Prosinec 2011

Druhé vánoce

26. prosince 2011 v 16:42 | Marcel
Trávíme na statku druhé vánoce, letos již máme vybaleno, věci uspořádány a rytmus zaběhnutý. ¨Na rozdíl od minulého roku, kdy byly vánoce necelé dva měsíce po stěhování. Zato letos nejsou vánoce bílé, naštěstí ale ani na blátě. Vánoční den má své rituálky, už 24 hodin před Štědrým večerem zabíjíme kapra a na kuráž popíjíme rum. Už několik let vše provádíme s Matějem, poslední roky Matěj zabíjí, já nalívám. V tu samou dobu mají kamarádi ve Zvoli garážpárty u Ivana, tak jim aspoň voláme a Ťukáme si na dálku.
Dopoledne pak jsou pohádky, doděláváme salát, taková klasika. Když si vzpomenu na cukroví uvědomím si, že jsme letos založili na nový rituálek. Už několik let nepečeme a letos poprvé nejsou ani rumové kuličky, proto máme cukroví vždy odněkud. Zpět k rituálku - týden před vánocemi jsme pozvali řemeslníky, dodavatele a přátele, kteří nám v tom prvním roce tady pomáhali přežít ke společnému večernímu posezení. A v pozvánce stálo, že večer budou našimi hosty, ale ať se pochlubí svým cukrovím, pokud už jej mají. My připravili jídlo a pití, sladkosti na stole byly přinesené. A všechno se nesnědlo...
Každý rok je na štědrý den pěkný film nebo pohádka, která stojí za to a letos jsme po poledni usedli k oblíbenému Krakonoš a lyžníci. Měla následovat podvečerní procházka, při níž jsme odjakživa soutěžili, kdo uvidí více stromečků za okny. Už vloni klání v okolí samoty skončilo remízou 0-0-0-0 a letos nás počasí ven vůbec nezlákalo. Vítr, déšť, lezavá zima a na lesních cestách podmáčeno a bahnivo. Večeře začíná hrachovkou, dospěláci mají kapra, mlaďoši s nosánkem nahoru kuřecí řízek, čtyři vlašské ořechy letos poprvé loupal Matěj - každý ořech na jedno roční období a všechny ořechy byly zdravé.
Držíme zvyk, že si každý napíše Ježíškovi dopis a večer jej pak jdeme volat ven. A každý rok jsou pod stromečkem dárky... Letos byly k nalezení obzvláště skvosty. Ivča dostala 40 domácích masáží a já kuchařský kabátek a čepici. Už se těším, až v tom budu vařit. myslím si, že zvláště někteří hopsté budou dost překvapení... A na druhém Ježíšku, v Kostelci u Ivčiny mamky a ségry, jsem potřetí za sebou dostal k oblečení malou velikost. A kdybych započítal i narozenuiny, tak v lednu u dalších narozenin můžu mít malé kulaté výročí, bylo by to popáté...
Stejně jako vloni i letos jsme po pohádce zakončili Štědrý den v kotelně, teď jsme nemalovali po stěnách, ale dlouho do noci jsme hráli šipky. Kluci celý den nemluvili o ničem jiném, než o kotelně večer, tak jsme nemohli jen tak zůstat doma, ne...

Sport na statku

23. prosince 2011 v 10:06 | Marcel
Už z Ostravy do Zvole jsme si přivezli ping pongový stůl. Ve Zvoli ale bylo poměrně dost větrno, tam jsme jej za 12 let vytáhli asi třikrát. Zato na statku jsme ho postavili v sále a pokud není akce, chodíme hrát. Před rokem to s Honzou bylo o ničem, učil se to a já bych musel hrát levou rukou, aby udělal nějaké body. Postupně se zlepšoval a začal vyhrávat a rozhodli jsme se udělat dlouhodobý zápas. Jenže nás od února nenapadlo, o co... Chodíme hrát kdy nás napadne, vždy na tři vítězné sety. Občas je to jednoznačné, občas tvrdý boj a k vidění by byly sem tam i krásné výměny. Neustále jsem si udržoval drobné vedení a měsíc od měsíce bylo znát Honzovo zlepšení. Pokud jsem polevil v koncentraci nebo něco podcenil, prohrál jsem. Teď poprvé se mladej dostal do vedení a na mě padla deka. ne a ne vyhrát, už jsem prohrál i potupně a v jednu chvíli jsme dokonce měli poměr setů 1:15 v můj neprospěch. Takže je potřeba maximální soustředění k výhře. Současný stav zápasů je 80:78 pro Honzu, ale do konce roku mám ještě týden.
Mimochodem zase začal téct velký kotel, nahoře kolem čidel teploměru. Není to nic hrozného, ale ani příjemného. Zatím topím v malém - nechal jsem se ukecat a máme i předvánoční čas v teple nejen v obýváku. Ale na Silvestra máme plno a budu muset topit v obou. A nemůžu se dovolat na topenáře... Uvidíme, ono se to nějak vyřeší...

Černá požitkářka a boj o teplo

20. prosince 2011 v 22:46 | Marcel
Naše černá Chiky je pěkně vykutálená. Snažím se ji držet co nejvíce venku, ale když je doma, má oblíbeno několik místeček. Jednak se rádá lísá a vynucuje si drbání. To kohokoli z nás baví tak dvě minuty, ne pořád. Hlavně si však nejraději zaleze do velkého lehacího Honzova pytle nebo do křesla. Z pytle je pravidelně vyhazována, proto si asi oblíbila jedno ze dvou křesel. Ale od chvíle, kdy jedno křeslo únavovým syndromem prasklo a máme jen jedno, je o něj je boj. A Chiky prohrává. Nicméně pokaždé znovu a znovu zkouší. Jakmile na chvíli někdo z pytle nebo křesla vstane, neslyšně vleze na místečko a imituje spánek. Tvrdý a nepřerušivý...
A venku mírně mrzne, ale přece jen mrzne. Nemáme hosty a já topím jen v domácích kamnech. Snažím se pořád dělat nové dříví, ať nejsme na dně, ale nově udělané malé na pohled suché špalíky v Jotulkách nehoří. Doluju vysušené naštípané dříví a u něj je krásně teplo. Ale teplo je hlavně v obýváku, do dalších dvou pokojů teplo proniká jen ve chvíli otevřených dveří. Ty ale já během dne zavírám, ať je teplo právě v obýváku a kuchyni, kde trávíme uvnitř většinu dne... Neverending story. A to nemluvím o dveřích do pracovny, do dvou koupelen a ven. Do toho je na mne samozřejmě vyvíjen nátlak od Ivči, ať zatopím v kotli do celého bytu. Slíbil jsem, že zatopím na vánoce, ty jsou o víkendu a je teprve úterý. To je ale moc dříví a chození do kotelny přikládat. Ale zítra asi podlehnu a začnu topit, mít hodně promrzlé stěny taky není úplně v poho. Krásně vše korunoval náš Honza, když mi dneska ráno říkal, že mu po příchodu z pokojíku do obýváku připadlo, že je tam krásně teplo. Po pohledu na teploměr zjistil, že je tam 15,5 stupně...

Den sviňa

15. prosince 2011 v 14:01 | Marcel
Zase je tady čas, kdy venkovní práce má jednu výhodu, člověku tam nezteplá pivo. I když se topilo poměrně dost, dříví moc neubylo - alespoň pocitově, můj předpoklad byl jiný. Nicméně i tak se po dvou měsících od začátku topné sezóny snížila hromada dřeva, kterou mám připravenu pod střechou vedle kotelny a já se těšil na práci s motorovou pilou na obrovské pyramidě dvoumetrových klád, které mám před statkem. Vše jsem si nachystal, nastartoval pilu, ta však po dlouhém zahálení chcípla a já ji nastartoval podruhé. Ejhle, v ruce mi zůstal špagátek, kterým se pila nahazuje. No nic, mám aspoň plnou nádrž a ostrý řetěz, hodinu a něco málo to vydrží. Leda že by.... Po asi půl hodně jsem trefil asi jediný kámen, který v hromadě dříví byl a totálně jsem ztupil řetěz. Konec práce, to bych mohl řezat ruční pilou. Nechal jsem motorovku vychladnout, vyměnil řetěz a zkusil sundat kryt s tím, že se pokusím startovací provázek sám zpět navázat. Ne, to jsem fakt nedal, neviděl jsem nikdy, jak to má vypadat, tak to musím nechat odborníkům. Aspoň že štípačka se neztupila a mohl jsem špalky zpracovávat do kotlů.
Abychom se nenudili pozvali jsme obkladače a nechali si vykachličkovat druhou polovinu velké kuchyně, která byla jen vymalovaná a na zemi bylo lino. A když se kachličky řežou, dost se práší. Na nádobí, talíře, skleničky na baru... Ale máme hotovo a teď už jen do pátečního večera uklidit. Nemáme sice žádnou akci, ale pozvali jsme všechny dodavatele a řemeslníky, díky kterým jsme ten první rok tady v relativní pohodě přečkali bez velkých problémů. protože když nějaký nastal, právě tito lidé jej pomohli vyřešit.
S Ivčou nikdo dva dny nemluvil - ne že by nás naštvala, ale začetla se. Podruhé do knihy Ztracený symbol a když se Ivča začte znamená to, jako by doma nebyla. Výborné to bývalo v době, kdy vycházel nový Harry Potter. To byla schopná taky číst ve dne v noci a bylo ji jedno, že by si i děti rády početly. Vrcholem ale bylo, když se tehdy malý Honza dožadoval obědu a Ivča pořád odpovídala: "Za chvíli, honzíku, za chvíli". Po několika takovýchto odpovědích byla Honzova reakce rezolutní: "Ale mami, ono už jsou čtyři hodiny..."

Netekla voda

12. prosince 2011 v 7:29 | Marcel
Po obědě při úklidu nádobí jsem zjistil, že neteče voda. Darling byl pod stanoveným tlakem a stykač nesepnul čerpadlo pro dočerpání voda. Elektřina na vstupu byla, na výstupu ne a mně se do opravy jít nechtělo. Vím, mám nejvyšší možné vzdělání v oboru, ale do rozvaděče jsem opravdu šťourat nechtěl. Zkusil jsem tedy zavolat známému eklektrikáři do Olešníka a měl čas, byl doma a přijel. Vše proměřil a zjistil stejnou věc jako já, ale jeho zkušenosti ho vedly ještě k tlakovému spínači na darlingu. Ve chvíli, kdy se k němu chtěl dostat a jemně se jej dotkl, stykač sepnul, čerpadlo se spustilo a voda se dočerpala. Byl jen špatný kontakt v tlakovém spínači, naštěstí. Tak jsme se tomu jen zasmáli a pan Dvořák odjel domů, kde se uklízelo....
Sobotu a neděli strávil ve velké kuchyni obkladač, pan Kachlička, jak mu říkali naši instruktoři, se kterými jsme plánovali tento víkend příští sezónu. Potřebavali jsme dořešit obklady a dlažbu a po tomto víkendu máme hotovo. Jen toho prachu zase všude... Ivča měla skvělý nápad - každý z instruktorů namaloval jednu bílou obkladačku a pan Kachlička tyo omalované kachle zasadil do obložení stěn a tudíž má každý náš instruktor svůj podpis v kuchyni. Navíc je to moc pěkné zpestření bíle obložené stěny.

Ztracená fáze

8. prosince 2011 v 9:57
Prudce se ochladilo, dokonce i bílý dvůr jsme měli, ale Martin ještě nepřijel. Topíme si jen v kamnech doma, ale byt je prohřátý a zimou určitě netrpíme. Vloni mi přišlo zvláštní topit si doma v malých kamnech dřívím, teď to beru jako samozřejmost. Jen nezapomenout přiložit, na to je u nás ale specialista Ivča. Zatápět dvakrát denně mě fakt moc nebaví. včera jsem se vrhl na dříví. Tatík mi udělal podstavec pod cirkulárku, proto můžu tenší kulatinu řezat na ní a nemusím používat motorovku. Vše jsem si nachystal, otočil čudlíkem a cirkulárka jen vrčela, zase chybí jedna fáze. Šel jsem rovnou na přívod domů, tam byla. Jističe jsou všechny nahozené, chyba musí být v prodlužovačkách nebo zásuvce. Zásuvku jsem změnil a pořád nic. Protože používám dvě prodlužovačky, může být chyba až na pěti místech - dvakrát dva konce prodlužky a zásuvka od pily. Beru první zásuvku a bingo!!! Jen vypadlý drátek, oprava už trvá dvě minuty a můžu se vrhnout na práci. Tři velké vozíky dříví jsou můj dnešní cíl a za tři hodinky je hotovo, navíc začíná padat sníh s deštěm a já vše balím.
Večerní cesta do Budějek je šílená, Honza se vrací z výletu a já jedu deštěm, všude plno aut, není pořádně vidět na cestu. Tohle ježdění není šálek mého čaje.
Vyplňujeme žádosti o pronájem a koupi přilehlých pozemků od družstva, tak uvidíme, s jakým úspěchem. Předjednáno máme, ale až schůze družstevníků rozhodne...

Do roka a do dne

5. prosince 2011 v 17:19 | Marcel
Podruhé jsme letos připravili na statku mikulášský víkend s hodným čertem Lupínkem. Dopoledne jsem zjistil, že některé žárovky svítí slaběji, než je zdrávo, některé zásuvky nejdou. A tak jsem vytáhl zkoušečku a po konzultaci s tatíkem, který si to tady za měsíc pobytu pěkně zmapoval (elektrikář tělem i duší) a zjistil jsem, že nemáme jednu fázi na přívodu. Volal jsem tedy na poruchovku a ti vyslali briskně technika. Stejně jako v létě při obdobném problému byla nefunkční vysokonapěťová pojistka na posledním sloupu vedení. A výměna samozřejmě znamená odstavení elektřiny. Samozřejmě jsem pro hosty topil a jak jsem už psal, firma provádějící rekonstrukci kotelny vsadila do systému čerpadlo bez záložního zdroje. Čerpadlo tedy nečerpalo a já musel vytahat dříví z obou kotlů. Můžete zkusit hádat, kdy jsem tohle dělal naposledy - vloni v pátek před mikulášským víkend, protože praskl jeden radiátor.... A pak že dvakrát nevstoupíš... Systém naštěstí nevychladl úplně a po asi hodině a půl roztápím znovu kotel a zahřívám vodu, v pokojích je teplo a nenastává situace jako vloni. I když vloni bylo asi o deset až patnáct stupňů méně... Naštěstí to byla jediná komplikace, vloni se jich v tomto týdnu nakupilo asi šest. Děti našly Luciferem uspaného čertíka Lupínka a probudily ho, Mikuláš přišel a odměnil všechny děti i rodiče, večer jsme poseděli na baru a když jsem si vše kolem půlnoci uklidil, naplnil myčku a chystal se jít spát, dorazila jediná víkendová babička, kamarádka Vendulka a asi do dvou hodin jsme stáli u baru a povídali, hodně o výchově nezbedných dětí a vnuků...
Nedělní odpoledne je pro nás klasicky unavené a odpočinkové. Ještě přijíždí dva kamrádi na čajíček, potupně prohrávám s Honzou ping pongový zápas se skóre, za jaký bych se měl stydět a večer u filmu usínáme.
Dnešní den veru jako víkend, přesto mi to nedá a jdu uklidit kotelnu, vyčistit kotle, kamna v jídelně a pak práce, která mě nebaví - nové naplňování webových stránek. Je to tvořivé, ale strašně pomalé. Ale i toto nutné zlo někdo musí udělat a tady padla volba na mne...

Nová kotelna

2. prosince 2011 v 8:23 | Marcel
Ona ta kotelna není až tak nová, ale před mým odletem z ní bylo vyřezáno skoro půl tuny nepotřebných trubek, vsazeno nové čerpadlo a jednoduché ventily. A teď poprvé topím pro hosty, kteří přijedou na víkednouvou mikulášskou. Musím říct, že je to nesrovnatelný rozdíl. Teplá voda je hnána daleko rychleji do okruhů, při topení ušetřím jeden den a hlavně se opravdu topí. Voda nestačí cestou vychladnout, radiátory jsou teplé asi hodinu po zatopení. Po jednom dni topení celého objektu máme ráno v bytě stupňů. To tady ještě nebylo. Jen tatík si postěžovat, že ve staré kotelně (plné nezaizolovaných trubek) bylo teploučko, poseděl, poslechl rádio, dal si kafíčko. Teď, když jsem navíc zbývající trubky pečlivě tepelně zaizoloval, je to jen o práci, protože jinak by člověku byla zima. Ale nejdůležitější bude, jak budou spokojeni hosté.
Koupil jsem venkovní reflektor, aby hosté při příjezdu a vybalování na parkovišti aspoň trochu viděli. Do této chvíle museli buďto u čelovek nebo jsem vždy vytáhle jeden z našich vniřních reflektorů. Zapojil jsem ho, přišrouboval pod stříšku pergoly a nesvítil... Takže dnes mám o práci navíc postaráno. Odšroubovat, rozebrat a zjistit závadu. A znovu přišroubovat. Tak snad opět zhodnotím své vzdělání a závadu rychle objevím.