Březen 2012

Sezóna je za rohem

30. března 2012 v 10:50 | Marcel
Končí období klidu a začínají plné víkendy. Tento týden jsme měli příjemný start, když u nás byli kamarádi z florbalu Dominika s Honzou, navíc jezdili na výlety a my pro ně přichystali polopenzi. Ráno jsme popovídali, večer dali pivko nebo kelíšek a vytahovali spousty veselých historek.
U dnešní snídaně jsem si postěžoval, že mě bolí záda. Ivča se udiveně ptala z čeho. Nechápavě jsem na ni chvíli koukal, jestli si ze mně dělá srandu úmyslně nebo nevědomky. Po chvíli ji říkám - vyvrtal jsem 62 děr okolo výběhu, naložil, složil a tady si přerovnal trámy na stavbu boxu pro koně (trámy dlouhé 3 až 5,5 metru) a včera s Honzou jsme z výběhu vyváželi zbytky sena, které byly prochcané a přirostlé k zemi. Pět vozíků a dvě hodiny fakt tvrdé a ne úplně příjemné práce. A nemají mne z čeho bolet záda... To Ivča se svým štíplým obratlem jen sedí, leží a popochází. Vrcholem pohybu byla jedna jezdecká lekce, kterou ze země na lonži dala Dominice. Jinak sedí u počítače a hrabe se v papírech.
Pletení ošatky má pokračování, abychom to jako program mohli nabídnout hostům na velikonoce, objednali jsme materiál. A bylo toho najednou za 3 tisíce... Ty peníze ale letí...

Já za kovboje a Ivča potlučená

28. března 2012 v 10:12 | Marcel
Připravuji se na víkendovou brigádu a jedním z úkolů, které mám sepsány, je stavba pevnější ohrady pro koně. Nebude to klasická ohrada s vodorovnými břevny, ale určitě chceme zasadit kůly do země a mezi ně natáhnout pásky. A pro kůly je potřeba udělat do země díry. Nejsem jako kovbojové před stopadesáti lety, kdy se díry kopaly ručně. Naštěstí!!! Kamarád mi půjčil motorový vrták a já včera strávil odpoledne procházkou kolem výběhu s vrtákem v ruce. Naštěstí je u nás jen hlína bez větších kamenů, tak vrtání do hloubky asi 70 centimetrů celkem šlo. Přesto obejít asi 800 metrů dlouhý plot okolo výběhu a vždy po osmi krocích vrtat třičtvrtě metru hlubokou díru... Některé šly jako po másle, v hodně mokrém terénu se vrták zalepil a musel jsem ho čistit, někde jsem narazil na kámen a musel vrták vyndat a pomalu znovu zajíždět... Zákaldní díry jsou hotové a pro kůly, které jsou širší, se budou muset o víkendu přizpůsobit.
V neděli a pondělí byla Ivča na jižní Moravě pro potenciálního dalšího koně. Měl být hodný a klidný pro děti... Ivča měla s sebou i vozík a peníze, takže jsem očekával přírůstek. Nic z toho nebylo, první zkoušený kůň se neuměl ani rozběhnout a druhý poté, co s ním Ivča vyjela ven na zkoušku, jak jezdí v terénu, začal vyhazovat, Ivči sjelo sedlo a kůň ji shodil. Pěkně si natloukla, koně odmítla a vrátila se domů. V pondělí odpoledne měla předem domluvenu návštěvu fyzioterapeutky, tak k ní odjela poté, co k autu přišla velmi pomalou opatrnou chůzí... Ta ji obratem poslal na rentgen a ten byl neúprosný. Doktorovi samozřejmě zamlčela pád z koně, v papírech má z magnetické rezonance záznam, že má vyhozenou plotýnku. U čtvrtého bederního obratle je naštíplá ostruha... Takže má mít klid a chodit o berlích. Ale kdo ji zná ví, jak to u nás doma vypadá... Až mi zase bude Ivča kázat něco o uvědomění si vlastní bezpečnosti...

Umím košíky

26. března 2012 v 11:03 | Marcel
V sobotu jsem byl na avizovaném kursu pletení košíků. Byl jsem trochu za exota, protože jsem byl nováček, všichni ostatní byli zkušení, a taky tam byly čtyři ženy a dva chlapi, kteří přišli spolu...
Už vím, jak se zakládá osnova do dna, umím základní pletení ze tří pramenů pedigu (což je proutí, z něhož se plete), zvládám zdvojení osnovy (proutků kolmých na dno kolem nichž se plete) a i co je závěrka. Ta mi asi bude dělat problémy, ale musím si kopupit materiál a něco znovu uplést, ať si an velikonoce mohou hosté taky něco sami uplést. Bylo to moc fajn a skvělé bylo, jak rostlo dílo pod rukama. Upletl jsem nám domů ošatku na pečivo nebo ovoce, celá práce trvala 5 hodin a výsledek je tady...
V neděli odjela Ivča pro dalšího koně, na jižní Moravě nabízeli haflinga a poníka. Byla na dvou místech, ale nakonec z toho nic nebylo, ani jeden kůň pro nás nebyl vhodný, vrací se domů s prázdnou. Takže třetí přírůstek by měl být na velikonoce.

Pokoj - půda a zpět, aneb komínový

23. března 2012 v 18:45 | Marcel
Dneska se u nás dveře netrhly. Kromě dvou párů snoubenců, kteří by u nás rádi měli v září svatbu a chtěli zjistit podrobnosti a prozkoumat terén a naše možnosti, tady byl i kominík. Když se na chvíli vrátím ke svatbám, ti první přijeli vyzkoušet naši kuchyni, ale my mimo návštěvy hostů nevaříme a pizza z obchodu by jim o nás fakt nic neřekla. Ti druzí jsou z nedaleké Zlivi a láká je dostupnost statku. Tak uvidíme.
Potřebujeme postavit dva komíny, první je od kamen z jídelny, kde zatím jen roura vyvedená za stěnou pod krov a když venku hodně fouká, kouří to dovnitř, a když fouká ještě více než hodně, přes popelník sálají dovnitř plameny. Vzhledem ke krovům a poměrně hustým krokvím se těžko hledalo místo, kudy komín vyvést. Běhali jsme po žebříku pořád nahoru a dolů, měřili a vymysleli nakonec dvě varianty, ze kterých si s Ivčou musíme vybrat. Bude to ale komín jako věž a měl by se asi podařit vyvést půdou. Stavět jej vně budovy, připomínali bychom krematorium...
Druhý komín bude od našich nehořlavých kamen v bytě. Ve chvíli, kdy kominík uviděl nástavbu komína na půdě, doslova se mu podlomily kolena a z úst mu vyjelo: "No, kurva..." Tohle prý ještě neviděl a jako kominík u nás na návštěvě neviděl... A prý raději v tom nemáme topit, komín je plný sazí a vůbec. I tady jsme běhali na půdu a zpět, měřili a vymýšleli. Dole jsme našli báječné místo, vyběhli nahoru a - trám. Nové místo, nahoru a krokve. Třetí místo bylo v místě úžlabin ve střeše. Takže výsledkem je posunutí kamen asi o metr do středu místnosti u stěny. A teď čekáme na rozpočet, ale do komínů jít musíme, další zimu s tímhle zoufalstvím si neumím představit.
Ráno jedu do Prahy na kurs v pletení košíků, takže nedělní příspěvek bude proutěný...

Mail mamince

22. března 2012 v 22:05 | Marcel
Nějak jsme se dneska s maminkou honili po mailech a při psaní večerního posledního mailu mne napadlo, že by to mohl být zajímavý příspěvek do deníčku.

Mamčo, otázek je spousta, tak aspoň trochu popořadě.
Skřítci s pračkou se vyřešili, jen Ivča byla tak přesvědčivá, že jsem ji uvěřil. Pračka je tady od počátku, je po Rousech a my ji nepoužívali, proto jsme si ji nevšímali. Takže ji nikdo nepřivezl, jen si prostě nevšímáš věcí, které nepožíváš. Já jen měl zafixováno, že tam byla, protože jsem ji měl zapojit a nepovedlo se…
Na pracáku jsem byl teď jen pro potvrzení pro finančák, abych doložil příjmy za květen až prosinec minulého roku a oni mi mohli vrátit přeplatek na daních… To budou mít radost… Ona mi ta paní ani nic nenabízí. Minule zkusila topenáře a instalatéra a já ji řekl, že na to nemám zkušenosti… Kdyby tak chuděra věděla… Ale k bývalému obchodnímu a marketingovému řediteli se to nehodí.
Box pro koně budeme dostavovat, další stejně velký. Koupil jsem tzv. OSB desky, to je taková ta lisovaná dřevní drť. Půjde to rychleji a snad to bude i držet, uvidíme až to postavíme. Měl by to být přístřešek střídavě pro koně a právě kozu a ovce.
Jsem zvědavý, jak se vše bude vyvíjet dále, ale naše životní tahle změna, kterou dotahujeme, mě fakt baví. Jen se dívat a číst, jak mají různí manažeři trable, s čím se potýkají, co řeší… Poslední perlička? Při současné ceně vajec se Ivča dohodla s Milčou, že v Kostelci na statku budou slepice a Milča nám bude dodávat vajíčka… Trochu logistický problém, autem by se to prodražilo, ale asi využijeme přívoz v Purkarci a možná doprav u na kolech nahoru. Aspoň se protáhnu, toho pohybu je tak málo...
Dnešní vaření v poho, od včerejška jsem měl uvařený brokolicový krém a dneska jsem přidělal česnečku, na hlavní jsem zužitkoval květák z lednice, usmažil ho a klasika, vařený brambor. Taková bokovka. Na kurs, kde budu vařit omáčky a kulajdu se fakt těším. A uvařím ti s radostí, když tys nám tohle dělat odmítala… J Uvařit rajskou, svíčkovou, koprovku, to fakt chci umět, tak jsem zvědavý. Mimochodem, na té pozvánce je poznámka, ať auto necháme doma, protože se tam špatně parkuje a navíc bude ochutnávka dobrých vín. Trochu mi to soupeří se správnou chutí, ale uvidíme… My chlapi stejně věčně u plotny improvizujeme…
Tak mě napadá, tohle není špatný příspěvek do deníčku, co? Tak krásný večer a užívej si prodloužený víkend bez tatíka Usmívající se
Marcel

Nová spolupráce

21. března 2012 v 12:01 | Marcel
Naši dva koně potřebovali ostrouhat kopyta a náš dvorní kovář je v Praze a navíc už tady není Pilas... Zjišťovali jsme možnosti a Ivča přišla na to, že v blízkém učilišti v Hněvkovicích je mimo jiné i obor kovář a podkovář. Telefon, domluva s ředitelem a dneska ráno tady byl pan mistr a tři učni. Nebyla to profesiální práce, na kterou jsme zvyklí od Milana, ale mistr po mlaďoších práci dodělal a spokojensot byla na obou stranách. My jsme spokojeni, že máme ošetřené koně a oni, že měli další cvičení v praxi a navíc s klidnými zvířaty. A u závěrečné kávičky padlo, že na učilišti je i obor pro zahradmníky a kuchaře, takže v úterý jedeme na schůzku s panem ředitelem a budeme navazovat širší spolupráci. No, když si mlaďoši musí odbýt nějakou praxi, proč by jezdili někam daleko, když to mají pod nosem, ne?
Odpoledne se prý jedeme podívat do týna na kozy... Musím ale nejdříve postavi ohradník, protože kozy a ovce nerespektují ten jednoduchý pro koně, ovce navíc přes huňatý kožich necítí elektriku v páskách. Zarazíme kůly, natáhneme sítě a přivezeme kozu a ovce. A vypadá to, že Ivča našla další, poslední přírůstek do našeho koškého stáda. Koně typu hafling, který je prý moc hodný a pro děti ideální. Nevyznám se v tom, tak proč nevěřit...

Králičí

19. března 2012 v 8:55 | Marcel
Pořád jsme nevědli, jak je to s našimi králíky - jestli opravdu máme páreček, nebo dva samce. My to nebyli schopni poznat a když jsme je dali k sobě, nechovali se příliš klasicky - tedy že by samec skočil na samici, což prý je normální. Ivča tedy naložila oba do přepravky a jela se zeptat chovatele do vedlejší vsi. Vrátila se s tím, že je to pár a navíc je samice prý buď pěkně vyžraná, nebo březí... Taky jsme se dozvěděli, že samice si samce nemusí pustit k tělu a že se dokonce může uspokojovat sama. To se pozná podle toho, že má samice teplé uši...
No a ráno přišla Ivča s tím, že máme mláďátka! Nevěřil jsem, nic jsem tam neviděl, ale ve chvíli, kdy jsem dozadu do králíkárna sáhl rukou, ucítil jsem hebké teplo. Zatím tedy nic nevidíme, ale jsou tam... Budeme získávat nové zkušenosti s mylými králíčky. Snad mne zatím mine přístavba králíkárny.

Kdo ji sem přivezl???

19. března 2012 v 8:50 | Marcel
V pátek se ohlasili dva pánové, jestli si můžou přijet pro koňský hnůj. Jsme rádi, když si aspoň trochu někdo odveze. Pánové přijeli, dali jsme jim pytle a oni si ve výběhu sbírali čerstvé bobky Jolany a Dueta. Máme spočítáno, že to vychází průměrně 15 bobků na koně a den. Pánové nám vyčistili výběh, naplnili si pytle a před odjezdem nám jako poděkování dali flašku slivovice. Příjemné - popracovali, zbavili nás věci, o které nevíme kam s ní a ještě nám dali dobrou kořalečku...
Na pondělí je objednán malíř a ten si přijel obhlédnout, co vše se bude malovat. Když jsme procházeli sociálky, které vysychají po prasklé vodě, Ivča objevila na pánských sprchách novou pračku. Naše nebyla, po bývalých majitelích taky ne a ta, co nám dala moje sestra je u nás doma. Chvíli jsem oponoval, že ji tam máme dlouho, ale podle designu a ovládání musím uznat, že tam fakt nebyla. Takže skřítek, ale sakra silný, aby ji tam donesl...
Do toho všeho u nás na víkend bylpár snoubenců s topuhou udělat u nás svatbu. Domlouvali jsme spoustu věcí, vymýšleli průběh, ale ve chvíli, kdy jsme se začali bavit o penězích, tuhly jim rysy. Ono udělat svatbu pro asi 120 pozvaných kamarádů není žádná sranda. Tak uvidíme s čím se ozvou. Já to teď tipuju pasdesát na padesát. Pokud se nerozhodnou snížit počet hostů nebo část financování přenést na ně samotné.

Úklid po zimě a jarní přípravy

15. března 2012 v 19:51 | Marcel
Kéž bych mohl napsat, že dlouhá zima a s ní spojené problémy skončily aniž bych měl obavu, že to zakřiknu. Posledních několik dní trávím opravdu poklidnou prací. Protože se povedlo stopit všechno dříví, které jsem měl pod střechou v kotelně a teď už mám venku jen absolutně suché schované vzadu za úplně čerstvou břízou, dělám dříví na nejbližší akce. V pátek dorazí zájemci o svatební veselí a ti samozřejmě nemůžou mrznout a za dva týdny máme víkendovou brigádu. A pracanti by měli mít na pokojích taky teplo, aspoň trochu. Ze zbylé kupky dvoumetrových klád navíc musím vybírat buk a břízu, které použijeme na kůly okolo výběhu. Rozhodli jsme se udělat pevnější ohradu, nebudeme mít na obvodu pouze umělohmotné tyče, ale dřevěné kůly. Plány na letošní rok jsou ambiciózní, kromě výběhu chceme udělat schody na jednu půdu a na ní dvě místnosti - jednu pro děti coby hernu nebo ateliér a druhou pro instruktory - týmovnu na schůzky, skládek kancelářského materiálu a noclehárnu. Potřebujeme taky odvodnit dvůr, protože voda po větším dešti udělá před pergolouvelkou louži a ta pak nateče pod pergolu. Pokud by se povedlo ještě odizolovat jednu část statku v místech, kde máme byt, bylo by to skvělé. A hodně práce by ušetřilo i zakopat přívod vody ke koním... No a vedle toho budeme měnit doma kuchyň - místní koupenou a strašně nepraktickou za naši dovezenou ze Zvole s dodělávkami. A na konci dubna už začínají nejen víkendové akce, ale taky školy a školky v přírodě. Myslím si, že o práci a s tím spojené perličky nebude nouze, i když b udou jiného charakteru než byly ty únorové...

Kotelnické práce

14. března 2012 v 12:04 | Marcel
Vždy po víkendu nechám vyhasnout kotel a v úterý vybírám popel. Jedná se sice o nečistou práci, všude saze a popel, ale na konci druhé zimy už v tom má člověk cvik. Časově nejáročnější úkon je tzv. Popelka - vybírám vyhořelé zbytky a odděluji vypálenou strusku od ještě použitelného koksu. Zdá se to malicherné, ale průmšrný zbytek koksu je jeden kbelík. A když si to člověk vynásobí počtem víkendů a tím pádem počtem výběrů kotle, jedná se o topivo na několik nocí. Navíc, kdo by vyhazoval použitelnou věc.
Už nastala doba, kdy budu procházet odbornými školeními. Prvním je hned příští sobotu kurs v pletení košíků - bude to jedna z náplní jarních víkendů pro děti i dospělé. Jediným problémem bude použitelné protí, protože u nás ho v okolí moc nemáme. Ale uvidím, co se dozvím. Druhým školením pak bude kurs vaření, který jsme dostal od kamaráda Honzy k narozeninám. Mohl jsem si vybrat a oko mi okamžitě padlo na dvoudenní kurs s tématem polévky a omáčky. Kulajda, koprovka, svíčková a něco navíc. Na ten se obzvláště těším. Navíc v pozvánce stojí, že auto máme nechat doma, protože se tam špatně parkuje a v průběhu vaření bude ochutnávka kvalitních vín...

Po zabijačkách

13. března 2012 v 8:06 | Marcel
Máme za sebou maraton tří zabijaček a i když ta první nebyla v naší režii, přece jen to byl vepřový víkend. Dneska ráno jsem dal pokyn,. ať se vše z klednice zamrazí, já už to nemůžu ani vidět a těším se na další týdny se zeleninou a ovocem. Ony ty jitrničky, jelítka a tlačenka, o masu nemluvě, přijdou vhod. Ale teď je potřeba si chvíli odpočinout.
Moc mě potěšila předpověď počasí - na víkend hlásí až 19 stupňů, po té zimě letní teploty. Na veknovní práce jako děláno a vše okolo se zazelená. Dneska je jedu loučit se zimou na lyže a pak už definitivně jaro!!!

Péče o koně

9. března 2012 v 15:26 | Marcel
Vše tady na statku má svůj vývoj, i můj vztah ke koním. V listopadu 2010 jsem za mrazu a vánice stavěl boxy a naprosto živě si vybavuji, když jsem poprvé sám měl jít koně ráno nakrmit. Dovézt vodu a do žlabů v boxech jim nasypat "zrní". Vstupoval jsem do boxů ustrašeně, všímal si každého pohybu koní a měl strach, co se stane. Přece jen jsem měl v hlavě ten předsudek, že ve chvíli, kdy je člověk za koněm, on kopne. Nikdy se nic takového nestalo, já pak začal jezdit a koně si dost oblíbil. Poté, kdy tak smutně odešel Pilas, máme Dueta, krásného zrzka. A proč tohle píšu? Když koně nemají zelenou trávu, je jim potřeba do výběhu navalit balík sena. Mimochodem, valit čtvrt tuny těžký válec sena ve dvou lidech (navíc s Ivčou) není žádná sranda... Nicméně balík jsme navalili, postavili ale ten aby držel pohromadě, je om otaný provázkem. Vypadá to jako nekonečný provázek. Uříznout jej, uchopit a odmotávat chozením okolo. Ale oba koně jsou na nové seno nadržení a hned začínají žrát. A dostávám se k jádru věci. Teď si dovolím chodit těsně kolem koní, žertovat s nimi a nevadí mi podlézat je ve chvíli, kdy žerou z balíku a já se skloním a podcházím pod jejich krky. Nepřipouštím si, že by kopli, ustoupili a šlápli mi na nohu nebo něco podobného. Naopak se těším, až bude naše ministádo plné - čtyři až pět koní. Na druhou stranu, dva koně sežerou balík sena (250 kilo) za týden, jak často budeme valit balíky do výběhu, když budeme mít koně čtyři? Mrkající

Konec trablů s vodou. Snad...

9. března 2012 v 8:49 | Marcel
Dlouho pomaličku klesal tlak v darlingu. Nevěřil jsem tomu, že by to mohly dělat jen protékající záchody a kapající voda. A je to tak. Vyměnil jsem tři splachovací napouštěcí zařízení a jednu baterii ve sprše a tlak drží. Vypadá to, že konečně mám konec peripetií s mrazem poškozenými částmi statku. Teď už jen musím koupit kondenzátor do čerpadla, které mám ve sklepě a bude zase vše fungovat. Jen doufám, že koupím napoprvé správný kondenzátor...
Ivča byla v Budějovicích, tak jsem ji sepsal, co potřebuji koupit na opravy záchodů. Z Bauhausu mi volá prodavač, jestli potřebuji půlcoulový nebo tři-osminkový závit. Rychle jsem vše zkontroloval a chtěl tři osminy. Doma samozřejmě jsou půlcouly... Včera jsem byl napouštědla měnit a kupoval baterii do sprchy, na kterou jsem zapomněl. Jsou dva rozměry - jaký jsem napoprvé asi koupil, co? Vím, že vše, co potřebuji vyměnit se prostě musí změřit. Dvakrát měř a jednou kupuj, Jinak to plací naprosto vždy opačně.

Stávám se všeumělem

8. března 2012 v 9:32 | Marcel
Jaro sice přichází, ale občas o sobě ještě dává vědět zima. Studeným větrem, večerním chladem, ranními namrzlými kalužemi nebo jako dneska zase bílou pokrývkou všude venku. Nenapadlo sněhu úplně moc, zase jen na design, ale přece jen. Voda a topení funguje, příští týden přijedou topenáři vyměnit tři radiátory, které nevydržely oteplení po velkých mrazech a já sám kousek po kousku opravuju a zvelebuju statek. Dostavěl jsem dva kotce pro psy, vyměnil staré splachovací mechanismy u záchodů, čistím si komín, a teď mě čeká zprovonit jednu nefungující fritézu a odtranit závadu na nefungujícím čerpadle u nás ve sklepě. Nemám šanci se zastavit, do toho musím průběžně dodělávat dříví a mám plány na zjednodušení některých úkonů u koní.
Při stavbě kotců pro psy jsem se nějak nemohl dopočítat. Udělal jsem si konstrukci plotu a ně měl plaňky. Vpředu tenčí, pěknější a na rozdělení uvnitř širší. Počítal jsem délku plotu, počet planěk a jejich šířku a pak dělil vše tak, abych vypočítal mezeru mezi plaňkami. Vpředu mi tři pochyběly a uprostřed tři přebývají. Někde se stala chybka. Ale není to nula od nuly, protože ty prostřední jsou tmavé a dopředu je opravdu dát nemůžu. Ach jo, občas se cítím jako Pat s Matem dohromady.
Těším se na teplé večery, kdy budu sedět pod perglou nebo u rybníka a vymýšlet programy na letní tábory. Ale na ty si ještě nějaký ten týden počkám.

Že by happyend?

5. března 2012 v 12:39 | Marcel
Oteplilo se, svítí sluníčko a na zabijačku přijela z Ostravy na výpomoc i maminka s kamarádkou. Obě celý víkend makaly a nedaly se z kuchyně vyhnat. Pomoc to byla ale veliká.
V pátek probíhaly poslední úklidové práce a 10 minut poté, kdy jsem pustil vodu na společné sociálky, za mnou přiběhly holky, ať vše hned zastavím, že voda teče ze stěny a i z futer. Na zemi byly louže vody a Ivča hned volala kamarádovi instalatérovi. Tomu se zoufale nechtělo, už na nás musí být alergický, pořád se tady něco sere. Ale přijel, nechal si zase pustit vodu a poslechem určil pravděpodobné místo poruchy. Ve sprchovém koutě pod kachličkama. Vzal sbíječku a zajel do zdi a neetrefil se o jednu kachličku... Ve stěně byla polyetylenová trubka praská podélně v délce jednoho metru a navíc v polovině i příčně... Proto všechny voda šla do stěny. Mráz trubku uvedl do stavu podbného sklu a pak stačilo málo a trubku jakoby někdo přestříhl napůl... Za hodinku a půl bylo vše opraveno a vypadá to, že máme po základních velkých trablech.
Dneska ráno u nás byl pojišťovák a sepsal škody, měli bychom se vejít do asi 50 tisíc korun.
Zabijačka proběhla skvěle, skoro všichni se zapojili do výroby, malé i velké holky se předháněly, kdo lépe a rychleji navleče střívko na řezníkovu pistoli, když plnil jelita a jitrnice. Vše bylo skvěle organizováno, lidé si sami žíkali o práci a ve dvě hodiny bylo vše hotovo... Večery zase probíhaly ve znamení stolních drobných her a promítání fotek. Už jen přestat v noci topit a bude to úplně perfektní...

A máme zase koně

2. března 2012 v 9:09 | Marcel
Ve čtvrtek jsme se dočkali, máme zase plný výběh. Ivča přivezla Jolanu a byl nám dočasně svěřen Duet, osmnáctiletý valach, který je skvěle vytrénovaný na drezuru a dokonce jezdil mistrovství republiky. Oba jsme zvědaví, jak se na něm bude jezdit. Zatím se kocháme, Ivča chodí několkrát denně kontrolovat jeho spokojenost a Duetovi se u nás zatím líbí. Dostává nažrat, má pro něj neznámý a příjemný velký výběh a i s Jolanou se rychle skamarádili. Výběh jsme opravili a dúkladnějším prozkoumáním usoudili, že Jolanu a Pilase muselo na začátku ledna vystrašit a z výběhu vyhnat stádo divokých prasat. Ale pro utekli do lesa???????
Konečně se oteplilo a já se vrhnul na dodělání kotce pro psy. Konstrukce je navařená a zabetonovaná z doby, kdy jsem byl v Nepálu, dřevěné desky mám a zbývá natřít a našroubovat.
Byl jsem nakupovat a zdá se mi, že vše nějak brutálně podražilo. Měl jsem ve vozíku pár věcí a platil 3.200,-... Pravda, sáčky na tlačenku stály 600, ale i tak jsem platil nějak moc.
Konec práce u počítače, jdu makat ven. Sice počasí nic moc, ale nikdo se ptát nebude, jaké bude počasí, na večer musí být vše připraveno...

Hledání trubky

2. března 2012 v 9:00 | Marcel
Sepsal jsem si seznam úkolů, které musím udělat a jedním z těch nepříjemných bylo najít místo, kde je prsklá trubka ve zdi. Vzal jsem si kladivo, majzlíky, igelity na zem a metodou pokus omyl začal hledat trubku. Po asi půlhodině, vím, že to není nijak dlouho, mě to ale přestalo bavit, trubka nikde. Ve zdi je pár děr, ale po původci mokré zdi ani památky. Vrtačkou jsem se pokusil zkusmo na trubku narazit, ale taky bez výsledku. Zůstala tedy navrtaná a nabouraná zeď a nevyřešený úkol. Na druhou stranu padlo rozhodnutí, že trubku nechál zaslepit a vodu natáhnout znovu, v polyetylenu a na povrchu.
Mimo seznam mne začalo zlobit tlakové čidlo v darlingu, nespíná čerpadlo... Chodím do kotelny s čidlem vždy trochu pohnout a čerpadlo čerpadluje...
Na druhou stranu jsem vyřešil nesvítící světlo v Matějově pokoji. Při výměně žárovky jsem měl pech, koupil jsem v obcodě špatnou a na základě toho, že nesvítila jsem usoudil, že je chyba někde v drátech. Není, stačilo vyzkoušet další žárovku...
Do toho všeho topíme, máme zabijačky a po úklidu z jedné nás čeká další...