Září 2012

Žijeme v holobytě...

25. září 2012 v 9:20 | Marcel
Už třetí týden žijeme v bytě ze stěn a podlahy, bez ničeho dalšího. V minulých dvou dnech jsme dali dohromady kuchyňskou linku a neřekl bych, kolik to dá prácer. Pověsit horní poličky bylo v pohodě, ale sestavit spodní část a dát na ni pracovbní desku, která se navíc láme v rohu, to bylo dílo. Spodek nám trval šest hodin a to jsem byl jen za podržtašku. Ale byla to dobrá zkušenost. Pořád jsme si ale neodpočinuli, kombinujeme chvíle odpočinku s nutnými pracemi, které je potřevba dělat.
Od ovcí máme nasráno všude kolem statku a padlo rozhodnutí, že ty velké půjdou zpět k majiteli, od kterého je máme "propůjčeny". A pro zbytek - kozy a beránek - bude potřeba postavit pevný plot, aby se nám netoulaly po staku a nebylo sežráno vše, co se sežrat dá.
Asi kroupy nám zničily jedno pohybové čidlo, včera jsem zapojoval nové a ono to nefunguje. Jsem nasraný, perotože nevím, kde je chyba. Večer jsem u něj stál čtvrt hodiny, kombinoval, ale nic nového. Tma.
Udělali jsme si i radost a vyjeli si na koních, byli jsme za hlavní silnicí směrem na Rachačky. A těch hub, co jsme viděli. Stačilo jen mít na zádech nůši a sbírat. Hříbky a bedly, těch tam bylo. Natěšený jsme s Chiky vyrazil do lesa včera odpo a našel za hodinu hledání dva hříbky a čtyři bedly. Jinak vůbec nic... A pak že rostou.
O víkendu mě překvapil Honza, když prohlásil, že už se těší, až přijedou lidi. Dočká se už dnes a bude to směsice lidí z celé Evropy. Česká rada dětí a mládeže u nás pořádá týdenní seminář, tak jsme zvědav, jak jim u nás bude chutnat. Zařadil jsem do jídelníčku více zeleniny a těstovin, snad by to mělo být v pohodě.

Kuchyň

19. září 2012 v 21:28 | Marcel
Už více než týden žijeme ve staveništi, malou výhodou je, že na víkend tady nikdo není. Ale už od úterý ano. Dneska dopo jsme sestavovali kuchyň, která nám visela už ve Zvoli, dispozice kuchyně na statku je naštěstí velice podobná. Až k nám přijede někdo znalý zvolské kuchyně, jakoby se tam vrátil. A zase se potvrdilo, že když někdo dělá věc, kterou umí, je co se učit. Jsou to drobnosti, ale sestavování vrchních skříněk by mi šlo asi čtyřikrát pomaleji, přičemž vše, co jsme používali, mám doma, jen by mě to nenapadlo použít. Třeba truhlářskou svorku... Styl snižování poliček... Ale je pořád co se učit.
Sice jsme ve stavbě, ale už se nebourá, ale buduje. Bourat se bude příští týden, až budeme měnit okna Mrkající.
Zedníci dodělali základy pro linku, zítra obloží stěnu a odpo sestavíme spodní skříňky. A začneme se chystat na prestižní rodinnou akci, Tajný závod - víkendové klání pro celé rodiny o putovní zlatý žebřík.
Tak se jen těším, až po skončení všech prací budeme týden uklízet a pak už snad bydlíme...

Dovolená

18. září 2012 v 20:31
Po sezóně jsem vyrazil do Ostravy, kde jsem měl pozvání na sraz ze základní školy po 30 letech a navštívil jsem několik kamarádů, které jsem dlouho neviděl. Byla sranda být v Ostravě v době částečné prohibice, těch keců v hospodách, že si nemůžou dát panáka. Ještě že má můj tatík dobře zásobený bar. Byl jsem se několikrát projet na kole, prostě dovča. U jedné vyjížďky jsme pod mostem hned vedle hlavní výpadovky - dálnice na Frýdek viděli probouzejícího se bezdomovce, pěkná postel z několika matrací, prošívané deky.... Proč ne, vždyť bylo teprve třičtvtě na jedenáct. Když jsme se vraceli zpět, potkali jsme ho s plnýma igelitkama jít proti nám. A při průjezdu pod mostem jsem zíral, byla v něm hotelová úklidová služba - dva maníci v oranžovýchg vestách uklízeli bezprostřední okolí matrací. Tomu říkám servis.
Z dalších výrazných vjemů to byl starý známý smrad z nedaleké celulózky, strašný hluk - i tramvaj jedoucí asi 150 metrů od domu rodičů mi připadala jako by jela pod oknem. A když jsem jel v pět ráno na vlak, byla tramvaj dost plná. Lidi jeli do práce, myslel jsem si, že jezdit na šestou už není tak běžné. Je.
Návrat na statek bylo šlápnutí do reality. Věci, o kterých jsem si myslel, že budou hotovy nejsou. A ne ze strany řemeslníků, ale kluků. Tak jsem nakonec tu vytrhanou podlahu uklidil ke dříví (pravda, Matěj mi pomohl...) a s Honzou jsme odnosili starou linku a přinesli z půdu tu naši zvolskou. Ale co, návrat z dovolené je vždycky krutý Usmívající se

Adaptační kursy

12. září 2012 v 15:11 | Marcel
Od ponděšlí do pátku máme na statku adaptační kursy, to znamená seznamovací program pro prváky na středních školách. Kursy proběhnou dva se střídáním ve středu u oběda a zavítaly k nám prvačky ze zdrávky z Písku. Teď můžu hodnotit pouze první polovinu, která dnerska odjela, ale... No patnáctileté pubošky, které raději moc nejí, aby si nezkazily postavu. Ale když mi vracely mou oblíbenou rajskou omáčku, byl jsem poměrně vytočený. Dokonce jsme jim včera kl obědu dali vybrat mezi zapečeným filé a zapečenou brokolicí. Dostala nás jedna dívčina, která na dotaz jestli má objednanou brokolici nebo rybu odpověděla:" ani jedno, mám filé."
Včera byly k večeři jahodové knedlíky a jeden instruktor vešel do jídelny se slovy - cítím filé... Obratem jsem mu řekl, že to není filé, ale že jsem v mrazáku našel neoznačený pytel s knedlíkama a nevíme, jestli jsou jakohodové nebo bramborové s uzeným, ale že se to rychle ukáže. Zbyněk zvážněl a po zamyšlení se zeptal, jestli bychom teda neměli zelí, ať ty knedlíky nekazíme tvarohem a cukrem... Vzal to opravdu vážně.
Doma máme zase pro změnu spoušť. Dneska dodělali jedni dělníci sádrokartonový strop a hned nastoupili zedníci, kteří likvidují jeden nesmyslný sokl a předělají nám linku v kuchyni. Pak ještě vyměníme okna v obýváku, vymalujeme a vyměníme podlahy. Jak dlouho nebudeme bydlet nevím. Pak začnou práce na sociálkách a jímce...

Zlaté závozy

7. září 2012 v 9:18 | Marcel
Zásobování statku máme už krásně vychytané. Stačí si objednat, byť telefonicky a veškeré zboží nám přivezou až na statek. Ráno to začíná pekárnou s čerstvým a úžasným pečivem, pak přijede Nowaco s mraženými ale i chlazenými nebo běžnými potravinami, Makro přiveze cokoli, co si člověk zamane (zatím neměli jedině nástěnné hodiny), jednou týdně nám přivezou i sudy s pivem a jednou týdně přijede auto pro povlečení na vyprání do prádelny. No a každý měsíc přijede i firma Ille s toaletními papíry a příslušenstvím na záchody. Jediným háčkem ale je, že všichni jezdí ve čtvrtek (potraviny i v jiný den, ale i čtvrtek je jedním z jejich závozových dní).
Malá odbočka - v neděli jsem si byl letos už potřetí zahrát florbal a v jeden moment jsem naprosto přesně cítil, jak jsem si vyhodil žebra z hrudní kosti. Dá se s tím žít, ne úplně v pohodě, některé pohyby bolí a blbě je, když si člověk zakašle. A včera, ve čtvrtek po vyložení zboží z Nowaca, mi bylo po ránu ouvej, poprosil jsem Ivču, ať zavolá své fyzoiterapeutce, jestli by v nejbližších dnech nenašla volný termín. Našla - za půl hodiny. Sedl jsem do auta a vyrazil. Paní mne rozmasírovala a rovnala. Kdo má vlastní zkušenost ví, že pak se člověk cítí pár hodin jakío přejetý vlakem, ale pak se vše prudce změní k lepšímu. A stejně tomu bylo se mnou včera. tedy ve ČTVRTEK. A k tomu všemu Ivča odjelake kadeřnici, což není na půl hodiny, že...
Všechny nahoře zmíněné firmy přijely asi půl hodiny po odjezdu předchozí. Rád bych se natáhl a dvě tři hoďky odpočíval, ale to nebylo možné. Sotva jsem se natáhl, už bylo pod oknem slyšet auto. A to ještě navíc včera přijel kamarád Honza s traktorem a vlečkou pro koňský hnůj. Nenudil jsem se, to ne, ale mé pomalé pohyby byly závozcům divné...
Večer však vše pominulo a ani hluboký nádech mi už nedělá problém. A ve čtvrtek (...) mám další hodinku na masážním stole...

Zanakupovali jsme si

4. září 2012 v 17:40 | Marcel
Po náročném víkendu, který já si v neděli zpestřil hodinou a půl florbalu a pak mne z toho neznámého pohybu dost bolelo vše, jsme v pondělí regulérně odpočívali. Nějak na nás padla únava po celé sezóně a moc jsme se nehýbali, maximálně Ivča u počítače.
V úterý jela Ivča do města něco zařizovat a napadlo ji, že bychom se mohli podívat na poslední den výstavy Země živitelka, která je v Budějovicích a okolí velkým pojmem. Jedná se o výstavu zaměřenou na zemědělství, hospodářství a vše tímto směrem. Jeli jsme si pro inspiraci a možná něco navíc. Procházeli jsme mezi těmi velkými kombajny, traktory, valníky, spostou zdrojů tepla z čehokoli a samozřejmě stovek stánků s občerstvením a blbostmi. Oba jsme měli hlad, proto jsme hned v úvodu postříkali na triku mastnotou z výborné klobásky.... Mnoho věcí nás zaujalo, například ceny malých traktorů... Ne, vážně, například různé traktorové sekačky s jiným řešením sekání než máme my, střešní krytiny, plastové dlaždice, kterými prorůstá tráva, napáječky pro zvěř... Až jsme začali nakupovat - první věcí byl změkčovač vody. Máme problém s vodním kamenem úplně všude a tomhle zařízení jsem slyšel. Namontuje se hned za čerpadlo a funguje na principu magnetické rezonance. Ivča koupila krásný nerez kyblík a bandasku, ať mám do čeho dojit kozu a v čem mlíko přenášet Usmívající se, s Honzou nás zaujala krásná zimní bunda, tak ji máme napůl. Nejlépe na tom byl nakonec Honza, který na jednom z táborů utopil mobil v ohromné průtrži mračen a dostal nový.
Pikantní byla ještě cesta domů. Ve chvíli, kdy jsme předjížděli auto s vozíkem, na kterém pán vezl staré židle (ty s krouceným kulatým opěradlem, které byly kdysi v každé hospodě a čekárně) a nějakou starou pračku. Ivča si hned vsugerovala, že vše veze do sběrného dvora a že ty židle musíme mít. Na končící červené vyběhla z auta a jala se s pánem diskutovat. V zrcátku jsem viděl, že jsme s Honzou měli pravdu - pán opravdu do sběrného dvora nejel...
A další den končí. Večer musím dodělat jídelníček na dalších deset dní provozu a zítra postupně odškrtávat úkoly, které mám sepsány...

Apalucha

3. září 2012 v 9:30 | Marcel
Asi každý zná film S tebou mě baví svět, kdy tatínci odjeli s dětmi na akci Apalucha, což je přesmyčka slova chalupa. I u nás se uskutečnila podobná akce až na to, že tatínků bylo 20 a dětí 39. K tomu u nás bydlelo 15 kluků florbalovém soustředění. Sečteno to je 74 lidí na statku s kapacitou 56 lůžek... Tatínci s dětmi spali všude, na půdě, na sále a problémem bylo, že dle původní objednávky si měli na půdu a na sál přivézt vlastní spacíky a karimatky. Nestalo se tak, stahovali jsme matrace odevšad, stejně tak pokrývky a polštáře. Vše se nakonec povedlo, ale vzhledem k tomu, že tatínci přijeli už ve čtvrtek a Ivča s Honzou byli do pátečního večera ve Zvoli, zvládnout to sám s Marcelou nebyla žádná sranda. Ani vaření pro takový počet lidí nebyla žádná sranda, v sobotu se navíc peklo prase - napíchli jsme jej v deset ráno, večer se ořezávaloo a úklid po praseti skončil v deset večer, a to jen díky pomoci kamarádů florbalistů. Jídlo jsme byli schopni vydávat všem jen díky tomu, že Marcela použité talíře ručně myla a nosila mi je hned k výdeji jídla. Ty tři dny byly strašně namáhavé, snad tady takový počet lidí už mít nebudeme. Tatínci ale byli skvělí, večírky nijak dramaticky neprotahovali - asi si byli vědomi toho, že hned ráno je vzbudí jejich ratolesti a budou chtít program.
Souvislá akce nás čeká ještě jedna, na víkend je u nás skupina, pak v týdnu adaptační kurs a hned na víkend další. Tím hlavní sezóna končí a máme plné "pouze" víkendy. Na druhou stranu se blíží topná sezóna...