Srpen 2012

Sám doma

29. srpna 2012 v 14:16 | Marcel
Po 12 týdnech jsem na statku sám. Učitelé odjeli v pondělí odpo a další skupina přijede zítra na večeři. Naprosto cíleně se flákám a odpočívám, užívám si klid a nicnedělání. Nakrmit a napojit koně a králíky, dát žrádlo Chiky a koťatům, to je vše. Pak knížka, nic, nezvyklé, ale krásné. Když se procházím po statku sám, je to zvláštní pocit - ticho, žádný pohyb, užívám si toho. Vzhledem k tomu, že od zítřka jsem zase v kuchyni a vařím, tak mi tyhle dva dny přijdou dost k duhu. Jen Marcelka dneska uklízí na pokojích a já si navečer dám vařit brambory na zítřejší salát. Odmražuju lednice a pročistil jsem odpady, protože jindy na to není čas, jen se mi nechce vrhnout do dílny a skládku uklízet ten neskutečný chaos a bordel po sezóně. A jsem zvědavý, kde se najdou některé druhy nářadí, které teď v dílně chybí. Uvidíme, zatím tedy jen klid a pohoda...

Léto asi u konce

27. srpna 2012 v 12:17 | Marcel
Venku se ochladilo a vypadá to, že s vedry je konec. Nám ale sezóna pořád nekončí. V kuchyni jsou tetičky a ubytovaný je kompletní učitelský sbor ze školy, kam v Praze kluci chodili a kde Ivča učila. Jezdí si na výlety, chodí na procházky a debatují o příštím školním roce. A já funguju jako údržbář po táborech. Na klučičích záchodech praskla žárovka a spekl se vypíněč. Oddělal jsem kryt a když jsem chtěl vnitřek vypínače vyměnit ouha, ono to nejde odšroubovat. Bodejť by jo, když byl vypínač do zdi přibitý!!! Krabice se asi nějak rozbila a proto "elektrikář" vypínač natvrdo přibil osmdesátkou hřebíkem. Začala se plnit šachta do jímky, musel jsem odčerpat třetí komoru jímky. Velké deště daly jímce zabrat a my na podzim musíme rekonstruovat odvod ze třetí komory. Stejně tak musíme kopnout do sociálek, Jednak se pořád ucpává společný odtok ženských sprch a kuchyně a hlavně by měly sociálky vypadat lépe.
Při vaření minulý týden si se mnou zase pohrál náš duch statku. Potřeboval jsem drátěnku a ta nikde nebyla. Dva dny jsem ji nenašel a večer byla najednou položená v rohu dřezu. Ani Marcela, která se mnou trávila nějaký čas v kuchyni, o ní nevěděla.
Roztomilý pohled jsem zažil večer, kdy se paní učitelky šly sprchovat. Jemně pršelo a jedna paní šla ze sprchy s ručníkem v ruce v plášťěnce (kdoví, jetsli si ji ve sprše svlékla) a dalších několik už v nočních košilkách a s deštníkem. Fakt dost dobrý, žáci ve škole by se asi nad fotkama divili... Ale nefotil jsem.

Odpočinková klasika

22. srpna 2012 v 15:42 | Marcel
Po večeři jsem si uklidil v kuchyni, vytřel, dal kýženou sprchu, obsloužil lidi u baru (tahle skupinka není moc náročná, proto na baru nemusím souvisle čekat) a šel si dát nohy nahoru. A ve chvíli, kdy jsem dosedl, přišly holčičky z našeho jezdeckého tábora, že" "Ve sprchách je hodně vody a špinavá." Ach jo, zase trabl společného odpadu z kuchyně a ženských sprch. Když se dají dohromady odpady z nádobí a lidské vlasy, dělá to pašklivosti. Na podzim budeme muset tuhle nepříjemnost vyřešit. Na druhou stranu se stalo letos poprvé... Nezbylo tedy než hrníčkem vybrat čtyři kýble vody a do dopadu nalít speciální čistič, který kupuju v Makru. Kam se hrabe louh... Naleju to něco horšího než kyselina do odpadu, ven vyjede asfaltově černá hmota a po chvíli vše zmizí. Celý proces opakuju třikrát, sprchu desinfikuji a vytírám a je zase použitelná. Holčičky ale mezitím spolupracovaly s Petrou zdravotnicí a vysprchovaly se v klučičích sprchách, navzájem si hlídaly.
Dopo jsem si u vaření dělal vývary do polévek a omáček a vysoká teplota v kombinaci s vlhkostí byla šílená. Rád jsem zalezl domů do chládku. Ale to zase pořád někdo rušil, odpočinek nic moc. Těším se na první polovinu příštího týdne, budu tady úplně sám - žádní hosté, Matěj je na horách a Ivča s Honzou budou ve Zvoli na příměstském táboře. Vydržím to tady vůbec?

Tábory skončily, volno ale nemáme

20. srpna 2012 v 14:27 | Marcel
Po čtyřech týdnech skončily námi pořádané tábory a ještě chvíli to asi budeme dospávat. Týdny plné her a programů jsou nahrazeny vařením, uklízením a pokusíme se nabrat síly. Tento týden jsou u nás holčičky na jezdeckém táboře, skupina tanečníků, kteří chodí trénovat tanec do sálu v Olešníku a můj kamarád Mirek s rodinkou. Kromě holčiček jsou na oběd všichni pryč, takže vařím jen polopenzi. Musím se taky vrhnout do skládku a dílny a po měsíce vše zase uklidit na svá místa, život tady byl poněkud překotný. Navíc nastaly vedra, ve kterých se nedá venku žít. Ráno jsem si v kuchyni udělal co nejvíce práce i na večeři, pak funguju doma a dělat večeři půjdu až na poslední chvíli.
Když jsem byl na vodě, navštívil nás instalatér a doporučil odtok z domácí koupelny vykopat, že bude asi zlomený. Pak ještě společně s Ivčou zavolali havarijní službu s kamreou, ať trubky prohlídne. Použili i krtka a z trubky vytáhli asi třicet centimetrů dlouhů špunt o průměru dvacet čisel - tuky, nečistoty. Za roky nastřádané svinstvo, teď už zase odtékáme... Navštívil nás taky pojišťovák zhodnotit, co vše nám poničilo krupobití. A vypadá to, že na podzim budeme dělat novou střechu na apartmánech...
Konec sezení u počítače, jdu holčičkám udělat na svačinu palačinky. Ne že bych je dělal úplně, ono Nowaco má některé věci fakt dost dobré...

Pila se nám polámala

14. srpna 2012 v 14:59 | Marcel
Nynější tábor je orientován časově do doby schwarzeberků a rožmberků a průvodkyně táborem, bílá paní, na dnešek uložila úkol - robota na panském. Jedna skupinka se starala o zvěř, druhá pekla koláč a třetí šla do lesa. Se mnou a s Pepčou. Jeden z nalomených stromů, který už byl jednou ořezán, abychom mohli vůbec vejít do lesa, se opět více položil a vchod znovu zatarasil. Začal jsem strom zpracovávat a ten se, jak byl napružený, po zásahu motorovou pilou, sesunul a sjel kus po mé noze. Výsledkem je odřená holeň. Nepříjemné, ale dá se. Strom jsme ořezali, ale pořád hrozilo, že zbytek spadne. Rozhodli jsme se ho sundat. Vjel jsem pilou do kmene, usilovně řezal a najednou rána do stehna - z pily se ulomil kus železného krytu, spadl asi na řetěz a ten ho poslal do mého stehna. Asi centimetr dlouhá rána je trošku hluboká, bylo by to steh, ale kdo má čekat v nemocnici. Zamašličkovali jmse ránu a dnes holt nefunguji, jak bych měl. Horší by ale bylo, kdyby se kus železa trefil do jiného místa, třeba o deset centimetrů vpravo a deset nahoru... To bych asi z lesa sám neodešel. Navíc se včera povedlo znovu urvat klínový řemen v traktůrku - oba stroje musí do servisu.

To to letí

13. srpna 2012 v 9:13 | Marcel
Vůbec se to nezdá, ale je to týden od posledního příspěvku. V době, kdy máme na statku jeden tábor za druhám a programově tábory vedeme, nemám čas ani sílu si sednout k deníčku. Navíc píšu deníčky jednotlivých táborů a každý večer je posíláme rodičům. V kuchyni nám vaří Míla s Mařenkou a naštěstí tady máme na 3 týdny brigádníka Michala. Je to Matějův kamarád a potřebuje si splnit praxi v rámci studia. Po krupobití a větrné smršti má práce až nad hlavu. Ještě před bouří krásně křoviňákem posekal vysokou trávu v ovocné aleji kolem cesty, kroupy však sklidily všechno ovoce za nás. Tak se potýkal s popadanými stromy. Nejdříve se vrhnul na vysokou vrbu, která spadla na louce u rybníka. Po odřezání dvou částí kmene ze čtyř se zbytek stromu sám postavil... Nicméně se tímto vrba nezachránila, šla dolů celá. V lese jsou popadané veliké stromy, větve, budeme mít po táborech hodně práce s motorovkou.
Jediné trápení máme pořád s napůl ucpaným odpadem ze sálu a naší zadní koupelny. Ani mnoho dávek louhu a dalších kyselin trubky nepročistilo. Asi to vypadá na nejhorší možné řešení.
Taky se mi od jedné skupinky dostalo první negativní zpětné vazby na můj deníček. Tou reakcí byla parafráze jejich pobytu u nás. Prý psána s humorem a nadsázkou. Já v tom ani jedno nenašel a nepochopil a mail jsem vymazal. Vím, že mnohdy jsou mé komentáře tady psány pod vlivem emocí, dávám k sobě dlouhodobé pocity a situace a někomu se popis může zdát neadekvátní. Schválně ale nikoho nejmenuji. A k subjektivnímu pocitu jiné úhly pohledu vidění situace patří. Navíc tahle skupina byla naprosto skvělá, balzám na nervy oproti některým jiným. Jen jsem prostě odmítl v červenci topit.

Nevídaná bouře

5. srpna 2012 v 15:04 | Marcel
V průběhu našeho největšího tábora, kdy máme na statkú 48 dětí a 11 instruktorů, nás včera zasáhla neskutečná bouře, krupobití a tornádo. Naštěstí jsme s dětmi nebyli na cestě lesem, jak jsme původně plánovali. Nebe se zatáhlo, ale klasická bouře nepřišla. Během pár minut byl dvůr bílý od krup, ty zalívala voda a následně kroupy plavaly v řece, která protékala skrz dvůr a ven do rybníka (ten je mimochodem plný jako ještě nikdy). Děti byly zavřeny v pokojích a sále a my venku běhali zabalení v karimatkách nebo aspoň s mísou na hlavě a lovili plovoucí věci, zavíárali okna a dveře, odkrývali poklopy kanálů... Vody bylo tolik, že ji ani kanál nepobral. Ze střechy padaly kusy tašek, ze stromů větve nebo rovnou celé stromy. Dvacet minut hrůzy, která přerůstala v apatii, proti takové spoušti člověk nemůže zakročit, nemůže se nijak bránit. Následky byly menší, než jsem odhadoval. Nicméně musí přijet pokrývač a díry ve střeše opravit. Z padlých stromů bude dost dřeva na topení, až ho někdo zpracuje... Všichni jsme se shodli, že tohle jsme nezažili a doufáme, že už ani nezažijeme. Abychom zpřístupnili chodníky, museli jsme vytáhnout hrabla na sníh a hromady krup odházet. Však se podívejte.... Hlavně, že nikdo nebyl zraněn, z nás ani ze zvířat.