebudeme až tak moc topit v kotli, potřebuju metrové špalky nařezat na menší do kamínek doma. Dostávám se taky k ořezání borovice poškozené letní větrnou smrští. Ivča tráví dny u rekonstrukce starého nábytku. Nemůže ani pracovat u počítače, protože s ním před týdnem nechtě klepla - dvakrát a z výšky asi čtvrt metru. Prostě ji dvakrát spadl a v servisu ji zachraňují data a adresy.
Došla nám trpělivost s velůkými ovcemi, jsou k ničemu a jen všude serou. Chceme je vrátit majiteli, domlouváme odchyt a odvoz. Včera Honza, majitel ovcí, přijel a já věděl, že ve třech se budou honit ovce hodně špatně. Zpočátku se je povedlo zahnat do kouta pod venkovní schody a jedna se povedla chytit, navlíkli jsme ji smyčku na krk a bylo hotovo. Další dvě ovce společně s beránkem a kozama proboraly zátaras ze starých dřezů a kusů plotu a utekli. Bylo mi jasné, že lov ovcí tím skončil, běhat po výběhu a okolních polích jsem odmítli. Navrhuji chytit je večer v boxu ve spánku, můj nápad neprošel, i když nevím proč.
Úspěšnější jsem v chytání myší v dílně, kde chodí žrát zrní pro koně. Mimo kočky, které jsou v chytání myší dost šikovné, se mi daří chytit do pastiček denně čtyři až šest myší. Na druhou stranu to svědčí nejen o mizerné genetické zkušenosti myší a nepředávání si informací, ale taky o množství myší, které se k nám z polí opět stahují.
Vlastně máme dvě novinky. Tou první je potvrzená březost kobyly Jolany, na jaře opravdu bude hříbě. A další bobky do výběhu. A v sobotu jsem si z Prahy přivezl traktor. On je to střední traktůrek, designem vypadá, že na něm jezdili ještě němečtí vojáci, ale je starý asi 40 let. Funguje, jezdí, má silný motor, do lesa jako dělaný. Nová hračka, ale moc nám pomůže s dřívím z lesa, s úpravou výběhů a snad i s vozením sena do výběhu, ať ho furt nemusíme válet. Ale na to budu muset ještě něco vymyslet...

Dvě jednou ranou

18. října 2012 v 9:09 | Marcel
S podzimem přichází i čas myší. Ty se začínají stahovat do tepla a hlavně do míst, kde je jídlo. A tím nejvíce na ráně je zrní pro koně v dílně. Vytáhl jsem krabici s pastičkami a začal je nastavovat. Je zvláštní, jak jsou myši nenažrané. Pokud jsem nastražil pastičky klasicky, s něčím aromatickým, šikulky to většinou sežerou a jen velké nemehlo se chytí. Stačí ale použít kousek niti, sýr nebo něco jiného přivázat a nestíhám mrtvé myši vyhazovat. V dílně mám nastraženy čtyři pastičky a denně chytím čtyři až šest myší. Jednou mi dokonce Zrzek vzal pastičku i s myší a utekl si pochutnávcat někam do zákoutí. Vrcholem mého loveckého umění, nebo blbosti myší, byly dvě chycené myši do jedné pastičky. Asi si vyšly na rande, chtěly si dát společnou véču a nepovedlo se... Byl to hodně zvláštní pohled, jak obě poulí ty svá očička těsně vedle sebe...
Doma už konečně plnohodnotně bydlíme, dověšel jsem už i obrázky, chybí už jen jedno zrcadlo, ale před pověšením musím stěnu ještě jenou nabílit. Díky světlé podlaze se pokoj neskutečně prosvětlil a snížený strop a nový komín jsou zase základem krásného a rychlého vytopení bytu na velmi přjemnou teplotu. Jen to dříví nějak rychle ubývá a ubývá. Naštěstí už mám z opravy zpět motorovou pilu. Náš brigádník s ní v létě pracoval tak vehementně, až ji odvařil. Nepřišel se mnou konzultovat divný zvuk a skončilo to nejen mým drobným úrazem, ale tak urvaným výfukem a dírou ve válci. Naštěstí Husqarna vše uznala jako reklamaci a já mám de facto novou pilu. Navíc jsme vyměnili lištu a řetěz, to se zase bude řezat a řezat....

Večerní procházka

16. října 2012 v 9:29 | Marcel
Na poslední samotě za námi, rasovně, byli o víkendu majitelé, v neděli odpoledne se přišli s vnučkou podívat na naše zvířata a pozvali nás na pondělní večer, ať se zastavíme. Ivča byla celé odpoledne v Budějovicích, proto jsme na procházku vyrazili až v šest večer. Vzali jsme s sebou Chiky, ale z vrat za námi vyrazila i naše koťata. Tipovali jsme, kam až dojdou a odkud se budou vracet. Obě se neustále pletla pod nohama, ale na rasovnu všechna zvířata dorazila s námi. Nevěřil bych, že dvě malé kočky s námi půjdou ten necelý kilometr, budou se nás držet a nebudou mít snahu být v okolí statku. U čajíčku jsme se zdrželi něco přes hodinu a za úplné tmy se vydali zpět. Ani jeden jsme neměli čelovku, ale během chvíle jsme se rozkoukali. Ivča zpočátku nesla koťata v náručí, ta však chtěla na zem a i ve tmě s námi v pořádku dorazila zpět na statek. Nev+ěřil bych, že někdy půjdu na procházku s koťatama, život mi chystá pořád nové a nové překvapení...

Nejen ve starých věcech je chybka

15. října 2012 v 10:17 | Marcel
Máme za sebou krásný a slunečný víkend, Matěj slavil narozeniny a na statek dorazilo několik jeho i našich kamarádů. Bylo potřeba provést několik venkovních úklidových prací a využili jsme sluníčka. Večer si partička sedla v jídelně a do kolika seděli ani nechci vědět. V sobotu navečer proběhlo předání dortu u nás doma a po naplnění myčky ejhle, displej jen problikával a nic, myčka nenaskočila. Na nové lince zůstalůa večer kupuice neumytého nádobí a nás druhý den čekala výměnit myčku s tou druhou z velké kuchyně. V neděli dopo jsem odpojil myčku naproti v kuchyni a sklonil se pod naši linku doma a Ivča se jen tak zeptala, jestli nemůže být chyba v zásuvce. Jak by mohla, vždď je nová, zapojená před 14 dny. Ale pro klid duše beru prodlužku a napojuju myčku z jiné zásuvky. Hups, naskočila. Nevěřil bych, že nová zásuvka selže. Dneska by měl přijít kamarád elektrikář dozapojit ještě nějaké věci, tak budu reklamovat Usmívající se.
Užíváme si zvláštní posezónní klid a nějak se nemůžu pořád naodpočívat. Nevím, jetsli na mě padl podzimní útlum, nebo co se děje. Zdraví se navrací do původní podoby, jen co se jídla týče vůbec nemusím maso, nejlepším jídlem jsou brambory s máslem. A to jsem včera upekl kančí žebra a jen po ochutnání musím říct, že byly luxusní. Ale tělo si holt řeklo a nebudu měnit jeho potřeby.
Kočky nám rostou a kdyby nám doma nesraly mimo záchody na zem, obě by byly domácími miláčky. Takhle jsou venkovní, na noc určitě. A teď jsem skrz okno pozoroval Zrzka, který vylezl nahoru na žebřiny a nevěděl, jak dolů. Zkouišel, zkoušel a skončilo to nečekaným způsobem - kdysi existovaly hračky, kdy nahoru na žebřík dáte předpřipravený špalík a ten se po žebříku dolů dostane vždy otočkou o 180° na nižší příčku. A takhle se dolů propadl i Zrzek. A protože ho pozorovala paní Norisová, naše druhá kočka, Zrzek vzal zahanbeně dráhu do ústraní.

Už topíme

12. října 2012 v 19:38 | Marcel
Dnešní den začal kontrolou v nemocnici a výsledkem je jedna z možností - něco písku jsem vyčůral už v neděli, bolest až do břicha byla od zad nebo jsem simulant. Paní doktorka mne dneska vzala ultrazvukem jak na běžícím pásu, šup šup, nic tam nevidím, další prosím. Když jsem požádal o odběr krve poměrně jasně mě poslal do oněch m,íst, že podle ní to není potřeba, ať si to vyřídím s obvodním lékařem... Tak jsem zdravý, díky za tu zprávu!
Na Výštici jsme přijeli dvěmi auty na jeden motor - Matěj na matýzkovi urval výfuk, tak jsem ho musel přitáhnout na laně. No a protože Matěj slaví své dvojkové narozeniny a pozval si kamarády, poprvé jsme zatopili v kotli. Dům se prohřál rychle, teplo jde i do apartmánů, kde budou mlaďoši spát a jsem rád, že jsme na samotě. Zelení by mě nepochválili, jak jsem psal, ale holt topíme zbytkama staré kuchyně a starou podlahou. Venku je cítit, ale v pokojích je pěkně teploučko...
Taky už nám došla trpělivost s koťaty. Předevčírem uklízela ráno hovna Ivča a dneska ve čtvrt na tři při čůrací pauze já. A na noc už domů kočky nesmí. Sráči jedni malí.
Je to rok od posledních příprav na let do Himalájí, přepadá mne nostalgie a po večerech přepisuju deníček do více knižní podoby. Doplňuji, opravuji, rozepisuji se a vkládám i trochu nový prvek. Snažím se, aby se reedice druhého vydání deníčků povedla vytisknout co nejdříve. A to už mám připravený díl třetí, "Z deníčku starosty(í)".

Ostrý ranní budíček

10. října 2012 v 9:34 | Marcel
Včera večer jsem se po dlouhé době díval na pozdní večerní film - western na motivy mé zamilované knihy Muž se srdcem kovboje. Spát jsem šel po půlnoci s tím, že ráno stejně nikam nespěchám. Zdravotní potíže přetrvávají už snad jen v tom smyslu, že hodně piju a tím musím hodně chodit mna záchod. Nad ránem mne vzbudila Chiky štěkající v obýváku. Protože byl čas odchodu Honzy do školy, moc jsem tomu nevěnoval pozornost, ale čůrání mne přemohlo a při cestě jsem pustil Chiky ven. Zalehl jsme zpět do tepla, přivřel oči a hned vyskočil z postele k oknu - zdálo se mi, aspoň doufám, že jen zdálo, že nám pod okny proběhl kůň. Během minuty vběhl domů Honza s tím, že koně nejsou ve výběhu a nikde je nevidí, jen otisky kopyt na silnici a kolem ní. Tomu se říká ostrý start dne, rychle se oblékáme a vyrážíme ven. Honza však už drží Jolanu a vede ji do výběhu, ostatní koně poslušně kráčejí za ní. Ufff, to jsme si oddechli. Někde asi je porušený ohradník, a koně při dovádění pásku úplně roztrhly a zatoužili po dočasné svobodě. Koně zase sice hned vyrážejí z výběhu ven částí s protrženými ohradníky, ty ale spravujeme a Honza vede koně zpět do výběhu. Holt koně ví, kde dostanou dobře nažrat a kde se s nimi dobře zachází... Dneska si po včerejší noční inspiraci trochu zahraju mna kovboje a budeme opravovat výběh a ohradníky, hlavní ale je, že vše dobře dopadlo. Jo, zajímavý byl pohled zepředu na Jolanu, to asi opravdu už není tloušťka ale březost...

Zabydlování, konečně

9. října 2012 v 16:37 | Marcel
Dneska dopo mi ještě nebylo úplně nejlépe, ale u příležitosti odvozu Honzy na Hlubokou k autobusu jsem si koupil banány a vločky a začíná opět lehká strava, potřeboval jsem už něco dostat do žaludku. Polední vařené brambory mi pak udělaly ještě lépe. Ale zpět, dopoledne po krátké pracovní návštěvě starosty začínám trochu doma fungovat. Vrtám díry pro garnyže a věším je, pak si vezmu na starosti stropní světla. Po mnoha letech si vzpomínám, že Ivča sice koupila ještě do Zvole pěkná světla, ale naprosto debilně připravená pro zapojení. Pod skleněným krytem jsou dvě objímky proti sobě a abych světlo zprovoznil, musím obě objímky odšroubovat a propojit a jednu pak natvrdo připojit k vývodu ze zdi. Neuvěřitelné, co vše projde výstupní revizí. Až na to, že některé drátky se neustále lámou a jedna díra na gárnyž má tvar kráteru, proběhlo vše v poho. Drobnou perličkou byl jen začátek vrtání, vždy si bereme vysavač a dáváme přímo pod vrtanou díru, aby prach nepadal na zem. Po první díře Ivči prach po dovrtání vypadl na zem. Zapomněla vysavač pustit... Ale to už se stalo i Honzovi a Matějovi, to jsou drobné věci. Odpo s Honzou věšíme hodiny a Ivča postupně plní police, kuchyň už je uklizená, zbývá si jen zvyknout, co kde je.
Venku začal podzim a my budeme mít více práce uvnitř, potřebujeme dát dohromady podklady pro novou propagační brožurku - po dvou letech máme posledních pár výtisků. Taky chci udělat pořádek ve všech fotkách z táborů a dalších akcí a připravit rámcově příští sezónu. Když mám tyhle pracovní myšlenky, je mi fakt celkem dobře. A jsem tomu rád, nemuselo by se to vrátit. V tuhle chvíli, když se člověk svíjí v křečích na posteli a čeká na sanitku, si teprve uvědomujeme, jak je to s tím dobrým zdravím...

Málem záchrana záchranky

8. října 2012 v 13:06 | Marcel
Sezóna je u klonce, po tomto víkendu máme další dva volné a děti přijedou až na podzimky. Sobota byla posledním krásným dnem, jel jsem se podívat na Honzův zápas a pak jsme si s Ivčou vyjeli na koních. Loran si zase stavěl hlavu, ale ukočíroval jsem si ho bez ztráty kytičky a potkáním se se zemí.
Připravoval jsem koupeného divočáka a v sobotu se mi na večeři povedla fantastická burgunská omáčka, jsem rád, že jsme si ji vyzkoušel v praxi i s jiným masem. V neděli odpo jsme klasicky chtěli hodit nohy nahoru a odpočívat, úklid počká na pondělí. Mne však začaly už ráno brát bolesti zad, po poledni začala bolest střílet do břicha a navečer jsem usoudil, že už to oddalovat nebudu a je potřeba zjistit, co mi je. Ivča zavolala sanitku a my ji po asi 20 minutách viděli projet po silnici pryč od Týna na Hlubokou. Po dalších 15 minutách Ivča znovu volá na dispečnik a spojují ji se sanitkou - ta je u Velického rybníka. To znamená, že nás objeli do Olešníka a Velice a odtud se dle navigace vydali polní cestou, která vyjíždí u nás nad výběhem. Problém ale je, že v cestě jim stojí vždy rozmáčená hráz prostředního rybníka. Ta navíc musí po dopoledním slejváku vypadat obzvlášť skvostně. Tipovali jsme s Honzou, že zapadnou v bahně a my budeme muset volat Honzu Hyreše s traktorem, ať vytáhnou sanitku, která jede pro mne... Řidič nakonec projel a dojel opravdu od výběhů - prý zavřel oči, sešlápl to a čekal, co se stane. Pak se divili, jakou cestou jsme je vyvedli od nás, a že prý tu modrou šipku na hlavní viděl, jen si to nespojil, že je to k nám. CV nemocnici mě pak plni dojmů z cesty dovedli nejdříve na špatné oddělení a hned napodruhé trefili to správné. Že prý něco takového ještě nezažili...
A výsledek v nemocnici? Diagnostikovali ledvinovou koliku, píchli mi něco proti bolesti, vyšetřili mě rentgenem, ultrazvukem i CT a ... Nic, žádný kamínek, žádný písek. Dostal jsem prášky na bolest a trochu s pocitem simulanta odjel domů. I dneska je mi zle, polehávám, piju spousty čajů a čekám, až se mi uleví. Ještě v pátek jdu na kontrolu, ale to už snad budu úplně v pohodě.

Jak jsme honili kozy

4. října 2012 v 8:28 | Marcel
Včera odpo měl přijet kovář ošetřit kopyta koním a Ivča k tomu přidala i kozy. Protože ty jsou volně s ovcema, bylo potřeba kozy odchytit. Ivči se nějakým způsobem povedlo jednu kozu, tu mladší, chytit a zavřít do ohrádky ke králíkům, kde je normální vysoký plot. Pak do dvora nahnala kozu a s ní tam vběhly i ovce. Všechno to samozřejmě začalo všude srát a drzé ovce využívaly otevřené dveře pokojů a jídelny k návštěvám. A my začali "nahánět" kozu a tím celé ministádo pěti kusů. Připadal jsem si jako čulibrk, protože ve dvou rojnici nevytvoříte a zvěř vždycky prchne. Do toho začala šíleně vyvádět mladší koza zavřená za vrátky, měl jsem strach, ať neušlape králíka, který je volně puštěný mimo králíkárnu. A my zase lítáme z jednoho rohu do druhého, od průchodu ke schodům, od branky ke králíkárně. Bylo mi od začátku jasné, že kozu nemáme šanci chytit, ale když jsem to řekl, byl jsem za špatného. Mladší koza vyskočila na boudu pro králíky a stylem kamzík se snačila překonat plot. Seroucí stádo stále běhá po dvoře a my neměli ani jeden pokus blížící se odchytu kozy. Mladší koza přeskočila ze střechy boudy vysoký plot a já to vzdávám, chytit teď už dvě kozy je pro skupinu dvou lidí nemožné. Výsledek? Vzájemné naštvání se kvůli prkotině a spousta hoven na dvoře. Večer kovář ošetřil kopyta koním a kozy si dále běhají po louce.

Porcování prasete

3. října 2012 v 17:43 | Marcel
Vláda každý rok porcuje svého medvěda, já měl dneska možnost poprvé sám porcovat prase. Navíc divoké. Jak vypadalo nevím, ale dneska v noci kamarád divočáka střelil a my už dlouho měli na divočinu zálusk. Ve vaničce mi ho přivzl naporcované a stažené, já se jednotlivé kusy vrhl s Marcelou a trvalo nám dvě a půl hodiny ve dvou maso naporcovat, odkostit a rozdělit. A samozřejmě po sobě uklidit. Na druhou stranu vím, kde se jaký kus nachází už i prakticky a taky jsem si vyzkoušel, že vykostění není žádná sranda. Na oběd jsme si udělali medailonky a chunaly náramně, ještě jsem zvědavý, jak budou večer chutnat Honzovi.
Dneska u nás byla druhá skupina žen z Jindřichova Hradce. Těch 19 dam jsme obsloužili bez problémů a velmi rychle, za 35 minut byly všechny po obědě. Pak se nám naskytkl krásný pohled, kdy důchodkyně seděly dokola našeho dvora na lavičkách a užívaly si podzimního sluníčka. Nikam se jim moc nechtělo. Dopíjely si svého turka a krafaly.
V závěru dne se po dlouhé době vyskytl zákon schválnosti. Po výměně oken jsme měli v korytě za domem suť a zbytky cihel, koryto slouží pro odvod vyčerpané spodní vody ze šachty, v níž je spojka ústředního topení mezi dvěmi budovami. Vzal jsem si kolečko, lopaty a koště a vyrazil jsem. A v tu chvíli se sepnulo čidlo čerpadla a voda se valila přes suť do kanálu... Ještě jsem stihnul čepradlo vypnou, suť ale už byla plná vody. Pak jsem koryto pěkně vyčistil, suť vyvezl do opět rozbité silnice a čerpadlo zase spustil, aby se koryto dočistilo úplně.
Čeká nás topná sezóna, léto uteklo nějak zběsile rychle. U kotelny mám připravenu spoustu dříví nedříví na spálení - vytrhanou podlahu, zárubně oken a podobné chuťovky. Mám to někam složitě vyvážet? Proženeme to komínem, bude trochu tepla. Zelení by sice ze mne neměli radost, ale ve srovnání s těmi svinstvy, které jdou do vzduchu bez emisních povolenek...

Zájezdní hostinec

2. října 2012 v 14:38 | Marcel
Asi před třemi týdny mi volala paní z Českého svazu žen Jindřichův Hradec, že na nás dostala doporučení od paní xyz (už si nepamatuju to jméno( a jestli by v rámci zájezdu na Hlubokou a Temelín mohly u nás dostat oběd. Dohodli jsme se na ceně a druhu jídla a dnes dorazil autobus. Z něj se o půl dvanácté vyhrnulo 47 členek svazu žen a řidič a rovnou do jídelny. Bramboračka, maso dvou barev s rýží, alko, nealko, kávička. Trochu dost fičák, po vydání polévky v čekací době točím nespočet malých piv, Ivča rozlévá nealko a roznáší piva, Marcela sbírá talíře. Pak se vrhám na druhé jídlo, Marcela roznáší a za 40 minut je i ta poslední paní po jídle a dopíjí se kávičky. Jedna partička na baru ochutnává rybízový poněšický likér, pak do druhé nohy a rychlý průlet Výšticemi končí. O tom, že jim chutnalo, svědčí fakt, že ze zbytků se Chiky a koťata fakt nenají..
Autobus se plní o půl jedné, dámy odjíždí směr Temelín a nás čekají dvě hodiny úklidu. Zase jsme si potvrdili, že když se chce, všechno jde. Hlavně se nestresovat. Zítra to už bude brnkačka, čeká nás stejná sorta lidí, ale bude jich jen 16. Jenom pár ušpiněných talířů a skleniček.

Prosím jedno kurva...

1. října 2012 v 10:09 | Marcel
Týden s mezinárodní skupinou byl moc fajn. Lidi byli příjemní, komunikativní, chtěli se učit česky a češtinu roztomile používali a hlavně byli žraví a chutnalo jim, zbytky skoro vůbec nebyly žádné. Holky byly nadšené z přžípravy a pečení jablečného koláče, kluci z dobrého piva a všichni z řízků z bedel, které si sami nasbírali. Když bedly přinesli nevěřil jsem, že tu hroznou kupici sní. A snědli, brali to ještě horké z friťáku... Roztomilá byla situace u grilu, když připravoval maso Honza. Jedna holčina přišla s tím, že chce "kurva maso". Honza se ptal, jestli kuře a učil ji výslovnost - Chicken = kuře. Ona se pak ptala, jestli kurva a kuře je podobné. Tak ji Honza sdělil, že kurva je prostitutka... Na baru si objednávali česky, ale odpovědím v češtině už moc nerozuměli. Aspoň jsem si trochu procvičil angličtinu, i když té jejich jsem mnohdy nerozuměl já - dvacet lidí s dvaceti akcenty.
Ke dvaceti šesti "cizákům" na víkend dorazilo dalších 23 na Tajný závod rodinných týmů. Vrcholem klání byla sobotní stavba věže z bedniček od piva. Jištění jsem připravil na odhadované množství 15 bedniček (jedna má na výšku 30 centimetrů) a nakonec jsem to zle podcenil. Vítězné týmy měly 19 a 18 bedniček a na devatenácti zůstala Zuzka jen proto, že výtahem už nemohla dostat další basu. Adrenalin i pro diváky a to bylo fakt dobře.
Doma začínáme pomaličku a zvolna uklízet, hrubé práce jsou hotovy, chybí už jen parapety u oken a podlaha. Podlaháři přijdou zítra a pak začne definitivní úklid. Snad o víkendu budeme bydlet...