Červenec 2012

Průtrž jako sviňa

29. července 2012 v 12:53 | Marcel
Probíhá nám tzábor s dětmi a až na ucpaný odpad se nevyskytl žádný problém. Tedy snad, protože poté, co jsme savem pročistili myčku ve velké kuchyni špatně odtéká vana doma. Ne že by to mělo souvislost, jen se trabl přenáší z jednoho traktu do druhého... A naprosto nesystematicky. Takže do vany leju střídavě hydroxid sodný (louh) zalitý horkou vodou a různé čističe. Víceméně odtéká, ale spíše méně než více.
Včera nás chytla šílená průtrž mračen. Otveřelo nebo a lela se voda. Otevřekl jsem kanály, ať se voda nedrží na dvoře, problém byl ale jinde. Na Rachačkách. Na tomhle "poutním místě" bylo našich 23 dětí a 5 instruktorů. Déšť je chtil po necelém kilometru na cestě zpět, tak se vrátili do kapličky, ať jsou v suchu. Díky bouřce vypadl signál, tak jsem se toto dozvěděli až po asi půl hodině. Matěj vezl zatím další instruktorku na následující tábor z nádraží, tak jsem si půjčil volvo od našeho kamaráda - hosta a vyjel. Ouha, přes naší cestu se v místě, kde je zatrubněný potůček, valila řeka. Dvojka, plný plyn a risknul jsem to. Nebylo to tak hrozné... Na Rachačkách jsem naložil 7 dětí, kluci byli i v kufru a jeli zpět. Mezitím se vrátil Matěj a vzali jsme i auto instruktorky Evy a vyrazili na druhé kolo. Všechny děti byly v pořádku a naše kuchařka si pochvalovala postupný příchod na večeři, protože nemusela najednou ohřívat jahodové knedlíky pro 35 lidí...

Den v klidu

26. července 2012 v 11:01 | Marcel
Náš druhý tábor probíhá v pohodě, včera skoro celý den mrholilo, ale přesto byla volena suchá varianta programu. Po deseti nocích nepřetržitě na baru a dvou dnech psychického vysílení s odpadovou trubkou jsem si dopřál volnější den. Připravoval jsem spoustu věcí na tábory a fyzicky odpočíval. Po několika mnoha dnech mám pocit, že jsem se i dospal.
Příprava na tábory znamená i výrobu několika nových her zaměřených hlavně na týmovou spolupráci a jsem rád, že statek může i dospělákům nabídnout zase něco dalšího. Jen kdyby ti naši mladí instruktoři po sobě uklízeli...
Mimochodem, po dceři naší velmi známé moderátory na škole v přírodě a synovi známého herce na sněmu Strany zelených je u nás na táboře syn našeho dlouholetého kapitána hokejového nároďáku. Se nám to tady ale střídá...
Přesto jsem několikrát byl kouknout do šachty a vše kráně mizí v jímce. Nádherný pohled Usmívající se. Zbývá jen dořešit a vyrovnat rýhy po bagru. Ale to už bude jen kosmeticvká úprava. Navíc jsme včera dopoledne platili práci bagru a bagristy, celá tahle "sranda" nás stála šest tisíc.
Ivča psala do komentáře mého depresivního příspěvku vysvětlení, že jsme to zvládli s hlavou vztyčenou, to jsem uvedl v úterý a zpětně hodnoceno, byla to makačka a díky všem, kteří na vyřešení problému mají svůj podíl. Od Ivči přes Matěje, Dana, Marťase na tvrdou práci, naše instruktory, kteří řešili toaletní piotřeby dětí (některým dětem bylo líto, že už nebudou chodit čůrat do kukuřice) až ke kuchařkám Máše a Marcelce. Díky moc.

Skupiny se otrkávají

18. července 2012 v 11:51 | Marcel
Vysledovali jsme, že jakmile se týdenní pobyt skupiny láme do druhé poloviny, lidi se začínají více otrkávat. Nejinak je tomu i nyní. Skupinka rodičů a dětí je skvělá, nabízejí se, jestli nepotřebujeme nějak pomoct, pomáhají ve chvíli, kdy je zloměná odpadová trubka ucpaná. Občas se vyskytnou drobnosti.... Přijde za mnou ke kuchyni dítě se slovy: "Chci skleničku." Překvapeně se zeptám proč, vždyť si ji může vzít. Raději jsem odeslal dítě za rodičema. Holčičky honí koťata a nedají ani na trojí napomenutí, koťata zavírám domů. Dospěláci si berou občas nádobí na pokoje, nám pak chybí a musím je požádat, ať se nají v jídelně. Největší šok mi ale dneska způsobil jeden tatínek, který přišel s otázkou, nebo vlastně prosbou, jestli bych mohl večer zatopit!!! Venku je přes dvacet stupňů a oni chtějí topit!!! Odmítl jsem s tím, že v tomhle počasí fakt netopím a vyhnal jsem situaci trochu do absurdity, že buď budu topit nebo bude večeře. Časově i finančně jsem to postavil nan stejnou úroveň. Prý mu v noci prochladlo dítě a kašlalo. Ale že to bylo dítě, které předevčírem obcházelo kolem rybníka tak, že bylo mokré po stehna a gumáky mělo plné vody, o tom se tatínek nezmínil. Jak dlouho v mokrých gumácích chodilo nevím.
Rodiče slušně večírkují, já ale zavírám hospodu po půlnoci a jdu spát. Být dva týdny vkuse na baru do ranních hodin je nemyslitelné. Pak jsou tábory. Vyrobil jsem si novou cedulku - "Poslední objednávky jsou přijímány nejpozději mezi půlnocí a jednou hodinou rannní. Záleží hlavně na únavě barmana a četnosti objednávek". Vždycky upozorním předem, že budu uklízet, ať dopijí a udělají si poslední objednávku. Nádobí uklízím ráno. Vyškolili mne zelení, druhá nová cedulka, která visí u dveří ze sociálek zase upozorňuje na jeden velký nešvar: "Na stěnách máme všude kouzelné krabičky - po jejich stisknutí se zhasne světlo - nenechali jste někde svítit zbytečně? Platí pro celý statek..." Mohl bych totiž na sociálky chodit co pět minut a pokaždé je někde rozsvíceno zbytečně. Doma by to asi nedělali. Ale mám co jsem chtěl, nemám si co stěžovat!!!

Zelení podruhé

17. července 2012 v 10:24 | Marcel
Do chaosu se zelenýma jsem svou část vnesl i já sám. Byl jsem nakupovat a při zamykání auta po návratu na statek jsem si odložil peněženku. S plnýma rukama jsem odešel do kuchyně. Když odpoledne odjížděla autem Ivča, peněženka byla pořád na svém místě - na střeše auta. Po hodině volal pán ze Zlivi, městečka asi 8 kiláků od nás, že našel moji peněženku a kontakt na Ivču získal pře 1188. Ivča se tam zastavila, ale v peněžence nebylo vše. Pán říkal, že doklady sbíral na hlavní cestě směrem na Temelín. Ivča s Matějem to místo ještě jednou projížděli a našli zbytek - kreditku z banky a 2.200,- korun. V pátek 13 jsem tedy nakonec měl vše zpět a doklady i peníze jen sušil.
Zpět k hostům. Míla, náš kuchař, si vždycky chodí po obědě odpočinout na pokoj. Zelení tady měli děti a paní na hlídání se o ně starala. Máme tady k dispozici malá plastovbá odrážedla, na kterých dětičky brousí po dvoře. No a tuhle paní napadlo poslat děti na betonoévý chodník před Mílův pokoj se slovy, že tady to nejlepší, protože to pěkně rachotí...
Jedna korpulentní madá dáma chodila večer asi dvě hodiny vkuse dokola (kruh o průměru asi 2,5 metru), na uších měla sluchátka a do rytmu se komíhala. Měli jsme strach, aby nám tam nevyšlapala chodníček. Byl tady pán z hnutí Duha, oblečený v maskáčích a na bundě měl připnutý košík pro psa. Psa ale neměl. Paní demagožka z předchozího večera si školila Honzu, když si nechala udělat kávu a když ji přinesl kávu (seděla na baru asi dva metry od kávovaru), chtěla po jednom přinést mléko, pak cukr, lžičku a skleničku vody. Píšu o tom, protože všem jsme řekli, že na kávičku a čaje u nás je samoobsluha. Honzovi se paní zželelo a zalitoval. Ranní káva je pak v ceně snídaně. Dvě paní se každé ráno ptaly, jestli je káva v ceně a po odsouhlasení si udělaly čárku navíc do tzv. kávičkovníku.
Byli tady i chlapíci s pěkným splávkem. Seděli večer pod pergolou, debatili a za večer urazili každý asi 12 piv. To je pak nadhled. Sto piv se vypilo za necelý večer.
Samozřejmě se zeleným podařilo ucpat odpad ze záchodu. Čtyři týdny tady byly děti, 40 - 50 dětí a vše bylo v pohodě. Po dvou a půl dnech se zelenýma čistím trubku ze šachty do jímky. U toho je žádám, vnořen do šachty se sračkama, ať se záchodem vydrží. Někteří se otočili a šli na záchod na apartmán nebo do sálu. A mně do šachty vtékají hovna... Navíc některé dámy po večerech kouřily i na záchodech, vajgly típly o stěnu nebo zásobník na papír a hodily nedopalky na zem. Nechápu a nerozumím. Navíc jsme venku na zemi sbírali pet lahve a další vajgly.
A tahle skupina poslední večer debatovala asi pět hodin o budoucnosti strany. Říkal jsem si, že na konec debaty fakt čekat nebudu a že pokud neskončí do půlnoci, udělám poslední objednávku pod pergolou a odcházím. O půl jedné jsem zjistil, že není půl dvanácté (hodiny v kuchyni byly pověšeny našikmo a já to nevnímal). Rychle jsem udělal objednávku a odešel. Zelení se pak po půl druhé divili, že hospůdka už nemá otevřeno.
Závěr byl taky stylový. Pro oběd se nenaučili chodit včas a organizovaně a proto nechápu, jak taková skupinka lidí může mít ambice být úspěšná ve volbách. Jeden pán platil útratu na baru 87,- korun (za tři večery) a dal mi dýško 93,- korun. Před odjezdem jsme procházeli účty a lidi tady nechali sekyrtu 756,- Kč, kterou musel zaplatit místopředseda... Tečkou pak byl zápis do naší kroniky. Za posledním zápisem vynechali dvoustranu a napsali se až na další... Všem se moc líbilo a nám nešlo přes pusu ono "přijeďte zase".

Zelený horor

16. července 2012 v 11:49 | Marcel
Prodloužený víkend byl nejšílenější, který jsme tady doposud zažili. Jak už jsem psal, nahlášen byl regionální sněm / letní akademie Strany zelených. Nechci vůbec snižovat úroveň zelených, ale chaos je slovo vystihující systémový pořádek oproti situaci, která vládla na Výštici o víkendu. Myslím si, že v jednom příspěvku nedokážu popsat vše, takže budu psát na pokračování. K počítači jsem se vůbec nedostal, jen jsem si psal poznámky a je jich požehnaně.
Základem bylo, že vůbec nevěděli, kolik lidí přijede, kolik a kde budou spát (nakonec sklončili i na půdě připravované pro instruktory) a hlavně nebyli vůbec schopni nahlásit počet lidí, kteří budou obědvat nebo večeřet. Sice jsem pro ně vytiskl speciální stravenky, ale to bylo jen polovičaté řešení. Jako přiklad uvedu odhad pátečních večeří, kdy první počet byl 7 a když jsem žádal upřesnění na masožravce a vegetariány, tak jich po čtvrt hodině bylo 20 + 20. Na jídlo se trousili v průběhu hodiny a počty byly vyšší tak o čtvrtinu až polovinu, což bylo něco na nervy kuchaře Míly. Ale i na moje, co si budeme povídat.
Zvláštní cauzou byli vegetariáni - bezmasé jídlo bylo například dušená mrkev a brambor, klasika byl guláš s knedlíkem. Jeden z mnoha plnoštíhlých vegetariánů si nechal naložit mrkev a před odchodem se podivoval, že nedostal maso. Další, syn našeho známého herce, konstatoval, že maso nejí jen v pátek, že dneska je to v pohodě. Překvapeně se na sebe podíváme a já říkám - ale dneska je pátek...
Zelení měli vlastní recepci, kde si odchytávali příchozí a posílali je na pokoje. Jedna paní bloudila po jídelně a na můj dozat, jestli ji můžu nějak pomoct řekla, že hledá pokoj 5a... Jiná paní si zase za rohem počkala, až se uklidí jeden z apartmánů, na nichž bydleli hosté a ve chvilce nepozornosti se nastěhovala, zamkla pokoj pro 4 lidi a odešla. Půl hodiny jsme řešili, kde je klíč, který v zámku vůbec nebyl a hlavně, jak to, že je zamknuto, když po úklidu bylo odemčeno. Pak najednou ona paní vešla do pokoje a my mysleli, že nás omyjou.
Tečkou za prvním dnem byla má služba na baru, kdy notně ovíněná novinářka hodinu po půlnoci vehementně rozprávěla na baru rádobypolitické kecy až jsem se neudržel a ve chvíli klidu jsem ji po několika krátkých otázkách nazval absolutním demagogem. Prý ji takhle ještě nikdy nikdo nenazval, nicméně se to poměrně rychle rozkřiklo po dvoře a tohle slůvko paní Andrea uslyšela během půlhodiny ještě několikrát...
Teď tady máme rodinky s dětmi, objednanou mají polopenzi a tahle skupinka je pro nás balzám na nervy. Pokračování později.

Jaký bude víkend?

11. července 2012 v 22:33 | Marcel
Tahle otázka není řečnická a není o počasí. Ivča šílí a naočkovala kuchaře Mílu, který dnes přijel. Na víkend jsou tady ohlášení Zelení se svou krajskou letní akademií, které se však budou účastnit i mnohé osobnosti. V organizaci máme základní nejasnost - kolik lidí tady kdy bude, hlavně na jídlo. Rozdíl dvaceti příchozích nám může udělat problémy (když těch dvacet je nad počet 50)... Budeme to muset v naší úvodní řeči uvést, hned vedle pořádného splachování na záchodech. Ivča sepisuje podmínky, ve kterých se snaží zamezit problémům s jídly a pitným režimem, ale všechny stejně nemá šanci zabrat a pojmenovat. Jo, do toho všeho jsem na žádost zadavatele dělal návštěvníkům stravenky, v různých barvách po dnech, ať je aspoň trochu přehled. Ono to nějak dopadne, zodpovědný za organizaci je někdo jiný a pokud nám ten dotyčný nepředá všechny informace, nemůžeme vše předpokládat a řešit. Mne spíš trápí ty naše nešťastné záchody.
Holkám na jezdeckém táboře každý den prší, dneska v rámci mokrého programu pletly ošatky. Okaučovat 11 holek, z nichž sedm přicházelo postupně k začátku a přitom každá měla různou rychlost pletení, bylo dost na palici. Do toho v kuchyni pomáhal Matěj a na dotaz, jestli do zapékaných brambor dali cibuli a česnek bylo odpovědí ticho. Tohle vše stíhat nemůžu. Těšíl jsem se na vaření rajské, ale nakonec naštěstí přijel dříve Míla a večeři už vzal na sebe.
Vypadá to na nenormální den, ale stres v manažerském křesle byl pravidelně daleko vyšší.

Bude u nás sněm...

9. července 2012 v 9:57 | Marcel
Na tři dny máme relativní klid, je u nás jen dívčí jezdecký tábor. 11 holek jezdí na koních a stará se o naše zvířata... Zato od čtvrtka bude na statku veselo. A kdo ví, jak ještě. Krajský sněm u nás bude mít Strana zelených a z regionálního setkání je schůzka, které se účastní i celorepublikové osobnosti. Takže noc u nás strání Ondřej Liška, Martin Bursík, Eliška Wagnerová, Kateřina Jacques, Matěj Stropnický a kandidát na prezidenta Jiří Dienstbier... S Mílou pro ně budeme vařit a jsem zvědavý, jak to celé bude probíhat. Zvláště po malých komunikačních šumech v přípravě.
Práce na zabydlování půdy pokračují, kluci dokončili ohrádku na budoucí postele, já montuju regály a regály, Ivča přenáší věci a vyklízí současný skládek v dílně. Pomaličku se to vše rýsuje, jen to počasí je proti nám. Vedro a dusno na nezateplené půdě není k práci úplně ideální. Jde to aspoň po ránu, využíváme každé chladnější chvíle.

Holt to jsou zkušenosti

4. července 2012 v 12:49 | Marcel
Včera nám dovezli další dva koně, ale zbyde nám jen jeden. Na léto si necháme půjčenou poničku na jezdecké tábory, spolu s ní nám její majitel dovezl na zkoušku dalšího valacha. Na tábory by se hodil, ale dneska si na něj Ivča sedla a zjistila, že je to pěkný dědeček a je dobrý leda na svezení dětí. Pak z Ivči vypadlo, že včera se ptala majitelky kolik mu je let a ona řekla, že 25. Majitel poničky stál vedle ní a poznamenal, že tohle říká už čtyři roky....
Myslel jsem si, že jsem dokončil výrobu a stavbu kavalet, nízkých překážek pro koně. Jedná se o dva kříže z trámků spojené tyčí. Ale kavaleta je pořád nestabilní. Řešil jsem koupi nebo výrobu půlobjímek, ale koupit se nedají. Přijel k nám tedy pan Liška, který je schopen ze železa a plechu vyrobit vše. Koukl na kavaletu a řekl, že by dolů stačil dát malý vinklík, které kavaletu zpevní. To mě vůbec nenapadlo!!! Pan Liška se zdržel necelé dvě minuty a s úsměvem na rtu zase odjel. To jsou holt ty zkušenosti...

Že by štěstí???

3. července 2012 v 10:40 | Marcel
Naše Kalamajka měla koťata a my čtyři z pěti pochytali a měli je doma. Na jednu stranu úžasné kino a na druhou chaos a bordel. Dvě koťata se nenaučila chodit na písek a srala nám všude. Naštěstí už jsou z domu, odjely do únětického pivovaru. Ale než odjely, sraly nám i na sedačku, pod postel, za televizi. Hrůza.
Šel jsem se po obědě natáhnout a ochladit do pokoje a lehl si na sedačku, jejíž potahy jsem vypral a sušily se a na sedačce byly přehozeny deky. Když člověk chvíli v klidu leží, všechna čtyři koťata přijdou a schoulí se okolo vás. Stalo se i teď, v nohou, na rameni, za zády... No a to za zády se posralo, což jsem nevěděl a já se přetočil... Pořád jsem to nevěděl. Do toho mi volala Ivča, že nám zásilková služba veze novou nerezovou várnici, ale protože nám opravují silnici, neprojede dodávka okolo náklaďáku s obrusem a musím si pro várnici dojít. Vstal jsem a nadával, že se zase koťata někde vysrala a všude to smrdí. Přišel jsem na místo, kde byla aktuálně prováděna oprava příjezdové silnice, prošel kolem dělníků, poděkoval za vyspravení děr v silnici, oni v pohodě a úsměvem odpověděli, že se nám bude fajn jezdit, převzal jsem várnici, zaplatil, hodil si ji na rameno a šel zpět. Pořád s hovnem na zádech, o kterém jsem nevěděl. Až doma jsem si sedl ke kartonu s várnicíc a pořád to kolem smrdělo. Koukl jsem do sedačky, rozpláclé hovno. A v tom mi to došlo. Tak nevím, jestli se dělníci a řidič zásilkové služby usmívali nad pohodvým dnem nebo nad mými posranými zády... Ale snad to přinese štěstí nebo peníze...

Nečekaná návštěva

3. července 2012 v 9:19 | Marcel
Jako už tolikrát jsem si myslel, že bude volnější den a ono překvápko. Dvě rodinky jsou u nás jen na polopenzi a odjely na výlet a já se vrhl na drbnější práce, které se v tom horku daly dělat. Jednou z nich bylo přidělání světla nad nové schody. V klidu se montuju a najednou vjede do vrátek cyklista. Pak druhý, pátý, patnáctý... O víkendu mi sice mamča volala, že v okolí jsou příbuzní její kamarádky a že se možná ozvou a zastaví, ale ani ona nevěděla, že jich bude 15. Přijeli na pivo a polívku. To první nebyl problém, polívku jsme neměli a rychle jsem vařil aspoň česnečku. Cyklisti byli spokojeni a po hodině a půl zase odjeli. Jen litovali, že se neubytovali u nás, když tady máme volno.
Po poledni zase uhodily vedra a já ve stínu lakuju schody tvrdým lakem. Vstup na schody zatarasím a ovážu červenobílou páskou, přesto ráno zjišťuju, že se na ně dostaly nějakým způsobem asi kozy a pošlapaly je. Lak byl naštěstí zatvrdlý a schody byly jen špinavé.
Na večeři vařím rajskou, učím ji Matěje a hosté si zase pochutnali. Což mne těší, kdo by si občas nenechal pohladit ego...
Ivča byla celý den v praze, potřebovala si zanakupovat... Ne, byla kupovat potřebné věci - prostěradla, věci na koně na jezdecké tábory, nové schůdky na koně (a pro popeláře) a já mám nové jezdecké boty...