Leden 2012

Víkend po Thajsku

30. ledna 2012 v 23:04 | Marcel
Ono to není víkend na Thajský způsob, ale víkend poté, kdy se Ivča vrátila... Pátek a sobota probíhaly v rámci časové aklimatizace a na neděli se k nám objednali kamarádi na grilování jehněte. Hlavní organizátor něco dohodl a jinak to sám opil. Proto jsem byl už od půl osmé venku, chystal gril, dříví, topil v jídelně a vůbec připravoval poslední drobnosti. Honza přijel už na půl desátou... Napíchli jsme jehně, v šíleném větru a napodruhé oheň v grilu zapálili (bláhově jsem si myslel, že si to budou dělat sami) a pak se grilovalo. Ani s přikládáním to nebylo nijak slavné, byl jsem u velkého uzavřeného grilu dost často a vždy bylo potřeba přiložit... Pak najížděli lidi, někdo něco chtěl na baru, dokonce naprosto nezávazně dorazili po procházce na svařáček dva lidičkové z Olešníka... Celé fajn den, ale z mrazu jsem se domů dostal od rána až v šest večer. A za hodinu jsem spal v posteli.
Ivča dopředu avizovala, že v pondělí pojede na vyšetření k doktorovi, protože má problém se zády a něčím na zadním stehenním svalu. V Thajsku byla na hodně masážích, záda od beder nahoru jsou v pohodě, ale spodní část ne. Soucítím, protože já s podobným neduhem marodil třičtvrtě roku... Zamračený Ale úplně jsem nečekal, že já k doktorům pojedu taky. Ráno před půl sedmou jsem vzbuzen pláčem Ivči, že fakt sama neodjede. Do auta se vplazila a dlouhá vyšetření včetně rentgenu ukázala, že ji vlastně nic není. To znám, taky mi to říkávali... Takže doma popochází, leží, nemůže si sednout... A za dva týdny má jet na lyžák.

Venku hlásí velké mrazy, topím v kotli do celého bytu, jen mi vždycky trvá, než se vykopu do zimy k přiložení. Na druhou stranu si možná o víkendu konečně zabruslíme, v Olešníku je kluziště a prý se tam hraje i slušný hokejíček. Ale podle informací místních ne s pukem ale s tenisákem. O tom ale příště, až to zažijeme na vlastní kůži.

Druhá díra do země

28. ledna 2012 v 9:41 | Marcel
Ivča se vrátila z Thajska, spokojená, zářila a je plná dojmů. Přeju jí to a jsem rád, že vše tak dobře dopadlo. Nicméně jak to znám i já po návratu z Himalájí, realita je neúprosná. Pilase překousla statečně, byli jsme se podívat na Jolanu, ale nejhorší to bylo s naší kočičí babičkou Zuzanou. Je jí okolo třinácti let a v posledních týdnech ji staršně narůstalo břicho. Měla bolesti, už jen polehávala u kamen, nebyla schopna zasunout drápky ve chvíli, kdy se do něčeho i nechtíc zasekla. Odvezli jsme ji k veterináři a paní doktorka po prohlídce konstatovala postupné selhávání orgánů s tím, že Zuzana je staršně zavodněná, má vodu na plicích... Mohla by nám dočasně pomoct, ale brzy by se to opakovalo. Tak jsme se rozloučili i s kočkou.
Jak jsem psal, v létě prodělala Zuzana mrtvičku, vypadalo to už tehdy špatně a v době, kdy Ivča jela k veterináři na konečnou, vykopal Honza kočičí hrob. A po více než půl roce jsme jej jen trochu zvětšili a použili. Jsou to jen domácí zvířata, ale když s námi žijí dlouhou dobu, je to přece jen loučení. Navíc dvakrát během dvou týdnů.

Černý den

27. ledna 2012 v 17:20 | Marcel
Ivča se vrátila z dovolené v Thajsku a můžu s velkým zpožděním zveřejnit, co se nám stalo 10. ledna. , kdy já byl doma sám s klukama. Možná jsme naoko dávali moc najevo, že se těšíme, až Ivča odjede. Já ji to přál, ale taky si představoval svou práci, odpočinek, vypadnutí ze stereotypu. A tohle vše jsem nemohl zveřejnit, co kdyby náhodou zabloudila při občasné návštěvě internetu do deníčku. Znám to z Nepálu...
O víkendu jsem byl po roce hrát florbal a souběžně jsme s klukama společně byli v Zoo... V neděli jsem se ztěžka hýbal po sportu...
V úterý ráno vstávám brzo s vidnou, že toho hodně udělám, vezu Honzu na silnici, kde ho pravidelně nabírá kamarádka k odvozu do Budějovic. Po návratu zpět nabírám drcené zrní a jdu nakrmit koně. A tady je trabl. Koně nejsou ve výběhu, i když je ohradník pod proudem. Nasypu jim zrní a protože nám poprvé po roce utekli na Silvestra tuším, že jsou někde na polích a jdu raději opravit rychle výběhy, ať mám Jolanu a Pilase kam v klidu zavřít. Ohradník je ale pobořený silou, tyče ohnuté, museli se asi něčeho hodně vyděsit. Nedá mi to a těkám po okolí, kde můžou být, odbíhám a hledám. Uvidím Jolanu na louce u rybníka, beru ohlávku a kus suchého chleba, běžím k ní, krmím ji a nasazuju ohlávku, super.... Kde máš Pilase, ptám se nahlas bez očekávánáí, že by mi to řekla. V naději se rozhlížím. Pilas, náš druhý kůň, filmový kaskadér a herec (Johanka z Arku, Merlin, Letopisy Narnie a sposty dalších) leží uprostřed hráze rybníka. Jdu k němu, volám a tuším zradu. Nevstává. Přijdu s Jolanou a samo Chicky, která neodolala vyběhnutí ven a vidím nepříjemnost, konečnou. Pilas má otevřenou zlomeninu nohy, sedí a krvácí. Nejsem zběhlý ve zvířecích nemocech ale tohle mi dochází. V pláči volám majiteli Pilase Milanovi a pak to jde ráz na ráz - veterinář, uspání, vytažení z lesa, vykopání hrobu, pohřbení... Do toho opět poznávám blízkost lidí okolo, Honza jede domů ze školy, kamarádka Andrea přijíždí akorát na pohřeb, domácí bar dostává co proto. Naši druhou kobylu musíme nechat odvézt do společného ustájení, sama je ve výběhu šílená a mám strach, že si i ona ještě něco udělá.
Dalších šest dní nejsem schopen fungovat a hrozím se příjezdu Ivči. Budu ji to muset říct. Na Pilasovi jsem se učil jezdit, já, zarytý nekoňák. Díky němu jsem našel cestu ke koním, stavěl jsem jim s Jolanou za šílených podmínek vloni v zimě venkovní box. A teď jsem tady na to vše sám...
Postupně vše ustupuje, je to život, ale chvílemi je život sviňa i co se zvířat týče. Tohle jsem si nikdy nepřipouštěl Ale ten pohled do prázného výběhu je fakt depka...
Na druhou stranu už máme další možná řešení, majitelé Pilase mne hodně podrželi. S každým koncem něco nového začíná...

Sníh a televize

26. ledna 2012 v 7:59 | Marcel
Před několika dny zničeho nic přestala jít televize. Ne, že by mi tro vadilo, ale kluci doráželi, kde je chyba. Měli jsme občas problém s připojením antény do settoxu (nebo jak se to píše), stínění koaxiálu bylo porušené, proto jsem to opravoval. Ale nic nepomáhalo. Matese napadlo, že by to mohlo být napadnutým sněhem na satelit. Podle mne blbost, ale Matěj vyběhl na půdu, otřepal sateli a televize fungovala.
Po dvou týdnech jsem přijel domů z hokeje v Budějkách, znova si zatápěl a chtěl si pustit tenis z Austrálie. A obraz se dělil, nebyl signál. Připojení v poho, vzpomněl jsem si na Matějovo řešení a vyšel na půdu. Vzal jsem malý dětský mopík, dárek našeho kamaráda v počtu 500 kusů na ceny v různých soutěžích a otřepal sníh ze satelitu. A ono to fungovalo... Tak pozor na sníh, příjem je porušen někdy mimo místo konečného příjmu...

Úklid po Chiky

24. ledna 2012 v 22:37 | Marcel
Nikdy jsem si nedovedl představit, že budu uklízet hovna po psovi. Pravda, několik let zpátky jsem jednomu idiotovi ve Zvoli, který naprosto nevnímal mé asertivně slušné prosby o úklid hoven jeho psa před naším domem, posbíral ony "exkrementy" a hodil mu je na chodník za vrátka před dům... A od té doby byl klid...
Teď, když je Ivča pryč, je na mě i úklid dvora. Nedělám to rád, proto jen jednou týdně. Nejsou tady hosté, venku mrzne, tak si to můžu dovolit... Ale ta dávka, kterou jsem dneska sbíral, mě šokovala. Plný velký kbelík... To přece nemohla Chiky za týden z těch granulí a rýže vyprodukovat... Ale povedlo se jí to. Uznávám, na druhou stranu ji to trochu závidím, ale musím to uklízet. Ona ne...
Pozítří přiletí Ivča, tak uklízíme byt a snažíme se, aby krásný pocit z dovolené nepřerostl v nasrání z něčeho, co je v myšlení našich synů normální úklid... Odjíždím o den dříve a kluci mají seznam, jak to má doma vypadat, včetně jídla. Jsem zvědav, ale věřím jim...

Vzpomínky na hory

22. ledna 2012 v 23:08 | Marcel
Za doby svého putování po Himalájích a úspěšného zdolání vrcholu Imja Tse, 6.189 metrů vysokékého kopce, jsem si psal deníček. Ten jsem narychlo, teď vidím, velmi narychlo, sepsal před vánocemi "knižní vydání" a věnoval ho svým nejbližším. Tím, že to byla otázka málo týdnů a četl jsem vše raději rychle a chvílemi příběhově, chvílemi gramaticky, s touhou vytisknout deníček co nejdříve, jsem teď zhrozen, kolik, je v něm překlepů, nebo spíše automatických oprav počítače. Proto pozor na text psaný ve wordu, naoko vypadá v pohodě, ale mnohdy není. Druhou věcí je, že text čtený autorem popáté zdaleka není správný i co se drobností týče. Jako tady na blogu...

Udírna

20. ledna 2012 v 22:52 | Marcel
Psal jsem, že nám do pokoje čoudí kamna. Je to divné, kamna jsou kvalitní značky Jotul, dříví je suché a přesto u každého zatápění, nebo přikládání ve chvíli, kdy není oheň v plné síle, se do pokoje vyhrne oblak kouře. Chvílemi jsem až vulgární, ale co by kdo čekal od Ostraváka, ne? Tento víkend topíme v kotli a je teplo, bez kouře, pohoda. Jen toho dříví spálíme více...
Ale zpět ke kamnům a kouření. Tím, že kouř je všude, si ho nevšímáme. Dnes jsem byl nakupovat v Bauhausu a paní pokladní, velmi korpuletní dáma vysoko přes metrák mi "polichotila": Vy voníte po uzeném... Doma u šipek to říkám klukům, oba se nezávisle zarazí a vypadne z nich: Matěj povídá, že spolubydlící na koleji mu vyčetl, proč nedovezl na pokoj uzené, když jsme prý doma udili. Honzy se zase spolužák mimoděk zeptal, jestli nebydlí v udírně... Takový parfém fakt nemáme.
S těmi našimi kamny je asi fakt něco doooost blbě. Takže odborníka a asi nový komín...

Nevlídná zima

19. ledna 2012 v 13:02 | Marcel
Za okny sice bílo, ale při pořádném zadívání se prší... Takže sníh, který napadl a děla slušný základ pro běžky, mizí. A podobně jsme na tom s nadějemi na zamrzlý rybník. Venkovní práce dělat nejdou, tak kutím v dílně, dělám administrativu u počítače, plním tábory na základě přihlášek. Dneska přišel mail, kdy studentka veteriny by ráda u nás splnila svou praxi. Jedná se až o květen, takže to počká na Ivču. Ale měl jsem velkou chuť odepsat ve stylu: Ano, je to možné, ale vše potvrdí až manželka, která se vrátí za týden. Zatím mi, prosím, pošlete fotku...Šlápnul vedle
Ježíšek nám donesl spoustu zajáímavých věcí, já vedle knihy Chováme kozy dostal například kuchařský obleček i s čepicí a hned na silvetsra jsem ho použil. Všichni dohromady jsme dostali elektronické šipky, ty teď visí v kotelně a trávíme u nich každý den pár desítek minut. Je zajímavé pozorovat postupné zlepšování se.
Trápení mám s domácícmi kamny. Špatný komín má za důsledek malý tah a při přikládání se vždy do bytu vevalí kouř. Máme v obýváku stabilní jemnou mlhu a já z toho mám pořád plný nos. Na noc si otevřeme s Honzou do pokojů dveře, aby tam šlo aspoň trochu tepla, ale nedělám si iluzem, že na spaní mám více než 16 stupňů. Dvě peřiny a teplé triko to jistí. Ale jaro se pomalu blíží, dříví mám dost, zimu v pohodě vydržíme. V porovnání s minulým rokem je to letos pohoda.
První akcí bude zabijačka o posledním únorovém víkendu a perličkou je, že budeme mít tři zabijačky po sobě. Těším se na nově získavané a díky opakování prohlubované zkušenosti.
Blíží se pololetí a já jsem zvědavý, co kluci ve škole. Matesovi se furt nedaří jedna zkouška, Hona vypadá na dvě čtyřky, tak uvidíme, jaká bude nálada...

Zima i u nás

16. ledna 2012 v 10:49 | Marcel
Tak i u nás je od pátku bílo a kolem mínus šesti. Louže zamrzly a dvůr i okolí jsou krásně bílé. Je potřeba o to více topit, takže dělám dříví, domácí kamna jedou skoro nonstop a my jen nevíme, kolik máme doma stupňů. V teploměru klekly baterky a po výměně se mi správnost údajů úplně nezdá. Potřebuju ještě jeden teploměr, abych ten digitální vyladil.
V neděli jsme se s Honzou jeli odreagovat na lyže, Mates nemohl, má nějak pochroumané kolenu. Zvolili jsme rakouský Hochficht a nebyli jsme zdaleka sami. Lyžování ale příjemní, nakonec jsme skončili o hodinu dříve, než byla zavíračka. A dobře jsme udělali, večer jsme doma byli úplně mrtví, neschopni se hýbat a usnuli jsme hodně brzo. Jakí ráno měl Honza nevím, vstával dříve do školy, ale mně se vstávalo hodně těžce.
Ale začátek dopoledne jsem trávil u počítadla u přihlášek a smluv pro školy v přírodě a až před polednem jdeu na sluníčko do mrazu dělat dříví... Aspoň že nefouká...
A Ivča si užívá někde v teple a ve svých zprávách je pořád velmi stručná, takže nějaké info mám spíče od Zdenka, manžela Evy. Dneska mi dokonce poslal mail, ve kterém vyjádřil obavu, protože obrřel info o nějakém větším utrácení... Tak uvidíme.

Sami doma

13. ledna 2012 v 11:20 | Marcel
Tak máme za sebou první týden bez Ivči, která si užívá někde v teple. I když jak píše, moc teplo tam není. Vím jen, že byli na slonech a koupou se, i tatík psal delší sms ze svých cest. Na mou dlouhou sms odpověděla jen - Tady teplo, včera sloni, dnes masáže a zítra trek. Líbám. Ta je ale upovídaná, co? Své dělá i časový posun 6 hodin, takže večer, když bych chtěl napsat, mají už půlnoc a více.
Venku jsem se dostal jen k drobným pracím, navíc je tam až na čtvrtek zima jako sviňa. Obsazuju zdárně statek, přes kamaráda mám dokonce rezervovaný i Silvestr. Do toho s Honzou navazujeme kontakty v okolí, ve středu večer jsme byli ve Velici zahrát si ping pong, který jinak mastíme jen spolu doma. Až na mizerné osvětlení to šlo, představili se a hrát s místními plejery budeme příště. Dneska večer by měla dorazit pertička na pivo a hermelín, pořeboval bych vytočit sud a prodat zásoby ze Silvetra. Konečně jsme dostal k seznamu telefonů a papírování, které vždycky dělala Ivča - živnostenský úřad, účetní, doklady o platbách... Myslím, že je lepší dělat venku dříví, jen na to teď nějak nemám myšlenky. Veselá historka dneska žádná a starosti jsou - teče mi kotel kolem ventilu na teploměr, kape trubka od kotle, Matěj si natáhl křížový vaz v koleni, Honza zvracel a tak dále.... Příště snad veseleji.

Dlouhá pánská jízda

9. ledna 2012 v 7:45 | Marcel
V pátek Ivča odletěla na vytěšenou dovču do teplých krajin. Jediné, co vím, je že v sbotu holky přistály v Bangkoku a jely do hotelu, od té doby nic. Máme před sebou tři týdny pánské jízdy.
V pátek jsme vyjeli za sportem do Plzně, po roce jsem vzal do ruky florbalovou hokejku na veteránské lize. A nic moc... Nejlepší joke se ale udákl cestou, kdy Matěj řídil a povídali jsme. Honza se ptal, jakou SPZ má Plzeň, já říkám, že P a Matěj že to ví, protože má na Matizovi plzeňskou značku - PZL. Po chvíli, když jsme se uklidnili Matesovi říkám, že PZL znamená Praha Západ... Netuším, jak bychom se ve Zvoli u Prahy dostali k plzeňské značce...
Neděle byla drobně pracovní a mě po promrzlé návštěvě plzeňské ZOO chytla rýmička, tak se mnou celé odpo nic moc nebylo.
Na mnoho adres jsme rozeslali nabídku pro školy a školky na pořádání škol v přírodě. Odezva je dost zajímavá, přišklo několik poptávek a spolu s přihláškami na naše tábory mám u počítadla opravdu co dělat. Aspoň poznám, co Ivča vždycky dělá v doběm, kdy já makám venku na mrazu.

Parádní večůrek aneb jak na Nový rok...

2. ledna 2012 v 10:26 | Marcel
Na silvestrovský víkend u nás bylo přes padesát lidí, což bylo super. Na baru sice nic moc, ale jinak příjemní a pohodoví lidi.
Po první večeři 29. oprosince jsem v noci při úklidu na baru zjistil, že nefunguje myčka. Dost nepříjemná situace, uklízet ručně pro 60 strávníků. Naštěstí se povdelo jednoduchou závadu po několika telefonátech s profíkem opravářem ostranit - do odtokové¨ho kanálku k vrtulce se nějakým způsobem dostal kus skla a pár dalších nečistot. Večer m,i byl nahlášen nefunkční záchod u sálu, asi je ucpaný filtr, rozebírám napouštěcí část s tím, že ji složím ráno. Do rána však někdo urval jednu malou páčku a já musím do obchodu pro nové napouštědlo.
Na silvestrovksé poledne je opět domluvena "Olešnická stopa", pochod pro místní ze všech tří částí Olešníka s cílem u nás. Vloni přišlo 150 lidí, proto se domlouváme předem na množství připraveného občerstvení. A druhý ročník je úspěšnější, než první. Na statek dorazilo 190 výletníků, ugrilovali jsme 300 klobás, vypilo se 52 litrů svařáku a 150 piv a mnoho dalšího..... Někteří pak večer nebyli schopni dorazit na domluvenou silvestrovskou oslavu.
V rámci silvestrovského menu byl samozřejmě i přípitek, půlnoc se velmi rychle blížila a my na baru plnili polsední sklenky sektem. Do toho přijela na půlnoc ještě jedna paní a šla k nám s dotazem, jestli je normální, že ji před autem přeběhl kůň. Ivča s Matějěm vyběhli ven, protože to normální není. Jolana i Pilas se asi báli ohňostrojů, poškodili výběhové pásky (přestože byly pásky pod napětím) a vyběhli ven. Hledali jsme je osobně, autem a reflektory a po hodině, kdy intenzita mírně opadla mne napadlo, že by měli oba dorazit domů sami. Stalo se a Jolana přivedla Pilase a Ivča s nimi ještě pobyla ve výběhu, aby se vše neopakovalo. Třešínkou na dortu pak bylo noční oznámení, že jeden dámský záchod neodtéká, z čehož vyplývá zase asi dvouhodinová práce s pérem při čištění odpadu. Povězte sami, měli jste někdo nabitějšího Silvetsra?