Květen 2012

Z kuchyně do výkopu a naopak

29. května 2012 v 23:38 | Marcel
Hned po ránu jsem se vrhnul na dodělání díry pro trubky ústředního topení. Po dvou hodinách marného boje s kamenem úplně dole jsem sbíječku odložil. Přichromlého tatíka i s jeho kamarády jsem provedl po blízkých bývalých kaolínových dolech a po návratu jsem začal vařit na večer. Do toho ale přijel instalatér a ten mne z kuchyně odvolal do výkopu, že ten kámen musí jít pryč. Aspoň o deset centimetrů, jinak by z toho nespal a nemohl by ručit za dobře odvedenou práci. Znovu začal můj boj s velkým křemenema když instaltér Láďa viděl, jak opět jen drolím písek, vytáhl svou větší sbíječku. A s tou to byla paráda. Zatímco si Láďa připravil spoje trubek v pokoji, já venku rozbil celý kámen a my mohli trubky natáhnout ve správné hloubce. Z výkopu jsem ale odbíhal kontrolovat přípravu rajské omáčky na večeři a zase se vracel. Ne že bych celý od prachu v kuchyni vařil, ale zadal jsem přípravu a kontroloval průběh. Po vykopání a zasloužené sprše jsem rajskou s plněnými lusky dodělal a za Láďou odbíhal jen sporadicky a společensky. Do jeho práce jsem vůbec nemluvil.
Večer nám další řemeslníci ještě výkop zaházeli, samozřejmě po zaizolování a já zatím povídal v jídelně o své cestě do Himalájí. Mezitím ovšem utekly z výběhu ovce a posraly jeden pokoj... Zabít a sežrat, k ničemu jinému nejsou.
Večer jsem si připravoval maso na zítřejší gril a jsem moc zvědavý, jaké bude poslední maso, zatím nevyzkoušený recept. Kuřecí s kořením fajita na bílém víně s brusinkami... Tak uvidíme, zítra to klioši ohodnotí...

Den blbec

29. května 2012 v 10:03 | Marcel
Tak včera se opravdu dařilo. Dopoledne jsem se snažil vysekat ve zdi díru pro rekonstruované ústřední topení, ale dům jakoby stál na skále. Z posledního kamene sbíječkou odděluju jen zrnka písku... Při poledním nákupu a zařizování v Budějovicích mi mamka volá, že jeden z tatíkových kamarádů, kteří za ním přijeli s koly, má problémy se srdcem. Jirka má už 7 let voperovaný na srdci strojek a občas dostane aritmii. Tak jsem ho naložil i skolem do auta a odvezl na statek. V podvečer tatík dodělával elektriku na půdě, natahoval se s kabelůem do lišty, žebřík chytil balanc a tatík spadl na pytle s oblečením. Ale tak nešťastně, že si vyhodil rameno. Cesta do nemocnice a na 4 - 6 týdnů zafixovaná ruka k tělu. Mně se v lednici vzpříčily flašky a při otevření dvířek mi vypadl půllitr ořechového likéru a rozbil se.
Aspoň jídlo se povedlo, kulajda i plněné knedlíky se zalím chutnaly. Večer byl pohodový, chlapi byli unavení a už v deset spali...

Večírek abiturientů

28. května 2012 v 9:19 | Marcel
Ve čtvrtek proběhlo na statku setkání abiturientů, kteří skončili studium v roce 1981, tedy v době, kdy jsem byl v sedmé třídě. Sešli se už po poledni a povídali, povídali a já předpokládal, že do desíti budou v posteli. Chyba, až o půlnoci je jejich organizátor vyhnal s tím, že už jen kecají a nic nepijou. Bránil jsem je, protože přece nemůžu hosty posílat do postele, když se ještě baví. I když pro barmana je to blbá situace, sedět a čekat až se hosté vykecají. A tihle by asi povídali hodně dlouho.
V pátek a sobotu jsme s tatíkem dělali osvětlení na půdě, umístili jsme 72 metrů liště a 140 metrů kabelů. A to vše k pěti zásuvkám a pěti světlům. Dva dny práce ale půda je připravená pro ateliér a týmovnu.
Ovce nějak vytušily chvíli, kdy vypneme elektrický ohradník a utíkají. Umí ohradník pěkně zbourat. Tohle chtěl napodobit i beránek Ozák a zamotal se do sítě tak, že se málem uškrtil. Ještě že ho Ivča včas objevila a vyprostila. Teď už zase bečí a běhá, i když ho raději máme v kotci, než se úplně zmátoří a zklidní.
A čeká mě pakárna, do které se mi vůbec nechce. Musím dodělat přípravu pro položení ústředního topení do země - sbíječkou odbourat kus domu tak, aby trubky byly umístěny v nezámrzné hloubce už z domu. Do toho si musím poradit s položenou drenáží přes výkop - štěrk odházet do osmdesáti čísel a vše házet ještě přes položenou fólii. To mi zase chlapci přidělali práci, když nemysleli hlavou při pokládce drenáže. Přitom věděli, že nás to topení ještě čeká. Tak konec ťukání do počítače a vzhůru ke sbíječce.

Přijela práce...

24. května 2012 v 8:13 | Marcel
Na deset dní přijeli mí rodiče z Ostravy a protože zvláště tatík je pracovní nezmar, nedá se moc od práce zastavit. Jako bych se ale jindy zastavil, co? Usmívající se
Hned se mne ptal, co že mám pro něj v plánu. Vedle drobných oprav čerpadla, bojleru a podobně je náš hlavní úkol osvětlit jednu z půd, na které připravujeme místnost pro děti a druhopu pro tým. Tak jsme včera jeli nakupovat elektro materiál a dneska se půdu vrhneme.
Seděli jsme u oběda a od výběhu, kde jsou všechny ovce i s kozičkama, se ozývalo divné mečení. Ozzák, malý beránek byl z výběhu venku a s malou ovečkou Matyldou na sebe přes ohradníkovou síť bečeli. Ve třech se nám ho povedlo nahnat zpět, opravil jsem koncovku sítě o pevného boxu a šel po své práci. Odpo ale Honza hlásí, že je Ozzák zase venku. Ivča se jej pokoušela nahnat zase ke kraji sítě a tím pak dovnitř, ale Ozzák se rozběhl proti síti a proskočil okem sítě. Hmmm, takovému druhu útěku nezabráníme, musíme počkat, až Ozzák povyroste.
Krásné počasí úplně nabádá k celodennímu pobytu venku, pod střechou jsme vlastně až večer. Kouzlo statku teď vyniká ještě více. Děláme jen na svém, co sami usoudíme, že je potřeba a chystáme se hlavní sezónní nával. Do toho si plánujeme programy na naše akce, vyjedeme si na koni nebo na kole a sem tam připravíme večírek. Dneska máme oslavu narozenin a za týden výjezdní setkání pojišťováků od pojišťovny Amcico.

Ovce + ovce = 5

21. května 2012 v 18:53 | Marcel
Dneska se sešlo, že já musel do města na úřady, Ivča na hygienu a Honza měl ředitelské volno kvůli maturitám a vydal se s námi, abychom navštívili jednu farmu u Veselí. V minulých příspěvcích jsem se zmínil o netradičním přání Honzy k svátku, které způsobil nevšední otákou náš veterinář. Správnou odpověď měl kamarád Zdeněk, veterinář se zeptal a Honza se chytil možnosti mít klokana. Jeli jsme se tedy podívat, co znamená mít doma klokana a kolik stojí. Navštívili jsme baštu kousek od Veselí, kde mají ovce, koně, krávu, nosály, pávy, morčata, kozy a nějaký horský skot. A možná jsem na něco kromě psů a kočky zapomněl. Neuvěřitelné množství zvěře, nádherně opravený statek a moc fajn lidi. Čerpali jsme od nich zkušenosti a rozumy, prohlídli si jejich malou ZOO a debatili o klokanovi. Je až neuvěřitelné, jak málo náročný klokan je. Živí se trávou, suchým pečivem a ovocem, je celoročně venku a mrazy až do 20 stupňů pod nulou mu nevadí. Potřebauje ale výběh s vysokým plotem. Tenhle problém by asi byl taky řešitelný. Klokan se prý dá i ochočit a vychovat, pokud se s ním člověk přátelí odmala. Cena není úplně lidová, tak diskutujeme... Priority u nás jsou přece jen někde jinde.
A na poslední chvíli před odjezdem jsme zachránili před mrazákem nebo rožněm dvě jehňátka - ovečku a beránka. Vybrali jsme si a řešili kdy a jak je odvézt. Hned. A jak? V pytli nebo krabici? Ne, svázali jsme jim obinadlama nohy, Honza s Ivčou si je usadili na klíně a my vyrazili domů. Cesta trvala půl hodiny, ale Honza si přivolal zpestření svou větou" "Snad se na mě neykadí, nebo hůř, nevyčůrá..." Asi v polovině cesty konstatoval, že mu na mé sandály (které si ode mne půjčil) spadlo ovčí hovno. Smrad to byl řádný, větrali jsme pořádně až na statek. Ke třem původním přibyly dvě další, tak všech ovcí dohromady je teď pět. Ovce jsou zatím s kozama a já jsem zvědavý, kam se naše naše rozrůstání požene dále.

Elektrika v zemi...

20. května 2012 v 21:28 | Marcel
V sobotu, zatímco jsme schůzkovali s našimi instruktory nad tématy a programy na našich táborech, měl přijet bagr, aby odkopal výkop pro izolaci jedné stěny, správně hlubokou díru pro nemožně umístěné trubky ústředního topení a základy pro schody. Dorazit měli taky pracanti, kteří vše ručně dodělají a zabetonují základy pro schody. Ale o den dříve na bagru něco prasklo a celou sobotu pak byl bagr v opravě. My tedy nerušeně připravili scénáře pro všechny tábory (budeme jich v létě mít devět pro v tuto chvíli 236 dětí) a odpoledne jsme začali důkladněji pracovat na nových prostorech - na půdě bude "dílna" pro děti zaměřená na všechny možné výtvarné aktivity a v druhé části bude týmovna, místnost pro instruktory pro schůzkování a spaní. Vloni spali u nás v bytě a bylo to velmi problematické.
Příprava znamenala vymést půdu, vyklidit odložené věci na jinou půdu, z OSB desek rychle sestavit dělící zeď a z naší půdy přenést sklad výtvarného a metodického materiálu. S našimi instruktory, včetně úplně nových mlaďochů - prefektů, to byla radost, jednak byli rádi, že mohli přijet a druhak chystali vlastně prostory pro sebe. Občas jsme práci proložili povídáním o programech, o metodice a přípravě, prošli jsme částečně postavený lanový park a vyzkoušeli si bezpečnost - na vlastní kůži mlaďoši poznali co znamená chvilková nepozornost, kdy jeden z nich byl v okamžiku na zádech na naštěstí měkké zemi a všichni kolem jen zírali... Lana jsou natažená v necelém metru, nebezpečí je minimální, ale u dětí je dodržování bezpečnosti důležité. A chybami se člověk učí, proto už příště nic podobného nedopustí. Zvláště po mém komentáři situace.
V neděli přijel bagr i živá síla a při vykopávání narazil bagr na další vychytávku bývalého majitele. Přívod pro elektrické budky určené pro kempující karavany byl v asi pěti centimetrech pod zemí... Jen náhodou nebyl kabel přetržen.
Jednou z nových tváří mezi našimi ibnstruktory je Matějova kamarádka Lenka. Ta v neděli konstatovala, že k nám asi přestane jezdit. Každý den, který u nás stráví, prý vidí nějaký náš úraz. Teď konkrétně v sobotu Honzu při přemisťování králíkárny a králíků dost poškrábalo jedno mládě, já si v neděli nachystal bakterie do septiku a po nalití do díry v zemi mi na prst upadl fakt dooost těžký poklop septiku. Nehet mám krásně modrý a celý prst bolí jako ďas... Tak za všechno asi může Lenka Usmívající se.
Pokud tohle bude číst musím napsat, že je neskutečně pracovitá a příjemná a dokonce má dost pozitivní vliv na Matěje. On se dokonce i po půl roce oholil...

Nějak se to rozleželo

18. května 2012 v 20:34 | Marcel
Můj včerejší pád z koně a podávání komínových tvárnic do úrovně střechy a nad ni při stavbě komínu se přes noc nějak rozleželo. Cítím se jak přejetý válce, rozlámaný, zadek mám naražený, a to jsem spadl do měkkého. Ale máme postavený komín z obýváku a za týden, až vše proschne, ho budeme moci po připojení ke kamnům vyzkoušet.
Zítra přijede bagr připravit podklad pod schody a vyhloubit výkop pro trubky ústředního topení. Ty staré jsem dneska přeřízl a vyndal. Předtím jsem vypustil 100 litrů směsi do barelů, další litrey jsou v radiátorech. Musíme počkat na instalatéry, kteří napojí nové trubky. A pak už snad nezamrzneme.
Potěšilo mě několik telefonátů od kamarádů, kteří si vzpomněli na můj výstupem s Davidem Rathem a teď se potřebovali podělit o radost. Kéž by takhle došlo na všechny. Ale ne vbšichni dostávají na návštěvě víno, oni ho tam spíše nosí...
Večer máme povídání s instruktory a doufám, že druhá noc bude léčivá a zítra budu moci normálně fungovat. Ono se to včera nezdálo, ale ty pády fakt bolí.

Moje další premiéra

18. května 2012 v 11:39 | Marcel
Tak mám za sebou další věc poprvé. Ivča si s jedním z hostů vyjela na koni a protože nemáme třetí kompletní sedlo, nemohl jsem jet s nimi. Po jejich návratu jsem si nasedlal Lorana a vyjel si sám. Ivča mi do toho ještě řekla, že Béda jezdil s Loranem na vyjížďky taky sám, že by to mělo být v pohodě. Naklusal jsem si ho a dojel k nejbližší samotě. Tam jsem si ho otočil a vydal se zpět. Vím, že každý kůň má v hlavě komnpas a pozná, kdy se otočí domů a pak jde rychleji. Přesto jsem se rozhodl si Lorana naklusat a chtěl jsem ho zvládnout zastavit. To se povedlo dvakrát, napotřetí šel do cvalu a do pole, kde začal vyhazovat. A já vzápětí viděl kopyta z hodně velké blízkosti. Loran se zastavil, otočil na mne, já se postavil, šel k němu, ale on vzal dráhu a tryskem se vrátil k výběhu za kamarádama. Tak jsem se domů vrátil pěšky. Tam už se Loran nechal chytit, dovedl jsem ho přes pole ke statku a znovu nasedl. Vyjel jsem na opačnou stranu a při cestě zpět už ho nenechal klusat, i když by to Loran znovu rád zkusil. Nakonec asi dvacet minut na jízdárně a šel do výběhu, čehož se nemohl dočkat. Po sesednutí mi Ivča generál řekla, že ona by si na Loranovi sama nevyjela, ale že mě nechtěla strašit. Tak to pěkně děkuju. Sám si asi hned tak nevyjedu...
Odjela nám škola v přírodě a já se musím vrhnout na vypuštění poloviny topbného systému, protože přijede bagr vykopat hlubší výkop pro tubky a základy pro schody. A to mě bolí celé tělo, ten včerejší pád se nějak rozležel...

Učit se, učit se, učit se

16. května 2012 v 9:54 | Marcel
Na poslední chvíli jsem dostal možnost jet se podívat na akci našeho dodavatele Nowaco gastro tour. Jednalo se o prezentaci výrobků, novinek i vychytávek a ukázka několika postupů při vaření hotovek. Neříkám, že použiju vše, například gratinované kuřecí maso na zeleninovém ratattoulie s gratinovaným ořechovým sýrem nebude úplně na naší šlágrliště, ale další zajímavé úpravy bramborových šišek, kuřecí v kombinaci s bramboráčkama, nebo bramborové variace u nás určitě můžete najít. Vše navíc bylo v krásném prostředí českokrumlovského zámku. Viděl jsem a ochutnal několik polotovarů, které jsem do této doby neznal a které určitě budeme objednávat. Výsledkem bylů příjemý výlet do Krumlova a několik nových zajímavých zkušeností a nápadů.
Cestou jsem navíc poslouchal vývoj kauzy středočeského hejtmana Davida Ratha. To, že ho konečně u něčeho chytli mne neskutečně těší. Že je to nečestný člověk tušilo a vycítilo mnoho lidí. Já s ním měl navíc osobní zkušenost v době starostování ve Zvoli (http://zpravy.idnes.cz/nasijte-si-ratha-na-uniformy-naridil-hasicum-kraj-f7f-/domaci.aspx?c=A090521_215022_domaci_abr), takže jsem rád, že se opět potvrdilo, že na každou svini se někde vaří voda. Jen aby se našel soudce, který vše dotáhne do konce.
Večer jsem si uklízel bar a na něm byla krabice "poštovní schránka" plná pohledů domů. Nahoře byl jeden otočený textem ke čtení a já tam zahlídl něco ve smyslu "je tady moc dobře, jen nám nedávají dopisy". Už jsem měl v plánu jet na poštu ve středu ráno, ale uznávám, je to teprve podruhé za dopbu jejich pobytu tady. Vše má jednoduché vysvětlení - silnice do Olešníka se předělává a je uzavřena a namísto 4 minut pohodlné jízdy autem musím jet objížďkou čtvrt hodiny. A protože na poště jsou i balíky, na kole to nepůjde. Ale dneska dětičky dopisy dostanou a v pátek ráno zajedu naposledy, aby před odjezdem měly poslední pozdravení z domu.
Doma máme zase staveniště, syn paní učitelky nám staví komín v obýváku, v chladných dnech budeme moci zase topit a nebudeme v udírně!!! Už se těším, i když ani tohle není zadarmo...

Na pokojích je chladno. I po zatopení...

14. května 2012 v 21:02 | Marcel
Nechal jsem se ukecat a dětem jsem zatopil. Venku je chladno a na pokojích a v jídelně je okolo 16 - 17 stupňů. Na druhou stranu chodí děti na pokoje jen spát, jídelnu nemám šanci za tak krátkou dobu vytopit, tam se pořád courá, dveře jsou často otevřené a místnost je velká. Na druhou stranu si to všichni trochu vydýchajíUsmívající se. Ať tedy mají dětičky teplo na pokojích, když večer přijdou z koupelny. Jeden z mých argumentů byl, že první co děti udělají, nechají otevřené dveře nebo otevřou okna. Ne, to neudělají, zatop....
Zatopil jsem a šel si na chvíli lehnout. Už už jsem se přemlouval, že vstanu a přiložím, když přiběhla Ivča, že je přetopený kotel. Vběhl jsem do kotelny, zkoumal, jetsli se točí čerpadlo, kotel je otevřený, zpátečka je taky otevřená a pak jsem si všiml, že mi někdo zavřel přívod do pokojů. Já si vždy do větví i do kotle zavírám zpátečku a teď byl zavřený i přívod... Teploměr na 120 stupňů a více hned začal klesat, páru jsem z kotelny vyvětral a naštěstí se nic vářžného nestalo. Ale kdo mi to zavřel? Matěj, Honza, nebo některá z návštěv kotelny?
Děti jsou na celodenním výletě a půl hodiny před nimi přijel předvoj, manžel paní učitelky, bývalý vedoucí svých táborů. A Mařenka z kuchyně za mnou přišla se slovy, že přijel děda a hned otevřel dveře a okna pokojů. Myslel jsem, že mě omyjou. Vyběhl jsem za ním, že dětem topím, ať vše hned zavře. Jeho odpověď byla logická: "Větrám jim než přijdou, aby si pak nevětraly samy..." Co na to říct, jen že dřevo a čas, který jsem topení věnoval, jsou v prdeli... Z jiného pohledu ale musím říct, že děti se chovaly naprosto předvidatelně. Neotvíraly okna, ale dveře pokojů za sebou taky nezavíraly. Ale vichni byli předem upozorněni na riziko úniku tepla, více dělat nemůžu
Před večeří měly děti ještě divadlo, koza si ze svého chlívečku, který byl původně kotcem pro psy, prostrčila hlavu pod plotem do vedlejšího boxu a nemohla ji dát zpět. Pomohl až aku šroubovák a rozebrání části plotu... Ach jo, je to ale koza...

Až na ten konec...

14. května 2012 v 9:08 | Marcel
Musím si zvyknout, že v den, kdy se mě ráno Ivča zeptá co budu dělat a já mám naplánovány klidnější práce, následuje průšvih. O víkendu se hodně ochladilo, v sobotu pršelo, v neděli pak bylo jen velmi chladno a já trávil den přípravami na letní tábory, vymýšlením programů i nových her, sepisováním příprav na víkend, kdy máme setkání s našimi instruktory. A často jsem odskakoval kontrolovat tekoucí záchody - špatně sesazené trubky odpadu měly za následek vodu na záchodech. Při večerní kontrole jsem pak zjistil, že dva záchody tečou a třetí je ucpaný. Nehodnotil jsem to spisovnými slovy - a to jsme záchody před dvěmi týdny čistili.S kuchařem Mílou a s Honzou jsme protáhli péro a pumpovali, prolévali vodou a dlouho nic. Dokonce jsme zjistili, že je ucpaný i druhý záchod. Ve chvíli, kdy to vypadalo nadějně, vytykly sračky z otevřeného odpadu ve vedlejším záchodě. Vytáhli jsme péro a protáhli ho další větví. Ta ale nešla vůbec uvolnit. Dokonce se připojila mužská část dozoru školy v přírodě a jeden z nich je kominík, který nám má stavět komín. Donesl z péra udělané vrtulky na čištění komínů, odstranil ,asivní střed a soustavu pér jsme navázali na lano, které jsme protáhli odpadem. Po několikerém protažení tam a zpět se uvolnil špunt a vše se vyhrnulo ven. Už aby byly nové odpady. Co ale bylo prokazatelné, holčičky málo splachují, ven se vyvalily hromady napěchovaného papíru. Aby toho nebylo málo, holčičky papírem zacpaly i mísy u kluků a na sále, kam byly dočasně převeleny. Na tohle si prostě nejde zvyknout.
Po třech a půl hodinách byly odpady průchozí a víkend pěkně skončil...

Práce za práci

12. května 2012 v 9:19 | Marcel
Na pátek si u nás škola v přírodě, která je u nás na deset dní, objednala program na dopoledne a kus odpoledne. Dohodli jsme se na třech aktivitách - nízkém lanovém parku, miniškoly jízdy na kánoích a práci statkáře... Než jsme si rozebrali děti přišly dvě učitelky s tím, že když my máme program pro děti ony budou pracovat pro nás. Jedna šla natírat kůly u hřiště a plot, druhá se vrhla na pletí záhonků. A děti se činily u boxů pro koně a ovce. Navalili jsme tam slámu a děti ji rozmisťovaly po boxu. Poslední pracovní skupinku jsme vyfasoval já a zjistil jsem, že předchozí dvě skupiny rozebraly asi třetinu válce slámy a my musíme dodělat zbytek. Už když jsem byl s touhle skupinkou ráno na lanech se nám vše protáhlo a poslední atrakci překonávali místo svačinky. A teď to s prací dopadlo stejně - než jsme slámu dodělali, byl čas na svačinku pryč a museli jít na další program. A pak že u nás neexistuje práce dětí...
Děti jsou pohodové, paní učitelka je má neskutečně zvládnuté. Poslouchají, jsou dochvilné, snaživé. Samozřejmě, jsou to desetiletí výrostci, ale po prvních dnech jsou chováním nadprůměrní. A hlavně po obědě i večer po deváté je klid. Žádný rámus, létání na záchod, napít se a zase na záchod.
Včera nám přivezli od Prazdroje nové sklo na bar a slunečník. Složil jsem podstavec a s našim kuchařem Mílou jsme asi pět metrů vysoký slunečník vsadili do stojanu. A pak jsem se rozesmál - obal navlečený na slunečníku v této poloze asi nesundám. Takže vyndat, sundat, nandat... A kdyby chtěl někdo vidět statek z výšky, stačí ve větrném počasí přijet, roztáhnout slunečník a chytit se ho - pak už člověk letí jako na rogalu.

4. třída chytřejší vysokoškoláka

10. května 2012 v 22:32 | Marcel
Dnešek byl plný drobné práce, nejvíce mne vytrápily dveře do skládku. Rok a půl nešly pořádně zavřít, dveře se zkroutily a dům pracuje i s futrama a při dovírání bouchnutím k sobě vypadávala kliky. Tak jsem po roce a půl dveře vysadil a hobloval, brousil... Pořád nic, vzal jsem kotoučovou brusku a zbrousil i futra. Není to ideální, ale hodina a čtvrt práce má za výsledek ćelkem pohodové zavírání dveří.
Když se podívám zpět, stihli jsme toho celkem dost - dodělání přepážky v boxech, vyložení závozu piva, Makra a Nowaca, s byla spojená inventura mrazáku, posekání jedné louky, natažení posledního lana v lese, natažení nové sítě na volejbal. Ivča pak v době mého sekání trávy rychle někam odjela. Když jsem dosekal dozvěděl jsem se, že pro Matěje do Budějovic - blbě zaparkoval, dostal botu a neměl doklady, které zapomněl doma (a to pomíjím fakt, že duplikát ztraceného řidičáku má už 23 měsíců na městském úřadu Černošice). Předala mu doklady a vrátila se zpět. Matěj si přivezl kamaráda, který mu pomáhá odvážet hlínu z výkopu trubek ústředního topení do boxů k zarovnání podlahy. Po půlhodině práce přišel Matěj, že ho jeden chlapeček ze školy v přírodě, 4. třída, překvapil dotazem - kam vozíte tu hlínu? Po dopovědi následoval další dotaz - a čím ten výkop zahážete, když tu hlínu odvozíte? A s tím přišel za mnou, že jeho to vůbec nenapadlo. Nás samozřejmě ano, zahážemi výkop hlínou, která se stáhne z prostopru pod schody, aby se to vysypalo kamínkem. Zaprkovat blbě, to jo, ale myslet dopředu při práci? Proč taky, že jo...

Vstávej, utekly nám ovce!

10. května 2012 v 7:56 | Marcel
Tahle věta zazněla z úst Ivči včera o půl osmé ráno. Super!!! Tak jsem vstal a šli jsme nahánět ovce zpět do výběhu. V boxu ještě není dodělaná přepážka a ovce si našly cestičku v zataraseném vchodu do boxu a skrz koňské výběhy utekly. Ve dvou se je podařilo poměrně brzy nahnat zpět, nicméně odpoledne jsem to Ivči vrátil. Šla si na chvíli lehnout a když přijela druhá část dozoru právě probíhající školy v přírodě, uviděl jsem ovce u příjezdové cesty podruhé. Tak jsem si pro Ivču došel do postele. Druhé nahánění ovcí bylo trochu dramatičtější, do výběhu se jim moc nechtělo, ale přes pokoj číslo 3 tam přece jen došly. A když jsem spojoval ohradníkovou síť v místě, kde byly ovce nahnány zpět, pustila Ivča do sítě proud. Dostal jsem to přes obě ruce a tak tak, že jsem druhou ránu nedostal o zeď za mnou... Další pokus o mou pojistku Mrkající.
To znamená, že boxy musím dodělat co nejdříve. Dveře se už povedly a chybí už jen přepážka uvnitř mezi částí pro koně a částí pro ovce a kozu.
Venku je poměrně teplo a já dnes začínám vytyčovat místo pro sluneční hodiny, už se na to těším. Jestli se povedou, bude to pěkná atrakce. Tou další asi bude (a nejsem z toho nadšený) avizované přání a dárek pro Honzu narozkám. Je to neuvěřitelné, ale z tipujících v komentářích se jeden strefil, Zdeněk. Vypadá to, že pan veterinář nám někde sežene klokana. Jak toho budeme hlídat, to fakt nevím. Záleží, jak vysoko Skippy vyskočí.

Pozor na popeláře

7. května 2012 v 10:50 | Marcel
Píšu trochu v afektu, protože jsem fakt naštvaný. Hodně. Zjistili jsme, že při poslední návštěvě popelářů nám zmizela stolička k nastupování na koně. Cena je nízká, ale jde mi o princip. Violal jsem to panu řediteli, ten byl otrávený, protože mi vzal telefon v době své dnešní dovolené. A jeho odpověď? Kolik stála ta stolička? Já, když jim to řeknu, tak mi odpoví, že to nevzali. Řekněte to policajtů, ať to vyřeší oni....
Takže pozor, nechci házet všechny do jednoho pytle, ale ti naši kradou.

Chceme hodiny :-)

7. května 2012 v 9:56 | Marcel
Tohle přání má dvě roviny. Protože hodně věcí je závislých na čase, je dobré mít o něm potuchu. Už mnoho let nenosím hodinky a mobil taky často nemám u sebe, je potřeba se občas o čase přesvědčit. Kromě bytu máme jedny staré nástěnné hodiny v kuchyni a jedny v kotelně - ty střídám s dílnou podle ročního období, v zimě kotelna, v létě dílny. Na táborech bude potřeba se taky orientovat se v čase, proto pokud máte někdo doma nějaké nástěnné hodiny, které nepoužíváte a leží vám někde v koutě, tady budou viset... Čtvery by našly své místo hned.
A na léto chci udělat hodiny sluneční. Našel jsem jedny úžasné s fórem - uprostřed oválu s udáním hodin je středový kámen, na který se člověk postaví a jeho stín ukazuje čas. K přípravě ale potřebuju, aby svítlo sluníčko a to se mi vůbec neplní. Ale určitě se dočkám a na léto je tady budeme mít.

Další a další poruchy

6. května 2012 v 17:39 | Marcel
Kéž bychom se mohli věnovat rozvoji statku a vymýšlení, jak je více zatraktivnit. Na konci minulého týdne nám hodně málo hřál sporák. Varné spirály v ocelových tálech byly prasklé a my museli před sezónou situaci rychle řešit. Několik telefonů a návštěv gastro prodejen a bazarů a byl na světě repasovaný plynový sporák s elektrickou troubou. První vaření a pocity byly skvělé, pak jsme začali zjišťovat chybky. Špatné ovládací čudlíky, které nevypovídají o tom, jak jsou plyn nebo trouba puštěny. Trouba netěsní a nevejde se nám do ní náš hlavní velký pekáč, na sporáku chybí mřížka na menší hrnce. V pondělí vše budeme řešit s prodejcem, který tady přijede.
Na sociálkách máme pořád mokro, akrylátovým tmelem jsem snad utěsnil trubku odpadu, ale vody bylo pořád na zemi hodně. Až když jsem sundal kohoutek z umyvadla, další voda se neobjevila. Že by tedy odpad z umyvadla někde pod podlahou? To by zase musel být špatně vyspádovaný a voda v něm na zimu zůstala a asi zmrzla...
Minulý týden jsme jen tak nadhodili Honzovi, jestli by se nedolmluvil s několika kamarády a nepřijeli by mu pomoct. A v pátek přijeli čtyři fotbalisti a s pauzama na hokej s Dánskem makali až do devíti večer a dobourali zeď a odkryli celé trubky topení, které budeme pokládat hlouběji. Úžasná pomoc, kluci byli skvělí, dostali pivko a večeři, Honzu dirigovali, ať dělůá pořádněji a po děkování jeden řekl, že stejně nemělio co dělat. Tak jsem jim řekl, že až zase nebudou mít co dělat, ať přijdou. Prý teď už mají plno...
Po každém večeru uklízím na baru a v kuchyni, úklid trvá okolo hodiny. Pustím si muziku, umyju nádobí a ani mi ten úklid nevadí. Pokud tedy nemusím ráno vstávat a na půl osmou chystat snídani. To naštěstí teď dělá Ivča.
Už máte někdo tip, jaké zvíře si k narozeninám přeje náš Honza?

Dlouhá pauza

6. května 2012 v 1:49 | Marcel
Omlouvám se za chybějící příspěvky, ale nějak se zase nakupila práce a problémy. Postupně napíšu o výměně sporáku v hlavní kuchyni (té výměně asi ještě není konec), o kamarádech Honzy, kteří tady za pět hodin práce včetně sledování hokeje udělali spoustu práce, o dalších problémech na holčičích záchodech, kdy je na podlaze spousta vody a hledáme odkud, o nových pisoárech i o velmi, ale velmi netradičním přání Honzy k narozeninám. Za to přání může náš veterinář a Ivča.
P.S. hodně netradiční zvíže na jihočeském statku? Tipujte... Uvidíme... Kdo uhodne, má u mne pět kelíšků na baru....

Krizový den

2. května 2012 v 21:18 | Marcel
Po čtyřapůldenním víkendu na mě padla deka. Něco málo jsem dopoledne udělal, ale byl jsem jako mátoha, padaly mi víčka. Těsně po poledni začal hukot, hned po sobě dorazil náš dvorní instalatér a taky vyvážeč jímky. Oběma jsem se věnoval a pak už jsem to neustál a musel si jít na chvíli lehnout. Instalatér boural na záchodech a jímkař desetkrát naplnil svou minicisterničku a je hnojit okolní pole... Bez rozdílu majitele Usmívající se. V podvečer už bylo vše v pohodě, vrhnul jsem se aspoň na sekání trávy - dvě hodiny na traktůrku (průběžně nadávajíc na krtky, kteří neuvěřitelně zničili velkou část obou louček) a pak další hodinu se sekačkou. Mezitím přijel náš kamarád všeuměl Ivan, se kterým jsme hodinu povídali o pracích, které bychom potřebovali od něj udělat. Špatnou zprávou je, že náš sporák v kuchyni je na odpis a financování letošního roku musíme přehodnotit a koupit nový sporák. Indukci nebo plyn, uvidíme podle možností.
Náš instalatér nám připravoval umístění druhého pisoáru a po odkrytí obkladu a omítky našel na trubkách díry, jako by je udělal červotoč ve kmeni stromu. Nebo mráz při špatném spádu trubky... Navíc jeden z holčičích záchodů někudy teče a já hledám kudy... Průser na průser a my se dnes rozhodli, že se budeme snažit vydržet do konce sezóny, to znamená do minimálně poloviny září, a pak rozkopeme celé sociálky a uděláme je znovu... Jiná cesta asi není...
A dobrou nebo veselou? Tu dneska fakt nemám...Mrkající

Trochu hořká příchuť

2. května 2012 v 10:54 | Marcel
Z víkendu je v nás přece jen trochu hořkosti. Vůbec ne kvůli skupince rodičů s dětmi, kteří u nás strávili 4 krásné dny, ale přijeli známí, domlouvali si nocleh předem, že mají poblíž nějakou akci. Pak vše prodloužili o druhou noc a v závěru došlo na placení. Bylo to prý pro ně moc, nepočítali s tím, neměli šanci se rozhodnout, jak to bude s jídlem... Ani po třech dnech s Ivčou moc nechápeme, kde se stala chyba. Předem jsme se ptali na snídani, aby mohli brzy odjet, večer se grilovalo a oni nahlásili příjezd tak že se vše podařilo sladit... Nevím, jsem z toho trochu špatný, ale žádnou chybu jsem od nich konkrétně neslyšel a ani si ji neuvědomujeme. Škoda, ale i tohle k tomuto našemu životu holt bude patřit.
Mám před sebou soupis prací, které potřebuju udělat a nějak nevím, ze které strany se do něj vrhnout. Večer by měl přijet místní všeuměl a pár věcí předám jemu, on to bude umět hravě a já bych se trápil a hledal cesty, jak to vyřešit. Aspoň se mi trochu uleví, v každém případě dneska musím po vyvezení plné jímky dodělat záchody - vyčistit odpad a nějak ucpat díru v odpadu... Kdyby jenom to mé tělo po dlouihém víkendu chtělo pracovat...